Dotaz

Zavrtěla jsem hlavou a pokračovala slovy: „Bohužel vám nemohu potvrdit, jestli to Inkvizice umí či umí tímto způsobem, dokud neuvidím nějakého příslušníka Inkvizice. Na druhou stranu je zde dost dobrý důvod, proč by i Temnota nechtěla útočit na Inkvizici, pokud budeme brát Temnotu jako něco, co se dokáže poučit ze zkušenosti. Inkvizice dokáže zapálit manu… energii a po tom, co jsem viděla i samotné vřídlo pod jedním Stromem Života v Hvozdech explodovat? I zřídla… nyní je tedy otázka, jak by probíhal útok Temnoty na Inkvizici… Možná dokáže Temnota oddělit část své vlastní podstaty, a tak se uhasit, jako jsem to dělala více méně já… dosvědčuje to fakt, že Temnota nás zahnala až sem. Obě víme, že obrana města není nekonečná. Říkám tím, že se máme obrátit k metodám Inkvizice? Nikoliv… ale spojením toho, co on ví a toho, co nám město magie snad poskytne budeme moci vyvinout něco, co Temnotu přinutí zaútočit na Inkvizici, ne na nás.“ Odpověděla jsem, nevědoma toho, kolik Inkvizice ztratila v boji proti Temnotě. Problém byl, že většina Inkvizice byla fanatici, a i sebeobětování pak mohli prezentovat jako něco, co bylo předurčeno.

U hradeb se Petrana oddělila a nechala mě s dotyčným samotnou. On se chopil slova a začal mluvit o tom, o co mi vlastně jde.
„Pomoct městu v boji proti Temnotě a Inkvizice. Cokoliv jste udělal při léčení mi ukázalo, že útok Temnoty na vás neměl dopad a předpokládám tak, že kdyby Temnota zaútočila, budete ten poslední, na který by šel útok. Proč by tomu tak mohlo být, když máte stejné prokletí, jako jsem měla já?“ Natočila jsem na něj hlavu a dodala: „Bylo by mnohem jednodušší, kdybyste mi řekl, jak se věc vlastně má, ale nějak pochybuji, že by jste tomu tak chtěl, že?“ Zeptala jsem se jej opětovně a čekala, jak zareaguje. Věděla jsem moc dobře, že pokud se nevyjádří a nebude spolupracovat, budu muset zkusit experimentovat. Svým pohledem jsem byla schopna vidět i životní tok pod brněním, který blokuje magii… otázka je, jestli než bych se o toto pokusila bych to neměla zkusit u nějakého zvířete… a též byla zde další otázka, možná o to více důležitá. Ta, jestli v moment, kdy bych se o to pokusila by mi mistr Lomenius nechytil za ruku a řekl, že ví, co dělám…

Opět pod hradbami

Petrana si poslechne promluvu Kaedor. Zatváří se poněkud poraženě a povzdechne si.
„Na to už je nejspíš pozdě. Ale děkuji. Zkusím to nějak zařídit, aby z toho nebyl velký skandál. Snad už jméno mistra Lomenia není tak známé, aby se o to někdo příliš nezajímal… zatím to vypadá dobře, alespoň spolupracuje.“
Ohledně podivných úkazů ohledně Lomenia se Kaedor dostane od Petrany jen pokrčení rameny.
„Je víc cest k jednomu cíli. Kdoví, jak na to mistr Lomenius přišel… pokud je to vůbec něco, na co se dá přijít. Chápu, že by ve vás vzbudila taková zjištění podezření… na druhou stranu, víte jistě, že Inkvizice se dokáže ubránit Temnotě? A pokud ano, stejným způsobem jako on?“
Za mluvy obě ženy kráčí dál a už se blíží k bráně. Petrana ještě prohodí pár slov. „Hádám, že proto chcete někoho, o kom víme, že pro Inkvizici špehuje. Uvidím, co půjde udělat, ale to bude o poznání složitější. Máte pravdu v tom, že musíme využít každou možnost, kterou máme.“

