Co dál

Dříve nebo později musím přijít na to, jak tento dozvuk mé magie vybalancovat. Brzo budu vypadat jako Cizinec, bledá jako sníh a neschopna se s nikým bavit, včetně toho, že konverzace budou pouze šeptem a během noci, pomýšlející, vědoma, že to může být moje magie, nebo též to, jak na mne Arzhul působil. Měl ale pravdu v tom, že co mnoho smrtelníků nedokázalo se budu moct snažit vyvrátit. Jen to, že jsem schopna přivolat útok Temnoty mne mohlo zapsat do dějin, jen tedy s tím, že by mne též mohlo království teleportovat do hlavního města Inkvizice a řeklo, abych to udělala.
Již jednou jsem umřela jako někdo, kdo se zapsal do historie, nemusím se o to pokoušet znova, pomýšlející s tím, že jsem vyšla ven z Ambasády a natáhla si kápy přes hlavu. Očividně světlo pořád nebylo něco, co bych si mohla užívat a… Petrana mi to asi nemohla ani dávat za zlé. Toto království mělo nějakou zeleň, ale většina království neměla zeminu z hlíny, jako třeba elfská města uprostřed lesa.

„Dobré ráno, Petrano,“ řekla jsem krátce s úsměvem a dodala: „Jsem ráda, že se to podařilo, děkuji. Mám pak očekávat někoho dalšího, nebo to bude jen mezi mnou a vámi,“ naznačující, že některé věci, které by se mohli odehrát nejsou asi takové, které by království mohlo tolerovat. Stejně jako to, co se stalo v té vesnici, nebo naší výpravě.

„Myslím, že bych nejraději navštívila mistra Doligana, pokud vám to nevadí. Chápu, že jistě jako mnoho trpaslíků v městě má mnoho na starost, hlavně, když brzo může dojít k útoku Inkvizice, ale ráda bych se s ním domluvila na možnosti vám vrátit to, no, však víte,“ trpký úsměv a uvědomění, že mi jde též o Aedhalo. Arzhul mi mohl říct, jaký „otisk“ magie na tom cítí… jestli to bylo něco, co mělo blíže k Cizinci, jeho nepříteli, nebo něco jiného. Navíc jsem se na to mohla podívat sama… tentokrát si třeba vzít i kus, na kterým ten otisk bude. Též tam byla možnost toho, že by mistr Doligan mohl vědět o Cizinci či o Arzhulovi… během toho, co Aedhalo žilo, musel potkat mnoho podivností a i něco podobného ho mohlo potkat.

Krásný nový slunečný den…

Kaedor uzavře jejich rozhovor slovy, která Arzhula dle všeho potěší.
„Souhlasím, má paní. Noc je naším spojencem.“
Tím jejich dnešní hovor skončí. Kaedor vstane. Venku je našedlý náznak východu slunce – netrvá to dlouho, a Kaedor může bez vzbuzení větší pozornosti vyrazit na snídani. Tedy poté co se v elfských lázních trochu osvěží. Dostane také nové čisté oblečení, prosté, ale v elfském stylu, takže kvalitní.
Moc společnosti nemá. S východem slunce se Arzhul ztratí. Sice určitě vnímá, co se kolem Kaedor děje a přijde na přivolání… ale je den. Tmy je málo a Arzhul se určitě skrývá někde dál od fyzického světa. Snídaně je prostá jeho šeptavého hlasu, na který se během noci dalo snadno zvyknout. Hlasy elfů proti němu zní hlasitě a podivně silně, i když o jejich melodičnosti nelze pochybovat.
Většina z hostů ambasády je pryč. Kaedor u snídaně potká alespoň Eriena, ale ten se zdá zcela zamyšlen svými vlastními povinnostmi a pouze si s ní vymění krátký pozdrav a pár slov, pokud Kaedor nevyvolá hlubší rozhovor sama…

