‘ Path ’

Rituál… zafungoval. Ne úplně tak, jak bych čekala, ale něco se začalo dít. Tělo Malachaie padlo na zem jako kdyby loutce někdo přestříhal provázky do momentu, kdy jsem cítila ten divný pocit.
Vražení mé vlastní magie do mne samotné bylo jako kdyby mne někdo prohodil oknem, navíc, i okolí všude kolem mne to tak trochu připomínalo. Zalapáni po dechu… dokud jsem kompletně neoslepla. Krátkodobě, ale i tak, pocit, který mi šel trochu proti kůži, než jsem opět viděla okolí. Tentokrát ale jiné, než byla ta místnost, ve které rituál byl vytvořen.

Nafialovělý písek, černé skály… nic zde nebylo. Podobně jako minule, přesto i tak mi toto nějak naznačovalo, jak asi i má sféra, ve které jsem se narodila, může dopadnout, pokud nebudu opatrná.
Tentokrát jsem ale nebyla v přítomnosti Omnis… její hlasy a oči zde nebyly ale… pokud toto byla její sféra, mohla být jen otázka času, kde mne jedna z jejích tří částí nalezne. Ne-li všechny tři…
Pohled pod nohy mi ale ukázalo to napojení… spojení mezi mnou a stvořeními, které patří do tohoto světa. Malachai o kus dál… sledující mne samotnou za což já jsem zkoumala toto spojení. Hm… napojení na mne je tedy i v této sféře… možná i viditelnější a dokazatelnější, než v té druhé… pomyslela jsem se a pohledem se podívala po okolí.


V ten moment jsem uviděla koutkem oka něco, co se hnulo ve tmě. Oči… plné hlavu, než pocítím tu nepříjemnou bolest, vykřiknu a s bolestí rukou odtrhnu bokem, připravená kouzlit, ale v ten moment Malachai zasáhne… a dle změny velikosti toto stvoření Malachai pozře.
Krátké kývnutí k Malachaiovi, který aspoň pro většinu těchto stvoření nejspíše znamenal dost velké nebezpečí… aspoň prozatím…

„Vydáme se tímto směrem… Arzhula poznáme nejspíše dost rychle, budu doufat, že tebe nebude považovat za nebezpečí…“ okomentovala jsem trošku trpce, protože Malachai byl nyní na úrovni Arzhura… propojení se mnou zde bylo ALE… nevěděla jsem, jestli se takto dvě mocné entity budou nějak snášet. Cain a Abel se chtěli pozřít navzájem, ale to jsem mohla přisuzovat tomu, že neměli ještě moc rozumu…
„Při tvé existenci… potkal jsi zde podobné, jako jsem já? Pro většinu budu něco cizího, co se jen tak nevidí… pro další budu jen možná potrava…“ zamyslela jsem se a podívala se na svou ruku, abych zjistila, jak vlastně po útoku skončila. „Pokud by nás sledovalo něco, co i pro tebe představuje riziko, dej mi okamžitě vědět. Magii jsem v této sféře nezkoušela ale… stejně by nám nic moc jiného nezbylo.“

Pohled do tmy

Petrana naslouchala popisu úkolu od Kaedor a varování, kterých se jí dostalo.
„Budu opatrná. Už jsem také zažila pár magických nehod… a už jsem i ochutnala trochu z tvé síly,“ poznamenala a párkrát podvědomě pohnula umělými prsty na své ruce. „Vím, kdy si zahrávám s ohněm…“
Lothana pohlédla na Kaedor. V jejích myšlenkách stálo, že bude dbát o bezpečí Petrany. Nejspíš vycítila obavy Kaedor.
Petrana s Lothanou poté následovali Kaedor a Malachaie. Na začátek rituálu chtěli být poblíž, pro případ že by se něco zvrtlo.
Netrvalo to dlouho a našli v radnici jeden poloprázdný sál v přízemí. Podle nábytku odsunutého ke stěnám a překrytého látkou se dalo hádat, že to bylo méně užívané místo už delší dobu. U jedné stěny byla okna, která sem vpouštěla světlo. Malachai k nim beze slova vykročil a zatáhl přes ně závěsy.
Místnost zalilo příjemné přítmí.
Kaedor se postavila do středu místnosti a soustředila své vědomí do několika hlásek, které již dříve dvakrát vyslovila.

