Otázka

Jeho slova mne zezačátku neuspokojila a bylo mu očividně jasné, že si je toho plně vědom a proto i pokračoval. Chvilku mi i připadalo, že se přesně této otázce chtěl vyhnout, což se dalo i očekávat. Nebyla to zrovna jednoduchá otázka a odpověď musela být postavena tak, aby ve mne nevyvolala více otázek, než jsem aktuálně měla. Arzhul si toho byl plně vědom…

„Je jen otázka času, kdy se o nás dozvědí Arzhule… nemyslím si, že by mi ať jeden z mocnějších Nejmenovaných nebo méně mocných dar… moje schopnosti a nezajímal se. Mnoho selhalo, ano, ale i tak nějakou pozornost jistě měli,“ konstatovala jsem situaci trošku kradmo a pohled upřela bokem: „Proto je tedy otázka, jestli to, co uctívali kultisté… a to, co jsem potkala v tomto městě byl jen jakýsi služebník Nejmenovaných, nebo to, jak se prezentují v tomto světě,“ řekla jsem trošku zamyšlená a věděla, že pokud jsem se vážně střetla s něčím, co reprezentovalo Nejmenované a pokusila se to absorbovat, byla bych nyní nejspíše mrtvá a nebo minimálně měla jejich pozornost. Dokud nepotkám to, co jsem znala jako Hlasy… nemůžu si být jistá, jestli si zahrávám s něčím, co je mimo mou ligu, nebo něco, co by se mnou mělo spolupracovat, zamyšlená jsem obrátila pohled zpět na Arzhula: „Pokud naším cílem je šířit tmu… jak je do tohoto zapojena entita, kterou nazýváme Temnotou?“ Čekajíc odpověď, další těžká a důležitá otázka, kdy jsem mohla jen čekat, kdy Arzhul přestane být sdílný a začne odpovídat v hádankách.

Odpověď

Arzhul tiše naslouchá přemítaní Kaedor. Zatím nevypadá příliš sdílně. Možná se tváří prostě stejně bezvýrazně, jako kdykoliv jindy. Dalo by se ale tvrdit, že mu otázka Kaedor není příliš příjemná.
„Sloužím jen vám, má paní,“ odpoví dutě a diplomaticky.
Na moment je mezi nimi ticho. Stín si musí uvědomovat, že taková odpověď nebude Kaedor stačit.
„Sféra Tmy nemá hierarchii jinou, než silní vládnou slabým, má paní. Sloužíme těm, kteří jsou schopní nás ovládnout. Slouží nám ti, které přinutíme konat naší vůli.“
Další mnohojaká odpověď, která žádnou informaci nedala. Nejspíš ten typ odpovědi, kterou by vyvolaný dal svému přivolávači pokaždé. Byl v ní náznak odporu, ale ne dost silný, aby se dal pronásledovat.

Téma se zdá uzavřené. Stín mlčí. Je to poměrně dlouhá chvíle, napůl naplněná očekáváním. Nakonec se Arzhul ozve – jeho hlas je jiný. Mnohojaký šepot z temnoty je ještě tišší a ještě kradmější.
„Někteří mocní… jsou velmi mocní. Je dobré říkat jim Nejmenovatelní, madam. Ve tmě je mnoho sil, proti kterým blednou i naše schopnosti. Je to blíž síle přírody než myslící entitě. Dalo by se říct, že těm sloužíme, má paní, tak jako sedláci tohoto světa slouží zimě a létu.“
Zdá se, že i tma má své bohy…
„Není dobré, abychom o nich věděli víc, má paní. Jsou schopní se kvůli tomu… zajímat. Nazval bych je shrnutím niterných myšlenek a podvědomí všeho, co se ve tmě skrývá… pokud je sjednotí zájem, společný cíl nebo snaha o přežití… jejich síla dokáže trhat světy na kusy.“
Pojednou se Arzhulovy oči fialově rozzáří a upře je na Kaedor.
„Nebudu tvrdit, že bych nebyl rád, kdyby bylo možné toto spolčené vědomí roztrhat a rozpustit. Dát tmě svobodu, kterou si užívá váš svět… Budete-li si přát, můžete říct, že sloužím tomuto cíli. Spíš než síle přirozenosti. Těm… Nejmenovatelným, jak říkají vaši lidé. Především však sloužím vám, má paní, a jen vám. To je pravda.“