Mezitím už se přiblížili dost k bráně, před kterou jsou stále dlouhé davy lidí, kteří se snaží dostat do města. Mezi nimi prochází alespoň léčitelé a strážní, kteří udržují pořádek. Brány jsou otevřené, avšak stojí v nich oddíl vojáků.
Tady nejsou strážní ani gardisté, ale sama armáda. Nejspíš je to protože tato brána, jižní, je blízko poměrně velké citadele která je součástí hradeb, a kterou nejspíš používá armáda jako svou základnu mimo vnitřní okruh hradeb.
Lomenius se zastaví před davem a dozajista se chce obrátit s nějakou poznámkou, když ho Petrana předhoní.
„Pojďte – promluvíme si s kapitánem.“
A brzy je obratně provádí mezi lidmi až k jedné z věží u brány. Takhle blízko hradeb je se svou magií opatrnější a téměř jí nepoužívá, jen tu a tam někoho trochu postrčí, aby mohli projít. Tady jsou lidé také méně poplašení, když něco takového vidí.
Brzy stojí Petrana u strážných, kteří jim zastoupili cestu. Přímo je osloví a na nic nečeká.
„Dobrý den, ráda bych mluvila s kapitánem Nolheinem, pokud má právě službu.“
Vojáci se zarazí při pohledu na podivný průvod. Zaváhájí ale jen na okamžik. Kabátec královského čaroděje nese svůj vliv. Jeden z nich kývne a ukáže na jednoho muže mezi vojáky, který udržuje pořádek.
„To je on.“
Petrana přikývne, ohlédne se na Kaedor a na Lomenia, a řekne: „Počkejte tu. Promluvím si s ním.“
A zmizí. Lomenius jí sleduje téměř pobaveně.
„Pamatuju si jí, vždycky to byla taková zatracená pilná včelka,“ řekne. Pak ale úkosem pohlédne na Kaedor. „Její role je mi jasná. Vaše? Nikoliv. Co zamýšlíte tímhle předvedením?“ zeptá se nakonec zpříma. Je poněkud útočnější od obvinění… ale na tom není nic tak zvláštního.

Vodítko

Vyslechnu si slova Petrany, které se obecně tato záležitost nelíbila, což jsem asi tak nějak i chápala. Nechtěla jsem ji dostat do problémů, a proto mi bylo jasné, že pokud by se něco zvrhlo, tak to půjde za ní, a ne za mnou. Byla více méně moje ochranka a dávající svou pověst a též i titul do ohně. Nějak jsem to brala. Některé věci se asi nikdy nezmění… jako čarodějka dostat přízeň kohokoliv bylo asi tak snadné, jako řešit cokoliv s trpaslíky bez nějakých dokumentů… usmála jsem se své vlastní myšlence, protože moje kontroverzní metody mi mnohokrát přinesly pád, ale i úspěch… bylo pak hezké ale vidět ty, kteří mi nechtěli dát přízeň. Vždycky se vrátili a snažili se utrhnout kus přízně, aby si to pak mohli dát za sebe.