Ticho. Místnost se naplnila očekáváním. Bylo cítit uvolněnou energii, ale zatím nebyl vidět žádný výsledek. Kaedor cítila, že přišla o hodně velké množství síly – snad vše, co jí z oběti věřících Inkvizice zůstalo.
Malachaiovo tělo se uvolnilo – a spadlo k zemi. Jako loutka bez pána. Zůstalo ve svém zatuhnutém stavu napůl zničené tváře, ale vypadalo jako v bezvědomí.
A poté cítila Kaedor jak je její mysl tažena pryč – kamsi ven. Ať už chce nebo ne.

Neviděla žádný portál. Nic. Jen svět nabral lehce fialový odstín…
Ucítí úder. Její vlastní magie do ní vrazí silou, která jí téměř vyrazí dech. S nárazem se její pohled roztrhne do dvou, jako by vše viděla v rozbitém zrcadle. Síla se vrací a přichází další a další úder. Svět se rozpadne na desítky střepů – a pak zčerná.

Když se jí zrak a vědomí vrátí, stojí uprostřed temné Sféry. Na zemi vidí nafialovělý písek, přelévající se v nekonečných a nesmyslných proudech všude kolem ní. Z něj tu a tam vyčnívají černé skály. Všude kolem – pustina. Tuto zemi zná.
Je jinde než dříve. Nevidí temnou propast, ve které přebívala trojice tvořící Omnis. Neslyší žádný šepot… snad jen kdesi v dálce. Její oči se ale zdají vnímavější. V nesmyslném víření písku tentokrát spatřuje vzory.

V písku vedou cesty od ní. Šest stop. Jedna jasná a vyšlapaná. Čtyři slabší, ale jasně zřetelné. A jedna téměř nespatřitelná – jako dávno zafoukaná stezka, po které již dlouho nikdo nevykročil. Stezky se přesouvají s tím, jak se hýbě, takže stále tvoří spojení s ní.
Na konci nejviditelnější stezky spatří vysokou postavu. Černá silueta. Na moment to vypadalo téměř jako zmenšenina Arzhula. Poté stvoření ukázalo své oči – a podle nich poznala, že se jedná o Malachaie v jeho nehmotné formě. Je jen pár kroků daleko.
Zbývající čtyři stezky nejspíš vedou ke stínům či stín-lidem, kteří jsou k ní navázáni. A to znamená, že ta pátá… tam někde je Arzhul. Ale vzdálenost ve Sféře znamená něco zcela jiného, než ve smrtelném světě.

Periferně spatří pohyb, protože něco ve tmě se pohnulo a všimlo si to jejího příchodu. Vidí záblesk fialových očí. Cukne sebou – do ruky se jí na moment zabodne bolest, rozdrobená jako úder tisíce jehlic.
Malachai k ní vyrazí. Letí nad pískem bez toho, aby se ho dotýkal. Mine jí. Když se Kaedor ohlédne za bolestí a za Malachaiem, vidí že to, co na ní zaútočilo, se už ztrácí ve tmě Malachaie. A on je o něco větší.
„Má paní…“ zašumí jeho hlas. Nyní připomíná Arzhula, ale ozvěn v jeho hlasu je daleko méně. „K vašim službám…“ řekne a pokloní se.
Fialový písek po vzdálenosti asi dvaceti či třiceti kroků mizí v černé mlze. Tu a tam je vidět záblesk očí, které se hýbou ve tmě. Nyní už se divoké Stíny drží zpátky.

