Nikdo není svatý

Jeho slova dávala smysl, ale i přesto bylo zde vidět to, že se nedokázal povznést nad svoji rasu, což zvládalo jen pramálo lidí. Co jsem tímto myslela? Elfové se dokázali jaksi vždy zamyslet na to, co by mohlo být za sto let, za dvě-stě let a neřešit vše tak, jako lidé. Teď a za pár let. Možná to situace žádala a nebyla možnost si dovolit rozmýšlet nad tím, co bude za deset let, ale to jsem nemohla vědět. Mohla to být lidská urgence řešit jako právě stávající situace.

„Ráda si vyslechnu své možnosti. Jistě víte, že něco, jako využití dlouhodobých ochranných bran na mě samotné cizím mágem není úplně tak ideální řešení. Mohla bych se pak přirovnat ptáčkovi, který je zavřený v kleci. Bohužel, toto je nyní město a tato bariéra by byla klec navíc,“ pokrčila jsem rameny, konstatující to, že dlouhodobé bariéry nebudu brát jako možnost. Hlavně, když by mě tak mohli studovat bez toho, abych se toho mohla zbavit. Navíc kdo ví, jak dlouho by trvalo, než by se ukázal Cizinec a já bych byla podezřívána z bůh ví čeho.
„Osobní ochranka je též možnost, jen nepředpokládám, že máte lidi nazbyt a sama nechci být pronásledována, i když tento artefakt,“ ukázala jsem směrem na zrcadlo: „Se jistě hodí k lecčemu. Hlavně, když místní obyvatelé nevědí, že je něco takového může sledovat, protože prezence je maskována v samotné ochranně města,“ usmála jsem se na něj a potvrdila, že mi je jasné, jak se mu daří maskovat to, že se zrcadlo kouká na leckteré mocné mágy. Ono mít bariéru, která přidá jakýsi třetí smysl, pocit, kdy vás něco sleduje, či pronásleduje bylo dost jednoduché a i praktické. Čím konkrétnější pohled byl, tím silnější pocit. Proto tento artefakt a jeho odrůdy byly dávány králům a generálům, protože když se koukali na bojiště, pocit byl na jednotlivce neznatelný. Koukat se ale na někoho konkrétně bylo stejné, jako kdyby vám někdo dýchal na krk, když jste měli bariéru. Zde ale hrálo to, že pohled byl nejspíše maskovaný samotným štítem království, proto tento pocit byl téměř nulový.
„Nebo vás napadá něco jiného, než tyto možnosti?“ Zeptala jsem se a zamyšleně jsem se opřela o zadní stranu křesla, ve kterém jsem seděla.

Aspekty Temnoty a Inkvizice

Zaříkávač i nadále naslouchá Kaedor trpělivě. Jistě si myslí své, ale tato doba donutila i velmi zažité a tradiční čaroděje změnit svůj pohled na svět. Ten, kdo se nepřizpůsobí, by mohl být velmi rychle smeten stranou.
Co se týče vícero nepřátel, kteří by mohli ohrožovat království, Arnfreid pokrčí rameny.
„Nepřátelé byli a budou. Právě nyní hrozí zničením naší zemi především Temnota a Inkvizice… další mosty budeme překračovat, jak se tak říká, až k nim dojdeme. Prozatím by bylo lepší se soustředit na to podstatné.“
Když začne Kaedor mluvit o kontrolovanosti Temnoty a sil ve městě magie, Arnfreid se zamyslí. Začne poklepávat prstem o stůl a nakonec své myšlenky vtělí do slov.
„Víte… nemohu říct, že s vámi souhlasím. Jsou tací… kteří považují kouzla za jistou formu náboženství. Uctívají magii – jako entitu všemocnou, děsivou, avšak užitečnou a v mnoha ohledech nevyzpytatelnou. Pro laika tomu tak skutečně je, neboť nezná často velice přesné, přírodní zákonitosti, které v ní fungují… a co jsme my, když ne laikové, co se Temnoty týče?“
Ale mávne rukou a pokračuje dál: „Nechme té esoteriky a vraťme se k našim problémům.“

