Návštěva

Všechna ta volná magie, která byla skrytá v krystalech působila až moc lákavě. Bylo to téměř jako kdybych i přesně věděla, jak s ní naložit… jako kdybych si byla jistá tím, že cokoliv bych s krystaly udělala, tak vyjde a nevrátí se mi to takovým způsobem, jako ten výbuch krystalů s Hlasy.
Nevědomky natažená směrem k jednomu většímu kusy třemi prsty, abych je stáhla a tiše usykla. Věděla jsem moc dobře, že toto není dobré a jednou mi prsty sklouznou dostatečně daleko, abych se nezastavila a byla schopná jen udělat to, co má mysl a tělo nejspíše chtělo.

Pohled na kruhy okolo a též styl mi řekl, že se jednalo o přírodní krystal, hlavně, když zde nelevitovalo nějaké jádro. Toto jádro by zde bylo nejspíše do doby, dokud by ostatní krystaly měly vůbec nějak energii, ale tomu tak nebylo. O to více mě štvalo to, že tento unikát, kdo ví, jestli ne jeden z pár kusů, které kdy existovaly se rozhodli takto zničit. Každá akademie měla nějakou svou impozantní stavbu, artefakt, nebo raritu, která měla v tomto místo reprezentovat. A nyní tato? Zničená ve stavu, kdy maximálně půjde replikovat.
Se zaťatými pěstmi jsem se prudce otočila na hlas, který jsem znala, ale do momentu, než jsem se otočila, tak jsem si jej nedokázala přiřadit.
Cizinec.
Nebyla jsem nějak naštvaná, nebo nadšená. Jeho přítomnost jen ukazovala to, že ani tato akademie není připravená na tvory jeho druhu… jako byly třeba ty, které mě chtěly roztrhat mimo město, kdyby se jim chtělo. Arcimágové by padli do pár vteřin sílou, kterou ani neviděli a poslední akademie tohoto království by padla… přesto jeho přítomnost zde nebyla jen tak, nebo se vážně tak nudil?
To, že skrz něj prošel jeden ze studentů mi jen podtrhlo to, že jej nikdo nevidí a já se jen tiše zasmála. Založila jsem si ruce na hrudi a nenápadně prsty ukázala vůči němu, téměř vyzívající na nějaká další slova, nebo akci. Chtěla jsem původně čapnout jeho auru a zkusit za ní zatahat, ale něco mi říkalo, že by to nedopadlo vůbec hezky. Jestli vážně byl něco, jako ta stvoření z jiné sféry, mohla bych přijít o ruku rychleji, než bych dokázala mrknout.

Návštěva

Po chvíli odpočinku a sbírání sil Kaedor zaujaly krystaly, které akademie musela přestat používat. Nechala salónek za sebou – cítila v zádech pohledy čarodějů… ne vždy lichotivé… ale to se dá očekávat. Kdoví, co si o ní mysleli.
Pomalu přešla do hlavní haly, kde stále ležely úlomky krystalu. Podle čarodějů, kteří kolem něj pracovali s podivnými přístroji a s kruhy kouzel kolem sebe usoudila, že se jednalo o kontrolované zničení, jehož účelem bylo rozdělení energie na menší a snáz zvladatelné kusy.
Nyní na těchto úlomcích pracovali nejrůznější studenti a čarodějové. Neměla dojem, že by energii extrahovali nebo přeměňovali do jiného média – častěji krystaly pouze dělili na menší části a zvláštním způsobem ošetřovali či s nimi experimentovali.
V tomto momentu klidu si také dovolila na chvíli dát prostor svému vnitřnímu pohledu do sféry magie. Porozhlédla se po vlivu Cizince, Temnoty i Hlasů, což byly tři hlavní „cizí“ síly, o kterých věděla.
Něco rozhodně zpozorovala. Po Temnotě většinou nic nezůstalo, ale měla dojem, že Cizinec byl i zde. Vliv Hlasů byl tak neurčitý, že nebyla schopná určit, jestli tu působily – ve vzduchu se kvůli velké koncentraci čarodějů už tak vznášelo příliš mnoho podivného…

