Snaha hledat

Na to, jak nebrala peníze jako problém jsem si mohla jen pomyslet, jestli je to spíše kvůli tomu, že království má peněz dost, jen nemá lidi, kteří by měli čas, nebo prostě byla jen dotyčná tak bohatá. Protože mágové nikdy neměli problém s penězi, též jsem je nikdy neřešila, tudíž nemít žádné mi připadalo tak trošku zvláštní.
„Děkuji,“ řekla jsem krátce a měšec si vzala s pohledem do měšce jen potvrzující moje myšlení. Vážně nebyla nejchudší a já si jen musela říkat, kolik věcí by se za to dalo kupovat. Bylo už dost dlouho, kdy jsem si něco sama koupila, přeci-jen. I tak zde byla myšlenka, že na jednu stranu se Petrana nejspíše sama rozhodla jít na akademii, na druhou stranu… nemagické rodiče, hlavně šlechticové byli mnohokrát dost skeptičtí. Přeci jen magie byla dost nebezpečná sama o sobě, navíc v této době. Kdo ví, jak se věci v její rodině vlastně měli.

Po navrhnutí všech možností a k tomu krátkému pocitu, že pokud někdo potkal Hlasy, tak bude v klášteře jsem zavelela: „Půjdeme do kláštera…“ dodala jsem a ještě jsem cestou řekla: „Můžete mi vytvořit pergamen, nebo kus papíru?“ Zeptala jsem se dotyčné a čekala, že mi něco, na co se může psát poskytne. Jako správný mág nejspíše měla něco na zápisky a pokud ne? Využila bych kus svého šatstva. Nejspíše to nebyl ideální materiál, ale… pořád se to dalo použít.
„Než půjdeme… dejte mi chvilku,“ řekla jsem a na chvilku jsem se zastavila. Pokud jsem měla papír (a pokud ne, tak kus svého rukávu) jsem natáhla mezi obě ruce a chytla jsem jej. Chvilku jsem jen dýchala ve snaze se uklidnit, protože pokud jsem mohla nějak pomoct své magii, tak maximálně takto.
S myšlenkou a vzpomínkou na muže, kterého jsme potkali na trhu a zůstal z něj prach jsem se pokusila kouzlit jedno z dost starých elfských kouzel. Většinou bylo k ničemu, protože výtvor byl vždy horší než malba a stačila sebemenší pochybnost na vzhledu dotyčného a nevydařilo se. Právě proto toto kouzlo používali většinou elfové, protože jejich vzpomínky byly dost barevnější a dokázali si pamatovat mnoho věcí víc… navíc toto bylo ze včera.
Ve snaze promítnout jakousi magickou skicu na papír/látku jsem uvolnila to, co jsem mohla považovat za svou magii, ve snaze vytvořit podobiznu dotyčného z trhu (17)

Příležitosti ve slumech

Petrana raději poznámku o mučení taktně nijak nekomentuje. Raději změní téma rozhovoru. Začnou se společně s Kaedor bavit o tom, jak získat informace, které potřebují. ,Opatrně‘ je dobrý začátek. Pokud by vyvolali zbytečný rozruch, nemuseli by se dozvědět nic. Silou nejde všechno.
Ohledně peněz se Petrana pousměje.
„Žádný strach. Pro pár drobných se svět nezboří. Kdybych někdy neměla dost, prostě napíšu otci, aby pustil něco z pozemků,“ dodává bezstarostně. Poté vytáhne z kapsi menší váček, který podá Kaedor.
„Vemte si to – kdoví, jestli se nerozdělíme kvůli nějaké nepředvídatelnosti – a mohlo by se vám to hodit, kdybyste našla někoho ochotného mluvit.“
Pokud se Kaedor podívá dovnitř, zjistí, že je plný zlatých a stříbrných mincí, které mají dohromady možná větší cenu než celý tenhle blok slumů, ve kterém se ocitli, včetně kláštera.
Běžní lidé nechodí na čarodějnické akademie. Petrana je šlechtična. Uklidit talentovanou dceru na akademii může být vhodné řešení, pokud se dotyčná nechce vdát do nějaké správně bohaté sousední rodiny.
Petrana nevypadá na ten typ ženy, které by jen tak posedávaly po zámcích a vyšívaly.

