Nové tváře

Překvapeně jsem se zahleděla na dotyčného, který měl své teorie. Byla pravda, že Hlasy též dokázaly vytvořit a naplnit krystaly, ale dle mého to bylo spíše jakože jsem já dokázala naplnit krystal svou manou. To, že někdo našel způsob jak manipulovat s cizí manou, která nebyla zneutralizovaná bylo znepokojivé. Aneb, věřila jsem kdysi, že krystaly jsou ideálním způsobem platby mezi mágy, pokud je magie zneutralizovaná, aby s ní někdo mohl manipulovat. Pokud ale nebyla dostatečně zneutralizovaná, bylo téměř nemožné s ní hnout, protože se buď nic nestalo, nebo právě třeba krystal explodoval, protože nebyl stabilní.

Jakmile se rozevřeli dveře, podívala jsem se na dotyčného a jeho doprovod. Bojoví mágové byli téměř jako elfští mistři šermíři, kteří uměli ještě s magií. Jen kdy se šermíři specializovali na boj a okrajově na magii, zde to bylo na opak. Já věřila vždy v bariéry, nebo různé artefakty, které měli jedno použití. Ach, jak mi chyběli prsteny, ve které byly mnohonásobně složitější kouzla, než se dali vykouzlit během jednoho zaříkávání. Nevýhoda byl ten limit použití… a též i to, že většina těchto artefaktů, které měli více, než jedno použití byly zakázány a schovány v pokladnici. Je asi pravda, že kouzlo, které vyžaduje živou duši a je třeba jej kouzlit ve třech nadaných talentech ukryté v prstýnku je trošku nefér.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem a nechala jsem ty dva mluvit. Vypadalo to, že ať už byl tento mág cokoliv, ten, co si mne zde pozval nevypadal tak namyšleně, jako původně. Že by tento byl v hierarchii tolik nad ním? Arcimágové byli mocní, ne-že-ne, ale vždy šlo o obecné blaho. Nebo nyní snad ne?

„Samozřejmě, mohu vědět, kdo si mne žádá tentokrát? Mimochodem, děkuji mistru Artinerovi za krátkou diskuzi,“ Zeptala jsem se, spíše ze zajímavosti, než z něčeho jiného a s úsměvem poděkovala mágovi, který mi chtěl situaci aspoň trochu osvětlit. To, že mne oslovil jménem a i madam jsem brala spíše tak, že si mne nechce hned znepřátelit, jako elfové, kteří na jména dávali mnohem větší důraz.

Posel arcimágů

Profesor při dotazu Kaedor na krystaly zpozorněl a zvedl oči. Přikývl souhlasně.
„Ano. Máte pravdu. Bylo to nutné. Mě a mým kolegům na akademii se podařilo většinu uživatelů magie přesvědčit, že je Temnota činí nestabilními. Pravda je jiná. Měl jsem důkazy o tom, že magie uvnitř těch krystalů… je zranitelná vůči silám zvenčí. A že ať už je tam venku cokoliv, využívá to krystaly, aby se to dostalo dál. Některé byly zničeny samy vnitřním pnutím, jiné byly zničeny námi samotnými a jejich energie patřičně využita.“
Nyní se zdá velmi nejistý – jeho oči těkají po artefaktech kolem a zdá se nervózní, když o tom mluví.
„Nikomu to neříkejte, ale vy byste to měla vědět, abyste to mohla vzít v potaz při naší spolupráci. Lidstvo… všechny dobré národy… mají víc nepřátel než Inkvizici a Temnotu – a ti nějakým způsobem dokázali používat krystaly jiných čarodějů, i když se vám to může zdát nemožné.“
Nyní už má ruku na dveřích.
„Naštěstí existují dříve zapomenuté metody, jak ukládat energii… pomalé a náročné způsoby, ale zcela bezpečné. Odpovědi hledejme v naší minulosti, ta zůstává bezpečná.“
A tím musí končit, protože se sám nechce dostat do problémů zdržováním kohokoliv, kdo čeká venku.

