Přednáška

Arnfreid vypadal… unaveně. Vypadalo to, že jakoukoliv naději mu poskytla jakákoliv jiná varianta skončila neúspěchem a nyní já jsem byla asi ta jediná možnost, která mu může pomoct. I když situace mohla být úplně jiná… já věřila, že nejspíše hraji poměrně velkou roli v možnostech, které má… a i když jsem nebyla ta „nej-jistější“ asi jsem ukazovala ten největší potenciál.
Dnes večer se musím podívat zpět do té vesnice… nechávat Kakluma a ostatní dlouho o samotě nebude znamenat nic dobrého, s tím se Arnfreid vydal pryč a dal Petraně na rozkaz moje zotavení. Nejspíše bych překvapeně zamrkala a měla nějakou poznámku, ale moje situace mi to nějak nedovolovala. Spojovat elementála s fyzickou podobou, která není jeho vlastní… něco, co mnoho mágů nedokázalo a já se nyní o něco takového budu pokoušet bez jakékoliv zkušenosti. Ale… mám dva ty menší stíny… tak se aspoň třeba jeden z pokusů podaří, zamyšlená jsem se podívala na Petranu, která přivedla služebnici a já jen dodala: „Ne, nic nepotřebuji, děkuji,“ darovala jsem menší úsměv oběma a čekala až se služebná vzdálí.

„Petrano… nevím, jestli jste byla součástí někdy nějakého rituálu, ale… základní pravidlo je, že pokud chcete mít na sobě bariéry, tak je budete řešit před rituálem… pokud vám se vám rituál nezdá, tak v žádném případě nekouzlíte a třeba se radši vzdálíte.“ Řekla jsem s povzdechnutím a pokračovala: „Některé rituály čerpají energii nejen z těch, kteří kouzlí ale i z okolí. Hrozí, že by to doslova chytlo vaší energii a snažilo se vás to zapojit do rituálu. V lepším případě by se rituál nepodařil… v horším by vás vtáhl do kouzla jako zdroj energie… v tomto případě jste jen upoutala pozornost něčeho, co vás připravilo o prsty. Měla jsem vás varovat, moje chyba… ale jak víte, má magie je i pro mne velkým otazníkem.“ Poznamenala jsem, jako kdyby se jednalo o přednášku a dodala: „Poslední, co chci vidět je to, že vám opět má magie ublížila…“ dodala jsem a řekla: „Použít to půjde, jen nevím jak moc…“ odpověděla jsem a prsty si přejela přes obličej s dalším povzdechnutím.

Pohledem jsem přejela po místnosti, hledající Arzhula a přemýšlející, jak se s ním můžu bavit bez toho, aby o tom Petrana věděla. Budu muset něco vymyslet.

Praxe

Arnfreid si pečlivě vyslechl vysvětlení Kaedor. Nyní sedí a zamyšleně si přejíždí rukou po bradě, hluboce zamyšlen. Nejprve si pak začne mluvit pro sebe.
„Vyvolání démona… a přesto forma elementála. Ne přímo manifestace magie – ale něco ukotveného, připoutaného k osobě – k elfce, nejde o nic menšího… ano, všechno je něco za něco, magie nikdy není zadarmo,“ mumlá si dál.
Na chvíli je ticho. Jsou slyšet kroky, jak se blíží Petrana. Následuje jí další pár nohou… nejspíš sloužící.
Arnfreid se dívá Kaedor přímo do slepých očí. Ona ho vidí jen díky svým neobvyklým smyslům a i díky tomu má téměř nepřirozený náhled do všech detailů. Všimá si kruhů pod očima a ne zcela sebejistého poklepávání rukou na rám lůžka. Ale také jisté, netřesoucí se dlaně a pevného, pronikavého pohledu.
Mistr zaříkávač se zvedne. Kývne.
„Dostanete automatony.“
Neřekne už ani slovo, jen vykročí ke dveřím. Tam zrovna vstupuje Petrana. Její mistr jí osloví:
„Petrano. Jdu pryč, je třeba mnoho věcí zařídit. Dejte na madam Kaedor pozor. Postarejte se, aby byla do večera na nohou a aby měla dost sil. Bude je potřebovat.“
Ještě jednou se obrátí na Kaedor a velmi vážně jí kývne na rozloučení. A s tím se ztratí v temné chodbě, kterou sem Kaedor dovedli.