Zůstala stát před úlomky krystalu ve velké hale. Kolem chodili lidé a nikdo si jí zdánlivě nevšímal.
Cítila kolem sebe proudit všechnu tu energii… působila tak lákavě… téměř jako pokušení. Zvlášť ta ničím nechráněná energie v krystalech. Stačilo se natáhnout a ohnout jí ke své vůli – pro zkázu jí zapálit, zformovat jí do jiné hmoty… nebo jí jen podržet pro její moc samotnou.
Nikdy předtím se na magii v krystalech tak nedívala. Nyní si uvědomila, že se svými schopnostmi to byly volná jezírka energie, která jen čekala na využití…
„Svůdné, že?“ uslyšela za sebou povědomý mnohojaký hlas.
Když se obrátila, spatřila postavu zahalenou v róbě. Jen další čaroděj… ne – tohle byla jiná róba. Plná stínů… neskutečná a cizí. Nepatřila do tohoto světa – neměla tu co dělat. Ale zároveň i proto jí nemohly zastavit žádné stěny…
Cizinec.
Byl tady. Uznal za vhodné se objevit. Ale nikdo ho nevnímal. Nikdo ho ani neviděl. Sledovala, jak se k němu blížil jeden z učedníků… a prošel přímo skrz něj, jako by tam nebyl nic než vzduch. Ale ona ho viděla a cítila. Byl tady. Nepřivolán a neočekáván.
Přichází a odchází, jak se mu zachce. Jeho pohnutky jsou pro nemagickou osobu nepochopitelné.
Stál na svém místě – skoro jako by se jí vysmíval. Pokud by ona promluvila, nejspíš by z pohledu kolemstojících čarodějů mluvila k prázdnému vzduchu…
Dokonce ani ona samotná si nebyla jistá, jestli Cizince spíš vnímá svým smyslem pro magii… nebo vidí očima, které jí darovaly Hlasy…

Trocha volna

Vše nakonec skončilo a já byla ráda, že tomu tak bylo. Krátce jsem kývla na slova z představitelů akademie a já se vydala mimo tuto místnost. Ne, že by mi zde bylo nějak obecně nepříjemně, dalo se říct, že mi zde bylo lépe než ve městě, ale nepotřebovala jsem být všem na očích. Možná i to, že jsem zde měla svou energii skrylo to, jak se nejspíše na magický hmat tvářím, tudíž mě hned nechtěli odvést do věznice, jen aby mě mohli studovat.

A tak jsem skončila v jakémsi salónku? Odpočinkovém místě, kde si mohli mágové dopřát trochu luxusu? Kdo ví, jak se toto místo přesně mělo, ale i tak jsem si s krátkodobým sednutím vzala z jedné mísy kus ovoce, které jsem neměla nejspíše tak dekádu, či dvě.
Jednalo se o jednoduchou broskev, která v zemích elfů nebyla a nebyla ani importována zas-tak často, protože aby bylo prezervováno, byla potřeba magie, a tak se jednalo o dost velký luxus. Za to třeba datle jsem zde neviděla, kterých se k elfům dostávalo z nějakého důvodu až moc.

Vyhodila jsem pecku, jediný koš v celé místnosti mi ihned napověděl, že většina mágů využila svou magii na spálení čehokoliv, co zbylo a hlasitý dunivý zvuk mi řekl, že jsem asi jedna z mála, která toto využila. I pohled některých učňů mi o tom dost přesvědčil a já si jen povzdechla a šla jsem zpět do hlavní místnosti. Zajímal mě ten proces, kdy extrahovali energii z toho krystalu a pokud byla možnost, chtěla jsem se podívat na krystal z blízka. Již kdysi mne zajímalo, jestli se jednalo o přírodní krystal, který vznikl na bázi krystalizace vřídla magie, nebo uměle vytvořený… o takovéto velikosti musel mít v tom případě centrální bod, o kterého se magie zkrystalizovala, tedy… taková byla moje domněnka.
Možnost ovládat krystaly? Zamyslela jsem a přemýšlela, jestli to opět byly Hlasy, nebo nějaká další strana.