Když je záležitost peněz vyřešena, mohou se obrátit na rozbor situace a pokusit se nějakým opatrným způsobem zjistit něco víc.
Petrana se rozhlédne a poznamená.
„Támhle – u těch zabedněných dveří stojí jeden hromotluk,“ poznamená. Je to zjizvený rváč, který má kolem sebe zdravý prostor a očividně brání nezvaným hostům před vchodem do kláštera. Očividně pohůnek někoho, kdo sedí výš, než průměrný chudák.
„A tam-“ ukáže na jednu postavu v davu. Je to jakýsi zdánlivě čaroděj, ač z něj žádný velký talent není poznat. Oblečený je v róbě. „Toho znám, to je bývalý čaroděj ze severu. Inkvizice ho nějakým způsobem zbavila schopností kouzlit… a způsobili mu i další věci. Nabídla jsem i azyl ve městě… odmítl. Je to inteligentní muž. Mohl by vědět o všem podivném. Citlivý člověk. Trochu… podivín.“
Vypadá tak – je na čaroděje poměrně vytáhlý, a i navzdory své vyhublé, neimpozantní postavě, se mu lidí kolem vyhýbají. Napadá na jednu nohu a míří rozhodně k druhé straně kláštera za roh.
„Viděla jsem taky kousek zpátky dav žebráků. Možná něco hráli. Možná se dělili o lup. Chodí žebrat k branám. Tu a tam něco štípnou bohatším uprchlíkům ve frontě. Ví leccos… ale je těžší se k nim dostat – většinou pracují ve skupinách, pokud se teda nic nezměnilo od té doby, co jsem tu působila. Ale žádného z nich určitě neznám… tady ve slumech nikdo dlouho nežije…“
Kaedor si ale všimne i vlastních skutečností hodných zájmu. Například zpozorovala jakýsi boční vchod u kláštera, který nejspíš vede do podzemí… má dojem, že kolem něj vnímá něco velmi slabě připomínajícího… cizí vlivy.
Krom toho také přirozeně zpozorovala hlavní vchod do pobořeného kláštera. Opravené velké dveře jsou otevřené, avšak hlídané několika rváči – pro Kaedor a Petranu žádný problém, ale pro místní nepřekonatelná překážka. Má dojem, že na moment tam zahlédla vcházet postavu v rouchu, která na sobě měla slabý otisk cizích vlivů – Hlasů, Cizince… nebo možná Temnoty či něčeho dalšího.
Byl to jen okamžik a Petrana nic nezaznamenala. Bez nějakého podezření klidně navazuje:
„Máme různé příležitosti a nemáme mnoho vodítek. Ale i tak bychom tu mohli něco najít. Je tu víc než dost podivných věcí, pokud je budeme hledat.“
Kaedor nemusí čekat na Petranu a může se sama rozhodnout přistoupit k činům… ať už se rozhodne k jakýmkoliv.

Vše má svou cenu

Poslouchala jsem její poznámky, které se týkaly inkvizice. „Sama jsem nikdy Inkvizici nezkoumala, aneb, nebyla to tak velká hrozba, a protože jsem se nezajímala o bojovou magii, tak to šlo trochu mimo mě, až do momentu, kdy překročili naše hranice. Potom šlo ráz na ráz… a ve vězení, kdy se vás snaží zlomit si moc informací o nich nezjistíte, pokud tedy nebudeme mluvit o metodách, jak se mučí,“ usmála jsem se na ní s trošku nuceným úsměvem, protože po tom, co mi zlomili všechny bariéry jsem se divila, že jsem přežila každou následující hodinu.

