Rozmluva ke kultistům

„V nejhorším ji prostě odhodíte, popřípadě ji sama podržím. Nějakou chvíli s ní vydržím. Jen bych s ní rozhodně neházela…“ usmála jsem se na ní, protože věděla dost dobře, jak nestabilní můžou být krystaly. Sice ty přírodní byly asi nejstabilnější, ale většinou šlo o tom, co v nich bylo.

„Nepotřebuji za městské hradby, stačí Slumy. Perfektní místo, protože pokud ke mne budou mít stále stejnou důvěru, můžeme je využít na získání nějakých informací. Jako třeba v tom kostelu. Dříve či později někdo něco řekne… je to tak v každém sféře a v té, kde nemáte nabídnout za kousek jídla nic jiného než informace? Je to ještě výhodnější,“ odpověděla jsem poklidně a otočila pohled na Petranu.

„Chápu vaše nadšení Petrano, ale nejsem si jistá, jak moc vás budou chtít poslouchat. Navíc, dle mne toho o Temnotě moc neví a nejsem si jistá, jak vůbec klást otázky vůči těm, pro které v jejich očích sloužím. Dříve či později se dozvědí, že nejsem takový fanatik, jako si myslí… anebo se dozvím já, že vážně kráčím ve šlépějích, které ta entita připravila. Dokud jsem si ale jistá tím, že jsem pořád na straně Magie a města, tak s tím nemám problém. Jen aby to ostatní viděli stejně,“ poznamenala jsem a podle tónu v hlase bylo Petraně naznačeno, že některé praktiky města neschvaluji. Ano, udělala jsem dost zvěrstev, za které by mne upálili, ale neukazovala jsem to veškerému obyvatelstvu posledního města, které ctí volnost magie.

„Chci vás jen varovat, že pokud s těmi Novými bohy… přijdeme do styku, tak se je nesnažte nějak přesvědčit a přemoct. Chápu, že vám bude možná něco nařízeno či vás to bude lákat, ale viděla jste moc dobře, jak rychle jste přišla o své prsty. To navíc bylo něco, co jsem já nekontrolovala a dokázala zastavit. A upřímně vracet se do města bez vás by byla jistě sebevražda,“ tón tentokrát cynický, ale téměř, jako kdyby učitel dával studentovi dobrou radu. Znala jsem lidi… moc je lákala víc než elfy. V dnešní době to bylo asi zanedbatelné, ale dost lidí zaplatilo za tuto touhu, kdy elfové nabídky často odmítly s tím, že toho dosáhnou sami.

Otočila jsem se ke kultistům a řekla: „Míříme do Akliany. Cestou chci, abyste mezi sebou vybrali pár jedinců, kterým budou poskytnuto nutné vybavení a ti šli hledat další, kteří chtějí naplnit plán Nejmenovaných. Pokud o některých již víte, chci, abyste je předali mnou vyvolenému,“ ruku jsem zvedla v náznaku ukázání na Kakluma a pokračovala: „A ten mi řekl, kterou cestou se máme vydat na naší pouti. S tím je spojené, že si nepřeji, aby kdokoliv z vás vztáhl ruku na můj doprovod,“ rukou jsem ukázala směrem na Petranu, protože mi bylo jasné, že jména je stejně nezajímají. „Kdokoliv poruší mé nakázání bude zatracen a nebude přijat do Nicoty.“

Plány do budoucna

Petrana uzná obavy Kaedor ohledně kultistů a přikývne. Nechá korunu ve svých rukách.
„Máte pravdu. Budu jí nést – jen mi plné ruce budou trochu ztěžovat kouzlení… tak snad nebude potřeba, abych vás moc zachraňovala.“
Potom už může dojít na debatu ohledně fanatiků a plánů, co s nimi udělat. Petrana se nezdá příliš spokojená s přiváděním kultistů do města, ale nezdá se, že by měla lepší nápad.
„Ano… pokud je budeme mít pod dohledem, mohli by nám pomoci shromáždit jim podobné. A s trochou štěstí budeme i vědět o tom, kdyby někdo z těch skupin fanatiků nějak provokoval Inkvizici. Nebo něco vyvolával…“
Odkašle si. „Ale za městské hradby je stejně nedostanete. Mám nějakou představu, co se dá a nedá… ale tolik lidí se tam nikdy nedostane – nebo rozhodně ne najednou a rozhodně ne snadno. Což je podle mého rozhodně dobře…“

