Velvyslanectví

„Dobrá tedy, občas je dobré navštívit své studenty a promluvit si o tom, čeho dosáhli. Samozřejmě aktuální situace toto trochu omezuje, ale jistě víte, co tím myslím,“ usmála jsem se na Petranu a zamyslela se nad tím, kolik studentů jsem neviděla umírat. Absolutní většinu jsem buď viděla padnout při ochraně naší domoviny, nebo v celách Inkvizice, přesto zde byli tací, kteří mohli přežít? Naděje umírala poslední a kdo ví, kolik mágů našlo útočiště v domovině trpaslíků, hlavně, když někteří z mých studentů byli i trpaslíci. I když trpaslíci se nedožívali tolik, jako elfové, dožívali se též poměrně dlouho oproti lidem… což mě donutilo se zamyslet, jestli vůbec by nějaký z těch, kteří původně byli dítětem trpaslíka byl naživu.

Z myšlenek mě pak vytrhlo po mé rozmluvě okomentování Petrany. Bylo mi jasné, že lidi zajímali více tituly a různé statusy a jméno bylo sekundární. Upřímně jsem už ani nevěděla, jaké tituly jsem měla v lidském království a co mi bylo dáno post-mortem, ale asi na tom nezáleželo.
„Vážím si vaší ochoty mi s tímto pomoci, uvidíme tedy, k čemu dospějeme. Město magie by mohlo celou tuto válku obrátit, hlavně, když bychom dokázali město dostat na území Reyonu. Sice je to malá šance, že se nám něco takového povede, ale naděje to stále je,“ kývla jsem na ní hlavou, utvrzující svá slova.

„Nejspíše to bude vše, děkuji za doprovod a uvidíme se nejspíše opět zítra… pokusím se vám neutéct, jak je mým zlozvykem,“ zazubila jsem se na ní a nabídla ruku na potřesení se slovy: „Dobrou noc.“
S těmito slovy jsem se otočila k velvyslanectví a předpokládala, že moje absence stačila některým elfům na to, aby nechali své poslíčky čekat na mou osůbku, dokud se nedostavím. Naivní představa toho, že budu moci jít rovnou spát byla… dost vachrlatá.

Chůze k velvyslanectví

Během chůze k velvyslanectví Kaedor rozmlouvá s Petranou o svých dalších plánech. Lidská čarodějka odmítá její nabídku k návštěvě velvyslanectví i nadále, avšak s pousmáním:
„Velice děkuji, avšak je velký rozdíl být hostem zvaným či nezvaným. Jednalo-li by se o úřední záležitost, mohla bych něco zkoušet… avšak rozhodně nechci takové věci pokoušet. Velvyslanectví je sice hostem krále… ale je to ten typ hosta, kterého nechcete urazit.“
Vzhledem k chaosu v království a k počínající lhostejnosti trpaslíků i elfů se musí král snažit, aby si udržel jejich alespoň dosavadní přízeň… a bude jí potřebovat, pokud by se Inkvizice pokusila o přímý útok na Reyon. Doposud fungovala často jen s pomocí vzbouřenců a podkopávání autority místních vládců… její zfanatizované armády slouží především uvnitř hranic k ničení těch, kteří se proti pontifovu stolci odváží promluvit nebo dokonce bouřit. To se ale může snadno změnit.
Petrana pokýve hlavou a vrátí se k tématu strávení noci: „Nedaleko velvyslanectví přebývá jedna z mých bývalých studentek, která je nyní léčitelkou. Má hostinský pokoj, který jistě bude k dispozici.“
Tím je vyřešena situace alespoň pro dnešek a obě ženy se mohou obrátit k budoucnosti…