Nyní je příležitost se trochu rozhlédnout, když už je Kaedor lépe. Místnost vypadá jako opuštěná laboratoř, kterou nejspíš dříve používali čarodějové k zapisování a zaznamenávání výsledků své práce. Kromě dost prostého lůžka je tu několik pracovních stolů a prázdné poličky, dřívě jistě plné svitků a knih pro různé experimenty.
Je možné, že tato část experimentálního prostoru byla před určitou dobou označena za skladiště, a to znamenalo konec užitečného života pro tuto místnost. Petrana tu asi sama nějaké experimenty dělala, a proto to tady dobře zná.
Právě nyní stojí u dveří a vypadá trochu znejistěná příkazy Arnfreida. Nakonec pro sebe kývne a udělá krok ke Kaedor.
„Ležte, madam. Je něco, co bych vám mohla nechat donést? Nechtěla jsem volat léčitele, zatím ne. Sama něco málo znám z léčitelství, pokud myslíte, že by vám to pomohlo.“
Má-li Kaedor nějaké splnitelné přání, Petrana vybídne sloužícího – nejspíš nějakého nemagického ale citlivého neurozeného člověka, který může v tomhle prostředí bezpečně pracovat. Pokud Kaedor žádná přání nemá, sloužícího Petrana pošle pro polévku a láhev čisté vody.
Po polknutí lektvaru se hlad dostavil, ale především jí opět překvapila jeho čistota a jednoduchá síla, kterou lektvar dodává. Musí to být nějaký zcela neznámý proces, kterým tyto lektvary získávají…

Jakmile jsou spolu sami, Petrana usedne po boku Kaedor.
„To vypadalo dobře,“ začne opatrně čarodějka. „Ten experiment, myslím. Něco jsme viděla. Na moment jsem měla pocit, že se na mě zase něco blíží, ale řekla bych, že jste to tentokrát udržela pod kontrolou. I mistr vypadal, že ať už jste provedla cokoliv, zaujalo ho to.“
Petrana se na ní podívá – oči jí planou.
„Půjde to použít? Mistr říkal, že se musíte rychle sebrat. Znamená to, že jsme našli nějakou cestu vpřed? Mistr vypadal velice odhodlaně.“
Stěny místnosti vypadají velice obyčejně, bez možností, že by je někdo poslouchal. Sloužící už je také pryč. Otázka je, jak dobré jsou uši Inkvizice – a zdali je vůbec něco, co by mohli udělat s tak neurčitým plánem, na který právě nyní sází Kaedor a mistr Arnfreid. Je jisté, že inkvizitoři jsou připravení na všechna kouzla, která má Akademie v rukávech. Jen nejpodivnější kousky by mohli jejich plány rozbít.
V hlase Petrany je slyšet trocha strachu. Svírá svou zraněnou ruku. Pořád se však drží pevně a dychtivě hledí na Kaedor, chtivá nových informací a snad dobrých zpráv.

Teorie

Slova Arzhula a i to, že věděl, co s nimi mne trochu uklidnila, ale že by se dalo říct, že jsem úplně klidná… to zase ne. Bylo to hlavně z důvodu, že jakmile opět Arzhula uvidím, nejspíše budu muset nějak vědět co s nimi… a krom nějakého spojení s fyzickou sférou mne nenapadalo. Neuměla jsem dávat formu tomu, co jsem vyvolala… byla to vždy pro mne teorie, jak vyvolání elementálů funguje… to hlavně z důvodu, že to bylo jakési nejvyšší umění daného elementu magie… spoutat tok energie natolik, aby měl fyzickou podobu a sloužil teoreticky separátně, jen byl přiživován. A pokud moje specializace byla portály a teoreticky krystalizace… tyto dvě magie neměly v historii moc fyzických podob, krom… krystalu a portálu. Tím to začínalo a končilo, ale nikdo nikdy žádnou manifestaci magii neudělal, protože tyto magie nebyly k tomu uzpůsobené. Na druhou stranu… Thar’A’Tax a další významní mágové mé éry zvládli to, co mnozí nikdy předtím…

Byla jsem mimo do momentu, kde mne dali na jakési lůžko, a i když nebylo nejpohodlnější, bylo to místo, kde jsem si mohla lehnout a neměla jsem pocit, že to málo, co jsem měla v žaludku budu muset vyzvrátit.

Část lektvaru jsem vzala i když s trpkým úsměvem… můj skepticismus k tekuté magii byl pořád na stole, hlavně, když v mé době to bylo něco asi tak zakázané, jako je nyní magie krystalizace. Na kohokoliv, kdo předtím pil magii, bylo pohlíženo přes prsty… asi stejně, jako kdybych si jeden z krystalů proměnila na jedlý a začala jej kousat v dnešní době. Magie vážně neměla hranice.

