Vzhůru vpřed

Tiše jsem se zasmála a dodala: „Nějak věřím, že kdybyste byla stejně upjatá, jako někteří vaši kolegové, tak nyní je větev stromu obarvena elfskou krví,“ řekla jsem jako vtip, i když tam špetka reality stejně byla. Přeci jen Petraně bylo asi jasné, že někteří by mne nejraději viděli mrtvou, ne-li na jejich stole pod ostřím nože, zkoumající mé tělo.

„Pokusím se vyzkoušet to, co jste mi navrhla… sice jsem nepředpokládala, že by moje kouzlo krystalizace mohlo něco přivolat, ale… manipulaci s toky magií a popřípadě vznícení many to nepřivolalo. Tak budeme doufat, že nebudete muset opakovat váš trik, protože nevím, jestli by se nám podařilo reagovat dostatečně rychle,“ usmála jsem se a šla jsem se posadit bokem, kdy si Petrana šla užít krátkého odpočinku. Bylo zajímavé vidět jakým stylem lidé využívali magii na spaní… asi to bylo elegantnější než chroupat upravené kusy krystalů, jako jsem dělala tak já. Do dneška jsem stejně věřila, že ty upravené krystaly byly návykové… sama jsem nyní ty své držela a přemýšlela, jestli by explodovaly jako tehdy ten krystal od Hlasů. Bylo to možné a rozhodně mlátit s nimi jsem neplánovala, přesto pokud by přišlo do tuhého, tak bych je po někom asi i mrskla.

Probuzení a já jsem se oprášila s tím, že jsem kývla na Petranu a dodala: „Jdeme… a… předpokládám, že nechám na vás, jak nás povedete. Já dokážu vnímat věci okolo sebe a nějak nespoléhám na to, jestli je světlo, nebo tma… spíše tedy jde na vás. V nejhorším, kdyby mne zrak zradil, tak to poznáte, že mi šlehne nějaká větev a já budu rozpláclá na zemi,“ tiché zasmání se zapřemýšlením, jak moc se bude chtít koním nás následovat, když oni neuvidí. Kdybych mohla čarovat, nejspíše bych dokázala očarovat jejich oči, aby viděli, ale s nynější magií riskovat to, že neuvidí již nikdy vůbec jsem vážně zkoušet nechtěla.

Ještě chvíli odpočinku…

Petrana si vyslechne slova Kaedor o budoucích plánech. Vážně přikývne.
„Nebojte. Nejsem tak upjatá jako někteří jiní kolegové z akademie. Jen si vy zas nic nedělejte nic z mých kyselých obličejů,“ dodává s úsměvem.
Když Kaedor zmíní zapalování cízí magie svými silami, úsměv jí zmrzne na tváři. Popis hořící many u Petrany vyvolá viditelné oklepání. Nyní souhlasí bez vtipů.
„Máte pravdu. Budu vám do toho zasahovat co nejméně. Tentokrát jsem si jen nebyla jistá, jestli jste nepřivolala něco nad vaše síly.“
Petrana nejspíš nedokázala pocítit příchod toho „něčeho“ tak dobře, jako Kaedor, ale alespoň to poznala. Kdyby nezakročila, mohlo to skutečně dopadnout pěkně ošklivě.

Poté se obě ženy shodnou na odpočinku, který hlavně lidská čarodějka rozhodně potřebuje. Petrana usedne vděčně k ohni. Zkříží nohy, narovná se a zavře vsedě oči.
Setrvá tak asi půlhodiny. Z pohledu Kaedor není úplně jisté, co dělá, ale lze hádat nějakou formu meditace. Pro mnohé elfy je to naprostá přirozenost, ale lidé se to musí zdlouhavě učit. To, že by Petrana podobné umění ovládala, by jen dokládalo její rozsáhlé schopnosti.
Najednou otevře oči a usměje se. Vypadá, jako by za sebou měla celý občerstvující noční spánek. Pravda je samozřejmě jiná a spánku se nic nevyrovná, ale rozhodně se zbavila toho nejhoršího.
„Dobrá. Děkuji, myslím, že už je mi lépe. Můžeme vyrazit?“
Čeká je dlouhá cesta temnými lesy. Petrana nejspíš nechá na rozhodnutí Kaedor, zdali má lidská čarodějka vytvořit nějaké světlo, které by je mohlo provázet. Záleží tedy na elfce, jak moc budou používat magii a jak moc na sebe při další cestě budou upozorňovat.

