Vybrání strany

Cizinec zmizí tak rychle, jak se ukázal a já si musela oddychnout. Možnost, že by se mohl obrátit vůči mně samotné mne trochu trápila, ale očividně jsem nebyla nebezpečí pro někoho, jako byl on.

„Nerada někomu dlužím služby, jako je záchrana života,“ podívala jsem se na něj a pokračovala: „To, že jsme potkali tvé dávné nepřátele zde berme tak, že bylo zachování nás obou… ale moje experimenty s portály byla jen má neopatrnost. V tu chvíli jsi mne nemusel zachránit, přesto jsi tak udělal. Odhaduji, že kouzlo, které chtěl použít by tě nejenom dostalo z tohoto světa, ne-li úplně,“ pokrčila jsem rameny a se zvednutým prstem dodala: „Jsme si tedy kvit,“ vytáhla jsem čistý kus látkoviny, který jsem si dala přes oči a utáhla jej na temeni hlavy. Upravila jsem si kapuci, které měla místa dedikované na dlouhé uši, jen aby ty má byly na konci úplně volné. Pro neznalé oko to mohlo připomínat staré elfy, kterým se uši ke konci jejich života lámala zpět.

„Ať se věc má jakkoliv Arzhule, lidé říkají…“ zamyšlená s pohledem do neurčitého místa jsem dokončila větu: „... na každém šprochu pravdy trochu…“ usmála jsem se a s pohledem na něj pokračovala: „Kdybych nebyla taková, jaká jsem, nezajímal by ses o mne ty… Cizinec… ani království. Je mi i jasné, že moje magie je jakási brána pro tu tvou, schopna ti poskytnout energii z tohoto světa, abys byl v tomto světě mocnější, což nejspíše znamená i mocnější ve své domovině. Upřímně… dokud se nepokusíš mi ublížit nebo bránit v mých plánech, je mi jedno, jaké jsou tvé plány, jestli nějaké máš, nebo ne. Nemůžu to dokázat, jako nemůžu vědět, jestli Cizinec nemluvil pravdu. Proto je ti asi jasné, že pokud tvé plány nejdou proti mým, jako například vyhubit ty, kteří tě vyhostili, tak nemám problém ti s tím pomoci,“ naznačujíc rukou na tu malou truhličku, kterou jsem zvedla ze země a při zvednutí se otočila již úplně na mého společníka.
„S tím je ale spojená i jedna věc… jestli se někdy dozvím, že se mne snažíš zneužít, jen aby ses mne pak někdy zbavil a chtěl vyhotovit své plány beze mě… buď si jistý, že moje poslední momenty budou darovány na to, aby ses vrátil tam, kam tě chtěl Cizinec dostat, ne-li hůře,“ konstatující realitu a možná to, co již Arzhul nějak věděl, nečekajíc moc reakce na toto, protože nebylo co více k tomuto říct.

„Vyvolávání odložíme na další den, nemyslím si, že chci upoutávat pozornost na okolnosti za hradbami více, než jsem již dokázala. Můžeš nás tedy přenést zpět do ambasády…“

Odpovědi

Cizinec hleděl na Kaedor ze stínu pod svou kápí. Poslouchal její slova a nijak jí nepřerušil. Když domluvila, pouze přikývl. Jeho vztažená ruka se skryla zpět do rukávů. Pak, bez jediného dalšího slova, zmizel. Žádný prach, žádné světlo… Kaedor ho jednoduše v jedné chvíli přestala vidět i cítit…
Přichází a odchází kdy se mu zachce. Své nabídky dává dle své vlastní úvahy. Druhou takovou už Kaedor nedostane… možná, že je to dobře. Možná, že se znovu shledají a ona bude moci diktovat podmínky.
Nebo to bude přesně naopak. Každopádně je pryč.

