Konfrontace

Mírně se na slova trpaslíka usměji a prsty pravé ruky si a plynulým pohybem si stáhnu kápy, odhalující své uši, kdy levá ruka si přisune nedalekou židli, na kterou se posadím. „Chápu. Bylo by asi něco jiného, kdybyste zde viděli průvod královských mágů, kteří mají stejnorodou uniformu, kterou můžete vidět i na vlajce tohoto království,“ podotknu, slepým pohledem hledící na trpaslíka, který si bezpochyby všiml mých uší, které předtím byly zakryta. I když trpaslíkům byli většinou elfové ukradení, věděli moc dobře, co uříznuté špičky uší můžou znamenat a kdo to asi mohl udělat. Navíc mu hned mohlo být jasné, že mohu vědět o něco víc než nějaký člověk. Ať se již jednalo o nějaké informace o trpaslících, jejich aktuálním stavu, či něco z jejich minulosti. Přeci jen jsem měla pár trpasličích studentů, kteří mi dopřáli některé benefity, které ostatním byli vždy upřeny.

„Nemám důvod nikomu z vesnice ublížit, ani nemám důvod vyhrožovat. Je asi ale jasné, že pokud se ráno probudím a někdo z těch, kteří mne následují mi oznámí, že je dva vesničani špehovali, tak to nebudu jen nepřejdu mávnutím ruky. Nyní to prosím neberte jako vyhrožování, jen to berte tak, že jako my se nechceme plést do chodu vaší vesnice a vašich věcí, ocenila bych, kdyby toto bylo respektováno i vámi,“ přejela jsem pohledem na dobrodruha, který neměl tak ostrý jazyk a zpět na trpaslíka.
„Dnes tu přespíme, zítra ráno opět vyrazíme a zůstane tu po nás jen zaplacený nocleh, večeře a možná nějaká ta povídačka, že elfka s jménem Kaedor di Valiora tu projela se svými následovníky. Když už jsme u sdělování jmen, mohu znát ta vaše?“ Usmála jsem se a čekala, co mi řeknou. U člověka jsem nepředpokládala, že jeho druhé jméno mi řekne mnoho… lidské rody jsem jaksi znala, ale nejspíše nyní byly všechny vyvražděny, nebo se radši nereprezentovali svým příjmením.
Trpaslík mohl být ale jiná pohádka, protože ti si drželi své jména tak dlouho, jako dokumenty a předpisy. Kdo ví, jestli toto není nějaký bratránek někoho, koho jsem kdysi znala.

Konfrontace

Když Kaedor promluví o dvojici, která je sleduje, Petrana přikývne. „Máte pravdu. Mohly by z toho být nepříjemnosti a zbytečná pozornost. Nechceme dávat nikomu zbytečné příležitosti…“
I ona se vyhýbá přímým zmínkám o kultu, do kterého se namočili. I stěny mají uši a je lepší si dávat pozor.
Kaedor se zvedne a vykročí k druhému obsazenému stolu. Člověk a trpaslík jí sledují, jak se přibližuje. Netváří se přímo nepřátelsky, ale vlídné pohledy to nejsou. Nyní si je může ona sama více prohlédnout.