Odpočinek

Podívala jsem se na krystaly, které se vážně pomalu zmenšovaly. Vypadalo to, že moje kouzlo nebylo úplně dokonalé, protože krystalizace měla dokázat lapit energii, a ne ji nechat takto utíkat. Krom toho jsem nechala ten obličej, co Petrana dělala být… měla důvod, proč nemusela krystaly, či mojí magii? Tak či onak to pro mne byl úspěch. Kdo ví, co lidem v dnešních dobách nakukávali o krystalech a jejich využití oproti nynějšímu tekutému řešení.

Byla jsem pryč z větví a mohla jsem se i nadechnout, věnovala jsem se krystalům a přemýšlela, jestli vůbec něco do zítřka jsem schopná z těchto krystalů mít. I tak stálo za to je mít u sebe a já se otočila vůči té, která mě osvobodila.
„Přesto děkuji za to, že jste mi pomohla… kdybyste tu nebyla, nejspíše by v tomto světě bylo o jednu elfku méně. A… souhlasím s vaším nápadem. Jen bych byla ráda, kdybyste, pokud uvidíte něco, co by vám bylo proti kůži, tak se snažila moje snahu, co minimálně. To samozřejmě, pokud neucítíte, že mi hrozí nebezpečí… nyní to nemyslím tedy tak, že chci jen vidět někoho trpět. Nikoliv… jen nechci, abyste se snažila něco přerušit a mě se to vymklo s rukou, jen aby se to zvrhlo a moje magie se snažila zaútočit na vás,“ podotkla jsem trochu skepticky a pokračovala: „Naposledy mi připadalo, že jsem dokázala zapálit manu, jako to umí Inkvizice… přesto oni to neumí udělat tak, že by měli vlastní mágy, kteří zapalují ostatní. Mají na to runy a prokletí…“ podívala jsem se na ní a dodala: „A protože vím, že není nic horšího než cítit, jak vás spaluje něco, co se celý život berete za toho nejlepšího přítele? Nerada bych vám přála tento osud,“ posadila jsem se o kousek dál a dodala: „Myslím, že byste si měla odpočinout… jakmile si odpočinete, můžeme vyrazit,“ dodala jsem a podívala se po koních, jestli jsou v pořádku.

Vyproštění

Petrana si prohlíží krystal s odporem, ale nezdá se, že by důvodem k jejímu odporu bylo jen to, že je to krystal. Pokrčila rameny, když Kaedor rozhodla, že si je nechá.
„Pokud se vám chce, nebudu vám bránit… ale mohla byste mít problém, protože nevím jak vy, ale mám pocit, že se pomalu zmenšují.“
Možná, že z nich energie utíká. Kaedor by se jim musela více věnovat, aby to mohla posoudit.

Petrana poté začne Kaedor vyprošťovat. Je opatrná a pokračuje pomalu – sice to tedy trvá poměrně dlouho, ale proběhne to bez problémů.
Strom nezaútočí a po chvilce zdlouhavé práce je Kaedor volná. Může se opět pořádně nadechnout. Pokroucená větev, která zůstala, působí téměř přirozeně… jako nějaký kořen, který se natáhl do mýtiny. Kaedor má dokonce pocit, že i další kořeny se trochu protáhly a strom povyrostl, aby nevypadal tak neobvykle.
Stejně kradmý je i pomalý rozklad krystalů. Petrana je vrátí Kaedor do ruky, když je volná. Skutečně se zmenšily… ale od pohledu téměř nejde ten proces zpozorovat..

