Aftermath

Nejspíše jsem si zahrávala s ohněm, ale za pokus to stalo. Dělala jsem v minulosti šílenější věci, ale byla pravda, že tam jsem měla vždy nějaký plán B. Nyní to bylo buď, že vyjde nebo že se stane něco hodně zlého.
Můj pokus se dokonce zdál úspěšný prvních pár vteřin, ale cokoliv tyto Hlasy byly si to nenechaly jen tak líbit a kouzlo proti mně otočili. Zaplavila mne panika a naštěstí se mi podařilo kouzlo přerušit… bez žádného slova nebo něčeho jiného, možná to byl instinkt, možná něco jiného, ale ta vteřina-dvě byly tak děsivé, že se mi podlomila kolena.
Než jsem ale dokázala padnout na zem, přerušení kouzla zapříčinilo výbuch a já jsem byla mrštěna zpět. Dopadla jsem na zem a konečně vydechla, protože jsem si ani neuvědomila, že celou dobu mám zadržený dech.
Ticho se rozeznělo a já se posadila, snažící se zpozorovat Petranu… podle křiků kultistů jsem doufala, že ji napadne někoho si nechat na výslech.

Po třech snahách se dostat na nohy jsem se konečně vyhoupla a popošla ke kruhu, který byl zničený. Natáhla si opět pásku přes oči a pokusila se zjistit, jestli na něco ještě nepřijdu. Cítila jsem, že mám nyní magii Hlasů ale… pokoušet se ji nyní testovat na kultistech jsem vážně nechtěla, hlavně, když jsem měla problém se vůbec udržet na nohách.

Hrátky s ohněm

Kaedor vztáhla ruku před sebe a soustředila se na jedno z kouzel, které už vyzkoušela. Rituální místo zavířilo silou. Ucítila, jak se energie toho místa brání. Ve Sféře spatřila, jak se magie plynoucí zdola odtrhává a jak sebou proudy cukají.
Podařilo se jí začít čerpat trochu energie-
Ale bylo to síla Hlasů. Poznala jí. Divoká, nebezpečná a nevyzpytatelná magie. Už se s ní jednou setkala – dostala jí od Hlasů zapůjčenou. Rozhodně se tomu nedalo důvěřovat.

Podařilo se jí toho získat jen malé množství. Kolem byly slyšet snahy Petrany zbavit se kultistů. A pak najednou vše utichlo.
Kaedor ucítila, jak se síla v rituálním místu doopravdy probrala. A ucítila, jak se tok energie obrací. Její síla – její život – mizelo to vše v rituálním kruhu.
Byl to děsivý, ale krátký moment.
Téměř instinktivně přerušila kouzlo. Magie se vzpouzela a nedovolovala jí se uvolnit z jejich sevření. Tyto Hlasy z ní chtěly víc. Nezaslechla je, nepromluvili k ní. Ale pokusili se jí pohltit.

Slyšela praskání země. Pak zazněl třesk magické exploze. Kouzlo se přerušilo a energie, která byla na půli cesty, se vybila ve výbuchu, který Kaedor udeřil.
Když se ticho vrátilo, a Kaedor se zvládla zorientovat, zjistila, že rituální kruh je zničen. Země byla popraskaná, z puklin vycházel jemný nafialovělý dým… který se už vytrácel – vlastně si nebyla jistá, jestli si s ní jen nehrály její vlastní podivné oči.
Hlasy… nebo to, co to bylo… zmizely. V prohlubni se rozhostilo ticho. Kaedor zůstala část té síly, kterou se jí podařilo urvat. Byla to divoká síla Hlasů… a použít jí bylo rozhodně riskantní. Navíc se cítila nesmírně vyčerpaná, protože si z ní část její síly Hlasy odnesly. Nemělo by to ale být nic nenapravitelného.
Kousek za sebou slyšela, že kultisté přestali Petraně odporvat. Možná, že to souviselo s tím, že neúmyslně zničila ten kruh. Zatím k ní ale Petrana ještě nepřišla, takže se mohla věnovat dalšímu vyšetřování toho, co se stalo, když se pokusila si energii toho místa přivlastnit.

