| |||
Bar Sedma Bar Sedma se nachází mimo místo kde bydlím a zřejmě patří k těm bezpečnějším místům,takové jsou u nás taky.Místa kde se můžeš napít,případně najíst místa kam vás nasměrují neonové poutače když se setmí ani ne tak aby se simulovalo prostředí dne a noci,ale proto že se ve starém městě šetří energií.Vypadá to tu docela útulně a dalo by se říct i bezpečně.Poznám i některé členy gangu který ovládá naši čtvrť a pocítím známé zamrazení v zádech. Váleční psi muže o kterém se tvrdí že to je veterán kterého zde nechali dožít. Vrátím se do současnosti a po své otázce jsem odkázaná do zadní místnosti.Tam si prohlédnu ty kterým z nějakého důvodu nevyhovuje být vepředu nebo tu jsou ze stejného důvodu.No tak tohle bude ještě zajímavé a to ještě nepřišel ten kdo nás sem pozval.A pak přijde sem přijde muž v ošoupaném obleku a mně dojde že tu jsme všichni ze stejného důvodu.Tohle bude velké což tuším ještě než zjistím o co vlastně jde. Takže na těch řečech přece jen bude něco pravdy,ale tento úkol hraničí s nemožným.Co mám říct?Ano můžeme získat náskok před NETA robotics a to přímo u zdroje,ale už vidím co mi na to Samuel řekne. Někteří si myslí to samé a odejdou,ano tahle informace je neskutečená.Je tak neskutečná že nemá žádnou kupní cenu neboť jí nikdo neuvěří. "No já jsem hacker."odpovím potom na jednu otázku síce získat data z uzavřeného okruhu NETA je něco jiného,ale výzvy tu jsou aby se překonávaly. |
| |||
Bar Sedma Sice jsem nevěděla, kde přesně se bar nachází, neměla jsem skoro žádný problém ho najít. Bar vypadá obyčejně, na první pohled není ničím podezřelý, což je dobře. Na chvíli zalituji, že jsem si s sebou nevzala žádného společníka, nerada jsem v místnostech obklopena cizími lidmi. Barmanka mě nasměruje do zadní místnosti, kde se má schůzka odehrávat. Kde jinde taky? Do místnosti přichází další a další lidé a i nelidé, to ve mě vzbuzuje nedůvěru. Proč by si někdo zval na schůzku tolik lidí? Tohle jsem ještě neviděla. Když do místnosti přijde jeden z našeho nepřátelského klanu, zamrazím ho pohledem, ale nic víc si ani jeden nedovolíme. Já postoupím o pár kroků dál, abych byla od něj co nejdál, pro jistotu. Už začínám přemýšlet, že se natáhnu pro něco na pití, když se pořád nic neděje, ale v tom konečně přišel do místnosti ten, který nás všechny svolal. Pořádně si ho prohlížím a zjišťuji co je opravdu zač, na to , s kým se sešel není moc ozbrojený, možná spoléhá na neutrální území, nebo si tak moc věří. A hned přechází ke křestním jménům,snaží se navodit přátelskou atmosféru? Mezi hromádkou z většiny zločinců? Takže jde o to ukrást data, to se v poslední době děje ve městě pořád, ale proč si pozval tolik lidí, když by mělo jít o malou komorní akci. Něco mi na tom pořád nesedí. Většinou se na takové práce zve několik takových, o kterých víte, že to zvládnout, ne že svoji nabídku řeknete všem, co když se teď informace o krádeži dostane do špatných rukou? Což se klidně může stát podle toho jak vidím dost lidí, kteří ihned odchází pryč. Zamračeně stojím na místě a přemýšlím nad nabídkou, já do toho samozřejmě půjdu, ale bez gangu, na vlastní pěst, nehodlám je ještě více ohrozit. Než zformuluji vlastní otázku, už na Roberta některé padají. Jasně, že tady musí být hacker, asi těžko bychom kradli data, bez přístupu do sítě. Pousměju se nedůležitému dotazu. Chvíli čekám až všichni kdo očividně nemají zájem odejdou a vyčkávám jestli Robert neřekne ještě něco dalšího a bližšího o celé akci. Pokud ne, musím se zeptat sama. "Tak bychom mohli přejít k tomu důležitému, co přesně od nás chceš. Od koho co očekáváš, co máme čekat od nich, jaké mají zabezpečení. A hlavně, kdy se jde na to?" |
