Cesta a časoprostor

Byla jsem ráda, že se i Petrana umí zasmát. Být stálým křenem ničemu neprospívalo a mě tak aspoň odpadlo trochu nepříjemných pocitů z doprovodu. I když to byla Petrana, pořád to byl doprovod navíc.
Vesele se na ní usměji a dodám: „Jsem ráda, že preferujete to, že nebudeme mít za sebou malou armádu, které budeme muset vysvětlovat vše. Navíc ve Slumech bude stačit dost fyzických bariér, aby vás někdo neoddělal kusem železa přes hlavu… magické se budou hodit též,“ odpověděla jsem zamyšleně a dodala: „I když jsem v době, kdy bych se z elfského hlediska mohla považovat za mladou, měla být doprovázena svými tehdejšími mistry do knihovnic? Stejně jsem tam chodila sama…“ pokrčila jsem nevinně rukama, protože bylo asi jasné, že občas povinné zlo je to, co se musí udělat. V mládí to byla snaha se učit i bez toho, abych měla doprovod mistrů, kteří mi mnohé knihy zakazovali. Je pravda, že mě mnohá kouzla z nich málem zabila, ale proto jsem skončila tam, kde jsem skončila!

„Oslabuje časoprostor?“ Překvapeně jsem se zeptala, protože tato magie byla jedna z mých nejčastěji používaná. Tedy, v dobách, kdy jsem mohla kouzlit. Dneska ani nevím, co by se stalo, kdybych se pokusila tato kouzla. Měla jsem ale špatný pocit, že by se teleport nemusel pohybovat jen v jedné sféře, ale v různých dalších, jako jsem právě já viděla svými kukadly.
„Jediná magie, která oslabuje časoprostor a vytváří trhliny v realitě by byla magie času. Tato magie ale je zaprvé zakázána, za druhé všechny svazky o této magie byly zničeny několik tisíc let před tím, než jsem se narodila. Věřte, že jsem hledala asi deset let aspoň zmínku o nějakém a jediné, co jsem se dozvěděla byly dopady této magie. Trhlina v realitě začnou tvořit jakési bestie, které pochází z jiných realit. Tvrdí se, že jedno takovéto monstrum se dostalo kdysi do naší reality a šupina z něj by dokázala pohánět celý Zorad’Ul…“ pokrčila jsem opět rameny během chůze a dodala: „Za mě magie teleportace na toto nemá vliv. To, co se stalo v Zorad’Ulu, nemá co dělat dle mě s magií. Jedná se spíše o špatnou shodu náhod a špatně provedené kouzlo složené s magií mágů, kteří nevěděli, co dělají. Netvrdím, že tehdejší vládce nevěděl, co dělá, ale bylo to buď toto, nebo nechat město padnout… nejspíše již tehdy věděl, že město se propadne do jakéhosi kómatu, na druhou stranu věděl, že je lepší, když město nebude přístupné nikomu než Inkvizici.“

Zpět k hradbám

Čarodějka Petrana se ke Kaedor hned připojila a rozešla se spolu s ní. Zasmála se odpovědi o elfce, která neumí kouzlit.
„Obě dobře víme, že to není tak úplně pravda. Vaše nově získané umění je podivné a neznámé, ale rozhodně jsou to kouzla.“
Víc to ale nekomentuje, i když jí to pobavilo. Ohledně plánu cesty pozvedne se zájmem obočí. Slumy mohou být nebezpečné. Stráže, vojáci a čarodějové drží pořádek pouze za hradbami. Neměli by šanci to množství prchajících lidí jinak zvládnout.
„To by se nám možná byli bývali gardisté hodili… Dovedou dělat místo a držet lidi dál. Ale přilákají pozornost,“ přidá sama proti sobě. „Možná, že vaše práce bude jednodušší bez přehnané okázalosti. Navíc by tam nemělo být nic, s čím si neporadím já,“ přidá spokojeně, s dalším protažením. Za hradbami se na ní nejspíš nebude vztahovat tolik pravidel pro čaroděje jako uvnitř.
Přikývne si pro sebe a cíl cesty schválí. „Dobrá tedy. Mistru Arnfreidovi by se to nejspíš nelíbilo, ale za dané situace v tom nevidím přílišné nebezpečí.“