Rituál

Musela jsem se trochu zasmát, možná jsem řešila v této situaci blbosti, ale taková jsem prostě byla i na bojišti. Původně mnoho mých bariér dokázala odrazit a vrátit kouzla zpět na ty, co je proti mně hodili, takže jsem neměla problém se bránit i bez mého plného vědomí.
„Nechám to tedy na vás,“ řekla jsem, chvilku pozorující její magii a pak se vracející k tomu, co jsem chtěla zkusit. Kouzlo Atal, které jsem považovala jako to, které by mi mohlo pomoct, což se aspoň trochu podařilo.
Viděla jsem sféru, která mi byla poměrně povědomá… odhalující nejen moji auru, ale i auru okolí… nyní sledující to, že cokoliv toto bylo, mělo to vážně nějakou podobnost Hlasům, které jsem znala. Možná nějaká magická odnož Hlasů, či třeba jen pár, které zde nebyly… i tak jsem ale věděla, že mají nějakou podobnost. A pokud vážně nějakou podobnost měli, tak komunikace s nimi nebyla asi moc rozumná. Již minule to byla směska čehosi, kde každý chtěl něco jiného a pokud to někdo dokázal pochopit, tak nejspíše nějací kultisté, jako jsme zde právě naháněli.

S pohledem na znaky na zemi a přemýšlení, jestli by se dalo zneužít jsem věděla, že ať se nyní stane cokoliv, tak si zahrávám s ohněm. Z nějakého důvodů se kultisté bály mých očí… anebo to bylo jen vážně to, že chtěli posily. Ať se jednalo o cokoliv, tak pokud jsem se někdy chtěla ještě s Hlasy setkat, bylo potřeba na sebe opět upoutat pozornost. A snaha s nimi mluvit byla pro mou povahu málo radikální…
Nadechla jsem se a dodala: „Doufám, že tohoto nebudu litovat,“ Jednu ruku jsem natáhla přímo nad sebe a druhou nasměřovala směrem, odkud jsem cítila magii Hlasů.
„Izar-athkari!“ Ruku nad sebou jsem trhnutím nasměřovala vedle původní a čekala, jestli se něco stane, nebo pokud se Petrana vrátí, tak budu vypadat opět za blba (28).

Průzkum bojem

Petrana si přiložila ruku na čelo a povzdychla si při poznámkách a úvahách Kaedor.
„Tohle není ta správná chvíle na rozbor mých dětských koníčků! Ti kultisté už si nás všimli.“
V tom okamžiku uslyšela Kaedor zapraskání vyčarovaného blesku. Petrana jí odstrčila a udělala před sebou rychlé gesto. Vzduch se zatřpytil. Od okraje prohlubně se zaklikatil nafialovělý blesk. Rozprskl se před Petranou v široké kouli a poté neškodně sjel do okolní země.
„Výborně, takže dokážete vyvolávat zabíjácké elementy cizí magie, když obětujete něčí energii? To zní docela užitečně.“
Zatímco mluvila, vztyčila ruce před sebe. Z dlaní jí vytryskly dva dlouhé jazyky plamenů, které zasáhly místa, odkud přišly blesky. Kámen okolních skal se začal rozžhavovat a pukat. Petrana dle všeho střílela na slepo, takže zvolila plošný útok.
„Jako by se ztratili – nedokážu je vycítit. To je vážně zajímavé… musí nějak skrývat svou magii.“
Ozvalo se odumírající kvílení, zatímco plameny Petrany jako rozpálená smůla zalily celý jeden okraj prohlubně. Neschovávali se dlouho.