Trocha klidu

Výslech se blíží ke konci. Kaedor už cítí, že všechny otázky byly položeny a nyní je pouze ponechán prostor pro doplňující dotazy.
Brzy předsedající arcimág začne vše uzavírat. Odkašle si a promluví:
„Dobrá, děkujeme, madam Kaedor. Bylo to dozajista pro obě strany velmi podnětné. Budeme vás informovat o vývoji ve vaší věci. Prozatím přijměte pohostinství naší akademie. Naše veřejné prostory jsou vám k dispozici a bude rovněž postaráno o vaše občerstvení těla i ducha. Nyní se s vámi jménem rady arcimágů této akademie loučím a budu doufat, že se budete držet svého slova a nebudete na půdě této instituce zkoušet nic riskantního.“
Arcimágové její odchod jen tak stranou odkývají, už o ní ztratili zájem. Váleční čarodějové zůstanou u místností rady a ona samotná je odvedena stejným mladým čarodějem, který se jí nepředstavil, do menšího salonu.
V místnosti je několik pohovek ale víc než dost volného místa mezi nimi, aby měl každý sedící soukromí. Na několika z nich sedí čarodějové a popíjejí víno, zatímco studují listiny či tiše konverzují. Zde je usazena a čaroděj jí pouze sdělí pár slovy, že by si jistě ráda odpočinula a že v pravý čas si jí opět arcimágové zavolají, pokud bude třeba.

Nyní je zanechána o samotě na svém místě. Během momentu je u ní služebník a nabízí jí karafu vína či výběr likéru, případně něco k zakousnutí, dle libosti.
Elfští čarodějové se většinou s takovými věcmi nezdržují pro své nesmírné energetické zásoby. Mezi lidskými čaroději to není tak samozřejmé – ti mocní jídlo a pití také nepotřebují, ne nutně, avšak téměř všichni si ho rádi vychutnají.
Když se rozhlédne po místnosti, všimne si jen menší skupiny hovořících čarodějů a jednoho zamyšleného čaroděje, který na ní zůstal hledět, ale nikdo, koho by znala. Petrana a Artiner byli nejspíš odvolání za svými povinnostmi, či odklizeni stranou arcimágy.
Místnost je zdobena obrazy, jejichž rysy a barvy jsou vskutku živé a působivé díky kouzlům, které jsou do nich vetkány. U stropu tiše levituje několik lamp plných modrého světla. Všude je vidět zlato a slonovina – královští čarodějové Reyonu jsou mocní a s mocí přichází také bohatství.
Uvědomí si přitom také, jak přirozeným se jí stal její nový zrak. Díky svým čarodějným smyslům a tomuto podivnému daru vidí do velkých detailů dokonce i s páskou…
Zdá se, že Kaedor je pro jednou zcela ponechána sobě. Nyní už jí nikdo nehlídá a na moment jako by na ní všichni pozapomněli. Věci se dali do pohybu a na ní padá únava dlouhého dne.
Pokud se pokusí vyrazit ven, nejspíš se za ní pověsí gardisté nebo někdo podobný – jen tak jí nenechají promenádovat se po městě. Ale zde je v dobře kontrolovaném prostředí, kde má přitom požehnanou anonymitu a až na pár studentů, kteří proběhnou kolem a zůstanou na ní zírat, jí nikdo neobtěžuje.

Výslech

Vypadalo to, že má neutrální slova a nestrannost bylo více méně přesně to, co jsem potřebovala. Nemělo se důvod hádat o této záležitosti a již v žádném případě ukazovat to, jak to vlastně bylo. Takto jsem to jednoduše uzavřela a nechala to být.

„Samozřejmě, přesto děkuji za zvážení,“ podotkla jsem taktně a nechala to již být. Arnfreid věděl moc dobře, že mám větší hodnotu pro tyto Arcimágy, než dostat povolení od nich. Ne tedy, že bych se cítila nějak až-tak namyšlená, ale bylo mi jasné to, že o takových, jaká jsem já, nejspíše nikdo moc neslyšel, pokud vůbec. Dost bych se divila, kdyby tomu bylo jinak.