Otázka

Jeho slova mne trochu pozastavila, protože více méně definoval chování jakéhokoliv stvoření, včetně sebe sama. Bylo mi jasné od začátku, že bude mít nějaký svůj cíl, ať to bylo získat více energie z tohoto světa nebo se pomstít těm, kteří ho vyhostili… prozatím mi ale sloužil a nezaútočil na mne, tudíž jsem nemohla být až-tolik podezřívavá. Samozřejmě, že jsem mu plně nevěřila, ale asi se náš vztah dal nazvat jako takovým, kde obě strany vidí benefit toho druhého mít u sebe.

Vyslechla jsem si jeho vysvětlení a mohla se tak modlit, že jakmile se do vesnice vrátím, nebude z ní malé město. Kdo ví, jak moc nakažlivá má moc byla ale s tím, jak Oněv dokázal očarovat téměř všechny okolo sebe to mohlo dopadnout dost špatně. Rozkazy ale měli, tak snad se jich drželi.

„Pokud tedy je můj dar rozsévat Tmu, jak to vidí ti z tvé sféry? Chápu, že někteří nemají zapotřebí se zajímat o tento svět, ale chápu, že leckteří, kteří vědí o tomto světě, mají své vlastní plány? Jako ty Arzhule nepatříš do tohoto světa, tak já nepatřím do tvého. Jsem tedy schopná vyrvat někoho z tvé domoviny do tohoto světa a je jasné, že ne všem se to bude líbit… existuje tedy nějaká hierarchie v tvém světě? Někdo, kdo tomuto všemu vládne… kultisté to pojmenovali jako Nejmenovaní, ty jsi říkal, že má moc je jen má…“
Chvilku jsem se odmlčela, polkla a pohled na něj upřela o to více:

„… Komu oba sloužíme, Arzhule?“

Odpovědi ze stínů

Arzhul si poslechl úvahy Kaedor. Ohledně energie jí několika slovy ubezpečil:
„Mám dost sil vás tam přenést… tato noc byla plodná.“
Alespoň v tomto ohledu se omezovat nemusí. Ohledně získání nového služebníka to však asi tak jednoduché nebude. „Vyvolávání může být… nevyzpitatelné i pro někoho, jako jste vy, madam. Stvoření Tmy mají svou vlastní mysl. Některá jsou zrádná, jiná jsou taková, že by je lidé nazývali čestnými. Avšak něco dostatečně slabého a kontrolovatelného, aby to bylo vaším pozorovatelem… to by neměl být problém. Nahlédnu do stínů a zkusím připravit vše potřebné vědění…“
K zapečetěné truhličce se dále nevrací, a tedy se jejich diskuze začne stáčet jiným směrem.

