Andor.cz - Dračí doupě online

Kassandra
599 SL / 20.2. / 19:08
Staré město - > Horní město

Jakmile opustíš hackerovo doupě, vstoupí dovnitř tvůj tým. Všude je pořádný bordel, ale svojí práci dobře znají. Technik se postará o vybavení, které vypadá ještě trochu funkčně a zabalí ho do speciálních tašek. Kromě toho zajistí odjištěné výbušniny a kusů střílen, které se povedlo zajistit nepoškozené. Zbytek se postará o dokumenty a jakékoliv psané informace. Potom už nemáte důvod se dál zdržovat. Brzy přijede úklidový tým a postará se o zbytek.

Zpátky v centru zamíříte do budovy Creosu. Cestou vám přišla zpráva, že se máte hlásit u Majora, který je už tou dobou na místě. Kromě toho má bezpečnost na technickém oddělení svojí sekci, takže se můžou technici podívat na věci, které se vám podařilo získat.

O několik hodin později uspořádá Major další setkání. Není tam ale nikdo ze zásahových týmů. Jenom ty, pár lidí, kteří s tebou byli v terénu a technikové.

„Spusťte, co máte“
Předstoupí jeden technik a spustí holoprojektor.
„Veškeré naše snahy o obnovení dat na discích byly neúspěšné. Podařilo se nám extrahovat pár útržků, ale jsou to tak neúplné informace, že pochybuji o jejich užitečnosti.“ Na projektoru máte pár souborů a ukazatel, který ukazuje 9% zachráněných dat.
„Naše další stopa byli automatické střílny a nástražné nálože. Bohužel i zde jsme neměli moc velké štěstí. Strílny pocházejí od společnosti NETA Robotics. Tedy alespoň jejich základní část. Vše je výrazně modifikované a upravené v domácích podmínkách. Předpokládáme, že je náš podezřelý získal z černého trhu, který operuje ve Starém městě.“
Obrazovka ukazuje několik součástí střeleckých věží, i jak byli modifikované. Vše vypadá velmi ledabyle, ale důkladná inspekce ukazuje, že byl technik, který změny i montáž prováděli velmi šikovný. Zda se jednalo o stejnou osobu, která se v úkrytu ukrývala, není známé. Většina otisků, která byla získána, je neznámá.
„Nakonec dokumenty. Ty nám poskytly nejvíce informací, i když pořádně nevíme, co z nich máme vyvozovat. Informace opět nejsou kompletní, ale dají se už snadněji identifikovat.
Bylo nalezeno několik plánů budov.“ Na obrazovce se objeví velmi jednoduché nákresy budovy NETA Robotics, Creo Pharmaceutics a budovy společnosti Conocy, která se zabývá těžbou kaisu. Kromě zmíněných budov je tu ještě několik míst bez specifického popisu nebo s větší důležitostí.
„Dále je tu tenhle dokument.“ Holoprojektor ukáže zařízení, které připomíná nějaký druh antény. „Velká část tohoto dokumentu byla poškozena, ale předpokládáme, že jde o nějaké zařízení k šíření signálu. Nejspíše anténa, i když nevylučuje se ani satelit. Byly nalezeny informace o přepsání základního programu a následného využití k přenosu nespecifikovaných dat.“
Kromě toho pak holoprojekce ukáže ještě kontakty na několik míst a osob, převážně ze Starého města. Žoldáci, lovci odměn, zloději a podobně.
„To bude vše, co se nám podařilo získat." Skončí muž a posadí se.