Před klášterem jsem necítila též nic a jen jsem krátce dodala: „Stejný typ magie, jako se nás pokusil zničit na tom trhu… nepředpokládám, že ucítíme hned zdroj samotné síly, ale někoho, kdo se s touto sílou potkal? To je dost možné… Je ale šance, že kdokoliv se s ní potkal šel rovnou za hradby a snažil se ukázat svou moc, jen, aby jej někdo z řad království zničil,“ řekla jsem stále zamyšlená a dodala: „Pokračovala bych opatrně. I když to, že obě vypadáme jako velvyslanci království, je možné, že nějaký drb by nám někdo za správnou cenu dát. Máte nějaké mince? Zaplatila bych sama, jen jaksi nemám kapesné od velvyslanectví, ale jsem si jistá, že vám to elfské velvyslanectví proplatí…“ řekla jsem trošku potupně, protože byla pravda, že jsem od doby, co tu jsem nedostala žádnou minci, abych si mohla něco zaplatit, protože mi vše bylo dáno.

Svatostánek chudoby

Zatímco Petrana vede, Kaedor se rozhovoří o podstatě toho, co hledají. Petrana jí naslouchá pozorně a mezitím jim dělá cestu. Nemá nejmenší problém menším poryvem větru trochu rozehnat chudáky. Používat telekinezi na lidi se všeobecně mimo boj považuje za přinejlepším neetické, ale využití elementů je poměrně dost neškodný a šetrný způsob, jak si může čaroděj vyčistit cestu.
Pokud to tedy nepřežene. Ale Kaedor je zkušená čarodějka.
Vychází nově vzniklou uličkou do části slumů, kde není tak rušno a kde nejsou takové davy. Teprve tam mohou mluvit otevřeněji o tom, co se pokouší najít.
„To zní nebezpečně, ale to je teď skoro všechno. Není mi to úplně cizí, to, o čem mluvíte. Tyhle entity… věci zvenčí, nebo jak to chcete nazvat… slyšela jsem o tom. Jenže žádné skutečné prameny o tom nejsou.“
Vzhledem k tomu, že tak znalá čarodějka, jako je Kaedor, o tom nikdy neslyšela, je jasné, že v uznávané literatuře nic nemůže a nemohlo být.
„Četla jsem něco v nějaké knize Inkvizice, kterou jsem studovala ve snaze lépe pochopit nepřítele. Trochu mi to připomíná to, o čem mluvíte. Je to podle nich to největší zlo, tyhle cizí entity. Říkají jím „Potencia Alienam“ a považují je za vrchol všeho zla. Tvrdí, že magie i poznání technologie pochází zvenčí, ze zla, a že Temnota je také jedna z těch cizích sil. „Potencia Nostrum“ je pak síla jejich Boha a jejich víry. Vím, že jsou to jen žvásty, ale kdoví, kde na to oni přišli. Nicméně rozhodně souhlasím, že to rozhodně není v područí Inkvizice, ať už je to cokoliv.“

Zatímco mluví, vynoří se nad střechami budova pobořeného kláštera. Zdi kostelní lodi a většiny ostatních budov stále stojí. Naprostá většina kamenů je však prastará a popraskaná. Div, že to stále stojí.
Stěny jsou zčernalé, takže za zničením kláštera před dlouhými lety nejspíš stál nějaký požár.
Už z dálky je vidět, že klášterní zdi fungují jako opěrný bod pro obrovské množství chatrčí, které jsou namačkané jedna vedle druhé. Je jisté, že uvnitř, v prostorách bývalé kapituly či dormitáře dlí ti nejvlivnější a nejmocnější, protože je šance, že v těchto místnostech budou mít čtyři kamené stěny a střechu nad hlavou k tomu…
Petrana na to vše pohlíží, ale dál přemýšlí o tom, co hledají. „Stále nic necítím. Opravdu si myslíte, že by se nám to mohlo vyhýbat?“
Pokrčí rameny a naváže. „V tom zbořeném klášteru je hodně nevybíravých charakterů. Krom lupičů a zabijáků na útěku dozajista i neučení kouzelníci, kteří tady ve slumech dělají problémy už od příchodu prvních uprchlíků. Ale zas jsou tam lidé, kteří ví o všem, co se za hradbami šustne.“
Ohlédne se na Kaedor. „Neměli bychom se ale ani při prohledávání dělit. Měli bychom se řídit příkazy mistra Arnfreida, pokud by vám to nevadilo. Já nevím, co vlastně hledáme, takže bych to sama nenašla. A nejsem si jistá, zdali a jak by bylo ve vašich silách se bránit… čímž vás samozřejmě nechci nijak urazit.“ Založí si ruce v bok a pokračuje: „Měli bychom to zkusit společně. A můžem to zkusit opatrně, nebo zhurta… ale jen tak pro nic za nic se nedozvíme žádné informace.“