Otevře dveře a za nimi stojí vysoký a poměrně mladý čaroděj ve zdobeném rouchu. Za ním je doprovod: Dva váleční čarodějové, které poznala podle jednoduchých rób v barvách království. Mají hluboké kápě, takže jim nelze vidět do tváří a tělo jim kryje lehká zbroj z oceli, která je pro mágy jinak velmi neobvyklá.
Váleční čarodějové se setkávají s mnohými problémy – a trocha poctivé, magií ošetřené oceli může být pro čaroděje překvapivě užitečná v bitevní vřavě. A rozhodně díky ní vypadají daleko víc autoritativně…
Muž, který je vede, má na tváři strojený a neosobní úsměv a je z něj cítit velká magická síla.
„Dobrý den, pane profesore. A rád bych jménem Akademie formálně přivítal madam Kaedor.“
Nezdá se nijak rozhořčený s tím, že ho nechali čekat za dveřmi, ale i tak se profesor vysvětlí: „Omlouvám se, dostali jsme se s madam do takové odborné debaty, musel jsem se nechat unést. Jsem si jistý, že ráda půjde s vámi, než aby mě dál poslouchala povídat,“ dodá s trochou přihlouplým smíchem.
Umí dobře působit jako neškodný učenec a pouhý podivín.
Vyslanec arcimágů se zdvořile usměje a přikývne. „Jistě. To je v pořádku, pane profesore. Prosím, madam, doprovodíte mě?“
On sám byl pro svou roli jistě velice přesně vybrán. V těch dvou válečných čarodějích je ale něco nepříjemného… Kaedor to říká instikt, který ani nevěděla, že má. Něco není tak, jak se to zdá…

Typ uskladnění magie

Vzala jsem si rozbitý artefakt a krátce jsem jej přejela pohledem. Ať již sloužil k čemukoliv, byla to jakási nová varianta, kterou jsem neviděla a bez těch krystalů? Je nejspíše absolutně k ničemu. Jednalo se jen přeci o konstrukci, která bez krystalů je asi jako automaton bez zdroje energie. I tak jsem věděla, že by se mi mohl teoreticky hodit, kdybych jej opravila.
Konverzace se ještě vrátila zpět k Zorad’Ulu, kdy jsem pokrčila rameny a dodala: „Kdyby bylo cokoliv, co se dá použít, pokusíme se to zpět navrátit městu. Jen musíme počítat s tím, že vzít něco z pokladnice nebude až takový problém, pokud se do ní dostaneme. Vím, že i uvnitř věznice je několik artefaktů, které chrání ostatní, ale pokud si pamatuji dobře, tak moje původní pozice dovolovala si některé zapůjčit. Hlavně tedy ty, na kterých jsem se podílela,“ usmála jsem se na něj a pamatovala si na ty stvoření, které se živili artefakty ve věznici a sloužili tak jako ideální ochrana proti těm, kteří se dostali do místa, které střežili.

Lehce natočená hlava a zeptala jsem se tedy na poslední věc: „Krystalizace magie… uprostřed akademie byl jeden z největších krystalů, které lidstvo vidělo, nyní je roztříštěný na kusy. Obecně ve městě vidím, že se přešlo na jiný způsob magie. Mohu vědět konkrétně proč? Obecně vím, že jakákoliv forma magie, která není přirozená, aneb plynná či kapalná je dost nestabilní, přesto krystaly mi osobně připadali vždy nejvíce stabilní ze všech,“ zeptala jsem se jej, téměř u dveří, abych dostala nějakou rychlou odpověď.