Kaedor stále dokázala život a energii ostatních kultistů vycítit. Nedalo se říct, jestli nějak skutečně ukrývali svou podstatu… žádným běžným způsobem to nebylo… možná, že i oni měli nějaké temné požehnání… ač slabší, než bylo to její.
„Dobrá – podívejte se na ten rituální kruh, tohle můžete nechat na mě.“
S tím se obrátila o sto osmdesát stupňů a plameny tak pokryly celou jednu stranu prohlubně. Chladná tvář lidské čarodějky v oranžové září zuřících plamenů nabrala poměrně děsivý vzhled. Ohně však rychle uhasínaly a nešířily se, když čarodějka nenašla svůj cíl. Nebylo jisté, kolik pozornosti už tak připoutají a rozpoutat lesní požár by jim nepomohlo.
Petrana měla svou elementální magii dokonale pod kontrolou. A jakákoliv světla budou v nejhorším přičítána místním kultistům.

Kaeador se mezitím obrátila směrem k rituálnímu místu, kterému se Petrana kouzly i tělem pečlivě vyhýbala.
Atal, zašuměla její slova v drobné ozvěně. Jako by síla zarezonovala v jejím hlase a rozhýbala vzduch.
Kouzlo se dle všeho zdařilo. Kolem ní se objevilo nafialovělé světlo, odhalující sféru. V jejích odkrytých očích to však bylo něco mnohem zajímavějšího.
Atal jí odhalil poměrně dost. Viděla rituální místo, které zářilo propletenými proudy energie. Pro běžnou čarodějku to nebyla spatřitelná energie… Kaedor to velmi připomínalo sílu, kterou spatřila ve studnici ve slumech, kde se poprvé setkala s Cizincem a s Hlasy.
Tohle bylo o dost menší. Ale i tady platilo, že to viděl jen ten, kdo věděl, co hledal… nebo komu to bylo ukázáno.
Možná, že ve světle kouzla Atal to uvidí i Petrana, ale ta měla nyní dost starostí s kultisty na to aby se ohlížela na fialové světlo.
Kaedor měla dojem, že slyší šepot… byl ale o poznání jiný, než když k ní Hlasy promlouvali. Vlastně ani neměla pocit, že mluví k ní. I tak v tomto místě cítila sílu, která se táhla z hloubky pod ní, kde přebývali roztroušené padlé „hvězdy“ ve Sféře. Tam odtud pramenila síla Hlasů.
Takže i tohle bylo jejich dílo. Jen jich tu dle všeho bylo méně. A měla dojem, že jsou to trochu jiné hlasy… povědomé, ale jiné. Možná, že je dříve neslyšela v té přehršli, která jí rezonovala hlavou posledně.
Stejně k ní nemluvili. Mohla je zkusit oslovit… nebo tu sílu uchopit… anebo tohle prokleté místo raději nechat na pokoji, když už se dozvěděla, koho kultisté nejspíš vzývají…

Další pokusy

„Nevěděla jsem, že dokážete hrát na klavír,“ usmála jsem se a dodala: „Mnoho elfů umí téměř s každým nástrojem, díky naší dlouhověkosti. U lidí, hlavně těch magicky nadaných to bylo vždy bráno jako ztráta času. Aspoň z naší perspektivy… předpokládám tedy, že to po vás chtěli rodiče? Nebo snad jste se sama nadchla?“ Zeptala jsem se ze zajímavosti a přemýšlela, jak tedy dále pokračovat.

„Chápu… vyvolání toho stvoření mne stálo manu toho mága, a i ty krystaly… nejsem si jistá, jestli bych to dokázala opět vyvolat. I když si pamatuji, že kouzla právě Thar’A’Taxe často nepracovali s manou toho, kdo kouzlil, ale s energií cíle, na které byly seslány. Samozřejmě, pokud neměl nějaké bariéry a tak dále,“ řekla jsem téměř, jako kdybych dělala přednášku a uvědomění jsem se zasmála: „Je možná dobře, že se odstoupilo k magii s podporou tekuté magie, či původně té krystalické… než k tomuto.“

„Dobře… nechám vás tedy vyčistit okolí, předpokládám, že se na to i těšíte,“ usmála jsem se a přemýšlela, jak moc napojení mágové v podzemí mohli být s tím, co chtěli ti na povrchu. Možná se jednalo o stejné kouzlo, jen takové, kde bylo potřeba mít přístup k nebesům?
Zamyslela jsem se a přistoupila k místům, kde chtěli rituál konat a dala na slova Petrany. Pokud o nás věděli, tak trochu světla z mé magie tomu už neuškodí. Rozevřela jsem dlaň a vyčarovala: „Atal…“ (55) Při čemž jsem si stáhla kápi více do obličeje a odhalila opět jedno z mých očích. Abych se na to mohla podívat o trochu lépe.