Lidského ozbrojence v kabátci a kroužkové košili už zná. Nyní vidí, že je v tváři už za středním věkem a má pěkných pár jizev. V tomto ohledu je podobný trpaslíkovi, který má kromě toho ve vousech bílá místa a obličej má hluboce zvrásněný, tak jak to bývá u starších jeho rasy. Nemá žádné šperky ani nic podobného a dle všeho nemá žádné zbraně. U pasu má jediný nástroj, a to je menší kovářské kladivo.
Muž na ní hledí poměrně uctivě, trpaslík si hledí svého pití. První jí odpoví člověk.
„Je mi líto, že si myslíte, že by mohly být nepříjemnosti… ale tady nebudou žádný jiný nepříjemnosti, než ty, který si sem přivezete. Nikdo tady nechce žádné nepříjemnosti.“ Mluví trochu jiným přízvukem, než místní a očividně má trochu lepší vzdělání. „Je to opravdu neobvyklý průvod. Neobvyklá doba, že?“
Trpaslík se vloží do hovoru. Jeho tón je ještě méně přátelský. „Hm. Váš průvod je dost neobvyklej i na tuhle dobu. Nejsem tak blbej, abych si z vás chtěl dělat „nepříjemnosti“… ale řeknu vám to vod srdce.“
Člověk skloní hlavu a uhne očima. Trpaslík pokračuje.
„Nelíbíte se mi. Ta vaše kolegyně, s tou problém nemám. Vy a ten váš průvod… se mi nelíbíte. Já možná nejsem žádnej čaroděj…“ blískne po ní očima. „Ale nemyslete si, že ste jediná, která ví něco o „nepříjemnostech“…“
Dobrodruh se nepokusí kováře omluvit. Jen se zahledí do své sklenice a mlčí. Trpaslík bojovně hledí na Kaedor.
Z hlediska magie je tenhle trpaslík trochu odolnější, než je běžný trpasličí průměr, ale mezi tou rasou je různá míra odolnosti vůči magii. Někteří nadaní trpaslíci v sobě nemají žádné vrozené nepřijetí magie a jsou schopní se naučit čarovat jako kdokoliv jiný. Není ale jisté, jak by se odolnost tohohle jedince projevila, pokud by se Kaedor rozhodla na něm testovat své síly ze Sféry…

Dobrodruh a kovář

Jídlo nebylo špatné, samozřejmě mohlo být lepší, ale poslední část života mne naučila nebýt zrovna vybíravá. Netrvalo dlouho a brzo nás následovali ti dva, dobrodruh a kovář, kteří očividně chtěli vědět něco víc. A… upřímně bych nerada byla vzbuzena uprostřed noci, protože se tito dva snažili ochomýtat okolo kultistů, kteří je za to chtěli zabít…
Krátce jsem si povzdechla a řekla Petraně: „Bude lepší, když zjistím, co vlastně chtějí. Mám blbý pocit, že jakmile usneme, mohli by okukovat náš doprovod a… asi je vám jasné, jak by toto též mohlo dopadnout,“ dodala jsem a zvedla jsem se od stolu a namířila jsem to přímo k nim.

„Mohu vám s něčím pomoci? Je mi jasné, že nejspíše podobný průvod zde nemáte zas-tak často, ale nerada bych, aby došlo k nějaké nepříjemnosti, kterou si ani jedna strana nežádá, že?“ Zeptala jsem se, jakmile jsem stála u nich, uvědomující si, že moje slova mohou znít trochu povýšeně, ale… no, bylo to jaksi v mé nátuře, ať již obecné, nebo elfské. Trpaslíci se mohli dožít hodně dlouho, ale i normální elfové to troufli. Hlavně na nás to nebylo zas tak vidět, proto i ti nejstarší vypadali pořád poměrně mladě. Nemluvě tedy o různých kouzlech, aurách a elixírech, které tomu dopomáhali.

Tichá večeře

Petrana s Kaedor z větší části souhlasila. Možná, že byla více nervózní ohledně toho „stínu,“ jak stvoření říkala. Nyní byl čas na večeři. Kaklum se s poklonou omluvil – měl na starosti kultisty tábořící za vesnicí.
Obě ženy si tedy mohly užít večer v hostinci bez neustálé společnosti vyznavačů Nejmenovatelných… pokud si to přály.