Daina
Místo: Neznámé
Čas: Neznámý

Přikývne. „Ano něco takového. Po tom cos zmizela, došlo … k jistému … nedorozumění. Část lidí si myslela, že jsme přišli o všechny prachy a začali zmatkovat. Nic bych za to nedal, že za to mohl ten magor, co mu chyběla půlka mozku.“ Matně si vybavuješ, že byl tehdy v posádce nějaký chlap s implantátem hlavy, ale na detaily si nevzpomínáš. Desmo si přisune volnou židli a posadil se naproti tobě. Sedí kousek, ani ne na délku paže.
„Takže chlapi začali mít připomínky a do toho ještě někoho z nováčků napadlo, že využijí příležitosti a v nastalém zmatku se zdekují pryč.“ V tu chvíli udělá krátkou pauzu a začne kroutit nesouhlasně hlavou. „To byl ale kurva špatnej nápad! “ Poslední slova už zase skoro křičí. „Potom se to seběhlo celkem rychle. Začalo se střílet a pár lidí zařvalo, když najednou nějakej magor poškodil trup lodi. Došlo k požáru a několik částí lodě bylo zničeno.“ Na okamžik se Desmo odmlčí a zdá se, že o něčem přemýšlí.
„ Mimochodem sabotovat lodní systémy, abys mohla nepozorovaně zmizet. To bylo chytré, jenomže to poškodilo víc, než sis myslela. Třeba požární systémy.“
Desmo začne přikyvovat, jako kdyby chtěl potvrdit, co teď sám řekl.
„Ti parchanti umírali pěkně dlouho. A jak panečku křičeli, ha. Takže mi kromě toho dlužíš ještě novou loď.“ Pobaveně se nad tím zasměje, jako by řekl nějaký strašně dobrý vtip. Pár chlapů udělá to samé, i když někteří ani neví, čemu se smějí.
„No ale zpátky k tomu hlavnímu. Tvůj způsob pokání.“ Desmo vstane ze židle a začne zase pochodovat po místnosti. „Je to úplně jednoduché. Nejsem náročný člověk, takže tě nezabiju ani tě nebudu zatěžovat s ničím složitým. Chci po tobě jenom 2 milióny jednotek. Nic víc, nic míň. Jak to získáš, je tvoje věc.“

Hackerovo doupě
Velitel vydá několika gesty pokyny svým mužům a pak zvětší menší průchod vzadu zatím co já zůstanu opět s jedním vojákem.
Problém nebude, protože věděl že se nám nemůže postavit tak prostě utekl.
Usednu k počítači který je jeden ze starších systémů plno kabelů a mechanických součástek. Při bližším průzkumu si všimnu že některé sestavy byly připojeny amatérsky a vše je víceméně mrtvé.
No spíš více než méně ...
Teoreticky by se některé dala obnovit ovšem ten kdo zde řádil byl pečlivý a tak cokoliv tu bylo za programy bylo zničeno a smazáno. Cítím zápach spáleniny a pevné disky které nebyly spálené zřejmě chybí a některé součásti byly dokonce vyrvány dotyčný se rozhodl nenechat nic náhodě.
„Tady jsme skončily.“pronesu směrem k tomu vojákovi, zbývá jen sesbírat dokumenty které nestačil zničit a doufat že zde nestihl být tak pečlivý.

Mraveniště

Bohužel, vše šlo do háje. Pohltila mě tma a já v duchu proklínala svou smůlu.
Uslyšela jsem hlas, který na mě volal. První jsem se cítila zmateně a dezorientovaně. Jsem mrtvá?
To byl hlas ze záhrobí?
Prudce jsem otevřela oči a cítila bolest, jen abych viděla pěst, která se střetla z mým obličejem a málem mě poslala zpět do bezvědomí, ale bolest mě udržovala při vědomí.

Zasténám a rychle jsem zjistila, že jsem spoutaná. Ne, to nebyl sen. I když bych si to přála.
Protože toho koho jsem uviděla.... to mohla být jen noční můra!
„Kurva Desmo....“ zněla moje první slova.
Dostala jsem další ránu, kterou jsem s bolestí přijala. Jako kdybych měla jinou možnost.
Rozhlédnu se, nevím jistě kde jsem, ale mstnost byla plná lidí... lidí, kteří patřili Desmovi. Nebyli mi povědomí. Měl novou posádku?
Moje oči se znovu zaměří na Desma a napadlo mě, kde jsou asi moji hoši? Zabili je? Nebo je někde drží?
Na jeho slova zafuním. „Jak tvoje prachy? Dělala jsem pro tebe sakra roky a ty jsi mi hovno zaplatil! To byli peníze co jsi mi dlužil a s úroky!“ samozřejmě to byla pravda, ale už tenkrát jsem věděla, že Desmo není někdo kdo by se rád dělil.
„Vidím, že máš nové lidi. Co se stalo? Ostatní taky přestalo bavit, že jsi si celou kořist somroval pro sebe a vzbouřili se?“ ah moje prořízlá pusa. Koledovala jsem si teď pořádně.
„Takže ty by jsi mě nechal být? Fakt? Co po mě chceš?“ zkusím se rychle ještě zeptat.

