Varování od posla Nejmenovaných

Má slova rezonovala po místnosti bez jediného účelu výsledku… místo toho se rozeznělo několik útočných zaříkadel. Bez možnosti reagovat asi tak rychle jak bych chtěla se Cain i Abel postavily přede mne, do toho se zapojil i Arzhul. Kouzla buď plně absorbovány materiálem či odkloněny bokem… moc Arzhula se ukázala v plné síle a veškerá další kouzla jednoduše byla pohlcena jeho mocí. Zloba… nyní spojená s krvežíznivostí samotného Caina a Abela, toužící po soustu, které doteď ještě neměli.

V ruce se mi na pár momentu vznese krystal a já jej druhou rukou chytnu… Ne… vědoma, že cokoliv podobného by dopadlo ještě hůře.
Varování dostali… věděla jsem moc dobře že jsem v právu… to, že tento masakr spadne na mé bedra už byl jasný, ale jejich kouzla neútočili s úmyslem mne zastavit, nýbrž zabít.

Kouzla, které byly určeny Inkvizici... a používali je na mě? Kouzla, které byly uzpůsobena tak, aby trpěli... tak, aby mágové, které je snesou mohli pomstít své bratry a sestry, které díky Inkvizici vzplanuli... po tom všem, co jsem pro toto království udělala... po veškeré té snaze... hlasitě jsem vydechla. Zloba, únava... krvežíznivost a už jen těch pár posledních vlásků, které mne držely tomuto království pomoci. Samotný Arnfreid... Petrana... ale i Erien, Doligan a mnoho dalších, kteří možná stále bránili toto místo. Dokonce i ten "kult", který mi sloužil. Záleželo mi na nich... ale na těchto? Na těch, kteří mne vnímali jako něco cizího? Jako něco, co je na úrovni Inkvizice?

Samotná krvežíznivost způsobující, že se mi stiskem opět natrhla rána na krystalu a krev začala stékat po do tohoto momentu čirém krystalu. Koutek rtu mne cuknul do křivého úsměvu a já pronesla, tichým a chladným hlasem “Arzhule… mluvil jsi o tom, že tebe posilní jen něco silnějšího, než ti vojáci Inkvizice… věřím, že pohltit někoho, kdo reprezentuje to, co nenávidíš, ti aspoň na nějakou dobu zažene hlad,“ vzhlédla jsem na něj a dodala: “Cain a Abel může pozřít zbytek… aspoň tato akademie uvidí, že nechávat podobné stroje ležet v prachu je nesmysl… Otočila jsem se a nyní již s znechuceným hlasem dodala: “Jdu připravit portál… dělá se mi z tohoto místa špatně… jejich moc poslouží něčemu většímu, než oni sami aktuálně slouží…“ s těmito slovy jsem se rozešla zpět do místnosti, nechávajíc tyto tři a jejich hostinu na pokoji.

Příchod čarodějů

Kaedor vystoupí do chodby, která vede středem komnat Arnfreida.
V tom samém okamžiku se prudce otevřou dveře. Jeden z čarodějů je rozrazil kouzlem. Nevypadá to, že by si přišli povídat. A nyní stojí před ní.

Není to rozhořčený dav hašteřících se mágů. Mají rozestupy. Jsou ověšeni artefakty, někteří v rukou drží hole či hůlky, jiní mají lehce zdvižené paže a roztažené prsty, kouzla připravená na jazyku. Ve vzduchu prská magie.
V jejich čele je několik starých mužů s bílými vousy a mléčnýma očima. Vypadají křehce, téměř neškodně.
Jejich čarodějná síla je na úrovni elfů… a mají instinkty a talent těch, kteří se na tu úroveň dokázali dostat za krátký život lidí.