Jakmile zmizí, Stín sebou cukne. Udělá trhavý pohyb hlouběji do stínů, dál ze světla měsíce. Skoro jako by se zapotácel a hledal jistější půdu.
Kaedor vidí jen dvě fialové oči. Nyní stojí opět Arzhul opět ve tmě a očividně mu to pomáhá. Promluví.
„Děkuji.“
Na delší čas je ticho. Pak začne opět mluvit… jeho šepot je trochu nepřítomný a vzdálenější než dříve. Začne mluvit o Cizinci.
„Nepřišel ze sféry stínů. Nepřišel ani z tohoto světa. Vzývá ty nejstrašnější stíny z mého domova. Lze to poznat podle jeho moci… a jeho slov. Není jeden z nich… je však mocný a nebezpečný. Ten typ pozornosti, které je lepší se vyhnout.“
Pak mlčí. Jeho úslužnost a snaha poskytnout odpověď není, co bývala. Ve vzduchu stále visí otázka nařčení ze lží od Cizince, a to si musí Arzhul uvědomovat. Zatím asi není připraven odpovědět. Ve vzduchu je cítit, že nějaké vysvětlení je potřeba.
„Vznesl mnohá obvinění. Není pro ně důkazů. Nejsou založena na skutečnosti. Nelze proti nim bojovat. Možná, že v očích za tou kápí se skrývá svět, ve kterém jsem skutečně služebníkem lží. Pokud tomu tak je, nevím o tom, má paní. Nikdy neudělám nic, o čem bych věděl, že by vás to mohlo ohrozit, paní.“

Není to příliš kompletní odpověď, jen další vyznání věrnosti. Možná, že kdyby se ale snažil vše vyvrátit s větší vervou, jen by ho to uvrhlo do hlubšího podezření.
Stín přejede svým pronikavým zrakem po klášteru.
„Máte stále v úmyslu pokusit se o vyvolávání nižšího stvoření? Je to možné. Avšak toto místo už přitáhlo více než příliš mnoho pozornosti…“
Arzhul by jí měl být schopen přenést kamkoliv v blízkosti kláštera. Jeho síla po událostech s bandity bude víc než dostatečná. Někde na druhé straně města by si něco podivného snad nikdo nespojoval s tím, co se dělo tady. Pokud se zase něco nezkomplikuje.
Mělo by být ale i možné dostat se odsud do polností za městem… najít nějaké vhodné prostranství a tam vyzkoušet návrh Arzhula a vyvolat nějakého slabšího posla pro účely Kaedor. Otázka je, jak těžké bude se poté vrátit zpátky do města v rozumném čase.
Je ale i fakt, že už to byla dlouhá noc. Svítání nebude daleko… návrat zpět na elfské velvyslanectví je možný. Co se týče tohoto místa… vše podivné či zajímavé bylo buď zničeno Arzhulem nebo zahnáno kouzlem Kaedor. Po Cizinci nebo jiných vlivech není ani stopy. Zbývají jen svitky o mrtvých, které odnáší v zapečetěné magické truhle. Nic víc se zde zjistit nedá.

Rituál

Poslouchala jsem slova Cizince, naslouchající jeho slovům a uvědomující-si, kam situace asi spěje. Čekajíc do momentu, kdy mi nabídl křídu ve své ruce a já na ni chvilku hleděla, jen abych si povzdychla.
„Nejspíše toho někdy budu litovat, ale nabídku budu muset odmítnout. Předpokládám, že něco na tvých slovech bude pravdivé a je i dost možné, že své rozhodnutí budu litovat…“ řekla jsem krátce a pohled stočila směrem na Arzhula: „Jen… nejspíše se nedokážu oprostit od svého původního já. I když si myslím, že Arzhul mne chce využít, stejně, jako ty… byl to pořád on, který mi dvakrát zachránil život. Třeba zneužil mou vlastní energii, se kterou neumím zacházet, ale…“ pohled jsem upřela na Cizince: „Pořád u toho byl on a ne ty…“ Chvilka ticha, kdy jsem dodala: „Nech nás tedy jít, věřím, že najdeš někoho, kdo využije tvou nabídku lépe, než já a třeba se někdy opět potkáme,“ ušklíbla jsem se a řekla: „Nebo tě opět někdy vycítím a přijdeš s další nabídkou,“ pokrčila jsem rameny a nechala jej reagovat. I po poslední nabídce se prostě jen vypařil a již se o mne nestaral, nečekala jsem, že by se nyní měl chovat jinak.

