Oběti experimentu, či několik cílů pro Petranu?

Bylo zajímavé, že Petrana věděla o dotyčném. Kdo ví, jestli nyní město nezkouší jednotlivá kouzla, protože jsem věděla moc dobře, jak silné dokážou být, ale většina z nich byla na hranici toho, co mnozí považovali za správné. Některé vyžadovali dokonce esenci života jako oběť a podobná zvěrstva, ale mnoho z nich se nepodařilo replikovat. Byla jednoduše moc komplexní… aspoň dotehdy. Kdo ví, co má magie nyní uměla…

„Záleží… město Magie… možná k nějakému městu poblíž, pokud nemá zničené teleportační platformy. Poslední, co chceme je otevřít portál do města, aby nás abominace samotného města napadli. Též ale dokážu jistě otevřít portál do jedné z mých studoven… pokud nebudou rozkradené mými studenty, tak bych tam mohla ještě něco najít. Nyní to neberu zle vůči mým studentům, sama jsem jim řekla, že kdybych umřela, tak ať si věci vezmou, ale teoreticky některé bariéry, protože jsem nezemřela, jsou doteď aktivní,“ dodala jsem a podívala jsem se směrem, na které ukázala.

Krátce jsem si povzdychla, protože jsem věděla, že jakékoliv kouzlo zkusím, tak se něco stane. Jen jsem doufala, že to kouzlo se neotočí vůči mně a nerozprskne mě, či nepřivolá to, co mne pronásledovalo od města.
Vědoma, že budeme mít moment překvapení, chopila jsem se krystalu (pokud ještě z něco zbylo) a druhou rukou jsem si povytáhla pásku tak, abych mohla na dotyčné vidět oběma očima. Toto jsem udělala v moment, kdy jsem stanula před skupinkou, která se k nám vydala, krystal (nebo co z něj zbylo) jsem položila mezi obě dlaně, natáhla je vůči skupině a řekla další nové prastaré kouzlo: „Utzk’Satari al Alkrsai“ a pokusila se jej vyslat vůči nim, či využít jejich energii na vykouzlení čehokoliv, co to bylo. Nemít ponětí, co kouzla dělají bylo vždy nebezpečné, ale věřila jsem, že kouzla, které si pamatuji nejsou taková, která by mi měla ublížit… aspoň tedy jsem se takové neučila. (76)

Experimentování pokračuje

Petrana poslouchala Kaedor, zatímco popisovala výsledky svého experimentu. Přikývla a pousmála se, když elfka zmínila Thar’A’Taxe. Úsměv to byl neveselý.
„Ano… doba je taková. Přichází nové věci… já, celá naše akademie, celá společnost nás lidí… i vás elfů… to všechno je staré. Buď najdeme v naší minulosti něco, co nám umožní přežít… nebo nás to nové pohltí a zničí. Nesmíme se štítit ničeho…“
Když potom Kaedor zmíní možnosti vytvoření stabilních portálů, Petrana se zájmem zvedne hlavu.
„Myslíte, že byste byla schopná vytvořit stabilní portály? To by bylo velkou posilou… Inkvizice nás ničí zejména protože jsme si zvykli na magii příliš spoléhat. Bez portálů a krystalů jsme najednou jako bez smyslů, bez končetin.“ Portály snad ještě zčásti fungují, ale podobně jako krystaly, po událostech s Městěm magie se zatím nikdo neodvážil riskovat… rozhodně to není co to bývalo.
Petrana si povzdechne. „Budeme muset pokračovat v těchto experimentech. Alespoň, že tito lidé už jsou ztraceni. Kultisté…“
Poznamená to, zatímco se dotkne prázdného oblečení. Ohlédla se směrem dál. V prostorné prohlubni za nimi bylo vidět světla.
„Pojďme. Támhle jsou naše další cíle.“