Za Kaedor tiše stojí Arzhul, po jejím boku Cain a Abel ve svých nových tělech. Kaedor ucítí, jak se pocit odporu v jejím těle zvyšuje. Síla mrtvých se zintenzivnila. Na okamžik je ticho a klid. Zdá se skoro, že lidé budou vyjednávat.
Její elfské vnímání způsobí, že se najednou svět zdá pomalý a ona má čas na reakce, kterých lidé nejsou schopní.
Čarodějové zaútočí najednou. Proud síly určený k přetížení jakékoliv bariéry a roztrhání čehokoliv, co se mu postaví do cesty. Jedno útočné zaklínadlo za druhým, všechny dělané mimo jiné i na porážení inkvizitorů

Cain a Abel se pohnou nepřirozeně rychle. Jejich těla vyletí vpřed, tažená cizí silou, aby byli před Kaedor a chránili jí nemagickým kovem. Arzhul je obemkne a připraví se k obraně. Dle rozkazů Kaedor nezačnou útočit. Dokáže s nimi komunikovat rychlostí myšlenky, zvlášť v tak vypjaté situaci.
První kouzla se neškodně svezou po tělech automatonů. Z Caina a Abela je cítit těžce potlačovaná chuť zabíjet, pohlcovat a vysávat. Krvežíznivost tak silná, že přes spojení s jejich paní vniká i do mysli Kaedor.
Část kouzel zachytí Arzhul. Mana zmizí, beze stopy. A Stín se zdá o něco černější. Dokud budou vrhat jen obyčejná kouzla a bude jí chránit Arzhul, neměla by být v nebezpečí.
Čarodějové musí tušit, že to na ní nebude fungovat – vždyť alespoň arcimágové musí být částečně zasvědcení. A přece to zkouší. Zatím to není dobrý začátek pro vyjednávání.

Je vidět několik možností, jak odpovědět. Arcimágové mají až silnou magickou obranu, která ale pro Kaedor představuje jen malou překážku. Je v nich cítit hodně síly a určitě mají i nějaká vlastní esa v rukávu. Navíc vypadají, že koordinují celou tuto smršť. Ostatní čarodějové jsou zde spíše z příkazu, jak se zdá.
Kaedor je schopná manipulovat s magií, je schopná na ně poštvat své stínové druhy… a také s nimi může dále mluvit. Zatím jí nic nezasáhlo.

Návštěva či střet?

Pohled na Arzhula, který se snaží přenést i automatony. Chvilku přemýšlím, jestli mu nedělá ten materiál, který odpuzuje magii… což byl docela problém. V minulosti mé portály sloužili k tomu, aby tento materiál zapříčinil destabilizaci a díky té reakci mohl jaksi poslat část tohoto materiálu pryč z této sféry. Nebyla jsem si tak jistá, zdali možnost využít mé portály bylo to nejmoudřejší. Ale… protože ti dva byli částečně moje magie, byla zde možnost, že ne-destabilizují portály. Nebyl ale moc čas testovat něco, co mohlo tento úspěch kompletně zahodit.

Znepokojivý pocit, podobný tomu, jako když jsem se snažila otevřít ty dveře… Takže nejspíše Arnfreid a ostatní začali, vzpomínající si na ten artefakt. Realita, že si nyní šli pro ni arcimágové bylo… znepokojivé. Ačkoliv se jednalo asi spíše o ty, kteří přežili válku, pořád každý z nich reprezentoval sílu, která všechny čtyři nejspíše překonávala.
A i když automatony byly vytvořené na zabíjení mágů, arcimágové byla trošku jiná kategorie. Na druhou stranu, pokud byly zakázány, kdo ví, jestli vůbec ví, jak proti nim efektivně bojovat, proběhla mi myšlenka.

Nadzvednu obočí v moment, když si všimnu toho, že jeden automaton zamluvil hlasem… něco, o čem se trpaslíkům, kteří tyto tvořili mohlo jen zdát. I Aedhalo, které bylo nejspíše jedno z tisíce neumělo mluvit.

Usykla jsem, položila krystaly a utáhla si pásku přes oči a dodala: „Dokud vám nedám povel, nebudete útočit… Arzhule, pokud se ti aspoň podaří kontaktovat Kakluma a ostatní… ať se k nám dostaví,“ vzala jsem si jen jeden krystal s trpkou myšlenkou: Pokud ještě žijí, a pokračovala s rozkazem: „Následujte-mě…“ otevřela jsem dveře a jeden krystal držela v ruce. Pokud magie krystalů byla tak děsivá pro akademii, že rozbila jeden z největších krystalů… nemohlo je asi vyděsit nic víc než to, že někdo má nad touto magií expertízu.