Hostinec nebyl příliš rozsáhlý. Byl vybavený pro cestující obchodníky. Jeden z nich tu i nyní přespával, ač ho Kaedor ani Petrana nespatřily. Viděly jen naložený vůz a koně na dvoře hostince, když si tam nechávali ustájit koně. Lyn by se o sebe nejspíš postarala i bez ustájení, ale bylo lepší nevzbuzovavat zbytečnou pozornost.
Hostinský byl vesničan, který jinak farmařil a hospodařil jako všichni ostatní. Ostatně i výčep vypadal spíš jako velká světnice. Bylo zde několik málo stolů. Dost na to, aby se tady mohla sejít skoro celá vesnice. Kolem stolů byly lavice. Po pravé ruce směrem od vchodu byl krb, kde plápolal oheň. Místnost neměla pult, jen stůl naproti dveřím, kde hostinský čepoval pivo ze sudu a kasíroval projíždějící obchodníky.
Večeři obstarávala jeho žena. Oba se zdáli odtažití, ale připravení posloužit. Nejspíš se prostě báli neobvyklých cizinců. Navíc Petrana se nenechávala znát jako královská čarodějka, takže ani tím je nemohli zkusit uklidnit.
Po levé straně bylo schodiště do jediného patra budovy, kde byl i jejich pokoj, případně pokoje, pokud Kaedor nebude chtít sdílet své soukromí. Kromě neznámého obchodníka tu nikdo další nepřespával.

Hostinská místnost, kde spolu Petrana a Kaedor jedli střídmou selskou večeři, byla zpočátku prázdná. Delší dobu tak zůstávala. Hostinský se u nich příliš nezdržoval.
Každý zkrátka chtěl, aby tihle magičtí cizinci byli co nejdříve bez problémů na cestě.
Ale dřív, než se vytratilo poslední světlo, dovnitř vešla dvojice – trpasličí kovář a usazený dobrodruh, kterých si Kaedor všimla už dříve.
Usadili se na druhé straně místnosti. Hospodský jim mlčky přinesl pivo, i když si nic neobjednali, a pak se zase ztratil.
„Přišli nás okoukávat,“ poznamená Petrana tiše nad jídlem, aniž by se ke dvojici otočila. Ti dva mezitím jen tiše a pomalu pijí. Nijak moc se po Kaedor ani Petraně nedívají. „Půjdeme raději spát, abychom mohli vyrazit brzy po ránu, nebo máte jiné plány?“

Ukázka

Samozřejmě, že jsem se neukláněla zpět, jen mi připadalo zajímavé celé toto kouzlo. Většinou vyvolání nějakého stvoření z jiné sféry stálo ty, kteří jej vyvolali život, nebo aspoň se ten tvor snažil na ně zaútočit, pokud je nedokázali udržet ve sféře. Aspoň tak jsem já chápala vyvolávací magii… nebyla jsem v ní moc expert, ale nějaké poznámky od svých kolegů jsem si nechala převyprávět… toto stvoření ale bylo vyvoláno a nechalo ty tři být. Chtěly Hlasy vážně jen využívat kultisty na to, aby sloužili Poslům, a tak i kouzla, které jim propůjčili byly právě na to? Aspoň tedy tato, které měla ukázat moc těchto kultistů, jak jsem chtěla.

Zajímavé.

Na slova Petrany jsem pokrčila rameny, protože za mne byl úspěch i fakt, že toto na nás nezaútočilo a nějak mne to chtělo poslouchat. Samozřejmě jsem nedokázala říct, jak dlouho.

„Ať si odpočinou, nemám pro ně žádné další úkoly, prozatím,“ podotkla jsem a vydala se směrem k hostinci, společně s Petranou. „Je dost možné, že to, co jsem vyvolala a připravilo vás o prsty mělo něco společného s tímto. Jen toto mělo instinkt a mozek, za-což to, co jsem vyvolala bylo poháněno hladem. Uvidíme, s čím se vrátí, a tak budeme moct zjistit, co mne to pronásleduje,“ odpověděla jsem a natáhla si pásku přes oči.
„Je čas si dát něco k jídlu a odpočinout si, obě si to zasloužíme, nemyslíte?“

Šepot stínu

Temné stvoření si poslechlo slova Kaedor. Mezitím vyprchalo kouzlo Atal. Fyzickýma očima teď viděla Kaedor jen opar nafialovělé mlhy a dvě světla v místech pro oči. Zároveň s tím vnímala skutečný, nezměněný a impozantní tvar postavy neurčitých humanoidních obrysů a nesmírné síly, která byla vidět ve sféře. Stvoření tu bylo i nebylo zároveň.
Mlha se pohnula. Připomínalo to úklonu. Na moment se svítící oči ztratily a opět objevily. Pak zazněl ten nepříjemný, šeptavý hlas znovu:
„Jak si přeješ, paní. Zjistím pro tebe, co se šeptá ve stínu a mlze,“ zasyčelo stvoření. Zdá se, že informaci, kterou Kaedor hledala, ta stvůra neměla. Ale zdálo se, že bude schopná jí získat.