Když Kaedor přivede řeč na magii, která byla provedena nad vesnicí, Arzhul na moment téměř zaváhá. Poznamená zpočátku stručně: „Lépe vnímám tento svět. Jsem v něm… pevněji uchycen. Mohu se pokusit říct, co vím. O tom, co se událo.“
Odmlčí se. Není to z nejistoty, spíš formuluje slova.
„Vaše moc… cosi probudila v lidech. Ta žena, Petrana, to popsala správně. Armáda – energie jako armáda střípků Tmy, které se ukotví v lidských srdcí. Pokud by se tomu někdo aktivně bránil, bylo by to jako útok ze všech stran.
Věřím, že to je váš dar, má paní… rozsévat Tmu. Někteří lidé věří, že tím začne nový svět. Někteří lidé tomu věřili už velice dávno a následovali takové, jako jste vy. Zatím nikdo neuspěl. Váš rituál dosáhl svého kýženého efektu… Ale možná, že nebyl zcela směřován jen vaší myslí, ač ta vaše pro něj byla klíčová.“
Opět se zamyslí, ale nyní jen na kratičkou chvíli. „Bylo to rozsetí semínek. Od lidí, ve kterých vyklíčí, můžete očekávat absolutní poslušnost. Loajalita připoutané duše. A na některých z nich se může… objevit část vaší moci. Či spíše moci Tmy. Nemohu tvrdit, že znám plný rozsah důsledků toho, k čemu došlo. V té chvíli jsem to vnímal jen jako vlnu, která proběhla celou sférou Tmy a magie.“
Jeho další slova jsou chladne vypočítává. „Váš rituál sám o sobě je nebude chránit. Moc, kterou skrz něj získali, však ano. Některé z nich. Tma… jak už jsem řekl… není pro vás, z této planiny života. Někteří jí nedokážou přijmout a neztrati sami sebe. A ty pak pohltí.“
Odmlčí se a čeká, zdali mu Kaedor položí nějaké doplňující dotazy. Zdá se ve sdílné náladě… možná, že je rád, že mohl zničit hnízdo dávné nekromancie, které nalezli.

Brzo bude ráno...

„Pokud najdeš nějaké spisy, chci je mít k dispozici,“ odpověděla jsem se vzpomínkou na boj proti inkvizici, kdy jsme se snažili pochopit, jak proti nim bojovat za pomocí replikování jejich magie a vytvoření magických štítů proti nim. Ať se to Arzhulovi nelíbí jakkoliv, nechat jednoho z kultistů naučit tato kouzla a testovat je vůči mé magii by mohlo být… vhodné, zamyšlená a vytržená z myšlenek v moment, kdy se Arzhul s sebou vzal jakousi zapečetěnou truhličku, kterou jsem si mohla vzít do ruky. „Dobře odvedeno, zapečetění se může hodit pro moment, kdy by ji někdo náhodou našel,“ usmála jsem se a zahleděla se vůči nebesům, kde bylo vidět, že se blíží ráno. A i když jsem ráno nikoho nečekala, byla zde pořád možnost, že mne někdo bude po výpravě chtít vidět.

„Jakmile se dostanu ke střepům z krystalu, budeme mít dostatek energie na to připoutat ke mne cokoliv. Prozatím mi bude stačit někdo, kdo mne bude schopný informovat o stavu vesnice, kterou jsme opustili, předávat informace a povely,“ naznačila jsem své plány a dodala: „Budu se potřebovat dostat zpět do Ambasády… máš na to dostatek energie, nebo budeme muset najít nějaký další zdroj energie?“ Zeptala jsem se s neutrálním výrazem, jen proto, protože považovat energii za život by mne za normálních okolností dostalo do situací, kdy bych si přála trest smrti… aneb nekromancie a cokoliv spojeného s manipulací s životní energií bylo vždy jedno z těch největších tabu, jako magie Thar’A’Taxe. Nyní… to byla má jediná možnost, jak kouzlit a bránit se a bylo jen otázkou času, kdy se to někomu nebude líbit a bude mne soudit jako bych byla tehdy souzena.

„Před vesnicí jsem prováděla rituál, kde většina kultistů byla obětována… jako efekt se tři kultisté změnili a vesnice byla uvržena do stavu, kdy si nás nevšímala,“ podívala jsem se na něj a dodala: „Kouzlo mělo za normálních okolností vyvolat něco ze sféry tmy… a Petrana to popsala jako kdyby na ní útočila armáda. Mělo to kouzlo tížený efekt a vyvolalo něco, co nyní brání vesnici… a je to ke mne ukotvené, nebo se kouzlo zvrhlo jiným směrem?“ Zastavila jsem se v kroku a zahleděla jsem se na něj. S méně energií se se mnou bavil jako Cizinec a většina odpovědí byla více otázkou než odpovědí. Nyní se možná věc změnila a konečně mi někdo odpoví, jestli jsem vyvolala „něco“, co tam nyní je, nebo se životní energie desítky kultistů změnila na manipulaci schopností třech nejsilnějších.