Konec rozhovoru

Profesor na žádost Kaedor lhostejně pokrčí rameny a podá jí přes stůl zničený artefakt.
„Vemte si ho, pro mě žádnou cenu nemá. Jen pokud by se o něm dalo zjistit. Sám o jejich fungování nemám takový přehled jako vy, ale dle mé teorie je úroveň vlastních magických sil přímo spjatá se schopností odolávat silám Temnoty.“
Téměř nikdo krom Kaedor stále neví o existenci Sféry magie a vztahů, které v ní platí. I Artiner pouze hádá na základě jejich vlivu na hmotný svět. Ale i tak by jeho teorie mohla mít něco do sebe. Ona koneckonců má nesmírné zásoby magických sil, ač je nemůže využívat, a Temnota jí nikdy neublížila i když byla sebeblíže.
„Takovýto artefakt by poté mohl, jak doufám, tak trochu člověka zamaskovat… a vytvořit něco jako štít proti Temnotě či alespoň úkryt. Je to jen velmi pracovní teorie, ale nemůžeme věčně spoléhat na současný... způsob ochrany. Má svá úskolí.“
Například obětování mágů, kteří jsou za něj zodpovědní, pokud se něco pokazí. Zatím měli lidé v jeho fungování až překvapivou důvěru a z neznámého důvodu se žádné z rizik zatím nenaplnilo.
„Nejprve musíme najít způsob, jak se bránit Temnotě… pak můžeme přemýšlet o tom, jak porazit Inkvizici. Pokud cokoliv, co by s tím mohlo pomoci, najdete v troskách Zorad’Ulu, budu vám velmi vděčný, pokud to zajistíte a k tomu ideálně i příslušné knihy, které popisují užité fungování… nemůžeme si dovolit střílet na slepo. Ale cokoliv pomůže.“

Na dveře se ozve ostré zaklepání. Artiner vzhlédne.
„Zdá se, že náš společný čas už brzy vyprší. Přišli si pro vás. Arcimágové se budou chtít ptát – ale nedejte na ně. Kdyby bylo po jejich, město by nepřežilo ani první útok. To já a mí kolegové ho chráníme.“
Zvedne se, a ještě naléhavě dodá: „Neříkejte jim nic z toho, co jsme tu probírali. Stejně by vás neposlouchali. Půjdu s vámi, ale nejspíš mě brzy pošlou pryč… nemám právě dobrou pověst.“
Pokýve hlavou zklamaně. Od dveří se ozve další ostré zaklepání, tentokrát ještě silnější než minulé.
„Pokud máte ještě nějaké dotazy, teď máte příležitost. Pokusím se najít si k vám cestu a promluvit si s vámi… ale obávám se, že se postarají, abych měl opravdu hodně práce. Nemají rádi, když fungují jiné metody než ty, které vymysleli jejich dědečkové. I když bych navrhoval je nahradit metodami, které vymysleli jejich prapředci padesát generací zpátky,“ dodá s úšklebkem.
Arcimágové Reyonské akademie byly enigmatická skupina, se kterou Kaedor už dříve jednala, ač teď to jistě budou jiní staří čarodějové.
Většina z nich měla ráda zažité pořádky a až moc se věnovala politice… ale jejich magická moc byla nesmírná – překonávala i síly mnohých elfů.
Naprostá většina členů akademie, jak si vzpomínala, z nich měla až posvátnou hrůzu. Ona, jako pozorovatel z vnější s ustanoveným titulem a pozicí v magickém světě, nic takového pociťovat nemusela. Od té doby se ale situace hodně změnila…

Zařízení

Krátké kývnutí na jeho slova, kdy jsem přesně věděla, co myslí. Mnohá kouzla, které měli zase elfové byly od dryád, či dalších ostatních tvorů, kterým jsme nerozuměli. Většina pro elfy dost barbarská na to, aby se o ně zajímali.
„Ohledně tomto národu nic nevím. Lidskou magií a původem jsem se nikdy nezajímala, protože mne zajímala spíše problematika mého vlastního národu. Ale jak vidím, možná jsem měla hledat i v jiných národech, nyní by mi to bylo k něčemu,“ zasmála jsem se a zavrtěla na něj hlavou. Potom jsem již jeho slova nechala být, spekulovat o možnostech, kdo by mi mohl pomoct? Ano, jistě nějaké zakázané magie, ale problém byl, že i když magická sféra byla otevřená více, stále tyto praktiky zakazovala. Hlavně, když se například magie smrti, nekromancie, živila smrtí samotnou, aby mohla přeměnit něco mrtvého na živé.