Využití Temnoty jako zbraně přinutí Arnfreida, aby se opět zamyslel. Nakonec má některé námitky, ač to byl původně jeho vlastní nápad.
„Jak sama víte, čaroděj na té správné straně války je cennější než statisícové armády, které Inkvizice třímá… avšak i navzdory tomu Inkvizice stále vítězí. Je to spojeno i s nestabilitou magie – nemůžeme doufat, že by vás ten zmiňovaný portál jednoduše neroztrhal na kusy.“
Zarazí se nad neosobností toho vyjádření a poněkud neohrabaně dodá: „Což by bylo přirozeně velice nešťastné.“
Rychle přes to přejde a pokračuje: „Inkvizice má své vlastní… podivné způsoby, jak nám bránit v jejím poražení. Jejich bůh už není tím slabým odrazem, kterým býval. Pontif vzývá cosi nového, cosi mocného – snad i to je dalším hráčem, o kterém mluvíte… snad se jeho bůh skutečně probudil z tisíciletého spánku, jak tvrdí.“
Povzdechne si a překvapivě se dokonce i na Kaedor usměje, když ona sama promluví o nebezpečí, která by mohlo postihnout město a království, vlastně nejspíš celý kontinent, pokud by ona padla Temnotě či hůř, stala se její loutkou.
„Ano. Tomu jsem zcela ochotný věřit. Pojďme se postarat, aby se něco takového nestalo.“
A poté dá Kaedor příležitost, aby zareagovala na jeho myšlenky, případně přidala něco nového sama, či vznesla nové téma, bude-li chtít. Rozhovor probíhá daleko volněji, než by se dalo očekávat a to je snad dobrým znamením.

Blázen a nebo?

Dle jeho slov mi bylo jasné, že mi moc nevěří a kdyby na mém stál Artiner, nejspíše by mu dal stejná slova. Ale bylo asi všem jasné, že moje názory nebudou úplně normální, protože i když dotyčného profesora předcházelo jméno, mě předcházel můj vzhled. Vidět efku bylo více raritní, než jsem si uvědomovala. K tomu taková, jako jsem byla já? Byla jsem pěst na oko.

Začal ale říkat svou teorii a já přemýšlela, jestli na tom něco nemohla být pravda. I tak mi ale něco říkalo, že Temnota není jen entita, která funguje jako blesk a ocelová tyč. Postupovala moc rychle a systematicky, ale byla zde i druhá realita. Potkala jsem hlasy, které i když byly hektické a nikdo nevěděl, co chtějí, měly nějakou mysl a taktiku. Nevěděla jsem jakou, ale měly. Pokud Temnota bylo divoké zvíře, jistě by se již o ní někdo dokázal postarat. I moc, kterou nakumulovala během let není jen tak.

„Možná máte pravdu, dokud ale nezískáme esenci samotné entity, nebudeme moct soudit,“ zamyšlená nad tím, jak bychom mohli obrátit Temnotu proti samotné Inkvizici.
„I když bere tento stát Inkvizici jako nepřítele číslo jedna, předpokládám, že vystrčení jedné strany ukáže, že je jich zde více. Podle toho, co jsem zažila jen v tomto městu jsem si jistá, že vyřazení Inkvizice nahraje do karet další straně. I samotné město magie se chová jako entita, která by brzo mohla zaútočit, kdyby ji dokázal někdo kontrolovat. Pokud již není kontrolovaná,“ řekla jsem systematicky a pokračovala.
„Věřím, že fakt, že funguji jako již zmíněná ocelová tyč bych byla schopná Temnotu nalákat jinam. Stačil by portál za linie Inkvizice a použití mého kouzla, přesto…“ mírně jsem se usmála a dodala: „Pokud by mě Temnota získala na svou stranu, ať již jenom jako loutku, něco mi říká, že by toto město padlo. Nyní to neberte jako vyhrožování, nebo snahu dostat lepší život v tomto městě… jen mojí teorie,“ neříkající nic o Hlasech a ani o tom, že jsem byla použita jako síto na odstrašení Temnoty při prvním útoku, co jsem v městě.
O Hlasech jsem se nebavila hlavně proto, protože jsem nějak tušila, že dříve či později budou potřeba a oči, které mám „od nich“ jim dovolí vědět, co jsem viděla, zda-li ne více. Ohledně druhého jsem neříkala nic, protože už nyní jsem nejspíše před dotyčným vypadala jako mág, kterému drbnulo.