Královská čarodějka poslouchá výčet plánů Kaedor a dle všeho už přemýšlí, kde by se ona sama mohla uplatnit, aby také měla co dělat.
„S vaším jménem nepomohu. Pro lidi to nemá ani zdaleka takový význam jako pro elfy. To je záležitost, do které by nebylo příliš vhodné zasahovat.“
Avšak ohledně expedice toho může zmoct trochu víc.
„Ano, slyšela jsem o tom podniku. Nebezpečná záležitost. Město samotné by mělo být více či méně stabilní… ale co jsem slyšela, nikdo nepřežil snahy o průzkum. Hodně čarodějů do toho vkládá velké naděje. Včetně mistrů Arnfreida a Galiena. S tím mohu zkusit něco udělat. Pokud vím, arcimágové se k tomu nestaví nekladně…“
K automatonům toho však mnoho říct nemůže. Na rozdíl od Arnfreida k nim nemá tak otevřenou mysl. Nasadí poměrně prázdný výraz a pokrčí rameny: „O tom nic nevím, ale pokud to pomůže… a navíc si nejsem jistá, zdali je to jen záležitost Arnfreida… působí to spíš jako městská záležitost a to by se mohlo protáhnout.“
Už se blíží k velvyslanectví a jejich rozhovor se chýlí ke konci: „Zkusím něco zjistit ohledně té expedice. Pokud dnes už neplánujete vyrážet z velvyslanectví, popřeji vám asi rovnou i dobrou noc…“
Slunce už se sklání… ale večer teprve začíná.

Cesta zpět

Jak se dalo asi i čekat, tak mi můj zas tak nevyšel. Ale pokud si někdo mohl dělat srandu z tohoto, byla jsem to já a… protože mě netrápili kruté vzpomínky, aspoň přes den, tak jsem si to mohla dovolit. Hodně z nich byla spojená s tím, kdy jsem přišla postupně o zrak, ale protože jsem nyní viděla, tak mi to zas-až-tak nebylo připomínáno.
„Nemyslím si, že by se vás pokusil někdo vyhodit. Sice je asi pravda, že asi kdybych měla přiznané své jméno, tak bych si mohla dovolit vás tam pozvat, a ne jako host, který zve právě hosta. Ale i tak předpokládám, že díky vašemu statusu by mnoho bylo i rádo, že jste tam. Přeci jen jsme na půdě lidí, nikoliv naopak,“ usmála jsem se na ní a zavrtěla hlavou. Přesto jsem chápala, že asi bude preferovat postel někde v hospodě, nebo u nějakého známého. Asi bych též v původní domovině preferovala nějaký hostinec, i když zrovna hostince elfů byly poměrně podobné i všem obydlím, takže v tom nebyl takový kvalitativní rozdíl.

To, že jsem nepreferovala koně jsem jen okomentovala komentářem, protože jsem pořád předpokládala, že se rychleji naučím zase levitovat, než abych se toto zvíře naučila používat. Krom toho zde byla i možnost si na cestách prostě ochočit něco mě optimističtějšího, pokud budeme cestovat do zemí, kde se takové zvíře normálně používat jako cestovní zvíře.

„Dlouhodobé hledisko? Nejspíše se pokusím popohnat to, abych dostala své jméno, či jiné. I když mi mé nebude uznáno, bude se mi lépe argumentovat s nějakým jménem než žádným. Následovalo by popohnání té expedice do města magie a… pokud nám to Arnfreid dovolí, tak bych viděla i jako možnost to, že bych se společně s Doliganem na automatony, které město má uskladněné a nepoužívané. I mne by zajímalo to, kam se technologie automatonů dostala, když jsem byla… indisponovaná."

Hovor za chůze

Petrana se pousměje poznámce Kaedor o sdíleném lůžku, ale je to hořký úsměv. Téma Inkvizice příliš náladu nerozvolní, ne v tomto městě.
„Ne, to je v pořádku. Navíc se obávám, že jako člověka byť čaroděje by mě vaši soukmenovci příliš rádi neviděli uvnitř bez pozvání.
Zvykla jsem si během své práce po městě přespávat tam, kde je zrovna potřeba. V nejhorším mohu najít i hostinec, ale vždy se najde nějaký přítel Akademie nebo nějaké důstojnické ubikace, které jsou pro královského čaroděje otevřené.“
S tím jí čarodějka pokyne k chůzi a obě ženy vykročí směrem pryč od prahu akademie. Prošli kolem několika gardistů, kteří je pozorovali, avšak nepřidají se k nim. Petrana to komentuje:
„Dokud budeme ve vnitřním městě, nemyslím, že budeme potřebovat gardu. Má dost jiných starostí s těmi, kteří se nedokážou bránit před případnými snahami Inkvizice.“