Zavrtěla jsem hlavou a dodala: „Netestovala jsem to, protože jsem věděla, že bych skončila na něčím stole, jako experiment,“ pokrčila jsem rameny s výrazem, že mu bylo jasné, že kdybych byla v cizí pozici, tak bych tak dělala sama. Takovéto unikáty se nemohli jen tak přeci nechat.


Následovala ukázka artefaktu, který jsem viděla u některých studentů z lidských království. Bylo zajímavé, že se o tomto stále uvažovala a já věděla moc dobře, že kdysi byl vytvořena velká varianta tohoto zařízení a až potom se začala zmenšovat na tuto kapesní verzi.
„Ehm… pokud bych si jej mohla půjčit, možná si vzpomenu. Spolupracovala jsem buď na větší variantě, nebo na nějaké deviaci této, bohužel…“ povzdychla jsem si a dodala: „Po tom, co se stalo v tomto městě jsou mé mnohé myšlenky dost zamlžené. Mohu ale říct, že toto zařízení stabilizovalo nadměrný tok energie a uschovalo jej v krystalech, které byly v tomto zařízení. Pokud byly krystaly plné kapacity, byl zde další krystal, který negoval magii, což byl více méně ten nejdražší a nejvzácnější krystal. Potom, pokud nestabilní talent použil magii, toto vyrovnávalo tok energie, tudíž pokud použil moc, opět jej vzalo, pokud málo, tak doplnilo. Pokud budeme mít štěstí, v městě Zorad’Ulu bude jistě nějaká deviace tohoto artefaktu. Popřípadě i zakázaná verze, která dokázala vyrvat z někoho jeho magii a změnit jej na krystaly do momentu, co z něj nic nevzniklo. Ta by v pokladnici měla být… tedy… s důrazem na měla."

Stará umění a ztracené síly

Po první dotazu Kaedor se profesor trpce zasmál. Došel ke knihovně a vrátil malý svazek zpět na své místo.
„Obávám se, že nemáme o jejich jménu ani nejmenší tušení, pokud se vůbec jednalo o jedinou osobu. Pochází z dob před lidskými rodopisci, trpasličími kronikáři i učenými elfy, kteří by si mohli událost pamatovat či zaznamenat. Tohle je jeden z mála spisků, které, pokud vím, existují.“
Pokrčí rameny.
„Nikdo neměl nikdy příliš velký zájem je uchovávat. Tak stará kouzla jsou nesmírně slabá a neúčinná. Navíc jejich jazyku rozumíme jen stěží. Ale pokud byste měla příležitost něco nalézt, jednalo se o národ Miranejců… nevíme o nich mnoho. Žili zde a jsou to naši pradávní předkové.“
Pokrčí rameny. „Je možné, že existuje něco dalšího. Možná nějaký nekromancer našel způsob, jak pomocí zakázaných umění někoho z nich přivolat a zaznamenat, co věděli, pro své vlastní účely. Možná existuje nějaká kniha či zápis od stejného autora jako u tohoto svzaku, ač neznáme ani jeho jméno. Nějaký šaman – jako ti, kteří před příchodem Inkvizice žili v divočinách.“