Podstata Temnoty

Nejvyšší zaříkávač poslouchá Kaedor bedlivě a se zájmem, avšak ona vidí na první pohled v jeho očích určitou skepsi, která je typická pro mocné čaroděje, kteří se shledávají s něčím, co je mimo dosavadní linie jejich rozsáhlých znalostí.
Začne nejprve jistým pochybovačným gestem ruky: „Jediné ,záznamy‘, které o Temnotě máme, jsou divoké zkazky a povídačky. Jistě, existují tací, kteří tvrdí, že tento fenomén nebo jemu podobné už nějakou dobu existují…“
Mezi ně dozajista patří podivný profesor Artiner a jeho teorie o prastaré magii, kterou používá pro obranu města. Arnfreid o tom musí vědět, ale ani on nebere Artinera příliš vážně.
„A obdobně existují náznaky, které by napovídali inteligenci fenoménu, kterému říkáme Temnota… avšak nezapomínejte, že i v přírodních impulsech a nutných zákonitostech není těžké nalézt indicie, které by laika přesvědčili o inteligenci tak prostých jevů, jako je déšť, sníh či chování zvířat.“

Po tomto nepříliš otevřeném začátku si Arnfreid odkašle a naváže trochu příznivěji.
„Avšak nemohu zapírat, že jsem si sám povšimnul jisté souvislosti mezi vámi a Temnotou. Ale spíš než tak, že by vás tato… myslící entita, jak říkáte, přímo vyhlédávala, nebylo by rozumnější předpokládat, že jí přitahujete tak, jako zřídla přitahují magická stvoření a ocelové tyče blesky v bouřích?“
Arnfreid mávne rukou na magická zrcadla za sebou a některá z nich se přemění tak, aby ukazovala několik obrazů ctihodných mužů a žen. Nejspíš jsou to ti, kteří právě nejsou pod ochranou kouzel, které by takové sledování zamezovali. Nebo má Arnfreid jejich povolení.
„Pohleďte, jedni z nejmocnějších lidí tohoto království a tohoto města. Členové regentské rady. Nikoho z nich si Temnota nevzala, navzdory tomu, že někteří z nich spoléhají na čistě nemagické metody ochrany. Pokud by Temnota skutečně cílila na zničení tohoto města, stačilo by je zničit a celou zem by zachvátil chaos.“
Zavrtí hlavou, protože se mu nezdá možné, že by něco takového skutečně inteligentní entitu nenapadlo.
„Ne, stále jsem přesvědčen, že se jedná především o jakýsi přírodní fenomén. Byl bych ještě ochotný uznat, že je vázán na nějaké inteligentní jedince, podobně jako je vázán na vás… ale ve své podstatě stále věřím, že se jedná o nekontrolovatelný a ve skrze náhodný jev. Může být podpořen nebo potlačen, ale nemůže být ovládán a nemá víc rozumu než zuřící hurikán nebo lesní požár.“
Poté se opře ve svém kresle, nechá zrcadla proměnit se zpět v nejrůznější náhledy do života velkoměsta a gestem dlaně otevřené směrem vzhůru uzná alespoň něco z jejích slov.
„Pokud však věříte, že tento fenomén dokážete účinně odklonit nebo směrovat… poslouchám. Nebylo by nic lepšího, než použít strach následovníků Inkvizice z Temnoty proti nim. Nebo alespoň ulevit naší zemi od těch útoků.“

Přiznání či?