Během další chůze se spolu dvě čarodějky rozmlouvají. Kaedor začne dotazem na umění teleportace. Petrana se zamyslí a váhavě přikývne.
„Dříve jsem jí používala jako všichni – je to jak říkáte. Ušetří to spoustu času. Ale nebyla jsem opravdový profesionál. Nikdy jsem to umění do podrobna nestudovala. Proto se mu nyní vyhýbám. Ta tragédie se Zorad’Ul hodně čarodějů přinutila zvážit svůj postoj. Navíc je to jedna ze složitějších a choulostivějších partií magie, které nejsou tak dobře prozkoumány, než dejme tomu, magie elementů nebo třeba telekineze. “
Zamyslí se a na moment umlkne. Mezitím prochází bok po boku vnitřním kruhem města, které i navzdory těžké situaci v království stále funguje téměř po staru. Zde pořád ještě lidé žijí bez strachu. Nebo tak to alespoň do nedávna ještě bylo. Poslední útok Temnoty byl velmi špatný a mnoho z nich nejspíš také vystrašil.
Petrana naváže na původní dotaz:
„Jsou někteří čarodějové, kteří tvrdí, že teleportace do jisté míry oslabuje náš časoprostor. Sice to zní jako doktrína Inkvizice, ale tvrdí, že to může s útoky Temnoty nějak souviset. Vy na to máte nějaký názor?“
Mluví spolu vcelku společensky a se vzájemným respektem. Je to příjemný způsob jak si ukrátit dlouhou chvíli, než dojdou k okraji města. Bez teleportace je vše daleko pomalejší…

Cesta do slumů

Cesta ven mi potvrdila mé tvrzení, že elfové by jen tak nepřetvářely strom jen aby mohly u něj být. Byly zde cesty, ale bylo to jako jíst maso. Dost elfů nemělo v lásce manipulaci s stromy, na druhou stranu existovali druidové, kteří dokázali více méně ovlivnit růst tak, aby to stromu neublížilo. Tyto metody jsem znala ale opět okrajově a nikdy jsem druidskou magii nevyužívala na to, abych si vytvořila ubytování. To bylo z důvodu, že mi připadalo vhodnější mít po celém světě mít různé studovny a teleportovat se mezi nimi… ať to bylo od ubytování v domovině až po jeskyni uprostřed hory, kterou jsem si vybavila dle svého a měla tak naprostý klid.

Krátký pozdrav Eriena, který musel opět pracovat a držel tvář před svými kolegy. Po chvilce jsem si všimla Petrany, která mě též. Jak jsem předpokládala, moje aura byla nejspíše jak pěst do nosu pro kohokoliv, kdo dokázal vnímat auru ostatních.
„Dobré ráno,“ odpověděla jsem a nechala ji mluvit. Tiše jsem se zasmála a dodala: „A já si myslela, že vám bude proti srsti doprovázet elfku, která je jedinečná jen tím, že neumí ani pořádně kouzlit,“ pronesla jsem trošku ironicky, protože to samozřejmě nebyla úplně tak pravda. Ale pro většinu mágů to tak mohlo vypadat.

„Půjdeme se podívat na pár míst ve slumech, pokud vám to nevadí. Ten, kterého jsme potkali na tom trhu a chtěl přivolat Temnotu pochází odtamtud, tedy, pocházel. Protože vím, že jsem tam tu auru cítila, pokusíme se podívat, jestli někoho nebo něco najdeme,“ dodala jsem a předpokládala, že Cizince nenajdu, ale Hlasy bych teoreticky mohla najít… a pokud ne Hlasy, tak nejspíše někoho, kdo je potkal už též a bude mi moci odpovědět. Předpokládala jsem, že zjišťovat to, jak je na tom výprava do Zorad’Ulu by bylo zbytečné a testovat svojí magii můžu vždy, pokud nenajdu Hlasy.
„Petrano, zkoušela jste někdy magii teleportace a portálů? Většina mých lidských studentů si vždy tuto magii oblíbila, protože… řekněme, že brali jako značné ušetření čase využívání tohoto talentu,“ zeptala jsem se jí a volně rozešla k bránám, abychom se postupně dostala do slumů.