Petrana se zahledí do noci.
„Tak – to jsme si tedy moc neodpočinuly. Jak říkáte, nevíme, nakolik riskantní by další pokusy s vašimi kouzly mohly být… ale nemáte i nějaké další schopnosti? Říkala jste, pokud vím, že dokážete pracovat s toky magie… mohly bychom to vyzkoušet, až najdeme nějaké ty magicky nadané kultisty.“
S tím se ohlédne směrem k místům, která naznačil hlas z vesnice.
„Což mi připomíná… budete chtít vyrazit? Nebo dělat nějaký další experiment? Jako by toho dnes už nebylo dost. Nebránila bych se ještě chvilce odpočinku, jenže není dobré ztrácet čas…“ dodá a zívne. Zdá se, že jí celá ta záležitost dost vyčerpala.

Krystaly

Na její poznámku jsem si mohla jen pomyslet, že já nejsem úplně normální, a proto jsme tu vlastně byly. Přeci celá výprava nebyla jen alá dvě čarodějky se nudily, ale i průzkum toho, co vlastně umím. Pokud bychom nic jiného nedokázaly, tak jen to, že jsme měly krystaly mé vlastní magie byl úspěch. Navíc… byly krystaly trochu jiné, než když jsem si hrála naposledy ještě ve městě a kompletně mě to odrovnalo. Aspoň nějak jiné…
„Tak či tak by bylo vhodné je si nechat, i když je vidět, že byste je nejraději zahodila. Ponesu je tedy radši já… i když vím, že nejsou podobné jakémukoliv krystalu, které si pamatuji, tak je to pořád moje vlastní magie a ta by mi neměla ublížit. Pokud by se tedy stalo…“ dodala jsem trošku skepticky, protože většina mých kouzel mi připadalo jako dobrá možnost se nechat zabít tou nejhorší možností, ale třeba takto zkrystalizovaná magie bude k něčemu užitečná. Za mých mladých let bych dala celé své bohatství za jeden takovýto a mnoho mých kolegů též… krystaly jsou nyní tabu… kam jsme to dospěli…

Na její poznámku k artefaktu od Mistr Arnfreida jsem již nic neříkala. Bylo asi jasno, že si budu muset promluvit s dotyčným, a ne s ní, protože ona sama moc nevěděla.

„Otázka tedy je, co si nás všimlo a pokud si nás to všimlo, tak jestli se to po nás nevydalo a další snaha mé magie by též mohla být taková, že nebude možnost dělat takto komplexní kouzlo…“ zamyslela jsem se a dodala s úsměvem: „Jen si dávejte pozor, aby na vás strom nezaútočil…“ řekla jsem trochu skepticky, protože strom zaútočil na mě a poslední věc, co bych potřebovala by bylo to, aby zde Petrana omdlela a já byla napospas mé maličkosti.

Čarodějčino tajemství

Krystaly, které Kaedor svým pokusem vytvořila, byly poměrně dost nezvyklé. Byly ostře fialové a poněkud matné namísto slabého svitu, který krystaly běžně vyluzovaly. Byly teplé na pohmat a zdálo se, že Petraně není příjemné se jich dotýkat.
„Nevím,“ zamumlala unaveně a zčásti znechuceně. „Připadají mi nějak… špatné. Tedy- ve smyslu, že nejsou správné… je s nimi něco velmi v nepořádku…“
Víc k nim nedokázala říct. Brzy poté je odložila. Až nyní si obě ženy povšimly, že z krystalů vychází velice slabé proušky nafialovělého dýmu, které se zdály těžší než vzduch a vanuly tedy směrem k zemi, kde se beze stopy rozplývaly. V temnotě noci byly stěží patrné, vypadaly spíš jako nějaké proužky mlhy.