Těžké kroky automatonů za doprovodu mých slov, jakmile jsem je viděla: „Mé jméno je Kaedor di Valiora. Jsem pod ochranou elfského velvyslanectví v tomto městě. Má pomoc byla žádaná nejvyšším zaříkávačem Reyonského království… jakákoliv agrese vůči mne díky mým metodám budu brát jako útok na sebe samu a útok na elfské velvyslanectví,“ vykřikla jsem jejich směrem jako varování. Bůh ví, jestli si pro nás šli, aby na nás zaútočili či jen s námi chtěli mluvit… varování ale padlo a já byla připravena bojovat. Arzhul byl nyní k ničemu a pokud rozhodnutí bylo zaútočit na arcimágy anebo riskovat to, že mne zabijí.

Vše šlo velmi dobře

Mlčící Arzhul je zcela nečitelný. Mohutná postava složená ze tmy a stínů se nedá dost dobře odhadovat. Jeho myšlenky se projeví teprve, když ho po povedeném experimentu Kaedor osloví.
„Je to jen jiný druh pouta, má paní. Dá-li jim sílu, zaplatí cenu,“ řekne. „Není smysluplné mluvit o tom co je či není problém. Toto je váš svět. Vaše přání je mým rozkazem.“
Začít s přenášením pak trvá Arzhulovi déle, než jindy. Vynakládá více usilí, aby mohl přenést dvojici nových automatonů – a také má všeobecně další větší potíže.
Do pozadí mysli Kaedor se začne plížit jakýsi pocit všeobecného odporu… chuti opustit tyto stěny a zmizet od nich co nejdále.

Po chvilce snahy Kaedor osloví Arzhul uprostřed svého soustředění:
„Na celou akademii padl vliv mrtvých. Síla reaguje na změnu. Něco vycítilo váš experiment a brání nám v přesunu. Nejedná se o vaši Inkvizici. Všimli si nás – ti, kteří leží mrtví.“
Na chvilku se odmlčí. Oba automatoni zvednou hlavy ke stropu, jako by naslouchali. Dvojce stín-lidí se nezdá být ovlivněna.
Kaedor cítí, že se k nim blíží větší množství mocných čarodějů… zatím jsou mimo Arnfreidovy komnaty, ale brzy tu budou. Některé z nich poznává jako arcimágy, které již jednou potkala. Světla moci se ke komnatám Arnfreida stahují jako můry ke svíčce.

Arzhul se rozhlédne, ale nakonec zůstane jen hledět na Kaedor.
„Má paní, je mi líto, že vám není dopřán odpočinek. Můžeme moc mrtvých vyzvat k souboji. S vaší pomocí bychom měli být schopni zvítězit… nebo alespoň vytvořit okno proto, aby bylo možné uniknout.“
Ale ti, kdo se blíží, jsou jen „obyčejní“ čarodějové. Kaedor necítí žádnou běžnou bariéru. Magie není blokovaná, jen síla Arzhula. Sice mnoho pokusů s teleportací nevyšlo, ale je to alternativa. Portálová magie by mohla umožnit únik. Musela by vyjít i bez Arzhulovy pomoci, která se nezdá být k dispozici.
Již dříve zde jeden portál otevřela…

V té chvíli se zvedne dvojice automatonů. Promluví jako jeden – a jejich hlasy jsou syčivé. Při slovech se pohybují kovová ústa automatonů, která nejsou k mluvě uzpůsobená. Za hlasy se ozývá klapání a prskání magomechanických aparátů.
„Paní… sssss…. sss námi vám nicsss nehrozsssí. Rozsssekáme je…“
Dle zkušeností s Tmou lze hádat, že připoutáním k něčemu fyzickému se přiblížili způsobu bytí tohoto světa a pochopili význam jazyka a řeči. Učí se rychle. A jejich moc může být v této podobě nevyzpytatelná, strašlivá a rozhodně nezanedbatelná.
Jsou koneckonců vkovaní do těl strojů na zabíjení čarodějů…

Povedený pokus

Arzhulovi se jeho snaha podařila a Cain i Abel se nepozřeli. To se dalo brát jako úspěch, a dokonce i můj experiment s krystaly.
Stínové opakující má slova mne trochu zarazilo a komentář Arzhula nebylo něco, co by mne tak úplně odlákalo z toho pokračovat.