Arnfreid mne… zatím… nechtěl zabít, ale vyvrátil moji domněnku, že viděl Arzhula nebo to, co jsem vyvolala. O to jsem musela být opatrnější.
„Řekla bych, že nejbližší popis by byla manifestace mé nové magie,“ odpověděla jsem s trošku skeptickým úsměvem a poposunula se aspoň nějak, abych úplně neležela. Připadalo mi to trošku nevhodné.
„Zatím… nevím… jestli se jedná o manifestaci mé magie, vím ale, že funguje trochu jinak než magie elementálů a… nebo stejně a cokoliv mágové, kteří umí vyvolat elementály tvrdili za staletí je špatně…“ řekla jsem s úsměvem, který naznačoval, že obě varianty jsou pro mne přijatelné, ale obrátit teorii o jedné magii nebylo „jen tak“.
„Aneb… za což teorie, která mnou byla studována, je taková, že poakud někdo ovládá magii ohně, tak může manifestovat oheň a spoutat je v tomto světě, aby mu sloužil. Přesto… Thar’A’Tax dokázal i toto vyvrátit, když několika mágům obrátil jejich elementály proti nim, což… je jako kdybych obrátila vaší vlastní magii proti vám, což úplně nešlo. Tehdy se tato magie zakázala a teorie o tom, že elementálové nejsou manifestace vaší vlastní magie byla smetena ze stolu…“ poposunula jsem se pomalu do sedu a řekla: „Tedy… je možné, že manifestace magie jsou více méně stvoření, které mág spoutá a řídí je… a… nebo…“ povzdychla jsem si a dodala: „Nebo to, k čemu mluvím není manifestace mé magie, ale něco podobného spíše vyvolání démona… jen většinou tyto rituály stály vyvolávajícího něco… dohoda, která musela být odsouhlasena oběma stranami… stejně jako transmutace. Nikdy nelze vytvořit nic z ničeho… jde ale o to, že s čímkoliv jsem mluvila nebylo vyvoláno mnou, ale pouze mne ukotveno v tomto světě. Přivoláno… a teoreticky spoutáno… jako ta teorie o elementálech,“ odpověděla jsem poměrně znavená a dodala: „Nedokážu vám tedy bohužel říct přesně co to je… ale… vyvolala jsem dvě stvoření, které mi slouží. Poskytněte mi dva funkční automatony, poháněny krystaly a pokusím se je spoutat s fyzickou podobou. Vím, že to zní jako… šílenost… ale nevidím moc jiných možností, jak jim dát fyzickou podobu, na kterou byste viděl. Moje původní magie by je dokázala změnit na nestabilní krystal anebo portál… někam. Možná do jejich sféry…“ Pokrčila jsem rameny, vážně nedědící, co se stalo. „Petrana to, co umím vyvolat viděla a… myslím, že ani má magie by to nedokázala zastavit. Nyní jde tedy o to, abych byla schopna to obrátit vůči inkvizici. Je to něco, na co nejsou připraveni, a i když dokáží zapálit magii, nečekám, že by to mělo moc efektu. Opět ale… pouze teorie.“

Vyčerpání

Kaedor ucítila paži, která jí zachytila, když padla na zem. Druhá ruka se jí chytila z druhé strany a pomalu byla vytažena nahoru. Arnfreid spolu s Petranou jí každý nesli z jedné strany. Nejspíš se moudře rozhodli, že nebude dobré do ní právě nyní cpát energii kouzlem. Spoléhali na staré dobré lidské svaly…
Kdoví, jak by její tělo v tomhle stavu a pod vlivem Sféry reagovalo i na něco tak nevinného, jako léčitelská magie. To oni sice nevěděli, ale nestanete se vysokým čarodějem bez trochy instinktů.
Podepřeli jí z obou stran. Arnfreid promluvil, jeho slova zněla téměř laskavě: „Pojďte, něco pro vás najdeme.“
A za ní bylo slyšet přívětivý šepot ze stínů. „Jak si přijete, paní. Vezmu je pryč, pod svá křídla… budu čekat na vaše zavolání.“ Pokud se zvládla ohlédnout, místnost už byla prázdná. Po Arzhulovi i obou menších stvořeních nebylo ani stopy.
Stvoření Sféry umí mizet velmi dobře.

