Čas konat

Věděla jsem, že Petraně se nebude asi líbit, že korunu jsem si takto násilně vzala, ale nyní šlo o něco více než jen o rozbitou truhlu, pár přelomených kouzel a podobně.
Jistě pochopí, že jsem ji na něco potřebovala, a proto jsem nemohla na ní čekat… budu muset jen vymyslet, jak ji uskladnit… dotýkat se ji by mne časem donutilo si ji nasadit, pomyslela jsem si, vysávající magii se zámků a konečně hledící na ten artefakt.
Snad najdu někdy nějakého trpaslíka, který mi bude moct říct, pro co a pro koho tato koruna byla vyrobena… pokud to nebyla jen pokroucená kreace nějakého mága… zamyšlená, držíc korunu za pomocí magie a čerpající trochu energie z ní samotné, abych ji mohla vložit do krystalu. I když koruna vypadá jako něco, co by mohl mít na hlavě samotný král trpaslíků, pořád je to jen velký vytvarovaný krystal.[/i]

Krystaly byly připravené, rotace jednotlivých krystalů byla stabilní a runy na nich vypadaly jinak, aspoň barevně, než jsem si je, kdy pamatovala ale byl čas tvorby. Arzhul měl své dílo též a já stiskla hřbety dlaní vůči sobě, v hlavě opakující zaklínadlo do doby, dokud se mé ruce podařilo odtáhnout od sebe a já otevřu portál mezi oběma sférami.
Přejede mi husina na zádech a já si krátce povzdychnu, cokoliv tam je o mě nyní aspoň nějak ví… pokud Arzhul vážně nikdy necítil portál mezi sférami, mnoho stvoření na druhé straně muselo být přitahováno tímto směrem jako byli tři stíny opačným směrem.

Krystal je prohozen portálem a já jsem rychle spokojená s výsledkem, když se krystal destabilizuje a vypustí svojí energii. Nebyla jsem nikdy fanouškem takto mrhat krystaly ale… některé národy házely nestabilní krystaly do nepřátelských linií. Toto bylo něco podobného.

Hledící do planin, které nikdo neprozkoumal a já byla možná jedna z těch mála, která je kdy viděla. Zkusíme to, co kdysi upoutalo pozornost jak Temnoty, tak Hlasů a čehokoliv, co mi dalo mé oči, pronesla jsem si sama pro sebe ve své mysli a začala jsem zvedat ruce vůči portálu. Staré druidské kouzlo, které nemělo nyní svůj efekt a já mohla jen doufat, že to zabere.
„Haes nirr serr, ledisa. Sdeln firr na eln rad na raa dha udhasr.“

Oko Tmy

I nadále Arzhul váhá, i když Kaedor svůj příkaz přeformuluje. Opět mlčí, zatímco Kaedor začne připravovat portál. Promluví až po několika minutách.
„Má paní… učiním jak si přejete. Koruna i truhlice musí být přenesena v tomto světě. Do Stínové sféry je přenést nelze. Budou vám přineseny.“
A poté skutečně odejde. Zmizí v čirém vzduchu. Kaedor má příležitost dokončit veškeré přípravy pro vytvoření jednosměrného průchodu, než se vrátí.

A pak čeká. Uběhne asi hodina, slunce se posune a obloha zoranžoví. Blíží se večer…
Z ničeho se vynoří Arzhul, jak jej opustí závoj skrytu, skrz který ani Kaedor neprohlédne, pokud v něm není. Z jeho stínové těla vychází dvě končetiny a svírají truhlici. Lupič, kradoucí se od své oběti.
Truhlice je opatřená zámkem i mnohými ochrannými zaklínadly. Ale schopnosti Kaedor nemají problém vzít energii uzavíracích kouzel a jednoduše je vysát. Klíč pro fyzické otevření Arzhul přinesl též. Není to jen hloupý poskok.

Víko je odklopeno. Samorostlá z krystalů, plná pokroucené síly Sféry, tam leží Koruna. Petrana jí popsala jako odpudivou a nerada jí držela v rukou. Nyní vypadá překrásně, protože se v ní odráží světlo zapadajícího slunce a připomíná geody, které občas Kaedor vídala v trpasličích městech.
Je to skutečně div. Ať už jej vytvořilo jakékoliv umění či síla.
Arzhul truhlici opatrně položí na zem, kde zůstane ležet. Bez otálení začne plnit druhý příkaz Kaedor. Jeho forma se zvětší a zmenší, podobně, jako když se člověk zhluboka nadechne a vydechne. Závoj tmy, z venku znevidětelňující, obestře celý portál. Při pohledu zevnitř trochu připomíná průhledný nafialovělý dým tetelící se energií.