‘ Ritual ’

Usmála jsem se na ní a řekla: “Ty jsi ho nazvala Neznámým… nazval mne ošáleným prorokem. Hádám, že se jednalo o stejnou osobu…“ okomentovala jsem a objasnila situaci a úsměv přetrvával i v moment její poznámky. „Život je moc krátký na to, abys věděla vše… navíc… i já nevím mnohé… a to průměrný elfský věk je mnohonásobně delší než ten lidský.“

Na to již přišla možnost, aby si Malachai vybral. Jedna… kdy Omnis nazval jako Trojjedinou bytost a druhá, že půjdeme najít Arzhula.
„Dávalo by smysl, kdyby Světlo mělo opak sebe-sama, což je právě tato bytost. Magie byla vždy o vyváženosti, navíc… sice doba temna a doba světla se říkalo spíše o technologii, ale… v magických kruzích jsem to slyšela též,“ s čímž jsem se mírně protáhla a dodala: „Je jen jediný způsob, jak zjistit, co toto tělo dokáže a co ne…“

Petrana na to dostala menší úkol a Lothana též. „O důvod více, aby Lothana zkusila, jak moc dokáže tyto krystaly stabilizovat a ty, jak moc dokážeš manipulovat s nimi. Dle mne ideální cvičení, protože… můj aktuální talent je s obecnou manipulací s kouzli… a pokud se nedokážu dostat k nějaké zakázaných knih pro tebe na studium, bude dost těžké tě učit zakázaná kouzla… stačí špatný tón hlasu, špatná slabika a může se to zvrhnout,“ odkašlala jsem si do zatnuté pěsti, spíše jako gesto, než jako něco, co jsem potřebovala. „Nechci ale znít jako učitelka magie… jen bych nerada dostala nějakým kouzlem blíže ke smrti. Některé zakázaná kouzla berou i roky života místo jakékoliv magie a… i když je situace v dnešní době zoufalá, asi nebudeme chtít obchodovat s našimi životy,“ s tím jsem se podívala zpět na Malachaie.
„Myslím, že energie své mám dost na to, abych otevřela portál… z té oběti v podobě kostelu a věřících jsem si část nechala…“ konstatovala jsem a pokračovala: „Tebe Malachaii budu tedy potřebovat, abys tedy kouzlo stabilizoval a též zahnal něco, co by mne během rituálu chtělo napadnout… s tím, že budeš mít povolení to, popřípadě pozřít a absorbovat sám do sebe,“ darovala jsem mu úsměv, a i když to možná i plánoval, nyní to ode mne měl posvěcené.

Pokud nikdo neměl nic proti, rozešla jsem se do nějaké prostorné místnosti společně s Malachaiem a začala přednášet kouzlo. Byl čas opět konat… a pokud mne Omnis bude ve své sféře hledat, stejně nebylo moc, co bych udělala pro to, abych ji zastavila.

„Haes nirr serr, ledisa. Sdeln firr na eln rad na raa dha udhasr.“

Praktická cvičení

Petrana trpělivě naslouchala Kaedor, ale nezdálo se, že by podstatě věci lépe rozuměla. Nakonec se odvážila jen k jediné otázce: „Kdo je… Cizinec? Další neznámý tvor z druhé strany?“
Vypadalo to, že se Petrana lehce otřásla. „Proč je tolik tak mocných věcí, o kterých nevíme vůbec nic?“ zeptala se spíš do větru, než že by čekala odpověď.