Ven z vyslanectví do svěžího rána

Taklain se na Kaedor usměje, když se loučí. Rovněž se pro loučení zvedne a oplatí jí drobnou úklonu.
„Ano, já děkuji. I když to možná nebyla příjemná témata… alespoň k nim bylo dobré jídlo a příjemné prostředí,“ dodá trochu přešle. „Na shledanou a dobré pořízení ve městě.“
S tím už se Kaedor zvedá a odchází zpět k dveřím vyslanectví. Už se pomalu ve spletité soustavě chodeb stromového zámku začíná vyznat. Zdá se, že to ve skutečnosti není tak drsný zásah do struktury stromu pomocí magie, protože začíná mít dojem, že se jedná o celý háj stromů, mezi které je vklíněna běžná stavba… vše je ale zaonačeno takovým způsobem, že budova zevnitř působí jako vnitřek stromu…
Vysvětluje to, proč zvenčí působí poněkud více jako budova, ač se nad budovou tyčí zelená koruna. Její první odhad toho, že by bylo pro elfy nezvyklé, aby pomocí magie tak silně deformovali živý strom, byla správná.
U dveří pozdraví Eriena a popřeje mu dobré ráno. Zdá se, že má službu téměř neustále – vždy bdělý elfský strážce v sobě má určitou symboliku… snad je to čest.
Ale i on dozajista někdy spí. I když teď drží stráž.

Právě nyní pro ni nemá žádné nové zprávy – v noci se dle všeho nestalo nic, co by se jí týkalo. Nebo se toho alespoň šermíř nedoslechl.
Projde ochranným kouzlem ve dveřním portálu – nepříjemná zkušenost, ale snesitelná – a stane v malém travnatém prostranství, které odděluje čelo ambasády od běžné ulice. Erien prošel za ní a přidal se k strnulým elfským strážcům u vstupu.
Pokynutím se s ní rozloučil. Teď je to opět zcela chladný mistr svého umění, který neukáže emoci a odradí kohokoliv, kdo by chtěl zkoušet něco velmi hloupého.
Kaedor už nyní vidí Petranu, která je usazená na jedné z menších laviček na druhé straně trávníku u ulice. Jsou zde nejspíš pro obyvatele města, kteří chtějí ambasádu obdivovat. Petrana je oblečena ve svém čarodějnickém rouchu, ale jak si Kaedor rychle všimne, insignie královského čaroděje jsou o poznání méně patrné. Svou sílu sice skrývat nemůže, ale zdá se, že nechce ostentativně vystupovat jako zástupce koruny.
V ruce drží jakousi útlou knížečku a pročítá jí. I z ní je cítit jakousi sílu, takže to určitě nebude běžná beletrie.
Čarodějka si rychle pomocí svých citlivých smyslů všimne Kaedor. Zvedne se, schová svazek a vykročí jí naproti. Když je na doslech, pozdraví jí:
„Dobré ráno. Tak jsem vám k dispozici. Popravdě jsem ráda – už jsem těch oficiálních hlídek, kdy má člověk za zadkem oddíl gardistů, měla plné zuby. Navíc ještě nevím, zdali by nám při práci nepřekáželi.“
Spokojeně se protáhne a nadechne se vzduchu, který je kolem velvyslanectví poněkud svěžejší a lahodnější. Poté pohlédne na Kaedor a očekává, že se dozví něco o tom, kam budou vyrážet.