| |||
|
| |||
599 SL 12.2. 26:33 Bar Sedma Postupně se to začalo slézat. Zůstala jsem sedět a prohlížela si příchozí. Ze začátku jsem na ně kývala na pozdrav, ale pak když nás tu bylo víc jsem se na to už vykašlala. Měli tu připravené pití, ale sama jsem si nevzala a ani jsem je nehodlala obsluhovat. Pokud budou chtít ví jak si nalít. Ale ten kvůli kterému tu jsme furt nikde. Už jsem začínala mít pocit, že je tohle nakonec past. Tohle nakonec není kdo ví jaká smetánka, někteří jsou docela čísla. A tak jsem sebou trochu trhla, když se objevil ve dveřích. Už jsem totiž měla před očima to jak se vtrhnou ozbrojení lidi a postřílí nás. Narovnám se na židli a prohlédnu si ho, vypadal jak z horního města, i přes to, že jeho oblek je ošoupaný. Představil se a pak spustil. Takže krádež? Data z NETA. No to si tedy vyhlédl cíl. Rozhodně ta částka zní solidně, ale znovu si ho změřím pohledem. Sám vypadá že by peníze potřeboval. Pokud tedy se takto neoblékl aby ho v Dolním městě neotravovali podvratné živly. Nechápala jsem, ale proč tu jsem já. Jasně... mám jistou minulost, ale dala jsem si záležet, aby to minulostí zůstalo. Teď jsem prostě jen majitelka baru. Zamnu si bradu. Navíc není potřeba na tuhle práci mít nějakého Hackera? Zvednu hlavu. „Dostat se do uzavřeného okruhu je jedna věc, Roberte.“ Ozvu se. „Ale získat ty data je věc jiná. Potřebujeme k tomu Hackera. Velmi dobrého Hackera. Je tady mezi námi snad někdo takový?“ zeptám se a rozhlédnu se. Jak jsem říkala, dostat se dovnitř bylo složité, ale bez někoho kdo by data extraktoval tak nemáme šanci. A v pravdě, já nejsem zrovna v tomhle dobrá. |
| |||
Daina, Espectra, Kassandra 599 SL / 12.2. / 26:33 Bar Sedma Nějakou dobu to trvá, ale nakonec se vám všem podaří najít cestu na místo vašeho setkání, do baru Sedma. Někteří z vás to tu dobře znají a nemají s tím moc velké problém, ti ostatní se řídí podle hudby a všudypřítomných neonových tabulí, kterých je i po setmění ve Starém městě plno. Po vstupu do baru na vás okamžitě dýchne atmosféra tohoto místa, kterou mnoho místních považuje za velmi útulnou. Není to žádný nóbl klub jako v Horním městě, ale ani špinavá putyka jako stojí na čtvrtém patře. Alkohol je tu slušný a drogy se tu neprodávají ... moc. Když se zeptáte někoho ze zdejší obsluhy na setkání, okamžitě vás odkáží do salónku v zadní části, kde už čeká Daina. Kromě vás se tu začnou objevovat i další lidé. Svalnatí bouchači o hlavu větší než většina z vás, žoldáci, kteří za tu správnou cenu udělají prakticky cokoliv a najde se tu i jeden Cajn, s maskou typickou pro jejich druh. Espectra dokonce zahlédne jednoho člena z gangu Beats. Při svém příchodu jí věnuje ledový pohled, ale kromě toho si víc nedovolí. Stejně jako všichni ostatní ví, že je Sedma jedním z neutrálních míst, kde platí zákaz zbraní a všelijakých sporu. Ten kdo toto pravidlo porušil se tu většinou už nikdy neukázal. Salónek je brzy plný, ale dotyčný, který sem vás pozval nikde. Všichni se navzájem ptají, o co by mělo jít, ale nikdo nic neví. Jako kdyby, čekal na tento moment, objeví se najednou ve dveřích muž. „Jsem rád, že jste všichni přišli.