Mezitím Kaedor jedinou myšlenkou přivolala Malachaie. Na rozdíl od Lothany, Arzhula nebo dalších nižších stínů, přišel Malachai dveřmi. Měl koneckonců vlastní tělo.
Ohledně jejích rozkazů přikývl.
„Má paní. Tuším něco o trojjediné bytosti, která v mé domovině přebývá. A i toto tělo… tuší něco o takovém stvoření, ale myšlenky a vědomosti tohoto těla jsou mlhavé a nezdají se přímo navázány na Tmu ale na Světlo, kterému nerozumím. Ale podstatné je, že mé tělo i duše mě před takovým stvořením varují – ač nedokážu říct proč.“
Zaváhá. „Proto bych raději vyhledal toho, kdo je k vám připoután. Sám nevím, zdali se toto tělo může vrátit do Tmy, ale pokud se tam dostaneme, budu vaším průvodcem.“
Poté ustoupil stranou, zatímco Kaedor vysvětlovala Petraně její cvičení.

Lidská čarodějka zaváhala – pohlédla na Stín. Nyní už Lothanu určitě viděla. Dřív nebyla schopná například Arzhula vůbec zaznamenat.
„Pokusím se o to. Ale při podobných cvičení se poprvé začaly projevovat nestability krystalů, které způsobovaly v Akademii takové problémy po prvním útoku Temnoty.“
Zaváhala. „Mimochodem… všimla sis, že už dlouho na nás nezaútočila? Na nás – na tenhle svět. Nevím, jestli mám mít starost nebo cítit úlevu.“
Povzdechla si. „Pokusím se cvičit s Lothanou a dokázat trochu porozumět Stínům a tvé nové moci. Třeba nám to pomůže.“

Malachai dále přidal pár slov k dalším plánům Kaedor.
„Má paní, věřím, že na průchod do Tmy budeme potřebovat energii… nějaký mocný artefakt té správné síly… nebo bytost, kterou by bylo možné obětovat. Myslím, že člověk či alespoň lidské tělo, by měly být postačující.“
Kaedor již dříve otevírala portály… a posledně do toho zasáhla Inkvizice. Nyní by mohla být Inkvizice dost zaneprázdněná na to, aby to mohly zkusit znova s lepším úspěchem. A pod vedením Malachaie spolu s věděním o Stínech, které Kaedor již měla, by mohlo být možné portálem projít do Tmy. Tak, jak se jí to podařilo s Korunou.

‘ Options ’

Pousmála jsem se a odpověděla Petraně: “Problém je, že úplně nevím, jak to využít a když jsem dala úkol Lothaně ten artefakt zapečetit, nechce se mi jej zase takto ničit. Navíc… pokud se ji bude dařit takto cokoliv neutralizovat, ať již od magie, jako je tvá… po artefakty? Některé věci z míst, kam míříme, se budou takto moc přenášet. Nepředpokládám, že jsi někdy byla v uložišti artefaktů v Města Magie, ale… pokud je stále stabilní, bude to pro tebe jako pro malé dítě v obchodě s hračkami. Aspoň… takové to pro mne bylo v moment, kdy jsem se tam poprvé ukázala. Je jen otázka, jestli se uložiště přeneslo v pořádku. I tak…“ utrhla jsem trochu chleba a pokrčila rameny: „Berme to, že lidé jsou schopni již existovat na té druhé sféře, aneb… oběť kultistů z nich udělalo Stíny též. Tudíž je možné, že i každý z nich původně byl humanoidem… ale… existuje asi méně lidí než mám prstů na pravé ruce, kteří vědí více. Například Cizinec nejspíše ví, ale hledat jej není jednoduché… spíše se ukáže vždy, když se mu chce,“ oklepala jsem prsty od jídla a utřela si pusu, odnesla nádobí zpět do kuchyně a podívala se z okna.

Malachai očividně uspěl a brzo do místnosti vkročila Lothana, které se úkol podařil. „Dobrá práce,“ okomentovala jsem, a tak nějak doufala, že nebudu muset jednotlivé stíny vždy odměňovat jak psy. Chvilku jsem se na ní dívala a pak se podívala na Petranu se slovy: „Říkala jsi, že se chceš naučit nějaké kouzla… já aspoň mohu zkusit, zda-li Lothana dokáže má kouzla též…“ podívala jsem se směrem, kde jsem viděla Malachaie naposledy a soustředila se na jeho jméno, abych jej přivolala.