Cesta do kláštera

I když Petrana očividně toto místo nemusela, aspoň tedy do míry, jako jsem jej nemusela já, tak bylo jedno jasné. Jistě tu již někdy byla, ať již v dobách, kdy tato část byla v lepším stavu, nebo když se zde musel nastolit nějaký řád a pravidla, aby zde nebyl vyloženě chaos, následována vzpourou.
„Dobrý nápad, nechám vás tedy vést… ve slumech jsem byla jen nějakou kratší chvíli a místa, které jsem navštívila nebyla vyloženě ta, kde bych našla něco, co by nás mohlo zajímat,“ pokrčila jsem za chůze rameny a dodala: „Navíc, to, co hledáme, ať již to zní absurdně… se nedrží na jednom místě. Částečně bych věřila i to, že se mi to může i vyhýbat, nebo se vyhýbat vám,“ usmála jsem se na ní a záhy dodala: „Nyní myšleno, že by si tato entita… další strana mohla myslet, že prvním krokem, co byste udělala byla snaha to zničit. Měla jsem původně stejný záměr, ale… protože jsem cítila, že i tato strana bojuje vůči Temnotě? Nebyl vyloženě důvod to mít jako hlavní cíl,“ pokrčila jsem rameny, protože jsem nějak čekala, že Hlasy nebudou ani na straně Temnoty… ani Inkvizice. I když v řadách Inkvizice by se jejich šílenství nejspíše ještě lépe maskovalo, než tady…

„Chtějí využít více méně vyhrávající stranu, a protože jsou blíže magii, nebo tomu, co by bylo nařknuto jako magie, dá se tvrdit, že Inkvizice ji asi nebude jen tak brát s otevřenou náručí,“ zavrtěla jsem nechápavě hlavou, spíše abych potvrdila fakt, že budou nejspíše na naší straně. „Věřit se této straně ale též úplně tak nedá, takže kdybych je vycítila… varuji vás,“ usmála jsem se na ní a pokračovala v chůzi.

Prohledávání slumů

Petrana poslouchá Kaedor velmi pečlivě. A její tvář je stále zachmuřenější a zachmuřenější. Dívá se po Kaedor s novým zájmem – a není to zrovna příjemný druh zájmu.
Ke konci její řeči, se však ono všelijaké podezření promění v mírný úsměv. „Samozřejmě, ale v tom případě si budete muset novou ochranku, protože já vám víc jak padesát let nevydržím.“
Potom se zasměje a dodá trochu špatný vtip, i když s ním nic zlého nemyslí: „Ale nebojte, nevypadáte o den starší než dvě stě let.“
Zvážní a přikývne. „Jak už jste si asi všimla, zoufalství už nás, co se týče metod, zahnalo dost daleko. Máme své… ochrany a mechanismy, na které se můžeme spolehnout. Nemusíme se bát ničeho nového – potřebujeme všechny výhody, které můžeme získat.“
Opět ty odkazy na nějakou tajnou magii. Teď ale není čas ani prostor to rozebírat. Petrana by beztak neřekla ani slovo.

