Let

„Hm… nevím, jestli najdeme vyloženě někoho, kdo by mi byl podobný mým prokletím a stylem magie. Cokoliv nyní zvládám a co… na sebe lákám… vzniklo spíše shodou náhod, které by mi stejně nikdo nevěřil,“ odmávla jsem myšlenku rukou a čekala na den, kdy budu muset vymýšlet dost dobrou výmluvu na to, aby mi někdo nevyrval jedno „oko“ z hlavy na výzkum. I když kdo ví, jestli dnešní doba není více benevolentní k takovýmto unikátům a dokud nedělají problémy, tak je nechají žít, i když pod drobnohledem.
Krátký pohled při této myšlence byl věnován Petraně se zavrtěním hlavy, abych zahnala myšlenku, že o tom Petrana a její mistr vědí, jen čekají, kdy jim to řeknu. Ta možnost zde byla… sama bych se možná i ve stejné situaci zachovala, a i kdybych nevěděla, hrála bych na to, že jsem to celou dobu věděla. To vše ve snaze dotyčného či dotyčnou nevystrašit a dělat jakoby nic, než by jej stráže odvedli na pitvu.
Byla jsem aspoň ráda, že budu moct zkusit svou magii a uvědomění, že v nejhorším se mohu pokusit přivolat Temnotu, abych se dostala ze špatné situace. I když kdo ví, jak by se má magie chovala v anti-magických okovech. Památka od Inkvizice prokletím a vězení by mě mohlo připravit o ten cár magie, který jsem nyní ovládala.

„Chápu, kdybych omdlela a probudila se s tím, že uvidím celou vesničku v plamenech? Budu to brát tak, že jste měla dobrý důvod upustit chtíč své magii,“ mírně jsem se na ni usmála a dodala: „Mohu vám slíbit, že se budu snažit být opatrná, ale opatrnost v mé magii je jako se ptát kdysi o zbrklost s bývalou magií. Ani jedno nebylo očekávané a řešilo se za běhu,“ pokrčila jsem rameny a věděla, že jedna nebo druhá věc přijde příležitostně, když ani nevím, jak moje magie funguje.

Na návrh jsem dodala: „Dobrá… jen prosím ne přes bariéry města. Již nyní mi nedělá dobře skrz ně chodit, natož skrz ně letět, když sama neovládám let,“ kysele jsem se na ní usmála, vědoma, že bariéry bývají většinou silnější na vrcholu kopule o vrstvu, která bránila vrženým projektilům se dostat skrz.

Směrem k pevnosti

Petrana uzná argumenty Kaedor a se zasmáním přisvědčí.
„Asi se to říká o každém národu či rase.“
Nakonec pokýve hlavou a kráčí dál, nechávaje téma Lomenia za nimi. „Ano, to je vždycky těžké poznat, kde je pravda. Myslím, že dokud nás to nebude pálit, trápit se s tím nemusíme. Mistr Lomenius nikoho neohrožuje.“
Mohou se nyní pustit do rozhodování ohledně plánované zkoušky nových schopností. Petrana se nezdá příliš rozrušená varováními Kaedor.
„Žádný strach, co se těch zločinců týče. Většina jsou amateři a divocí talenti, které většinou zvládnu porazit jedna dvě, bez zapocení. A navíc, říká se, že se na venkově rozmáhají všemožné kulty… a to, co vás postihlo, přípomíná něco z těch povídaček. Tak třeba najdeme nějakou nápovědu.“

Když pak Kaedor promluví o tom, že mnohé její umění by i nejvíc benevolentní čarodějové nazývali kacířstvím, opět se ukáže výsledkově zaměřený pragmatismus Petrany. Účel světí prostředky – ta se neostýchá, jako Lomenius.
„Nebojte. Kdyby po vás zbyli nějací svědkové, budu mít alespoň výmluvu je spálit na prach.“ V dalším typicky lidském gestu luskne prsty a mezi nimi probleskne několik jisker.
Její tvrdost vůči budoucím obětem vysvětlí dalšími větami: „Je to tam venku zákon džungle. Tady kolem města – a kolem pevností nebo hlavních cest – ještě držíme trochu pořádek. Ale venkov už si žije vlastním životem. Jen tvrdé tresty mohou zaručit alespoň trochu pořádku. V ohledech magie nemůžeme mít v této době milostiví.“
Poté se v hovoru obrátí k nepříjemné skutečnosti, a to je zneškodnění Kaedor, pokud by se věci vymkly z rukou. „Dobrá. Budu s tím počítat,“ řekne na to Petrana pouze vážně. „Udělám všechno proto, abych vám neublížila trvale, pokud vás bude potřeba zneškodnit. Zkuste, co uznáte za vhodné… ale buďte opatrná, pokud to lze.“