Když dojde na to, co fanatikové uctívají, Petrana projeví větší zájem.
„Musíme z nich vytáhnout všechno, co ví. O Temnotě i o čemkoliv jiném. Ty jejich pokroucené modly mají také nějakou nezanedbatelnou moc… musíme přijít na to, jak to spolu souvisí. Ten fanatik z tržiště souvisel dle všeho s jejich „Novými“ bohy i s Temnotou. Tihle něco vědět musí.“
Usměje se a vrhne letmý pohled na okolí.
„A navíc… pokud to má mysl, pak se to snad dá pochopit, přesvědčit nebo přemoct. Není to jako Temnota – to je spíš přírodní katastrofa, než cokoliv jiného.“
Vypadá to, že kultisté už pokračují v přípravách. Podle všeho nemají tolik věcí, snad jen zásoby jídla a nějaké podivné artefakty, které vynesli z podzemí. Kromě toho tu měli také ukryté dva osly, kteří jsou naložení jejich zásobami. Je to docela velký průvod, který se stále ještě formuje. Podle toho, jak jsou vybavení, jsou na cestování zvyklí.

Můj plán

Byla jsem ráda že jakmile Petrana korunu vzala, tak ji to nepokoušelo si ji nasadit. Její pohled mi připomínal ten, který mi dala při pohledu na mé oči, takže jsem aspoň byla vděčná za tento postoj k danému artefaktu.
„Zeptat se jich můžeme, jen si nejsem jistá, jak by se na to tvářili. Sama již nyní pochybuji, že nenasazení u nich může vyvolat nějaké pochyby… a dávat ji do truhly by to mohlo ještě podtrhnout,“ ohlédla jsem se na ně a přemýšlela, jak moc dokážou poznat, že s Hlasy nespolupracuji. Tedy… ono se toto těžko určovalo, protože jsem nějak tušila, že Hlasy možná tvoří tyto fanatiky, ale aspoň to není Temnota, která se živí životy. Možná dojde na kompromis, že Hlasy jsou teoreticky lepší, než Temnota… i když kdo ví. Tito kultisté mi měli posloužit jako sousto a posloužili spíše jako sousto nějaké entitě, kterou jistě někdy nějakým omylem vyčaruji.

Po její otázce se zamyslím a kouknu se do dálky se slovy: „Nebude to tak jednoduché… jak sám řekl, je tu více takových, jako jsem já. Jen u těch jejich mentalita může být dost velkým otazníkem. Například ten, který byl na tom trhu,“ řekla jsem, připomínající ji toho fanatika, který v jejích očí přivolal Temnotu, i když jsem to byla nejspíše já.
„Myslím, že se zkusíme vydat na pouť zpět do města a cestou nechám několik jedinců hledat další, jako jsou oni. Ve městě budeme mít aspoň možnou kontrolu nad tím, co se děje… než někde zde. Nechci z města udělat město fanatiků, přesto předpokládám, že bude lepší, když budou tam než roztroušení po okolí,“ podotkla jsem a s pohledem na ní dodala: „Navíc, pokud se město rozhodne všechny povraždit, tak budou na jedné hromadě,“ řekla jsem trošku necitelně, protože jsem věděla, že k tomu dříve či později dojde.
„I tak bych chtěla zkusit ty, se kterými se baví kontaktovat. Chci vědět, o co jim jde. Temnota je entita, která dle všeho nemá rozum a plán. Je lákána magií jako můra světlem… to, co tito fanatici uctívají má nějaký plán. A protože pomohli už jednou městě odvrátit zkázu Temnoty, můžeme se jen domnívat, že tomu bude stejně… potom je již jen otázka k čemu se připojí. Pokud k nám, nebo k Inkvizici…“