Služebník ničitel

Arzhul se poklonil Kaedor a odpověděl: „Má paní, nebudu tvrdit, že je mi známé všechno vědění v těch hlubinách obsažené. Vím však, že se jedná o spisy a návody, jak vyvolávat mrtvé a používat je proti nám. Mrtví mají sílu… už jen proto, že je jich mnoho.“
Poté dodá: „To místo zničím tak, aby nemohlo být znovu nalezeno. Pro váš klid však mohu zachránit některé ze svitků, které tam zbývají… tím nebude ztraceno žádné vědění, ač o jeho ceně nelze říci mnoho.“
Arzhul nevypadá příliš přesvědčený, že by to vědění mohlo být užitečné, ale zdráhá se ho zničit. To je dobré znamení. Dál to nekomentuje, ani způsob destrukce nepopíše. Pouze přikývne a splní rozkaz Kaedor.

Zničení neprovázel žádnými efekty – tohle nebyla magie Petrany, ani lidí obecně.
Brzy se objevil Arzhul v horní místnosti, kde se střetli s mrtvými poprvé, a kde Kaedor prozatím čekala. Chvíli na to se z podzemí vynořila i malá truhlička. Následovala ho fyzickou cestou, nemůže procházet zdmi jako Arzhul.
Je z černého dřeva a ve tmě na ní tiše září fialové znaky. Připomínají skryté znaky, které viděla, když poprvé našla kultisty. Její dosavadní zkušenosti jí napovídají, že to budou nějaké pečetící a ochranné znaky, nejspíš neviditelné pro běžné lidi ale i čaroděje a elfy.
Arzhul nechá mlčky dopadnout truhličku na zem. Teprve pak promluví.
„Dílo je dokonáno, paní. Kdokoliv zde bude cokoliv hledat, nalezne jen tiché kosti a celistvý kámen. Zmizení tohoto dómu považuji za riskantní. Očistil jsem ho od přítomnosti nás i jiných. Neprozradí nikomu nic, pokud si to nebudeme přát.“
Poté se zahledí vstříc temné noci nad nimi. Kaedor si všimne, že úsvit už bledne. Blíží se ráno. Toho si Arzhul nijak nevšímá.
„Vyvolávání vyžaduje přípravu. Možná, že bude vyžadovat živou energii. Avšak dále od lidí by mohlo být snazší zajistit nepřerušovaný průběh rituálu.“
Poté na moment zaváhá a zamyslí se. „Jak mocná bytost by postačila vašim cílům? Spoutat starou tmu, která ví mnoho, je náročnější, než divoké stvoření s mnohou silou ale slabým rozumem…“

Kobka

Mírně jsem odstoupila od místa, které jsem odkryla. Bylo to téměř jako kdybych sama cítila odpor k tomuto místu… Zajímalo by mne, jaká část mne samotné je tvořena tou magií, když to ovlivňuje nejenom mou fyzickou stránku jako byla světloplachost, ale nyní i pocity, zamyšlená jsem zvedla bradu vůči Arzhulovi, který začal mluvit o tom, co tam vlastně je.
Přemýšlející a vědoma toho, že sama se dolu nedostanu, nebo spíše budu cítit ještě větší nechuť, než cítím odsud. Byla zde možnost najít nějakou knihu a zjistit, co jsou vlastně zač, ale Arzhul nejspíše věděl více než jakákoliv kniha. „Pokud mi o nich povíš vše, co by mi dokázalo navštívení té kobky říct, můžeš to místo zničit. Metodu nechám na tobě, ideálně zničit celou budovu, aby zde nebyla možnost spojovat toto místo se mnou, pokud by nějaký vyšetřovatel chtěl zpestřit svůj čas zjišťováním, co se zde stalo,“ řekla jsem a se založenými rukami jsem dodala: „Pojďme se tedy aspoň přemístit dále od tohoto místa, abys mi ukázal, abych mohl něco přivolat. Něco, co mne nebude chtít zabít a bude mne to poslouchat…“ řekla jsem s trpkým úsměvem, přeci jen první vyvolání mne neposlouchalo a utrhlo Petraně prsty. Ať se tedy Arzhul měl k tomu, aby začal ničit místo nyní a já na něj měla počkat o podlaží výše.