Začal vše tím, že od chvíle, kdy se o mě začal zajímat Galien, tak o začal mít zájem též. Samozřejmě zde hrálo i to, že mohl jednoduše lhát, nebo mlžit stejně, jako jsem to dělala doposud. Ve volném sedě jsem poslouchala jeho slova a rozmýšlela nad tím, co mu vlastně říct.
Vše pokračovalo tím, že Petrana byla jeho studentka, což mě donutilo nadzvednout obočí. Věděla jsem, že Petrana má vysoký potenciál, ale nevěděla jsem hranici, kterou musí člověk v dnešní době mít. V tehdejší době stačilo umět nějaké specifické kouzlo, či mít dost čiré síly… bůh ví, jak to dneska je.
Na to začal samozřejmě s tím, že teoreticky bych mohla mít napojení na smrt té gardistky, což jsem měla, ale rozhodně jsem se neplánovala přiznávat. Desetiletí až staletí mě naučili kontrolovat své emoce, což bylo utvrzeno ještě tím, jak si se mnou hrála inkvizice, a tak jsem mu na tento pohnutek nic neříkala a nereagovala jsem. Kdo ví, jestli jen vážně netestoval vody a měl jen jakési podezření.

S krátkým pohledem na svou sklenici jsem upila a řekla: „Kdybych věděla, co má magie konkrétně umí a uměla ji plně kontrolovat, nejspíše bych ji už využívala jinak. Sama jsem dost zhýčkaná magií a některé věci my chybí, avšak tak tomu nyní není,“ zamyšleně jsem se podívala do prázdna a dodala něco, co mu konečně mohlo něco říct.
„Dle mé teorie je moje magie nějak napojená na Temnotu. Za což jsme vždy předpokládali, že Temnota je jen jakási entita, která nedokáže přemýšlet a byla vyvolána rituály, které měly velký průtok magie. Většina záznamů, které si pamatuji mluvily o rituálech, kde tento tok energie byl dost velký, aby Temnotu přivolal, nyní ale…“ povzdychla jsem si a dodala: „Temnota postupuje dostatečně logicky na to, aby věděla, kteří lidé či elfové stačí na anihilaci tohoto města. Možná se o tomto již ví, nebo máte takové tušení, ale to je to, co jsem zjistila během svého pobytu v tomto městě. Moje unikátní magie láká Temnotu asi tak stejně, jako kdybyste nechal někoho ze svých studentů bez magických štítů této entitě. Protože nedokážu kouzlit a vytvořit si kouzelné štíty, či maskovat svou prezenci, stačí nějaké jednoduché plošné kouzlo na to, abych upoutala pozornost Temnoty. Závěry si z toho můžete odvodit sám, přesto věřím, že asi už vím, jak se tomuto vyvarovat.“
Opět jsem upila a doufala, že bude dostatečně rozumný na to, aby mne rovnou nenechal zavřít, protože jsem se více méně přiznala k tomu, že dokážu Temnotu vyvolat a poslední útoky byly moje chyba, pokud se to dá nazývat chybou.

Výslech nebo společenský rozhovor?

Mistr Arnfreid se přívětivě usmál jejímu poděkování a opět Kaedor pokynul k jednomu z křesel. Brzy se elfka podvolila a usadila se – ze svého místa měla výborný výhled na čarohledná zrcadla a na to co ukazují.
Sledují dle všeho různá místa – zdá se dokonce, že jsou zaměřené na určité konkrétní osoby. Ale zdá se, že je Arnfreid dokáže zostřit na jiné místo pohou myšlenkou. Chvíli ukazují jedno, chvíli druhé. Nezůstávají dost dlouho na jednom pohledu na to, aby se mohla Kaedor více zorientovat a není mezi nimi dost souvislostí, aby z pozorovaných scén mohla něco vyvodit. Na první pohled to vypadá jako prosté náhledy do městského života.
Pohnutky nejvyššího zaříkávače se jí nepodaří nijak rozklíčovat, i když má čas si jeho tvář důkladně prohlížet. Dle všeho je zvyklý na jednání s elfy a na to, že jejich ostrým smyslům nic neunikne. Nebo nemá vskutku žádné jiné pohnutky než ty, o kterých mluví.

