‘ The path forwards ’

Pomoc na nohy jsem uvítala, ale i tak mé první kroky směřovaly do stínu. Jakkoliv na mne stíny působily, slunce jim očividně vážně nepomáhalo. Držící krystal a zkoumající, zdali stín bude reagovat na můj dotek, avšak bez žádné reakce. Pokud bere krystal jako něco, na čem se může živit a… chce chránit, nyní tedy jde jen o to, aby tak vnímal i mne… ideálně na úrovní, kdy mne nebude chtít jednoho dne kompletně pozřít…
Následovala odpověď Petrany a i pár otázek.

„Děkuji za popis... Během noci si myslím, že by to mohlo být stabilnější a nejspíše i lepší čas ne experimentování. Potřebuji však něco na čas během dne. Pořád je zde možnost, že odhalím něco, jako byl Arzhul… nebo Cain a Abel,“ zamyslela jsem se nahlas a podívala jsem se směrem na Petranu: „Nemyslím si, že naučení je tak úplně možné… aneb… sama úplně nevím, co dělám,“ konstatovala jsem tak trochu realitu a povzdychla jsem si: „Navíc, pokud by jsi zkusila zaklínadlo, které používám, nevím, jak by dopadlo. Jednalo se o zakázanou magii… Arnfreid měl důvod, proč tě tyto kouzla neučit. Pokud se někdy svět dostane zpět do svého původního obrazu, toto je něco, za co tě budou odsuzovat. Proto jsem zmiňovala, že aktem, který jsem ukázala v Aklaině se, jsem se zapsala do historie v dost negativním stylu,“ povzdychla jsem si a lehce si promnula krk.


„Jdeme do města, zjistíme, jestli ještě něco z města zůstalo… magické krystaly se přestaly využívat nebo byly nějak plošně zakázány?“ Zeptala jsem se, kápě byla prsty stažena více do očí a pohled spadl na to malé stvoření. To se zabydlelo v krystalu a já tak začala přemýšlet, jak toto stvoření nějak naučit, že může bránit mne samotnou a využívat energii, kterou občas vstřebám jako zdroj energie. Mezi prsty se mi tak vytvořil malý krystal z mé vlastní energie a já se tak snažila přilákat stvoření na to, aby si krystal ode mne vzalo.

Nejmenší stín

Petrana pomohla Kaedor na nohy – což je oproti Inkvizici velký rozdíl. Také jí podala měch s čerstvou vodou a pozorovala její utrpení alespoň s účastí. Byla při tom trochu nejistá. Nejspíš nebylo na běžném repertoáru královského válečného čaroděje být na někoho nějak zvlášť laskavý nebo se ohlížet na druhé, ale Petrana se alespoň snažila.
Vycházející slunce na stabilitě Kaedor moc nepřidávalo, ale po chvilce to přešlo spíš v podvědomé vyhledávání stínů než skutečně fyzický pocit nevolnosti jako před chvílí.
Stín připoutaný ke krystalu Kaedor nijak nebránil ho sebrat. Nejspíš vnímal primárně sféru – takže by pohlcoval hlavně magii, která by byla na krystal vržena.
Bylo to takové malé stvořeníčko… v určitém smyslu slova působilo téměř roztomile, když ochotně pojídalo jakékoliv střípky magie, které se kolem jeho krystalu objevily. Z krystalu to vysávalo co šlo, ale protože se jednalo o jeden ze stabilnějších kamenů, které navíc Kaedor nabila životem běžných rostlin a nikoliv silou ze sféry nebo od Arzhula, zůstával vcelku a nevypařoval se. Mohl na tom hrát roli i malý stín, který se v něm zabydlel.