Čarodějka se rozhlédne po slumech kolem sebe.
„Zní to jako nějaký výmysl profesora Artinera. Popravdě nevím, po čem se dívat.“
Je to jako hledat jehlu ve špinavé, plesnivé a zablácené hromadě sena. Kaedor ucítí několik náznaků… několik chudáků, o které se Hlasy nejspíš otřely. Jednu nebo dvě stopy vedou hlouběji do slumů.
„Zkusíme něco najít. Mám dojem…“ zaváhá. „Mám dojem, že něco cítím z různých lidí. Tu a tam je na jejich talentech něco… trochu neobvyklého. Ale nedokážu to vystihnout. Ani nevím, jestli bych dokázala ukázat prstem na konkrétního člověka, u kterého to cítím. Někdy je to jen jako náznak uprostřed davu.“
Oproti Kaedor má daleko horší přehled o poměrech magie v okolí – protože i nejzkušenější čaroděj by si nedokázal ani představit detaily, které jí dávají oči z druhé strany. Navíc už má s Hlasy své zkušenosti.
„Vím, že je nedaleko odsud starý zbořený klášter. Je to srdce slumů na téhle straně. Tam přebývají ti, kteří ví, že nemají šanci se dostat dovnitř. Mohli bychom se tam něco dozvědět.“
Petranu její smysly dál nedostanou, a tak se obrací na to, co zná. A na vysvětlení, proč to ví, ještě dodá i bez vyzvání: „Spousta… různých divokých talentů tu používá magii pro přežití. A na to musí někdo dohlížet. Požár za hradbami by mohl být nebezpečný. Podobně jako jakákoliv jiná katastrofa. A já jsem si svoje hodiny v téhle špíně taky odsloužila.“

Slumy

Druhá návštěva Slumů byla poněkud jiná, a navíc snaha vést Petranu jinou branou než tou, kde mě vedli poprvé se mi podařilo. Asi by to nehrálo zas takovou roli, protože oproti tomu, jak jsem vypadala předtím, jsem byla k nepoznání. Ale stačil asi jeden člověk nebo v horším případě elf, který by si vzpomenul na useknuté špičky uší a asi by se spustila lavina obvinění.

Nepřekvapivě to vypadalo stejně a Petrana vypadala vyloženě znechucená tím, že tu byla. To ještě ke všemu měla na sobě bariéry, které ji bránily cítit ten zápach a obecně vůči tomu všemu všem nemocem, které tu byly. Já takové štěstí neměla a poměrně se mi stýskalo vůči všem svým bariérám, které dokázaly téměř měnit pohled na svět, hlavně, když k tomu doplníme i fakt, že jsem uměla levitovat… místa jako tyto bych nejspíše jen jaksi proletěla a ignorovala všechny, co tu byli.
Při otázce jsem se zastavila a hlavu natočila tak, abych se dívala na Petranu a dodala: „Hledám stejnou magii, jako jste potkala na tom trhu… jako byl ten, který vyvolával Temnotu. Ona magie byla trochu jiná, než samotná Temnota…“ řekla jsem trošku zamyšleně jak jí to vysvětlit. Rozlišování magie asi v tu chvíli byla ta poslední věc, kterou řešila.
„Věřím, že i když to může znít trochu šíleně, že právě tato strana by mohla pomoct království vůči Temnotě… tato strana se ale bojí Temnoty úplně stejně jako my,“ povzdychla jsem si a prsty si projela oči. „Kdybych měla svou magii, tak bych se za vlastní slova hodila do vězení a zlomila klíč. Ale už jen má aktuální magie popírá cokoliv jsem znala, takže ať toto zní, jakkoliv bizarně Petrano? Nejspíše je to naše dnešní aktivita. Od blázna mám ale výhodu! Nebudu celý svůj život honit něco, co neexistuje… řekněme ale tak půlku svého života,“ zasmála jsem se na ní ve snaze svá slova trošku odlehčit vtipem o svém věku.