Následovalo to, co se dalo čekat. Vyzpovídání, co a jak, proč jsem udělala onak či jinak, co jsem zažila… Naštěstí, i když má mysl byla zahalena jedním velkým oparem a vzpomínání na delší minulost bylo jako se dívat skrz mlhu na něco, co mi utíká pryč jsem dokázala nějak odpovídat. Vzpomínky po tom všem byly spíše jen jakési záblesky minulosti, na které elfové tak rádi vzpomínali, protože i vhodné vystupování jednoho elfa mohlo mít vliv na ostatní natolik, že jej další staletí napodobovali. U mě byla ta nejistota si vůbec vzpomenout na styl mého jednání, a tak jsem byla spíše v ústupu, či defenzívě než v protiútoku.

Když jsme se dostali k bodu, kdy arcimágové chtěli mluvit o mých nynějších schopnostech? Já jsem vše zahrála dost do outu, aneb, nebyl vážně důvod mluvit o manipulaci s toky energie. Sama bych si tak ublížila, což bylo to poslední, co jsem chtěla.

Nakonec můj proslov skončil a já čekala nějaké uzavření situace a možnost odejít. Tyto vyzpovídání mě vážně nebavili, přeci jen, byl to více méně výslech, kdy nemám na rukách železo. I tak jsem věděla, že leckteří mají dost energie na to, aby mne uzemnili bez nutnosti mít nějakého většího kouzla a já litovala snahu se o něco pokoušet. Bylo jen štěstí, že jsem zde darovala část své many též, jinak jen jejich aury by mne nutili vyzvracet vše, co jsem měla v žaludku. A to jen kvůli tomu, že všichni spoléhali na místní faunu energií.

Nepochopení

Když Kaedor začala odpovídat, hluk překvapivě téměř utichl… jako by jí na krátký moment všichni věnovali svou úplnou a ničím nerozptýlenou pozornost.
Když ta chvíle pominula, část pošeptávání a postranního psaní vzkazů se vrátila. Arcimágové opět ztratili zájem. Předsedající jí pozorně sledoval a přikyvoval k jejím slovům:
„Ano, ano, tak se vyjadřoval mistr Arnfreid ve svém doporučení. Dobrá. Pokud k této věci nemáte nic dalšího k dodání, bude odložena k internímu projednání. Budeme vás informovat o našem rozhodnutí.“
Poposune si malé brýle, které musí být spíš kosmetickým či magickým nástrojem než pouhým okulárem, který by mohlo nahradit jednoduché zaklínadlo.
„Dovoluji si vás upozornit, že v současné době je většina arcimágů nakloněna k zamítnutí tohoto doporučení.“
Ozve se vlna souhlasného mručení.
„V této nejisté době musíme být opatrní s důvěrou. Nehledě na osobu žadatele. Doufám, že to chápete, madam Kaedor.“

Poté si starý čaroděj odkašle a očividně spolu s celým zbývajícím osazenstvem přejde k dalšímu bodu programu, který jí jediné nebyl dán k dispozici.
„Dobrá. Velice rádi bychom vám dále položili několik otázek, co se týče vašich schopností, tak jak je popsala slečna Petrana. Týkají se především jejich podstaty…“
Následující rozhovor byl vyčerpávající a zdlouhavý. Kaedor postupovala jako doposud, odpovídaje na otázky opatrně bez prozrazení příliš mnoha detailů. Vyhnula se všem zmínkám o Hlasech, a o Temnotě mluvila jen v povrchních termínech.
Sama pochopila z otázek, že Petrana pomlčela o její roli při odrážení Temnoty, snad z nedostatku vlastního porozumění. Navíc Kaedor naštěstí nikdy neztratila své rozsáhlé vědomosti ohledně čarodějnictví, takže může mnohé jevy vysvětlit s jejich pomocí, alespoň do té míry, do jaké může.
Brzy pochopí, že arcimágové o ní mají jen velmi povrchní zájem. Svým chováním ho vzbudila dost na to, aby si jí předvolali, ale nikdo z nich v ní nevidí žádné řešení současné krize nebo jakoukoliv hrozbu. Zdá se, že jediný důvod, proč vůbec uvažují o tom, že by jí pomohli, je její dřívější pověst a doporučení mistra Arnfreida. Jinak je pro ně spíš podezřelým elementem, který by bylo nejlepší dát někam pevně pod zámek a studovat…
Je na ní, zdali je zkusí probudit slovy o Sféře magie tak, jak jí ona viděla, nebo jestli vše zamlží do obecnějších náznaků. Nevypadá to, že by mezi těmito muži mohla dospět k rychlému úspěchu… ne bez vnější páky.
Už nyní tuší, že na ní bude venku čekat Petrana či nějaký jiný spolupracovník nejvyššího královského zaříkávače Arnfreida… a že skutečná práce jí teprve čeká.
Desítky čarodějných akademií už padly kvůli Temnotě či Inkvizici… tihle nejsou o nic jiní a kdyby nebylo těch pár, kteří si hrozbu uvědomují a jsou ochotní proti ní jednat, i je by dříve nebo později nejspíš čekal konec…