Podzemí

Kaedor rozkáže Enštellemu a ten se zdá v tom okamžiku zcela očarován. Bez odmlouvání se postaví na nohy a, i když vypadá, že je pořád velmi zmatený a na pokraji mdlob, rozkazy plní dobře.
Brzy se vrátí s hrubou mapou okolí města a srdce Reyonu. Kaedor mu ukáže, kam se má vydat spolu s těmi, kteří ještě zůstali naživu. Enštelle jen mlčky přikývne a vrávoravým krokem se vydá z místnoti.

Pak se Kaedor vydá najít vstup do podzemí. Brzy se jí podaří objevit v rohu místnosti malá dvířka vedoucí k schodišti, které se ztrácí v podzemí.
Arzhul podle všeho jen tiše přijal její rozkazy a nijak na ně nereagoval, ani se nevrátil. Kaedor pokračuje do podzemí sama.
Nejdřív jsou to jen řady vyloupených, zapomenutých hrobek. Všude kolem pavučiny a prach, dlouhé stíny… ale nic nepříjemného nebo nadpřirozeného.
Kaedor stopuje sílu, kterou cítila. Konečně se jí podaří najít jednu osamělou hrobku, zdroj toho všeho. Přistoupí k jednomu ze sarkofágů. Nyní už je to, co cítila, nedaleko. Je třeba říct, že to v ní vyvolává nutkání odporu. Nejspíš je to příznak toho, že se jedná o „nepřátele Tmy“, jak by řekl Arzhul.

S vypětím sil se jí podaří odstranit víko kamenné rakve největší hrobky uprostřed kobky. Uvnitř není tělo, jen hrubá díra v podloží a dřevěnný žebřík hlouběji do podzemí.
V té chvíli se nad sarkofágem zjeví Arzhul. „Tam, v hlubinách, spí mrtví. Jejich přívrženci tam měli kdysi dávno své hnízdo. To bude zdroj síly, se kterou jsme se utkali.“
Poté odpoví na otázky Kaedor k nižšším stvořením Tmy.
„Ano, není těžké podrobit si menší vůli. U smrtelníků je to složitější… ale Tma je mou doménou. Avšak rituál, který mě vyvoval, mi takové jednání zabraňuje.“
Dodává však alternativu pro Kaedor.
„Není však ničeho, co by bránilo tomu, abyste Tmu přivolala s mou pomocí… a pak jí rozkazovala dle své vůle. Cestu, má paní, vám mohu ukázat.“
Poté se zrak stína obrátí k hrobce. „A toto místo… nejlépe zničit.“ Víc se k obsahu hlubin pod nimi nevyjadřuje.

Klášter

Pohled na Arzhula byl asi tak intenzivní, jak jsem jej dokázala ve svém stavu ovlivnit. To, že mi oznámil realitu bylo pěkné, ale protože jsem většinu z nich nevěděla bylo zároveň poměrně znervózňující. Inkvizice považovala všechny mágy za nepřátelé, ale to neznamenalo, že by mne všichni členové Inkvizice znali.
Povzdychla jsem si a nechala jej jít na průzkum s tím, že jsem se podívala na jediného přeživšího v této místnosti.
Takže to byl Enštelle… ostatní lapkové jsou nejspíše mrtví. Arzhul nehleděl na to, jestli přežijí, nebo ne, poklekla jsem a poslouchala na to, o čem mluví.
Mírně jsem si odkašlala a řekla: “Arzhule, pokud najdeš nějaké svitky popisující, jak vyvolat tu sílu, kterou jsme nyní potkali, chci, abys mi je přinesl,“ předpokládající, že by je též mohl Arzhul zničit ze zloby vůči těm, kteří ho zahnali.