Prošli místy, které kultista hlídal, a stanuli na hraně prohlubně. Měla asi sto kroků v průměru, dala by se během několika minut přeběhnout. V krajích bylo vidět vstupy do podzemních jeskyní.
Celé přibližně kruhové prostranství bylo téměř prázdné. V jeho středu stál půltucet kultistů uvnitř jakéhosi kruhu ze znaků nakreslených na kamenech a rozložených v trávě. Zdá se, že právě probíhal nějaký obřad.
Prohlubeň asi slouží jako nějaké rituální shromaždiště. Kaedor rychle vycítila další stráže. Stáli po obvodu prohlubně, ale byli otočení směrem ven. Kaedor a Petrana byly skryté stíny a nocí – světlo už Petrana dávno nechala zmizet.
Skupina mužů ve středu prohlubně se právě dávala do pohybu. Nejspíš přerušili kouzlo, které měli v plánu.
„Asi nějak udržovali kontakt s vaším prvním pokusným králíkem,“ poznamenala. „Jdou přímo k nám. Jestli chcete experimentovat, teď je na to dobrá chvíle. Protože jim neplánuju dát příležitost, aby na nás zaútočili.“
Kaedor pocítila, jak se Petrana připravuje na střet s dalšími čaroději. Dříve by byly takové drobné detaily v magické auře jiných téměř nezpozorovatelné. Nyní dokázala číst jiné čaroděje jako otevřené knihy.

A jak dál

I když mi dělalo dost problém udržet se ve vzduchu, levitace se mi nakonec podařila. Nebyl to ale pocit, který jsem si mohla spojit s magií. Bylo to spíše jako kdybych chtěla kouzlit a místo své energie jsem měla nějakou půjčenou. Nejspíše bych to přirovnala jako využití krystalů při rituálech, kdy uložená energie byla využita místo dalších mágů…

Kouzlo jsem přerušila (pokud se mi to podařilo) a dodala: „No… nemůžu vyloženě říct, že bych chápala, jak má nynější magie funguje, ale kouzlo bylo takové, jako bych jej čekala. Navíc,“ povzdychla jsem si a dodala: „Kouzlo, které jsem použila bylo někoho, kdo se jmenoval Thar’A’Tax… nečekala bych, že bude fungovat. Nevím, jestli jste se o něm, kdy učila, protože mnoho fakult a mágů zakázalo o dotyčném mluvit, právě, protože absolutní většina kouzel dotyčného byla zvrhlejší a zakázanější než ten váš talisman. Ale i tak,“ podívala jsem se na zbytek prachu, který vítr rozfoukával: „Nemyslím si, že to je vyloženě pravá reprezentace kouzla dotyčného. Spíše to, jak umím nyní kouzlit má blíže k jeho magii, než k té mé… a proto se má magie zkřivila do nepoznání,“ podotkla jsem a dodala: „Pokud se mi ale podaří nashromáždit dostatek magie tímto kouzlem, budu schopna nejen otevřít portál do Města Magie, či do jedné z míst, kde jsem studovala… nebo i do města trpaslíků. Pokud tam tedy ještě někdo žije,“ zamyslela jsem se nahlas.

„Jdeme tedy experimentovat dále… zkusím zaklínadlo, které by mi mělo pomoct udržet kontrolu a následně toho… teoreticky bych to měla zvládnout seslat na několik cílů naráz. Budu tedy jen doufat, že kdekoliv se ukládá ta energie, tak to na mne neupoutá moc pozornosti. Nerada bych, abyste krom kultistů musela zastavit cokoliv, co lákám jako světlo-hmyz, uprostřed noci,“ usmála jsem se na ní a vydala jsem se tedy tím směrem, kde jsme mohli očekávat více kultistů.

Cizí síla

Petrana přikývla, když se Kaedor připravila zkoušet další kouzlo.
„Dobrá, ale buďte při tom opatrná. Tady si vážně hrajeme s ohněm,“ dodala při pohledu na vzdálenou hromádku prachu a šatů. Prach už byl téměř pryč. Skoro jako když zabíjely samotné Hlasy…
Kaedor poté vyslovila své kouzlo.
Nejprve se nic moc nedělo. Poté pomalu, neochotně, se začala Kaedor zvedat. Nebylo to nic příliš silného a čerpalo to energii docela rychle… ale zdálo se, že to fungovalo.
Měla problémy to ovládat. Vždyť už je to několik měsíců kdy naposledy běžně kouzlila… a mezitím se toho stalo příliš mnoho. A k tomu všemu to vlastně ani nebylo kouzlo z její vlastní energie. Nyní si tím byla jistá.