Špína a prach

Petrana naslouchá návrhu Kaedor. Zamyslí se nad ním, než odpoví.
„Nejsem si jistá, ale určitě je to možnost. Bohužel já ta rozhodnutí nečiním. Stěží ale může někdo něco rozhodovat, když máme tak málo informací. Ale pokud by se podařilo Zorad’Ul stabilizovat, mohlo by být možné, že by se zas dalo na spolehnout na teleportaci v okolí města a v království. Alespoň tedy na ukotvenou formu, možná dokonce i na individuální…“
Pak se ale zasměje: „Jenže stabilizace Zorad’Ulu bude nejspíš trvat ještě několik století soustavné práce. A to ani neberu v potaz Inkvizici, která naše zdroje už tak roztáhla téměř na mez našich možností.“
Nakonec musí konverzaci ukončit na tomto nepříliš dobrém závěru. Polemizování je to jediné, co se nejspíš právě teď dá dělat, a ani jedna z čarodějek na další pochmurné závěry příliš náladu nemá.

Místo toho pokračují do slumů – i když ty jejich náladu nejspíš nezlepší. Titul a pozice Petrany jim zajistil průchod branou bez nejmenších problémů.
Kaedor je sama vedla k jiné bráně, než byla ta, kterou sama vstoupila… pro případ, že by si jí někdo chtěl spojit s vraždou té strážné.
A brzo už je zase mezi davy špinavých a zoufalých uprchlíků, kteří stojí v dlouhých zástupech před branami. Prochází mezi nimi léčitelé a mnoho strážných… alespoň zde, blízko bran. Dál je člověk člověku vlkem.
Doligan je nejspíš stále ve svém domově a zkoumá zbytky Aedhala, takže toho tu nenajde.
Kaedor a Petrana vyvolávají mezi chudáky poměrně zdravý respekt… možná až příliš. Několik chudáků před nimi padá na kolena a prosí, aby využili svého vlivu a pomohli jim dostat se do azylu.
Na ulicích jsou převážně lidé, ale je vidět i několik málo trpaslíků. Ti jsou většinou stoičtějí a klidnější.
Trpaslíci mají téměř vždycky kam jít.
Petrana sleduje prosící chudáky chladně. Prohodí pár vět ke Kaedor: „Nic zajímavého nevidím. Jen tu a tam nějaký čarodějný talent. Ale nic slavného. Skoro jsem zapomněla, jak nesmírně odporným se okolí města stalo. Zvykla jsem si být od té špíny alespoň na dálku koňského těla.“
Trochu znechuceně přešlápne v rozchozeném blátě bývalé cesty. Je to koneckonců královská čarodějka a k tomu nejspíš šlechtična. Arogance k vyšším třídám lidí patří. Ale není to tak, že by to pro Petranu bylo nesnesitelné.
„Co hledáte?“ zeptá se nakonec, aby převedla řeč na něco zajímavějšího. „Třeba mohu pomoci.“
Kaedor se i nyní snaží najít jakoukoliv stopu po Hlasech, ač není jisté, jestli to Petraně řekne. Bohužel cítí jen slabé náznaky, chladné stopy nebo možná dokonce falešná vodítka. Ty entity jsou dobré v tom nenechat se najít. Když tedy nechtějí.
Cítí se omezena páskou přes oči. Nemůže využít potenciál svých očí naplno. A ví, že by se také mohla pokusit přemístit smysly do Sféry magie, pokud to chce riskovat.
Petrana by jí mohla chránit či pomoct jinak, podle toho, k jaké akci se Kaedor rozhodne.