Vše je připraveno. Čas činu.
Kaedor stojí tak, jako stála už mnohokrát, portály jsou přeci její specializace. Začne pomalu vytvářet propojení. Krystaly lehce změní rychlost rotace v reakci na její rituál. Pak je překročen bod návratu. Vše jde jako na drátkách. Portál se otevře.
Černočerná kaluž vyplní kruh mezi vznášejícími se krystaly. Pohled očima od Hlasů ukáže, že na druhé straně je Arzhulova domovina. Stín samotný se přiblíží, přitahován jako můra ke světlu. Oba menší stínové udělají totéž, ale v pravý čas zarazí Arzhul sebe i své dva menší chráněnce. Dokáže se ovládnout.
„Průchod stojí, tak jako nikdy dříve,“ zaševelí hlas Arzhula.
S otevření se objeví nepříjemný pocit zranitelnosti – Kaedor se cítí sledována. Velké černé oko na ní zírá napříč světy a dimenzemi.

Dle svého plánu do portálové cesty vloží krystal s energií z koruny a ze sebe samé. Získání takového krystalu není těžké. Koruna svou sílu předá ochotně a bez vedlejších efektů.
Je poslán na druhou stranu. Černá plocha na to zareaguje – po jejích krajích se objeví slabé fialové proužky… nic víc. Průchod zůstává stabilní, žádná další reakce. Ticho. Mlčení.
„Tma hledí ven,“ zašumí hlas Arzhula. Dokonce i v jeho chladném hlase je slyšet náznak údivu. Pokud je to skutečný údiv, tak se jí muselo skutečně podařit něco poměrně velkolepého.
Zatím to však nesplnilo účel. Je tu jen portál, ale ani známka po ničem, co by bylo možné sledovat nebo poznávat skrze něj. Nic Kaedor pozornost nevěnuje – vidí jen prázdnou pustinu magické sféry, ve které je tu a tam vidět náznak primitivního stínovce…

Bude potřeba nějaký další krok, který vybudí pozornost… její vlastní čin nebo nějaký akt ze strany Arzhula. Na druhou stranu, pokud počká a bude trpělivá… nakonec si jí něco určitě všimne.

Obřad

Ticho následující můj příkaz mne donutilo se otočit, rotující krystaly ve vzduchu okolo nás se začali naklánět a tvořit obraz portálu, který by v moment vytvoření byl kolmo vůči zemi. „Pokud nemůžeš donést pouze korunu, přines tedy celou truhlici, ve které je schovaná… pokud se ji nedotkneš, neměl by být problém, či?“ Zeptala jsem se, vědoma toho, že Petrana zmiňovala něco o truhlici a klíči… odemknout by ji nemělo dělat problém.

„Budu pak potřebovat, abys skryl toto místo před očima tohoto světa… nepřeji si, aby si město či Inkvizice všimla tohoto pokusu… stačí jeden špatný moment, nestabilita krystalu a skončíme nejspíše oba na cucky,“ řekla jsem trošku trpce a začala kreslit ve vzduchu své runy, ostatní krystaly rotující v kruhu asi velkém tak 2 metry široké a 3 metry vysoké. Každý krystal pak přiletěl k mé ruce, já nakreslila s dotykem na krystal jednu z hlavních run a poslala krystal zpět levitovat zpět.

Moje snaha byla vytvořit více méně jednostranné zrcadlo… prostup z naší strany tam, ale nikoliv zpět. Samozřejmě, cokoliv bylo na druhé straně by mne mohlo asi vidět, ale nemělo by mít za normálních okolností šanci projít, pokud nechtělo destabilizovat portál.
Pokud vytvořím krystal naplněný mou energií a energií koruny… nechám jej dostatečně nestabilní a prohodím jej portálem, mělo by to být jako vyslání světlice doprostřed tmy. Cokoliv méně inteligentního to bude zajímat ale to, co mi propůjčuje energii by to mělo upozornit.