“ Rozhovory utichnou a pohled všech se upře ke vchodu, kde stojí on. Není to typický rváč jako většina ostatních tady, připomíná spíše úředníka z Horního města, i když je na něm cosi, co říká, že by se tam nehodil. Možná je to ten ošoupaný oblek co má na sobě, ta pistole v pouzdře pod sakem, nebo ten jeho pohled. Muž se při vší té pozornosti usměje. „Určitě vás už zajímá, proč jste všichni tady a za okamžik se to dozvíte. Nejdříve bych se měl ale představit. Jmenuji se Robert Gales ale klidně mi říkejte Roberte, nemám s tím žádný problém.“ Muž potom přejde ke kulatému stolu uprostřed salónku a všichni se kolem něj seskupí. „Tak a teď k tomu, proč jste tady. Dávám dohromady tým, který by pro mě ukradl jistá data. Ta data mají hodnotu několik miliónů jednotek. “ Mezi přítomnými částka vzbudí patřičný zájem. „Ano, je to hodně, ale ještě jsem neřekl to podstatné." Přeruší Robert nadšené hlasy kolem sebe. "Data, která chci ukrást, patří společnosti NETA robotics a nachází se přímo v jejich sídle na uzavřeném okruhu.“ Tímhle prohlášením způsobí, že nastane v salónku mrtvolné ticho, které narušuje jen tlumená hudba přicházející z baru. „Jak vám už jistě došlo, tak to nebude nic jednoduchého, ale věřím, že motivace je dostatečně silná, aby vykompenzovala veškerá rizika. Pochopitelně tím také citelně ublížíte NETě a budete mít příležitost se prohrabat jejich daty. Cokoliv se nebude týkat dat, která chci, si můžete nechat jako bonus a jsem si jistý, že se tam toho najde dost. Myslím, že jsem zmínil všechno důležité. Teď vám dám chvilku na rozmyšlenou a případné otázky. Předem vám říkám, že jakmile do toho se mnou půjdete, budete v tom až do konce.“ Tím Robert ukončí svou řeč a mezi přítomnými se okamžitě rozproudí debaty. Někteří se dají do řeči se samotným Robertem a několik lidí rovnou odejde. |
| |||
Sparkle 599 SL / 12.2. / 26:18 Přístav - výslechová místnost Muž v klidu poslouchá tvé vysvětlení s kamenným výrazem ve tváři, ze kterého nedokážeš vyčíst, jak na tom právě jsi. Zatím tě nepřerušuje a nechává tě mluvit. Teprve až když skončíš, vezme si zase slovo. „Není třeba, naše testy mi poskytly dostatečné informace a zde na Stratosu nikoho svým vzhledem nepřekvapíte.“ Muž krátce nahlédne do svých záznamů, jako by si chtěl něco ověřit a potom opět pokračuje. „Nejspíš o tom nevíte, ale tato planeta podléhá velmi přísným pravidlům. Nikdo si sem nemůže jen tak přiletět a začít se tu vrtat v zemi. Alespoň ne bez patřičného povolení, které jak jsem si zjistil, nemáte. Ale to můžeme prozatím nechat být, tak to berte jenom jako varování. Podobně je na tom i zákon o zbraních, podle kterého nesmí žádný obyvatel ani host nosit zbraň, která nebyla schválena příslušnými orgány. Pochopitelně se to týká zbraní pro osobní ochranu a až na speciální případy je to pouze jedna na jednoho člověka“ Při tom na tebe výrazně pohlédne, jako kdyby ti chtěl říct, že právě tohle se tě týká. „A tím se dostáváme k vašemu problému. Během prohlídky bylo na palubě vaší lodi objeveno několik zbraní, o kterých se nám váš pilot zapomněl zmínit. Přesněji několik automatických zbraní starého typu a také trocha trhaviny.“ Muž si v ten okamžik udělá krátkou pauzu, aby si prohlédl tvou reakci, než začne zase povídat o zdejších zákonech a pravidlech. „Není to sice množství, za které byste na trhu se zbraněmi dostali mnoho, ale i tak je to zde považováno za pašování, za které by vás mohli stihnout nucené práce.