Ale nade vší pochybnost to skutečně bylo kouzlo. Spotřebovávalo energii, kterou získala z toho nebohého kultisty a zdálo se pod kontrolou. Nevypadalo nijak překroucené její novou podstatou.
Ovládat ho ale bylo velmi nešikovné. Kaedor necítila, jako by kouzlila sama, ale to by se dalo přičíst nezvyku používat tuhle novou sílu… nebo jiným okolnostem.
„To vypadá, že to máte pod kontrolou,“ poznamenala Petrana a nepodařilo se jí tak úplně schovat překvapení.
Je otázka, jestli se Kaedor odváží zkusit odlevitovat ze skály nad otevřený prostor nebo zkusí nějaké jiné složitější manévry. Nejspíš to závisí na tom, jak moc věří Petraně, že by jí dokázala zachytit, kdyby se něco pokazilo.
Ale jednoduché kouzlo dle všeho vyšlo, a dokonce ani nepřivolalo Temnotu. Když tedy použila tuhle… ne úplně běžnou magii.

Nebezpečná kouzla

Nejspíše bych lhala, kdybych to, co jsem viděla, mi nenahnalo husinu. Jedna věc je vědět teorii magie, ale vidět to, co se vážně stalo byla věc jiná. Navíc, pocit, že jsem magii chvilku držela byl osvěžující, ale to, že ji pak cokoliv lapilo a téměř jako loutku jej využilo skrz mé tělo byla věc jiná. Kouzlo, které jsem použila jsem nekontrolovala a o to to bylo nebezpečnější… mohlo se utrhnout, zaútočit na Petranu či na mě a já bych proti tomu nemohla nic dělat. Byla jen otázka času, kdy se tak stane a já jsem věděla, že než tak magii nechat ovládnout mé tělo, budu to muset nějak zkrotit. Přijít na kouzlo, kterým to budu moc zastavit, či se pokusit lépe manipulovat s toky, přesto cokoliv se nyní stalo nebylo absolutně v mé kontrole.

Podívala jsem se zpět na své prsty a pak na tu hromádku prachu, co tam zbyla. Pocit hladu byl pryč a s tím jsem se zamyslela, proč se nyní cítím posilněna.
Nyní je jen otázka, jestli to, co jsem z něj dostala mi dodalo energii navždy, nebo jsem více méně naplnila sama sebe energií, jako kdybych naplnila magický krystal a nyní využívala energii v něm, dokud nevyprchá, zamyslela jsem se a byla jsem krátce na to vytržena slovy Petrany.
Přetáhla jsem si pásku přes oko, abych je měla obě zakrytá. Další otázka, kdy to Petraně budu muset říct. Přeci bylo lepší ji to říct, než aby na to pak přišla… ale i tak, nyní zanedbatelné.

Zamyslela jsem se nad kouzlem, které bych mohla zkusit. Něco jednoduchého, co se nemůže (snad) tak zvrhnout a energie mrtvého kultisty by na to měla stačit, abych ověřila svoji teorii. Potřebovala jsem kouzlo, které jsem znala, jak funguje od A do Z a ne cokoliv jako zakázaná kouzla Thar’A’Taxe, které mohli udělat více méně cokoliv.

Trošku jsem zamrmlala, protože všechna z nich byla více méně složitá a neskutečně komplexní. Na jednoduché jsem měla jiná kouzla, které je uměla…

„Zkusím něco jednoduchého… kdyžtak se mne připravte chytnout, kdybych sletěla ze skály“ podívala jsem se na nohy, roztáhla ruce a řekla: „Traia!“ Slova, které elfští studenti využívali, když zkoušeli levitaci, která pak mohla přejít na kouzla, které jim dovolilo létat. Já toto kouzlo používala spíše jako ukázku mé bezedné many, proto jsem dost často prolevitovala celý den… jen rozdíl byl, že u mě to byla aura, která mi kouzlo propůjčovala, a i toto kouzlo pro mne nebylo zas tak známé. V nejhorším by mne podmetl vítr či mana a já bych si rozbila nos… co horšího se může stát? (17)

Prastará kouzla

Petrana nechala Kaedor experimentovat. Ta si našla místo, odkud na mladého kultistu vidí. Musela kvůli tomu spolu s Petranou vyšplhat výš a sejít ze stezky. Nakonec se ale dostaly ke skále, která jim ten správný výhled poskytla.
„Izar-athkari“ zazní ozvěna mezi balvany. Vrací se jako šepot víckrát, než by měla…
Její oko, nyní nezakryté páskou, vidělo svět docela jinak. Všude kolem byla energie. Stačilo jí jen uchopit. Nyní cítila, že se kouzlo natáhlo vpřed a dalo do pohybu.
Kaedor pocítila, že se pro ní svět zpomalil, její smysly zostřily. Její kouzlo stisklo energii mladého muže. Nejen magickou sílu. Popadlo to celou jeho životní sílu.
Na kratičký moment měla pocit, že tu sílu sama drží v rukou a že skrz ní může ovládat to tělo, které k síle neodlučitelně patří. Kouzlo na Kaedor ale nečekalo a energie vyprchávala z muže směrem k ní, jako ocel přitahovaná magnetem.