Pár chvil na domluvu

Fanatik Kaklum se ani slovem nezmíní o Petraně, pouze se hluboce pokloní Kaedor a odejde, aniž by se odvážil na ně podívat.
Pak už obě ženy osamní a mohou spolu mluvit.
Petrana přijme korunu. „Rozumím. Je to podivná věc. Je na ní něco… špatného,“ zamumlá. Vypadá velmi nesvá. Když jí ale přijme, nic se nestane. Nechá jí v rukou a otřese se. „Svrbí mě z ní dlaně. Nejraději bych sehnala nějakou bytelnou truhlu a schovala jí dovnitř. Možná by stálo za to se těch kultistů zeptat, jestli něco takového nemají.“
Pak dodá, se suchým polknutím: „Jinak máte naprostou pravdu. Tohle nesmí přijít do špatných rukou. Vůbec to není jako běžný magický artefakt – ani nevím, co to vlastně je, ale souhlasím s vámi.“
Neobrací jí příliš v rukou. Vypadá, že se jí spíš štítí. Má na ní docela jiný vliv než na Kaedor. To jen potvrzuje teorie Kaedor o vlivu koruny…

Petrana si povzdechne a pokýve hlavou. „Kdyby si jí nasadil kdokoliv, bylo by to špatné pro nás pro všechny. A mám pocit, že u vás by to bylo ještě horší. Možná pro celý svět.“
Potom se pokusí znovu polknout a zdá se, že se trochu víc srovná.
„Tohle je velmi vážné. Jsem ráda, že jsme tu byli dřív, než arcimágové. Mohlo to skončit katastrofou. Takhle máme díky vám alespoň varování. A k jeho slovům… nemůžeme mu věřit. Ale i kdyby to byl jen zlomek pravdy, mohl by to být pěkný malér.“
Zamyslí se, zatímco po očku sleduje kultisty, kteří se připravují k odchodu.
„Kam s nimi plánujete vyrazit? Měli bychom zkusit najít ty další skupiny… nějak to rozvrátit… nebo to poštvat proti Inkvzici,“ dodá s krutým úšklebkem.
Pak trochu zvážní: „Máme chvíli, než to dodělají. Podělíte se o své plány?“

Koruna a další

Muž pokračoval a věděla jsem, že čím více povídá, tím více podrývá Petraninu důvěru vůči mně. Ale i tak jsem jej nechala domluvit a řekla: „To jest vše, jdi pomoct svým bratřím. Přijdeme za vámi, jakmile budeme připraveny,“ odpověděla jsem a čekala, až odejde a nebude nás moc poslouchat. I když jsem pochybovala, že s vírou, kterou jsem v něm cítila, by si to dovolil. I když toto vše mohl být velký plán Hlasů a já dělala přesně to, co chtěli.

„Chápu, že slova fanatika nemají asi tak velkou váhu…“ povzdychla jsem si a dodala: „Korunu si vezměte, ale ať uděláte cokoliv, nenasazujte si ji. Mám pocit, že kdokoliv si ji nasadí tak propadne moci těm, které uctívají,“ oznámila jsem a pokračovala: „Proto si ale nemyslím, že by bylo dobré ji vrátit do vesnice… pokud ji tam dále, někdo si ji dříve či později nasadí a zešílí, jako tito,“ ukázala jsem směrem ke kultistům a rukou si přejela přes druhou. „I tak nechci tu korunu mít poblíž sebe… byla by jen otázka, kdy by se mohli kultisté pokusit mi ji nasadit nebo nějaké kouzlo mi tak udělalo. Pak za sebe nemohu ručit… vím jen to, že by to bylo velmi špatné nejen pro mne, ale i pro vás…“ poznamenala jsem a přemýšlela, co by se asi tak stalo, kdyby to vážně skončilo na mé hlavě. Možná k tomu dojde… pokud bychom čelili Temnotě či něčemu, co Petrana nedokáže zastavit, tak by mi nic jiného, než to vyzkoušet nezbylo. Jen už nyní jsem tušila, že pokud by se mi podařila sundat, tak již nikdy nebudu taková, jaká jsem byla.