Jak kráčí dál, čarodějka zamyšleně naváže hovor.
„Rozhodla jsem se, že i koně nechám navrátit zpět k vašemu velvyslanectví. Měla jsem dojem… že spíš oceníte chůzi pěšky. Navíc velvyslanectví není daleko.“
A to je vskutku pravda, vzhledem k tomu, že už nyní vidí nezaměnitelnou siluetu budovy, která se zdá sama součástí malého hájku, který tvoří zahrady velvyslanectví.
Vnitřní kruh města je vcelku malý. Kolem Ostří se nachází Akademie, několik menších sídelních budov a jiné významné instituce města… a dále jsou to především měšťanské domy majetných rodů či dokonce šlechtické paláce. Královský palác samotný ani není třeba zmiňovat… velký komplex, ve kterém funguje vysoká politika Reyonu, je nepřístupný všem, krom Gardy, vysoce postavených jedinců země a rodinných příslušníků krále.
Zatímco kráčí ulicemi, ve kterých bez tak potkávají hlavně vyšší společenské třídy, Petrana naváže na jejich předchozí hovor.
„Tušila jsem, že nejdřív půjdete na Velvyslanectví, a myslela jsem svůj dotaz spíš v dlouhodobém hledisku. Pokud bych tušila, co máte v plánu, mohu se podle toho sama zaopatřit. Akademie- tedy, především mistr Arnfreid – jsou na vaší straně, tak nevidím důvod, proč bych neměla zkusit použít trochu vlivu královských čarodějů na to, abych vám usnadnila další práci.“
Je to pouze přívětivá nabídka, ve které není cítit žádné prospěchářství nebo snaha zavděčit se… jen touha přispět k dílu a k boji proti Temnotě…

Chvilka klidu

Jeden by řekl, že budu ponechána svým věcem a propustí mne, ale čím déle jsem tu byla, tím více jsem si byla vědoma, že to nebude jen tak jednoduché. Arnfreid chtěl vědět více a já jsem nasadila neutrální tón, který odpovídal jen na tyto věci. Na věci, které byly potřeba zodpovědět, sama jsem se ale na nic neptala. Nebyl důvod.

Po dlouhých desítkách minut, ne-li hodin, jsem se dostala ven a mohla jsem konečně vydechnout. Vzduch ve městě nebyl tak čistý, jako býval v mé domovině, ale ne tak dusný, jako na akademii. S pohledem na Petranu jsem se krátce zamyslela nad tím, co bych vlastně mohla dělat následující den. Honit se za Hlasy bylo vyloženě šílenství, hlavně, když ony Hlasy šílenství sami vyvolávaly. Další možnost byla pohnout věci s věcmi na expedici do Zorad’Ulu, což byla jedna z možností… pokud se nám mělo podařit lokalizovat město, největší pravděpodobnost na úspěch měl ten nestabilní portál. Kdo ví, než by se město samo od sebe posunulo a my cestovaly několik týdnů zbytečně...
Pak tu bylo též možnost se dát do výzkumu Miranejců…

Z mého zamyšlení mne vytrhla Petrana, která očividně měla již za úkol mne doprovázet a mít mne na dohled. S menším úsměvem na ní jsem řekla: „Na velvyslanectví, potřebuji se trochu prospat. Nepředpokládám, že by si velvyslankyně na mne udělala čas a přidělila mi zpět své jméno, tudíž musím brát, že pohostinství velvyslanectví bude moje dočasné útočiště,“ zahleděla jsem se směrem, kde se velvyslanectví nacházelo a dodala jsem: „Předpokládám, že mne budete doprovázet, dle toho, co jsem slyšela. Pokud chcete, jsem od Inkvizice zvyklá sdílet jedno lůžko s třemi až pěti, tudíž se klidně podělím o svou postel,“ zasmála jsem se ve snaze uvolnit trochu napjatou situaci.