Kotvy a obřady

Na instrukce, které Kaedor vydá, Arzhul příliš nereaguje. Její slova jednoduše vezme na vědomí. Oba menší stíny bude držet na uzdě… a nejspíš se pokusí zasáhnout v její prospěch i v případě, že to bude marné. Doslova mu to vlastně nezakázala.

Kaedor pak požádá Arzhula o nezemskou korunu, kterou svěřila Petraně. Stín zůstane na místě. Ona může ještě chvíli pokračovat v přípravách, ale neochota Arzhula splnit její příkaz je brzy tak patrná, že to nelze ignorovat.
Ať už to ona dá nějak najevo nebo ne, Arzhul sám po chvíli promluví.
„To – není možné, má paní.“
Jeho hlas je tichý. Tišší než poslední dobou. Ten hlas je bližší tomu, jak zněl, když se poprvé zjevil jako stěží viditelný přízrak. Jen mnohojaký šepot na hraně slyšitelnosti.
„Pouto, které mě váže… kotva, kterou jste… je to zčásti pozůstatek z období, na nějž má tma nemá vzpomínky. Ta koruna – patří vám. Silou tmy jí můžete uchopit pouze ten, komu náleží, nebo její stvořitelé. Ti, které se snažíte přivolat, nemýlí-li se tma.“
Zůstává tichý. „Doposud jsem to nevěděl. Avšak uchopení té koruny by – by mohlo způsobit zánik pouta, které mě zde drží. Obávám se, že bych byl uvrhnut zpět do nicoty, odkud jste mě vyvolala.“
Přemýšlel nad tím a dal jí důvody, proč se to neodvažuje udělat. Omluvu k tomu nepřidá.
Jak Arzhul potvrdil, koruna je spojená s těmi, které se Kaedor snaží oslovit. Ti se však asi postarali, aby nikdo kromě toho správného vyvoleného nemohl tu korunu uchopit. Arzhul řekl, že je to výslovně ona… ale pokud doposud nevěděl, že jí nedokáže uchopit, nejspíš jí také nerozumí v celé její šíři.

Korunu by mohla přivézt Petrana, jenže by to zabralo další cenný čas.
Jinak je portál připraven. Je několik jeho aspektů, které je třeba rozhodnout. Vychází to z tradiční tvorby portálů. Výsledek jejího snažení nebude úmyslu přesně odpovídat, ale je velká šance, že i tak to portál ovlivní.

Průchod, pokud bude otevřen, může být trvalý, který bude stát nezávisle na ní, dokud bude mít energii, nebo přechodný, který skončí jakmile jej ona přestane vyživovat.
Brána dále může být obousměrná či neobousměrná, i když dle slov Arzhula nikdy nebude zcela nepropustná. Teoreticky by mohl být portál vytvořen jen do podoby dalekozrakého zrcadla, což by mohlo alespoň ztížit průchod čehokoliv jiného směrem sem… jenže pak nebude přilákávat tolik pozornosti, aby se na druhé straně něco ukázalo.
Lze jej také zajistit krystalem. Některé portály mohou jeden z krystalů vynechat a místo toho jej použít jako ohnisko pro svedení magie v případě neočekávané události. Nejspíš by to v případě portálu do Sféry znamenalo, že by byl zničen, ne-li něco horšího.
No a nakonec je třeba rozhodnout, nakolik „obřadní“ tvorba portálu bude. Existují stovky run, které mohou portál stabilizovat pokud jsou zapsány do kruhu v místě vyvolání s pomocí zaříkávání, ale jejich účinek není vždy výrazný. Zkušený čaroděj je nepoužívá.
Správná slova mohou rovněž zlepšit šance.
A pak se vtírá jakási myšlenka… obětiny. Jednání s temnými bytostmi ze Sféry většinou funguje jako výměnný obchod. Nějaká oběť – něco, co bude spáleno nebo vysáto magií – zlepšuje šanci na to, aby něco z druhé strany pomohlo portál stabilizovat. Možná její „sponzoři“ samotní. Nebo to bude jen návnada pro něco nižšího… a nebezpečného…

Pojistka

Jeho slova mne donutila se na něj povídat, vědoma, že i Arzhul bude mít nějaké slabiny, ale o tom to vlastně bylo. Ukázat mu, že i on není dokonalý a má pořád slabiny, kde mi nemůže pomoct tak, jak bych chtěla… a to hned a bez varování, že bude něco trvat.
Přesto, přenesení mne samotné mu netrvalo tak dlouho a já věděla, že dříve či později se budu muset sama naučit tento styl teleportace… spoléhat vždy na Arzhula by se mi v tomto ohledu mohlo vážně vymstít.