„Petrano, nechám toto na vás… v lidských politikách se nevyznám, ale poslední věc je to, abyste se kvůli mně dostala do problémů. Proto to na vás, jakou volbu zvolíte, aby vám v tom nebyl vymáchán nos… lidský život je krátký a nerada bych byla proklínána za to, že jste mě musela v něčem, v co nevěříte, podporovat,“ pokrčila jsem rameny a zavrtěla hlavou s pohledem vůči nebesům. „Kdybych věděla vůbec to, co je má magie a co od ní mám čekat, tak bych vám dala více informací. Nyní jenom vím, že útok temnoty poznamenal všechny… vy, já… kdokoliv okolo nás, jen zde mistr Lomenius je tímto útokem nepoznamenaný. Je to z důvodu Inkvizice, protože i Temnota se může nyní Inkvizici vyhýbat. Možná… je to z důvodu nějaké další strany. Též bych o tom nepochybovala… ale…“ opět jsem si povzdychla a dodala: „… pokud je zde nějaká možnost pomoct v boji proti Temnotě, tak vám chci pomoct, i kdyby to byla metoda, kterou používá Inkvizice… moje metody byly vždy drastické a řekněme, hm, dost mimo to, co by si mnoho elfů vzalo za svoje. Na druhou stranu lidi byli vždy dost otevřenější těmto věcem… nevěřila byste mi kolik mladých mágů mi řeklo, že rádi mi pomůžou, že stejně nebudou žít zas tak dlouho a ať si je aspoň v nejhorším někdo pamatuje,“ nechápavě jsem zavrtěla hlavou a povzdychla si.
Aktuálně jsem moc nevěděla ani co budu s Lomeniusem dělat… to, co udělal mi ukázalo něco z něj a jak se vyjádřil. Tak i něco ze mě… ale konkrétně proč se toto stalo a proč toto uměl. Co mu dávalo sílu léčit a též být rychlejší než elf v jeho stavu. To mi jednoduše nehrálo. Sama sobě jsem též nehrála a asi jsem věděla moc dobře, jak by dopadlo moje vyjádření, že dokážu vyvolat Temnotu lusknutím prstu, ale asi by mi to bylo k ničemu. Potřebovala jsem nějaké vodítko a když už jsem nemohla moc zjistit co jsem vlastně nyní zač, tak Lomenius byl jediný, kdo mi mohl říct více. Ať už by to bylo i jen tím, že mne přenese do té sféry a mne se kvůli tomu dvakrát otočí žaludek.

Oficiálně, neoficiálně

Petrana zaváhá. Zadívá se za Lomeniem. Pak vzdychne a kývne na Kaedor.
„Dobrá, když myslíte. Vy se v Temnotě nyní vyznáte dle všeho lépe než já. Dám na vás… ale nemůžu vám pomoct z pozice královské čarodějky. Nebudu vám bránit… ale bude lepší z toho Akademii vynechat. I když samozřejmě, neznamená to, že vás v tom nechám vykoupat…“
Zavrtí hlavou. „Stejně si myslím, že kdybyste tomu dala trochu času… tohle je velké riziko.“ Pak už ale vykročí za Lomeniem a zavolá: „Počkejte, mistře Lomenie.“
Čaroděj se za ní ohlédne a Petrana ho snadno dojde. Neodešel daleko. Petrana promluví tiše.
„Ráda bych, aby bylo jasné, že madam Kaedor jedná sama za sebe, dle svých práv a svého přesvědčení. Není to předvolání nebo obvinění ze strany Akademie nebo královských regentů.“
Lomenius se na Petranu chápavě usměje. „Beru to na vědomí, madam. Myslím, že ušetřím strážím i vám čas a cestu. Není to lehké obvinění a rád bych, aby bylo mé jméno očištěno.“