Kouzlo po dlouhé době skončilo a automatony se pohnuly… cítila jsem, že Cain a Abel nejspíše nyní byly v automatonech a to, jak se automatony chovaly tomu i napovídalo. Spokojeně jsem si i povzdychla, utřela pot z čela a podívala se na Arzhula, který mlčel a jen to sledoval.
“Máš s tímto experimentem nějaký problém?“ Zeptala jsem se, vědoma, že před chvílí by nechal Abela pohltit Cainem a ani by nemrkl.
“Chápu, že je toto asi něco, co jsi nikdy neviděl a není to asi ani nic, co bys akceptoval… ale situace si žádá poměrně drastické opatření.“ pokrčila jsem rameny a vzala do náručí zbytek krystalů se slovy k automatonům: „Následujte nás“ přemýšlející, jestli budu muset používat magické povely či budou stačit normální. Pohled se ale záhy vrátil zpět na Arzhula: „Přenes nás zpět do prostorů, kde je Kaklum. Potřebuji si odpočinout a věřím, že zrovna on si s tebou rád popovídá,“ promnula jsem si unaveně kořen nosu, vypadalo to, že si možná budu moct trochu odpočinout a Arzhul si bude moct popovídat s někým jiným, než jsem byla já. Sice Kaklum měl jiný pohled na věc něž stín samotný ale… i tak jim snad nějak mohl pomoci.

Po druhé…

Zdálo se, že vykřiknutý rozkaz od Kaedor Arzhula na moment zaskočil. Nakázala mu, aby oba Stíny vysvobodil z automatonů.
„Jak si přejete, paní,“ řekl s kratičkou prodlevou, která pro něj byla nezvyklá. Jeho síla se rozprostřela po místnosti.
Oba stínové byli vyrváni z těl automatonů nepříliš hezkým způsobem, po kterém v obou strojích zůstala část jejich energie. Oba stínové vypadali menší a slabší. Arzhul stále využíval svou sílu a jeho temná energie zaplavovala celou místnost.
„Věřím, že jsou odproštěni od těch strojů,“ řekne Arzhul. Je to na něj poměrně neurčitá formulace. Oba stínové zůstanou pod jeho silou a jsou vyživováni energií, kterou Kaedor dříve získala.
Oba stroje zůstanou strnule stát v poloze, ve které je oba Stínové opustili.

Poté se do práce pustí ona sama. S krystaly a s krví.
Rána zabolí jen na chvilku. Energie se přelije s krví do krystalu až překvapivě ochotně. Vypadá to, jako by krystal změnil barvu, když do něj přišla část energie.
A pak je vložen do těla jednoho ze strojů. Nic se nestane. Automaton jej nepřijme tak, jak by měl… jen zůstane ležet v místě, které je na něj uzpůsobeno…
Kaedor se pokusí zaklínadlem převzít kontrolu nad automatony a spustit je.

Slovo zašumí laboratoří. Slabý skřípot kymácejícího se automatona, který byl v pohybu, když z něj byl Cain vytržen, ho přeruší. Možná, že jen setrvačnost.
Ke skřípotu se přidá šepot.
„Aersta… aersta,“ něco po ní opakuje.
Oba menší stínové, v nějaké vazbě na její mysl, opakují slova, která řekla. A sami od sebe se začnou posouvat zpět ke strojům. Avšak čím jsou Stínové blíž, tím víc cítí Kaedor, že získává nad stroji přímou kontrolu. Energie z krystalu se vlije do skleněných žil.
A spolu s ní jsou do nich prudce vtaženi zpátky Cain a Abel.
„Paní,“ ozve se Arzhul. „Vtahuje je vaše kouzlo. Není v mých silách je zastavit.“
Je zde kontrola nad toky energie, která tentokrát umožní Kaedor omezit množství síly, kterou si těla automatonů berou ze Stínů. Doplní energii z krystalů a z vlastní síly.

