Slumy

Mé přání bylo vyplněno a já téměř zasyčela, když mne samotný měsíc oslnil. Touto rychlostí se do týdne podívám do planin tohoto stínu… potřebuji nějakou energii, kterou doplním svou podstatu a budu moct platit Arzhulovi za jeho služby, mírně jsem zamrkala a rukou kryjící měsíc řekla: „Než se vydáme na místo, kam jsem chtěla jít, je načase zkusit získat nějakou energii na tvé služby a na uchování mé podstaty,“ dodala jsem s troškou trpkého úsměvu, protože světloplachost byla jedna věc, ale kdo ví, jestli kdybychom toto zkusili během dne, tak bych nyní neklečela na zemi a nekřičela, že jsem oslepla. Byla zde stále možnost, že to byly jen mé oči… které nyní byly ještě větším otazníkem. Dala mi je Temnota… Město… Arzhul… nebo něco jiného?“

Rozešla jsem se ke klášteru, kde jsme kdysi potkali toho příjemného velitele lapků, Enštelle. Tehdy věděl něco o Cizincovi a nechtěl nic říct, nyní mohu každého z nich aspoň využít jako můj budoucí zdroj energie a uvidíme, jestli z něj něco nevypadne. Možná tam též bude někdo jiný, ale i když mi bylo jasné, že měnit cokoliv živého na krystaly je dost… zvrácené… tak toto aspoň jaksi pomůže městu a též mému svědomí.

Stáhla jsem si pásku z očí a řekla: „Je dost možné, že na mne zaútočí střelnými zbraněmi. Doufám, že mne dokážeš chvíli bránit i přes fyzickým vlivem a nejen magickým. Jakmile získám energii z jednoho nebožáka, budu schopná vyvolat plošná kouzla,“ řekla jsem a dodala: „Mám dvě otázky… pokud budeš Arzhule vědět kouzelné zaklínadlo, jsi schopný podpořit mé kouzlo? Pokud je ji jednoduché kouzlo sesíláno s pomocí dvou, je stabilnější…“ zeptala jsem se jej, protože jako ta, která učila své studenty jsem toto využívala dost často. Pokud jsem chtěla změnit několik živých cílů na energii, potřebovala jsem pojistku, že si magie nečapne i mne.
„Druhá otázka je… co mi dokážeš říct o mích očích.“ Podívala jsem se na něj a prstem ukázala na mé pravé oko. „Ti, co tě vyvolali to nazvali darem od těch, které uctívají… viděl jsi někdy již takovéto oči?“ Čekající odpověď a volně pokračující k mému cílu.

Síly Stína

Arzhul odpověděl Kaedor pohotově na její další rozkaz ohledně kultistů ve vesnici.
„Jakmile mě propustíte z rozkazu vaší ochrany, mohu vyrazit a skrze stíny tam doputovat… čas však ohnout nedokážu a budu potřebovat několik hodin na to, abych promluvil s tmou a nalezl prostor, který hledáte, a poté se skrz něj vrátil.“
To bylo rozhodně rychlejší než jakýkoliv posel… ale o dost pomalejší než portál.

Potom začne Kaedor rozvíjet teorii o schopnostech Stína Arzhula a jeho úmyslech. Jeho tvář, dá-li se tak nazývat neurčitý tvar s dvojicí fialových očí, nic neprozrazovala.
„Není mi známo, že bych si od vás, má paní, kdykoliv bral jakoukoliv sílu. Nejsem znalý toho, jak funguje tento svět, tato sféra. Všechny mé síly jsou zcela mé a nepokoušel jsem se vás připravit o jakoukoliv část vašeho já. Zjistil-li bych, že se něco takového děje, okamžitě bych ustal, má paní.“
To není příliš ujišťující odpověď, ale alespoň tvrdí, že to nedělá úmyslně. Nic moc lepšího nejspíš ze Stína nevypadne. Na slova o tom, že kdyby jí chtěl stáhnout do své domovské Tmy, už by to dávno udělal, nijak nereaguje. Jen čeká, jaká budou její další slova. Nejspíš nemá co říct.