Poté už snad mohou pokračovat k bráně. Obvinění ztratilo oficiální podobu, protože Petrana nejspíš ani nemá právo něco takového provést. Nejspíš by se ani neodvážila. Je však dostatečně vážné na to, aby snad bylo vyslechnuto.
Navíc jen přítomnost Petrany může pomoci. Je to šlechtična, která má vliv i peníze na úplatky. Stráže jí snad poznají a neodváží se jí nebrat vážně.
Chůze skrz slumy je bez problémů. Nepřitahují mnoho pozornosti a většina chudáků je nechá na pokoji. Kaedor si nevšimne žádných cizích vlivů. Náznaky stop, které viděla, když na ní Lomenius zkoušel své triky, jsou pryč. Musely být buď staré nebo velmi slabé.
Cestou se Petrana nakloní k Petraně.
„Ve slumech se běžně pohybují po hlavních cestách stráže, které právě takovéhle věci řeší… poslední dobou jsou vzácnější… ale pokud bychom jednu z nich našli, určitě by s nimi šel královský vyšetřovatel, který má v ohledu špehů Inkvizce dost volnou ruku… a žádné podezření neberou na lehkou váhu.“
Nastíní i další možnosti, jak s Lomeniem naložit.
„Můžeme zajít k bráně, jak má mistr a nejspíš i vy v úmyslu. Působení vyšetřovatelů ve slumech není všeobecně známá skutečnost… z pochopitelných důvodů. Velící důstojník… myslím, že to bude kapitán Nolhein, pokud tu stále slouží tak, jako před těmi několika měsíci, kdy jsem tu byla naposledy… tak ten by nejspíš zavolal sám vyšetřovatele nebo alespoň provedl výslech.“
Pak zaváhá a pohlédne za chůze na Kaedor.
„A ještě je tu jedna možnost… záleží, na tom, jak oficiálně na to chcete jít. Jak říkám, kapitána Nolheina znám. Nebude protestovat, kdybychom Lomenia prostě brali dovnitř za hradby, bez nějakého obvinění… dokud jde sám, není to žádný únos. Má rodina má za branou jeden dům, který bychom mohli využít… a vyhnout se tak pozornosti. Moc se mi to nelíbí… ale dokud neděláme nic problematického a dokud Lomenius spolupracuje, neměl by to být problém. Pokud ale chcete Lomenia nějak věznit… tak od toho dávám ruce pryč.“
Je jen určitá míra věcí, které Petrana může zařídit. Hodně své vlastní ruce svázala tím, že se v této věci zřekla svých pravomocí královského čaroděje. A pokud by došlo k něčemu podezřelému, mohla by se kvůli Kaedor snadno dostat do problémů.

Důvod

Překvapená jeho činy i když mi bylo jasné, že zachovávat chladnou hlavu a nezaujatost je asi to nejlepší, co může udělat.
A také bylo…
Brzo mi byla chycena ruka Petranou, kdy se Lomenius vydal vpřed, téměř, jako kdyby byl spíše on, který vede naši skupinu. Pohled na ruku Petrany a pak na ní, do jejích očí, kdy se sama o sobě snažila jaksi se těmto věcem vyvarovat.
Krátce jsem povzdychla a tiše dodala: „I kdyby nebyl část Inkvizice, je tu něco divného… má na sobě prokletí, které většinu mágů spálí zevnitř… sebemenší kouzlo a zbyl by z kohokoliv prach a jen expertní manipulace, které se mi podařila ze mne tehdy neudělala uhlík, když jsem se poprvé pokusila si zachránit život…“ poznamenala jsem a pokračovala: „Dotyčný zde má možnost utéct a vůbec, ani vy by jste mi v tom nepomohla… cokoliv…“ rukama jsem ukázala na své tělo nahoru a dolů… „moje magie nyní umí, tak ví jedno… kdyby proběhl útok Temnoty, on bude jediný, který by jej přežil. Tedy… aspoň se to tak jevilo. Nestačí vám to jako dost dobrý důvod na zkoumání Temnoty?“ Řekla jsem trošku podrážděně, protože opět zpochybňovala to, co jsem chtěla udělat. Ano… v magii jsem nebyla ani na úrovni učně a moje magické schopnosti byli zajímavé ale dost pochybné. Byla jen otázka času, kdy mi něco nevyjde a já opět přivolám Temnotu…
Krátce jsem si promnula oči a dodala: „Jestli jej ale zde chcete nechat? Budiž… můžeme zkusit bádat po městě sem tam… třeba na něco narazím a třeba taky ne… nechám to na vás Petrano, chápu, že nechceme zbytečně na mě upoutávat pozornost ale… cokoliv on umí by mohlo pomoct v boji proti Temnotě,“ podívala jsem se na ní a čekala, jak se rozhodne. Už nyní jsem věděla, že možná v soukromí se Lomenius bude vyjadřovat trošku jinak a pokud… zde vážně do tohoto Cizinec měl co mluvit? Ukáže se nějak, kdy zde nebude Petrana. I když kdo ví… naposledy byl mezi desítky vyšších mágů a bylo mu docela jedno, jestli nebudu vypadat za úplného blázna, když k němu budu mluvit.