Dlouhé pole, které v mých očích vypadali naprosto normálně a já brzo mohla vidět opět brány Akliany a magické pole, které z ní bylo i zde takto vidět…
Není se čemu divit, že to láká Inkvizici a i Temnotu, jak můru ke světlu, usmála jsem se a promnula si krk, vědoma, že cokoliv se nyní stane bude buď průlom, nebo to na mne upoutá opět dost nemilé pozornosti.

Krystaly dopadly na zem a já je svou energií zvedla, využívajíc jejich magického nabití, které jej nyní odpuzovalo od země a ony se tak mohly točit okolo nás. „Děkuji… ohledně tvého varování… jde mi o to otevřít portál a upoutat pozornost něčeho, co mi propůjčuje moji moc… co ji živí… mé oči snad uvidí cestu k tomu, co živí portál a já za to budu moct zatáhnout a pokusit se upoutat pozornost. A je mi jasné, že pokud si mne to všimne, cokoliv slabšího se tomu klidí z cesty,“ usmála jsem se a pokračovala: „Samozřejmě, bezpečí je na prvním místě, ale… pokud cokoliv mi propůjčuje sílu si mne vážně všimne, nemyslím si, že budeme mít moc šanci se bránit a doufat, že to má rozum a nebude mne to za mou snahu chtít pozřít,“ řekla jsem a dodala: „Cain a Abel jistě mohou pozřít mezitím cokoliv slabšího, věřím, že jim trochu snahy v krmení prospěje. Jen jim zabraň se dotýkat krystalů… jejich snaha je pozřít by mohla celý průběh dost změnit.“

Chvilka ticha a přemýšlení, kde jsem se zeptala Arzhula na naše vyhlídky a musela jsem se vyloženě zasmát… „Vypadá to, že si opět hraji s ohněm…“ dodala jsem a řekla: „Petrana schovala korunu ve svém sídle, jsem si jistá, že ji dokážeš vycítit. Přines mi ji, mezitím začnu dělat přípravy… myslím, že koruna samotná poslouží jako pojistka, že kdyby mne chtělo něco pozřít, tak to přesměruji na tu korunu,“ dodala jsem krátce, vědoma, že nejspíše to Arzhulovi nějakou dobu zabere, ale jistě zvládne vycítit ten artefakt, který již ve své přítomnosti měl.
Doufejme tedy, že cokoliv mi propůjčuje sílu mne nebere jako jednohubku, která získává více a více moci, aby mne mohlo pozřít… do tohoto světa se nebude chtít nejspíše dostat, ale vidět jej… je jiná věc… pak můžeme jen doufat, že si toho nevšimne Inkvizice či Temnota. Poslední, co potřebuji je jejich přítomnost.

Portál pro pozornost

Nezdálo se, že by jednoduchý úkol, který od Kaedor dostal, Arzhula nějak urazil.
„Ano, má paní. Bude na to potřebova trochu času. Krystaly jsou fyzické… omezené stěnami a mřížemi…“
V rámci toho Arzhul odnesl Kaedor ven, na čerstvý vzduch. S ohledem na možné nebezpečí pokusu – a riziko, že by se do něj vložili obránci Akliany – navrhl Arzhul polnosti za městem, které už jednou k experimentu dobře posloužily.

Chvíli měla Kaedor čas jen pro sebe – bloumala v zeleni, ve které se ocitla. Bylo to jen pár podivných okamžiků, během kterých jí Arzhul odnesl. Jeho síla a možnosti se čím dál zvětšovali. Ještě nějaká doba a nebude už nic, co by ho mohlo omezit v tom, kam se dostal nebo nedostal. Snad jen bariéra pod Ostřím…
Podobně jako Cizinec. Ten se zdál také zcela nepolapitelný.
Mimo město Kaedor zpozorovala, že bylo pokročilé odpoledne. Večer se po ní nejspíš bude shánět Arnfreid a Petrana.

