Rozhodnutí

Vypadalo to, že to Abel pochopil, ale Cainovi to bylo nejspíše jedno. Věděla jsem aspoň to, že se budu muset Cainovi o něco více věnovat, jakmile na to bude chvíle… přeci jen jsem měla kdysi podobné studenty, nadané, ale pokud jsem brzo neodchytila jejich pocity, většinou je magie pohltila v nějakém ambiciózním kouzle. A… i když jsem nějak tušila, že možná v budoucnu budu moct vyvolávat více než jednotky takových, jako je Cain a Abel, přeci jen tu po Arzhulovi jsou nyní nejdéle.

Po tom, co jsem od Arzhula dostala kývnutí, mohla jsem vidět svět v jiném spektru… bylo to jako vidět vše v odrazu hladiny a zároveň se to nedalo úplně popsat. I tak mi ale bylo ukázáno, proč a jak Cizinec může procházet bariérami bez toho, aniž by ho, jakkoliv zpomalovali. Pronikání bariérami mi aspoň nezvedalo žaludek, jako když jsem opouštěla město, což byla ta pozitivní zpráva, ale samostatné dveře bránící vyvolávající jakési znechucení mi opět připomínalo, že část mě samotné byla jaksi… spjatá s druhem Arzhula. Otázka tedy zní, jakou formu vážně mám v jejich sféře… vědoma, že jednoho dne mne tato magie vážně může plně zabraňovat vstupu a pokud nevybalancuji pomoc Arzhula, může se vážně stát, že budu ztrácet svou fyzickou schránku tak, jak ji znám.

Byla jsem si vědoma toho, že Arzhul tam nebude ale… měla jsem pořád svou sílu. I když jsem v ní nějak nevěřila, byla jsem to já, kdo přilákala Temnotu na město a díky mně byla odražena. I Cizinec naznačil, že dokážu něco, co leckteří ne a Arzhul je jen někdo, kdo využívá mého statusu…

S krátkým povzdechem jsem se podívala na Arzhula a řekla: „Jsem si jistá Arzhule, že cokoliv tam je má důvod, abys to neviděl… a teoreticky, abych to neviděla ani já. O to více je důležité, abych o tom věděla… navíc, jsem si jistá, že kdyby mne tam někdo chytil, tak by mne hned nechtěli zabít. Tolik bariér, které zde byli jen tak někdo neprostoupí… Akademii by zajímalo, jak se mi to podařilo,“ usmála jsem se na něj a dodala: „Dej mezitím pozor na Abela a Caina, myslím, že bys jim mezitím mohl ukázat pár triků, které se jim budou hodit. S Cainem měj trochu strpení a nesnaž se ho trestat, zároveň nedávej ani jednomu nějaké preference…“ řekla jsem téměř jako matka mluvící se svým manželem a s povzdychem mé ruce se opřely o dveře a začaly je otevírat vší mou sílou, kdy se mé hrdlo snažilo, aby mé znechucení nevyvrátilo vše, co jsem dnes pozřela.

Pokud vždy budu spoléhat na Arzhula, budu vážně jen pěšák ve velkém schématu…

Místo odpovědí

Když Kaedor promluvila o bariérách a o schopnostech Arzhula skrz ně procházet, skoro se zdálo, že je veliký stín potěšený jejím uznáním jeho moci. Byl to jen okamžik, který si mohla Kaedor stejně dobře sama vsugerovat. Ale přeci.
Její následující příkaz u něj vyvolal jednduchou reakci. Poklonil se.
„Vaše přání je mi rozkazem.“
Když se pak její pozornost obrátil k oběma stínům, zdálo se, že minimálně Abel pochopil, co měla na mysli. I k tomu měl Arzhul pár slov: „Uvidíte jejich růst před vlastníma očima… už nyní jsou víc, než když jste je vylákala ze Tmy. Porozuměli vám.“
Když bylo vše připravené, odevzdala se Kaedor do rukou Arzhula. Obestřela jí černá tma.