Arnfreid se na chvíli zastavil potom, co pomohl Kaedor ven z malé kobky. Vyslovil pár tichých slov, které Kaedor v současném stavu nepochytila. Nejspíš se ujišťoval, že za nimi nic nezůstalo a pečetil místnost proti narušitelům.
V té chvíli už byly příznaky vyčerpání v plné síle – neustále se jí dělalo temno před očima a udržet obsah žaludku uvnitř nebylo o nic lehčí. Petrana a Anfreid jí spíše táhli, než že by jí pomáhali v chůzi.
Konečně vešli do nějaké místnosti. Nebylo moc síly na to si jí prohlížet. Položili jí na jednoduché lůžko. Nebylo příliš pohodlné, ale na tom nezáleželo. Měla místo, kde mohla jen ležet. Nehýbat se.
Petrana se k ní sklonila s lahvičkou čiré a světélkující tekutiny. Lektvar s tekutou magií, ten městský typ, který neměl pachuť jiných čarodějů… jejich chabá náhrada za krystaly. Bylo na ní, zdali tu nabídku přijala.
„Petrano,“ řekl Arnfreid poté, ať už se Kaedor rozhodla jakkoliv. „Běžte a sežeňte nám nějakého sloužícího. Potřebujeme něco k jídlu. Občas je nejzdravější nechat síly doplnit přirozeně. A nikomu nic neříkejte.“
Čarodějka vzápětí na to odešla. Pokud Kaedor lektvar pozřela, již se jí vracela část síly i vědomí. Jinak musela dohnat své ztráty spánkem.

Tak nebo tak, jakmile se cítila silnější a bylo to na ní vidět, Arnfreid jí oslovil. Vynechal všechny hloupé a obecné otázky jako „co to bylo?“ nebo „co jste to udělala?“, které bývají v takové chvíli tak časté a většinou zbytečné. Raději zamyšleně hleděl do stěny a zeptal se:
„Ke komu jste mluvila?“
Zatím mistru zaříkávači neřekla o Arzhulovi. On se ale neptá podezřívavě. Spíš jako by to byl jediný kousek skládačky, který mu chybí.
Je to chytrý člověk, a hodně učený k tomu. Jeho předkové byli také velmi chytří – vždycky to byli zatraceně nepříjemní studenti, jak si Kaedor pamatovala. Vždycky je nepohodlné, když talent studenta šahá téměř k schopnostem z letitých zkušeností učitele hned po první hodině…
S Arnfreidem se dříve dohodli na spojenectví. Vypadá jako člověk, který drží své slovo. Kvůli Thar’A’Taxovi jí nezabil.
Zatím.
Avšak je možné, že společně by mohli dát dohromady celý obraz a získat odpovědi na některé ze stojících otázek.

Více štěstí než rozumu

Cokoliv se právě odehrálo mi položilo opět více otázek, na které jsem neměla sama odpověď a věděla jsem moc dobře, že není nikdo, kdo by mi je asi odpověděl.
Stvoření byla spoutaná a já aspoň necítila jejich hlad směřovaný vůči mně a já malátně pustila krystal, který se pomalu měnil na prach… krev kapající z mých dlaní a palčivá bolest bylo asi malé vykoupení za mé hrátky s neznámem.

Slova Arzhula nezněla jako chvála… nebyl tam náznak ani toho, že by mi přál, aby se mi to nepodařilo, přesto jsem si byla jistá, že by jistě dva stíny rád pozřel a stejně okomentoval situaci nějak, abych nevypadala jako úplný amatér… jen abych nejspíše nehleděla na něj jako na někoho, kdo mohl zneužít situace.

Slova Arnfreida rezonovala místností a než jsem byla schopná odpovědět na otázku Petrany jsem ucítila takový ten pocit, jako když se studentovi podaří zázrak a učitel říká ostatním studentům, že toto mají přísně zakázáno zkoušet též. Ztěžka jsem polkla, vědoma, že Arnfreid by mne za normálních okolností nejspíše rovnou zabil a já mohla být maximálně ráda, že se tak nestalo. Sice jsem Arzhulovi věřila ale… nepotřebovala jsem testovat jeho schopnosti proti mágovi, který měl aktuálně mnohem větší kapacitu než já… a nejspíše překonával mnohé aspekty mého původního já… Kaedor di Valiora.