Brzy dosnídá a může vykročit ven z velvyslanectví. Je další den – plný silného, ostrého a horkého slunečního světla. Alespoň že stromy, mezi kterými stojí velvyslanectví, poskytují trochu stínu.
Krom přetrvávající světloplachosti noc nezanechala žádné důsledky. I když jí téměř celou probděla, nedostaví se žádná únava ani ospalost.
Venku už čeká Petrana. Stále ještě jí chybí prsty, o které přišla při experimentu – mistr Doligan tak rychle nepracuje.
Nevypadá příliš nespokojeně. Její růžolící a zdravá tvář je v silném kontrastu se vším, co se stalo v noci. A i navzdory všemu, co potkalo její zem i jí samotnou, se lidská čarodějka usmívá.
„Dobré ráno, Kaedor,“ osloví jí přátelsky, ač stále na zdvořilé, formální úrovni. „Nesu vám dobrou zprávu. Podařilo se mi získat povolení k nějakému alespoň menšímu experimentu s krystaly, v což jste doufala. Sice se to bude muset všechno odehrát v odstíněné podzemní kobce… ale je to pokrok. Bohužel, v případě automatonů jsem štěstí neměla. Co vy a vaše noc?“
Ptá se společensky, a je slyšet, že je zvyklá takové řeči vést. Je to koneckonců šlechtična. Nejspíš to není žádné vyzvídání.
Plány s vyvoláváním Stínů v kobkách kdesi pod Akademií by mohly být dost temná a náročná práce. Kdoví, jestli tím ze sebe neudělá Kaedor veřejného nepřítele, pokud se to vymkne z rukou. Avšak to riziko tu už bylo mnohokrát – a Reyonské království vypadá, že v téhle chvíli je připravené zkusit cokoliv…
Zvlášť když tu za pár dní možná bude Inkvizice… a kromě sázek na podivnou, prastarou magii, o které mluvil mistr Arnfreid, nemá království už žádné karty v rukou, natož trumfy v rukávech.
Město by mělo být plné zpráv o finálním rozhodnutí regentů a lidské šlechty, jak na ultimátum Inkvizice budou reagovat. Zda skutečně vydají elfy, trpaslíky a čaroděje Inkvizici…
Zatím je spíš klid. Je brzké ráno. Lidé se pokoušejí předstírat, že je další, obyčejný den. Do jisté míry je to pravda. Pořád je potřeba upéct chleba a ukovat podkovy…
S tím, jaké hrozby vysí ve vzduchu, to ale nepůsobí příliš přirozeně. Dokonce i Petrana vypadá, jako by se vůbec nic nedělo.
Jen se tak trochu protáhne a zeptá se: „Nějaké další plány? Nebo zamíříme rovnou na akademii?“

Mnoho stran, možností a myšlenek

„V každém případě budeme radši experimentovat během noci, kde je naše moc umocněna… během dne si jen říkáme o to, aby nás navštívila opět Inkvizice, ne-li něco horšího,“ pronesla jsem s trpkým úsměvem, vědoma, že příště by mohl mít oponent připraveno kouzlo a nepředstavovat se…

Přes toto všechno zde bylo vědomí o tom, co mi dal Cizinec. Sice Arzhul mne zachránil a… jaksi mi byl věrný, ale i tak… bylo zde mnoho možností, od těch, že ten útok přes portál využil jako možnost se ke mne takto připojit a… Inkvizice můj portál nevyužila, až po myšlenky, že kdokoliv jej o vzpomínky připravil tak udělal, aby předešel čemukoliv, co se třeba stalo jemu.