Poslední poznámka o přesunu k pevnosti Kaedor vyvolala u Petrany odhadující pohled, který vrhla směrem k citadele.
„Uvnitř města jsou koně lepší. Magie se tam někdy nechová úplně správně. Většinou to není nic nebezpečného, ale je lepší neriskovat. Je to důsledek Temnoty a některých našich ochranných opatření… ale tady…“
Usměje se a mrkne na Kaedor. „Chtěla byste se trochu proletět? Budu opatrná, slibuji.“

Nabídka

Musela jsem se nahlas zasmát jejím slovům a dodat: „U nás se zase říká, že stačí deset představitelů lidí v jedné místnosti a vzniknou z toho jedenáct sporů o území a aspoň jedna až dvě války. Zajímalo by mě, jaká povídačka vznikla dříve. Vím i jednu o trpaslících,“ zavrtěla jsem též hlavou a dodala: „Nemyslím, že tam jde o to, jestli by to chtěl udělat on, nebo nechtěl. I on ví, že jsou zde strany, které jsou mnohem nebezpečnější než Temnota a Inkvizice… nevím, jakou on reprezentuje ale vím, že na tuto stranu je Temnota krátká. Pořád nepopírám, že by to Inkvizice mohla být, ale nejsem si prostě jista, jak a kde se má pravda,“ odpověděla jsem s zamyšlením, protože mi bylo jasné, že Inkvizice, Temnota a Hlasy nebudou jediné entity, který by buď chtěli mít svět pro sebe a nebo se jim prostě metody jedné či druhé strany nelíbí, proto se pasivně straní k jedné či druhé.

Na můj návrh se Petrana brzo obrátila, a i když ji poháněla zajímavost čarodějky, její soudnost ji nedovolila kývnout. Vypadalo to ale tak, že měla záložní řešení, které bych téměř naznala jako volno chvilkovou činnost, kterou sem tam využila. Kdo ví, jestli právě takto nezískávala své konexe krom šarmu, který ji očividně nechyběl.
S kývnutím jsem odpověděla: „Pokud mi budete krýt záda? Proč asi ne… aspoň se nebudu muset držet zkrátka a budu se moci pokusit o cokoliv mě napadne. Aktuálně jen nevím, jakým stylem mohu kouzlit… pokud si vzpomenu, většina mé magie by se dala rovnou hodit do kategorií, které by akademie ihned nařkla jako kacířství magie,“ s zamyšlením jsem dodala: „Zapálení magie, reanimace neživého objektu a jakési pokroucené vyvolávání… když nepočítám to, že v té druhé sféře jsem více méně jednohubka pro tvory, kteří tam jsou…“ pokrčila jsem rameny a poškrábala jsem se nehtem na tváři. „V každém případě vám dávám ale povolení, že kdyby se něco zvrhlo, tak mě zneškodnit. Preferovala bych, kdybyste ihned nepřistoupila k zabití, ale protože nevím, co se může stát? Beru to jako něco, na co byste se měla připravit,“ sklonila jsme bradu s pohledem na rozevřené dlaně a dodala: „Vážně nevím, co některé kouzla udělají. Mohu se pokusit o prastará kouzla, které tehdy byla zakázaná třeba jen z důvodu, že nefungovala a efekty byly jen popsány. Vím jen, že některé nevinná kouzla fungují jinak, než bych zamýšlela.“
Pohled na znechucenou Petranu s menším zazubením jsem řekla: „Veďte… touto rychlostí vás donutím, abyste sem dostala nějaké transportní zvíře, které není kůň,“ zasmála jsem se myšlence, protože Petrana by jistě radši byla na koni než na svých, jen aby byla aspoň o stupínek výš, než jsou samotné Slumy.