Když Kaedor přešla ke květinám, Stín jí se zájmem sledoval. Vyslovila formuli… cítila, jak se energie v rostlině svíjí a brání se. Měla dojem, že by to mohlo být silnou přítomností elfské energie a ochranných zaklínadel vetkaných do stěn velvyslanectví… v květině samotné žádné kouzlo nebylo, ale nějaký vliv tam pozorovala.
V rostlinách nebylo ani zdaleka tolik síly jako v živém člověku. Bude to muset stačit. Oslovila Arzhula a vyslovila svou žádost.
Jako by tím cosi uvolnila.
Ucítila, jak se něco chopilo proudů energie, které tahala pomocí zaklínadla z rostliny a jejího okolí… energie poté začala mizet. Oči Stína se při tom ani nepohnuly. Snad jen zazářily trochu jasněji.
Kaedor ucítila chlad, jak se síla vytrácela i ze vzduchu. Stěny pokryla jinovatka. Mráz zaštípal na kůži.
Nakonec ztemnělo světlo měsíce. Jen dva fialové body zůstaly zářit ve tmě. Její smysly byly opět utlumeny a ztratila přehled o svém okolí.

A pak se tma rozestoupila. Stála proti Stínu stejně jako před chvílí. Jen místo příjemné dřevěné podlahy byla na kamenném dláždění. Rozhlédla se. Stáli před severní branou. Slumy kolem nich byly prázdné… ti, kteří mohli, se dali na útěk od města, jakmile se k nim dostaly zprávy o blížící se Invkzici. Brána byla pevně zavřená.
V prvním momentě světlo měsíce Kaedor téměř oslnilo a oslepilo. Tentokrát se však vše brzy vrátilo do původní roviny pocitů. Zůstala jen mírná světloplachost, kterou však v noci ani necítila.

Když se ohlédla, spatřila, že Arzhul je jen náznak dvou fialových bodů ve stříbrném světle. Uslyšela tichý šepot.
„Bylo to příliš málo…“
Dva slabé body se nikam nevytrácí, ale zdá se, že přesun s tak malým množstvím energie Arzhula uvrhl dále k jeho vlastní domovině. Možná, že by bylo možné ho něčím takovým přímo zapudit…
Prozatím to vypadá jako indikace, že si vzal k srdci její žádost a nevysával z ní žádnou energii… ani její podstatu, ani nic podobného.

Cesta

Kdokoliv byl ten, kdo měl Arzhula jako svého přisluhovače byl schopný jej ukotvit jinak než ke své duši. Buď tedy věděl více, co dělá, nebo vážně připojil tento stín stejně, jako já. Možná si Arzhul neuvědomoval, že bez duše, i když to byla jakási nehmotná část se nedá žít a komukoliv předtím sloužil přišel o duši a zemřel ve stejný moment, jako byl Arzhul uvolněn z našich planin. Mohla jsem jen nějak doufat, že můj konec nebude takový, že uvidím Arzhula hodovat na mé duši. I když to byly jen povídačky… snad.

„Budu tedy potřebovat, abys též zjistil stav těch, kteří tě vyvolali. Jistě přes tebe budou moct předat nějakou informaci. Pokud nedokážeme navázat portál odsud do vesnice, budou se o to muset pokusit oni,“ dodala jsem v zamyšlení a předpokládala, že Inkvizice nejspíše čeká pokusy odejít z tohoto města, a ne zas tolik do tohoto města. Ale kdo ví, třeba se jim nepodaří ani napojit spojení a bude pro mne vážně rychlejší využít Arzhula jako posla, který mi předá informaci, pokud pro něj vzdálenosti mezi tmou není žádný problém.