Není nad to, když vím, že Inkvizice mne chce na své pokusy… Temnota mne bere jako světlo uprostřed noci… Hlasy, nebo cokoliv reprezentuje Cizinec mne chtějí též… a pak je tu Tma, kterou reprezentuje Arzhul. K tomu zde mám království, které je ochotno experimentovat, aby jej žádná strana nezískala… a to je zde stále možnost, že na ostatních kontinentech jsou další strany, o kterých zatím nevím, nahlas jsem si povzdechla a promnula si krk, s čímž jsem se zvedla a šla si dát ranní koupel, převléct se a ideálně to spojit rovnou s cestou na snídani.
Další noc bych měla navštívit tu vesnici… Kaklum je mi sice věrný, ale moje vize toho, co měl dělat a co nejspíše provedl by se mohla dost lišit. Tedy, pokud vesnici již někdo nesrovnal se zemí, přeci jen, uznávala Inkvizici…

Ztráty vzpomínek…

Arzhul přijme nápady Kaedor poměrně kladně. Odpoví jí nejprve na možnost společné cesty skrz Sféru: „Věřím, že pokud nás zvládnete přenést na mnou určené místo, budu schopen po určitý čas sledovat linii, kterou vytvoříte s pomocí svého portálu a poté nás v případě nutnosti vrátit opět zpátky. Rozhodně tím lze získat větší časové okno než jen těch pár vteřin, které nejspíš Sféra dá jakémukoliv pokusu o permanentní „cestu skrz“. Je možné se o to pokusit. Podstata síly Tmy znamená, že dovedu zvrátit většinu vašich kouzel… alespoň v krátkém časovém horizontu.“
To je dobrá zpráva… může experimentovat a Stín, jako už dříve, jí může zachránit. V případě, že se něco pokazí. Není to ideální, ale alespoň má šanci dělat pokusy s portály a zkusit vytvořit nějakou permanentní cestu. Obnovení nějakých portálů by bylo nesmírně užitečné… i kdyby to byl jen zlomek předchozí sítě.

Poté přijde na řadu odpověď na její otázku. Stín odpoví vcelku nezaujatě.
„Byl jsem bez formy dlouho – alespoň tedy v termínech Sféry jsem se pohyboval velice daleko. Mohlo to být… víc jak tisíc let. Nebo možná jen sto. Záleží, kolik magických událostí se mezitím v tomto světě událo. Tak nebo tak, čím byla vzdálenost větší, tím víc jsem ztrácel vědění o tom, co se zde dělo a stalo.“
Na chvilku zaváhá. „Je možné, že někdo mému procesu zapomínání pomohl. Vím, že jsem byl zapuzen. To mohlo ovlivnit mé vzpomínky. Většina z nich je však jen daleko, není ztracena. Čím déle zde budu, tím blíž budu k tomu, abych se k nim vrátil. Mohu je také hledat… a mohu rovněž nalézt něco v tomto světě, co mi je vrátí .“
Na chvilku umlkne. Pak dá několik příkladů: „Něco z toho, kterému jsem sloužil. Či vědění k němu se vztahující. Pochybuji však, že by to mohla být jména nebo cokoliv, co mi může smrtelný člověk sdělit. Vaše slova pro mě mají malý význam – myšlenky ale větší.“
Víc toho k tématu svých vzpomínek zatím neříká, ač by se Kaedor mohla ptát dál. Světlo už se blíží, i když je stále ještě dost daleko na to, aby mohli pokračovat v rozhovoru.
Stín tu bude i dál – Kaedor sice nebude mít příležitost ptát se ho u snídaně, později však určitě nějaká možnost nastane.

Chvíle před snídaní

Pokusila bych se bariéru ohnout, ale mám pocit, že by to mohlo mít dost fatální následky, ne-li to, že by jsem upoutala až moc pozornosti, pomyslela jsem si nad možností, která byla a nechala Arzhula mluvit.
Experimentování je asi to jediné, co mi zbude… možná potřebuji spíše zkusit kouzlit bez slov a spíše se pokusit si představit to, co chci… a ohnout toky magie tak, jak si to představuji, zamyšlená nad možnostmi, kde neexistoval prostor, který by mi zaručil při zvrhnutí kouzla moji bezpečnost.