Pandemonium

I když zde byl neskutečný hluk a chaos v konverzacích, připomínalo mi to tehdejší jednání, kdy se konverzace na nějaké téma vždy strhlo. Značná část pobouřená, hádající se s těmi, kterým se to líbilo. Hlavní představitel tamního jednání snažící se ukotvit opět klid a já? Většinou jsem si prostě hleděla svého a něco jsem si třeba četla, nebo jsem si prostě hrála s nějakou prkotinou. Většina artefaktů, pokud se nevydařilo se stala věcí, která je třeba nesmírně fascinující, ohýbající reálnost, ale naprosto k ničemu. Pro to byly tyto artefakty dobrým způsobem zábavy ve chvílích, kde si nechám ostatní babrat ve svém. Nejhorší ale bylo, když se konalo jednání v mé domovině a jako jedna z výše postavených jsem musela být v jakési radě, která seděla vůči ostatním a… řekněme, že na mě všichni zírali. Do dneška jsem nepřišla na způsob, jak na tehdejší radě se zabavit bez toho, aby si nikdo nemyslel, že mě to absolutně nezajímá. Pohled do mrtvého místa a odkývání všeho mi vždy stačilo, ale ach, jaká to byla nuda.

I nyní mi šlo hodně slov jedním uchem tam, druhým zase ven, protože vždy tyto konverzace probíhaly stejně. Přesto se došlo k něčemu, co mne zajímalo a to, že se za mne Arnfreid zaručil a dovolili mi přístup k místním zdrojům. Přesto k tomuto chtěli nějaké vyjádření, které jsem musela nějak poskytnout, i když bych asi od Arnfreida byla ráda, kdyby mi tuto záležitost sdělil předem. Ale co už.

„Ano, projednávala jsem tuto situaci s mistrem Arnfreidem. Věříme, že moje expertíza, zkušenosti a též i to, že jsem přežila zajatí Inkvizice by mohla pomoct boji proti Temnotě. Pokud by se zde nacházelo cokoliv, co náleží mému jménu, jsem schopná dokázat to, že to mnou bylo vytvořené, či sepsané,“ řekla jsem neutrálně, snažící se schovat fakt, že jsem byla vystavena Hlasům, Temnotě, dalším stranám, využita jako podpěrný bod na boji proti Temnotě, sama ji vyvolala, jsem schopná ovládat toky energie, což není možné… a další věci. Na konci dne stejně rozhodnutí nebylo na mé maličkosti.

Jednání rady

Odpověď Kaedor vyvolala spokojené mumlání arcimágů – jednání nebylo ani zdaleka soukromé a čarodějové tak neoslovovali jen své kolegy a Kaedor samotnou, ale také tu a tam přicházející sekretáře a tajemníky, kteří si vyžadovali pozornost arcimágů.
Byl to vlastně chaos, který byl způsobený nesmírnou inteligencí všech zůčastněných. Kdyby měli arcimágové řešit jen jednu věc najednou, rychle by se začali nudit a raději by si nejspíš zdřímili.
Předseda tohoto zasedání si zdvořile odkašlal a pokračoval.
„Akademie velice oceňuje váš příslib. Je naším nejupřímnějším zájmem prohlubovat vědění v oblasti, kterou jste počala odhalovat a vaše spolupráce bude v tomto ohledu zcela klíčová – a jsem si jist, že se nebude jednat o pouze jednostrannou záležitost.“
Čarodějové nebudou nabízet peníze, to by bylo pod jejich úroveň… navíc vědění a artefakty mívají daleko větší hodnotu, než jaká se dá vyjádřit zlatem. A jak zmínil Artiner, tito bělovousí stařečkové mají stále ještě často ostrou mysl, která má svůj vliv i na královském dvoře…