Proces probíhá postupně… dlouho… a pomalu. A pak kouzlo skončí. Toky energie se přeruší. Oba stroje stojí tiše, lehce světélkují.
Pomalým, trhavým pohybem se opět narovnají a postaví do pozoru. V temných mezerách běžně zářívá oranžové světlo. Nyní v nich hoří zastřená a vzdálená zeleň. Dvě a dvě světlušky ve tmě.
Oba stroje neohrabaně pokleknou před Kaedor. Cain a Abel jsou připoutáni k novým mechanickým tělům. Arzhul mlčí. Stroje čekají na své rozkazy…

Poslední pokus

Pokus s automatony neprobíhal tak, jak bych si představovala. Arzhul s mým pokusem neměl problém, ale jakmile dva menší stíny ano.
Krom toho se Abelovi podařil krok, jen aby ho tento krok oslabil natolik, aby toho Cain chtěl zneužít. Sykla jsem na neúspěch a pronesla: „Dostaň je z těch strojů a daruj jim každý krystal, který jsem získala z těch zastánců Inkvizice,“ pohled mi přejel na Arzhula a dodala jsem: „Hned!“ Rázným tónem, vědoma, že Cain a Abel pořád neměli tak trochu pojetí o tom, že si nepřeji, aby jeden pozřel toho druhého, i kdyby to znamenalo, že by pak třeba Cain mohl automatona ovládat.

„Očekávala jsem lepší výsledek, než toto… touto rychlostí hrozí, že jednou mne nebudeš moct nalézt, zůstanu s Cainem a Abelem a oni mne pohltí též. Po této válce chci, abys je naučil, že mezi sebou se pojídat nebudeme… chápu, že tvoje rasa má nekonečný hlad, ale když vidím, že by Cain zabil svého bratra, jediné, co mu brání, aby nepozřel mne, jsi ty…“ řekla jsem podrážděně a vyrvala ty dva krystaly, kterými jsem je nalákala.
„Uvidíme, co se tedy stane, když je ovládne moje magie… kdysi dávno to fungovalo tak, že se automatony ovládaly jako loutky, ale to jsem měla plnou kontrolu nad magií, kterou jsem ji ovládala. V nejhorším případě tento automaton posedne něco z tvé domoviny…“ pokrčila jsem rameny, a protože jsem neměla moc jiné možnosti, tak musela jsem opět využít krvavou vazbu. Vzala jsem si svůj příruční nožík, který jsem měla již od doby, co jsem měla tuto róbu a otevřela řeznou ránu na hřbetu ruky. Krev jsem nabila svojí magií a nechala pár kapek obarvit krystal, nechávajíc jej levitující nad mou rukou…
Následně jsem strčila krystal do automatonu a řekla: „Aersta!“ (95) Což byl kdysi dávno rozkaz na spuštění automatonu… jaké povely měly v dnešní době? To byla již otázka sama o sobě.

Posednutí

Po rozoučení s Arnfreidem přišla na řadu experimentace. Kaedor vstoupila do laboratoře a ihned popsala oběma Stínům, co se od nich očekává.
Arzhul jí naslouchal velice pozorně. Cain a Abel se víc soustřeďovali na krystaly. Když Kaedor aktivovala automatona bez toho, aby mu dala konkrétní daší příkaz, pomalu se narovnal. Občas sebou trochu cuknul, což lze přičíst fluktuacím v energii uvnitř krystalu vlivem Nejmenovatelných.
„Jak si přejete, paní,“ řekl Arzhul, když ho Kaedor vyzvala, aby ukázal demonstraci. Celkově vypadal velmi připravený chopit se obou strojů. Pozvedl temné stíny svých paží vpřed. Oba automatoni se dali do pomalého trhavého pohybu, který se postupně stával plynulejším, jak nad nimi Arzhul získává kontrolu.
Brzy je však opustí. Dle pokynů je přenechá oběma slabším stínům. Jen pár demonstračních pohybů. Cain a Abel ryche pochopí, co se po nich chce.

Jakmile je jim to dovoleno, vrhnou se krystalům a k magickému brnění. Nestarají se mnoho o to, že by jim mělo brnění zajistit nějaké bezpečí… jde jim jen o energii. Dokonce i Abel se v tomto případě zdá velmi chtivý síly.
Stínové se přiblíží ke strojům. Jejich neurčité figury se rozplynou do desítek tenkých pramenů, které si najdou cestu skrz zbroj, k energii, která proudí napříč magickomechanickými těly. Hlavní otevřené mezery téměř ani nevyužijí.
Zmizí. Ztratí se ve zbroji. Je jen vidět temná síla, která nyní proudí mezi kovem.