Daina
599 SL / 18.2. / 26:03
Mraveniště - Skladiště

Zasáhneš jednoho ze svých útočníků do ramene, ale on pokračuje dál. Vzápětí tě zasáhne elektrický výboj. Všechny svaly se ti sevřou v křeči a nemůžeš se hýbat. Následuje další zásah, ale ten už moc nevnímáš. Cítíš, že ztrácíš vědomí a než stihneš cokoliv udělat, přijde tma.


O nějaký čas později
Místo: Neznámé
Čas: Neznámý

„Daiiiiiiiinóóóó, Daiiiiiiinóóóó ….“ Slyšíš neznámý hlas, který zní jako by na tebe volal z dálky. „Dainóóóóó ó Dainóóóó. Vstááááávej.“ Pokračuje hlas. „Musíš vstávat zlatíčko, slyšíš mě?“ Následuje trocho delší pauza, která je přerušená bolestí a vzápětí křikem.
„Když kurva říkám, aby ses vzbudila, tak se sakra vzbuď!!“ Hlava ti pořádně třeští. Když otevřeš oči, uvidíš před sebou něčí pěst, která se rychle blíží k tvojí tváři a pak prásk, další bolest.
Jak se probíráš, tak ze všeho nejdříve zjistíš, že se nemůžeš hýbat. Jsi spoutaná a sedíš na židli. Místnost kde sedíš, je špatně osvětlená a ne moc čistá. Je tu s tebou také několik lidí.
„Ááá, konečně ses probrala.“ řekne hlas. Teď už zní mnohem povědoměji. Vzápětí zjistíš proč.



Je to on. Vypadá pořád stejně, jak si ho pamatuješ. Drobným rozdílem je velká jizva, která zdobí jednu tvář. Pravděpodobně od ohně, plazmy, nebo nějaké podobně příjemné látky. Zubí se na tebe rádoby přátelským úsměvem, který ale není v žádném případě přátelský. Nakloní se až k tobě, že je jen pár centimetrů od tvého obličeje.
„Ahoj Daino, chyběl jsem ti? Ty mě strašně. Ani si neumíš představit jak. A taky MOJE PENÍZE!“ Další rána. Trhne to s tebou, ale pouta tě drží pevně připoutanou k židli, takže se skoro nehneš. Z koutu se ozve smích. Spatříš několik po zuby ozbrojených hrdlořezů, nikdo koho si pamatuješ ze staré posádky. Vypadají ale dost nebezpečně a alespoň z půlky vyšinutě jako Desmo.
„Sprostě jsi mě okradla o MOJE peníze a mám tak právo tě vykuchat, jako by to udělal každej rozumnej člověk! “ Jeho řev pak utichne a on zase mluví klidně a skoro až přátelsky.
„Ale abys věděla, jak štědrý a milý jsem, tak ti to odpouštím.“ Zase se zazubí a pokračuje.
„Vlastně pro tebe mám příležitost, jak můžeš všechno odčinit. Zajímá tě jak?“