Protinávrh

Při odpovědi Kaedor Petrana zavrtí hlavou s nevěřícným úsměvem.
„Vy elfové a vaše politikaření… ne každý na světě má svou stranu. Říká se, že pokud dáte do jedné místnosti deset čarodějů, dají dohromady jedenáct spojenectví a nejméně jednou tolik intrik. Možná, že Lomenius má své vlastní přesvědčení, a za tím si jednoduše stojí.“
Pak pokrčí rameny a kráčí dál. „Nerozumím vašim důvodům, ale jsem vcelku ráda, že jste od svého záměru odstoupila. Nechci starému Lomeniovi dělat ze života paseku. I když netvrdím, že by si nedokázal poradit.“
Jeho tajemné umění jí příliš netrápí. „Kdoví, zdali vám to doopravdy chtěl udělat. Třeba se to nějak nehezky pomlelo s vašimi vlastními schopnostmi. Doufám, že na vaši smrt, tady nebo kdekoliv jinde, ale nedojde. Zatím je tohle zajímavější než běžné pochůzky pro Arnfreida, a byla by vás škoda, po tom, čím vším jste si už prošla.“
Za chůze přejdou k tématu zkoušení čarodějných sil Kaedor.

Petranu návrh Kaedor trochu vytrhne z optimistické nálady. Pohlédne na Kaedor nejistě.
„Nemohu říct, že by se mi to zamlouvalo… nezní to právě bezpečně a pokud u toho žádný další čaroděj nebude, mohlo by to skončit hodně ošklivě. Vždyť i na poli akademie, kde nad všemi snahami mladých učňů stojí všeznalí vousatí staříci – tedy profesoři, promiňte – se stávají nehody, dokonce i v dost zabezpečených prostorách. A my si tady zahráváme s docela neznámými silami…“
Zamyslela se. Teprve po chvíli pomalu kývla.
„Je však pravda, že bychom měli vaše schopnosti otestovat v živém prostředí. Kdybychom věděli, kam až ty nové schopnosti sahají, mohli bychom je využít… třeba při přesvědčování toho samozvaného krále lupičů ze zříceniny kláštera.“
Zastavila se a zamyšleně se zahleděla k siluetě citadely, kde sídlili vojáci Reyonské armády. Mnoho profesionálních vojáků Reyon nepoužíval, ale potřeba spravovat rozervanou zemi a bránit se hraničním nájezdům fanatiků je donutila armádu zformovat. To se stalo už v dobách, kdy byla Kaedor svobodná a nepostižená žádným prokletím. A tato armáda rychle získávala na vlivu, jak se k ní připojovala podpora šlechty.
Petrana svůj pohled vysvětlila. „V téhle době má armáda neustále problémy s různými kultisty, černými čaroději a loupeživými mágy, dokonce i v okolí města. Pro školeného bojového čaroděje nejsou žádnou výzvou, jenže náš čas bývá příliš drahý, takže to většinou neřešíme, pokud to není něco hodně vážného. Mohli bychom se zkusit zastavit, podívat se, jestli je nějaký generál doma, a poptat se. Třeba bychom jím tím ještě ke všemu udělali službu. To by se taky mohlo hodit. A vy byste dostala… živé cvičení. Bez toho, abych musela dávat hlavu na špalek.“
Rozhlédne se kolem sebe s nezakrytým znechucením. „A alespoň bychom vypadli z těch slumů…“