Čas odejít

Vypadalo to, že Taklain věděl více věcí, než by normálně měl vědět. Na jednu stranu to bylo dobré, na druhou stranu jsem si musela dávat i trochu pozor, co říkám. Věděla jsem dobře, že to nemyslí zle, ale byla jen otázka času, kdy někomu řekne něco, co jsem mu řekla v naději, že to zůstane mezi námi. Na druhou stranu jsem zase tolik věcí nevěděla, a tak jsem se vyloženě nemusela bát, že by k tomuto došlo.

Zvedla jsem se od stolu a řekla: „Děkuji za společnou snídani. Bohužel se budu muset vzdálit, předpokládám, že před velvyslanectví již čeká můj doprovod, abych se ve městě neztratila,“ zasmála jsem se a dodala: „I když moje jméno je nyní přiznáno, předpokládám, že lidské království to je stejně tak nějak jedno, protože si mě nikdo pamatovat nebude. To samozřejmě z důvodu, když jsem vyučovala tak maximálně jejich otce a dědečky, nikoliv je samotné,“ mírně jsem se uklonila na naznačení pokory a s otočkou a volných krokem jsem se rozešla směrem ven z velvyslanectví. Byl čas zase nějaké věci posunout a bez Petrany se nikam nehnu. Byla přeci jen pravda, že bylo lepší se bavit s ní, než s nějakým křenem, který by se rovnal Aedhalu.

O složité době…

Taklain je podle všeho velmi rád, že se v rozhovoru Kaedor přesunula k trochu méně ožehavému tématu… Tak to vypadá alespoň zpočátku. Brzy se ukáže, že není mnoho příjemných věcí, o kterých by se mohli společně bavit. Tato doba střídá jednu katastrofu za druhou.
„Ano, město magie není příliš daleko. Pokud vím, teleportace byla z určité části úspěšná… ale došlo k nebezpečným nestabilitám při přenosu. Bohužel to není obor mé expertýzy, a tedy popravdě nevím, k čemu došlo vlastně došlo. Město samo není víc jak den jízdy daleko, tak jak bylo původně plánováno. Vím jen, že to nakonec skončilo katastrofou.“
Myšlenka na oběti toho zoufalého pokusu o záchranu města opět zasmuší elfského čaroděje.
„Byla to velká ztráta.“
Pokýve hlavou a dále o tom nemluví. Nemohou dlít na minulosti – to je pro elfy nová zkušenost.

Ohledně jeho vlastní účasti na plánované expedici, čaroděj pouze pokrčí rameny.
„Nejsem si jistý, zdali si mohu dovolit jen tak se mistra Galiena zeptat. Ale možná se zkusím něco dozvědět… mohlo by to být nesmírně poučné…“
Všiml si její vážné dřívější poznámky a proto dodá: „I když si samozřejmě uvědomuji, že to může být velice nebezpečné.“
Ukousne si další sousto z kousku sladkého pečiva a poté, co dožvýka, se hořce pousměje a dodá: „Co dnes není? Temnota si dle všeho mnoho nevybírá a už nyní se mluví o tom, že s uprchlíky do města pronikli špehové lidské Inkvizice. Slyšel jsem o tom, že městská rada řeší několik podivných vražd, které naznačují na vetřelce za hradbami.“
Oddechne si a s úlevou hledí na zdobený strop síně. „Naštěstí díky bdělosti Velvyslankyně a jejího dvora – a práci šermířů a šermířek mistra Eriena – se uvnitř této ambasády není čeho bát.“
Zdá se, že Taklain ví i něco málo o dění uvnitř města… otázka je, kolik času chce Kaedor strávil u snídaně. Nedá se tvrdit, že posezení v této prosvětlené hale plné dobrého jídla je nepříjemné… ale práce volá a Petrana jí možná brzy bude očekávat u dveří velvyslanectví.