Obvinění

Ruka, která vyrazila k Lomeniově hrdlu, je zastavena v cestě. Starý čaroděj se pohnul jako blesk a prsty Kaedor se místo jeho hrdla chytly jen jeho paže. Není jisté jak, ale má lepší reflexy, než je elfská rychlost. To je snad ještě tajemnější.
Nijak proti ní však sám nezaútočil.
Její obvinění ho dovede ke zvednutí obočí. „To je nesmysl,“ je jediná odpověď, které se Kaedor dostane.
Dokonce i Petrana udělá krok vpřed. „Kdo, mistr Lomenius? To snad- proč si to myslíte?“ zeptá se nakonec poněkud zoufale.
Lomenius si ale jen pomalu povzdechne. „Co jsem od vás mohl čekat, dámy. Tedy dobrá, odveďte mě k branám. Nebude to první výslech ani poslední, co jsem zažil. Horší než kobky Inkvizice to být nemůže.“
Vcelku odevzdaně a bez pobídnutí vykročí směrem k nejbližší bráně. Je to ta, kterou do slumů Petrana a Kaedor původně vstoupili.
„Půjdu sám bez donucení, nebojte. Znám cestu.“

Petrana jemně stiskne ruku Kaedor a naléhavě, a trochu tišeji, opět promluví. Petrana není Kaedor nijak podřízena, takže její příkaz stále bere spíš jako výzvu, kterou si není sama vůbec jistá.
„Opravdu, Kaedor, zvažte to ještě. To je dost vážné obvinění – a jméno mistra Lomenia není zcela neznámé. Máte na své straně mistra Arnfreida, ano, ale přízeň kohokoliv blízkého dvoru je velmi vrtkavá záležitost…“
Bývalý čaroděj se zastaví a ohlédne se na ně. „Tak jdete? Nemám celý den.“ Z jeho sebevědomí i postoje je jasné, že se o sebe zvládne postarat, a že ho stráže nijak neděsí.
Petrana opatrně pokračuje: „Já vím, že jste v kobkách inkvizice trpěla, a máte důvod lepší než kdokoliv jiný je nenávidět… ale to není ten důvod proč jsme tady. Lov agentů Inkvizice spadá pod armádu a městskou stráž. Není to záležitost Akademie samotné…“
Další slova zní téměř jako prosba. „A i kdybyste nějakým způsobem dokázala, že máte pravdu… budete dělat vlny. Připoutávat na sebe pozornost. Čert vem, co se děje tady ve slumech, ale takové obvinění a vyšetřování uvnitř hradeb by se mohlo dostat až k Regentské radě! Nebo k Arcimágům. To našemu výzkumu Temnoty nepomůže. Čím víc lidí o nás ví, tím víc nám budou chtít házet klacky pod nohy, tak to v tomhle městě funguje…“

Všichni a on ne

Síla, která mnou byla předpokládána za identifikovatelnou nyní pocházela z ničeho. O to více to bylo podezřelé, protože i když někdo čerpal energii z krystalů za pomocí neviditelných portálů, pořád zde byl ten náznak, který i mistři nedokázali skrýt. Toto ale se prostě jen tak zjevovalo.
Navzdory tomuto mi vše připadalo poměrně pořád v rámci reality, když i já jsem byla jakýsi unikát… a magie se mohla pohnout jakýmkoliv směrem v dobách, kdy mě měla Inkvizice? Vše ještě jaksi šlo pochopit až do momentu, kdy mé tělo zalil pocit, kde se mi málem podlomily obě nohy, ale já to dokázala zahrát na přenesení váhy z jedné nohy na druhé.
Zneužívání své moci pro něco jiného… nechám jej, třeba mi tím naznačí víc… myšlenka, která se mi málem vymstila. Cítila jsem, že jsem tažena zpět do Sféry, kde jsem byla jen potrava pro tvory, kteří by si na mě chtěli pochutnat… tam, kde jsem nemohla dělat nic jiného, než čekat na svou zkázu…. Ale i tak zde bylo něco… opět zde byl náznak Cizince, zájmu Hlasů… vědomí ale toho, že všichni včetně mě a Petrany byly poznamenáni a jen Lomenius neměl toto poznamenání?