Nabídka pro Petranu

Nechala jsem tedy situaci nějak vyvinout a pokračovala jsem tedy volným krokem do slumů s tím, že Petrana nevydržela a zeptala se mne. „Předpokládám, že mistr Lomenius reprezentuje jinou stranu, než Inkvizici… nemůžu vám potvrdit, jestli tato strana bojuje s Inkvizicí, ale předpokládám, že je to strana, která se připojí k vítězi. To, že by chtěl pomoct tomuto království se říct nedá. Navíc,“ krátce jsem pokrčila rameny s rozevřenými dlaněmi k nebi: „Byla by jen otázka času, kdy by se daná strana rozhodla, že nepotřebuje, abych se do toho vrtala… jen jeho dotyk stačil. Nevím, jestli to takto cítí každý nebo jen já, ale naposledy, co jsem byla v tomto stavu se mě chtělo něco zabít na magické úrovni. Tudíž pokud mě někdy uvidíte, že se nemůžu hýbat nebo že jsem ztratila magickou podstatu? Můžete předpokládat, že mě nějaké toto stvoření zabilo,“ zasmála jsem se tomuto faktu a dodala: „Občas si říkám, že slyšet sama sebe v době, kdy jsem praktikovala své normální metody? Nejspíše bych sebe sama nazvala šílencem,“ zavrtěla jsem hlavou a s úsměvem pokračovala dále.

„Hm… pamatuji si, že jsem uměla pár kouzel, které fungovala jako střelná zbraň dotyčného. Vytvoření ostré magické jehlice, která měla cíl zamířit na brnění a udělat v něm díru, tudíž narušit bariéru a auru, kterou emituje. Dotyčnému to nic neudělalo, to až to další kouzlo… ale možná se tvorba brnění posunula dál a vím, že už tehdy mé kouzlo mělo problém s brněním, které mělo různé vrstvy…“ podotkla jsem a dodala: „Pokud Petrano preferujete, můžeme si zaspárovat… ukázka za hradbami stačila na to, abych vyvolala dostatečně velký rozruch… a aspoň uvidíte, jak moje magie funguje. A společným bojem bereme to, že spíše na vás zkusím to, co umím… je mi jasné, že jednoduché kouzlo seslané na mě by mě poslalo na ošetřovnu,“ mírně jsem se na ní zazubila a pokračovala: „Přesto… chtělo by to kouzla, které nebudete živit svou energií. Magické bariéry, které byste normálně použila na jiný cíl použít na sebe… kouzla, které se sešlou a odtrhnou se od vašeho magického toku. Ať to zní jakkoliv, nerada bych vám ublížila tím, že bych nějak nechala vzplanout váš magický tok. Naposledy se mi to málem podařilo… na druhou stranu…“ na chvilku jsem se zamyslela a podívala se na Petranu: „Pokud bych to vzplanutí dokázala ovládat, mohla bych bojovým mágům ukázat, jak se bránit proti kouzlům Inkvizice. Pokud tedy již nemáte své metody. Většina našich bojových mágů v moment, kdy přišla o magické brnění vzplanuly jak pochodně. Nepříjemný to pohled, hlavně, když víte, jaká je to bolest i na malé části vašeho těla.“

Procvičování magie

Když Kaedor kapitána odvolala tím, že vzala zpět své obvinění, ten se jen nepřítomně usmál. Ohlédl se na Petranu a úsměv poněkud zpřítomněl. „Tak to by bylo vyřešeno, že, milady?“
Petrana si krátce povzdechla a přikývla. Než mohl kapitán říct cokoliv dalšího, kývla hlavou a vykročila. Za sebe jen krátce prohodila: „Děkujeme vám za vaši službu zainteresovaným měšťanům, kapitáne, nashledanou.“
Mistr Lomenius se nezatvářil nijak arogantně ani samolibě. Při slovech Kaedor pouze krátce kývl hlavou… jako v souhlasu s jejími slovy, nebo s vlastní myšlenkou.
„To nebude třeba, madam. Nashledanou, kapitáne, nashledanou, dámy,“ dodal zamyšleně. Obrátil se na místě a svým energickým krokem, který nijak neseděl k jeho vetchému zevnějšku, vykročil zpět směrem do slumů.
Kapitán stihl za Petranou zavolat: „Na viděnou, milady!“ Ale tím celá ta záležitost končila.