Když se poté Kaedor zeptala Petrany na zaklínadlo, které provedla, lidská čarodějka uhnula očima.
„I kdybych znala odpovědi na vaše otázky, nejspíš bych vám je měla zakázáno prozradit. Sama nevím, co to je. Dostala jsem ten náramek od mistra Arnfreida… formuli jsem se naučila z paměti také od něj. Vím jen, že je to zaříkání, které by mělo skrýt jeho uživatele… a snad tedy i jeho nejbližší okolí… před Temnotou. Nebo možná před magií a vším vůbec. Mistr mi odmítl cokoliv o něm říct a zakázal mi, abych jej nepoužívala mimo největší nouzi. Dodnes jsem ho nepoužila. Jsem ráda, že fungovalo.“
Pokud tedy to, co Kaedor přilákala, byla skutečně Temnota. Ale pokud kouzlo přerušovalo spojení se Sférou či si jinak pohrávalo s toky magie, dávalo by smysl, že Kaedor oslepla. Její oči nebyly nic přirozeného. Petrana pokračuje:
„Ale je to nesmírně vyčerpávající… a myslím, že by mě za to arcimágové asi dali upálit. Ale přiznám se, že opravdu nevím, co to vlastně je.“
Pak dodá nepřítomným hlasem: „Už jsem se naučila poznat blížení se Temnoty… a v okolí několika mil jsme jen my. Obávala jsem se, že zabije mě nebo vás a to by mohla být pro Reyon velká katastrofa… tak jsem to brala jako dostatečně velkou nouzi.“
Unaveně se zahlední na dřevo, které stále svírá Kaedor. „Asi bych vás měla vyprostit, že?“ Pomalu a velmi unaveně začala pomocí malých záblesků ohně přepalovat větve, které Kaedor svíraly. Strom na to nijak nereagoval.

Oslepení

Ať už se mi podařilo cokoliv, tak to nevypadalo, že vše vyšlo podle plánů. Kus stromu se mi podařilo změnit na krystaly, ale zároveň jsem upoutala pozornost čehokoliv, pro co jsem byla jako otevřený oheň uprostřed noci. O to divnější bylo to, že jsem se necítila o nic vyčerpanější… cokoliv to bylo, tak jsem svými hrátky s magií dokázala upoutat pozornost. A pokud mne to doteď hledalo v království, nyní již vědělo, že tam nejsem.

Vše se naráz odehrálo poměrně ráz na ráz a já jsem skončila tak, jak jsem začala. Měla jsem ale aspoň pár krystalů, které jsem vzala do ruky a krátce si je prohlédla. Pokud se dala identifikovat podstata magie, tak krystaly tomu mohli nějak dopomoct a já jsem chtěla vědět, o co se vlastně jedná.

Tak či onak jsem se usmála na Petranu a zeptala jsem se: „Protože jste to cítila též, mělo to jinou podstatu, než nedávný útok na město? Nebo to bylo to samé…“ zeptala jsem se zamyšlená a natáhla ruku vůči Petraně a dala ji krystaly, které jsem svým kouzlem vytvořila. „Aspoň pro něco to bylo dobré… cokoliv je nyní má podstata, tak je to lapeno v těchto krystalech…“ usmála jsem se na ní a předpokládala, že mi asi neposkytne odpověď, co je ta podstata v krystalech. Jistě jsem byla ale radši, že jsem měla nějaké krystaly, které se dají zkoumat, než aby mne někdo magicky rozebíral tělo ve snaze dostat moji podstatu magie z kusu masa.

„Petrano, co to máte za náramek a co to bylo za jazyk…“ řeknu krátce a pokračuji: „V ten moment, kdy jste se ho dotkla… byla jste to vy, nebo někdo jiný?“ Zeptala jsem se, čekající na její odpověď. Znala jsem artefakty, které dokázaly zvyšovat magickou podstatu dalšího kouzla, ale většinou byly na jedno použití… též jsem četla o artefaktech, kde byly lapené duše předchozích mágů, kdo nosili propojené artefakty, aby pak po smrti byly do artefaktů přeneseni a jejich moudro nebylo zapomenuto. Problém, který byl, bylo to, že takto lapené duše nikdy nedošli k jakémusi konci a v případě, že artefakt byl rozbit, tak všechny duše byly rozdrceny s ním. Nepředpokládala jsem, že to bude stejný artefakt, ale možná nějaká odnož… či to mohlo být úplně něco jiného.
„A co to bylo za kouzlo…“ Pak tu bylo i to kouzlo, které mne dokázalo oslepit… bylo to nějaké kouzlo, které dokázalo oslepit cokoliv jiného než toho, kdo to kouzlí? Nebo třeba právě jen to, co mne pronásledovalo? Měla jsem hodně otázek a Petrana nebyla ve stavu, kdy by se mohla vymlouvat. Tedy… asi kdyby omdlela, tak bych nejspíše musela přečkat nos držena stromem, ale tak nějak jsem čekala, že by mi aspoň něco mohla říct.