Zpět na čerstvý vzduch

Byl to ještě dlouhý den. A rozhovor s Arnfreidem ani zdaleka neskončil ve chvíli, kdy dokonce i elfce došla trpělivost.
Bohužel, podařilo se jí konečně upoutat zájem moudrých a mocných, kteří si jí nyní chtěli vyzpovídat. Tito lidé nepřeskakovali od tématu k tématu a jejich rozhovory bývaly většinou dlouhé a spletité. Často byly mimo jiné přímou součástí jejich výzkumného procesu, zvlášť v případě čarodějů.
Je však pravdou, že po nesmírně náročných měsících, kdy mnohdy bojovaly o přežití, bylo těžké se vrátit do této rutiny a tak jí většinu rozhovorů utnula dřív, než se příliš rozvlekly. A vzhledem k jejímu taktu byla většinou i schopná to učinit bez toho, aby někoho urazila.
Nakonec se jí podařilo vyklopýtat na čerstvý vzduch bez toho, aby přišla o rozum. Stála opět před branou akademie, která jí vyplivla tak, jako jí pozřela.
Některé zkušenosti byly i relativně příjemné a zajímavé, avšak nyní už potřebovala zas vidět nad hlavou jasnou oblohu. A to i když se po ní přehánělo několik ošklivých mraků.

Petrana měla podle všeho příkaz se k ní připojit, jakmile opustí půdu Akademie a skutečně jí brzy zahlédla nedaleko, ač byla právě v hovoru s neznámým důstojníkem z gardy. Je otázka, zdali je obě i nadále budou pronásledovat gardisté – je možné, že pro ochranu královské čarodějky tomu tak skutečně bude, ale zatím to s jistotou neví.
Pokud však chce uniknout politikaření tohoto města, nezbyde jí nic jiného, než se vydat za hradby. Ať už chce prohledávat kouty a hledat vliv Hlasů či Inkvizice… nebo zkusit pohnout s věcmi ohledně expedice do Zorad’Ulu nějakým vlastním průzkumem… mnoho možností v pečlivě hlídaném městském kruhu nemá.
Obdobně by mohla zkusit vyrazit po stopách prastarých Miranejců, v jejichž moc a znalosti vkládá tolik naděje podivný profesor Artiner.
Pro to vše se nejdřív bude muset dostat z města… ale to by snad nemuselo být tak těžké, když má hned za sebou královskou čarodějku. Pro dnešek se však už světlo začíná sklánět a nejistější lůžko nejspíš najde na půdě velvyslanectví…
Její myšlenky a rozvahy nakonec přeruší čarodějka Petrana, poté co dokončila svůj rozhovor.
„Zdravím. Tak už jste hotova. Kam zamíříte?“

Politické řeči

Nějak jsem přestávala věřit, že tyto politické hry jsou pro mne. Nikdy nebyly, nyní též ne a mne přestávalo bavit jen více méně kývat hlavou a kdykoliv zvednu hlas, tak mi to jen někdo odkývá, ignoruje to a pak pokračuje ve své písničce.
S neutrálním výrazem, který nám elfům tak šel, jsem si krátce povzdychla a dodala: „Pokud můžete někoho uvolnit, předpokládám, že Petrana je jedna z těch, která mi nevadí za ramenem. Rozhodně lepší, než kdybych měla několik strážných, kteří mne hned uzemní v moment, kdy se budu snažit kouzlit,“ položila jsem zpola vypitou sklenici na stůl a začala se zvedat. Za mne tato konverzace nikam nevedla a mne už vážně nebavila, ať byl tento mág kdokoliv, neměl mi s čím pomoci. Zajímala jsem jej jen proto, protože se o mne zajímal Galien. Možná bych to jako studentka brala jako za neskutečnou možnost si popovídat, ale protože jsem byla tak desetkrát starší než tento mág, vážně mne nebavilo se bavit o těchto věcech.

„Jak jsem řekla, nevím, jak jsem schopná schopnosti využít a potřebuji sama otestovat svoje schopnosti. Moje nynější magie je pro mne novinkou a nejsem schopna určit, čeho a čeho nejsem konkrétně schopná, což přímo znamená to, že dokud tyto experimenty neudělám, nemohu vám odpovědět,“ pokrčila jsem rameny a ruce jsem založila před sebou se slovy: „Je zde ještě něco, co chcete vědět, nebo můžu opustit akademii a jít se nadechnout trochu čerstvého vzduchu,“ řekla jsem už trošku podrážděně, protože dotyčný mi více méně chtěl pomoci ale netvářil se tak, což mi dávalo jen pocit, že to jsou marnotratné slova, které mají nějaký šedivější podtón.