Plány na zbytek noci…

Petrana se ušklíbla na Kaedor a odpověděla:
„Ano, omluva je docela na místě. Ale chápu, bylo mi od začátku jasné, že to nemáte příliš pod kontrolou. Nemohla jsem vás nechat jen tak jít experimentovat samotnou – to by neskončilo o nic lépe.“ Tím trochu připomene pokus se stromem, který mohl skončit dost nehezky.
Povzdechne si. „Oběti pro pokrok, že?“ Pak jen mávne rukou.
„Dobrá, pokud se s mistrem Doliganem budeme moct domluvit, budu jen ráda… bez magie bych teď měla život dost zkomplikovaný. Například společenský tanec je v podstatě ze stolu, stejně jako hra na klavír.“
Ale jinak nese své zranění poměrně statečně a podobně jako Kaedor obrátí svou pozornost ke zbytku kultistů a k tomu, co tu uctívali.

Lidská čarodějka se rozhlédne a zůstane hledět na několik průchodů do podzemí, ke kterým kultisté utíkali. Ale nedoběhli.
„Nesouhlasím s vámi, ještě jich tu určitě pár bude… a nejspíš jsme přilákali i pozornost těch hlídek okolo. Nemám dojem, že by si s těmi poradilo vaše kouzlo…“ Stín se skutečně tím směrem nevydal. Petrana byla blíž.
„A pořád bych ráda někde našla tu korunu a toho kněze-kultistu, o kterých mluvili ve vesnici. Asi budou někde v podzemí.“
Podívá se vzhůru, k okraji prohlubně, na jejímž dně teď jsou.
„Můžu zkusit vyčistit okolí. Vy byste si mezitím mohla zkusit procvičit nějakou neofenzivní magii. To vaše světlo, Atal, taky něco ukazovalo – nebyl to žádný útok. Co vy na to?“
Možná, že tím trochu naznačuje, že by si ráda vylila frustraci nad zmrzačením trochou bezmezného upalování nižších společenských tříd, ale nahlas to neřekne.
„Třeba tím i zjistíte, co to tady uctívali. A co za rituál tu připravovali. Nějaké stopy po sobě museli nechat, ne?“

Prsty a Hlasy

Upřímně jsem nevěděla, jestli můj výtvor chce zaútočit na mne, či ne. Za normálních okolností by se vážně nepodařené kouzlo rozhodlo nejdříve zaútočit na všechny ostatní, ale toto bylo dost pokřivené kouzlo. A ať se řídilo čímkoliv, věděla jsem, že to mohlo klidně zaútočit i na svého tvůrce…

Krátké usyknutí, ale místo žádaného efektu ihned se ukázal až po chvíli, kdy Petrana klečela na zemi v bolesti. Své oči jsem si zakryla, navzdory situaci a uvědomila si, že kouzlo zafungovalo. Z Petrany nezůstala jen kaluže, ale i tak utrpěla zranění.
„Uhm… omlouvám se… nejspíše jsem vás měla poslat pryč. Ať už se jednalo o cokoliv, sice mne to neposlouchalo, ale nechtělo mne to zabít,“ zamyslela jsem se a dodala: „Navíc na rozdíl od prvního kouzla se necítím silnější, takže…“ polemizovala jsem a pokračovala: „Cokoliv jsem vyvolala bylo spíše vyvolání něčeho z jiné sféry a poslání zpět než vytvoření něčeho, jako byly golemové.“
Podívala jsem se zpět na Petranu a dodala: „Pokusila bych se vám nějak pomoci magií druidů, ale… nepředpokládám, že bych docílila čehokoliv,“ pomyslela jsem a dodala: „Ohledně prstů jsem si jistá, že mi mistr Doligan dluží ještě nějakou službu za to, že se dostal do Aedhala… v nejhorším to zaplatí ambasáda. Popřípadě, pokud se dostaneme do Města Magie, tak si budete moc vybrat nějaký z mých artefaktů. U těch jsem aspoň schopná říct k čemu byli,“ usmála jsem se, protože v dnešní době artefakty byly nejspíše mnohem normálnější než v mé době, ale i tak. Pokud samotná truhlice nebyla pokřivena, tak i když se mnou mé artefakty nebudou rezonovat, tak aspoň budu moct popsat jejich účel. Kdo ví ale, jestli truhlice byla vůbec stále stabilní.