Pozornost…

Petrana ustoupí, když Kaedor řekne, že by ještě něco ráda zkusila. Se zájmem jí sleduje – ale zůstává v pozoru, připravená zasáhnout. To, že je chtivá nových znalostí, neznamená, že svojí opatrnost zahodí.
Když Kaedor začne odříkávat zaklínadlo, nejprve má pocit, že skutečně funguje tak má, a magie se pomalu ale jistě mění v krystaly…

Ale zároveň začne mít pocit, že si jí něco všimlo. Má dojem, že cítí cosi jako údery ve Sféře – něco jako tep. Buch-buch, buch-buch. Už dříve to slyšela... nyní to přichází z velké dálky.
Kouzlo, o které se pokusila, je jedno ze složitějších – a podle všeho i nějakým způsobem výraznější v prostoru Sféry. Přitahuje pozornost.
Zatímco se kouzlo dává do pohybu, Kaedor má pocit, že stín překryl hvězdy a měsíc-

Petrana k ní přiskočí, oči divoké. Pozvedne ruku, odhrne rukáv a dotkne se malého, kostěného náramku, který doteď neukázala. Začne drmolit jakousi frázi v podivném, nepřirozeném jazyce, který nijak nepřipomíná elfštinu ani jiné řeči, které Kaedor zná. Poslední hláska zazní jako úder zvonu.
Celý svět zčerná. Celé vnímání Kaedor, které zprostředkovávají její podivuhodné oči, se ztratí. Má dojem, jako by opět oslepla. Slyší jen rychlý dech Petrany, cítí, že jí čarodějka pevně sevřela zápěstí. Kaedor je opět slepá… ale jen dočasně.

Když se jí vidění vrátí, nezdá se, že by se něco změnilo. Je stále pevně sevřená větví, i když je stisk trochu slabší a volnější. Petrana sedí vedle ní, opřená o její nohy a ztěžka oddychující.
„Takové… věci… už… nezkoušejte, ať už to bylo cokoliv. Přílákalo to… něco. Asi Temnotu. Nebo něco jiného. Nevím.“
Zní nesmírně unaveně.
„Myslím, že jsem nás skryla, než to přešlo.“
Pomalu se Petraně vrací barva do tváře. „To bylo o fous. Možná, že bych vás z toho spíš měla zkusit vysekat já.“ pronese a na tváři má unavený pokus o úsměv. „No jo, tak to dopadá, když si hrajeme s ohněm,“ dodává.

Krystalizace

Kouzlo bylo úspěšné, jen trošku jinak, než bych čekala. Jen to, že zde byl nějaký „výsledek“ bylo poměrně radostné, ale výsledek se mi rychle utrhl z řetězů. V normálních případech toto kouzlo vážně mělo jen strom jaksi vyléčit, ale než jsem dokázala odskočit, tak mne jedna z větví čapla a bez jakéhokoliv slitování mne začala drtit. Nejspíše bych vyhrkla nějaké kouzlo, ale už to, že mne to začalo dusit a já věděla, že další kouzlo by mi to mohlo ještě uškodit jsem sledovala, kdy Petrana zkusila hned několik kouzel. Můj hrudník si oddychl, když nebyla potřeba se ozvat s tím, že mi křupou jednotlivá žebra a já se konečně mohla jaksi-taksi nadechnout, i když dýchání bylo mělké, ale dostačující.
Petrana to brala téměř sportovně, kdy její úsměv mi jen naznačoval, že je nadšená kouzlem, ale sama moc neví, co by mohla zkusit, aby mne svým kouzlem nevzala též.
„Uhm… nejsem si jistá… jestli… by to nezaútočilo… hned na vás.“ Dodala jsem trošku sípavě a dodala: „Myslím, že je zkusit něco… co možná ani neznáte…“ vědoma, že kouzel bylo hodně, ale proč nezkusit nějaké další?
Položila jsem ruku na větev, opřela druhou o tu první a řekla několik slov ve snaze udělat poměrně komplexní kouzlo tehdejší doby, ale protože ve stromě byla část mé vlastní magie, tak to nemuselo být tak složité. „Uz’Akarelsh as Satira Nat,“ řekla jsem a pokusila se o kouzlo. (67)
Co toto kouzlo mělo udělat? Magické zaklínadlo bylo jedno z prvních, které jsem učila při tématu krystalizaci. Začátky byly jednoduché, protože základy byly krystalizovat něco, co má v sobě magii toho, kdo se o něj pokouší. Základem též bylo, že předmět byl stabilní, což tento strom byl. Nyní jen byla otázka, jestli mne kouzlo poslechne a též do jaké míry… krystalizovat les by bylo asi zajímavé, ale protože obecně nyní krystaly byly považované za nebezpečné? Petrana by měla asi co vysvětlovat.