Navíc, aspoň mi pověděl další zaříkadlo, kterým když-tak mohu Arzhula zapudit. Jednoho dne se vážně probudím s tím, že bude mít Arzhul hlad, nebo mi Cizinec ukáže, že jsem se měla přidat na jeho stranu. Obě možnosti byli asi tak příjemné, jako se potkat opět s tím, kdo mne mučil… ale dostala jsem se do této situace sama. Zahrávala jsem si s něčím, co jsem kdysi zavrhla… přijmula více darů, než bych měla… a nyní jsem s tím musela pracovat. Pokud jsem byla ale vážně takováto abominace, mohla jsem jen doufat, že moje snaha se sama něco naučit mne nezabije rychleji, než tito dva, či další nepřátelé. Kaedor di Valiora, smrt, nestabilní kouzlo. Typ smrti, exploze uvnitř těla… ah, dodnes si pamatuji ty tabulky, které jsme měli na experimentování na krystalech a nižších zvířatech. Humanoidi do toho nepatřili, ale nedivila bych se, kdyby po mé smrti bych takovou tabulku dostala…

Vymítání

Cizincova tvář zůstala stále skryta pod jeho hlubokou kápí. Emoce nejsou něco, co by dával na odiv, pokud je vůbec má. Pouze malý pohyb hlavou, když Kaedor promluvila. Skoro jako přikývnutí.
„Výborně. Mohu ti to ukázat. Jeho zapuzení je jednodušší než rituál vyvolání.“
Arzhul stále upírá oči na Kaedor. Mluvit nemůže.
Cizinec pohlédl na Stína a promluvil ohledně vymítání. „Není třeba vždy používat daných hlásek… síla si je nevyžaduje. Ale podobně jako u kouzel elfských či lidských… mohou pomoci se zaměřením kouzla. Zapuzovací formule zní „Ar Ne Zhu Ra,“ v hrubém přehláskování pro tvůj neohrabaný jazyk. Soustřeď se při vymítání na vnitřní rovnováhu. Oprosť se od bolesti i od nejistoty. Mysli na to, co patří do tohoto světa… a tvá síla vyžene to, co do něj nepatří.“
Postava v kápi se na moment odmlčí. „Kultistické hrátky a říkanky nejsou podstatou moci. Mají svůj význam… avšak není klíčový. Zpravidla slouží k upoutání pozornosti. V případě vymýtání toto není potřeba. Pokud ti to však pomůže v soustředění… prostý kruh nakreslený kolem stína křídou, uhlem či olůvkem může znesnadit jakoukoliv jeho reakci… pokud by k nějaké došlo.“
Opět na chvilku ztichne, jako by přemýšlel, co dalšího prozradit.
„Umění rovnováhy je klíčem. Moc je třeba uchopit a držet – ani příliš pevně, jinak spálí svého držitele… ani příliš slabě, jinak síla uteče nevyužita. Vše ostatní – gesta, slova, amulety a symboly – to vše je jen divadélko pro stvoření ze Sféry nebo pro smrtelníky, pro jejich rovnováhu. Vláda nad slabostí pramení zevnitř.“

Cizinec neřekl, jakou formulí by bylo možné Arzhula opět přivolat a ani se nezmínil o tom, zdali to vůbec bude možné. Není příliš pravděpodobné, že by si toto vynechání informací neuvědomoval, takže je možné, že oboje zatajil úmyslně. Možná proto, aby Kaedor za jeho zády Arzhula opět nepřivolala nebo jinak nepoužila proti němu.
Je však jisté, že k vyvolání bude sloužit formule, kterou použili kultisté. „Ak Nul Ma Ga Sha Ra“, tak zněla. Jiná formule na vyvolávání stínů, kterou už zkoušela dříve, by také mohla něco přivolat… je otázka, jestli by přišel skutečně Arzhul nebo jen další zabijácká nestvůra.
Cizinec vyjme z rukávu své ruce. Kaedor je vidí poprvé. Jsou to svraštělé končetiny, které působí napůl průsvitně. Barvou i vzezření trochu připomínají kůži Arzhula ve chvíli, kdy jej ozářilo světlo, které Kaedor vyvolala. Jsou však přeci jen o něco fyzičtější.
Ke Kaedor se natahuje jen jedna ruka, pravá. Levá je stále zkroucená tak, jak byla nejspíš ukrytá v rukávech roucha. Pravá svírá malý kousek křídy, který nabízí Kaedor. Vypadá to jen jako nejobyčejnější vápencová křída… nic magického.
Je to alespoň doklad, že je Cizinec o něco fyzičtější než Arzhul. Otázka je, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva. Nikdy se nezdálo, že by ho stěny nebo jiné překážky příliš trápily. Jeho síla je čím dál patrnější.
„Jsi na ostří nože. Leží na tobě mnoho kleteb a značek. Pokud v nich nalezneš rovnováhu… pak můžeš veškerou jejich moc využít pro sebe. Možná, že i na to už jsi sama přišla. Pokud se ti rituál vymkne z rukou… bude to jen důkaz toho, že můj zájem bude lépe zužitkován jinde. Nebudu tě zachraňovat a nepomohu ti.“
Při tom se otočí na Stína. Cizinec stojí v přímém konstrastu s Arzhulem, který vždy přísahal, že bude Kaedor chránit a také už jí minimálně jednou zachránil.