Při jejích otázkách se zkušený zaříkávač pousměje. Nechá jí domluvit a sám si svou odpověď pořádně rozmyslí, ale brzy jí své důvody sdělí.
„Jak říkám, prvním náznakem byl zájem mistra Galiena. Pro mě samotného jste byla pouze další z mnoha uprchlíků – cítil jsem váš talent i jisté nesrovnalosti, ale ve městě už se objevilo mnoho anomálií, takže jsem z toho více neusuzoval. Řekl bych, že pro mistra Galiena to byl snad nějaký šestý smysl.“
Neřekne o myšlenkách vyslance Dubového dvorce ani jediné další slovo. Je možné, že to byl jen nějaký jeho rozmar se jí věnovat… nebo mohl mít nějaké další informace.
Zatím pokračuje Arnfreid s tím, proč byla Kaedor pozvána k němu.
„Na mou výjimečnou studentku Petranu jste udělala dojem. To samo o sobě je důvod k zamyšlení. Co víc… sledoval jsem vaše počínání. Vím o tom, že podivný automaton nazývaný Aedhalo byl ve vaší spojitosti zničen. V těchto zrcadlech se zobrazí mnoho nejrůznějších věcí. Nemám nejmenší zájem je využít proti vám – ač by to bylo dozajista možné.“
Odkašle si a pohlédne do jednoho z lejster: „A je tady… jistá záležitost s jednou nevysvětlenou magickou vraždou… ale o tom nemám žádné bližší informace – a co se mě týče, o ničem nevím. To je záležitost jiných orgánů než je úřad nejvyššího zaříkávače.“
Zahledí se zpříma na Kaedor. Zpočátku je jeho výraz neutrální, přímý a nepřístupný – ale pak docela roztaje do přívětivého úsměvu. Vezme do ruky karafu s likérem, ze které si tak zdrženlivě nalila Kaedor a sám si přileje do svého poháru.
„To vše jsou podružné záležitosti. Vaše experimenty- ne, vaše samotná přítomnost vytváří v magickém spektru vlny, které nemohu zanedbávat. Jsou to jen drobné náznaky, ty, které mě zaujaly… pro většinu jsou zcela nepostihnutelné, avšak-“ a místo dokončení věty máchne rukou po pracovně. Kaedor vidí mnoho velice jemných ale i velkorozsahových senzorů magického spektra. Některé Temnota očividně poškodila, ale jiné jsou zcela v pořádku.
„Vaše přítomnost mi v těchto znacích… připomíná jevy, které těsně předchází útok Temnoty. Velice jemné, téměř neznatelné… ale na základě té podobnosti hodné pozoru. Proto jsem chtěl, aby vás Petrana následovala a proto jsem si vás sem pozval.“
Jeho úsměv je stále přátelský a proto je jeho další otázka spíš zvědavá než vyslýchavá: „Je něco, co byste mi k tomu mohla říct vy sama?“
Dokonce i nyní má příležitost vše zamlžit. Zdá se, že krom podivného profesora Artinera, nikdo – dokonce ani zaříkávač Arnfreid – neví nic podstatného o Hlasech a o tom, jak se projevují. Mohou jen hádat.

Past, nebo něco jiného?

Pomalu jsem vstoupila do pracovny, již otevření dveří za pomocí magie mi říkalo, jaký asi dotyčný bude. Na jednu stranu jsem litovala lidí, že nemají zas tak dlouho, aby si užili všechno v životě, na druhou stranu toho nemuseli tolik protrpět. Nebylo překvapení, že mnozí elfové se uchylovali ke spánku na pár staletí, aby zapomenuli.
Okna, která ukazovala části města mi již říkala, že díky tomuto na mě mohl jednoduše přijít. Takovéto artefakty jsem viděla spíše na bojišti pro generály, ne však pro mágy, aby mohli sledovat tok města. I pro místního vládce to dávalo větší smysl…
Prezentování svého vlivu a moci mu šlo, nedalo se tedy říci, že by svého místa dosáhl jen tím, že se nějak jmenuje. Naštěstí jeho slova mne ujistila natolik, abych se necítila napnutá jak na skřipci, ale že bych si hned nalila něco k pití a šla si sednout? Tak to rozhodně nebylo.