Jakmile se ukázal, promluvila jsem: „Mám dva úkoly, nechám tě si ale vybrat… první je, že si chci promluvit s Omnis… entita, která je složena s třech dalších. Zde si dokáži představit to, že mne budeš doprovázet v planinách tvé existence a ona si mne najde… aspoň jedna z těch tří. Druhá volba je ta, že potřebuji zjistit stav Arzhula… jeden z tvých soukmenovců. Najít jej by nemělo být tak těžké, je ke mne též ukotvený. Typ spojení mezi ním a mnou… a tebou a mnou by měl být stejný. Tudíž by šlo o to mne jaksi navigovat až k němu v tvé sféře. Dříve nebo později budu potřebovat udělat oboje, jen nyní ti dávám volbu si vybrat, co chceš udělat dříve a připadá ti jednodušší,“ usmála jsem se a otočila se na ty dvě.
„Jak víš Petrano, většinou používám kouzlo, které dokáže sílu vysát… kouzlo, složené z dvou částí… Izar… a athkari… Izar by mělo znamenat energie a athkari je přenos. Tudíž… pokud bych využila kouzla samostatně…“ zvedla jsem prsty a já pronesla: „Izar.“
Na prstu pravé ruky se mi ukázala energie a já pokračovala: „Athkari…“ s čímž se energie přenesla do druhé ruky a tam zmizela. „Tento přenos byl většinou dělán na přenos své vlastní energie do krystalů… já jej využívala na přenos své nadbytečné energie do krystalů, abych krystaly mohla využít na různé experimenty. Proč je toto kouzlo zakázané? No… zaprvé jej udělal Thar’A’Tax, tudíž… i kdyby to bylo zapálení svíčky od něj, bylo by zakázané. Druhá věc je asi ta, které jsem docílila já. Jsem schopná chytnout cizí proud energie a přenést jej do sebe sama… nebo do krystalů… nebo do Stínů. O co mi tedy půjde…“ Vytvořila jsem krystal a dodala: „Lothana bude krystal držet stabilizovaný… to bude její úkol. Za což ty Petrano se budeš zkoušet energii přenést svou vlastní energii do krystalu a ven z krystalu. Jednoduché cvičení… přesto… je to balancování obou křivek. Lothana musí držet krystal stabilní na to, abys jej nezničila… za což ty musíš najít bod, kdy krystal není kompletně uzavřený a vnést do něj svou energii, nebo ji z něj dostat! I když se to zdá jako prkotina, věř, že to nebude tak jednoduché… Lothana má talent s krystaly ale… čím více krystal je použit, tím nestabilnější je. Proto vás i žádám, abyste byly obě opatrné,“ pootočila jsem se na Malachaie a upila ze skleničky vody.
„Mezitím, co budou slečny trénovat… jaká je tvá volba? Návštěva a snaha najít Omnis nebo… najít Arzhula?“

Další kroky po obědě…

Petrana naslouchala slovům Kaedor o Arzhulovi velmi vážně. Poté na moment odložila příbor a kývla.
„Měla bys zkusit využít tu věc, kterou jsme našli, na nalezení Arzhula, pokud to půjde. Já mezitím napíšu zprávu pro mistra Anrfreida… a uvidíme, jak to půjde dál.“
Ještě chvíli jedí. Petrana se na moment zarazí.
„Je to zvláštní. Mluvíš o něm skoro jako o člověku nebo elfovi. I já tak někdy přemýšlím. Možná, že jsou to jen jiní lidé.“ zamumlá. Pozvedne svou paži. Magickomechanické prsty na její ruce se tiše pohnuly. Bylo to umělecké dílo – ze žluté mosazi a šedé oceli, s rytinami, s mnohými strunami a pružinami uvnitř, které vytvářeli plnohodnotné prsty poháněné myslí a magií. A to je Doliganova práce jen za několik málo dní. Náhrada za živé prsty.
Tvář Petrany se zdá o něco tvrdší. „Nezapomeňme, proč proti Inkvizici a Temnotě bojujeme. Chceme, aby život zase fungoval – aby svět zase dával smysl. Je to tak?“
Začne se zvedat.