Dvě strany mince

Na některé otázky jsem si sama nebyla schopna odpovědět, na další radši neodpovídající. „Jsem si vědoma, že díky tomu, co mi bylo darováno po mě jde nejedna moc,“ řekla jsem, vědoma, že nejenom Hlasy… Tma… Temnota… ale nyní i Inkvizice po mne šla a chtěla mne pro sebe. U Hlasů, Tmy a Inkvizice to bylo jasné, u Temnoty… to možná byl jakýsi chtíč po něčem jiném. Nikdo ji nedokázal pochopit, neměla žádné Posly a ti, kteří ji uctívali dříve nebo později skončili jako potrava pro tu entitu.

Našich cílů… rezonující mi v hlavě, připomínající, že Cizinec nebyl jen mesiáš, který mi nechce pomoct. Měl pro mne své plány, jako každý jiný.

Kdyby tě někdo slyšel před válkou s Inkvizicí, nejspíše by tě rovnou upálil na uhlík… zamyšlená a slovy a naslouchající jeho slovům, pozorující jej a chvilku hledící i na Arzhula, nakonec pohled přenášející zpět na Cizince.
„Arzhul tvrdil, že je připoután k tomuto světu mou mocí… a pokud to není též lež, ukaž mi, jak jej mohu odvolat, jako někdo, kdo má nad ním mít moc,“ nechávající si poznámku pro sebe, když Cizinec očividně jedním slovem dokázal Arzhula ovládat lépe, než já…
Pohled jsem upřela na Arzhula a promluvila: „Pokud se ale věc má vážně tak, že je to jen tvor, který mi jen lže a snaží se mne zneužít, můžeš jej odvolat. Jsem si jistá, že pokud jej vyvolám příště, budu už vědět, jak se o něj popřípadě postarat.“

Balancující moje požadavky tak, abych se dokázala aspoň nějak přiblížit pravdě. Cizinec nebyl někdo, koho bych hodila do kategorie těch, kterým můžu věřit, ale Arzhul též mé důvěry zas tolik neměl. Věděla jsem, že je „sladší než med“ a i to bylo podezřelé. Na druhou stranu jej kultisté, u kterých jsem tušila, že jsou spojeni s Hlasy vyvolali. Ale to, že jej prastaré slovo lidí dostalo do kolen mohlo znamenat jen jedno… to, že Arzhul je vážně slabší než Cizinec a bylo asi jasné, že v aktuální situaci jsem si nemohla strany moc vybírat. Pokud jsem se nyní bála u Arzhula, že mi někdy ukousne obličej… Cizinec byl schopný nejspíše mnohem horších věcí. Jen u Cizince bych nejspíše poslední minuty svého života zpytovala svědomí, kdežto u Arzhula by to byla rychlá smrt.

Nabídka

Cizinec nejprve mlčí. Přesune se o něco blíž, a učiní to svým podivným způsobem, kdy přijde blíž bez toho, aby ho Kaedor viděla se pohnout.
Nyní stojí tak, že je přibližně stejně vzdálen od ní jako od Arzhula. Stína si příliš nevšímá, pouze odpoví Kaedor.
„Jen pošetilec nepoužije sílu, která mu byla dána. Dříve jsi byla pošetilá, nyní už tu sílu používáš. Co se změnilo? Věříš snad tomuto stínu? Tomuto vetřelci v tomto světě? Nejsem ti tak vzdálen, jak si myslíš. Možná, že jsi pochopila, že síla je k tomu, aby byla použita. K ochraně… k útoku… na tom nezáleží. Je zde k tomu, aby nám dopomohla dosáhnout našich cílů.“
Když Kaedor zmíní Arzhula a významně na něj pohlédne, Stín jen mlčí a upřeně se na Kaedor dívá.
„Nemůže mluvit,“ objasní Cizinec. „Můj příkaz mu v tom brání. Nechci, aby svou lží kazil naší konverzaci. Věří jinému světu, stejně nepravdivému, jako lidé, elfové a trpaslíci. Je to jen jiná strana mince,“ řekne bez zájmu.