Hrátky se stromy

Petrana se usměje, když Kaedor vypráví o svých zkušenostech se studenty. Mlčí, ale možná, že sama patřila k nějakým takovým zbrklým studentům, když byla mladší. Lidé na všechno příliš spěchají… ale s délkou jejich života se není čemu divit. Musí využít každou i sebenebezpečnější příležitost k učení.
Potom začne Kaedor připravovat nový experiment. Petrana jí sleduje a přidá jen pár poznámek.
„Hm… uvidíme, jak se to zachová. V druidské magii se popravdě vůbec nevyznám – jen něco málo teorie, ke které jsem byla v rámci základních kurzů donucena,“ dodá s úsměvem.
Trochu se však narovná, připravená zakročit, kdyby se kouzlo vymklo kontrole.

Poté Kaedor pronese jedno slovo a začne kouzlit. Uvede do pohybu poměrně malé množství energie. Nemá pocit, že by ale ta energie přicházela tak docela od ní… spíš manipuluje s energií země samotné.
Malý kus dřeva se začne propadat pod zem. Kolem něj začne slabě svítit nafialovělé světlo. Po chvíli začne fialově světélkovat i místo, které Kaedor poškodila. Slabé světélkování se začne rozšiřovat. Po stromu, po větvích, i do listů. Jedná se však spíš o zbarvení, než o záři. Je to tak jemné světélkování, že světla na mýtině nijak nepřibyde.

„To se mi nelíbí,“ zamumlá Petrana. Kaedor cítí, že určitá síla byla dodána a nyní si žije kouzlo vlastním životem. Už si z ničeho víc nebere…
Z místa, které nařízla, začne rašit nová větev. Je nepřirozeně silná a listy, které z ni začnou vyrážet, jsou sytě fialové. Větev vyrazí vpřed. Jako dlouhý šlahoun chytne Kaedor a ona ucítí ocelový, smrtící stisk-
Mýtinou se zableskne oheň. Petrana vyskočila a z ohniště vyvedla plamený jazyk proti větvi.
Ale větev nepovolila. Začala se ovívat kolem těla elfky a pokoušet se jí rozdrtit. Kaedor uslyšela několik chvatných zaříkadel na lámání kouzel od Petrany.
Teprve ty zabraly. Větev ztuhla. Ale nepovolila. Přestala růst. Petrana se na ní podezřívavě zadívala a přikročila ke Kaedor. Ta stále může dýchat a mluvit, ale rozhodně se necítí právě pohodlně. Je v pasu obmotaná tlustým šlahounem, který je pevný a nepoddajný jako stoletý dub.
„Nechtěla jsem to podpálit kouzlem – aby vás to nevzalo taky. Tohle to taky nemělo udělat, že? Ale druidi by byli nadšení. Rostlina, která se s nesmírnou silou mstí tomu, kdo jí ublížil.“
Navzdory slovům Petrany nemá Kaedor pocit, že by kouzlo skončilo. Má dojem, že síla stále větev nějakým způsobem ovlivňuje. Cítí se k té síle sama vázána. Mohla by zkusit na strom nějak zapůsobit… nebo říct Petraně, aby pomocí magie větev přetnula a pak jí vyprostila.
Její vnímání sféry jí řekne, že magie ze stromu pomalu ubývá. Mohla by tedy také počkat a zjistit, co se stane, až síla dojde.