„Děkuji vám za tato vřelá slova a pozvání,“ řekla jsem spíše ze slušnosti než z upřímnosti. Jejich upřímnost jsem nemohla soudit, vypadalo to, že jakkoliv silný mág v dnešní době byl vítaný s otevřenou náručí a ideálně tak, aby byl na straně daného mága z politických důvodů. Některé věci se nezmění, a to třeba intriky mezi lidmi v politice.
Přijmu pohár a posadím se, i když trošku skepticky. I když si vážně lidé nepotrpěli na jména tak, jako elfové, bylo to stále něco, co upřesňovalo naše skutky a co jsme dokázaly. Proto jsem se podivovala, že i samotná představitelka elfů mě neviděla a nevyhledala dříve než nejvyšší zaříkávač tohoto města. To mě můj vlastní rod vážně chtěl radši mrtvou? S památkou na Kaedor di Valiora, která položila život pro boj za svoji domovinu?

„Zajímalo by mě, čímž jsem si zasloužila toto pozvání. Uznávám, že některé experimenty, které jsem zde prováděla, bych sama vyhledávala v původních podmínkách. Ale jen to, že to nepřineslo žádný pokrok či osvětlení mé situace by mě samo asi odradilo. To je ale nyní jinak, protože se mě to přímo týká,“ řekla jsem a pomalu upila toho likéru.
„Mohu vědět váš názor, co si tedy o mé maličkosti, když jste již informovaný? Předpokládám, že kdybych představovala hrozbu pro toto město, nebyla bych zde,“ řekla jsem s úsměvem, navzdory tomu, že přesně toto bych udělala já. Potencionální nebezpečí si pozvala k sobě, jen abych viděla na své oči, jak se věc má a nenechala jej jít, dokud bych si nebyla jistá, že je to jen milná informace. Možná… jen možná… jsem si sama nyní nasadila smyčku kolem krku.

Rozhovor s čarodějem-šlechticem

Při slovech Kaedor se Petrana usměje a přikývne.
„Ano. Jsem si jistá, že spolu ještě budeme spolupracovat – doufejme, že už to nebude tak krizová situace jako doposud. Budu se těšit na viděnou.“
S tím se obrátí a vydá se zas za další prací, zatímco Kaedor očekává, kdy jí bude umožněno vstoupit do čarodějovy pracovny.
Zevnitř díky svým zostřeným smyslům slyší hlasy, ale nemůže dostatečně nenápadně poslouchat kvůli studujícímu čaroději na chodbě – a i kdyby byla schopná použít kouzla pro zbystření sluchu, i toho by si ten čaroděj mohl všimnout.
Nezbývá tak nic než čekat, až se objeví mistr zaříkávač samotný.

Naštěstí to netrvá tak dlouho. Vlastně uběhne jen několik minut, než se kouzlo dveře otevře a umožní jí vstoupit.
Arnfreidova pracovna odpovídá jeho schopnostem. I když Temnota jistě i zde napáchala škody, ve vitrínách je stále mnoho velice pozoruhodných artefaktů. U jedné stěny je knihovna plná spisů, z nichž všechny nesou jméno mistra Arnfreida nebo jeho předků.
Na druhé straně obdélníkové mísnosti je obrovské okno. Části z něj jsou přeměny v čarodějná zrcadla, která ukazují různé části města z pohledu ptačí perspektivy. Vzdálenější kraje nejspíš není možné studovat kvůli Temnotě.
Před oknem je rozsáhlý stůl, na kterém nyní krom mnohých listin leží artefakt, který používal Arnfreid pro svůj rozhovor. Zaříkávač sám sedí v pohodlném křesle a tiše se dívá na výhled na město, který se mu naskýtá. Ke Kaedor je otočen zády ale je jisté, že má dokonalý přehled o všem, co dělá.
Ihned je vidět rozdíl mezi jeho postavením a postavením nebohého profesora Artinera, který se musí tísnit v přeplněném kabinetu, zatímco nejvyšší královský zaříkávač zde sedí s pohárem letitého likéru v rukou. Snad přemýšlí o záležitostech, které mohou ovlivnit celé království, ne-li celý svět.
Třímá nebývalou magickou moc, jak už Kaedor sama ví, ale krom toho drží i znatelný politický vliv. Posledně na něj hleděla z prachu ulice, zatímco jel na koni obklopen gardisty a královskými čaroději. Nyní vidí v jeho tváři linie, které viděla i v obrazech na chodbě. Krom toho si opět všímá prošedlých vlasů a krátkého, dobře upraveného vousu a nad ním pár inteligentních očí učence a politika.
Má na sobě roucho, které je jednodušší, než je běžné mezi arcimágy. Je prostovlasý a jediný šperk, který vidí, je přívěšek s jeho rodovým erbem. Cítí však, že tento přívěšek je nesmírně mocný ochranný artefakt, možná děděný a vylepšovaný po celé generace. Tento čaroděj si nepotrpí na okázalost a obdiv, avšak rozumí důležitosti správného prezentování.