Najednou sebou oba stroje cuknou. Oranžové oči se rozsvítí. Zablikají. A pak zezelenají.
Stroje se trhaně pohnou. Udělají krok vpřed. Jejich paže se sekaně pohybují nahoru a dolů, přičemž čepel na jejich levém předloktí se pohybuje se svištěním rychlými seky vzduchem.
Stroje se zastaví. Skrz správy v jejich tělech se začne objevovat nazelenalý kouř, který vždy u síly Tmy ukazuje na ztrácející se energii.
„Jsou slabí,“ konstatuje Arzhul. „Nedokáží je udržet bez toho, aby se vytráceli. Ztrácí kontrolu nad svými úlovky.“
Abel v těle automatona udělá krok vpřed. Noha však v půlce kroku ztratí sílu a automaton padne na jedno koleno. Vypadá jako loutka, které někdo jeden ze špagátů ustříhl.

Cain pomalu otočí hlavu. Zelené oči se zafixují na svého druha. Pomalu se pozvedne paže s čepelí a Kaedor svýma očima vidí natahující se stínové provázky, které se chystají vysát a zničit „bratra“ pro vlastní přežití.
Arzhul nereaguje. Pro stíny je přirozené sežrat slabšího.

Kaedor má okamžik na to, aby se rozhodla, zdali zakročí povelem či silou – nebo zdali nechá situaci volný průběh.

Pokrok, nebo zkažený experiment?

Usmála jsem se na něj a řekla s menším povzdychem: „Nevíte, jak moc jste blízko realitě… přesto věřím, že strana, kterou reprezentuji, má větší snahu bojovat proti Inkvizici než vám. Přesto věřím, že Petrana vám jistě sdělila, jakou moc někteří mý následovníci mají… proto odhaduji, že by ani pro toto město nebylo zdravé, abych se po bitvě moc zdržovala,“ krátce jsem kývla, vědoma, že pokud budu brát následovníky, kteří bojují za Nejmenované, nemusí to být zde… Sever byl vždy nepřátelský a pokud chci někdy získat zpět přístup do Města Magie, bude potřeba více než ta malá skupina, kterou mám.
Rukou jsem potřásla tou Arnfreidovou a řekla: „Následující bitva se zapíše do dějin jako ta, kdy město odrazilo útok Inkvizice jako jedno z mála… ale i tak… vím, že mnoho vašich studentů rádo za toto město položí svůj život, přesto dokud žijí, je zde naděje světlejších zítřků,“ mluvila jsem z vlastní zkušenosti. Krátce jsem kývla a vstoupila do laboratoře, směrem ke stolu, kde na mne čekalo těch pár krystalů.


Přejedu přes ně prsty, krystaly plné energie a pohled Caina a Abela v mém týlu mi naznačuje, že by je rádi spořádaly. Usměji se sama této představě a dojdu k jednomu z automatonů. Stáhnu si pásku z očí a řeknu Arzhulovi: „Tyto automatony byly schopné zabít takové, jako jsem já… nebylo moc kouzel, které je dokázalo zastavit. Jeden z důvodů, proč jsem se naučila magii portálů. Pokud do nich vstoupili, portál se destabilizoval a většinou je dokázal poškodit. Plus to, že jsem dokázala zničit krystal v nich samotných…“ mezi ukazováčkem a palcem jsem vytvořila malý krystal a vložila ho do automatona. Ustoupila jsem a mírně si povzdychla: „Tento model bych předtím již nedokázala zastavit… nyní… nevím. Není moc času na to experimentovat…“ řekla jsem a podívala se na tu skupinku za mnou. Popošla jsem ke stolu, držící krystal se slovy: „Tento krystal tento automaton živí a zároveň dokáže stroj pohánět. Energie ze samotného krystalu proudí po celém mechanismu… tudíž…“ podívala jsem se na Caina a Abela. „Chci, abyste tento stroj ovládaly a skrz něj absorbovali tento krystal. Na bojišti můžete takto pohltit nepřátelé bez toho, abyste se báli, že vám ublíží,“ vytvářejíc pro ty dva jakési magické brnění. Pohled jsem darovala Arzhulovi a řekla: „Arzhule, možná bys dokázal udělat názornou ukázku pro ty dva.“
Uchopila jsem krystal a vložila jej do automatonu, část své energie dala do krystalu a nechala zatím automatona jen „aktivovaného“ bez toho, aby krystal byl zakrytý. Pokud Arzhul dokázal uchytit krystal a držet jej… mohl manipulovat s automatonem jako s loutkou. Následně útok automatona dokázal proměnit v to, aby někoho změnil v prach a zároveň doplnil energii samotnému stroji.
„Možná popisuji něco nemožného…“ poškrábala jsem se na tváři a dodala: „Je to vše založené na mé teorii a znalosti.“