“ Chystá se pokračovat dál, ale v ten okamžik cosi zapípá. Muž zkontroluje zařízení na svém zápěstí a bez jediného slova odejde z místnosti pryč. Může to být tak třicet minut, než se konečně vrátí zpátky. Výslech ale překvapivě nepokračuje. Místo toho muž na stůl položí malé holo-projekční zařízení a zase odejde. Zařízení se před tebou se po chvilce aktivuje a před tebou se objeví tvář nějakého muže. Je docela starý, skoro bez vlasů a pod pravým okem se mu táhne vodorovná jizva. Nikdy v životě jsi ho neviděla, ale zdá se, že on tebe nejspíš ano. „Jsi to ty, opravdu“ řekne s úsměvem na tváři. „A vyrostla jsi, úplná matka.“ V ten okamžik si nejspíš uvědomí, jak musí celá situace působit a nasadí více profesionální výraz. „Málem bych se zapomněl představit. Jmenuji se Daniel Farald a jsem zástupce ředitele společnosti Teseon. Kromě toho jsem i, troufám si říct, dlouholetý přítel tvého otce. Musím říct, že mě docela překvapilo, když na mě z počítače vyskočilo jméno Henryho dcery, navíc zrovna tady. Dostala jsi se ale do slušných problémů, jen co je pravda. Ale neboj, nehodlám to tatínkovi hlásit. Stejně pochybuji, že by ho to zajímalo. Pravděpodobně by nad tím jen mávl rukou jako nad vším co se netýká práce. Dodnes nechápu, co na tom starém pitomci tvá matka viděla … no to jsem ale zase odbočil.“ Daniel zažene vzpomínky a přátelsky se na tebe usměje. „Podle toho co se ke mně doneslo, jste ty i tví kamarádi obviněni z pašování zbraní, závažný problém. Ale myslím, že vzhledem k situaci bych s tím něco udělat mohl. Zaručím se za tvou spolehlivost a o stažení obvinění, zbytek však bude na tobě. Pokud máš v sobě alespoň něco z otcova ducha, tak bys s tím neměla mít problém. A ještě jedna věc. Dávej si pozor na to, komu věříš a buď pořád ve střehu.“ Tím tvůj rozhovor s tímto mužem skončí a holo-projektor po chvilce zhasne. Nedlouho poté se do místnosti vrátí muž, který tě tu před tím vyslýchal. Na tváři stále stejně nečitelný výraz, ale už o něco uvolněnější. „Máte vskutku zajímavé přátele doktorko. Možná to přeci jen nějak vyřešíme.“ |
| |||
Konečně? "Znáš Della Cartera? Tak je mrtvý, ale o jeho smrti se diskutuje. Našli ho poblíž parku možná to byla výstraha vzhledem k ...."oznámí mi táta když se mnou podělí o novinky ze Starého města vzhledem k tomu že já žádné novinky nemám. Ano zde se nemluví o mutantech nebo Labronech, ale o mnohem přízemnějších tématech. Možností je víc vzhledem k tomu že park už dávno neplní svou původní funkci, ostatně jen málo věcí v naši čtvrti plní svou původní funkci. Napíchnu ovoce a pak ho začnu loupat než drápy opět frustrovaně zasunu. Praštím rukou do stolu bohužel v ní pořád držím ovoce a tak je z něj pyré. Ovšem i v Horním městě je málo práce zvláště pro někoho s mými unikátními schopnostmi. Mohla bych říct že si už nepamatuji kdy jsem dostala pořádný úkol, ale já si to pamatuji. Vezmu další ovoce a drtím ho až mi šťáva protéká mezi prsty a uvažuji že jestli se opět nemám vydat domů. Mohla bych zjistit co je nového, bude to lepší než si vybíjet svůj vztek na ovoci. Ale nejdřív se rozhodnu že se podívám na zprávy ovšem i zde se probírají práva Labronů, hodně štěstí postavte se za mutanty kteří chtějí mít taky víc práv. Někteří tvrdí že Labroni nejsou živí protože nemají duší ... z těchto myšlenek mně vyvede zvláštní žádost, ale šéf je šéf. Napadne mně jedna absurdní myšlenka kterou se bavím než dorazím do kavárny protože už když ho vidím tuším že to rozhodně zábava nebude. Vyslechnu všechno co je mi řečeno, přikývnu ve stylu ok, prohlédnu si zprávu a pokud je to všechno (což s velkou pravděpodobností je) tak se rozloučím a vydám se do baru Sedma. |