Tentokrát to bylo trochu jiné… necítila se jen neviditelná. Na svět hleděla skrz našedlá oblaka a to, co viděla postrádalo plnou barvu. Zároveň s tím se její pohled lehce třásl stejně tak, jako se třese obraz na hladině jezera při mírném vánku.
Možná, že nyní byla více zahalena do tmy, aby je nebylo možné odhalit.

Byla pozvednuta ven, z podzemní laboratoře, do výšky nad Akademií. S krátkým okamžikem kolem nich prolétla celá výše Ostří Akliany. Jen chvilku byla držena v nesmírné výšce nad městem a m.
A poté byla vržena zpět k zemi. Proletěli hlavní vrstvou ochranných bariér Akademie. Tentokrát si stihla všimnout toho, co jí při letu vzhůru uniklo, protože před tím ještě nebyla přizpůsobena novému pohledu.
Překonávání bariér je zpomalilo a svět roztáhlo. Kvůli tomu se kolem nich na chvilku celý svět změnil v jednu nesmírně protáhlou střechu, do které se propadávali téměř celou minutu.
A pak byli skrz bariéru. Kaedor dokázala říct, že jí nijak neporušili… pouze prošli skrz ní, jako by tam nebyla.

Stojí v samém srdci akademie. V hlavním sále, i když je nevidí žádný z čarodějů, kteří tam procházejí a míchají se ve velkém davu. Jejich cesta nekončí. Ohlédne-li se, spatří, že je za ní Arzhul. Obestírá jí svou existencí jako veliký duch s fialovýma očima. Ty září jasněji než jindy.
Vezme je vpřed. Vstříc Ostří samotnému, které Akademie obklopuje. Proniknou stěnou hlavní síně a ocitnou se v tajné místnosti za kouzlem skrytou bránou. Ani ona nikdy neslyšela o takovém vstupu a cítí, že je pokryt nesmírným množstvím ochran. Jen silné magické pole v celé akademii je udrželo skryté před jejím novým zrakem. I Arzhul skrz ně opět pronikal ještě delší dobu.

Skrytá místnost je prázdná, bez výzdoby a ornamentů… na jedné straně má vysoká ocelová vrata, která jsou pro zbytek akademie stěnou. A přímo proti nim daleko menší ale stejně masivní dveře z oceli pokryté kouzelnými znaky. Dost vysoké pro stojícího člověka, ale ne o moc víc.
Žádný ze znaků Kaedor nikdy před tím neviděla. Nejsou z elfské magie ani z trpasličích run, které Kaedor zná.
„Zde je práce jejich předků,“ zašumí slova Arzhula. „Neprostupný portál, který uzavírá ochranný kruh, jehož účelem je zabránit mému druhu ve vstupu.“ Šedý závoj začne zanikat a Kaedor se cítí stále více a více přítomna.
Místnost je temná, bez osvětlení. Stěny jsou z kamene, stejně jako podlaha. Dveře se nezdají být očarované, ale i přesto jsou plné energie. Nevnímá z nich žádnou bariéru, o které mluví Arzhul. Avšak vnucují myšlenku odporu a odpudivosti. Budí iracionální zhnusení a neochotu udělat jediný krok blíž.

Opět za ní zašumí Arzhulův mnohojaký hlas.
„To je brána skrz kterou nemohu proniknout. K tomu byla vytvořena. Vy nejste takto indisponována. Můžete vstoupit. Zde proudí cizí síla, které jsem si všiml již dříve, ač nedokážu říct, co je na druhé straně.“
Na krátký moment Arzhul umlkne. Pak promluví opět, stejně bezvýrazně a vážně.
„Dál nebudou žádné další bariéry, žádná další kouzla. Avšak pokud vstoupíte a ocitnete se v ohrožení života, nebudu vás moci ochránit. Jen snad za cenu svého sebezničení.“
Pouhé konstatování. Odpudivost průchodu nijak nepoklesla.
„Cítím i druhou sílu, vzdálenější. Přichází sem z velké dálky a není této zcela nedobná v rozsahu, avšak tu jsem schopen částečně zapudit. To je bolestivé světlo, ze kterého má strach jen slabá tma.“ Lze odhadnout, že se jedná o blížícího se Pontifa. Snad se Arzhul příliš nepřeceňuje.
Pokračuje jedinou větou. „Toto místo je jiné, neboť ho střeží mrtví.“
A za ním leží odpovědi na otázky Kaedor, odváží-li se nahlédnout dovnitř. Překonat odpor dveří bude vyžadovat veškerou její vůli.