Další kulty Nejmenovatelných

Muž se neodvažuje pokoušet dál tlačit na otázku toho, kdy bude on a jeho bratři obětováni. Kaedor vrhne rychlý pohled na Petranu, v očích čarodějky nevidí žádný náznak, že by o Kaklumovi kdy slyšela. Nemusel to být tak známý alchymista… kdoví, co to bylo za apatykáře.
Kaklum poté odpoví na otázku Kaedor:
„Jsem příliš nicotný, abych něco takového dokázal rozsoudit, neboť jsem jen služebníkem zde, na tomto význačném místě. Jsou jiní, ač je neznám, kteří připravují svět na tvůj příchod.“
Má téměř pocit, že v jeho hlase zazní nepříčetné nadšení, zvrhlé pobavení z utrpení světa, který sám zatratil.
„Je jich mnoho, ctěný Posle… je jich mnoho.“

Na moment je ticho. Kaedor cítí, že Petrana za ní se napnula. Rozsáhlé kulty by mohly být nebezpečné pro vnitřní stabilitu království. A navíc by to nahrávalo do karet i Inkvizici, která by je mohla použít jako záminku pro invazi.
Možná, že jejich aktiviata souvisí i se ztrátami kontroly krále nad svou vlastní zemí, o které už dříve Kaedor slyšela.
Kuklam pokračuje. Nyní jeho hlas oplývá respektem a úctou.
„Má moc je přemalá, jsem jen akolyta Nového umění. Někdo s tvou silou, Posle, by je dokázal snadno vypátrat. Jako majáky září pro tebe. Očekávají tvůj příchod, tak jako my.“
Je od něj slyšet tichý smích. „Já jen cítím ozvěny… jen ozvěny jejich rituálů…“
A zničehonic jeho hlas ztvrdne. Promluví s nenávistí: „Ale jsou tací, kteří Nejmenovatelné odmítnou… nebo se je pokusí zradit. Pošetilé! Ale vždy jsme se před nimi museli mít na pozoru… snad i je jsem cítil, jak zneužívají sílu. Ale Nejmenovatelné nelze podvést ani přechytračit. Jsme nicotní brouci, proti nim. Každý koná jejich vůli, i ten kdo věří, že s nimi bojuje. I ti, kteří je neznají či odmítají, plní jejich veliký plán.“
Opět méně příčetný smích: „Konec přichází – je nevyhnutelný.“

Jak se věc vlastně asi má

Jakmile jsem vzala korunu, okamžitě jsem cítila, co by se mohlo stát, kdybych si ji nasadila. Pokušení, které mne užíralo každou vteřinou, kdy jsem neměla korunu na hlavě… vědoma si toho, že nasadit si ji a neztratím jen sebe sama, ale i víc. Korunu jsem stáhla bokem, nenasazující ji a vědoma jen toho, že vrátit ji vesnici by bylo asi ta nejhorší možnost, kterou jsme mohli udělat. Přesto mi bylo ihned jasné, že říct to teď by znělo dost zvláštně. Musela jsem si promyslet, jak to podat… možná ji nechat se ji dotknout, nebo ukázat světlem, že toto není něco, co by mělo padnout do rukou kohokoliv jiného, než o tom něco ví. Bohužel ani já ani Petrana o tom nevěděla moc, ale i tak jsme byly lepší variantou než nějaký šlechtic, který by kvůli tomuto zešílel.

Kultisté mne poslechli, a to včetně toho, který s námi šel stranou. Jakmile se představil, krátké natočení hlavy vůči Petraně, téměř vyzívající na nějakou odpověď, jestli ji jméno něco neříká. Alchymistů nebylo zas tolik, i když to jsem viděla spíše z pohledu elfů, kde alchymie nebyla zas tak populární umění.