„Bude stačit, když mne nenajde ten, kdo vládne zlatému ohni. O ostatní se dokážu snad nějak postarat, ať již cíleně, nebo ne,“ dodala jsem s trpkým úsměvem, protože většina mých pokusů byla jakýsi pokus a omyl.
„Při útoku Inkvizice jsi mne dokázal ubránit a najít kotvu v tomto světě, přesto na sobě cítím jakýsi dopad toho, co jsi udělal. Předpokládám, že pokud nebudu schopná poskytnout dostatek magie, vezmeš si ji odněkud či z mého těla, co mne nějak poznamená,“ řekla jsem svoji teorii, protože jsem čekala, že čím více si budu žádat od Arzhula, tím blíže budu jeho domovině. Pokud mu ale poskytnu dostatek energie, neměla bych se propadnout do stínů.
„Pokud by k tomu tedy došlo, chci, abys mne o tom varoval, než se tak stane. Předpokládám, že tvůj cíl není mne dostat do tvé domoviny, protože kdyby tomu tak bylo, nejspíše by ses o to již pokusil,“ konstatovala jsem a nějak nechtěla asi rozvádět, jak bych skončila, kdybych se ponořila do světa Arzhula. Možná stejně, jako když jsem sama sebe přesunula do sféry, kde na mne tlačily všechny magické vlivy? Neschopna se hýbat a jen čekat, kdy to někdo zastaví…

Zvedla jsem se a došla k oknu, kde byly květináče s rostlinami a řekla: „Předpokládám, že pokud nebudu poskytovat magii v krystalické podobě, můžeš ji využít též,“ s pohledem přes rameno jsem nastavila ruku nad rostlinu a vyslovila: „Izar-athkari“ (77) Ve snaze získat pro sebe energii z života rostliny a okolí s prosbou: „Budeme se potřebovat dostat do Slumů bez toho, aby nás někdo viděl. Jak to provedeš nechám na tobě,“ řekla jsem a pokud se mi podařilo získat energii z rostliny, tak jsem mu ji jaksi nabídla.

Rozhovor ve tmě

Stín Arzhul uvažuje o otázkách Kaedor. Tma se skrz něj přelévá a vytváří dojem kouře či mlhy, které jako by plnily ložnici a dělaly venkovní tmu světlejší. Záře měsíce je této noci slabá a vlivem Stína je to ještě více znatelné.
Arzhul odpoví k otázce na předmět, který by ho poutal.
„Nejsem s to porozumět, má paní. Jsem připoután k vám, čerpám sílu ze tmy. Dokud žijete a já nejsem zapuzen… nemohu vás opustit. Byl jsem přivázán k vaší duši.“
To je znepokojivá odpověď, která v sobě nenese mnoho informaci. Arzhul pokračuje.
„Nejsem však vázán na vaše tělo. Mohu kamkoliv, kde je tma. Vzdálenosti pro mě nemají smysl… zřídla mého domova jsou pro mě vždy blízko… prameniště zlata jsou pak vzdálená jako pro vás špičky hor. Blízkost mi dává sílu… temnota mi dává sílu.“
Nezdá se, že by chápal, na co Kaedor narážela. I tak to vypadá, že na něj platí jiné zákonitosti než na běžně vyvolávaná stvoření. Pořád se zdá být vázán a jeho síla není neomezená, ale ne tolik, jako u vyvolaných stvoření.
To, že je neustále kolem Kaedor může souviset i s tím, že se ona dokáže přesunout do Sféry s pomocí svých očí a to je to místo, odkud Arzhul podle všeho pochází. Možná, že i ona je nějakým takovým zřídlem.

Když poté promluví Kaedor o nebezpečí zlatého světla, Stín se úslužně ukloní.
„Mohu vás zahalit do neprostupného pláště tmy… měl-li bych dostatek síly, celé město bych mohl ponořit do nekonečné noci… pak by vás zlaté světlo nemohlo nalézt.“
Sám si uvědomuje, že něco takového by mohlo být nápadné a proto hned dodává: „A kdykoliv budu nablízku, budu vás bránit i bez povolání… vaše slova mě dříve přivolala z pochůzky ve tmě při hledání vašich odpovědí… slyšel jsem, jak se ozvěna rozléhala tmou… jsou i jiní, kteří na něj mohli odpovědět. Od té doby jsem se vám držel na blízku.“
Pak dojde na téma dalších mocí a otázky Hlasů… Arzhul odpoví rozhodně.
„Znám tmu jako nikdo... poznám sílu každého stínu a její původ. Ukážete-li mi místo, které má pro vás význam, posloužím vám svým věděním.“
Nezdá se, že by byl oddaný Nejmenovatelným jako kultisté… Arzhul je skutečně poutám pouze k ní a snaží se jí zcela a plně zodpovídat. Otázka jen je, jak moc se dá jeho síla kontrolovat a zdali si jeho služby nebudou vyžadovat další a vyšší cenu, než je trocha světloplachosti…