Nestihla jí nijak zabránit ani s tokem cokoliv udělat. Rozhodně k tomu ale byla příležitost, kdyby na ní byla připravená. Možná zastavit ten proud… manipulovat s ním…
Ale teď už byl proces nezvratný.
Sledovali z dálky, jak sebou muž klopýtl. Opřel se o skálu a zalapal po dechu. Pak se svezl k zemi. Z celého jeho těla se začala vznášet temná, nafialovělá mlha. Rychle se ztrácí v nočním vzduchu.
Brzo nezbývá nic než prázdná hromádka oblečení a trocha fialového prachu.

Pocit hladu Kaedor utišila. Cítí se posílena. A cítí, že měla určitou, nezanedbatelnou část té energie nyní k dispozici. Skoro jako když měla svou vlastní kouzelnickou sílu na dosah ruky… jen teď nebyla docela její.
Bylo jí o poznání méně, než by se dalo očekávat. Mladý talent by měl být plný síly. Část toho ale musela někam uniknout.
Tak nebo tak, nyní měla Kaedor k dispozici nějakou energi… pokud se jí odváží použít. Petrana vedle ní se překvapeně nadechla.
„Tedy-“ zamumlala trochu zaskočeně. „To je rozhodně působivé. A trochu méně nápadné, než ohnivá magie.“

Prastaré zaříkadlo

Vypadá to, že jsme se vážně dostaly do míst, kde se nacházeli kultisté. Ať už uctívali cokoliv, bylo mi jasné, že to „něco“ bude mít něco společného s Hlasy, ať již vzdáleně, nebo o něco blíže. Pokoušet své šance proti dané síly jsem bez Petrany nechtěla a zkoušet své magické snahy na něčem, co tyto síly uctívá bylo nejspíše bezpečnější.

Krátce zahleděná směrem k jakémusi mladíkovi, který byl nejspíše na stráži. Ať již dělal cokoliv, byl tam sám a tam možná i ideální cíl pro mé snahy odhalit tajemství mé aktuální magie. Petrana si jej nevšimla, i když v moment, kdy mne oslovila, tak jsem s sebou škubla… pocit, jako kdybych měla hlad… Chuť něco pozřít… Ale… nebylo to touha po jídle, ale po magii. Pocit jsem zkusila zahnat zavrtěním hlavy a podívala jsem se na Petranu s tichými slovy: „Za skálou je mladík… kultista. Budu potřebovat, abych jste zabránila jakémukoliv poplachu, pokusím se zkusit o nějaké kouzlo,“ řekla jsem a krátce na ní kývla.

Ať již se jednalo o kohokoliv, věděla jsem, že jakákoliv kouzla, které dle mne byla naprosto bezpečná se vždy překroutila tak, aby mne zabila. Ať již přivoláním „Té entity“ nebo něco, jako s tím stromem. Možná jsem na to šla jednoduše špatně… existovalo mnoho zakázaných kouzel, především těch, které vytvořil kdysi Thar’A’Tax, půl elf, půl člověk… předpokládala jsem, že pokud tyto kouzla někde existovala, tak nejspíše už jen v mé mysli, protože většina byla zapečetěna ve stromech života, které nyní byly uhlíky, nebo v Městu Magie.
Musela jsem si hodně vzpomínat na přesný akcent, kterým se tato kouzla spouštěla, protože se jednalo o spojení prastaré elfštiny a lidské řeči. Většina těchto kouzel za normálních okolností způsobila nepředstavitelnou bolest, transmutaci lidské energie, vyrvání magie či "duše" z lidského těla, nebo třeba jednoduché věci, jako explozi všech orgánů v těle. Nebylo to jednoduše nic hezkého a byl důvod, proč tyto kouzla byla zakázaná…
Mě ale nyní jen napadlo to, že kouzla, které jsem znala mají dost opačný efekt, než bych chtěla, tak mohu zkusit nějaké od toho, kterého většina již zapomenula. Problém byl, že jsem si nepamatovala přesný výsledek těchto kouzel a dost se mi pletla…
Přešla jsem nějak, abych na dotyčného viděla a pokud mne Petrana následovala, tak na ní kývla. Stranou od ní jsem si popotáhla pásku z oka, abych viděla spektrum magie a s tichým odkašláním vyslovila prastaré kouzlo. Za pokus to stálo: „Izar-athkari,“ koncem jsem to téměř zasyčela, protože akcent byl divný a já nyní mohla jen doufat, co prastaré zaříkadlo vlastně dělalo, či dělá nyní v mém podání. (68)