Na jeho slovech jsem se musela zamyslet nad tím, jak moc Hlasy vědí, co plánuji. Bylo dost možné, že krom toho, co vidím i slyší a ví, co plánuji. Původní plán byl experimentovat na těchto kultistech, ano, ale po tom, co jsem Petranu připravila o pár prstů a málem mne Hlasy připravily o život se mi to moc zkoušet nechtělo.
Přešla jsem tedy ten náznak otázky, který jsem cítila v jeho slovech a pokračovala, jako kdyby tam nebyl: „Víš o dalších skupinách, kteří rozsévají sémě očisty či čekají na příchodu někoho, jako jsem já?“ Zeptala jsem se, snažící se dostat nějakou informaci, která by mi pomohla. Hlasy nesázeli jen na mne, očividně v městě kontaktovali více jedinců, jen leckteří z jejich slov zešíleli, jako ten muž na trhu. Nyní byla jen otázka, kdy narazíme na někoho, jako jsem byla já… a co se stane, jakmile pozná, že Hlasům více méně nesloužím? I když byla vážně otázka, co Hlasy ode mne očekávaly… možná pro mne připravily kultisty jako ochutnávku toho, co nabízí… a koruna byla jen sladká tečka, kterou bych si vzala opitá svou vlastní mocí. Možná Hlasy jen sbíraly jakési pěšáky, aby je někdo chránil? Při útoku Temnoty to nevypadalo, že by se postavili vůči Temnotě sami, ale využili někoho jiného. Kdo ví, jak se věc má…

Kaklum

Nikdo z kultistů se nepokusí pohlédnout na Kaedor, zatímco přebírá korunu. Stále klečí s rukama před sebou a tiše očekávají svůj osud.
Jejich vůdce bez dalších slov nabízí prapodivný patvar koruny Kaedor. Když jí převezme z jeho rukou do svých, celým jejím tělem proběhne mravenčení. Má dojem, jako by se síla ze Sféry, kterou získala zabitím předchozích kultistů, vzepjala a znásobila. Ale její vlastní síla se jí zdá slabší – a její instinkty pro běžnou magii jí říkají, že by tuhle prokletou věc měla co nejdřív zahodit.
Smysly spojené se Sférou jí vybízejí, aby si jí posadila na čelo, a rozpoutala skutečnou bouři…
Ta koruna má tedy nejspíš nějakou schopnost zesilovat síly ze Sféry. Navíc bude mít také asi schopnost nějak ovlivňovat mysl nositele. A nejspíš i mysli těch, kteří na něj hledí, pokud jsou správným způsobem citliví.
Víc právě nyní nedokáže rozsoudit. Více času a možnost artefakt prostudovat by odhalily víc.

Letmý pohled na Petranu v nestřežené chvíli prozradil jen ostražitý pohled v jejích očích, takže jí to snad nijak neovlivnilo.
A poté už Kaedor promluví k očekávajícím kultistům. Bez jediného slova, bez jediného náznaku otázky nebo pochybnosti se okamžitě zvednou a vyrazí k různým místům tohoto údolí, aby se začali připravovat na cestu. Tři tucty kultistů a poslouchají Kaedor na slovo…

Jejich vůdce či snad nejvyšší kněz poslušně následuje Kaedor stranou. K ní se přidá také Petrana. Moment prohlížení Koruny prozradí Kaedor jen to, že je to něco zcela jiného než jakékoliv umění které doposud znala. A dle všeho se skutečně jedná spíš o něco, co vyrašilo z nějakých zemských procesů, než umění jakéhokoliv řemeslníka.
Nejvyšší kněz má stále skloněnou hlavu a nepohlédne na Petranu ani na Kaedor.
„Slovutná poslankyně Nejmenovatelných, býval jsem Kaklum, apatykář a alchymista, nyní jsem jen těleso pro moc Nejmenovatelných.“
Znovu se hluboce pokloní.
„Naše životy patří tobě, Posle Konce. Pokud nám bude dovoleno, abychom dále rozsévali sémě očisty a nového věku, učiníme tak se zápalem, který snad bude hoden našich pánů. Znamení však ukazovala, že s tvým příchodem přijde i naše smrt a přijetí do moci Nicoty, a na to jsme byli připraveni...“
V jeho hlase se schovává velmi malý náznak otázky. Zdá se ale naprosto oddaný a zcela připravený být za takovou smělost potrestán. Záleží jen na Kaedor, jaký obraz sebe sama chce mezi kultisty budovat.