Cesta do Slumů

„Máte pravdu, samozřejmě když nemáme možnost se kam teleportovat, tak není vyloženě potřeba si s tímto zahrávat. Jen beru v potaz to, že pokud například Zorad’Ul je několik dnů či týdnů daleko, a ještě na území, které by mohlo být pro některé nebezpečné? Předpokládám, že teleportace by potom pomohla, kdybychom dokázali město nějak ze-stabilizovat, tak by se tato možnost opět stala dost zajímavou navzdory riskům,“ vysvětlila jsem a přemýšlela, jestli když zde používají na obranu kouzlo, které z mágů může udělat buď mrtvoly nebo hůř, tak jestli si nezahrávající už dost. Samozřejmě odražení Temnoty je nejvyšší prioritou a tvorba nějaké abominace z mága, protože neudržel tok magie ostatních je asi jednodušší, ale i tak.

S tímto jsem chvilku byla už potichu a pokračovala do Slumů, kde jsem začala vyhledávat stopu po Hlasech, nikoliv po Cizinci. Dotyčný byl jen entita, která se o Hlasy zajímal a byl lákán jako brouk za světlem, proto vyhledávat jeho bylo spíše redundantní. Navíc jsem tušila, že se dříve či později ukáže opět s nějakou nabídkou… nebyla jsem jistě jediná, kterou se snaží ovlivnit, ale pořád jsem jistě zajímavý subjekt, díky darům očí.
„Kdyby něco bylo, pokusím se naznačit, co je třeba udělat. Řekla bych, jak máte být připravená, ale bohužel…“ pokrčila jsem nevinně rameny a roztáhla ruce: „Nevím, jestli vůbec něco najdeme a pokud to najdeme, tak jak se vůči tomu půjde bránit…“

Odborný rozhovor

Petrana pokrčila rameny, co se zmínek Kaedor o nedodržování některých pravidel týče. „Pravidla existují z nějakého důvodu… ale následovat je slepě je daleko nebezpečnější, než je tu a tam hodit za hlavu.“
I když Petrana není právě mladá, lidé všeobecně bývají méně upjatí oproti elfům a trpaslíkům. Snad je to tou jejich krátkověkostí.
„Dokud má člověk výsledky, dá se omluvit ledasco.“
Tím je uzavřena jejich debata o pravidlech a doprovodu a mohou se opět ponořit do problematiky magie.

Petrana si není tak jistá jako Kaedor a pouze pokrčí rameny, co se teleportace týče.
„No, nevím, však víte – je to koneckonců časoprostor a jestli nějaká magie ohýbá prostor, je to magie teleportace.“
Když se do toho Kaedor pustí se znalostmi odbornice, Petrana jen v obraně pozvedne ruce: „No, není to můj obor. Já studovala na válečnou magii, a ta má ke všem těmhle věcem dost pragmatický způsob. Kdyby nebylo mistra Arnfreida, už bych byla ,arcimágský pes‘, jak válečným čarodějům někteří s láskou říkají.“
Spokojeně si vzdychne. „Ale práce pod mistrem Arnfreidem je daleko zajímavější. Víc než jeden rozměr, víte?“
Potom se však vrátí k tomu, co zmínila Kaedor a dodá: „Možná, že je to dobře, že je to zakázané a ztracené. Hrátky s časem, to je choulostivá věc. Slyšela jsem, že stále žijí elfové, kteří něco z té doby pamatují… ale nikdo už to nedokáže a neví, jak to fungovalo, pokud to vůbec někdy fungovalo..“
Na moment se zarazí. „Ale kdoví dnes? Věci se mění víc než kdy dřív. Vaše vlastní schopnosti jsou něco, co by se ještě před pár lety zdálo naprosto nepředstavitelné. Víte, co se říká mezi lidmi: ,Strast je matkou invence‘.“
Pak se pro sebe zasměje. „Protože když máme na krku zabijáckou přírodní sílu a krvežíznivou armádu fanatiků, proč ještě nepřihodit zkázu způsobenou neopatrným zamotáváním času, že? Hádám, že právě proto je to všechno zakázané.“
Sice Petrana nemůže být ani zdaleka taková odbornice na kouzla jako například někteří elfové, její názory jsou však fundované a rozhodně není hloupá. Možná, že tu a tam dokonce s Kaedor i drží krok.