Město Magie

„Portály pro celé armády ne-li celé město, jako je Zorad’Ul bylo vždy považované za nebezpečnou magii, protože pokud někdo pochybí? Může to mít fatální následky,“ odpověděla jsem taklainovi, protože magii teleportace jsem kdysi uměla. Aby se magie ulehčila, tak vznikly ty platformy, na které se mohli mágové napojit na stabilizační krystaly a díky tomu se teleportovat. Pak tu byla magie, jako jsem dělala já a bylo jen otázkou času, kdy se teleportuji do stromu… větve… nebo zdi a pokud moje štíty tyto entity nezničí ihned před teleportací? Nejspíše bych zemřela dříve, než bych si uvědomila, co se vlastně stalo.
„Děkuji přesto za informaci, bude se mi nejspíše hodit,“ usmála jsem se na něj a začala pomalu upíjet teplý čaj z bylinek.

„Pokud tam tedy vyrazil, tak se nemůže město nacházet zas-tak daleko, nebo tomu tak není? Vím původní lokaci, kam se město přesunulo, ale protože jsem slyšela, že mechanismus na teleportaci si žil svým vlastním životem a kdo ví, jestli ještě nežije, tak bych se nedivila, kdyby toto místo bylo úplně jiné. Město magie je stejně tragický příběh jako moje domovina… při teleportování přišlo o život tolik mágů, že by se dalo říci, že jedna až dvě generace magie byla v moment teleportace ztracena,“ povzdychla jsem si a dodala: „Nemluvě o tom, že mezi nimi bylo několik mých studentů…“ řekla jsem trošku rozmrzele až smutně, protože všichni moji studenti nejspíše byli vážně po smrti. Sice jsem z nich měla nervy a leckteří mnou byli i několikrát vyhoštěni, ale i tak to bylo nejblíže tomu, co by se dalo nazvat rodina.

Přešla jsem ale k jinému tématu a dodala: „Nemyslím si, že by byl problém, abyste se vydal též, na druhou stranu nevím, jaké budou podmínky na to se zúčastnit. Navíc,“ hlavu jsem natočila na něj, jako kdybych mu dávala významný pohled: „I když je město fascinující, musíte chápat, že tato mise není zrovna dvakrát bezpečná. Nikdo neví, jak to vypadá v městě a co nás tam čeká, proto bych se nedivila, kdyby chtěl mistr Galien nechat nějaké mágy za sebou, kdyby se něco pokazilo,“ usmála jsem se na něj s vřelým úsměvem, naznačující to, že i když by většina mágů chtěla město navštívit. Připadalo mi, že zrovna přístup Taklaina byl ten, proč jej Galien nechtěl vzít, pokud o něm vůbec uvažoval. Město a entity v něm byly nebezpečnější, než by si kdokoliv dokázal představit… manifestace stovek mágů, krystalů a magie samotného města. Artefaktů, které se teleportací destabilizovali… i kdybych mohla, neteleportovala bych město do hlavního města Inkvizice, protože cokoliv tam je dokáže nejspíše zapálení many dát na úroveň lehké popáleniny.

Více o Zorad‘Ulu

Bolestivá debata o Stromech Života se blíží ke konci. Kaedor na základě informací, které už získala, získává dojem, že byla v zajetí Inkvizice nejméně v řádu měsíců, možná dokonce i rok či dva. Pro elfa je někdy tak nesmírně těžké sledovat čas…
Byla to dlouhá a strašlivá doba… ale nyní je svobodná. S tím Inkvizice nepočítala. Mysleli si, že jí zlomili, že z ní udělali jejich otroka.
Hlasy na to měli svůj názor. Dokázaly odstranit dokonce i tak strašlivou kletbu, jako byla ta, kterou vymysleli nejšílenější klerikové v područí Inkvizice.
Taklain však netuší nic o tom, co se honí v hlavě Kaedor. Zareaguje na její slova o portálu zamyšleně.
„Není… není to nemožné. Portály jsou všeobecně považovány za příliš nebezpečné pro užívání v této době. Ale pro jednotlivce a s pomocí arcimága na druhé straně… Vím alespoň, že existuje jakási komunikační cesta, díky které si čarodějové Reyonského království mezi sebou udržují přehled o situaci. Jsou však velice zdrženliví, co se sdílení informace s elfy týče.“
Možná, že by se Kaedor mohla něco dozvědět od Petrany. Prozatím se však téma stočí k Zorad’Ulu.