Dojde zpět ke stolu a posadí se. Poslouchá Kaedor popisovat své schopnosti a viditelně se při jejích slovech otřese.
„Něco takového zní děsivě. Dotknout se cizí životní síly, nehledě na jeho ochrany a zaříkadla… jen tak se natáhnout k jejich duši… a vyrvat jim ji z těla…“
V jeho hlase i v očích se objeví nesvatý, přímo hříšný zájem – stále ještě se mísí se zdrženlivostí a odporem. Nemůže si pomoci a zeptá se:
„Zkoušela… jste to? Myslím-“
Mávne rukou a sám sebe přeruší. „Ne, doufám že ne, a snad ani nechci znát odpověď. Měli bychom se raději bavit o tom, jak vašich sil můžeme využít na ochranu města… jak vy můžete pomoci mě a jak já můžu pomoct vám. To Miranejcké zaklínadlo můžete brát darem,“ dodá s pousmáním. Rychle se ale vrátí k tomu, co by se dalo udělat.
„Říkala jste, že plánujete výpravu do Zorad’Ulu… to by mohlo lecsčemu pomoci. Tam bylo všechno možné… sám vím o několika artefaktech, které by nyní přišly nesmírně vhod…“
Vytáhne z jedné z mnoha zásuvek svého stolu malý artefakt ze zlaté konstrukce a několika popraskaných krystalů – Kaedor si uvědomí, že je jí povědomý, ale bohužel už v něm není žádná energie, podle které by mohla soudit o tom, kdo ho vytvořil.
„Například něco jako bylo tohle… dokázalo to fixovat magické toky – bylo to určené pro mladé divoké talenty, kteří se kolikrát sami zničili, než mohli svojí mnohdy nesmírnou sílu využít. Měl jsem teorii, že by to mohlo člověka chránit před Temnotou… ale ze zničeného artefaktu se toho moc nedozvím a ke všemu bez toho, abych věděl, kdo ho udělal a mohl se jich zeptat, jak to fungovalo.“
Skutečně to mohlo být něco, na čem kdysi dávno spolupracovala… ale ani elfská mysl není nutně dokonalá… vzpomene si?
„Bohužel to bylo zničeno při prvním útoku Temnoty na město… v té době vzala za své nepříjemně velká část našich artefaktů…“

Divné kouzlo

Kouzlo bylo dost primitivní na to, abych nějak dokázala odhadnout, co se stane. Přesto dost silné, aby mě dokázalo vtáhnout do sféry magie, jako kdybych se o to snažila sama. Rozdíl ale byl dost patrný.

Cokoliv mne ale vycítilo nebylo dost blízko na to, aby se to snažilo jít opět po mé esenci a já nebyla zas tak nervózní. Až mne dokázalo nyní vycítit cokoliv, projít přes brány města nebylo asi úplně tak jednoduché, jako by toto stvoření chtělo.

Dříve, než jsem ale dokázala cokoliv udělat vše přestalo a profesor se podíval po okolí, jako by si nebyl něčím jistý.
„Ať toto vytvořil kdokoliv, měl podobný dar, jako mám já. Víme původního tvůrce? Kdybych se někdy vydala do Zorad’Ulu, pokusila bych se najít něco, na čem dotyčný mohl pracovat,“ přiznala jsem se k této výpravě a dodala: „Nemyslím si, že kdokoliv toto dělal či zkoumal, nevěděl, co by to mělo dělat…“ zamyslela jsem se a dodala: „Navíc, jedna věc je cítit to, jak vás vaše vlastní kouzla chtějí zradit, druhá, že se o to pokoušíte u cizí magie. I to je dost… nestandartní… pocit. Hlavně, když nevím, jestli touto manipulací nenaruším samotnou esenci života dotyčného, protože i tu dokážu vycítit,“ nepatrně jsem se usmála a čekala, co mi poví.

Síla a riziko

Po chvilce přemítání nad významem tohoto jednoduchého kouzla se nakonec Kaedor soustředila, aby ho proměnila ve skutečnost.
Bylo skutečně primitivní – jen jediné slovo. U něčeho takového se ani o skutečném vytváření kouzla nedalo mluvit… jediné slovo mělo tolik významů, že se mysl pořádně nemohla soustředit a energie se uvolnila všemi možnými směry… většinou v tak malém měřítku, že to stěží mělo nějaký vliv.
Když jí Artiner pobídl, pomalu a pečlivě vyslovila slovo z pradávného jazyka.