„Nazývají mne poslem,“ řekla jsem a dodala: „Chci, abys mi přinesl mapu a ukážu ti, kam se vydáš s těmi, kteří ti ještě budou věřit.“ Zamyslela se, jestli Kaklum a ostatní ještě žijí a jestli se vesnice stala někomu trnem v očích. Nebylo to zas tak dlouho ale i tak…
Zvedla jsem se od něj a pokud mi Enštelle našel nějakou mapu, ukázala mu směr, kterým se má vydat a šla za Arzhulem zjistit, co podzemí kláštera ukrývá. „Arzhule, když jsi byl schopný zahnat něco, co vyvolalo mé volání, jsi schopný nařídit něčemu nižšímu než ty, aby nám sloužil jako posel? Chci vědět, jak jsou na tom ti, kteří tě vyvolali… ale jak to, tak cítím, v moment, kdy by ses vzdálil by mohl být moment, kdy na mne někdo zaútočí,“ poznamenala jsem s trpkým úsměvem, protože Arzhul byl asi vážně jediné, co mne před útokem té magie nekromancie ubránilo.
Pokud se dostanu ke krystalům, musím zkusit vytvořit nějaké ochranné bariéry… dříve nebo později Arzhul zaváhá a já toho budu litovat…

Střípky a útržky

Arzhul si podle všeho všiml trpkosti v hlase Kaedor, když se probrala a odpověděla na jeho slova. Stín odpověděl svým klidným hlasem bez náznaku většího dotčení…
„Vy máte mnoho nepřátel, má paní. Ve světě dlí příliš mnoho sil na to, aby byly známy… síly, které Tma poznala – těch se není třeba obávat. Žijete.“[/b]
Skoro jako by naznačoval, že to všechno vlastně dopadlo dobře.
Víc si nedovolí. Jen se jeho stínová postava tiše ukloní a vydá se poslechnout její rozkaz a zjistit něco o moci v podzemí kláštera.

Kaedor mezitím nabude trochu síly. Vstane, získá rovnováhu a nakonec dojde až k ležícímu lapkovi. Otočí ho.
Je to Enštelle. Pozná ho okamžitě, už kvůli pásce, kterou má přes oko – i když je příšerně bledý a vypadá, že skončil ještě daleko hůř než ona.
Otevře oko, které nemá zakryté. Několikrát zamrká. Jeho duhovka změnila barvu… je sytě fialová. Tmavá, tak, že to téměř nepůsobí ani nijak nepřirozeně. I tak to Kaedor vidí.

„Vy?“ zeptá se zmateně. Vypadá, že jí napůl nepoznává a poznává zároveň. „Nevím proč bych měl… nevím, kdo jste… ale musím- měl bych vám odpovědět… musím,“ řekne omámeně. Naváže stejně nepřítomně.
„Všechno je to v mlze. Nic si nepamatuju. Měl jsem sílu. Stará zaklínadla, z kláštera… nikdo jiný je neznal. Vyvolal jsem je na svojí ochranu – nikdy před tím se to nepodařilo v takovým měříku – a pak si pamatuju jen bolest… a hlasy. Mrtvé hlasy, které jsem slýchal už dřív… nevím, co se dělo dál… viděl jsem světlo… a pak tmu. To je všechno.“
Upře na ní své fialové oko. Vypadá zklamán sám se sebou. „Omlouvám se, má paní,“ zamumlá, a pak se vzápětí zdá překvapený tím, co vyšlo z jeho úst. Znovu se na ní podívá. V očích má podezření. „Kdo jste?“ Snaží se znít sebevědomě, tak jako dřív, i když mu to moc nejde.