Mraveniště – Skladiště

Situace byla vážná, Neso se snažil nést Setha, ale byl na něj těžký. Kdyby nešlo o život, nejspíš by to bylo i legrační.
Já se soustředila, ale na protiútok a ustupovala podle toho o kolik se Neso posunul se svým nákladem.
Granát pomohl a kvůli tomu, že přes plyn neviděli, ale jakmile se rozptýlil, tak se vrhli dopředu.
Cítila jsem, že mě zasáhli do nohy, ale poznala jsem, že nejde o vážné zranění, tak jsem tomu příliš nevěnovala pozornost. Místo toho jsem skákala z jedné strany na druhou, abych nebyla snadný cíl.
Sakra proč na ně jed víc nepůsobí?!
Dva z nich metali blesky a já sebou musela hodit. Naštěstí jeden z nich minul (3) a zasáhla ho má protistřelba. (4)
Pokusila jsem sebou praštit znovu o protější stěnu, ale druhý střelec se trefil. (4) A dostala jsem ránu bleskem. (2)
Měla jsem toho právě tak dost, pokusila jsem se tedy vytáhnout další granát, tentokrát už tříštiví. Kašlu na to! Jestli tu nakonec mám umřít, tak aspoň ty hajzly vezmu sebou!
Když budeme mít štěstí, tak u nich zřítí strop... jo zbožné přání.

Kassandra
599 SL / 20.2. / 17:15
Hackerovo doupě

Velitel zásahu krátce prohlédne místnost a zhodnotí situace. Potom několika málo gesty vydá pokyny svým lidem, kteří okamžitě vyrazí malým průchodem, který vede někam dozadu. Průchod je tak akorát pro člověka, ale pro členy zásahového komanda oblečené v mechanických zbrojích je trochu malý. To jim ale v cestě nezabrání. Voják projde jako nic a v místě kde byla před tím zeď je teď kus ohnutého železa.
„Kdyby byl nějaký problém, kontaktujte moje lidi.“ řekne velitel. Potom si něco krátce poví s jedním vojákem a sám se vydá za zbytkem komanda, zatím co voják s kterým mluvil, zůstane poblíž.

Usedneš k počítači a připojíš se do systému. Je to jeden ze starších modelů. Plno kabelů a mechanických součástek, žádné hologramy. Všechno jde hladce a bez problémů. Nemusíš ani moc pátrat, aby ti bylo jasné proč. Počítače jsou víceméně mrtvé. Cokoliv v nich bylo nainstalováno, je buď zničeno, nebo smazáno. Teoreticky byste se mohli pokusit poškozená data obnovit, ale je otázkou, zda by to k něčemu bylo. Tyhle stroje jsou jako člověk po lobotomii. Pořád fungují, ale nic moc nezvládnou.
Při bližším prohlédnutí zjistíš, že měly některé počítače nainstalovány zvláštní amatérsky složené zařízení. Všechna jsou zčernalá a vychází z nich zápach spáleniny. Pokud jde o pevné disky, tak pokud nebyly zničeny, tak chybí. Několik součástek bylo dokonce násilím vyrváno a na jejich místě zůstalo jenom pár osamělých kabelů.

„Rozkazy, agentko?“ zeptá se jeden z členů tvého týmu. Zbytek prozatím zůstal venku, kde zajistili oblast, i přes to ,že se o to už před tím postaralo komando SBS.

Daina
599 SL / 18.2. / 25:54
Mraveniště - Skladiště

Situace nevypadá zrovna moc dobře, tak uděláte to, co by udělal každý rozumný člověk na vašem místě, zvolíte ústup. Hodíš proti nepříteli jeden z tvých plynových granátů, který začne okamžitě plnit chodbu jedovatým plynem. Palba lehce poleví, ale neustává. To je vaše příležitost.

Neso si přehodí Sethovu paži kolem ramen a pokusí se ho odtáhnout pryč. Marně. Neso se nikam nehne a po chvilce snažení se i s bezvládným tělem skácí k zemi. Seth je přeci jen velký kus chlapa a něco váží. Takže mu nezbyde nic jiného, než ho popadnout za ruce a táhnout ho po zemi. To není zrovna nejrychlejší, což váš ústup značně zpomalí.
„Hovado těžký!“ procedí skrze zuby Neso. „Kdo se má s tebou tahat. To ses nemohl nechat rovnou oddělat?!“ Nadává, zatím co táhne bezvládného Setha chodbou pryč.