Slepé uličky a zkusmé odhady

Čaroděj Arnfreid vůbec nezpozoruje změny v zájmu Kaedor a není to tím, že by byl nějak nevšímavý. Právě naopak. Jenže elfka jako Kaedor měla víc než dost skutečností naučit se jednat s lidmi, kteří jsou zabředlí do své vlastní politiky.
Dokud byla uznávanou magickou autoritou bez větších oponentů mimo odborné záležitosti, nebyl problém s nezájmem o záležitosti politiky a obzvlášť lidské politiky a mohla ho procvičovat často a bezstrarostně tak, aby byl společensky přijatelný.
Možná však, že podobně jako mnozí její soukmenovci brzy pozná, že lidská politka může být docela dost důležitá.
Prozatím může s Arnfreidem přejít k tématu Aedhala a automatonů, kteří by její energii mohli odstínit.
„Pokud vím, Aedhalo bylo ve svých metodách a ve svých procesech zcela a naprosto neprobádané,“ poznamená čaroděj. „Není to však oblast mé expertýzy.“

Pomalu schová mechanické zařízení a poklepe prsty o stůl. Zahledí se zamyšleně stranou a teprve po chvíli promluví: „Ale zajímal jsem se o stroje jako je Aedhalo… snad tedy. Z trpaslíků nevytáhnete tajemství ani párem koní. Prý existují podobné exempláře pod Malhornskými horami. V hlubinách, kam nedosáhne žádné světlo… tam vedou trpaslíci své věčné války s temným podzemím. A věcmi, kterého obývají. Ale to jsou staré věci… Temnota je věc nová.“
Z jeho úvah ho vytrhne poznámka Kaedor o zájmu Doligana o automatonech-lovcích čarodějů. Zaříkávač jen trochu roztržitě přikývne a poznamená: „Ano, ano… uvidím, co se bude dát dělat…“
Nezní to příliš nadějně, ale pokusila se.
„Vraťme se k našemu problému. Naše možnosti jsou velice omezené,“ začne zaříkávač opět. „Většinu z nich jste sama zamítla. Prozatím bych se zeptal, zdali vám byla přítomnost slečny Petrany nepříjemná. I když i jí je samozřejmě třeba na různých místech, pokud jste dostatečně důležitá pro Galiena z Dubového dvorce, jste dostatečně důležitá i pro nás.“
Pousměje se, když přidává ještě pár vět. „My čarodějové z lidského pokolení se musíme naučit mít dobrou intuici, protože si nemůžeme dovolit ztratit deset let na nějaké slepé stopě. A ohledně vás mám určitý dojem…“
Větu nedokončí a raději se zeptá: „Máte další plán? Jak plánujete svoje… neobvyklé schopnosti dál využít?“

Snaha o revanž

Netrvalo dlouho a začal mít ty své politické kecy, které měl skoro každý člověk, kterého jsem kdy potkala. Proto jsem nasadila takový ten neutrální pohled, protože začít argumentovat tím, že jsem více méně poddaná Almúrienu bylo pro mne asi tak zajímavé, jako pro něj polemizování nad inteligencí Temnoty. Ano, byla jsem poddaná, přesto jsem stále byla elfka a pokud si tento stát chtěl hrát na ty, kteří jsou pod a nad, mohla jsem si též zkusit najít jiné místo. Věděl moc dobře, že elfové na tom byli jako trpaslíci… podřizovat se ostatním jim šlo dost proti kůži.

Když vytáhl jakousi hračku, tak jsem se zamyslela a přemýšlela, jestli náhodou toto nebylo to, co Aedhalo mělo v sobě. Snažilo se Aedhalo tedy jen a pouze zabránit mé magii, protože vědělo, že privolám Temnotu? Nedokázalo mne ale bránit tak udělat magicky, ale fyzicky a já jsem si i do dneška říkala, že ten šrám na hlavě mi to bude připomínat ještě docela dlouho.