„Dokud nebudu mít knihu s danou magií, kde si vzpomeneš na nějaké kouzlo, které tvůj původní mistr pronesl, bude asi lepší experimentovat bez slov,“ konstatovala jsem a mohla doufat, že kombinování mých portálů a mé aktuální magie nebude mít špatný dopad.
„Přesto využívám tvou energii, když jsem v tvém světě… je tedy možné, že se mi podaří nás oba přenést a ty budeš moct jen určit směr. V nejhorším nás přenesu někam mimo hradby a určení pozice či navrácení do civilizace bude již na tobě,“ řekla jsem vůči němu, doufajíc, že se takto nedostanu na jiný kontitent, nebo, ne-li hůř, do místa držené Inkvizicí.

„Pokud jsi si vědom toho, že ti chybí vzpomínky, víš, co tě o ně připravilo?“ Zeptala jsem se jej, vědoma, že zde mohl být dobrý důvod, proč jej někdo o ně připravil. Založila jsem si ruce, čekajíc odpověď. Brzo bude dost slunce, abych si došla na snídani, tam se již s Arzhulem bavit moct nebudu.

Polemiky nad portály

Arzhul trpělivě poslouchá slova Kaedor, ale nezdá se, že by jim příliš rozumněl – pokud se to dá z jeho očí soudit. Jeho výraz toho moc neříká… kdoví, co se mu honí hlavou.
Na její příkaz prozkoumat možnosti k přesunu do osady kultistů odpoví vcelku pohotově. „Ano, má paní. To bude možné vykonat se silou, kterou nyní mohu využít. Největší překážkou stále zůstávají hradby tohoto města. To je velmi vysoká bariéra… dál – uvidím, co bude možné zjistit.“
Stín dál poslouchá její úvahy o možnostech propojení jeho sil ze Sféry spolu s pozemskou magií pro vytvoření portálu. Na to reaguje zdrženlivě.
„Kouzla vašich „portálů“ mají velmi podivný obraz ve Sféře. Magie, která stojí v cestě mým očím, nemusí být žádnou překážkou pro vaše portály. Pokud budou místa, která chcete navšítvit, chráněna čarodějnickou silou… nemohu zaručit, že dohlédnu na místo, na které váš portál mířil. Mohu se o to pokusit, má paní. Pokud to místo chráněné nebude, alespoň budu schopen vás přenést.“
Vzápětí se debata stočí k tomu, jak by mohla Kaedor dokázat teleportaci bez přičinění Arzhula. I k tomu má trochu co říct. „Manipulujete s toky magie tak, jako já, to je celé mé umění. Když jste přesouvána… pouze vás obklopím tmou. Na krátký čas zpřetrhám vazby s tímto světem. Jste vpuštěna do Sféry… se mnou jako průvodcem. Věřím, že byste měla být schopná dokázat totéž… avšak nejste Sféře přirozená. Mohlo by to pro vás být nebezpečné, budete-li kráčet beze mě.“
Jako bloudit neznámou džunglí bez průvodce. Nikdo nedokáže zaručit, že najde cestu, kterou hledá. Že dosáhne svého cíle. A že jí cestou něco nesežere.
Arzhul ihned naváže pár dalšími poznámkami.
„Vytvoření trvalé zkratky skrz Sféru, tak jako to dělají vaše „portály“ nepovažuji za možné. Sféra je příliš nestálá… nemá pevnou podobu, do které lze něco ukotvit. Ne tak, jako má tento svět. Tedy, spíše jakou míval.“