Vše se ale hned vrátí do normálu a já se zahledím na svůj prst s menším výdechem, chvilku nic nedělám a bez jakéhokoliv varování mi vystřelí ruka, která mu chytne krk a prsty stiskne. Nebyla jsem nikoliv silná, ale jako gesto to stačilo.
„Lomeniusi, měl byste si dávat pozor na to, co se svou magií děláte,“ ruku jsem pustila a podívala se na Petranu: „Petrano, poprosím abychom mistra Lomeniuse vzali k nejbližší gardě. Předpokládám, že je napojen Inkvizici… jistě mistru Lomeniusovi nebude vadit, když ukáže svojí nevinnu,“ chvilku jsem přemýšlela a dodala: „Budu potřebovat někoho, kdo byl potvrzen jako příslušník Inkvizice, abych si potvrdila svojí teorii,“ předpokládala jsem, že na toto by Petrana mohla slyšet pravidla-nepravidla, obvinění s napojením na Inkvizice by mohlo zabrat. V nejhorším si posedím s Lomeniusem sama…

Podivné triky

Petrana nejednala, když jí v tom Kaedor zabránila. Zůstala stát opodál a sledovala dění před sebou. Malé zranění, které si Kaedor způsobila, Lomenia příliš nezaujalo.
I dál se tváří nepřístupně.
„Tohle není hrubý nástroj, kterým by se spravovalo to, co zvládne felčar s obvazem nebo jehlou a nití,“ zamumlá nespokojeně. „Je to obhroublý způsob demonstrace na takovém problému, ale prosím.“
Udělá krok ke Kaedor a vezme její ruku do své dlaně. Je hubená, avšak nikterak prochladlá. Prsty nejsou příliš příjemné na dotek, protože se zabodávají zkoumavě do její dlaně.
„Na tohle by stačilo tělo samo,“ zamumlá si nespokojeně. „Vy zašlí mistři a vaše uzavřené přemýšlení… malé jako velké, velké jako malé, vám je to jedno,“ brumlá si dál.

Kaedor pocítí změnu. Nevidí nic v rámci Sféry. Její síla je stále stejně spoutaná, síla čaroděje obdobně skrytá. Avšak přeci jen něco vidí… drobné nitky energie, které se obmotávají kolem jejího prstu a zdánlivě pochází z ničeho.
Není jisté, jak je to možné. Vzít energii odnikud nedokáže nikdo. Na druhou stranu nadpřirozené smysly, které Kaedor má, jsou poměrně mladé a nedokáže s nimi vše vnímat jasně.
Bolest z prstu zmizí. Kaedor stále vidí kapičku krve – rána se nezatahuje. Ale bolest jí nijak neomezuje. Je to pocit, který se šíří od její ruky dál jejím tělem, pomalu a stěží znatelně.
Čaroděj i nadále bodá svými prsty do její dlaně, ale už to není nepříjemné. Téměř to necítí a pokud ano, jsou to příjemné momenty, kdy se odnikud do její dlaně vkrádá teplo a uvolnění. Bez toho, aby se o to snažila, se jí před očima objevují výjevy z jejích vzpomínek, někdy uklidňující, jindy méně… i její mysl, jako by vyrazila na procházku.