Udělala jsem krok vůči Arnfreidovi a vyslovila: „Děkuji, že se neuvažuje rovnou o mé smrti…“ S čímž se mi podlomila kolena, jedna ruka přikrývající pusu a druhá držící břicho. Cokoliv jsem snědla za poslední den se mi nahrnulo do pusy a částečně prosáklo mezi prsty, kdy jsem bolestivě spolkla většinu zpět. Bolest mi pulsovala a já cítila, že při vědomí mne drží asi ten zbytek many, co jsem měla… Hlava se mírně zvedla vůči Arnfreidovi a Petraně s tichými slovy: „Překročila jsem... svůj limit…“ vědoma, že Arnfreid si nejspíše uvědomuje přítomnost těch dvou stínů… musel… jinak by toto považoval za další pokažený experiment…
Sesunula jsem se na bok, jedna ruka podporující mé tělo, kdy jsem se podívala směrem na Arzhula: „Odveď je odsuď…“ s pohledem upřeným na ty stíny… bylo mi jedno jak… ale rozkaz dost jasně dostal… a já si mohla být jen jistá, že Arnfreid nenechá „cokoliv“ v této místnosti ať se to sem dostalo jakkoliv. Pohled jsem obrátila na Arnfreida se slovy: „Mohu… vás požádat o… nějaké místo k odpočinku,“ zvuk, kdy se mi opět navalovalo jídlo z žaludku, ukazující aspoň Petraně, že ať si o mne myslela cokoliv, tak i ti nejvyšší mají svá dna… a toto bylo nejspíše to mé. Cítila jsem se podobně jako když mne našel Doligan, jen nyní přede mnou stál nejvyšší mág království a já ho žádala více méně o milost. Aneb… nevěděla jsem, co se mu honí hlavou ale tušení, že myšlenka poslat Petranu pryč a dokončit to, co to kouzlo začalo mezi nimi rozhodně někde byla.

Zakázaná umění

Kaedor, nedbajíce nebezpečí zakázané magie ani rizik spjatých s jejím používáním, vyslovila hlásky dalšího ze zakázaných kouzel Thar’A’Taxe.
Nebylo jisté, jak hluboké byly znalosti Arnfreida v nepovolené magii. Nejspíš dost na to, aby poznal, o co se jedná.

V té chvíli toho moc jiného Kaedor nezbývalo. Složitější zaklínadla mají také větší riziko, že je ke svým vlastním účelům zvrátí síla Sféry a vliv Hlasů. Pokud tedy mohou být zvrácenější, než původní úmysly jejich tvůrce. Pokud by to vyšlo, byla tu šance, že to obrátí celou situaci v její prospěch.

Slova vychází z úst z Kaedor. Kouzlo nemá jasný cíl. Není tu žádný mág, se kterým by její síla byla ve sporu. Je to recept na katastrofu a jediný cíl je, aby se stalo alespoň něco – něco, co zabrání těm dvou stvořením, aby jí docela pohltily.
Pokud to selže, Arzhul ty dva zničí. Stane se ještě silnějším – je to věrný služebník… avšak Kaedor se možná právem obává příliš prudkého a rozsáhlého rozšiřování jeho moci. Proto tato zoufalá snaha.
Zaklínadlo se začne kroutit, jak se ho Kaedor snaží směrovat. Boj o život jí dodá vůli – a cíl pro kouzlo. Zamíří jej na čistou energii, kterou z ní vysávají stvoření Sféry. A génius Thar’A’Taxe koná své dílo, magie vykoupená krví a uvedená v pohyb v nejvyšší nouzi nezklame, protože se hostina se obrátí proti hodujícím.

Kaedor pocítí, že energie stále odchází, ale ona nad ní neztrácí kontrolu. Její síla naplňuje oba stíny a stále více z jejich vyhladovělé existence má ona pevně pod kontrolou.
Možná, že za to může předchozí kouzlo nebo její dřívější zkušenosti, nyní už to celé vypadá jednoduše. Jako zvířata. Stačí jen zatlačit na ta správná místa, dodat tu správnou myšlenku…
Tyto entity jsou sice něco nesmírně odlišného od zvířat, jenže primitivní a hladová stvoření mají určité podobné motivátory, podobné spouštěče. Bytosti se začnou vzpouzet, tak jako se vzpouzí zvíře při trochu tvrdším zaklínání.
A pak… klid.

Energie odešla, obě temná stvoření už jí dál nevysávají. Stojí před Kaedor. Kouzla dojdou ke konci – obě stvoření jsou jako omámená. Nelze je přímo ovládat, pod nějakou kontrolou je však určitě má.
Arzhul se ozve, jeho šeptavý hlas je stejně bezvýrazný jako kdykoliv. „Zvítězila jste, má paní. Nebylo o tom pochyby, když jste i mou vládkyní,“ zkonstatuje. Nezní to, že by jí chválil.
Ani jeden z lidí jeho slova nemohl slyšet. I přesto se ozvou. Arnfreid si odkašle.
„Ať už to bylo cokoliv, tak to skončilo, Petrano, takže se můžete uvolnit.“ Odmlčí se. Od Petrany se ozve otázka: „Co to bylo za zaklínadla? To druhé jsem nikdy před tím neslyšela.“
Plodná a těžká pomlka. Promluví Arnfreid.
„Žádné druhé zaklínadlo jste, Petrano, neslyšela. To kouzlo, které jste neslyšela, patří do učení, které je pod trestem smrti zakázané. A přesně proto jsme vy ani já neslyšeli, že by ho madam Kaedor použila. Co se nás týče, jednalo se o docela neznámou disciplínu čarodějnictví. Můžeme jí s patřičnou opatrností studovat až budeme opět v dobách míru. Prozatím budeme důvěřovat madam Kaedor.“
Poté oba lidé mlčí.