Pak, když Kaedor svolí, že si ho vyslechne, Cizinec začne: „Už jsi ukázala, že máš moc. Síla a vědění, proto jsem se nechal znát. Ty můžeš vládnout – jinak, než temné stvůry ze tmy, jinak, než elfové a trpaslíci. Protože vidíš oba světy, oba jsou ti vlastní a cizí zároveň. Získala jsi skrz své utrpení a vliv Hlasů to, o co se mocní čarodějové snažili celá staletí. Nahlížíš pravdu, ze které váš slavný Thar’a’Tax viděl jen střípky.“
Odmlčí se. „Možná, že ještě máš vazby k smrtelnému světu. Tvoří překážky… ale ty lze překonat, pokud budeš rozhodnutá pokračovat a nalézt skutečné vědění. A se skutečným věděním můžeš dosáhnout čehokoliv. Zastavit Temnotu. Zničit Inkvizici. Obnovit Stromy. Cokoliv… pokud se nejprve od překážek odprostíš.“ Pak se kápě otočí k Arzhulovi. „Vazby na temnou Sféru jsou ještě větší zábrana. Chceš-li mi naslouchat, dovol mi, abych nás nejprve zbavil tohoto klamného šaška, lháře a podvodníka, který překrucuje tvou vlastní sílu ve svůj prospěch. V jeho přítomnosti nemohu říct víc, neb to není bezpečné – dokonce ani pro mne.“
Arzhul stále upřeně hledí na Kaedor a z jednoho pohledu nelze nic odečíst.
„Mohu mu dovolit, aby promluvil, ale připrav se na další lži. Dokonalé a spletené jako krajka kolem očí…“ Povzdechne si. „Zničil bych jej bez ptaní, avšak jen v porovnání s ním máš šanci pochopit, co nabízím.“

Cizinec

Kombinace dvou kouzel neměla úplně tížený efekt, hlavně, když mi hned po kouzle začalo být ihned špatně. Pocit, který jsem dlouho neměla, téměř, jako kdybych chtěla vyvrhnout, co mému tělu nedělalo dobře a zároveň nemohla, protože jsem se dusila. Nejistý úkrok bokem a téměř vyhození mého těla ze stoje bylo už dostatečně velké varování.

Bolest a pohled radši nesměřující na ruku, říkající, že kouzlo dopadlo úplně jinak, než bych čekala… to vše do momentu, než světlo opustilo ruku a já v bolestech strhla ruku dolů. Kouzlo, které mnou projelo bylo jako kdyby se mi v celém těle zapálila má magická energie, ale… ne tak intenzivně. Další úkrok a bolestný vzlyk, kdy můj pohled skončil na Arzhulovi, který mé kouzlo snášel mnohem hůře než já. Vysoká postava, hříva, dlouhé uči, dlouhé tenké zuby… šel z toho mráz po zádech, naznačující to, proč kultisté utíkali, když jsem něco podobného kdysi vyvolala.

Slova Cizince byla něco, co jsem chtěla slyšet, ale to, že on na mé kouzlo nereagoval. Navíc popsal to, co se stalo a já mohla už nyní tušit, že pokud má s Arzhulem něco společného, tak je nejspíše vážně mocnější, než můj doprovod.

Ticho, jen aby se Arzhul ozval… nevypadajíc, že by na Cizince chtěl zaútočit, jen snažíc se okomentovat tuto situaci, umlčen pouze slovy toho, co nás pozoroval.
Čekající, že mi toto situaci objasní bylo asi dost naivní myšlenka, pomyslela jsem si a odpověděla: „Pokud moje původní snahy kouzlit neupozornila královské mágy, toto již určitě ano. Ale ano… naposledy jsi se mne snažil přesvědčit, abych přijala dary Nejmenovaných a využila toto město k tomu, abych vládla…“ konstatovala jsem poměrně trpce, naznačující, že i on není zrovna dvakrát svatý. „Ti, kteří uctívali Nejmenované též vyvolali Arzhula… nebo toto byl vážně jen klam?“ Hlavu jsem natočila na Arzhula a poté se podívala na Cizince. Ani u jednoho jsem si nebyla jistá, že neskončím jako jakási loutka na šachovnici v tom lepším případě. U Nejmenovaných to bylo skončit jako šílenec, jakmile ke mne promluví a Arzhul… pořád jsem nějak tak tušila, že jednou se vážně obrátí vůči mne.
„Přesto poslouchám…“