Kult Nejmenovatelných

Kultisté se začali vynořovat z té jeskyně. Na jednu stranu jsem si říkala, že bych čekala méně členů, na druhou stranu jsem moc dobře věděla, kolik lidí je potřeba většinou na velké rituály, jako dělali oni zde. I tak jsem darovala jeden pohled přes rameno na Petranu s mírným kývnutím. Bylo mi více než jasné, jak se asi cítí a to, že mnoho z kultistů by mohli v takovémto počtu zavařit nám oběma mi nepřidávalo na sebevědomí.
Znak jsem poznávala a přemýšlela jsem jen, jestli ty klikyháky je nějaký další jazyk Hlasů, které jsem, no, řekněme nyní nějak reprezentovala. I když nedobrovolně… experimentovat s mými očima by mohlo dopadnout podobně, jako si zahrávat s tím krystalem. Jen nyní bych to asi již nerozdýchala.

Pohled na korunu mi říkal, že jakkoliv nyní koruna vypadala, tak se asi nejednalo o to, co by chtěla Petrana donést do města. Magie Hlasů byla v samotné koruně a něco mi říkalo, že dát to zpátky do vesnice by nepřineslo tolik vděku, kolik by Petrana očekávala. Přesto s rozhodnutím jsem musela počkat na ní. Pokud měl někdo ale předat tu korunu, tak jsem to byla nejspíše já… měla jsem špatný pocit, že dlouhodobý kontakt mohl způsobit to, proč se tu seběhlo tolik kultistů. Poslední věc, co jsem potřebovala by byla Petrana, která začne uctívat Hlasy též.

S hromadou skepticismu jsem převzala korunu a doufala, že se nic špatného nestane a poslouchala, co mi kultisté řeknou.
Bylo to už více jak 10 let, kdy jsem naposledy mluvila před tolika lidmi a dávala jim rozkazy, ale i tak se na to nezapomíná. Tiše jsem si oddychla kvůli dodání sebevědomí do mých slov… jak těžké může být přeci dávat fanatikům příkazy…
„Nejmenovaní mne poslali na toto místo, protože pro vás mají jiný plán, než uspokojit můj hlad… vaše pouť zde nekončí. Povstaňte a připravte se na cestu,“ řekla jsem sebevědomým tónem a v duchu poděkovala jednomu z učitelů, který mne donutil kdysi číst knihy o okultismu. Jak já jsem tehdy ty knihy číst nechtěla.
„Ty, pojď s námi… než tvoji bratří udělají, jak mnou bylo žádáno,“ otočila jsem se a mírně se usmála na Petranu, dávající na vědomí, že se snažím jen využít situace.

Pokud mne, a i Petranu následoval, posadila jsem se bokem a zeptala jsem se jej: „Sděl mi své jméno a to, čímž jsi byl, než si tě naši Nejmenovaní vybrali, abys je zde uctíval,“ řekla jsem, držící tu korunu a částečně zkoumající, co je to vlastně zač… jednalo se snad o krystal, který byl přírodní, a i takto vytvarovaný… tudíž mohl sloužit jak na úschovu magie, tak i jako klenot? Za což spojení magie a práce trpaslíků by dokázala vytvořit podobný šperk, který by vypadal lépe… pokud se jednalo vážně o geologicky vytvořený kus… nebylo divu, že jej chtěl někdo zpět.