Obrátí se k ní a pousměje se.
„Vítejte, madam di Valiora. Jsem velice rád, že jste přišla a že s vámi mohu konečně pořádně promluvit. Velice jste zaujala mistra vyslance Galiena, mého kolegu a přítele. Požádal mě, abych na vás dal pozor co se záležitostí dvora a akademie týče, tak jak budu moci. Sice jsem byl zpočátku velice skeptický, jak si možná sama pamatujete, avšak vaše skutky a vaše chování nahrává vašemu příběhu a rozhodně z vás činí… osobu, které bych rozhodně měl věnovat svou pozornost.“
Pokyne rukou k jednomu z křesel naproti němu a k připravenému poháru a karafě nesmírně luxusního vinného likéru.
„Prosím, posaďte se. Snad máte sama nějaké otázky, na které vám budu moci zodpovědět, a společným úsilím s trochou štěstí zjistíme, co se vám vlastně stalo. Byl jsem informován o většině z toho, co jste dělala od momentu, kdy vás můj přítel přijal pod svá ochranná křídla, takže nemusíte rozsáhlým vysvětlováním ztrácet mnoho času.“

Komnaty plné historie

Komnaty mistra Anfreida byly dost velký luxus na to, že některé části této akademie byly uzavřené a zaplněné. Byla pravda, že prostorová magie nejspíše též fungovala a samotná akademie neodpovídala logice sama o sobě, protože byla tvořená mágy, nikoliv prostými smrtelníky. Nebylo se moc divit, když to zaručovalo jednoduší tok energie, snazší obranu a i stavbu. Jediná nevýhoda bylo to, že mnozí brali stavbu jako něco podřadného, což se nedalo nikomu zazlívat.

Procházející okolo obrazů předků jsem se nesnažila až-tak zpomalovat, hlavně, když si i Petrana všimla, že vidím lépe, než bych měla. Vidět obrazy by bylo i pro mistry magie dost těžké, hlavně, když si mnoho mágů nechávalo kreslit obrazy ne-mágy. Proč tomu tak bylo? Kreslit magií bylo pro mnohé podvádění a neukazující talent, proto mít známého malíře, který nepoužívá magii a na svém obrazu nemít cizí magický otisk byl luxus.
Já jsem měla kdysi také takový obraz, i když mě nebavilo pózovat a nic nedělat několik hodin bez možnosti nic dělat.

Nevědomky zpomalujíc za Petranou, opět zamyšlená, jsem přidala do kroku a připomenula si to, jak bylo složité pro elfy získat místo pod mistrem magie z lidského rodu. Stejně, jako elfové nechtěli brát lidské učedníky díky možnosti úmrtí před svým mistrem, lidé mnohokrát neměli čas a trpělivost na to učit elfy, kteří nebyli v tomto tak impulzivní. Zase ale záleželo jak kteří a většinou stačilo doporučení od takových, jako jsem byla já a dalo s něčím pracovat.