Najednou jako by se zatáhla večerní obloha – vše ztemnělo. Nebyl to ještě soumrak. Když se opět oranžové světlo vrátilo, stín byl pryč. Nikdo – ani Kaedor s pomocí svých Očí – ho nedokázal vysledovat. Náznaky stop po něm zůstaly… bylo jasné, že tu skutečně byl.
„Jako stín. Stín,“ zamumlala Petrana, napůl pro sebe. „Zmizelo to. Žádné okázalé výbuchy, žádná velká představení. Co jsme to vlastně na tenhle svět přivedli…?“ zeptala se řečnicky a trochu nejistě čarodějka.

Kaklum, který stál dál a neslyšel její mumlání, si její ohromený výraz vyložil jako pochvalu. Kaedor držela díky své elfské nátuře přesně takový výraz, jaký chtěla. Ať byl jakýkoliv.
Nejvyšší kněz těchto kultistů se usmíval a přikývl spokojeně hlavou.
„Brzy budeš mít odpověď na svou otázku, Posle, pokud se nemylím. Je-li to dosažitelné tou nesmírnou mocí Nejmenovatelných, bude ti to zjeveno.“
Vše však má svou cenu. To ví každý.
Kaklum se obrátil k ní a pokývl hlavou směrem ke kultistům v mdlobách. „Pokud dovolíš, Posle, půjdu vzbudit naše spoluvěrné, a můžeš s nimi naložit dle své vůle.“

Rituál

Slova Kakluma mne nechala chvilku zamyšlenou, proč vlastně Kaklum mezi nimi nebyl. Možná byl jediný, který byl schopný mít na hlavě tu korunu… nebo jediný, který absolutně nezešílel.

Moje kouzlo se… no, nepodařilo úplně tak, jak bych chtěla. Místo vyvolání jsem na sebe upoutala pozornost toho, co ti tři vytvořili. Pohled na ty dva poblíž mne překvapil, protože já jsem nic takového necítila. Petrana vypadala, že by nejraději buď zmizela, nebo to ihned sprovodila ze světa…

Cokoliv je vyvoláno z jiné sféry či dimenze je omezováno tou svou, popřípadě tou naší, když je tady. Popřípadě též oběma, nebo jen těma, ve které se nachází. Je poutaný na ty, které ho vyvolali… ale toto vypadá, že ti kultisté něco vyvolali, ale toto stvoření je nechtělo poslouchat, nebo pro ně bylo příliš nezajímavé… ať se věc má jakkoliv, chce to poslouchat mne. Což… vylučuje možnost, že ti tři toto vytvořili, ale spíše je to něco či někdo, kdo byl přivolán, zamyslela jsem se s pohledem na to stvoření a řekla: „Chci, abys zjistil, co mne pronásleduje od cesty z hlavního města…“ řekla jsem poměrně jednoduchý příkaz, protože při pokusu si hrát s magií v lese mne něco chtělo najít a nebýt Petrany, tak mne to nejspíše našlo.

Menší rituál

Petrana sledovala představení obezřetně. Když na ní Kaedor promluvila, pouze rozhodně kývla. Kaklum, když ho oslovila, sklopil hlavu.
„V porovnání s tvojí mocí vše bledne, Posle…“ zamumlal. „Pokud můžeme další osvícením sloužit lépe Nejmenovatelných, budeme se učit všemu, co bude potřeba.“ Sledoval přitom s kritickým pohledem trojici bezvědomých kultistů. Nic k jejich výkonu sám neřekl dalšího.
Nechal jí prostor, aby s výtvorem naložila, jak chtěla.