Po delší chvíli čekání se objevil Arzhul – zjevil se zničeho. Stíny stromů najednou měly oči a poté i postavu – a už to vůbec nebyly stíny stromů. Slunce už Arzhulovi nedělalo žádné problémy.
Spolu s ním se objevila i dvojice Caina a Abela. Zatím vypadali dost podobně, jako když je viděla naposledy. Jejich rozvoj nejspíš dost souvisí s energií, kterou od ní dostanou. Skrývali se ve tmě, která sršela z Arzhula. V kontrastu s denním světlem vypadali velmi slabí…

Na zem dopadlo pět krystalů. Přesně takové, o které si řekla, a nezdálo se, že by je přenos s pomocí Arzhula nějak ovlivnil.
Stáli uprostřed pastvy na méně úrodném kopci na dohled od města. Nebyli vůbec daleko, ale v nejbližším okolí nebyl nikdo. Dlouhá táhnoucí se cesta z města vedla delší kus cesty od nich, a šlo po ní jen několik uprchlíků.
Foukal mírný vítr, který si pohrával s okousanou trávou. Arzhul stál v uctivé vzdálenosti od Kaedor, spolu s Cainem a Abelem. Jeho hlas i zde zněl, jako by vycházel z nějaké hluboké jeskyně, plný ozvěn a dozvuků, ke všemu napůl šepot…
„Portál bude nestabilní. Něco se jím pokusí projít. Taková je podstata světa stínů. Přiláká to pozornost.“ Na moment se odmlčí. „Jaké jsou vaše pokyny, má paní? Na prvním místě je vaše bezpečí, neřeknete-li jinak.“

Použije-li rituál stejný, jako při tvorbě běžných portálů, tak jako se o to do určité míry pokoušela v pracovně Arnfreida, nebude postup nic těžkého, ale výsledek je nepředvídatelný. Možná, že existují nějaké více esoterické obřady, které by v případě neobvyklého portálu mohly být užitečné.
Arzhul, pokud se ho zeptala, zmínil, že mnoho perspektivních přivolávačů mělo určité výsledky s okázalostí založené na použití předmětů vytvořených pomocí energie vytažené ze Sféry – Stínové síly, kterou demonostrovali Cain a Abel, a kterou i ona byla schopná získat, když jí byla propůjčena.
Zmínil také, že každý z těch snah, o které věděl ze Tmy on, skončil buď v průběhu rituálu vysátím a zničením vyvolávače, nebo těsně před vytvořením portálu, když byla přilákána entita dost silná na to, aby se živila na vznikajícím průchodu, zmařila jeho dokončení a vysála veškerou energii, která byla na vytvoření použita. Neveselé vyhlídky.
Přidal i pár slov pro případný úspěch: „Získáte-li portál… toto místo může být poznamenané i po jeho kolapsu či zavření. Dvě sféry nemohou koexistovat s přímým spojením bez toho, aby došlo k prosáknutí podstaty z jedné strany na druhou.“
Více rad pro ní neměl. Zdá se, že jeho znalosti zatím nekonečné nebyly.

Plán dne

Cokoliv toto místo bylo, věděla jsem, že se jedná o důvod, proč lidé nechtějí, aby město padlo. V této magii jsem se nevyznala ale jen z logiky a typu magie mne napadlo, že se jedná o jakousi magii spojenou s předky… lidé umírali častěji a jejich magie tak jaksi zůstala nevyužita. Našli možná způsob, jak uchovat magii v mrtvé schránce a později ji využít… elfové aspoň věřili, že když někdo umře, bude jeho tělo navráceno do Stromu Života… proto každé spálení jednoho takového stromu bylo jako zabít statisíce předků pro každého z elfů a asi i důvod, proč žádný elf Inkvizici neodpustí. Samozřejmě… taková byla teorie.