Sabat kultu Nejmenovatelných

Petrana přijme pochybnosti i domněnky Kaedor jednoduchým přikývnutím. Kultisté už se blíží a na další dohady není čas. Petrana udělá krok zpátky. Zůstane ale po jejím boku… snad, aby mohla rychle zasáhnout, kdyby to s kultisty nedopadlo tak dobře, jak Kaedor doufá.
A pokud by je Kaedor ani nedokázala přesvědčit, že Petrana je její spojenec, těžko by jim mohla rozkazovat nebo věřit tomu, co by se od nich dozvěděla. Pak by nezbylo než je pobít a na to by se pomoc Petrany mohla hodit.

Mezitím se začnou kultisté vynořovat z jednoho ze vstupů do podzemí. Ńení jich zrovna málo… ale dalo by se jich čekat ještě víc. Asi tři tucty, možná víc. Třeba mají ještě další věrné jinde ve vrchovině.
Ti, co jsou tady, tvoří prapodivnou skupinu. Nektěří mají roucha nebo jiné oblečení typické pro čaroděje. Hodně z nich má poměrně obyčejné oblečení, ale přes hlavu mají vysoké a hluboké kápě, kvůli kterým stěží mohou vidět víc než sobě pod nohy. Je mezi nimi i poměrně mnoho žen.
Každý z nich má na sobě nějaký symbol v těch podivných klikyhácích, kterých si všimla už dříve. Někteří jsou ozbrojení, ale většina z nich má nějaký magický talent… zdá se podivné, že by se tolik uživatelů magie sešlo na tomhle místě… ale nikoliv nemožné. Síla přitahuje ty, kteří mají potenciál jí využít.
V jejich čele je někdo, kdo je podle odhadu Kaedor docela schopný čaroděj. Je na něm ale také silný závoj energie vnějších sil. Ten pro ni hodně toho, co by se dalo zjistit, zakrývá.
Má na sobě pytlové kalhoty, od pasu nahoru je nahý, ale hlavu má zakrytou vysokou a tmavě rudou kápí. Na hrudi má velký symbol symbol kruhu s mnoha ostny. Je vytvořený snad tetováním… i když víc připomíná groteskní jizvu.
V rukou drží prapodivnou korunu, která spíš připomíná nafialovělý krystalický výtvor nějakých nepřirozených geologických procesů. Je to nepravidelný kruh, působí křehce, a je tvořen ostrými krystaly různých barev. V jeho čele je velký netvarovaný fialový kámen. Drží velké množství síly. Je to ale pokroucená síla Hlasů.

Muž dojde až ke Kaedor. Poklekne a nabídne jí korunu. Svou tvář jí ale neukáže. Promluví hlubokým hlasem, ve kterém je něco charismatického. Není to jen fanatické vytržení. Ten hlas by možná dokázal někoho přesvědčit. Jeho slova ale mluví jasně:
„Přišli jsme, posle Nejmenovatelných, abychom ti posloužili. Zvěstovateli konce a očisty, naše životy patří Nejmenovatelným… vezmi si tu skromnou trochu lidské krve, kterou dokážeme uronit z našich hrdel… nechť se tak tvé dílo zadaří!“
Umlkne. Všichni jeho akolyté pokleknou, čely se dotknou země a ruce položí před sebe, směrem ke Kaedor, v pobožné modlitbě. Je z nich cítit úcta a strach.
Petrana za Kaedor stojí pevně. Mlčí – očekává potíže. Možná, že převzetí koruny něco způsobí.
Instikty Kaedor také napovídají, že by se s nimi možná dalo mluvit… buď směrem k odložení jejich masové oběti… nebo jednoduše rozkazovat bez udání důvodu. Nejdůležitější nejspíš bude sebevědomí… ale těžko říct, jestli ona vůbec může říct něco, co by do jejich srdcí vneslo nějakou pochybnost…
Ale lepší neriskovat. Je jich tolik, že by dokonce i Petraně mohli dělat problémy… zvlášť pokud mají nějaké síly od Hlasů.