Mezitím venku skončil úkol Malachaie. Lidé se podle všeho rozchází. Je slyšet tichý ruch a mnoho kráčejících nohou. Nikdo neběží, nikdo nekřičí… ale nikdo také neprovolává slávu.
O chvíli později do místnosti vkráčí Lothana. Dokáže najít Kaedor téměř kdekoliv… podobně jako to dokázal například Arzhul nebo jiní Stínové, kteří jsou k ní přivázaní.
Pohlédne na Kaedor. Stále nedokáže mluvit. Ale Kaedor z jejich spojení pochopí, že se jí podařilo splnit zadaný úkol.
Kaedor ucítí, jak se prohnou toky energie a jak stín trochu změní svou podobu. Na krátký okamžik je vidět krystal v nitru Lothany. Je to obraz zakrytý mlhou a zmenšený perspektivou… jako by na okamžik byl krystal zde, jen nesmírně daleko.
Z myšlenek Lothany pochopila, že ho dokáže přivést zpět do fyzického světa – ale že nedokáže takto udržet víc než jednu věc najednou.
Zdá se, že je poměrně učenlivá…

‘ Food-break ’

Lothana I Malachai poslechli a krátké kývnutí směrem na oba mi aspoň ukázalo, že tomu rozumí. Stín s lidskou podobou vypadal trochu vykolejen možností volby a já přemýšlela, jestli bude zvažovat nějakou svou vlastní magii na úpravy vzhledu. I Arzhul měl… jakousi pravou podobu, kterou jsem sem tam viděla ale u Malachaie tato podoba byla nyní lapena v původním těle inkvizitora.

Její návrh mne vyloženě pobavil, protože na šlechtičnu hodovala jako voják a dokázala dokonce i vařit. „Ach, ano… jídlo…“ i když jsem si jej vždy dopřávala, Inkvizice mi ukázala, co je to minimum… a já věděla, že několik desítek let si asi budu zvykat na to, že jídlo je nyní opět možnost. Tedy… pokud se těch desítek let ještě dožiji.
Aspoň jsem nám tedy sehnala nějaké příbory a něco k pití, sice víno bylo očividně spíše určeno k vaření ale… protože jsem alkoholu zas tolik neholdovala a lidské odrůdy jsem neznala, muselo nám to postačit.

„Jak jsem říkala, pokud si chceš někde odpočinout, můžeme… můžeme i vyčkat na příchod mého Kultu a rozhodnout se, co dál. Popřípadě na to, až budeš mít sepsanou zprávu pro svého mistra. Nechci tě honit… město magie nám nikam neuteče…“ pomalu jsem ukousla chleba a poté dodala: „… jediné, čeho se bojím je to, že Arzhul vážně drží Pontiffa v šachu. Pokud tomu tak je, je to jen otázka času, kdy mu nebude stačit síla… i já jsem nejspíše byla silnější než Arzhul, i když po tom útoku na mne… kdo ví. Mohl pohltit sílu několika arcimágů a stát se mnohem silnějším, než jsem já…“ ukousla jsem kousek masa a zahleděla se ven na lidi scházející se před touto budovou. „I když je to jen jeden z dalších stínů a tam, odkud pochází, jsou jich milióny… je to pořád někdo, kdo mne chránil. Ať již jsem ošálený prorok… pořád mi připadá, že mu vždy šlo o to, aby se mi nic nestalo. Jako mnohým, které jsem potkala, včetně tebe Petrano… i tak… je ten, který mne doprovázel od samotného začátku, a i když je… svůj… nechci o něj přijít. Přišla jsem o mnoho… a on by neměl do této kategorie spadnout též.“