Plán

Nevypadalo to, že by se něco změnilo pro dva stíny, jen Arzhul poznamenal realitu ohledně jmen. Vybavovala jsem si prastarou metodu, kdy jméno hrálo roli při předání část své síly cíli… rozdíl ale byl, že já jsem žádnou změnu necítila. I když realita mohla být jakákoliv, nejspíše tyto stíny čerpaly energii spíše okolo mne než přes mne samotnou. I během vyvolání spíše toužili po tom, co ze mne bylo transformováno než po mé existenci. Ale… opět to byla otázka, která se špatně testovala.

„Arzhule,“ položila jsem sklenici a dodala: „Sféra, ve které se pohybuješ nemá bariéry vůči magickým bariérám, které brání prostup takovým, jako jsem já. Dokážu s nimi nyní manipulovat a věřím, že bych je dokázala i ohnout na to, abych se přes ně dostala ale toto by někoho mohlo upozornit,“ řekla jsem spíše jako konstatování reality a pokračovala: „Pokud cítíš energii, která proudí tímto městem, chci, abys mi ukázal zdroj této energie. A to tak, aby nás nikdo nevycítil,“ řekla jsem, vědoma, že schovat nás před pár smrtelníky v klášteře byla jedna věc, nyní jsem jej žádala o něco o dost složitější. Ale… nějak jsem tušila, že i výzva pro něj bude něco nového.
„Cain a Abel zůstanou zde…“ podívala jsem se na ně a dodala: „Jistě ti dokáží nějak vědět, kdyby se ukázala Petrana anebo Arnfreid…“ podotkla jsem a vytvořila malý krystal mezi svým palcem a ukazováčkem, naznačující, že je za to bude čekat odměna.

Toto město má nějaké tajemství… tajemství, které jej dokázalo udržet takto dlouho proti Inkvizici… a i když je zde možnost, že je vše dle pravidel, je zde něco, co mi nehraje… něco… o čem Arnfreid nechce, abych věděla a Petrana o tom radši nemluví. Je na čase zjistit, co to vlastně je…

Cain a Abel

Z ukázněnějšího se stal Abel a z divočejšího byl Cain. Arzhul nijak nekomentoval volbu obou jmen. Pouze přijal rozkaz od Kaedor.
Vložil jména do mysli stínů krátkodobým vniknutí do jejich vědomí, které Kaedor postřehla. Uložil je do jejich jednoduchého, zvířecího myšlení. Pro živé stvoření z hmotného světa by to byl bolestivý a krutý způsob, jak se něco naučit… ale Cain ani Abel se nezdáli příliš poznamenaní.
„Jména mají moc,“ zašuměl Arzhul. „Zatím pro ně mnoho neznamenají. Časem se to změní. Pokud zesílí a pokud si udrží svou podstatu… čas a zkušenosti nefungují pro tmu tak, jako pro vás. Je možné, udělat z nich mocnou tmu během pár okamžiků vašeho času. Avšak tento svět má své zákony. Moc zde příliš rychle nabytá má své důsledky.“
Víc nedodává.

Cain a Abel nyní hledí na Kaedor. Moment, kdy jim dala jména, je čímsi významný. Najednou se jejich pohledy zdají oduševnělejší. Dokonce se skoro zdá, že má každý trochu jinou barvu očí, trochu jinou barvu černého kouře, který je tvoří…
Dokáže poznat jednoho od druhého… ač by bylo možné věřit, že je to spíš podvědomé pouto nebo sugesce smyslů.