Na moment je ticho, nejspíš jak Stín uvažuje, jestli by mu nějaká část jeho vědění neumožnila pomoct Kaedor. Po chvilce se hlas z temnoty opět ozve.
„Věřím, že vám pobyt ve Sféře prospívá, ač to nedovedu vysvětlit. Už dvakrát vás to uchránilo před trvalou újmou a umožnilo vám to doplnit síly. Jen s malou pomocí ode mě. Je možné, že vy cestu najdete tam, kde jí nikdo nevidí. Ani můj druh. Ani váš.“
Arzhul se stáhne hlouběji do tmy. Jeho oči ztratí svou záři a trochu se vzdálí.
„Musím vás však varovat před příliš velkým mícháním sil, které k sobě přirozeně neinklinují, má paní. Stínová magie a pozemská magie k sobě mají blízko… proto o tom lze uvažovat… avšak jsou různé síly. Mrtví nějakou vlastní sílu třímají – je to magie, kterou neznám, a kterou nenávidím. Věřím, že i vaši nepřátelé… vládci světla… drží nějakou vlastní sílu.“
Protiargument z pole zkušeností na různých čarodějnických akademiích říká, že když se různé směry kombinují, výsledky mohou přesáhnout pouhý součet prvků… Arzhul však nejspíš má také nějakou zkušenost.
„Věřím, že kdesi mám ztracené vzpomínky, které před tím varují. Možná, že to, jak tyto síly přicházejí do styku vedlo ke stavu, v jakém se váš i můj svět nalézá, má paní.“
Zatím Arzhul umlkne. Náznak, který uvedl, příliš nerozvíjí. Asi si sám není jistý, jak moc je v něm skutečnosti.

Portály

Na dané možnosti jsem kývla a řekla: „V tom případě budu potřebovat prověřit bezpečnost a průchod mezi tímto městem a městem, kde jsme ponechali ty, kteří tě vyvolali. Ohledně ostatních míst na světě… dokážu je označit na mapě a bude tam rozhodně platforma teleportu…“ zamyslela jsem se nahlas a dodala: „Portály dle teorie, kterou jsem učila fungují na tom, že existuje bod A a bod B… tyto dva body, pokud jsou připravené na propojení se nejdříve propojí a pak se jejich propojení stabilizuje. Inkvizice dokázala nejspíše tento rok odhalit a napojit se na něj, přesto propoj mezi originálním místem vždy vznikne. Jestli se jim podařilo odklonit tento tok nebo se jen na něj napojit a druhý… zadusit… je věc druhá,“ zamyšlená nad možnostmi jsem tedy dodala: „Je jasné, že další snaha vytvořit portál bude spojený s tím, že se Inkvizice pokusí takto dostat za bariéry města. Ale… pokud dokážeš cítit mou magii, byl bys schopný zjistit, kam se portál chtěl původně napojit? Tím bych dokázala určit, kam mne máš pak další den přenést…“ dívající se stále na něj a dodala: „Dříve nebo později budu potřebovat cestovat i bez toho, abys o to byl žádán… budeme muset tak či onak zkusit experimentovat s portály, které se pokusím převrátit do sféry tvé magie. Nic jednoduchého, ale protože uvidíš ve své sféře změnu, budeš moct určit, jestli je to bezpečné… v nejhorším otevřu rift do tvé sféry…“ pokrčila jsem rameny, protože otevírání portálů mělo občas toto jako vedlejší účinek, ne tedy do sféry Tmy, ale buď portál skončil někde uprostřed nicoty a fungoval jako portál na dno oceánu… nebo v jiné sféře, kde cokoliv vylezlo nemělo ukotvení na nic v tomto světě a ihned to umřelo. Nebezpečná skutečnost, ale většina mých studentů na to neměla dostatek energie, udržovat rift… riftem mohlo někoho vysát jako trpaslík korbel piva.

Úvahy o portálech

Když se Kaedor pohodlněji posadila a oslovila Stína, ten vystoupil z temnoty a dal se trochu lépe vidět. Možná ze slušnosti. Možná, že tím dával najevo, že jí věnuje pozornost.
Poslouchal jí skutečně bedlivě. Odpovídal však opatrně.
„Ve tmě není mnoho vědění o magii vašeho druhu. Mohu propůjčit svou sílu, ale jedná se o kouzla, ve kterých jste zběhlá vy, má paní. Jejich výsledek nejsem schopen předpokládat. Ani jejich možnosti, které nastiňujete. Nic z toho, o čem mluvíte, není mezi mým věděním. Nebo pokud bylo, je to dávno zapomenuto.“
Umlkl a pak pokračoval, tentokrát trochu jistěji.
„Průchod tmou, kterým jste byla přesunuta na druhý kraj města, není ani tak přesunem v prostoru… jako přesunem v magii. Vyčerpávající jsou v tomto případě městské hradby a nejrůznější ochrany, které mágové tohoto města spředli. Pokud v mé cestě nebudou magické překážky, bylo by snadné vás přenést během okamžiku. Vzdálenost není problém. Tma je sférou magie – ta tam má daleko větší význam než fyzická vzdálenost v tomto světě.“
Není příliš nápomocný. Ke spekulacím mnoho jistoty nepřidává. Není ani tak docela jisté, jestli rozumí tomu, o čem Kaedor mluví. Není však neslušný. Nechá jí domluvit a pokusí se poradit.