Špeh dobře známý

Kaedor vyřknula kouzlo, které vytvořila ze dvou zaklínadel s podobným významem, ale různorodým původem.
První slovo, Athuselam, způsobilo že Arzhul vypadal téměř poplašeně a vyděšeně. Když pak Kaedor dořekla celou formuli, začala pociťovat něco podivného.
Nejprve se jí udělalo špatně a začala se jí motat hlava. Jako požití lektvaru s cizí magií… něco nebylo v pořádku. Zjistila, že nemůže popadnout dech. Něco jí svíralo hrdlo a bránilo jí v dýchání. A nakonec – náraz do celého jejího těla. Téměř jako by se měla rozskočit ve dví.

V její dlani se rozzářilo sytě a jasně fialové světlo. Pálí jako rozžhavené železo. Cítí, jak jí vyskakují puchýře. Navzdory všemu se jí instinktivním způsobem podaří udržet kouzlo stabilní a dovést jej do konce.
Světlo opustí její dlaň. Jako vlna, či lépe rozšiřující se bublina, se roztáhne do celého rozsahu místnosti. Nejprve projede jejím tělem, což je spalující pocit. Kaedor však není bolest cizí… ne po mučení Inkvizice. Zvládne se udržet na nohou a neztratit kontrolu.
Pak světlo narazí na Arzhula. Z úst Stína se vydere bolestný výkřik. Je nelidský, mrazí v zátylku. Světlo dodá Arzhulově postavě tvar nesmírně určitý.
Kaedor najednou vidí vysokou postavu, na které se převalují šedé svaly. Není nijak oblečená, ale nemá lidskou anatomii. Jen obrysy nelidsky mohutných svalů v humanoidní siluetě, na hlavě černofialová hříva, která sahá až do půli zad. Z hřivy se ven derou dvě dlouhé špičaté uši, přes dvacet centimetrů do stran. Oči pak poprvé získají náznak panenek, ale stále planou fialovým světlem. Tvář nemá znatelný nos. V ústech je vidět obrysy ostrých, špičatých zubů. Jako dravá piraňa.
Světlo skrz Arzhula projde. Obraz postavy opět zmizí a zpátky je neurčitá silueta. Arzhul se zmenšil a vypadá, že leží na podlaze.

Záře však pokračuje dál. Na druhé straně místnosti, u stěny, se začne rýsovat další postava. I tou projde světlo a odhalí jí. Tato postava však nevykřikne.
Je to vysoká figura v róbě, hluboká kápě zakrývá tvář a paže jsou skryté v rukávech. Nyní, když jí kouzlo Kaedor odhalilo, uvědomila si, že pulsuje energií, kterou ona dobře zná.
Cizinec se vrátil.
Nemá žádné rysy, které by bylo možné číst. Ještě chvíli stojí a mlčí. Poté promluví.
„Měla jsi štěstí,“ poznamená hlas, který už dlouho neslyšela. „Jsi označená silou, kterou magie, ze které pochází tvé slovo Athuselam, má za cíl vymýtit. Musím ti pogratulovat… je až s podivem, že jsi stále naživu. Třeba jsi dost moudrá a mocná, abys naslouchala…“

Arzhul se zvedne a vztyčí. Nyní vypadá poněkud jistější, je zpátky do své původní síly a zdá se, že mu kouzlo dlouhodobě neublížilo. Tyčí se nad Kaedor i nad Cizincem.
Přesune se do stejné roviny s Kaedor, dle všeho aby jí mohl chránit. Probodává Cizince velmi nepřátelským pohledem.
Na Cizinci není nic, co by se dalo číst nebo podle čeho by se dala odhadovat jeho nálada nebo úmysly.
Je delší dobu ticho. Konečně promluví Arzhul.
„Má paní… to je nebezpečný tvor… posel a uctívač těch, kterým říkáte Nejmenovatelní…“
Cizinec promluví dutě a bezvýrazně.
„Lžeš, Arzhule. Jsi služebník klamu. Mlč.“
Rozkaz zafungoval. Arzhula utnul uprostřed věty. Cizinec se otočil ke Kaedor.
„Přicházím s radou pro tebe, když jsi tedy byla schopná mě odhalit. Budeš naslouchat?“