Doušek vody Kaedor občerství.
Když se obrátí, Arzhul se zdá zahleděný někam do dáli, stranou. Cain a Abel jí intenzivně sledují. Arzhul promluví.
„Sbírá se síla. V magii se něco hýbe. Smrtelníci si tu někde pohrávají s velkou mocí…“
Je možné, že cítí válečné přípravy Akademie… nebo nějaké rituály blížících se fanatiků…
Snad bude dost času otestovat automatony opatřené vědomím stínů.

Není jisté, kolik uběhlo času. Interakce s Arzhulem a s jinými vnějšími vlivy má tendenci trochu ohýbat vnímání časoprostoru. Petrana slíbila, že se tu opět zastaví. Do té doby Kaedor může věnovat svůj času čemukoliv – přípravě nebo dalšímu zkoumání obou stínů…

Jména

Krystal od Arzhula jsem si nakrátko vzala a tak jsem mohla vidět, že má energie a tvorba krystalů byla... podobná. Více stabilnější, než toto, co Arzhul vytvořil ale mohla jsem to přisuzovat buď mé expertýze, nebo aspoň tomu zbytku magie, co jsem pořád byla já. I tak se ale i jeho krystal rozpadával, jen co bylo zajímavější bylo to, že byl stále stejně stabilní. Tedy... ani, rozklad naznačoval nestabilitu ale krystal neměl tendenci explodovat, což bylo malé plus.

Krystaly od malého stínu byla imitace toho, co dokázal Arzhul ale i tak jsem to docenila. Brzo jsem nechala i prach zmizet, vědoma toho, že krystaly spíše z jejich roviny nemají co dělat v této a proto končí takto. Další zajímavý poznatek.

I když mé kouzlo nezafungovalo, nevypadalo by to, že by druhý Stín reagoval a já mohla být ráda, že nezaútočil a radši se snažil ukázat svojí část. Budu muset vymyslet, jak upoutat jejich pozornost, jinak mne budou ignorovat, zamyslela jsem se krátce a vzala si krystaly od druhého stínu a dala mu ten svůj, aby jej mohl pozřít.

„Dobrá tedy... pojmenujeme je dle lidské víry... Abel...“ ukázala jsem na první stín a pak na druhý: „Cain...“ usmála se a dodala: „Jen doufejme, že neskončí stejně, jako lidská prupovídka,“ vědoma, že lidé věřili v mnoho ale já tuto část historie brala trochu... no... v uvozovkách.

Otisk sféry na mne byl jasný, aneb, světloplachost nebyla něco, co bych kdy zaznamenala a Arzhul zase pociťoval jakési emoce. Vypadalo to, že každý jsme se blížili k jakémusi mezníku, ale i tak jsem to nechtěla komentovat.
„Můžeš jim nějak sdělit jejich jména, aby na ně dokázali reagovat? Metodu nechám na tobě, Arzhule,“ řekla jsem a šla se napít čisté vody, nechávající praktiku na něm, přesto sledující, jak se bude snažit upoutat pozornost na sebe, abych se mohla nenápadně přiučit.

Okovy a pouta

Arzhul se pokloní, když ho Kaedor požádá o krystal jeho síly. Pustí se do práce. Jeho manipulace s energií je téměř neodhalitelná i pro Kaedor – krystal se zhmotní z ničeho. Sytě fialový, velký a stálý, zafixovaný ve vznášející se pozici ve vzduchu.
Veliký stín k němu dodá pár slov: „Síla tmy nemá ráda okovy. Vytratí se, nebude-li držena.“
Nabídl jí krystal. Jakmile jej uchopila, cítila, jak se z něj energie začala rychle vytrácet. Z lesklého povrchu se vznášely proušky nafialovělého kouře, se kterým odcházela energie a ztrácela se do těch nedosažitelných míst, ze kterých jí Arzhul a snad i Hlasy a jiní brali.
Nezůstane časem ani prázdný krystal. Zmenšoval se jí v rukou, ač to byl poměrně pomalý proces.

Když převzala krystaly od jednoho ze stínů, proces byl daleko rychlejší. Ihned se začaly měnit v prach takovou rychlostí, že brzy pokryly dlaň Kaedor jemným povlakem. Prach se vytrácel dále, do jemného fialového kouře…
Stín mezitím velmi spokojeně pohltil odměnu, kterou dostal.