Otázky

Nejsem si jistá, jestli jsem úplně schopná být opatrná, když ani nevím, co jednotlivá kouzla umí. Můj cíl byl vyvolat to stvoření, které Petranu připravilo o prsty a místo toho jsem ukotvila Arzhula. Všechno pro mne byli jakési experimenty a je jen otázka času, kdy místo jednoduchého kouzla se pokusím o něco, co mne pohltí, povzdychla jsem si na své myšlenky a vyslechla si jeho slova o svém předchozím mistrovi. To, že neměl vzpomínky takové, v jaké jsem doufala bylo nanejvýš mrzuté. Mohla jsem mu říct, aby se pokusil nakreslit vzhled svého mistra, ale kdo ví, jestli by byl schopný tak vůbec udělat. Jediné, co mne nyní napadlo bylo to, že by mohl vnuknout vzpomínku Gešlovi a ten jej zobrazit. Ale než toho zase potkám, tak nějaká doba uplyne. Navíc to stále byla jen otázka času.

“Já na ukotvení použila krystal a většinou pro jakékoliv vyvolané stvoření je kotvou nějaký předmět. Pro tebe Arzhule byl původně také nějaký předmět… nyní je to co, pokud to sám víš? Abych věděla, co mám mít u sebe,“ v kouzlech s vyvoláváním jsem nebyla expert a měla jsem jen domněnku, že pokud bude dále od své „kotvy“ tak bude slabší. Ale kdo ví, jestli se on sám řídil nějakými pravidly, jako například elementálové, které poutaly krystaly, artefakty nebo další předměty.

Ať již byla odpověď jakákoliv, pokračovala jsem: „Budu nyní potřebovat, aby mne ten, kdo vládne zlatým ohněm nenašel dřív, než se mi podaří ke mne dostat ty, kteří tě vyvolali. I když nechci zpochybňovat tvé schopnosti, je asi jasné, že po posledním rituálu se ti tři změnili na to, aby mi sloužili lépe,“ poznamenala jsem a nezmiňovala to, co rituál vlastně vyvolal. Pořád jsem nevěděla, jestli jsem ukotvila jakousi armádu a nyní čeká na mne ve vesnici, jen já ji nevidím… nebo co se mi tehdy podařilo. Kdo ví, jestli se vůbec vyvolávací kouzlo povedlo a já místo toho neprovedla úplně jiný rituál.
„Pokud nás dovedu na místo, kde jsem prvně byla seznámena se svou mocí, jsi nyní schopný rozpoznat, jak moc se liší má moc od té, se kterou jsem se potkala? Každá magie má nějaké residuum…“ zeptala jsem se s domněnkou, že kdybych se dostala do míst, kde jsem poprvé potkala Nejmenované či Hlasy, tak mi dokáže říct, jestli je to stejná moc, nebo jiná. Trápila mne pořád domněnka, že Hlasy… Nejmenovaní… mohli být pořád dvě entity. Navíc snaha je najít by mohla upoutat pozornost Cizince, o kterém by mi Arzhul též mohl něco říct.

Pán ve tmě

Stín Arzhul se na moment odmlčí… Oči svítí fialově, postupně zesvětlávají a tmavnou. Kaedor má dojem, že čekání na odpověď je nesmírně dlouhé.
Konečně se hlas ozve s ozvěnami opět.
„Ano… i ne.“ Užitečná odpověď… alespoň že jí Stín rozvede. „Někteří byli pošetilí. Věřili, že mohou oceán tmy ovládnout. Ti byli pohlceni. Jiní byli zvědaví. Hledali základní pravdu, vysvětlení veškeré reálie. I ty nakonec tma polkla. Byli však ti, kteří byli… opatrní.“
Víc k tomu neřekne.