Pustila se do svého menšího rituálu a lehce se řízla do dlaně. Bolest byla zcela nicotná. Natáhla se před sebe ruku. Malá ranka od nože uronila slzu krve. Ta spadla do rozpraskané země. Rychle se vsákla.
Bylo ticho.
Pak Kaedor pronesla ta slova tak přesně, jak to jen dokázala. Byla přesvědčená, že to byla poměrně dobrá reprodukce.

Nic se nestalo. S ohledem na všechno to, co se mohlo stát, to možná bylo dobře. Jedinou reakcí na její slova bylo, že se mohutná a neurčitá postava otočila směrem k ní. Měla dvě přízračné fialové oči. Vypadaly jako dva plameny uprostřed purpurové mlhy.
Petrana se zdála tím pohledem zděšená – Kaedor tak usoudila podle rychlejšího dechu, který slyšela a změn v její magické síle. I Kaklum vypadal nesvůj. Ona nic takového nepocítila.
Nepříjemný, mnohojaký hlas plný disharmonie, zašeptal: „Čeho si žádáš, má paní?“
Energie mrtvého kultisty trochu ubylo, ale nijak znatelně. Kaedor měla pocit, že přestávalo působit i kouzlo Atal… pro ní samotnou se moc neměnilo, ale zdálo se, že Petrana je trochu klidnější. A Kaedor sama měla dojem, že obrys postavy je stále neurčitější, ač tu stále byla ve stejné síle.

Pokus

Pohled na zem mi ukázal opět něco nového. Vypadalo to, že pokud se mi kouzlo podaří, tak jsem schopná vzít si energii na kouzlo z okolí. Pokud ne, tak si kouzlo utrhne kousek ze mne, což dávalo smysl, protože tak fungovala magie normálně. Viděla jsem tedy jen problém, že ten odtržený kus ode mne nebude úplně nepodstatný.

S rukou zdviženou u rtů jsem se podívala na Petranu, která sice na sobě nedávala moc vědět, ale tok energie okolo ní mi dával velmi dobrý odhad, co se vlastně děje. Byla připravena nějak zmizet, kdyby se ji zase rozhodlo něco napadnout…

Pohled na to, co mi připomínalo cizince mne nechalo zabořenou v myšlenkách, co se jim vlastně povedlo. Bylo to snad tak, že „Cizinec“, kterého jsem potkala byl čísi posel, jen tito kultisté nedokázali udržet své vědomí na tak dlouho, aby mu dali rozkaz? Pokud se tak věc měla, byla jen otázka, kdo vlastně Cizinec byl a komu patřil. Ale tak či onak moje teorie byly poměrně nepodstatné, pokud jsem si to nedokázala potvrdit.

Ohlédla jsem se na Petranu a dodala: „Kdyby se to zvrtlo, tak se nějak vzdalte. Nerada bych vám zařizovala u Doligana celou ruku,“ usmála jsem se trpce a podívala se na ty tři, skončila pohledem na Kakluma, který vypadal spokojený s ukázkou jejich síly.
„Mají se tedy ještě hodně učit, i když předpokládám, že to mohlo být spojené i s tím, že jsem tu já,“ přemýšlejíc, jestli rozdíl mezi kultistou a Poslem může být to, že já mám dar si vzít energii z někoho jiného, a tak větší potenciál, nebo to kultisté umí též. Nejspíše to bude potřeba otestovat později.

Pokud se vážně jednalo o jakési stvoření, které následuje někoho, potřeboval též vědět komu patří. Vytáhla jsem si dýku, kterou jsem normálně využívala na krájení ovoce a řízla se do dlaně tak, aby mi z ní začala kapat krev. Ruku natáhla před sebe, dlaní směrem k zemi a vyslovila: „Ak Nul Ma Ga Sha Ra!“ S plánem použít energii mrtvého kultisty a i něco víc, jen, abych neomdlela. Já a mé experimenty… (10)