Druhého „šťouchnutí“ od Kaedor moc neukáznilo. Skoro si ho ani nevšiml, ba spíš vypadal rozdrážděný a připravemý na Kaedor dokonce zaútočit.
Když se objevily prázdné krystaly i pro něj, trochu se zklidnil… ale ne o moc. V jeho konání byla vidět jistá netrpělivost – naplnil krystaly svou silou stejně jako první, jenže v jeho případě se pohybovaly ještě divočeji a více eraticky.

Zajímavé bylo, že první stín, ten již odměněný, nevyjadřoval žádnou touhu nové prázdné krystaly brát a nechal druhého, aby ukázal co umí.
Mezitím odpověděl Arzhul na otázku Kaedor.
„Hmota má ráda jména,“ poznamená. „Ani já nemám jméno. Arzhul je to, co říkali lidé, když se pokoušeli mou tmu ovládnout. Avšak tma samotná nemá pro jména účel. Diplomacie v našem světě nemá smysl, nemá smysl ani řeč. Jde jen o hlad – hlad a moc ho ukojit.“
Vzápětí naváže ve vztahu k menším stínům: „Nikdo vám nebrání, abyste je pojmenovala, má paní. Čím dříve, tím lépe – jak budou sílit, jejich moc poroste kolem konceptu jména a jméno poroste s nimi. Jména jsou pouta, můžete je skrz ně svázat a lépe ovládat.“
Jeho pohled na věc byl příznačný pro jeho chladný přístup. Možná, že se snažil trochu schovat svou téměř „hmotovitou“ zvědavost a jiné nezvyklé emoce z dřívějška…
Něco ze Sféry přecházelo na Kaedor… ale něco z hmotného světa se otíralo i na Arzhulovi… možná si toho byl vědom podobně jako ona.

Trénink

Pohled na oba dva, kde je nejvíce zajímala odměna mne na moment donutila se zamyslet, jestli chápou, o co mi vlastně jde a zdali to nebude muset třeba nejdříve předvést Arzhul. Krátký pohled na něj, přesto jsem ucítila brzo vliv energie a pohled mi přešel zpět.
Místo jednoho krystalu ale brzo vzal dva a začal s nimi manipulovat podobně, jako jsem to dělala já. Nebylo to tak přesné, přesto snaha tam byla vidět a na první pokus to bylo velice dobré… i když mi rychle dokázalo, že toto je bude asi finální stav, jak se budou krystaly chovat v automatonu. Naštěstí většina automatonů většinou nejdříve přišla o vše a až pak o krystal… tedy, pokud nebojovali se mnou, kdy já jsem mohla tuto zranitelnost využít.
„Arzhule, naplnil krystal svou energií, nebo svou podstatou?“ Zeptala jsem se jej, vědoma obou výhod i nevýhod. I když mé oči viděli stíny trochu jinak, ani mé oči nedokázali prozřít do tmy, ve které se schovával Arzhul a tito dva.

Pohled na druhý stín, který vypadal téměř závistivě jsem utnula lusknutím, do kterého jsem vložila svou magii. Většinou toto fungovalo na mé studenty, protože jsem takto uvolnila svou energii a ta narazila do všech, avšak protože to bylo jen lusknutí… bylo to, jako kdybych do někoho strčila.
V ruce se mi začali tvořit dva krystaly, opět prázdné a já je natáhla vůči druhému stínu s tím, aby se též mohl předvést. Jakmile si je vzal, pohled přešel na prvního a já si od něj vzala ty dva jeho a dala jsem mu jeden z těch mých krystalů, sledující je oba pečlivě na to, aby se nezačali prát… Něco mezi zvířaty a mými původními studenty… povzdychla jsem si a zeptala se mého společníka: „Mají též nějaké jména, nebo své jména získávají až v moment, kdy získají inteligenci… popřípadě je jim někdo musí darovat? Připadá mi hloupé, abych je neoslovovala jmény… dokonce i moji mazlíčci měli nějaké jména, na které reagovali…“