Efekt pocítila okamžitě, už s první hláskou. Její smysly se vytrhly ze zemské skutečnosti a ona stanula opět myslí ve sféře magie. Viděla kolem sebe jasněji než kdy dřív proudit magii. Akademie jí byla plná. Natáhla se po nejbližším proudu té síly, aby s ním manipulovala – ale v tom samém okamžiku pocítila, jak se na ní opět upírá pozornost…
Ucítila, spíš než uslyšela hřmění – opět to příchází-
Jenže ještě předtím kouzlo skončilo. Byla zpět v zaprášeném kabinetu a výdech, se kterým ,athuselam‘ vyřkla, právě dozněl.
Měla stěží čas dotknout se toho vlákna magie. Sice jí to dopřálo totální kontrolu a kýžené soustředění – vůbec necítila nestabilitu jako když se o to pokoušela při střetu s elfem Maieronem – ale jen na kratičký okamžik.
A sice na sebe Temnotu upozornila, ale nebylo to dost silné na to, aby jí ta živelná síla dokázala najít a využít k tomu, aby zaútočila. Možná, že pokud by strávila pouhým prohlížením sféry bez kouzlení příliš mnoho času – ještě déle, než při svém pokusu za městem – také by jí Temnota nakonec našla.
Bylo to vše o rovnováze… síla a s ní spjaté riziko. Jen v poslední době bylo rizik čím dál víc a síly nepřibývalo…
Profesor zamrkal a zmateně se rozhlédl. „Kouzlo příliš nezafungovalo, alespoň mám ten dojem… ale něco se stalo… něco jsem cítil… jako by se něco pokoušelo manipulovat s tokem energie…“
Podíval se na ní zpříma. „To jste byla vy? Nikdy jsem tyto síly neviděl v praxi…“ Otřese se a dodává: „Je to děsivé, když jste na druhém konci. Cítíte, jak se vaše vlastní síla hýbe bez vašeho vědomí…“
Pro starého a zkušeného mága to nemůže být příjemný pocit.

Kouzlo

Více méně jsem jej už jen poslouchala, protože to vypadalo, že má něco na jazyku, a tak jsem jej nechala mluvit. Nebylo to až zas takové překvapení, protože jak jsem to, tak viděla, tak očividně chtěl nejenom zaujmout, ale též tušil, že by zde mohl být nějaký posun v tom, o co se nyní zajímá. Dělat pokrok v této době nebylo asi tak úplně jednoduché, když největší knihovnice a celkově město pokroků magie bylo nejméně stabilním místem na celém světě. Pořád mi to připomínalo, že nejspíše budu částečně vést výpravu do tohoto města a uvidím, co se tam vlastně ukáže… nějak jsem doufala, že tam bude něco použitelného. Pokud se věc ale měla vážně tak, že město bylo nestabilní? Nedivila bych se, kdyby lokalizovat samotné runy nebude práce na pár hodin, ale pár dní. Kdo ví, třeba se město zaseklo v cyklu teleportace a nebylo vážně jen na jednom místě, což by se asi i dalo nějak čekat.

„Uhm…“ z myšlenek mne vytrhlo až to, když vyndal knížku, nebo spíše spisy v jakémsi pradávném lidském jazyce. Též okomentoval to, že lidé jsou tu dlouho, což byla asi pravda… ale jestli déle než elfové? Těžko říci. Nikdo moc nevěděl, odkud elfové vlastně pocházejí. Dle mé teorie, která byla v menšině, protože elfové křížení rodů moc nemuseli byla myšlenka dost jednoduchá.
Dryády, které měli k elfům již tak blízko a styk s lidmi. V dnešní době toto říci, nejspíše by mi někdo ustřihl špičky uší, kdybych ještě nějaké měla, hehe.

Vzala jsem si knihu, pokud mi ji tedy dal a otevřela jsem ji. Jak to, tak vypadalo, chtěl, abych to rovnou zkusila a já krátce polkla. Kouzlo, které druidové používali na meditaci a propojení okolní přírody s jejich tělem, jedno z nejzákladnějších kouzel… dokázalo přivolat Temnotu. Ostatní kouzla jsem radši nezkoušela, protože kdo ví, jestli bych nebyla ještě větší vábničkou.

S povzdechem jsem se usmála a řekla: „Dobrá tedy, doufejme tedy, že se nic nepokazí. Když-tak budete mít co vysvětlovat,“ řekla jsem a sklonila hlavu, abych přejela očima znaky a zkusila se nějak odvodit, co by kouzlo mohlo dělat. Prokletí a různá kouzla, které manipulovali s myslí většinou měla dost specifickou charakteristiku, ať se jednalo o jakýkoliv jazyk.
Pokud to kouzlo dávalo aspoň nějaký smysl, začala jsem jej předčítat ve snaze uvolnit svou manu, aby se mohlo kouzlo, čím živit.