Její další otázka vyvolá další tiché přemýšlení. Pak, jako by si to Stín Arzhul uvědomil, skloní hlavu. „Omlouvám se. Vzpomínky jsou mi… cizí. Nejsem jako váš druh. Neznám čas… jen vzdálenost. To, co se událo tehdy, je velice vzdálené…“
Ještě chvilka váhání.
„Neznám jméno. Nevím o jediné duši, která by mého pána oslovila. Nemám žádnou takovou vzpomínku. Byl více naším než vaším. Byl… mocný. Nikdy nebyl pohlcen tmou. Nikdy nebyl zabit. Kotva, kterou mě poutal, byla zničena. Neznám jeho osud. Říkal jsem mu… můj pane.“
Zdá se, že Stín je nespokojený se svojí vlastní odpovědí. Jeho oči potemní.
„Zklamal jsem vás.“

Jméno

V moment vyslovení jeho jména jsem se zamyslela, jestli Thar’A’Taxovo vědění o dotyčném vědělo, nebo ne, ale na nic jsem si nevzpomenula. Kdo ví, jestli jeho magie vůbec byla blízká té mé, přeci jen, jednalo se jen o jednoho z mágů, kteří uměli mnoho umění a dokázali si vytvářet vlastní kouzla.
V městě magie by jistě byla nějaká kniha, která by mi mohla nastínit něco o jménu Arzhul… popřípadě samotný knihovník, pokud přežil přesun, zamyslela jsem se, vzpomínající na mága, který měl několik automatonů, kteří sloužili jako knihovníci a věděli přesně kde se co nachází. Hlavně proto, že knihovna v městě magie schovaná s ostatními artefakty byla ta největší, ale ta nejnebezpečnější. Automatoni nedokázali magii ovládat a též je nelákalo pokušení, tvořící tak ideální obsluhu těchto prostor v pokladnici města.

„Mluvíš o tom, že se blížili čím dál tím více tvému domovu… znamená to, že je nakonec tvůj domov pohltil?“ Zeptala jsem se, vědoma, že leckteré magie v případě špatného pokusu pohltili ty, kteří se o ně pokoušeli… hlavně rituální magie. Postupné pohlcování? Museli si přeci všimnout, že se něco mění… a pokud mi to tady Arzhul sám říká, nejspíše to není něco, co by on sám chtěl. Tedy, může to chtít, ale nebude to jeho přímý záměr, protože proč by to jinak jen tak říkal, zamyšlená jsem mu naslouchala dále a kývla hlavou. Inkvizice mi šla po krku, to jsem už tak nějak tušila…
"Před tím, než se mi tě podařilo ukotvit v tomto světě jsem se pokusila najít toho, kdo mne hledá. Místo toho, abych jej viděla jsem měla ale pocit, že se něco dívalo zpět na mne. Nemyslím, že to byla Inkvizice a ten, kdo vládne zlatému ohni. Na mé cestě jsi byl přivolán kultisty, abys mi sloužil a oni věří v to, že já jsem jejich posel. Je asi zbytečné nyní přemýšlet nad tím, jestli jsem já ta, které sloužíš a jestli já sloužím někomu dalšímu ale… pokud jsi byl poprvé vyvolán, kdo to byl? Jak se jmenoval?“ Mírně jsem se naklonila, protože pokud se mi řekne jméno, budu vědět, co mám v knihách hledat. Kdokoliv to byl se nejspíše nějak zapsal do historie a já budu moct vyhledat nějaké střípky toho, co vlastně uměl a co mám zkoušet. A pokud ne já, tak mistr Petrany určitě.