Petrana a Kaedor se pomalu vracely do slumů.
„Co vám mistr Lomenius řekl, že jste tak změnila názor?“ nevydržela se nakonec zeptat Petrana. Teprve poté uznala nepřítomně otázku Kaedor.
„Ano – tedy – existuje více škol. Některé se soustřeďují na boj proti magicky neaktivním činitelům. Tam jde o co nejširší ničivý efekt. Pak, jak říkáte, jde o boj proti někomu, kdo má ochranu proti magii, nejčastěji z ruky jiného čaroděje. A nakonec jde o soupeření s někým, kdo sám třímá magické síly.“
Odříkávala to jako z učebnice. Teprve během své řeči se zamyslela a odpověděla trochu konkrétněji.
„Skrz antimagické brnění, říkáte? To je dost obtížné, ruší energie, které se ženou kolem něj, nejen přímo na něj. Ekvivalentem průrazu, jak zmiňujete, by bylo přetížení té zbroje. Každý ochranný artefakt nebo kouzlo má svou hranici. Bohužel, ne každý má dost síly. Vytrhnout ze země skálu a hodit jí někomu do obličeje ale funguje skoro vždycky. Proti tomu kouzelná zbroj nezabrání. Ale takové kouzlo je zas snazší pro cizího čaroděje pro narušení. Nedá se udělat zrovna nenápadně a rychle. Je to všechno jen o přechytračení mága na druhé straně.“
Procházeli skrz slumy. Petrana se párkrát rozhlédla, a pak navázala. „Některé věci budem muset nechat trochu zchladnout. Ten muž z kláštera je určitě zajímavý… ale teď se bude mít na pozoru. Na druhou stranu, udělali jsme trochu rozruchu. Třeba nějaká novinka přijde za námi sama. Předpokládám, že čas, který jsme získali, neplánujete ztratit zahálkou.“
Petrana se zdála připravená pro každou špatnost… zvlášť pokud zahrnovala procvičování umění bojového čaroděje.

Rozmyšlení

Cokoliv Lomenius říkal dávalo smysl a já měla tušení, že ať již reprezentuje jakoukoliv stranu, tak očividně nemá zájem o to, aby byl odhalen. Též věděl moc dobře, že i kdybych jej usvědčili jako příslušníka inkvizice, tak se z toho dostane. Z toho šlo jeho sebevědomí… stejné sebevědomí, jako jsem měla já v moment, kdy mě zajalo město a já měla sílu Hlasů.
Ukázaný prst na mě samotnou mě téměř donutil ustoupit, připomínající, jak jsem dopadla jen s jeho léčení. Byl schopen mě do toho světa hodit a já jen najednou umřít bůh ví jakým stylem, protože mě najdou ty monstra? Věděla jsem jen moc dobře jednu věc a to, že jsem si zahrávala s ohněm, a i když jsem měla jakousi pochybnou magickou moc, on měl možnost se mě jen dotknout a já jsem byla neschopna jen čekat na moment, kdy mě zabije něco z té druhé sféry.
„Ano, i s takovými jsem se potkala a předpokládám, že jejich cíl využít lidské následovníky jako prodlouženou ruku v tomto světě… ne všechny útoky Temnoty byla Temnota…“ řekla jsem krátce a tiše jsem si povzdechla. Dostala jsem se do slepé uličky a věděla jsem moc dobře, že pokračovat v této cestě by mohlo též znamenat to, že mi někdo na konci uličky chytne za vlasy a vrhne mi obličej vůči zdi.

Krátké pootočení na Petranu a někoho, kdo byl vyloženě nadšený jen z toho, že si jej dotyčná všímá. Nebyla jsem ani překvapená, že Petrana využívala svůj šarm na to, aby někoho svedla…
„Dobrý den přeji kapitáne Nolheime, myslím, že naše krátká diskuse s mistrem Lomeniusem mne přesvědčila, že by moje nařknutí byla chyba a ukázalo by se, že mistr Lomenius je nevinný. Omlouvám se jak vám, tak mistru Lomeniusovi za jeho promarněný čas. Pokud můžete Petrano vynahradit mistru Lomeniusovi promarněný čas finančně,“ svou omluvu jsem řekla tak, že jsem se podívala jedním směrem a pak druhým k jednotlivým stranám.
Pokud to bylo vše, rozhodla jsem se s Petranou vydat zpět za hradby. Neměla jsem jinou možnost než jen čekat na to, jestli mi něco nespadne pod nos a já si toho všimnu. Mezitím jsem mohla otestovat aspoň své magické schopnosti, což jsem Petraně řekla: „Potřebovala bych něco, co využíváte při tréninku na bojového mága… předpokládám, že mnoho kouzel bude mít buď průrazný styl boje, aby se dostal skrz anti-magické brnění nebo drtivý, ve snaze poničit to, co je za brněním, podobně jako normální zbraně?“ Zeptala jsem se a přemýšlela, že bych zkusila zpoza brnění vyrvat magii z magického krystalu či zdroje… ať už jsem nemohla kouzlit normálně, musela jsem vědět, čeho jsem schopná a bez tréninku to nepůjde.