Taklain se pousměje při zmínce o městě magie.
„Ano. To bylo velice zvláštní místo. Strávil jsem sice většinu svého studia tajemných umění v Almúrienu, ale i tak jsem ho několikrát navštívil. A teprve války s Inkvizicí vzbouřily mé srdce a poručily mi pokusit se Reyonu pomoci.“
Sám tedy nejspíš nebude ani zdaleka tak znalý Zorad’Ulu jako někteří jiní čarodějové. Avšak Galien, čaroděj a vyslanec Dubového stolce, o jeho současném stavu musí něco vědět, když sám plánuje tuto expedici. Vždy to však byl zčásti trochu více lidský projekt…
„Nejsem si jist, zdali byly znovu získány artefakty, které byly ve městě magie uloženy. Avšak slyšel jsem, že v blízkosti města existuje určitý… základní tábor. Mluvil jsem s jedním čarodějem-elfem, který tam vyrážel. Město zajímá mnoho lidí i elfů.“
Povzdechne si a pousměje se.
„Kéž bych také znal mistra Galiena dost dobře na to, aby mi umožnil vás na výpravu následovat. Dle všeho budete mít reálno šanci konečně proniknout do Zorad’Ulu a snad zachránit něco z vědění, které ve městě bylo uloženo.“

Pokračování

Vyslechla jsem si příběh a toho, jak Stromy Života ničí a to, že se připojila jedna elfka do konverzace jsem se nedivila. Byla jen otázka času, kdy nám někdo bude naslouchat a já jen přemýšlela, jestli se Stromy Života dají zachránit v moment, kdy padnou do spárů Inkvizice. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem byla ve věznicích Inkvizice ale protože už měli tolik metod? Nejspíše dost dlouho… zřídlo Stromů Života pro mne byla vždy tak koncentrovaná magie, že i krátkodobý pocit u něj mne dokázal donutit omdlít, přesto oni dokázali i toto nějak překonat.
Přesto mě překvapilo, že jeden ze Stromů Života existuje, a dokonce není zničený. Pokud existovalo tedy místo, kde byly všechny zbylé památky po elfech, tak to bylo tam. Mnohé karavany ať již po zemi, nebo portály byly přesunuty ze stromu na strom…

„Předpokládám, že portál mezi tímto Stromem Života a tímto království neexistuje. Vím, že ne všechny Stromy Života tyto platformy měly,“ řekla jsem a zamyslela se, jestli dotyčný arcimág umí magii teleportace a mohl by navázat tedy spojení portály. Pokud jsme měli tuto válku vyhrát, nebylo zde moc možností jak… kdo ví ale, jak všechno dopadne.

„Děkuji za informace, ať již jsou, jakkoliv bolestivé, potřebovala jsem je vědět,“ kývla jsem na oba a dojedla svoje pečivo s menším povzdychem.
„Abychom změnili téma… měla bych popohnat výpravu do Zorad’Ulu. Pokud existuje jiné místo, krom zmíněného Stromu Života, tak to bude toto město magie. Ať již je v jakémkoliv stavu… místo, kde se ukládaly artefakty, by měla být vždy nedotčená. Materiál, ze kterého byla vyhotovena byla udělána tak, aby i v případě, že by celé město bylo zničeno, tak toto místo by mělo být nedotčené,“ řekla jsem a pamatovala si výklad tehdejšího správce a tiše se zasmála: „Místnost, do které vedou jedny dveře, které se přesouvají tak, jak chce ten, který tuto místnost spravuje… umístěna fyzicky mimo realitu, samo o sobě popírají sama sebe,“ zasmála jsem se a pamatovala si pořád den, kdy jsem tam donášela jeden z artefaktů, na kterém jsem se podílela. Nikdy jsem nepochopila, jak to místo existuje a jeden by dokázal říci, že jsem věděla více o Stromech Života, které nikdy nebyly zdokumentovány, než něco, co bylo vytvořeno spojením mágů přes různé staletí a dokumentace k tomu existovaly.