„Ano, ale… i když jsme nejspíše všechny kultisty zabili, pořád je zde to, co je sem přivedlo a co uctívali. Ať se jedná o cokoliv, tak je na čase se toho zbavit, aby to žádné další kultisty nelákalo.“ Usmála jsem se a zamyslela: Ať se jedná o část Hlasů, zkusíme na ně to kouzlo, co na Kultistu. Přivlastnit si i část jejich síly by se mohlo hodit…

Útok stínu

Stín se blížil závratnou rychlostí. Petrana vyvolala několik silných kleteb a lámacích kouzel, ale stín to jen na chvíli zpomalilo. Poté každé kouzlo pohltil a byl ještě silnější.
Kaedor pohotově sáhla po zaklínadlu od profesora Artinera.
Pocítila bolest, která se jí neurčitě usadila za očima. Účinek kouzla byl pomalý. Temnota jí obestřela-
A minula. Stín kolem ní prolétl, ani o ní nezavadil. Její smysly se však najednou utlumily, jak slovo Athuselam začalo dělat svou magii. Na moment se jí před očima zatmnělo. Měla pocit, že slyší vzdálený výkřik.

Pak se jí před očima opět rozjasnilo. Noc se zdála trochu světlejší, hvězdy se jí snad zdály jasnější. Zápach byl pryč. Stín podle všeho rovněž.
Kaedor se ohlédla.
Petrana klečela na zemi. Její obličej byl pokrytý ošklivými krvavými kruhovými jizvami. Jako by se jí pijavice přisály k obličeji a poté je někdo násilím odtrhl. Svírala ruku, kterou ještě před chvílí měla vztaženou před sebou.
Místo ukazováku měla jen krvavý pahýl. Malík a prsteník byl utržené v kloubu. Kaedor slyšela, jak čarodějka těžce oddychuje.
Pak jí slyšela mumlat. Kouzla hned poznala. Léčitelská magie. Ale i léčitelská magie má problém se ztracenými končetinami. Ani oči Kaedor by se nedaly jednoduše vyléčit, i kdyby našla mistry léčitelství.

Na tváři Petrany se objevila trocha klidu a pokoje, jak kouzlo začalo zabírat. Krvavé šrámy se postupně zavíraly, jak byla přirozená regenerace mnohonásobně urychlena.
Po chvíli zbylo na její tváři jen několik fleků od krve. Prsty u ruky zůstaly chybějící, ale nyní byly zacelené a nekrvácely. Jinak vyvázla Petrana bez jizev.
Vrhla na Kaedor unavený úsměv.
„Alespoň že to nebyl magický útok. Prošlo to mými obranami jako nůž máslem. Mělo to magickou podstatu… ale zranění jsou to fyzická. Ta přežiju.“
Pak se pomalu zasmála. „Jestli přijde Inkvizice až k Aklianě, mám vaše svolení vás shodit jako bombu doprostřed jejich armády? Jedno takovéhle kouzlo a máme alespoň jednu starost z krku.“ Úsměv přešel do povzdechnutí, zatímco si Petrana prohlížela zmrzačenou ruku.
„Budu muset požádat mistra Doligana o mechanický prst… nebo možná o tři. Ale nejdřív na to budu muset sehnat peníze… takové hračky nejsou levné, ani pro šlechtu.“
Pomalu se zvedla na nohy. Zůstala pokrčená a unaveně se opírá o svoje nohy.
„Dobrá… možná bych si prozatím nechala výzkum ofenzivních kouzel na jindy… už jsme zjistili, že se vám jen tak někdo nepostaví a nezůstane naživu, a to prozatím stačí ne?“