Jméno tmy

Stín začne pomalu odpovídat na otázky Kaedor. Ta druhá se zdá být zapeklitá, ale Stín jí zodpoví první. Pokloní se a začne s vysvětlením:
„Řeč i jméno jsou mi cizí – jsou to výtvory vašeho světa, má paní…“
Pak zaváhá a dodá: „Avšak není to poprvé, kdy jsem se v tomto světě ocitl. Už dříve jsem byl povolán a svázán mocí smrtelných. Byli… jiní než vy, má paní.“ Podívá se na ní a fialové oči se zdají podivně jasné a pronikavé. „Téměř jsem zapomněl.“ Na chvíli se odmlčí, jako by vzpomínal.
„Říkali mi Arzhul. Dokázal bych tvrdit, že je to jediné slovo z jazyka smrtelných, jehož významu rozumím, které je tmě, jenž mě tvoří, blízká.“
Oči potemní. Mnohojaký tón hlasu se nezmění. „Podle duší smrtelných, kteří ho vyslovovali, když netušili, že každý stín naslouchá… věřím, že znamená „děs a zkáza“, má paní.“
Kaedor samotná jméno Arzhul nikdy dříve neslyšela… dokonce ani v knihách Thar’A’Taxe.

Tím považuje Arzhul otázku jména za vyřešenou. Odpoví dále na otázku náchylnosti na světlo. Zdá se, že počkal, až budou dotazy vzneseny a poté si ujasnil, jak a v jakém pořadí je chce zodpovídat.
„Zlatý oheň, který plane v této vaší planině a tvoří den, ten saje veškerou sílu, kterou mám. Vím, že jste jiná než ostatní, kteří v tom ohni chodí, má paní. Snad nyní pociťujete zlomek toho samého, co cítím já, když jsem povolán do míst, kde nejsou stíny, které by mě mohly tvořit a které by mi mohly naslouchat tak, jako já naslouchám jim.“
Na moment se odmlčí. Opět se fialové oči trochu rozostří, jako by entita vzpomínala.
„Delší čas v tomto smrtelném světě mi vrací některé vzpomínky na minulou dobu, kdy jsem byl přivolán. V té době byli tací, kteří byli schopní poutat síly mého světa k vašemu… čím více síly si však vyžádali, tím víc se přiblížili k mému domovu. Tam vládne věčná tma, má paní, hlubina černého oceánu.“

Nakonec si nechá její první otázku.
„Věřím… že jste pronásledována někým, kdo dokáže použít cizí sílu tak, jako vy. Avšak přitom zcela jiným způsobem. Tma mi ještě nedokázala prozradit, jak toho docílil, ale dokáže povolat zlatý oheň, který pohlcuje stejně jako temná hlubina z mého domova. Taková síla je pro vaše druhy zničující, ať už je její zdroj jakýkoliv.“
Přidá slova, která zní spíš jako odhad než jistota, se kterou mluvil doposud.
„Tma by mi měla ukázat, kdo to je… Smrtelník, který třímá sílu z hlubiny stínů, se štítí světla. Smrtelník, který třímá sílu ze zlatého ohně, bude se štítit noci a usilovat o její zahnání.“
Pokud je pravda to, co cítila Kaedor, a je pronásledována Inkvizicí… mohlo by to znamenat, že Temnota a Inkvizice jsou do jisté míry jen dvě strany jedné mince… tma a světlo…
Ale všechno je to postavené na tvrzení Arzhula, Stína, který je k ní sice připoután a je jí oddaný, ale zároveň pořád tomuto světu nerozumí, jak už sám několikrát přiznal.

Noc

Byla jsem rozhodně potěšena, že jsem tu pořád měla nějaké své útočiště a nikdo mne nevyháněl. I když kdo ví, jestli nyní zde nebylo naopak více míst pro elfů, než by si možná celé království přálo. Kdo ví, jak se k tomu někteří mágové postaví.

Já jsem tedy mohla něco sníst, zahnat žízeň a konečně se i umýt. Světle žluté až bílé vlasy nabyly svou barvu, která byla po cestě téměř šedá a já jsem nejspíše vypadala aspoň trochu k světu. I tak jsem ale neměla moc sil na nic jiného, než zabořit hlavu do polštářů a doufat, že si budu moct dopřát konečně poklidný a dlouhý spánek.