Chvilka klidu

Jak Lothana, tak Malachai přijali své rozkazy od Kaedor. Vypadalo to, že Malachai trochu zaváhal, když mu dala takovou volnost, ale nedal to na sobě na dlouho znát. Odešel do jedné z přilehlých komnat, ve kterých nejspíš hledal vhodné oblečení – dle rozkazu Kaedor.
Lothana přijala krystal od Kaedor a také porozuměla jejímu rozkazu, jak jejich spojení Kaedor potvrdilo. Artefakt Inkvizice zatím zůstal v radničním sále.

Obě ženy vyšly ven ze dveří – vzhledem k tomu, že adresování lidu nechali na Malachaiovi, bylo nejmoudřejší stáhnout se do zázemí radnice, do prostor pro sloužící a pro nižší úředníky.
Petrana pohlédla na Kaedor.
„Ještě nevím, jak ses rozhodla. Ale pro další chvíli bych asi měla plán.“ Pootevřela jedny ze dveří, které dle vůně vedly do kuchyně. Na plotně velikých kamen se cosi pálilo v široké pánvi a hned vedle přetékal hrnec plný vařící se polévky.
„Zkusila bych tu najít něco k snědku,“ řekla odhodlaně a začala prohlížet obsah hrnců. Nakonec vyrabovala spíž a usedla k poměrně skromnému jídlu na poměry šlechtice ale víc než honosnému obědu v porovnání s cestovní stravou posledních dní. Připravila i jídlo pro Kaedor, pokud ona chtěla jíst.
„Když je Inkvizitor pryč, měli bychom mít pár okamžiků na doplnění energie,“ řekla unaveně Petrana. Stále byla z boje očividně vyčerpaná. Vděčně usedla na jednu z lavic a pustila se do jídla.
Z okna bylo slyšet rostoucí dav lidí. Pokud chtěly, mohly se vytratit ven a vyslechnout si, jak Malachai splní svůj úkol. Lothana se s výsledkem přihlásí, jakmile bude hotova.
A jinak měly prostor pro odpočinek a plánování dalšího postupu…

‘ Orders ’

Podívala jsem se na mého přisluhovače, který neměl problém s tím tento předmět uchopit. Dokonce to vážně vypadalo, že to na něj nemá žádný vliv, naopak Petrana vypadala, že pokud existuje něco, co nechce mít ve svém dosahu, tak tento předmět bude jeden z nich.
Jak Petrana tak i Malachai mi dali svůj názor a já rukou pokynula tak, aby předmět položil opět do vody, což udělal.
Chvilka přemýšlení a možnosti, kde oba měli pravdu a já věděla, že obětování artefaktu asi není jen tak, hlavně, když to bude jen za výměnu informací. Přesto… Arzhul mohl držet v šachu právě Pontiffa a tímto jsem mu mohla aspoň pomoci.

„Dobrá tedy…“ řekla jsem krátce a promnula si zápěstí s pohledem na svoji dlaň, která byla plná řezných ran, většina díky mé snaze použít krvavou magii jako možnou vazbu či oběť. Mé tělo na sobě neslo již několik Stínů… a pokud jejich hlad byl vážně tak neukojitelný, byla možná jen otázka času, kdy je hlad přemůže a já budu ta, která se stane jejich potravou.
Krátká myšlenka a trocha má paranoii, kdy jsem si povzdychla a podívala se na Lothanu: „Přeji si, abys dokázala tento předmět uchovat v sama sobě. V jednom ze svých krystalů… přesto jej nesmíš zničit a ani přijmout jako svou potravu,“ mezi dlaněmi se mi ukázal krystal, který byl plný mé energie a já jej levitací přenesla proti Lothaně. Věděla jsem již, že si dokáže energii vzít bez toho, aby krystal poničila, a protože jsem sama dokázala kdysi uchovávat energii a předměty v krystalech, dokáže to jistě i ona.
„Věřím, že to dokážeš… jakmile tak bude, vrať se ke mně,“ vědoma, že je též dost možné, že krystal zničí, ale… o to byla větší naděje, že se ji podaří krystal vytvořit též.