„Nejsem si jistá, jestli si dokážu představit přesně stejný automaton. Aedhalo bylo dle mého nastaveno tak, že kdykoliv jsem se pokusila kouzlit, tak mne uzemnilo. Nesnažilo se vyloženě mi bránit v životě, ale bylo by schopné probourat hradby, jen abych přestala kouzlit,“ pokrčila jsem rameny a dodala: „Pokud si dokážete představit automaton, který mne dokáže maskovat při kouzlení, tak ano, dokážu si něco takového představit. Bohužel, pokud vím, tak král stáhl všechny automatony v obavách, že by se mágům nemuselo líbit, že původní automatony na zabíjení mágů jsou nyní využívány jinak. Přesto…“ zamyslela jsem se a dodala: „Kdyby jste mi dovolil přístup k těmto automatonům, vím o jednom zdatném trpaslíkovi, který by se o jakéhosi maskovacího automatona mohl pokusit. Byl to ten, který studoval Aedhalo dost dlouho,“ usmála jsem se na něj a očekávala, jestli mi toto vyjde, nebo ne. Přeci jen jsem dlužila Doliganovi nějakou zpětnou minci a i pokud by to byla návštěva nějakého skladiště, tak by to jistě dotyčnému stačilo jako revanžování.

Čaroděj mnoha talentů

Nejvyšší královský zaříkávač Arnfreid mlčí, zatímco Kaedor odškrtává jednotlivé možnosti příslušných opatření ze seznamu, jako by je viděla před sebou. A u čarohledných zrcadel tomu tak doopravdy je.
Když mluví o nich, na tváři čaroděje-šlechtice se objeví jistá nevole, avšak nepřeruší jí.
Teprve když Kaedor domluví, zamyslí se a pomalu promluví. Rukou pokyne k zrcadlům. „Toto není běžné. To nejspíš sama víte. Navíc… tato zrcadla byla… upravena, určitým způsobem, který znamená, že fungují spíš jako náhled do očí svolných čarodějů či do jistých pozorovacích artefaktů, které jsou rozmístěny na strategických místech pro ochranu města. Neplánuji sledovat vás ani nikoho jiného proti jejich vůli.“
Blýskne však po Kaedor očima: „Avšak i pokud by to tak skutečně bylo, nezapomínejte prosím, madam Kaedor, že ač jste poddaná jedině vůli moci Almúrienu, jste nyní hostem krále Reyonského, jehož jsem služebníkem. Pokud byste nechtěla trávit všechen svůj čas za stěnami velvyslanectví, musela byste přijmout opatření, která bych já předložil.“

Mávne rukou a pousměje se. „Jsem však toho přesvědčení, že vaše spolupráce je daleko cennější než nějaká forma omezování vaší svobody. Nehledě na možné diplomatické protesty od Velvyslankyně a Dubového dvorce…“
S tím od tématu odejde a raději se vrátí k problémům s její bezpečností a přitahováním Temnoty.
„Vypadá to, že jediné, co po vás mohu chtít, je abyste se pokusila na nás nepřivolávat žádný další útok,“ což říká téměř s pochmurným úsměvem, jako by to bylo jistou formou ironického humoru. „Dovolím si hádat, že to není přímo ve vašem zájmu,“ dodá ještě, než pokračuje.
„Co se týče dalších možností… dříve existovali a fungovali artefakty, které by mohli být nápomocné, avšak nyní jsou buď nefunkční, nespolehlivé nebo ztracené v městě magie. Avšak… byl jsem okolnostmi přiveden ke studiu i jiných než magických věd.“
Pohlédne zpříma na elfku a vytáhne zpod stolu malý mechanický strojek, který postaví na stůl. Strojek má přibližně jehlanovitý tvar a začne po chvíli tiše tikat a pohupovat se do stran. Není jisté, zdali má dělat něco víc.
„Fascinující hračky. Kdo by to byl řekl, že možná budeme hledat odpovědi u vynálezců, kteří si celé dny hrají s takovými hloupostmi.“
V pohybech stroječku je cosi hypnotizujícího. Čaroděj od něj odtrhne oči. Jemným a opatrným pohybem jej vypne pomocí jakési skryté páčky.
„Přemýšlela jste o tom? Slyšel jsem o Aedhalu… dovedete si představit nějaký podobný automaton, který by vás- ne, který by vám pomáhal chránit se před Temnotou?“
Zkoumavě sleduje výraz Kaedor a očekává její odpověď.