Nekomentují dvě černočerné postavy, které stojí uprostřed kobky. Dva mlhavé stíny se zelenýma očima. Hledí na Kaedor a jejich zraky jí následují i pokud se pohne z místa. Jinak se nehýbou a nedávají najevo žádné známky vnímání.
Kaedor něco spoutala. Zbývá jen zjistit, co to vlastně k sobě přivázala – a zdali existuje nějaký způsob jak to ovládat. Je možné, že je bude moci ovládat jako loutky přes energii, kterou pohltili. Možná, že však budou poslouchat i obyčejné příkazy. Není jisté, kolik mají vlastní identity a myšlení.
A možná, že ve chvíli, kdy se s nimi pokusí interagovat, se opět probudí a začnou s vražedným šílenství.
Každopádně tělo Kaedor vysílá signály naprostého vyčerpání – nevolnost, malátnost a slabost všech svalů… o bolesti hlavy, očí a všech citlivějších vnímacích ústrojí nemluvě.

Kouzlo

Stvoření si přestalo všímat mě při čemž Petrana byla cílem pozornosti, neuvědomující si jaké potíže způsobuje… sice byla poměrně zkušená a lidem ukvapenost náležela, ale nějak jsem předpokládala, že u nějakého rituály, kdy byla… kouzlení mimo rituál většinou vyvolávalo vlny v magické sféře, nemluvě o té, kterou jsem nyní ovládala a dokázala pozorovat.

Přesto… mé kouzlo nezabralo tak, jak mělo. Kouzlo mi proteklo mezi prsty a stíny se chytili kouzla jako lana po kterém pomalu šplhali… vteřinu po vteřině jsem cítila, jak jsem otevřela bránu ke své vlastní maně a byla jen otázka času kdy se všechno zvrhne… ale i tak jsem pořád cítila svou sílu… sílu Arzhura a vědomí, že by mne… snad… nenechal jen tak pozřít těmito dvěma stíny. Jakási důvěra tu byla…

Hlavou mi probíhalo desítek myšlenek, typů kouzel od zapuzení, které po mne chtěl Cizinec přes zopakování stejného kouzla… až po to, které mi poradit Arnfreid a byla to ta magie, kterou chtěl Arzhul vyhubit.
Všechna kouzla končící neúspěchem, který jsem si nemohla dovolit.


Přesto jedna slova se mi vrátila do podvědomí, a to byla slova Cizince, který zmínil samotného Thar’A’Taxe… proč tomu tak bylo… mnoho mágů ho nikdy nepovažovalo za důležitého a já se nikdy o něm nezmínila. Ano, byl to talent sám o sobě ale mnoho dalších mágů bylo též… možná jsem nad tím moc přemýšlela a možná… byla má teorie, že měl s mou magií něco společného zde pořád byla. Možná kdysi přijmul magii, kterou reprezentuje Arzhul a odmítl Cizince… nebo naopak… ale to nebylo nyní důležité.

Mírné polknutí, uvědomující-si, že magii dotyčného nejspíše Arnfreid pozná a za normálních okolností by mne možná rovnou odsoudil ke smrti přímo zde… musela jsem doufat, že zaříkadlo, o které se kdysi psali studie mne nyní nedopřeje jeho kouzlo do týlu. Kouzlo, které dokázalo kdysi obrátit elementární magii ostatních mágů vůči samotným tvůrcům… nebylo to spoutání, ale více méně obrácení něčeho cizího na něco, co zradí svého tvůrce. Já jen doufala, že se kouzlo podaří a bude mít NĚJAKÝ výsledek a ne to, že poslední vteřiny před omdlením uvidím Arzhula jíst oba stíny, kdy se stane opět mocnějším.

Krystal jsem pevně stiskla mezi své ruce, ostré hrany krystalu probodávající mé ruce… s prvním dopadem kapky krve zaznělo zakázané kouzlo Thar’A’Taxe… „Otri ha'oisl lisstetn ael ta'z ha'ois ksieniln itidh.“ (99)

Čtvero očí

Situace se mohla kdykoliv zvrtnout. Petrana s největší pravděpodobností neměla nejmenší šanci proti těmto stínům. Bylo však možné je odlákat – a pak s trochou štěstí zahnat.
Kaedor se soustředila na větší ze dvou přízraků ze Sféry. Menší mezitím pokračoval kolem Kaedor k Petraně, ač ho lidská čarodějka nemohla vidět. Už byl na půli cesty k ní – od Kaedor si udržoval určitý odstup.
V tom momentě se Kaedor pokusila o elfské zaklínadlo, které má za účel připoutat k zaříkávači prostá stvoření, jako jsou zvířata.