Pohled pak padl na Petranu a dodala jsem: „Cestou provedu nějakou oběť… Arzhul je pořád připoutaný na mne a já bych měla schopná určit jeho směr a pomocí našeho propojení mu poslat energii… dostatek na to, aby mi mohl odpovědět zpět. Je to… opět jen teorie… není to má expertíza, ale mělo by to fungovat.“ Otočila jsem se tedy na Malachaie a řekla: „Sežeň si prozatím oblečení ke svému tělu, jistě zde měl Inkvizitor někde své ošacení. Výběr nechám na tobě, tělo je tvé… navíc by mne zajímalo jaký máš vkus,“ ušklíbla jsem se, protože mi bylo jasné jen realita toho, že stín nejspíše byl nejraději bez těla. Přesto dokud jej měl, pořád bylo lepší prozkoumat možnosti, než aby ho hned zahodil.

„Před radnicí se scházejí lidé… proslov nechám na tobě, jestli chceš poslat lidi za svým mistrem nebo mám oznámit příchod svého kultu, i to je možnost,“ pronesla jsem a rozešla jsem se společně s Petranou ven, nechávající prostor dvěma stínům, aby udělaly tak, jak si přeji.

Artefakt v rukou Tmy

V jednacím sále radnice se Kaedor přiblížila k artefaktu a položila otázku Malachaii, zdali on dokáže artefakt uchopit.
Malachai přikývl. Prošel kolem Petrany, která mezitím ustoupila téměř až ke stěně, aby nebyla v dosahu artefaktu. Za chůze řekl pár slov: „Pochází to odjidnud – z míst, která neznám. Ale nemyslím, že to na mé tělo či na Tmu ve mně má vliv.“
Uchopil do ruky trojici kovových kroužků a pozvedl je z vody. Jejich vliv to ještě zesílilo, ale na Malachaie to nemělo žádný vliv.

Ohledně dalších kroků nabídli oba své návrhy. Petrana zavrtěla hlavou: „Nemyslím si, že bychom to měli obětovat. Je to určitě velmi cenný předmět… byla by škoda o něj přijít. Mohl by se proti Inkvizici dát použít.“
Malachai neměl tak věcný a strategický pohled, pouze zkonstatoval: „Artefakt má v sobě sílu z jiného světa. S pomocí této síly a kotvy v podobě takového artefaktu by bylo možné otevřít bránu tam, odkud přišel. Tak jak jste řekla, paní, pouze si nejsem jist, kam s jeho pomocí nahlédnete.“
Petrana si povzdechla. Posadila se na podlahu a dál se snažila co nejvíc oddálit od předmětu. „Můžeš to dát zpátky do té vody?“ Malachai počkal teprve až když mu to alespoň náznakem stvrdila Kaedor, ale pokud to udělala, vrátil jej bez prodlení na jeho místo.
Lidská čarodějka mluvila dál: „Když to obětuješ, mohla bys vidět víc do toho, odkud Inkvizice bere sílu… možná, že bys tak mohla získat i nějaké informace o Arzhulovi nebo o pontifovi… ale stále si myslím, že to pro nás bude užitečnější jako zbraň. Koneckonců by nám to mohlo pomoct i ve Městě Magie. Inkvizice dokáže magii ohýbat neuvěřitelným způsobem – a ve Městě Magie budeme potřebovat všechna esa…“
Finální rozhodnutí zůstává na Kaedor. Její smysly jí také naznačili, že na náměstí před radnicí se vrací pár známek života… opatrní obyvatelé se snaží zjistit, jestli už je po všem. Tedy, alespoň ti, kteří neutekli nebo nebyli zabiti…