Uplyne pár minut a plyn se začne usazovat. V tu chvíli začne útok nanovo. Nepřátelé se vrhnou přímo proti tobě a za neustálé palby běží kupředu. Všechno je rychlé, takže ještě než stihneš reagovat, ucítíš, jak tě jedna kulka škrábne na stehnu. Další dva pálí ze zbraní, které metají blesky.

Hoď si dvakrát šestistěnnou kostkou (za každého protivníka). Podle výsledku se dozvíš, jak situace dopadla :)
První útok byl nečekaný, takže byl automaticky úspěšný. Není to ale vážné zranění.

Přesila
Zdá se, že plyn zafungoval a i když pořád stříleli zdálo se, že se od vchodu vzdalují.
Jenže moje radost nevydržela dlouho. Setha zasáhli, ale z jiného směru.
Rychle jsem se otočila. To to obešli nebo jich je tu o tolik víc?
V duchu jsem zaklela a hned se přikrčila, abych dělala menší cíl a začala střílet na ty parchanty v chodbě.
Mrkla jsem jedním okem na Setha, který ležel a doufala jsem, že je v pořádku. Nakonec byl to výboj, možná ho to jen paralizovalo. Zadívala jsem se na strom chodby, zdá se že jediná šance by byla, kdyby se strop chodby zřítil a chodbu ucpal? Jenže aby nám to nespadlo na hlavu všechno, sakra.
Sebrala jsem volnou rukou další plynový granát, který se zatím ukázal jako nejúčinnější.
Vrhla jsem se k protější stěně a ve stejné chvíli k nim do chodby hodila odjištěný granát, znovu jsem se pohnula, ale dozadu a znovu po nich vypálila.
Problém byl ten, že jsme neměli kam ustoupit. Pokud bychom se vydali zpět, tak na nás střílí ze dveří, do další chodby zase bychom byli na mušce střelcům z chodby. Zdálo se, že jediná možnost jak na chvíli vypadnout z jejich dohledu bylo dostat se do místnosti... jenže co když z ní ještě neodešli? Co dělat? Co dělat?!

Zdá se, že budeme muset zajít do chodby, která jako jediná nebyla obsazena nepřítelem. Sice to nebyla moc dobrá možnost, ale byla zatím jediná odkud na nás nikdo nestřílel.
„Neso, popadni Setha a jdeme do té druhé chodby, budu vás krýt.“ Zavolala jsem na něj a jak jsem řekla, taky jsem udělala.

Hackerovo doupě
Takže to co vidím je hackerovo doupě a ať je to kdokoliv je zatraceně dobrý protože předpokládal že když si začne s korporací tak sem nepřijde běžná SBS, ale speciální úderný oddíl kterému se nebude moci postavit.
Pochybuji že by se chtěl vůbec někomu postavit protože mám takový zvláštní pocit ...
Vyrazíme kupředu a kráčíme části nějakého slumu, mé oči občas zčervenají aby našli stopové prvky nějaké výbušniny, ovšem i když se na to dívám sebeusilovněji nepoznávám ji. Potom objevíme trosky něčeho co se ukáže být automatickou věží, zřejmě ty které tu jsou aktivní byly upravovány na uživateli míru. Když dojdeme k polorozbořené budově všimnu si dalších členů jak se spolu s několika roboty starají o miny, Padne několik slov a nakonec je řečeno že tu musíme čekat dokud se neodpojí zdroj který napájí ty věže. A tak čekáme dokud se neozve potvrzení o tom že zdroj je odpojený a my můžeme vyrazit. Bohužel když vyrazíme tak se nesetkáme s žádným odporem protože hacker se rozhodl že na nás rozhodně nebude nečekat.
Můj špatný pocit se potvrdil.
„Jdeme pozdě.“
Rozhlédnu se po té spoustě papírů a pak zasednu k jednomu z počítačů abych se pokusila něco zjistit nečekám že něco najdu, ale třeba nestihl všechno zahladit, Byly jsme vážně rychlý a on byl nakonec rád že před námi včas utekl.