Stín

Jednu věc jsem nečekala, a to bylo to, že kultisté se dali na úprk dříve, než jsem dokázala cokoliv udělat. Mohli to být vážně mé oči? Nebo se jen báli opravdového mága? I tak… něco se mi podařilo vykouzlit a zápach stvoření mi připomenul to, co jsem dokázala v městě. Jen nyní to bylo jiné. Nebyl to automaton, ale jakýsi stín, který naplňoval vzduch zápachem, který mi nevadil asi tolik, jak by měl. Natáhla jsem levý rukáv přes ústa a nos, abych aspoň trochu to trochu eliminovala a sledovala, co se stalo.

I navzdory mým odhaleným očím jsem neviděla, co stín přesně udělal, ale zvuk mi dokázal odhalit, že ať se jednalo o cokoliv, tak to nebylo nic hezkého z pohledu kultistů.
Jeden za druhým zmizel a pak se stín obrátil vůči jeho tvůrci a Petraně… nejhorší na tom bylo, že já jsem necítila absolutní žádnou kontrolu nad tímto stínem. Bylo to jako vyvolání či přivolání čehosi, co mělo vlastní vůli. V normálních okolnostech by to bylo fascinující, ale protože to šlo nyní k nám a magie Petrany s tím neudělala vůbec nic, musela jsem myslet rychle.

Jediné, co mne napadlo bylo to dostat pod kontrolu… natáhla jsem vůči tomu ruku, mířící vůči tomu a vykřikla: „Athuselam!" s vírou, že to budu moct aspoň zastavit. (38)

Vyvolávání stínů…

Petrana zůstala v pozoru, zatímco se Kaedor připravila kouzlit. Muži vykřikli, když Kaedor zpozorovali… a do výkřiku se najednou vmísil strach. Ještě než začal kouzlit, začali se obracet a prchat. Volali slova, která byla nesrozumitelná a nezdála se být v jazyce, který by Kaedor rozeznávala.
Než se dostali jakkoliv daleko, kouzlo Kaedor nabralo sílu. Jak si všimla, zcela vysálo krystaly, které zbyly… ty se rozpadly na prach, který se téměř rozplynul, ač žádný velký vítr nevál.
Poté kouzlo začalo sát sílu i z ní – tu, kterou získala ze zabitého kultisty.

Jak energie mizela, cítila, jak cosi pronásleduje jednotlivé kultisty. Z dálky to vypadalo jen jako nafialovělý stín… pohybovalo se to velmi rychle, ač bylo možné to očima sledovat.
Vzduch se naplnil nepříjemným zápachem. Kaedor z něj oči nepálily a zdál se jí zvladatelný, ale uslyšela za sebou prudké a velmi nespokojené nadechnutí od Petrany, než si kouzlem ochránila své smysly.
Utíkající muži začali zpomalovat. Drželi se za obličeje a klopýtali dál. Stín je doháněl jednoho po druhém.
Pokaždé, když někoho z nich dostihl, ozval se nehezký masitý zvuk. Pak člověk zmizel. Zůstala po něm jen louže krve, která se vytrácela rychleji, než by měla.
Bylo to dost ošklivý pohled. Navíc Kaedor necítila, že by měla nad počínáním toho stínu jakoukoliv kontrolu.

Brzy byli všichni kultisté mrtví.
Zápach zůstával. Stín se vrácel od louže k louži a za ním už žádné kaluže krve nebyly. Při pohybu se přibližoval zpět ke Kaedor a k Petraně.
„Máte to pod kontrolou?“ zamumlala čarodějka.
Nabíral na rychlosti. Petrana pozvedla ruku. Objevila se v ní jiskra plamene, který vyšlehl vpřed. Oheň sežehl stín, ale nijak mu neublížil. Pokračoval pořád dál, černá šmouha na realitě-
„Můžete s tím něco udělat?“ zeptala se Petrana, nyní s trochou nervozity v hlase.