Špeh

Zamyšlená nad jeho slovy jsem mohla tedy předpokládat, že to, co jsem kdysi potkala bylo jakési mocné stvoření Tmy, ale ne natolik silné, aby to byly samotné hlasy. Možná nějaká jejich prodloužená ruka, i když kdo v tuto chvíli věděl, že.
Pokud něco zbylo z Aedhala, možná by k tomu něco Arzhul řekl. Nějaký dotyk to na svět magie mělo, přemýšlející nadále a otázek opět více, než předtím. Přesto jsem sama o sobě cítila nějaký vlastní posun, což bylo to nejdůležitější.

Mimo jeho slovy jsem začala mít pocit, jako kdyby nás něco sledovalo nebo si nás aspoň všimlo. Vnímající jeho slova napůl jsem se začala otáčet směrem, kde jsem to cítila nejvíce, hledíc okolo, též i na okamžik směrem k nebesům, kdy jsem si stáhla pásku z očí a zvedla ruku směrem k otvoru ve stropu, vědoma, že vytvořím téměř světlici, ale pokud jsem měla příležitost, tak jsem se ji musela chytit.
“Athuselam a’atir Atal“ (100) spojující dvě kouzla, která měla k sobě dostatečně blízko k sobě, nesoucí otázku, jak jejich spojení pro mne dopadne. Cíl byl jasný, určit kde to, co nás sleduje je a v moment, kdy budu vědět kde to je, budu moct slovy poslat Arzhula, aby to chytil. Mé kouzlo dopomáhajíce k tíženému výsledku.

Pozorovatelé

Kaedor se rozhodla využít sdílné a silné chvilky Arzhula proto, aby ho dále zpovídala. Zdá se, že si to stín uvědomuje. A že by mu to nebylo příliš příjemné…
„Má paní, uvažujete způsobem tohoto světa, světa smrtelníků. To, co znáte jako… Nejmenovatelné… je vše. Celá tma. Nespočet hlasů, které promlouvají současně. Jen nesmírně vzácná konstelace okolností dokáže přivést pozornost nekonečných očí k jedinému bodu… cílem tedy je, aby se na nás zaměřilo očí co nejméně. Čím víc jich na nás hledí… tím víc vzbuzujeme pozornost dalších.“
Zaváhá, nejspíš bojuje s tím, jak vyjádřit ta slova v řeči smrtelného světa. Už jeho předchozí vysvětlení nebylo příliš jasné. Nyní se pokusí přejít k tomu, co uctívali kultisté.
„Tmy, kterou lze uctívat, je mnoho. Každá má jiné projevy. Je možné, že vaši kultisté vzývali tmu, kterou tvořím já. Před tím, než jsem byl vytažen sem, na toto světlo, i já jsem jen hleděl. Používal jsem svou moc, abych ovládl slabší tmu a poté šeptal do myslí těch, kteří byli otevřeni.“

Když mluvil, Kaedor měla dojem, že stíny kolem nich houstnou. Do jejího vědomí se začínal vtírat dojem ševelu na hranicích vnímání. Nebylo to právě příjemné.
„Není nic jako jedni Nejmenovatelní. Jsou jen mocní a slabí, a ti všichni se snaží přežít. Mocných je lépe se vyvarovat, má paní…“ zopakoval Arzhul.
Ševel o něco zesílil a poté zase zeslábl. Mizel a vracel se. Obcházel tu nějaký cizí vliv… a na mysl se dral Cizinec… ale i mnoho jiného, s čím měla Kaedor zatím čest.
Arzhul mezitím pokračoval. Konečně se dostal k tématu Temnoty jako takové.
„Nevím, co nazýváte Temnotou… vím jen o síle, která vyburcovala tmu mé domoviny. Něco se dalo do pohybu… nepatří to však ani do světa mého ani vašeho. Je to… zničující síla… a nemohu říct, že bych věděl, jak je zapletena do nití našeho osudu. Pokud se mi podaří získat nějaké vědění ze tmy… bude vám k službám, má paní…“
S tím dle všeho skončil svou odpověď. Cizí vliv, kterého si Kaedor všimla dříve, tu pořád byl, i když pořád dost neurčitý i pro ostré smysly Kaedor. Arzhul ho nijak neuznal ani nezmínil…