| |||
Nová nabídka Další přesun ,další stěhování. Když žijete celý svůj život v gangu, tak si na to postupem času zvyknete. Ale stejně by bylo fajn mít svůj pořádný domov, někde zakořenit...Na to ale není čas, ani pomyšlení, protože je třeba být neustále v pohybu, neustále v pozoru. Vždycky jsem záviděla lidem, kteří měli svůj život pevně daný, ale přesto jsem ten náš způsob života milovala ze všeho nejvíce. Ani jsem se nestihla pořádně zabydlet a už jsem vyrazila na další akci. Jednalo se o velmi jednoduchou práci, pouhé "seber a běž", nejdůležitější u takových akcí je nezanechat za sebou stopy a také nevít si toho až příliš mnoho. Zrovna ve chvíli, když jsem si na tělo přidělávala zbraně, objevil se Dilian. Nejprve jsem moc nechápala, co na tomto místě dělá a proč se raději nestará o něco důležitějšího, že by kontrola?, ale když přišel za mnou s vážným výrazem ve tváři, bylo mi jasné, že o velmi důležitou věc jde. Když mi vysvětluje o co jde, na chvíli se zarazím, moc nechápu proč tam mám jít já a ne on.Jediný důvod který mě napadá je, že už se na to necítí a raději přenechá nebezpečné a neznámé záležitosti někomu jinému. Na druhou stranu ví, že já bych ho nikdy nezradila, takže ať už by byla nabídka jakákoliv, šlo by mi vždy jen o dobro gangu. "Jasně, chápu, vyslechnu si ho a když to bude stát za to, dám vědět." Přikývnu a začnu se místo na akci chystat do baru. V žádném baru jsem nebyla už dosti dlouho, povětšinou se tam scházejí spíše mé cíle a tak nemám potřebu je navštěvovat. Po chvíli přehrabování se v oblečení a vybavení si na konec na sebe navleču neprůstřelnou vestu a vezmu si jen pár nenápadných zbraní. Kdyby náhodou. Doufám, že je nebudu muset použít, ale "výhodné" nabídky od neznámých lidí zní vždy velmi podezřele. Když nadejde čas, obleču si svoje roztrhané kalhoty, krátké tričko přesně pod prsa a vysoké kožené boty. Rudé vlasy přehodím na stranu, prokřupu si prsty, ty prvé i ty umělé a vyrazím na cestu do baru Sedma. |
| |||
|
| |||
Bar Sedma Chvíli jsem pozorovala dění ve svém baru. Bylo tu živo jako vždycky. Proč by taky ne. Pití nebylo špatní za ty ceny, byla tu hudba, občas i živá, lidé si tu mohli dělat co chtěli. Tedy kromě rvaček, rozbíjení mého majetku a obtěžování obsluhy. Od toho jsem tu měla Lewise, který všechny tyhle potížisty vyprovodil. Vypustím kouř z pusy, nekouřím často. Spíš jen příležitostně, teď to bylo proto, že jsem měla obavy. Přišel za mnou Gales, který si chtěl zamluvit zadní salónek. Neměla jsem s tím problém, ale tyhle setkání mě znervózňovala, protože by mohla kvůli tomu být razie. A razie nemá nikdo rád. Ale byla jsem i trochu zvědavá, protože by to prej mohlo zajímat i mě. To nevím. Řekla bych, že jsem si už zažila víc než dost. Na druhou stranu.... zvědavost vítězila. Možná šlo o nějakou investici? Přeletím pohledem bar. Zadívám se na Kamilii, která byla pořád plná energie. Řekla bych, že hodně zákazníků chodí kvůli ní, buď že ji mají rádi nebo že doufají že dostanou u ní šanci. Sama sobě přikývnu, bylo to tu v pořádku. Tipnu cigaretu, seberu svoje křiklavě zelené pití a zamířím do salónku kde mělo proběhnout setkání. Sklenice a láhve už tu byli připraveny, to jsem obstarala sama. S tím se svalím na jednu ze židlí a čekám. |
doba vygenerování stránky: 0.099626064300537 sekund