Klikaté pěšiny…

Petrana s přikývnutím uzná poznámku Kaedor a vykročí po pěšině mezi skalami vzhůru. Obě ženy tak míří stále blíž ke kultistům.
Brzy uvidí první světla – nemagická. Zdá se, že vychází z dolíku mezi skalami výš mezi vrchy. Cestou si všimli také několika temných děr, které by mohly ukazovat na jeskyně pod skalami.
Mezi skalami je nejspíš prohlubeň, která slouží kultistům jako místo k setkávání. Od něj se nejspíš line záře pochodní, které si v nočním světle všimli. Pěšina se táhne mezi skalami. Nikde nejsou žádná obydlí ani jiné značky. Kaedor si ani nevšimne mnoha dalších pro Petranu neviditelných symbolů. I přesto však jeden další spatří, kousek před sebou.

Kromě toho si Kaedor také všimne člověka. Ucítí ho daleko dřív, než by ho mohla vidět. Její smysly jí řeknou, že nad nimi a za skálou je někdo s magickým talentem. Poměrně mladý člověk. Surová energie, málo zkušeností…
Nejspíš hlídač. Dolík není ničím obehnán ani jinak chráněn, takže se spoléhají na hlídky. U tohohle ani není úplně jisté, jestli o svém nadání ví. Ale nejspíš ano, jinak by nehlídal sám.
„Všimla jste si něčeho?“ poznamená Petrana a možná Kaedor vyruší. Nejspíš něco bylo na Kaedor poznat. Sama mezitím cítí něco jako… hlad. Vychází to z jejího nitra – chuť na magii, na sílu.
Rozhodně to dříve nepociťovala. Nyní to přijde tak přirozeně jako žízeň nebo chuť k jídlu. Jen není jasné, jak takový pocit ukojit. Pokud je to vůbec dobrý nápad.

Ten neznámý je podle všeho průměrně silný, lidský talent. Nějaký cizí vliv se o něj otřel, ale jeho síly jsou docela běžné. Petrana by ho dokázala zničit snadno a tiše bez toho, aby se zapotila.
Na druhou stranu takový osamělý jedinec by mohl být dobrý kandidát na menší experimentaci.

Entity

Jakmile Petrana vyčarovala malou lucernu, uvědomila jsem si, že navzdory vnímání magických toků, tak tak lehké, jako vyzařovaly například stromy nebudu úplně schopna jen tak rozpoznat. Ale to, že se její kouzlo opíralo o okolí mi dávalo téměř jasné obrysy všeho okolí… s čímž jsem se musela zamyslet, jak bych dokázala vnímat například Temnotu, kdyby se o ni opřel protiútok města. Viděla bych jen magický obrys, nebo bych byla dokázat jádro Temnoty, či bych třeba viděla to, co to pohání. Všechno to byly spekulace, přesto zde byla pořád otázka, proč mé oči skončili takto a nezůstala jsem prostě slepá. Nevěřila jsem, že ať mi ta entita propůjčila tyto oči, tak to nebylo jen tak… mohl to být pocit, že by se mi hodily, a tak mi je dala, ale i tak… k tomu zde byla má pokřivená magie, která lákala ostatní entity jako ta nejhlasitější vábnička. Kdybych zkusila nějaké kouzlo, které propojovalo tehdy různá spektra mých magií, nejspíše by to přilákalo všechny entity na jeden bod. Otázka by pak byla, jak by se po rozcupování mého těla chovaly. I tak… bylo to něco, co by se dalo zneužít, ale na druhou stranu by to též mohlo znamenat úplný konec tohoto světa. I když Hlasy a Entity podobné té, před kterými mě skryla byly silné, Temnota se nemusela skrývat a ukazovala své drápy již dlouhou dobu. I tak jsem je ale neplánovala podceňovat, hlavně, když jsem věděla, že každá z nich by mne z nějakého důvodu nejspíše chtěla zabít.