Jakmile jsem vyšla ven, Arzhul byl po mém boku a já krátce kývla, aby věděl, že jsem si ho všimla. Chvilka zamyšlení a pak jsem pronesla: „V místnosti, kde jsem vyvolala Caina a Abela… chci, abys z této místnosti získal několik krystalů, přibližně takto velké…“ naznačila jsem rozsah mezi každou rukou, přibližně naznačující 30 cm. „Ideálně pět… poslala bych tam Caina nebo Abela ale… myslím, že by je dříve pozřeli, než by se ke mne dostali. Zatím nemají sebekontrolu,“ naznačující, že si z Arzhula nedělám poslíčka „jen tak“ a dodala jsem: „Říkal jsi, že zatím nikdo nevytvořil portál mezi tvým světem a tím naším… mne bude stačit jej otevřít jen na tak dlouho, abych upoutala pozornost,“ usmála jsem se na něj a než začal mluvit o tom, že to, čemu sloužíme „nechceme potkat“ jsem záhy dodala: „Vždy jsem sloužila něčemu či někomu… a i kdyby mě to mělo stát ruku, chci vědět, co v tomto světě prezentuji... v této době mi nezáleží moc na tom, co to je… již mne to jednou podpořilo v tom, abychom odehnali Temnotu z tohoto města… a darovalo mi to tyto oči…“ prstem jsem na ně ukázala a krátce si pomyslela: Navíc, pokud je něco, co přivolá Cizince… otevření brány do domoviny Arzhula a jemu podobným bude poměrně vysoko na jeho listu priorit… třeba si již našel svého vyvoleného a já uvidím, na jaké straně vlastně Cizinec stojí… čekala jsem na Arzhula až vezme pár těch krystalů, které stejně Akademie neeviduje a budeme se moct přemístit na nějaké místo vhodnější, než byl tento prostor před dveřmi, které mi zvedali žaludek jen svou existencí.

O taj moudřejší

Kradmý pohled, tichá chůze – a nevidomý pohled bez jediného nadechnutí. Kaedor na moment nahlédla do niterného tajemství Akademie.
Její energie do rituálu neunikla. Žádný z čarodějů si jí nevšiml. Jen to dokazovalo, že byli zcela a naprosto pohlcení rituálem, který prováděli, protože jinak bylo jisté, že by jim neunikla.
To, co by s ní bylo poté – na to je lepší nemyslet.

Pár kroků zpět – a vrátit se do tmy nekonečného schodiště. Zpátky nahoru, v hlavě ta nesmírná síla, které byla svědkem. Přirovnání ke Stromům bylo vhodné. Stromy Života byly pravým divem, který patřil k elfské magii – byly možné jen díky dlouhověkosti elfů a jejich nesmírně rozsáhlému vědění.
Že by něco podobného mohli stvořit lidé prchlavých životů, to je skutečně neuvěřitelné.
Stále přetrvával pocit, že tohle nebyla obyčejná magie. To, co bylo v klášteře, taky nebylo tak jednoduché. Těžko říct, jestli v nějaké zamčené pokladnici Akademie není příběh, který by osvětlil, jak to místo přišlo na svět…
Na druhou stranu, podle pečlivého střežení žádné spisy neexistují – tohle vypadá jako místo, o kterém si čarodějové říkají jen ústně a ještě velmi tichým, ideálně telepatickým šeptem.

Je na vrcholu schodiště. Vrátila se zpět ke dveřím. Projít ven bylo o poznání snazší, protože pocit znechucení se dostavil až po překročení prahu. Dveře se za ní zaklaply bez jediného zvuku.
Jakmile stála na druhé straně, téměř okamžitě před ní stál Arzhul v pokloně.
„Má paní. Je dobře, že jste se vrátila bez újmy.“
Víc to nekomentuje a ani nevyzvídá.

Co se týče toho, co jí dalo její oči… Hlasů, Nejmenovatelných nebo všech těch prolínajících se a nepochopitelných, nejednotných entit… nebylo mnoho možností, jak se o nich dozvědět více a nebo jak je oslovit.
V poslední době o ní ztratili zájem. Více o nich věděl snad jen Cizinec – i ten přicházel a odcházel, jak si sám přál. Něco z nezemského vědění se otřelo i o Kakluma… jenže jeho informace by nemusely být přesné, kdoví odkud jeho znalosti vzešly.