Ostatní arcimágové mezi sebou zašuměli, neboť už předem ví, jaký bude další bod jednání. Ten arcimág, kterého si všimla už dřív – ten nevrlý a nepřístupný – nad jakýmsi papírem rozhodně vrtěl hlavou a provrtával přitom Kaedor pohledem.
Předsedající arcimág si odkašle.
„Bylo vzneseno doporučení, aby vám, madam Kaedor, byl umožněn přístup ke zdrojům této Akademie pro pokračování vašeho výzkumu tak, jak jste ho zahájila s kolegyní-“
Čaroděj nahlíží do listin, aby poté dodal: „Ano, s kolegyní Petranou. Toto doporučení předložil této radě královský zaříkávač mistr Arnfreid z Halmien.“
Nesrozumitelné mumlání kolem ní nabere na intenzitě do té míry, že předsedající musí ostatní upokojit zdviženou dlaní. Postupně se obnoví pořádek a ticho. Stojící arcimág naváže:
„Jaké je vaše stanovisko na tuto záležitost? Bylo nám doporučeno, abychom to s vámi probrali na této… osobní úrovni.“
Přeruší ho odkašlání jeho nevrlého kolegy. Předsedající pomalu přidá: „Doufám, že nemusím dodávat, že vzhledem k vašemu současnému statustu, by něco takového bylo zcela proti všem platným předpisům a zvyklostem.“

Rada Arcimágů

Dostalo se mi odpovědi, ale dost suché na to, abych si mírně povzdechla. Informaci, kterou mi předal jsem asi mohla čekat, ani nevím, proč jsem čekala třeba nějaké jméno, nebo tak. Nejspíše jsem nadceňovala práci dotyčného, od kterého jsem chtěla jen jednu věc, a to konkrétnější info. Bohužel, to se mi nedostalo.
Můj pohled okolo opět zaujal, když zmínil hlášení od Petrany. Sama jsem moc nevěděla, co mohla všechno říct, přesto jsem nějak tušila, že to zas tak moc špatné pro mou maličkost nebylo. Kdyby bylo, tak by mě nejspíše nedoprovodili jen tři členové akademie, ale asi by jich bylo více.

Mírně nazdvižené obočí v moment, kdy jsem vstoupila do jednací síně. Některé věci se prostě neměnili, ani ten zatuchlý vzduch, který zde panoval. Oproti síním elfů, které byly většinou opleteny živými rostlinami, lidé dávali dost důrazu na materiály, které vzduch nepropouští. Podle toho to tu též vypadalo a nebylo překvapení, že dost elfů využívalo svou manu na okysličení své vlastní bariéry.

Otočená vůči mluvčímu a cítící se jako kdybych měla skládat zkoušku svého mládí jsem se krátce usmála. Bylo vždy vtipné být v této situaci, protože se od mnoha jiných zas tolik neměnila. Závěrečná zkouška, kdy jsem dostala uznání svého talentu? Okovy, okolo svých zápěstí, kdy jsem měla být odsouzena? Předvádění revoluční změny před ostatními? Nebo tato situace? Měnili se pramálo, přesto pocit byl vždy o něco jiný.

Než jsem se dokázala vyjádřit mě přerušil nejenom ten, který mluvil, ale i druhý, který se na mě koukal téměř jako na nepřítele státu. Bůh ví, co si o mne myslel, když začal mluvit o faktu a vědomí, že umím něco, co on jistě ne.
„Děkuji za uvítání na půdách akademie. Nemám důvod nenabídnout svou pomoct místní akademii, tudíž plánuji spolupracovat. Ohledně zakázaných a neprobádaných metod magie? Nějak bych si nedovolila používat magii, o které nevím o moc více, než kdokoliv v této síni. Pokud ode mne tedy budete chtít magii používat, chci předem varovat, že nejsem ještě plně schopná používat své schopnosti a ty, kterým jsem byla v minulosti proslavená, nebudu nejspíše moct plně replikovat,“ odpověděla jsem diplomaticky, varující Arcimágy před faktem o mé magii a též informaci, že jestli někdo měl spisy, co Kaedor di Valiora uměla, či co vytvořila, nebude asi tak jednoduché replikovat.