Krátká cesta ke skálám, kde kývnu krátce na Petranu a promluvím k Lyn: „Dávej na koně Petrany pozor…“ poplácala jsem ji na krku a s pohledem zpět jsem si všimla jakéhosi znamení na skále. Krátce jsem přistoupila a prsty přes ně přejela se slovy: „Jdeme rozhodně správně,“ přemýšlela jsem, jestli toto není jen jakási značka pro kultisty, aby našli i v noci místo, kde se shledávají. Možná lesem vedla cesta sem, nebo naopak. Navíc… byl tu ten nádech toho, proč jsme tu byli. Ať to bylo cokoliv, byla to jakási entita, se kterou jsem se již potkala. Ať to byly Hlasy nebo něco spojené s Cizincem, tak to nebyla další strana. I to mi udělalo klid na duši, protože poslední, co jsem potřebovala, bylo cosi, co by mne chtělo ulovit a zabít.
„Souhlasím… buďte tedy opatrná, nepředpokládám, že v městě jste něco takového potkala,“ řekla jsem sice trošku škádlivě, ale pravdivě. I tak jsem věděla, že lecjaký kultista by mi mohl dát zabrat a pokud se mi nepodaří zkusit dotyčnému či dotyčné zaútočit na magický tok, tak bude asi jen na Petraně, aby mne zachránila. Měla jsem dle mne ty nestabilní krystaly ale… jak moc jsem se mohla spoléhat na to, že jsou vážně tak nestabilní, jak bych čekala. Byla též možnost, že než je použiji, tak má magie z nich vyprchá a já bych po někom mrskla jen prázdný krystal.

Směrem k temnému cíli

Petrana k většině toho, co Kaedor řekne, nemá co dodat. Když se poté obě ženy zvedají, čarodějka přijme zodpovědnost za cestu s úsměvem.
„Snad to nebude tak hrozné. Ten les není tak hustý… a doufám, že najdeme alespoň nějakou pěšinu.“
Brzy vykročí vpřed. Po chvilce váhání čarodějka vyčaruje malou lucernu – světlo, které září dost na to, aby viděli před sebe, ale které by je nemělo tak snadno prozradit.
Kaedor sama shledá, že ve tmě vidí snad lépe než ve dne. Obzvlášť se světlem z kouzla Petrany se jí docela daří orientovat. Lépe než se sluncem. Připadá jí, že vidí stejně dobře, jako by své oči vylepšila kouzlem – a přitom přesně má ještě stále pásku.

Nemusí jít dlouho a skutečně najdou úzkou pěšinu, která se táhne vzhůru.
„To bude naše cesta,“ poznamená čarodějka a zmírní světlo. Oba koně je následovali docela spokojeně. Lyn je v lese jako doma, zatímco ryzák Petrany vypadá spokojený, dokud má ušlechtilého elfského koně za společnost a průvodce. Ale to vše se dá jen hádat.
Nyní před sebou mají skály. Petrana se ohlédne na koně. Tohle není terén pro ně.
„Odsud už to nebude daleko, řekla bych. Nechala bych koně tady, bez uvázání. Jsou rozumní – a nechtěla bych je do ničeho zaplést. A i když nemám v plánu prchat, mohlo by být lepší, aby mohli odpovědět na zavolání. Nebo případně utéct sami, kdyby vycítili nebezpečí.“
Kaedor sama už nějaké nebezpečí cítí. Všimla si na jedné skále lehce fialově světélkujícího znamení. Nerozpoznává ho, řekla by, že jsou to jen náhodné čáranice. Petrana si toho však vůbec nevšimla. Nebo to alespoň nijak nekomentuje.
Má také dojem, že tu cítí vliv vnějších sil. Je těžké říct, co to je. Mohla by tipovat Cizince, pokud opustil město spolu s ní… ale spíš to připomíná Hlasy. Je to přitom o poznání slabší a trochu víc zaměřené. Jako by tu místo celého víru těch neznámých sil, které jí našeptávali ve staré studnici ve městě, byly jen jeden či dvě působící entity.
Možná slabší. Možná ne.

Petrana ani to nezaznamenala. Ale přeci jen si něčeho všimla.
„Řekla bych, že už jsme blízko. Mám pocit, že je tu něco pěkně prohnilého…“
Kdoví, jaké šesté smysly se v mnohých lidských generacích vyvinuly proti těm elfským. Třeba si podobných vlivů dokážou všimnout. Ona sama o nich ví jen díky svým neobvyklým smyslům.