Přímá otázka… to by vyžadovalo upoutat na sebe pozornost Hlasů a přivolat je k sobě. Zatím se vždy skrývaly a vystupovaly ze stínů jen, pokud to bylo nevyhnutelné nebo když následovali svou enigmatickou agendu.
V tomto duchu by je bylo možné také oslovit – lze si představit tajný a skrytý rituál, který někde vykonávají kultisté ne nepodobní Kaklumovým učňům. Její přítomnost by u takového rituálu mohla vyvolat odpověď.
Pokud by však ukázala dostatek energie a dala jim buď dostatečně silné nebezpečí nebo dostatečně dobrou návnadu, mohli by se objevit i bez pomoci kultu. Otázka je, co dalšího by si takového přivolávání všimlo…

Srdce Akliany

Netušila jsem, jestli v podzemí budu pár minut nebo hodin, aspoň ale vědomí, že pokud se ohýbá čas kolem tohoto místa, tak to bude nejspíše již na mne nějak působit… I když bariéry, kde čas ubíhal rychleji, byly většinou poměrně prekérní záležitosti… toto místo samo o sobě bylo něco unikátního a leckteří elfové by klidně dedikovali značnou část svého života evidenci jen samotné bariéry… jen ale to, že jsem s nimi prošla jako kdyby nic bylo ale na dost velkou studii.

Pocit znechucení mi připadal… divný. Působilo to na mě, ale nebylo to nic, co bych kdy zažila… většina kouzel působila jinak… vyvolávala různé emoce, bolest, úzkost ale ne něco, co bych mohla nahmatat a vyvolávalo dojem. Téměř, jako kdyby mne má samotná podstata jednoduše chtěla nějak odradit od tohoto místa a asi by se jí to podařilo, kdybych byla o něco blíže magii, které se věnuji.
I tak se dá asi věřit Arzhulovi, že se sem vážně nedostane a nebojí se toho, co zde uvidím. Pokusím se nebýt paranoidní a budu věřit, že toto dělá z loajálnosti, a ne z nějakého většího plánu, pomyslela jsem si, uvědomující si, že mé oči zde byli úplně slepé. Schopna vidět jakýsi otisk magie a orientovat se podle toho, kdy sem nějaký mág naposledy přivítal a mé kroky podobné těm, jako když jsem o své oči poprvé přišla. Plné nejistoty, nakročování a snaha, aby další schod neznamenal několik desítek bolestivých pádů.

V moment, kdy jsem konečně viděla větší tok magie jsem si musela tiše oddychnout, protože posledních pár minut mne téměř přesvědčilo, že chůze zpět je bezpečnější a jistější.
Pohled na místnost, kterou neměly mé oči asi nikdy vidět byl famózní… elfové měli srdce Stromů Života, kam mohli většinou jen opečováváte a nejvyšší mágové… toto bylo něco podobného, jen v lidské podobě. Tisíce, ne-li statisíce schránek směřující do nezměrné výšky, čarodějové a artefakt… ticho, které by se dalo krájet a myšlenka, že provádějí jakýsi prastarý rituál.
Magie podobná tomu, co Arzhul nazýval těmi, které chce vyhubit… a já si z kláštera vzala ten pozůstatek… přemýšlení nad situací a teorie, o co se asi jedná: Jakýsi způsob nekromancie… všechny tyto schránky budou nejspíše naplněny energie předků z akademií, nyní vlévány do jednoho artefaktu. Riskantní krok… vědoma, že něco podobného zkoušelo Město Magie a jak nyní dopadlo. Jeden špatný krok… jedno špatné zaklínadlo… jeden útok na tento artefakt a všechna ta energie může udělat z města jen kráter.

Cokoliv toto je, čím déle tu budu, tím dříve si mne někdo všimne. Moje přítomnost je více méně opak toho, co zde je… otočila jsem se zpět ke schodům a s pohledem přes rameno: Kus mé magie, kterou jeden z mágů omylem chytne a dostane do tohoto artefaktu a je dost možné, že moje teorie o kráteru nabere realitě již nyní, s pomyšlením jsem se rozešla zpět ke schodům a zpět, cokoliv jsem chtěla vědět jsem nyní zjistila a nemohla jsem s tím nic moc dělat. Zasáhnout do tohoto aktu by dopadlo mou rychlou smrtí a pokud jsem chtěla Arnfreidovi potvrdit svou moc, měla jsem nyní něco, co jistě bude muset respektovat…
Než se ale k tomuto dostaneme… pokud Akliana zastává jakousi prastarou magii již mrtvých mágů… chci vědět, kdo je to, co mi dává energii. Mé oči mi něco darovalo… něco chtělo, abych přežila útok Temnoty… něco chce, abych měla Arzhula u sebe, popřípadě aby se o mne zajímal Cizinec…
Je na čase, abych potkala to, čemu nyní mám sloužit…