Rada arcimágů

Oba čarodějové domluvili a poté se posel arcimágů obrátil a pokynul Kaedor, aby ho následovala. Na její otázku, kdo si jí žádá, odpoví lakonicky:
„Arcimágové.“
A s tím pokračuje mlčky dál. Kaedor ho následuje. Oba dva bojoví čarodějové kráčí za nimi. Není to tak docela stráž, která by jí hlídala. Spíš demonstrace síly.
Prochází nyní téměř celou akademií. Kaedor přitáhne pár zvědavých pohledů, ale většinou si jich nikdo nevšímá.
Budova je z větší části prázdná – většina čarodějů nejspíš vykonává své povinnosti, ať už jako léčitelé nebo jako udržovatelé pořádku vypomáhájící městským strážím. Ve městě je velké množství divokých talentů, na které je třeba dávat pozor…
Čaroděj zmíní stranou: „Už máme informace od slečny Petrany, podala své hlášení.“ Nic víc k tomu neřekne, jen elfku vede dál.

Brzy dojdou do jednací síně – tu si Kaedor dobře pamatuje, protože v ní už dříve byla několikrát a takové historické místnosti se mění daleko méně než všeobecné rozložení pokojů či tváře lidí napříč generacemi.
Když procházela dveřmi opředenými ochranými kouzly, tentokrát nepocítila nic nepříjemného, protože poznala, že někdy v minulosti musela do této bariéry sama přispět a její energie tedy nebyla vyvržena ven. Bariéra nebyla neprostupnou stěnou. Možná by toho mohla využít ve svůj prospěch jako důkaz totožnosti… jenže nikdo neviděl proudy magie tak snadno jako ona.
Poté, co prošla velkými dvoukřídlými dveřmi a nechala za sebou oba válečné mágy, stanulo v kruhové místnosti. Po jejím obvodu seděli arcimágové. Většina z nich byla skryta za pracovním stolem, který byl plný knih a svitků, a ještě měli k ruce několik poliček a skříněk dalších listin. Krom toho měl každý nedaleko sebe malý pultík, zpoza kterého mohl mluvit, pokud bylo třeba. Tohle nebyla aristokratická síň, kde by někdo seděl na trůně a mával kolem žezlem – tohle bylo pracoviště čarodějů, kterým šlo o přesnost a kteří byli ochotní se o sporné slabice hádat celé dlouhé dny.
Čarodějové byli schopní se díky vlastní léčivé magii dožívat velmi vysokého věku – nikoli tak, jako elfové, ale rozhodně víc, než běžní lidé, kteří byli odkázáni jen na léčitele a alchymisty. Proto na ní zpoza stolků hledělo uskupení přibližně tuctu bělovlasých a bělovousých staříků, kteří byli ověšení artefakty a skrytí každý v jinak rozmanitém rouchu.
Jeden z nich se zvedl a postavil se k pultíku, o který se opřel.
„Vítáme vás na půdě akademie, madam Kaedor di Valiora,“ začal. „Vaše jméno v nynějším stavu uznáváme alespoň pro současnou jednoduchost jednání, byli jsme o všech probíhajících procesech informováni vaším velvyslanectvím. Z toho důvodu jsme se rozhodli pozdržet uznání vašich domnělých vazeb na tuto akademii, dokud se otázka vaší identity nevyjasní.“
Po tom suchém projevu si čaroděj odkašle a dodá: „Věřím, že je to tak v pořádku a že je i ve vašem úmyslu s námi spolupracovat.“
Od jednoho ze stolů, kde seděl jakýsi arcimág shrbený nad lejstrem, se ozvalo odkašlání. Sledoval Kaedor zpod malých zlacených brýlí. Pohled byl přímý a téměř útočný. Jako v odpověď na ten pohled mluvčí u pultu dodal: „A v této dobré víře také nebudete v naší správní oblasti užívat žádných zakázaných či neprobádaných metod magie bez vědomí a souhlasu této rady.“
Arcimág s brýlemi se mlčky spokojeně opřel a přikývl pro sebe. Mluvčí, nejspíš i současný předseda rady, na ní pohlédl, zda k tomu snad má co říct.
Tohle bude dlouhý rozhovor...