Síla Stína

Kaedor připravila další experiment pro dva mladé stíny. Tentokrát se jednalo o drobnou manipulaci s krystaly, která by měla být prvním krokem k další práci.
Arzhul vše sledoval bez ukázky emocí. Nevypadalo to, že by měl v plánu něco stínům vysvětlovat. Zatím si krystaly nevzaly, takže ty jednoduše spadly na zem. Párkrát cinkly o dlážbu sklepní laboratoře a zůstaly tam ležet.
Oba páry zelených očí hladově sledovaly rotující krystaly plné síly, které měla nad dlaní. Chvíli jen tiše stáli. Nejspíš se snažili pochopit, co se po nich chce.

Najednou jeden z nich, ten, který dříve obdržel od Kaedor odměnu, sklopil oči ke krystalu před sebou.
Z jeho stínového těla se oddělí několik tenkých temných proudů. Spojí se s krystalem. Ten se pomalu naplní směsicí fialové a tmavě zelené. Energie v něm víří, krystal vypadá nestabilně. A poté se pomalu zvedne.
Netrvá to dlouho, a krystal se roztočí ve vzduchu. S tím však stín neskončí – podobně zachytí i druhý krystal a zvedne jej. V přesné kopii pohybu krystalů nad dlaní Kaedor se roztočí i tyto dva. Jen jejich dráha je trochu eratická. Kymácí se, jak přetékají nestabilní a cizí energií, a tu a tam zrychlí či zpomalí.

Je to nesporný důkaz, že Stínové jsou schopní ovládnout krystaly… a tedy nejspíš i automatony. Nezemská cizí stvoření, která získají schránku pro tento svět…
Pokud je budou ovládat stejně chaoticky, jako nyní roztáčí krystaly, bude to děsivý pohled jako z noční můry pro každého čaroděje.

Druhý stín sleduje nově naplněné krystaly. Kaedor vidí, že se obrací k prvnímu stínu a vycítí v něm nabývající energii – příprava na útok.
Možná, že závidí druhému stínu dva krystaly. Nebo má dojem, že přišel o možnost něco předvést a nyní bude potrestán.
A nebo ho jednoduše dohnal dravčí instikt. První stín je totiž určitě zranitelnější, když předvádí tuhle ukázku.
Kaedor na ně má pořád vliv. Sice nejsou nyní přímo pod její kontrolou, ale s trochou snahy by je mohla opět plně ovládnout a druhého stína zastavit. Totéž by nejspíš zvládl i Arzhul. Avšak možností, jak se do celé situace vložit, je vícero.

Trénink

I když jsem neznala kategorii své magie, věděla jsem nyní, že mne Arzhul vidí jinak než ostatní. Nebo… to aspoň tak tvrdil.
Nemohla jsem to úplně rozporovat, protože v historických záznamech nebylo moc záznamů o manipulaci s magií, jako jsem to dokázala nyní já. I když mi to pořád připadalo spíše jako propůjčená síla, nemohla jsem to potvrdit ani vyvrátit. Přeci jen… byli i mágové, u kterých magie jednoduše přestala sloužit, nereagující na jejich kouzla nebo se normální kouzlo zvrtlo a pohltilo je.
Mírně jsem pokývala hlavou na jeho slova a dodala: „I já děkuji,“ mírný úsměv, kde můj pohled bez pásky dopadl na dva stíny, kteří se na nás koukali a čekali, co od nich bude žádáno.