„Děje se něco?“ zeptá se Petrana pochybovačně. Čaroděj jí odbyde nespokojeným syknutím.
Pocit uvolnění v Kaedor začíná nabívat na síle – možná až moc. Cítí, jak jí slábnou nohy… jak jí nadpřirozené smysly přestávají poslouchat. Začínají bloudit, jako by ze své vlastní vůle… nebo z cizí. A ona se cítí tažena za nimi… do Sféry, kde je bezbranná a kde číhají její krutí a predátorští obyvatelé.
Najednou se jí před očima objeví nesmírně malé náznaky. Výjevy ze Sféry, kterých si ani ona sama nedokázala všimnout dříve. Stěží spatřitelná stopa nedaleko… pozná jí, jako vychladlou přítomnost Cizincovu. Malé temné nitky, které se stále obvazují kolem jejích nohou… pozůstatky zájmu Hlasů…
A na téměř každém a všem kolem ní nějaká známka přítomnosti Temnoty. Snad jen z toho, že všichni kolem byli přítomni, když Temnota zaútočila.
Jediný, kolem koho se žádný cizí vliv nemotá, je sám Lomenius, stále stejný a stále stejně klidný.
V tom okamžiku pouští její ruku - okamžitě se vše vrací do normálu. Na tváři čaroděje je tajuplný úsměv. Ranka na jejím prstu je pryč. Ale Kaedor má dojem, jako by tam nikdy žádná nebyla, než že by byla vyléčena.
Čaroděj se na ní zahledí se zájmem. Úsměv mu však tvrdne na tváři…
„Vy máte mnoho… skutečně, mnoho tajemství. Minulých a dávných... i mladých a čerstvých.“
Nebylo to čtení myšlenek… to souvisí s magií… tohle bylo něco jiného. Kaedor však nedokáže říct, co to vlastně bylo, nebo co se stalo. I navzdory tomu v jejím těle zůstává příjemný, hřejivý a uklidňující pocit.

Jiná nebo stejný typ manipulace magie?

Pravidla, která jsem nikde nerespektovala… pravidla, kdy čapnutí synáčka některého z urozených rodů před tím, než si toho rodiče všimnou jen aby jejich elitní vojáci brzo udělali nájezd na moje komnaty… nic mi nebylo cizí. Věděla jsem jen moc dobře, že moje vědění mě může odcizit v minulosti ale… pokud elfové či další mágové chtěli pokrok, tak mě s chutí či nechutí museli kontaktovat. Sice jsem nebyla obecně známá svojí mocí ale i tak se o mě mnozí dozvěděli.
Hlavu jsem obrátila vůči Petraně, která byla ochotna zapálit celou budovu se všemi uvnitř… vyvolala paniku svou magií, kterou použila tou nejsurovější formou, aby nás dostala na vyvýšený bod… ale něco jako odtažení člověka ze slumů kvůli pokroku? To ne. Lidská pravidla nikdy nedávala smysl.

Po jeho nabídce a navzdory nadšení Petrany jsem zvedla ruku s rozevřenou dlaní, aby Petrana nijak nejednala ať chtěla sebevíc. Druhou ruku jsem si dala k puse, zaťala v pěst se zdviženým palcem a kousla si do palce tak, aby mi z něj začala kapat krev. Krvavá magie mi byla cizí ale propojit rituál s krví na stabilizaci občas pomohlo jako krajní řešení. Dost nebezpečná technika ale co už… nyní mi to posloužilo tak, že jsem věděla, jak si prokousnout palec, tak, abych si vytvořila menší bolístku. I když nyní mi tato bolest připadala neskutečně utlumená.

„Prosím,“ řekla jsem s nataženou rukou s kapající krví. Pamatovala jsem si i doby, kdy se krev mágů prodávala jako vhodná součást magických krystalů na to, aby se krystal stabilizoval. Kdo ví, proč krvavá magie byla tak zakázaná i když vidět všude karmínové krystaly bylo divné.

Společně s tímto jsem se zahleděla na proudy magie okolo mého prstu a čekající, co se vlastně stane. Byl mág schopný pracovat s toky stejně jako já? Nebo?