Silueta ze Sféry

Kultisté vykročili za vesnici spolu s Kaedor. Kaklum šel s nimi a nijak se neodvážil protestovat proti slovům Kaedor. Nejspíš cítil, že už tak vkročil na tenký led, když s ní mluvil. Byl asi rád, že nebyl potrestán. Petrana ostražitě kráčela za nimi.
Společně odešli z vesnice, zatímco zbytek kultistů připravoval tábořiště na kraji vesnice, za hostincem. Skupina se zastavila, až když je ukrýval menší lesík vedle polní cesty. Tam vyslovila Kaedor formuli Atal, které mělo za cíl zviditelnit cizí vlivy i pro Petranu.
Lidská čarodějka se držela dobře a nedala na sobě překvapení znát, když se jí otevřelo to, co Kaedor viděla svýma vlastníma očima.
Kaedor pocítila překvapení i u Kakluma, ač ho nijak nedal najevo. Prozradilo ho jeho rozložení mysli, do kterého dokázala Kaedor zčásti nahlížet.

Malý plácek, na kterém tři z kultistů stáli, se víceméně ztratil. Tráva, kameny i zem. To vše zprůhlednilo.
Navíc se jí nepodařilo využít její vlastní energii, k dispozici měla pouze energii ze zabitého kultisty. Když jí však nevyužila, kouzlo si vzalo energii ze svého okolí. Naštěstí nebylo kouzlo příliš náročné. Kaedor cítila pach hniloby a rozkladu. Průhledné rostliny v kruhu asi jednoho metru u jejích nohou rozpadly na prach. Zem vyschla a popraskala. Zdálo se, že to bylo dost energie na to, aby Atal zapůsobilo na celý plácek.
Trojice kultistů byla nyní obklopená podivnými fialovými vířícími proudy, které se pohybovaly o své vlastní vůli. Překvapeně se kolem sebe rozhlíželi. V jejich očích byl z části strach, ale z většiny údiv a obdiv.
Bylo to zcela jiné, než u běžných čarodějů. Například Petranu její síla obklopovala jako neurčitý závoj. Kaedor však chování té síly kolem kultistů poznala – bylo to velice podobné tomu, když ona používala cizí sílu, například od Hlasů.

Po chvíli se opět projevila jejich poslušnost. Rozhodli se začít ukazovat sílu, kterou měli. Muž se šedýma očima se napřímil a odkašlal si. Z jeho úst vyšla nesrozumitelná skladba hlásek. Kaedor to nestihla slyšet.
Víříví proudy se přeskládaly tak, že proudily skrz jeho oči.
Grešla po jeho boku přikývl, zhluboka se nadechl a zopakoval stejnou, pokroucenou frázi. Nyní už jí Kaedor zvládla zachytit a zčásti rozklíčovat: „Ak Nul Ma Ga Sha Ra!“ I proudy energie kolem něj se začaly otáčet v koordinovaném směru a procházet jeho hlavou.
Téměř vzápětí se přidala menší žena a i ona zopakovala frázi. Kaedor jí nedokázala zpřesnit, až na důraz po třetí slabice. „Ak Nul Ma! Ga Sha Ra!“

A v té chvíli se veškerá energie pustila kultistů a začala se skládat do koule před nimi. Nijak to nepřipomínalo žádnou formu společné vyvolávací magie, kterou Kaedor znala.
Trojice se zakymácela a padla směrem vzad v mdlobách. Kaklum to vše sledoval zdánlivě klidně, ale Kaedor poznala, že byl na pozoru. Víření energie kolem Petrany prozradilo, že čarodějka uchopila a připravila svou sílu pro případ, že by bylo třeba jí využít.
Koule cizí energie získala tvar postavy vysoké asi dva metry. Připomínala stín, který nechtěně vyvolala Kaedor, jen to byla větší postava a měla trochu určitější obrys. A také nezačala okamžitě vraždit.
Připomínalo to trochu Cizincův druh… něco hladového, co sem tak úplně nepatřilo. Cizinec měl ale daleko určitější tvar. A tohle také nebylo cítit jako on.
Kaedor měla příležitost zareagovat. Stín se zatím nehýbal. Možná, že čekal na rozkazy od svých bezvědomých pánů.