Stromy života

Taklain zaváhá, ale jen na chvíli. Vypadá to, že rozumí nutnosti mluvit i o nepříjemných věcech. Na rozdíl od mnohých elfů nepředstírá, že se vůbec nic neděje.
„Informací je málo… ale máte pravdu. Tak nesmírné entity, jako byly Stromy na severu, dokážou druidové vycítit i na dálku mnoha stovek mil.“
Elfští druidové vždycky byli považováni za opatrovatele těchto Stromů a přírody, tedy i hvozdů, která je obklopovala. Nebyli však jediní. Ale i navzdory tisíciletému soužití elfové nikdy neodhalili všechna tajemství těch divů přírody, a to i když některé z nich dokázali mocní čarodějové vypěstovat na vhodném a čistém zřídle.
„Jejich osudy jsou povětšinou temné… Jak sama říkáte, nejprve se pokoušeli je ničit svými podivnými ,zázraky‘, které ničí magii. Následné katastrofy sice ničili armády fanatiků, ale také naše hvozdy… ač v té chvíli už byli všichni strážci z našeho lidu ztraceni.
Mnohé stromy byly… zničeny jiným způsobem. Spalovány běžným ohněm, který je nedokáže zničit, ale snaha o přežití Stromu pohltí veškerou sílu zřídla. Říká se, že některé stále hoří, jako děsivé pochodně v pustině, která bývala hvozdy.“

Taklain se zdá velice tichý a nezdá se, že by chtěl mluvit dál. Ostatní elfové si však jejich rozhovoru povšimli a někteří začali naslouchat.
Nyní se jeden z nich ozval.
„Jsou i horší osudy. Strom, kteří se lidé pokusili pouze podpálit, má stále šanci na to, aby byl zachráněn.“
Slova pronesla tiše elfka, která má tvář skrytou pod zelenou kápí. I v tomto poměrně teplém ránu má na rukou rukavice a není z ní vidět nic, neboť se sklání nad jídlem. Její hlas je nezvykle chraplavý.
„Lidé přišli na způsob jak… kazit zřídla. Otraví Strom i zřídlo, zkazí jeho sílu a nechají ho zhynout. Pokouší se zpřetrhat pouta Stromu se zřídlem… aby mohli zřídlo zničit. Strom by poté sám zahynul, bez magie nemá dost sil. Pokud by už předtím nezkřehnul do pouhé skořápky… nebo se neproměnil v něco strašlivého, kvůli jedu v míze a ve zřídlu.“
Mnozí elfové mluví o Inkvizici pouze jako o lidech – nerozlišují mezi Inkvizicí a dalšími lidmi, a proto nechtějí pomáhat Reyonskému království… koneckonců, vzhledem k tomu, kolik lidských říší už sklonilo hlavu před nejvyšším Inkvizitorem, snad se není čemu divit.
Elfka v kápi víc nepromluví, ale Taklain přikývne.
„Ano, to jsem rovněž slyšel. Vždy najdou nějakou cestu, jak zbavit strom jeho síly. Naše hvozdy pálí a ničí. Prý však na severu království ještě jeden Strom stojí. Je pod ochranou Reyonského arcimága, ač neznám jeho jméno, který v něm už dlouho sídlí mezi elfy. Inkvizice se zatím neodvážila na něj zaútočit celou svou silou, neboť stále doufají, že tak jako u mnohých jiných zemí dobyjí Reyon zevnitř.“
Povzdechne si a pokýve hlavou.
„I tak je jen otázkou času, než budou jediné a poslední Stromy života v Almúrienu.“