Nakonec jsme ale stanuli před dveřmi, kde se Arnfreid nacházel a podle toho, co Petrana říkala, to vypadalo, že využívají artefakt na komunikaci pro delší vzdálenosti. Byl to více méně portál, který dokáže ukazovat jednou či druhou formou obraz, či jen zvuk. Pamatovala jsem si jeden z experimentů s broučky, kteří byli na toto vyšlechtěni a jejich formace pak dokázali napodobovat kontury toho, kdo artefakt ovládal.
„Tak či tak vám opět děkuji Petrano, jistě se brzo potkáme. Mám pocit, že město je dostatečně malé na to, aby nás osud opět spojil,“ usmála jsem se na ní a na nic jiného jsem se již neptala.

Komnaty nejvyššího královského zaříkávače

Opatrná odpověď Kaedor přinesla své ovoce. Když domluvila, dostalo se jí téměř přátelského pohledu od Petrany, která s pochopením pokývala hlavou.
„Jistě, rozumím. Omlouvám se, že rýpu do otevřených zranění. Je to jen zkrátka obdivuhodné.“
A poté se zamyslela a pousmála se.
„Nicméně už víme, že naše znalosti získané za poslední stovky let jsou proti Temnotě téměř bezcenné. Pomohou nám buď věci z dob dávných, kdy byli poměry i lidské schopnosti docela jiné… nebo věci nové.“
Povzbudivě se podívala na Kaedor a rozhodně přikývla. „A jestli je něco nového, pak jsou to vaše schopnosti, jak sama říkáte. Ty by nám mohly ukázat ten správný směr. Ale teď pojďme. Snad s mistrem Arnfreidem na něco přijdete.“
S tím se obrátí ke dveřím komnat a několikrát na ně zaklepe.

Otevře jim jeden z asistentů mistra zaříkávače a jakmile uvidí Petranu, vpustí je dovnitř.
„Mistr Anfreid je ve své pracovně, právě jedná s mistrem arcimágem Nelchinheimem, nemá být rušen,“ zaševelí asistent a poté se vydá za svou vlastní prací.
Ztichlé komnaty, do kterých Kaedor s Petranou vstoupili, odpovídají významnému statutu Arnfreida. Nábytek je masivní a luxusní, z drahého dřeva a s mnohým cenným kováním. Na stěnách visí obrazy čarodějů z Arnfreidova rodu – všichni úctyhodní vousatí pánové, z nichž některé Kaedor dokonce pozná.
Tohle není tak okrajový rod jako předci profesora Artinera – mistr Arnfreid má za sebou šlechtickou linii, za kterou by se nemohl stydět ani vévoda.
Komnaty samotné mají za svůj středobod páteřní chodbu, do které právě vstoupili z kryté terasy. Na jejím konci a proti nim jsou masivní dvoukřídlé dveře vedoucí nejspíš do hlavní pracovny. Podél krátké chodby jsou troje dveře na každé straně. Některé mají na sobě nenápadné cedulky se jmény studentů, kteří si získali permanentní místo v dlouhodobém studiu pod mistrem zaříkávačem. Všechno dozajista nadějní a už nyní mocní čarodějové.
Ostatní dveře nejspíš ústí do běžného zařízení čarodějnických komnat – jistě je zde knihovna, studovna, odstíněná místnost pro experimentaci a další vybavení.
Petrana vede Kaedor skrz chodbu – je v ní jen jeden student, který cosi pročítá na krátké polstrované lavici. Zvedne hlavu a pozdraví Petranu s patřičnou úctou. Nad Kaedor pouze pozvedne obočí, ale pak raději uhne očima pro případ, že by byla výše postavená než on.
Brzy už stojí u dveří. Petrana zaváhá. „Myslím, že s vámi bude chtít mluvit v soukromí, takže raději zůstanu tady. Ale počkejme, než skončí jeho jednání. Vzhledem k věku mistra Nelchinheima bych řekla, že se jedná o rozhovor vzdálený, i když nyní je to čím dál větší luxus,“ dodá s povzdechem. „Už jen málo takových artefaktů funguje. Na krátké vzdálenosti to ještě jde.“
Umlkne a obě ženy zůstanou stát před vstupními dveřmi. Nyní by byla dobrá příležitost s Petranou ještě promluvit, pokud má Kaedor vůči ní nějaké dotazy… ale také mohou v tichosti počkat až dokud Arnfreid neskončí své jednání.