Konec rozhovoru, začátek výslechu

Bývalý čaroděj oplatí Kaedor její pohled svým vlastním, nehnutým. Vyslechne si vše, co mu chce říct. Několikrát dokonce i souhlasně přikývne. Jako učenci mu jistě leccos z toho není zcela neznámé.
Nakonec však není v jeho výrazu nic jiného než nesouhlas.
„Vy mi nerozumíte. Odhodil bych všechny své osobní hodnoty a přesvědčení, abych pomohl porazit paliče knih, jako je Inkvizice, a zachránit náš svět před podivným rozmarem veškerenstva, který nazýváme Temnotou. Neváhal bych ani na moment.“
Pomalu však pozvedne útlý prst a ukáže jim na Kaedor. I když se jí nedotkne, na moment má Kaedor dojem, že se jí vrací pocit slabosti… Snad to nebylo nic víc, než pocit. V tom muži přeci jen je nějaká síla.
„Nemluvím o společenských pravidlech. Jsou určité zákonitosti světa, jsoucna… které není radno porušovat. Jsou horší věci než Temnota. Každý krok, který je souběžný s vaším, je krok k pádu domény smrtelníků. Temnota alespoň zabíjí. Jsou věci, které dokážou zotročit. Nejsem tak arogantní, abych tvrdil, že jsem si jistý… a proto se vám nebudu stavět do cesty jako překážka… ale k pomoci mě nepřesvědčíte.“
Jistě by se s ním o filosofii jeho rozhodnutí mohla dohadovat poměrně dlouho, ale už k nim míří Petrana.

Kapitán, kterého čarodějka táhne za sebou, zatímco ho drží za zápěstí, vypadá, že bude spolupracovat. V jeho tváři je výraz muže, který se setkal s atraktiviní, dobře společensky postavenou ženou, která z nějakého důvodu potřebuje právě jeho pomoc…
„Tak, o co se tady jedná?“ zeptá se rázně, ale bez přitahování velké pozornosti. Je to vše poměrně neoficiální. „Slyšel jsem něco o Inkvizici. Kdo z vás udává koho?“ zeptá se Kaedor. Pozoruje jí téměř víc podezřívavě než čaroděje. Ona koneckonců vypadá velice zvláštně…
Petrana si odkašle. Kapitán Nolheim se na ní ohlédne a pokrčí rameny. Není to tak, jako by mu za tuhle situaci slíbila večeři, to je jasné. Ale spolupracuje.
Podívá se zpět na dvojici a vyzve je:
„Tak povídejte.“
Lomenius mlčí a se zájmem se dívá na Kaedor, jak tohle zvládne.