Po slovech Kaedor o jejích učebnách a skrýšíš napříč světem nastane ticho. Je dlouhé, až nepříjemné. Skoro to vypadá, že Arzhul nemá v úmyslu cokoliv říkat, protože nemá co by říct mohl.
Nakonec se jeho šepot přeci jen ozve.
„Byla-li minulá snaha o vaše portály odměněna jen pozorností od vašich nepřátel… snad by bylo lepší setrvat ve tmě a nechat ve tmě i je. Mohu vás chránit – nyní víc, než dříve – avšak přesto bych byl raději, kdybyste nebyla vystavována zbytečnému riziku, má paní. Jak ukázal střet s mrtvými… je toho mnoho, před čím vás ani já nemohu varovat.“
Svou nepříliš povzbudivou odpověď doplní snahou pomoci. Možná jako odškodnění.
„Pokud znáte polohu některé z vašich učeben, jak říkáte, nebo města, o kterém mluvíte, mohu pohlédnout do tmy a zjistit, zda by se k nim nedala najít cesta. Je možné, že v určitém směru bude magie málo. Vlivem všeho dění v tomto světě.“
Byla by to slabá náhražka za její vlastní portály, ale možná, že by tím nepřipoutala tolik pozornosti. Může riskovat. Nebo zkusit najít nějakou skulinu jak vlastní slabinu využít – její magie sice přivolává všemožné nepřátele, ale to nemusí být vždycky na škodu. Například pokud by se s takovými nepřáteli chtěla utkat, vyjednávat s nimi… nebo je lapit do pasti.

Popovídání

Posadila jsem se na postel a krátce jsem si povzdychla, vypadalo to, že většinu svých plánů budu muset dělat v noci a během dne nejspíše budu o poznání unavenější.
Sundala jsem si elfské boty a posunula se tak, abych měla čelo postele opřené do zad.
„Když se mi tě podařilo ukotvit Arzhule, uchránil jsi mne před Inkvizicí, ty, které bereš jako hlavní nepřátelé Tmy. Upoutání pozornosti na mne samotnou nejspíše bylo to, že jsem se pokusila vytvořit portál z tohoto města do vesnice, kde jsem ukázala svůj talent,“ přemýšlející částečně nahlas s pohledem přecházející místnost, nakonec zastavující-se na něm: „Pokud bych se o to pokusila znovu uprostřed noci, jsme schopni kouzlo udržet tak, aby ho Inkvizice nemohla využít vůči mne? Tvá teleportace by mohla posloužit též, ale sama dobře vím, kolik energie to bere,“ dotazující-se jeho s pokračováním: „Obnovit portály by znamenalo, že se mohu pokusit napojit na mé učebny, které jsem měla po celém světě… navíc, možná otevřít portál vedle Města Magie. Ať to město nyní obývalo cokoliv, pevně věřím, že dostat se k pokladnici samotného města by znamenalo mnohem více, než si kdo dokáže představit. Sice… většina artefaktů nejspíše bude nepoužitelná, protože nebudou komunikovat s nikým jiným než jejich majitelem anebo jeho esencí… ale je tam i mnoho spisů o historii. Cizinec znal nebo slyšel o Thar’A’Taxovi… ty jsi někomu sloužil, možná jemu, možná ne… přesto pokud někdo bude vědět, komu jsi sloužil, bude to samotná pokladnice…“ povzdechla jsem si a usmála se: „Uvnitř pokladnice žili stvoření, které věděli vždy na vše odpověď a věděli co kde je. Stačil by jim tvůj krátký popis a věděli by, jaká kniha o něm či o ní mluví… jediné co nevím, jestli by se s námi bavili,“ zamyšlená, protože většinou se bavili jen se správcem Pokladnice, který pokus během kouzla nebyl uzavřený uvnitř… nejspíše zemřel též. Nemluvě o tom, že ta stvoření nemusela přežít ani to, co znamenalo konec Města Magie.