Nejprve nic. Síla začne proudit do kouzla. Pak se pozornost většího stínu otočí. Kouzlo se zpomalí. Možná, že to je nějaký nepoznaný důsledek kletby Inkvizice… nebo jen další projev otisku Hlasů, ale energie vůbec nenásleduje směr, který Kaedor vytyčila zaklínadlem.
Místo toho začne mizet vpřed, jen tak odtékat z jejích prstů. Volná magie se projeví jako neškodné jiskřičky ve vzduchu.
Připoutalo to pozornost obou stínů. V mžiku stojí před Kaedor. Nyní jsou blízko a tyčí se víc, než je příjemné. Její energie se ztrácí v oblacích tmy.
Zamrká. Sílící stíny se začínají objevovat i v obyčejné světě – dvě přízračné, průhledné figury s nazelenalýma očima. Energie, kterou původně chtěla Kaedor vložit do kouzla, byla už překročena. Síla z Kaedor odchází dál – je bezmocná, v zajetí nedokončeného zaklínadla, na kterém se živí dvě nenasytné bytosti.

Zatím Kaedor zcela neztratila kontrolu. Stále má dost síly na to, aby se mohla pokusit o jiné zaklíndlo – držet dvě kouzla současně přímo na špičkách svých prstů pro ní vždy dříve byla samozřejmost.

Má dojem, že i Arnfreid se připravuje zasáhnout, protože stíny už jsou nyní viditelné ve fyzickém světě. O Petraně nemá přehled – stála více vzadu a ani periferním viděním jí nezahlédne.
„Kaedor! Má se tohle dít?“ uslyší za sebou poplašený hlas lidské čarodějky. I ona to vidí a určitě to vyvolává vzpomínky na poslední její střet s nekontrolovatelnými stvořeními ze Sféry. Arnfreid zarytě mlčí. Nemíní plýtvat slovy nebo rušit soustředění Kaedor. I on nemůže vědět, co ještě je a co už není součástí experimentu…

Co je však podstatnější, nad dvojicí zelenookých stínů se začne rýsovat daleko mohutnější postava. Známý pohled dvou fialových očí je možná i uklidňující. Arzhul vystoupil ze svého utajení. Stále zůstává skrytý ve fyzickém světě, ale ve Sféře dává najevo svou sílu. Mohl by ty dva zašlápnout.
Obě slabší stínová stvoření si ho nevšimla – jsou naprosto fixovaní na hody, které jsou před Kaedor. Sají z ní vše. Seberou jí i život, pokud jim v tom nikdo nezabrání. Pokud Arzhul dostojí svým předchozím slovům, tak něco takového rozhodně nedovolí.
Zatím to vypadá, že on situaci pozoruje. Snad čeká na povel – nebo na to, až se situace ještě zhorší.

Ze stvoření, která se měla stát spoutanými služebníky, se rychle stávají nebezpeční dravci. S každým momentem pozřené energie jsou silnější. Kaedor od vysátí zachraňuje jen nesmírný rozsah sil, které vždycky měla k dispozici. Neměla k nim sice poslední dobou přímý přístup kvůli inkvizitorské kletbě a vlivu Hlasů, ale ta síla tam pořád je.
Dle jejího odhadu by už nyní průměrného lidského čaroděje proměnili na prach – a to jen v pár okamžicích, které jí nyní trvají na to, aby zareagovala.
Jsou to mocná stvoření. Arzhul je ještě násobně mocnější…

Hladová zvířata

Cokoliv jsem připoutala bylo dostatečně divoké na to, aby se to vzájemně dokonce i napadlo a snažilo se to pohltit tu druhou entitu, i když to pořád nemělo jakoukoliv kotvu v tomto světě, byla to jen jakási energie, která toužila po nějaké schránce, kterou by zde mohla prezentovat. Moje teorie upoutat tato stvoření do automatonů dávala o to větší smysl… i když se jednalo jen o jakousi zdárnou možnost, jak si ušetřit trochu energie. Vyvolání elementálů bylo více méně ukotvení podobné energie v živlu, který jsme dobře znali… a tak jsem si mohla vysvětlil i to, jak mohl Azrhul existovat v tomto světě. Přesto, všechno byla jen teorie…

Ruka, která se snažila přidat do kouzla jeden z dalších krystalů se s cuknutím odtrhla v moment, kdy byl krystal pryč s uvědoměním, že by též mohli skočit po mé samotné ruce. Ať jsem se jim jevila jakkoliv, nejspíše jsem byla jen bod ve tmě, ukazující na energii, o které doteď nevěděli.