The city must survive

Tiše jsem se zasmála a dodala: „Víte, že ukládání magie mělo i alternativní metody? Metody, které se přikládaly k zakázaným do doby, než se ukázalo, že je možnost je využívat lépe, než aktuální? Azapir Uturi, jeden z živých tvorů, který dokázal pojídat magii a uchovávat ji v sobě s tím, že na zádech otvory ji zase ventiloval. Nikdy nebylo dokázáno, že by magii potřeboval k životu, ale pojídal ji spíše, protože mu chutnala. Jeden z národů jej začala využívat jako jakousi možnost přepravy magie v době, kdy metody jako krystalizace nebo jiné způsoby byly nemožné a neobjevené. Živý tvor byl tedy v mnoha případech překrmen magií a krátce po transakci, kdy z něj byla magie vyrvána zahynul v agóniích,“ zahleděla jsem se do dálky a dodala: „Toto bylo u daného národu využíváno do doby, než se tento tvor vyhubil, ale do té doby? Čím méně těchto tvorů bylo, tím více se začaly využívat metody, jak je udržet na životu, zvěrstva, které by mnozí mágové nyní nařknuli jako něco, co popírá podstatu života…“ pokrčila jsem rameny a pokračovala: „V té době to bylo ale buď toto nebo by nevznikl pokrok daného národa a vzrůst sebe sama. Pointa, ke které se chci dostat,“ zvedla jsem prst a usmála se na něj: „Toto bylo jen v rámci pokroku, nikoliv přežití. Metody, které kdysi byly mimo možnosti tohoto města jsou nyní na stole a předpokládám, že kdyby město vidělo, že jste klíč i k odvrácení jednoho útoku? Obětuje vás během lusknutí jednoho prstu…“ povzdechla jsem si a dodala: „Nebudu vás nějak nutit a doprošovat se vaší pomoci… umíte něco, co dokáže pomoct městu a město rozhodne, jestli je tato metoda k něčemu. Kdo ví, třeba vám udělí místo za hradbami abyste pomohl svými metodami… Já, i když jsem vždy využívala metody, které se nejednalo o oficiální, ale o naopak radikální vás nebudu do ničeho tlačit. Jen prozatím berte, že dokud to řeším jen já, tak nemám moc možnost vás k ničemu nutit a máte pořád možnost pomoct jen mě bez toho, aby na vás byla upřena až moc velká pozornost. Není to to, co chcete?“ Zeptala jsem se a hlavu natočila vůči němu s otázkou, co mohla posunout věci jedním nebo druhým směrem. Bylo mi jasné, že pokud nepřesvědčím kohokoliv dalšího, že by bylo ideální si dotyčného nechat jako někoho, kdo nám může pomoct? V nejhorším bych byla donucena použít nějakou ze svých experimentálních metod, ale používat ji zrovna na tomto dotyčném? Mohlo by to dopadnout poměrně špatně.

Cesta přesvědčeného

Petrana si vyslechla argumenty Kaedor. Z větší části jí musela uznat za pravdu… už nyní se Reyonské království uchylovalo k dost nejistým praktikám, a i tak bylo na hranicích kolapsu. Na druhou stranu, nikdo vlastně neví, jak to vypadá v zemích ovládaných Inkvizicí. Zprávy přichází jen z nedávno ovládnutého pohraničí.
Musí být nějaký důvod, proč ještě nenapochodovali do Akliany a neupálili všechny její obyvatele. Ale jestli je to Temnota, vnitřní rozboje… nebo jen konsolidace moci a příprava půdy… to nedokáže říct téměř nikdo.

Mistr Lomenius byl podobná enigma. Na její slova zaregoval pokývnutím.
„Ano, to chápu. Snažíte se pomoct. Ale já vám ani městu nijak pomoci nemůžu, i kdybych chtěl. Důvod je jednoduchý. Já našel cestu. Vy stále bloudíte – vy všichni. Jenže moje cesta není pro každého. Není to žádná spása, kterou slibuje ten šílený prorok. Někdo by mohl říct, že jsem v těch kobkách zbláznil – že jsem tam umřel a z té temnoty se vypotácel někdo jiný. Nedokázal bych to předat, i kdybych chtěl. Možná naučit… ale sám jsem tomu před několika měsíci nerozuměl…“
Jako mnozí učení má tendenci k filosofování. Brzy s tím přestane. Pozvedne oči a podívá se přímo na Kaedor.
„Navíc… nepomohu vám. Nemáte žádný způsob, jak mě donutit. Něco se vás dotklo… možná nevědomky… ale uzavřela jste pakt, se kterým nechci mít nic společného.“
Zkřiví rty do nehezkého úsměvu.
„Nejsem fanatik. Je mi jedno, kdo uctívá jakého boha a kdo praktikuje jaké umění. Ale jsou určité hranice, které by neměly být překračovány. Říkejte si tomu víra, jestli chcete.“
Petrana se zřejmě u kapitána na moment zdržela. Kaedor má ještě čas říct Lomeniovy svůj názor na jeho přesvědčení…