„Existuje mnoho zemí, kde jsem díky svým portálům byla a měla své učebny, téměř každý kontinent jednu má… ne, že by se jednalo o nějaké místa, kde mám schované všemožné bohatství, ale zpestřit jim učivo v zamrzlých prostorech na severu mne vždy dokázalo pobavit…“ zasmála jsem se a dodala: „A pořád je zde naděje, že jednu z mých učeben využil nějaký student jako útočiště… měla jsem své metody, jak mít jídlo a vodu díky magickým krystalům a přežít se tam dalo rozhodně dost dlouho…“ zasmála jsem se svým vzpomínkám a zavrtěla hlavou.

Stín stále služebník

Stín jen zpočátku mlčky poslouchá slova Kaedor. Když začne mluvit o plánech svých a plánech Arzhulových, on trochu zpozorní. Zatím k tomu nemá co víc říct.
Když pak elfka přidá pár dalších slov ohledně toho, co by se stalo, kdyby jí zradil, zdá se, že to Arzhul chápe. To, co říká, není tak daleko od pravidel jeho vlastního světa. Slabí vládnou silným… slabí vítězí jedině lstí. I proto nyní Arzhul souhlasí a upřímnost Kaedor nemá za zlé.
„Ano. Myslím, že uvažujete správně. Síla musí být respektována. Je to podobné, jako slova toho cizince. Toho, který hrozil mě zničit. Vás naučit, jak mě zničit. Vymýtit z tohoto světa a zabránit mi, abych se vrátil nepozván.“
Zdá se, že to leží na jeho mysli. „Jsem v nevýhodě, má paní… víte, jak mě zapudit – ale já vás zničit nemohu. To je však vědění, které znát nepotřebuji. Pokud uznáte, že pro vás tma je nebezpečná, každá jiná akce než její zničení, by byla nesmyslná.“
Víc to nekomentuje. Nijak ani nevysvětlí, proč si myslí, že by neznal způsob, jak Kaedor zabít. Ona sama se svou smrtelností často přišla do styku.
Myšlení, chování i možnosti Arzhula jsou jen stěží pochopitelné. Alespoň se zdá, že prozatím od něj nemusí čekat žádnou zradu. Pro případ nutnosti je tu zaklínadlo od Cizince…

Potom už Kaedor pozvedne zapečetěnou truhličku a přikáže Arzhulovi, aby je oba vrátil zpět za městské hradby. Jen přikývne, pak se přesune tak, aby byl před Kaedor. Na moment svět ztemní. Zůstanou jen dva uklidňující fialové body v nicotě. Tma. Ticho.
A pak se temné stíny rozestoupí. Stojí opět ve svém pokoji na ambasádě. Jen truhlička v jejích rukou a špína na oblečení jí dokazují, že se to všechno skutečně stalo a nebyl to jen přelud.
Tentokrát to bylo plynulejší a Arzhul se nezdál ani zdaleka tak vyčerpaný jako dříve. Mrtvé květiny na stole stále připomínaly první pokus. Stín se trochu stáhne do stínů a očekává další příkazy.
Do svítání zbývá ještě jedna nebo dvě hodiny, které Kaedor může využít ke spánku. Necítí se ospalá. Možná, že jí energii vrátilo Arzhulovo kříšení. I tak, trocha poležení na urovnání myšlenek a naplánování dne by neškodila…
Pokud se rozhodne již nic dalšího nepodnikat a Arzhula se dále nevyptávat, bude jí čekat elfská snídaně v poloprázdném domě, a poté setkání s Petranou.