Cokoliv se dělo během noci byl otázka, když mne ze snu, či ve snu, probudil hlas Stínu. Rozevřela jsem oči a snažila se nějak lokalizovat zdroj hlasu, než jsem se konečně dokázala zorientovat sama a i toho, který mluvil.
Zamyšlená a přemýšlející, jestli tou kotvou myslel to, že nejspíše získal sílu celého krystalu nebo něco jiného. Co jiného by asi myslel…
„Víš o tom, že mne někdo pronásleduje. Zjistil jsi, kdo to je? Říkal jsi, že z mých řad ale i z tvých… mám brát, že je tu někdo, jako jsem já?“ Zeptala jsem se jej a po chvilce si uvědomila, že nejspíše jej budu potkávat více než někoho, jako byl Cizinec.
„Jak ti ve tvé sféře říkají? Nebo jak ti mám říkat já?“ Doufající, že nebude tak pokorný, abych mu darovala jméno sama, protože na to jsem byla vážně špatná a nejspíše bych mu řekla, aby si jej vybral sám.
Poslední otázka byla prostá: „Po mém experimentu jsem více náhlá na světlo a… noc je mi příjemnější. Proč tomu tak je?“

Noční tma

Petrana přislíbila, že pro získání alespoň nějakých krystalů udělá, co bude moci, a popřála Kaedor dobrou noc. Elfská čarodějka po jejich rozhovoru nebyla o mnoho moudřejší, ale snad se někam posunuly.
Prozatím zamířila do velvyslanectví. Šermíře Eriena nepotkala u vstupního portálu, nejspíš měl i on nějaký čas na odpočinek.
Po troše doptávání se jí podařilo najít cestu do svého pokoje. Našla v něm připravené jídlo, povzbuzují nápoj Lokku a čisté oblečení. To byl luxus, na který si skutečně odvykla.
Cestou do pokoje si všimla, že velvyslanectví je poloprázdné. Elfové se vraceli do hvozdu. Kdoví, co se stane s touto budovou mezi stromy a ze stromů…
Kaedor měla pořád ještě nabídku od mistra Galiena, jejího elfského patrona, který jí navrhl azyl v Almúrienu přes Eriena...

To vše prozatím muselo počkat. Kaedor využila elfských lázní a smyla ze sebe špínu cesty i část únavy. Jasné světlo elfských lamp jí kupodivu příliš nevadilo. Cítila se téměř normálně.
Brzy byla občerstvená, doplnila část své energie a mohla ulehnout k troše spánku. Jakmile zavřela oči, její sny jí vrátily vzpomínku na ten nesmírný klid černočerné nicoty a dopřály jí příjemně hluboké spaní.

Její sen po čase narušil šepot… objevil se v jejím snu a pronikl k jejímu vědomí:
„Volám vás, má paní,“ říkal šeptající hlas.
Když otevřela oči, měla problémy rozeznat sen od bdění. Chvíli trvalo, než se zorientovala. Byla hluboká noc. I tak se rohy místnosti zdály světlé oproti temnému Stínu, který byl uprostřed její ložnice.
„Má paní,“ zopakuje a přitom se uklání. Pozná stvoření, které trojice nejsilnějších kultistů vyvolala pro ní. Zdá se o trochu hmotnější… trochu víc tady.
„Přicházím, abych vás v tuto hodinu své síly ujistil, že mé selhání, které zapříčinilo útok na vás, se nebude opakovat. Střet s neznámou silou mi daroval kotvu ve vašem světě a pomohl mi nalézt novou tmu. Nyní budu schopen vás chránit před těmi, kteří vás sledují, a zodpovědět některé vaše otázky…“
Zůstane tichý, čekajíce na to, na co se Kaedor zeptá. Z jeho slov je jasné, že to on jí ochránil před Inkvizicí, i když si myslí, že v tomto ohledu selhal – ale paradoxně mu to podle jeho slov na síle spíš přidalo, než ubralo. Možná, že to byla jeho přítomnost, co vytáhlo všechnu energii z krystalu a toho pak posílilo.
Každopádně by mohl mít odpovědi na to, co se stalo při pokusu s portálem a kdo jí sleduje. Otázka jen je, jestli to dokáže sdělit bez zbytečných hádanek. Nejspíš záleží i na typu otázky…
Kaedor samotná se už cítí bdělá a poměrně svěží. Venku je jen světlo hvězd. Tma je velice příjemná, připomíná pocit bezpečí, do kterého se dostala, když jí Stín chránil.