Tajemství v kamenech

Arzhul nijak nekomentoval rozhodnutí Kaedor vydat se dál. Nevypadalo to ani, že v něm její zdůvodnění vzbudilo nějaké emoce, zareaguje až na příkaz postarat se o Caina a Abela: přikývne a opět se pokloní.
„Učiním tak, jak si přejete, má paní. Budu sledovat toto místo… až se vrátíte zpoza té stěny, ihned vám budu k dispozici.“
Pak se ona otočila a vykročila ke dveřím. Každý krok více a více zhmotňoval znechucení, které bylo citelné i z dálky. Ke konci už získalo fyzickou podobu. Na dotek dveře vyvolávaly dojem oslizlosti a snaha je otevřít působila podobně, jako by se dveře hýbaly v nějakém slizovitém rosolu, který je zpomaloval a panty zadíral.
Konečně se dostala za jejich práh.

Dveře klapnou. Ticho. Odpornost je pryč a ona stojí v temné chodbě na vrcholu schodšitě, které mizí do hlubin. Je to veliké dílo. Po světě je mnoho podzemních síní, které vyhloubila magie a je snadné je poznat podle struktury stěn a otisku kouzel, který v nich zůstává.
Nic z toho tu není. Každý z těch kamenů byl otesán s pomocí svalů a potu. Každý metr skály vyhloubil krumpáč, žádná kouzla.
Je to jedno z nejlépe magicky odstíněných míst, které kdy Kaedor navštívila. Snad jediným rivalem této kaverny může být některá z laboratoří ve Městě magie.
To také znamená, že je tu Kaedor skutečně slepá. Odlišit nemagickou skálu a nemagické schody od nemagického vzduchu je náročné… dokonce i smysly od Hlasů tu mají problém s orientací.

Hledání drobných zbytků síly po někom, kdo zde přišel, jí dovolí sestoupit stovky schodů až do hlubokého podzemí. Jak se přiblíží, konečně se ze tmy vyloupne obraz pro její oči. Zde jsou ti, kteří zanechali drobky, po kterých opatrně kráčela.
Přiblížila se ke kruhové místnosti, ve které stojí sedm čarodějů a čarodějek. Všichni z nich jsou nesmírně mocní a dle zkušeností Kaedor se musí jednat o arcimágy akademie nebo jiné, podobně silné čaroděje. Pozná mezi nimi královského zaříkávače Arnfreida…
V místnosti před ní je absolutní ticho a panuje tam veliké soustředění. Kromě čarodějů Kaedor pozná jakési schránky, které pokrývají stěny kruhové místnosti, a táhnou se do nezměrné výšky. Nejspíš je právě nyní ve středu Ostří a tato místnost se táhne až k jejímu vrcholu. Kruhovou místnost od schodiště neoděluje žádná brána, jen kamenný oblouk, který stěny nabité energií rozděluje.
Sedm čarodějů má před sebou artefakt, jehož podstatu není Kaedor schopná pochopit. Je plný energie a arcimágové do něj další magii přidávají. Ze schránek všude kolem ve stěnách, odchází síla a je skupinou čarodějů vlévána do artefaktu.

Nejedná se o obyčejnou magii. Vlastně to trochu připomíná Hlasy a jejich schopnost spojit se dohromady do jediného pokrouceného zázraku. Toto ale není energie ze Sféry. Síla, která se skládá tady, daleko víc připomíná to, co Arzhul zničil pod klášterem ve slumech…
Jen asi v tisícinásobnějším množství.

Zatím si Kaedor nikdo nevšiml. Pokud bude chtít zjistit víc, bude se muset přiblížit nebo se obrnit trpělivostí a čekat, až se stane něco, co situaci změní.
Jisté je, že je tu dost energie na ochranu celé Akliany… a možná že i dost na to, aby se čarodějové mohli bránit Temnotě. Tato sedmice nevypadá, že by se účastnila nějakého společného kouzla, které by je ohrožovalo – spíš fungují jako dirigenti energie, která kolem nich proudí a sama formuje podivné kouzlo do podoby artefaktu mezi nimi.