Krátké usyknutí v moment, kdy se Petrana neudržela a upoutala pozornost jednoho z tvorů, který byl nejspíše stejně nebezpečný, jako ten, co ji připravil o prsty, ne-li více. Musela jsem jen doufat, že moje snaha spoutat tento oblak energie vyděsí ten menší anebo to, že Arnfreid bude dostatečně pozorný na to, aby zareagoval. Arzhulovi jejich osud byl asi lhostejný, ale i když nyní nic neříkal a pozoroval situaci, chtěla jsem mít pojistku, že pokud se mé kouzlo zvrhne, tento oblak se nevrhne na můj obličej jako na další sousto.

Nadechla jsem se, volná ruka směřující na větší stín…

Pokud se chovají jako zvířata, zkusíme, jak kouzla na takové bude fungovat…

S čímž jsem vyslovila elfské zaklínadlo: „Direhsii!“ (24) S čímž jsem udělala krok vůči stínu. Kouzlo, které elfové používali na různé stvoření, od těch nejmenších po ty největší, aby je uklidnila a zároveň magií obrátila jejich loajalitu na stranu těch, které takové kouzlo vyslovili.

Souboj ve tmě

Opět zazní kobkou hypnotická fráze. Odrazí se s několika dozvuky v místnosti, zatímco Kaedor pečlivě balancuje tok energie, který posílá k druhému krystalu.
Stíny ze Sféry zatím stále stojí před ní.
A pak se vrhnou vpřed. Oba nejprve na krystal, který Kaedor do rituálu přidala až nyní. Několikrát se srazí. Při každém vzájemném nárazu jako by jeden z druhého ukousli část bytí. Doletí až ke krystalu a střídavě se od něj odhánějí. Vypadají jako hladoví psy nad zdechlinou…
První krystal v ruce Kaedor zatím nechávají být. Nižší stín se k němu začal přesouvat – prohrál v souboji o ten druhý. Vyšší stín se však vzápětí obrátil. Opět začne střet, ale není možné ho sledovat. Nedocházelo k výměně jakékoliv energie… jen jejich rychlost a způsob útoku připomínali ten vražedný stín, který se tak neblaze podepsal na Petraně. Nic víc se pozorovat nedalo.

Není jisté, nakolik byl jejich souboj skutečný. Teď skončil. Oba stojí opět nehybně, beztvará oblaka, z nichž ten vyšší je blíž. Začne se krmit z energie krystalů. Požírá a pohlcuje sílu rychleji, než jí Kaedor stačí dodávat. Proudy energie kolem něj se rozvlní.
Za Kaedor se ozve překvapený nádech. Vysávání krystalu už je nejspíš něco, co jsou schopní i běžní čarodějové zaznamenat. A možná, že se nabytou silou stává nový příchozí více viditelný. Arnfreid zůstal nehybný a v klidu, avšak Petranu to poplašilo. Kaedor si ihned všimla proudů energie lidské čarodějky, která se začala připravovat k obraně.
Nižší stín si toho také všiml. Nepohnul se, ale šestý smysl napovídal Kaedor, že Petranu zaregistroval a zaměřil se na ní.
Stále to byli divocí dravci… nezdálo se, že by je měla Kaedor pod kontrolou. Byla to hloupá stvoření, na která toho moc nefungovalo. Možná, že výrazný rozkaz… trest za neposlušnost… nebo odměna za uposlechnutí povelu by je mohly přivázat k ní. Působila skutečně jako zvířata. Nic moc víc.
Je možné, že budou rozumět i běžné řeči – respektive se upoutají na myšlenku, která s řečí bude spojená.

Vyšší stín byl nyní plně zaneprázdněn pohlcováním energie, která pocházela od Kaedor. Nebylo by těžké jej v této chvíli zkusit ovládnout podobně jako mysl zvířete nebo vyvolaného stvoření. S toky energie Kaedor všude kolem a s jejími neobvyklými smysly by to mělo být možné.
Nižší stín se zdál slabší. Pořád však mohl napáchat hodně škody.
Oba z nich by určitě mohl snadno zkrotit Arzhul. Ten nejspíš zasáhne až po přímém příkazu Kaedor nebo pokud se ona ocitne v nebezpečí. Osud Petrany a Arnfreida mu bude dozajista lhostejný…