Zapomenutý jazyk

Když Kaedor zmíní, že potkala jisté entity, které dlí mimo zemskou sféru, čaroděj vzhlédl a zamračil se.
„Skutečně? V tom případě byste si to měla nechat pro sebe. Jsou tací, kteří by vás za takové řeči chtěli vidět upálenou, a nepatří jen mezi Inkvizici.“
Jeho tvář ztemní.
„A navíc… s uprchlíky nepřichází jen nadějní čarodějové a vynálezci. Nejsou to jen vyučení uživatelé magie, které Inkvizice vehnala do Reyonu. Měla byste se mít velice na pozoru komu budete důvěřovat a kde budete své síly používat – a ještě víc, až opustíte Aklianu.“
A co se týče jejích schopností, Artiner vztyčí prsty vzhůru.
„Avšak i tak věřím, že by toho všeho mohlo být bezpečně využito k získání velké síly – tedy k získání výhody, která by mohla ochránit Reyon před Temnotou… dokud se nám nepodaří získat trvalejší řešení.“

Místo dalšího dohadování se zvedne a dojde ke knihám, které vyplňují volná místa mezi artefakty, a zatímco prstem přejíždí po jejich hřbetech a luští názvy, promlouvá k ní:
„Samozřejmě si uvědomuji vaši opatrnost co se týče spolupráce a i nestability vašich nově získaných schopností. Je jen dobře, že jste elfka a máte takové čarodějné schopnosti a znalosti, běžného člověka by ta síla nejspíš při první snaze o použití roztrhala na kusy.“
Konečně vytáhne tenkou knihu. Je to spíš několik kusů papyru svázanými v kůži než skutečná kniha. Vypadá, že se každou chvíli rozpadne – ale jak Kaedor ihned pozná, je před působením vzduchu a vlhkosti chráněna mnohými kouzly.
„Myslím, že bych pro vás něco mohl mít. Na znamení spolupráce a důvěry… a také abyste se nám nevyhodila do povětří při používání neznámých praktik,“ poznamená s nervózním smíchem.
„Zde,“ ukáže na místo v prastarém svazku. Jak si Kaedor všimne, je to lidské písmo. Velmi staré a jí neznámé. Historie ale nebyla nikdy její obor. Jazyk bude v tom případě nejspíš také lidský a také neznámý.
„Slovo Athuselam.“ Když ho vyřkl, ucítila uvolnění energie, ač jen malé… místnost jako by se projasnila. Zdá se, že tento jazyk měl podobnou roli pro pradávné čaroděje jako elfština používaná nyní.
„Lidstvo je staré,“ pousměje se čaroděj. „Váš národ je také starý, ale spíš ve věku jednotlivců než v počtu generací. Uměli jsme kouzlit ještě před tím, než jsme vás potkali. Ale váš jazyk je pro kouzla daleko efektivnější. Samozřejmě, v té době nikoho ani nenapadlo kouzlit bez použití jazyka. Dnes už jsme jinde. Ale tato slova stále drží moc nad myslí… i třeba elfskou.“
Pousměje se. „Odpovídá přibližně významu elfského ,aesarr‘, tedy světlo. Je to velice neškodné kouzlo, které by vám mohlo pomoci soustředit své schopnosti… Nejsem si přesně jist, jak vaše nové schopnosti fungují, mám pouze teoretické znalosti, ale pokud toto slovo použijete, mělo by vám umožnit bezpečněji zacházet na krátký moment s magickými toky.“
Zavře prastarou knihu a usměje se. „Kouzla v minulosti byla velice jednoduchá. Světlo bylo ochranou, obranou, posilou i léčbou. Od všeho trochu, ale ve výsledku nic významného. Zkuste si to. Mělo by to být docela bezpečné. Kdoví, třeba to neudělá vůbec nic.“