Laboratorium

Anrfreid se pousměje, když Kaedor zmíní pošetilost jeho rozhodnutí jí pomoci.
„Ano. Nesmírně pošetilé. Ale přichází-li za námi pontif s svým nebem, nevidím důvod, proč pro něj nerozpoutat peklo.“
Zdá se, že si udržuje i určitý suchý humor, navzdory pochmurné situaci, ve které se ocitají. Její další slova vezme s pokýváním hlavy. Zdá se rozhodný, i když mluví neurčitě.
„Mám jistou představu o tom, že se zde nacházím mezi dvěma noži, které jsou oba stejně ostré… avšak už je jen málo dalších alternativ.“
Usměje se téměř tajemně a naváže:
„Pokud prohrajeme… nebude na ničem z toho, co tu teď říkáme, záležet. Pokud vyhrajeme s vaší temnou pomocí… pak možná bude město fungovat docela jinak. Slibuji vám, že pokud budeme žít, pomohu vám, abyste neskončila v ničích okovech. Ale nejprve poražte Inkvizici.“
Napřáhl k ní ruku k potřesení.
„Je škoda, že jsem neměl šanci s vámi pracovat na nových objevech. Ale i tak, pro případ, že bychom se již nepotkali, je mi ctí vás znát.“

Jakmile skončí jejich rozhovor, Kaedor má k dispozici laboratoř. Jak brzy zjistí, je v podstatě zcela prázdná. Arnfreid a jeho žáci nejspíš sebrali všechno užitečné… a nejspíš i cokoliv, co by utrpělo, pokud by se její experiment nepodařil. Nejspíš je tomu podobně i v ostatních pracovnách, ale zkusí-li jiné dveře, zjistí, že jsou zamčeny. Nejsou zapečetěny žádnou kletbou… ale je to určité gesto, zamknout dveře. Překonat zámek znamená vyvinout úsilí, nejen zvědavost.
Místnost, kterou má k dispozici, je ta samá, ve které prvně zkoušela portály. Většina vybavení je pryč, takže zbývá jen podlouhá místnost s okny na jedné straně a dveřmi proti nim. Podél stěn jsou pracovní stoly a uprostřed je volné prostranství o schod zanořené do země, kde lze relativně bezpečně experimentovat.
Nyní na tom místě stojí dvojice automatonů. Jejich magickomechanická těla jsou jen o něco málo vyšší než běžný člověk. Jsou mohutná, připomínají válečníka v plném pancíři. Každé slabé místo je zakryté zaobleným plátem z antimagické oceli. Hlavu mají půlkulovou, s prázdnýma temnýma očima, bez úst.
Válcově trojúhelníková hruď zeje otevřená. Je v ní místo na jeden velký krystal uvnitř nepochopitelné směsi tahadel, drátů a mosazných koleček. Přizpůsobí se jakémukoliv krystalu, který do něj bude vložen.

Krystaly, které od Arnfreida dostala, jsou vyskládané na jednom z pracovních stolů. Je jich pět. Velké kousky, každý dlouhý téměř jako loket a široký jako pěst. Plné energie…
Nyní, když na ně Kaedor pohlédne, pocítí, že je v nich určitý cizí vliv, který nedokáže v rychlosti identifikovat, ale který může mít na svědomí nestabilitu krystalů.

Cain a Abel hladově hledí po krystalech, ale drží se zpátky. Nejspíš i kvůli Arzhulovi. Dvojice Stín-lidí, Garn a Zala, jen tiše hledí do temné laboratoře a zdá se, že je krystaly ani automatony nezaujaly. Vzhledem k jejich slabosti je těžko soudit, jaké mají úmysly a myšlenky.