Jiná umění

Petrana pomalu kývla hlavou, na tichou poznámku Kaedor o magii.
„Ano… věci se změnili. A navíc tady ve slumech má i Inkvizice svůj vliv. Ve městě je to jiné.“
Poté se opět obrátí k muži, který je sleduje nevzrušeně.
Její poznámky ho přinutí, aby se usmál téměř shovívavě. Pořád je však v jeho tváři hodně nevrlého nezájmu. „Žádné kličky. Umění. Není to nic tajného. Může se to naučit každý… kdo má vůli a rozumí svému tělu a tělu jiných. Inkvizice mě zlomila, a před pár měsíci bych radši zemřel. Ale nakonec jsem přežil. A našel jsem věci, které jsou zajímavé. A napůl zapomenuté. Magie a technologie nás oslepila, známe jen dva pohledy na věc, dvě umění zodpovědná za vše na světě. Je to směšné..“
Jeho výraz je pořád nepohnutý, bezvýrazný, i když promluví o těch, kteří v kobkách Inkvizice našli smrt. „Bohužel, najít něco takového bez pomoci… je téměř nemožné. I pro naprosto zoufalého, ztraceného muže, jakými byli zajatí čarodějové, o kterých mluvíte.“

Ani její výhrůžky ho nezarazí. Když je Kaedor zmíní před Petranou, čarodějka na oko souhlasí, ale nakloní se ke Kaedor a zašeptá: „Jsou tady ale přeci určitá pravidla… nemůžeme někoho jen tak sebrat…“
Petrana je čarodějkou Akademie a ti věří na svá pravidla. Ten kdo pravidla neposlouchá, ocitá se brzy na kraji společnosti… a se spoustou nepřátel.
Bývalý čaroděj Lomenius pozvedne paže před sebe, aby je zarazil.
„To nebude nutné, i když vím, že Akademie a jiné královské instituce rády mávají kolem svými ocelovými pěstí, i když bývá jemnější přístup lepší…“
Vztyčí se a zahledí se na ne zpříma, zkoumavě. Jeho tělo je stále vyzáblé a vytáhlé. Není to nic impozantního, ale to není jeho úmyslem. „Nedokážu stále kouzlit, na tom se nic nezměnilo. Ale existuje o tolik víc méně patrných jevů, na které čarodějové zapomínají… a které mohou být daleko účinnější. Možná, že když kolem vás proudí všechna ta energie, drobnosti vám s ní splynou. Divím se, že to sama nevíte, elfští mistři museli tyto taje pomocí meditace odhalit už dávno… kdoví, já pod nimi nestudoval. Beztak by se s lidmi nepodělili. Jejich moudrost má svoje hranice.“

Udělá k ní krok a natáhne vpřed ruku v nevýhrůžném gestu. Trocha nepříjemné nevrlosti se zvedla. Je pořád dost nepřístupný, ale zdá se, že mluvení o tomto umění, které zmínil, jemu příjemnější než debaty o Temnotě.
„Mohu vám to ukázat, když jste vy tak ochotně demonstrovala svou „kličku“. Jde jen o manipulaci s tělem a jeho energií, bez magie. Lze tak léčit určité neduhy… a nebo toho využít pro vyvolání bolesti. V krutém vtipu osudu mám dojem, že některé z technik, které objevuji, sami inkvizitoři znají či na nich staví… ale v jejich podání je to zvrácené, odporné dílo.“
V jeho hlase je pořád cítit nesmírný odpor k Inkvizici, takže vyjednávání není ztraceno.
„Už nechci mít nic s Temnotou, ani s Akademií a vámi všemi, co jste po hlavu v magii… ale pokud se chcete něco naučit bez předsudků… můžu vám to alespoň ukázat, abyste mi věřili.“
Jeho výraz je možná až příliš ochotný demonstrovat jeho sílu. Na druhou stranu, Petrana ochotně kolem Kaedor vytvoří jakoukoliv bariéru nebo se sama nabídne jako testovací subjekt. Zdá se, že i jí ta slova o Lomeniově umění zaujala.