Krátce jsem se zamyslela, co bych od nich mohla žádat, ruce před hrudníkem, obě dlaně proti sobě s rozestupem, kde jsem vytvářela další dva krystaly, vědoma, že ne vždy je budu moct odměňovat. Z jednoho krystalu jsem začala čerpat energii zpět, nechávajíc jej prázdný. Praktika, která se většinou automatizovala, aby mágové, jako jsem byla já, jej nemuseli provádět. Byl to otravný proces, hlavně pro moment, kdy někdo chtěl velké krystaly… Tento proces jsem ještě jednou opakovala, a tak měla dva krystaly plné energie a dva prázdné
Popošla jsem ke dvěma stínům, předpokládajíc, že Arzhul když-tak přeloží můj povel do něčeho, čemu budou rozumět a řekla jsem: „Chci, abyste manifestovali tento krystal,“ ruka dala dva prázdné krystaly každému z nich, pokud si jej nevzali, tak prostě spadli na zem.
Dva plné krystaly jsem začala nechat levitovat nad svou dlaní se slovy, spíše k Arzhulovi, než ke stínům: „Teorie je taková, že pokud dokáží ovládnout tyto krystaly a manipulovat s nimi, dokážou pak manipulovat s automatony…“ krystaly mi začaly rotovat vůči sami sobě nad dlaní a řekla: „Prakticky… pro mne toto nemělo nikdy moc důvod dělat, ovládat automatona se nikdy nevyplatilo… a házet krystaly proti nepřátelům nebylo moc efektivní. Přesto… zábava na dlouhé chvíle,“ řekla jsem, hledíc na dva stíny, jestli dokážou začít manipulovat s krystaly, nebo ne. Moje triky… které by někteří nazvali jako aktivity pro zábavu, ale byl prvním krokem pro jejich manipulaci. Pokud dokáží ovládat tyto krystaly… po nějakém tréninku budou moct používat automatony jako prodloužené ruce v reálném světě. Jejich „existence“ sama o sobě byla děsivá, jen jsem věděla, že bude lepší mít pořád možnost jejich existenci napojenou na něco a jako poslední snahu bojovat bez fyzické schránky… než mít jen tu nefyzickou schránku. Nikdo, ani já bych nečekala, že kdybych zničila automaton tak z něj bude ještě něco děsivějšího, než předtím.
I tak… automatony na lovení mágů byly děsivé i pro takové, jako jsem byla já.

Původ a princip síly

Při slovech Kaedor zůstane výraz Arzhula nehybný – ale až na ten nedávný projev emocí stejně nebylo příliš často možné číst, co si kdy myslí. Nyní to však působí o to chladněji.
Na druhou stranu, každý pokročilý čaroděj zná předsudky svých smyslů… objektivně lze říct jen, že Arzhul opět nedává na odiv žádné emoce, tak jako to dělal doposud.
Odpoví jí pomalu. „Většinu z toho znám. Je to blízko. Nedávno, v termínech tohoto světa.“ Pomlka. „Tento svět je podivný. Poznání je v něm podstatou všeho, jak se zdá. Nebylo by užitečné studovat knihy… není v nich to, co je v lidských myslích. Přesto vám děkuji za důvěru, má paní.“

Začne odpovídat na její otázku ohledně toho, jak vnímá Petranu a jiné.
„Jejich životní síla z nich prýští. Nejsou slabší než vy, má paní. Avšak je víc než jedna síla. Je dobré nehledět jen na omezené vědění, které poskytne pohled do tmy.“
Fialové oči doutnají ze tmy a Arzhul pokračuje. „Vy jste respektována. I ti, znalí mnohé veliké síly, s vámi jednají jako se sobě rovnou – nejen velcí mistři vašich vlastních umění. A máte mocné nepřátele. Ti, o kterých jste mluvila – nic z toho nemají. Jsou silní v tomto okolí, ale dál jejich moc slábne, pokud si jí nepřinesou kus sebou. Ne vy. Vy můžete stát v pustině, uprostřed pekla a na pokraji smrti… a z nějakého důvodu se najde síla, aby vám sloužila. To je to, co říká tma, minulá i současná. Důvod a princip zůstává zahalen.“
Odmlčí se, než dodá: „Děkuji za vaše odpovědi. I za vaše otázky, má paní.“ Víc neříká.

Oba stínové jsou stále v místnosti, ale nezdá se, že by přímo vnímali probíhající konverzaci. Může s nimi dále experimentovat, pokračovat v hovoru nebo nabrat ještě trochu síly… do večera je ještě hodně času, který by neměl být úplně promrhán…