Spolu s Petranou vyrazily k Jikrynu. Město už nebylo daleko, jen něco přes dvě hodiny svižné chůze. Během chvilky narazily na opuštěnou obchodní stezku a během chůze Petrana sdělovala, co se dělo, když Kaedor prováděla svůj pokus.
„Nejprve jsem viděla, jak jste pohltila život kolem sebe. To bylo samo o sobě dost – neobvyklé. Poté, co jste mi dala ten krystal, jste začala tak trochu spadávat do stínu. Neviděla jsem vás jasně, i když jsem se dívala přímo na vás. Vypadala jste zkrátka jako v mlze. Ta mlha pořád tmavla – a také jsem najednou cítila přítomnost většího množství síly, která se objevila zdánlivě odnikud. Ta síla pak přešla do vás. Zvenčí to vypadalo, že jste nabrala manu z ničeho. Nakonec jsem vnímala vír síly, který se točil kolem vás, ale který neměl žádný fyzický projev. Ve chvíli, kdy na vás dopadl paprsek světla, se ta síla zase ztratila a – a pak už bylo vše takové, jak si to asi sama pamatujete.“
Zavrtěla hlavou a povzdychla si. „Bylo to hodně děsivé. Představa nevyčerpatelného zdroje síly… možnost čerpat magii kdekoliv, kdykoliv, odkudkoliv… to je jako kámen mudrců pro alchymisty. Budete v tom pokusu pokračovat? Třeba příští noc?“
Hlas Petrany se lehce zachvěl, když doplnila další otázku: „Lze to někoho naučit?“

‘ Pet of Shadows ’

Snaha udržel kouzlo bylo na hranicích mých možností… v hlavě proudící myšlenky, co by se stalo s kýmkoliv, kdo by touto ránou byl zasažen. Masa energie by nejspíše vzala s sebou vše, co by mohla.

Vypětí sil ve snaze udržet bariéru okolo sebe. Bylo to jako vytvoření bariéry, kterou jsem nechala rozrůst zbytečně moc a já si rychle uvědomovala, že toto nebude stabilní. A také… že nebylo…

Stačil jeden paprsek slunce… dopadnu na kolena, jedna ruka přes pusu a druhá krycí mé vlastní oči. Snaha nevyzvrátit to, co jsem snědla v tvrzi do momentu, kdy kouzlo bylo přerušeno a po celém kouzlu zbyly jen levitující střípky, které se postupně vypařují.
Nepříjemně jsem polkla to, co se mi dostalo až do pusy… trpká vzpomínka na pobyt s inkvizicí, kdy zvracení znamenalo, že bych nejspíše zemřela na dehydrataci a hlad…

Pár vteřin ticha, kdy jsem si utřela dlaň do svého pláště a trpce řekla: „Tak… to se mi zas-tak… nepovedlo…“ zvedla jsem se z kolen a popošla k Petraně, abych si vzala krystal a k tomu malý stín, který krystal chránil.

„Konstatovat… že moje magie nesnáší světlo… by bylo nejspíše hodně nadlehčené,“ řekla jsem, přemýšlející nad tím, že Arzhul se též neukazoval na slunci, ale… pořád jsem o něm věděla. Za což já se snažila moji realitu obohatit o… to z druhé Sféry… tak stíny nejspíše dovolovali jen část sebe sama být v této… a zbytek se schovával v své realitě. Pokud se ale o toto pokusím, musím nejdříve zajistit to, že mne v druhé Sféře nebude chtít něco napadnout… Arzhul nejspíše nebyl pod útokem díky své síle… možná tedy… příští pokus vyzkoušet s tím, že přilákám něco silnějšího, absorbuji jeho sílu a zkusím toto kouzlo v druhé sféře? Bariéra by byla tedy proti ostatním stínům, nikoliv proti magii z této sféry… Zamyšlená s trpkou pachutí na jazyku.

„Jdeme… nechci pokoušet stejné kouzlo dvakrát… mezitím můžu zjistit, jestli toto stvoření chce zůstat v této sféře…“ podívala jsem se na stín okolo krystalu a v kroku se pokusila položit ruku na krystal. Při tvorbě krystalu jsem záměrně nedávala pozor na to, aby má magie byla čitelná… stín tedy musel pochopit, že já jsem tvůrce krystalu… otázka je, jestli bude dostatečně inteligentní na to, aby nebránil svoji potravu i před tou, která mu tento krystal poskytla.

„Mezitím mi můžeš popsat, jestli aspoň průběh kouzla nějak vypadal, nebo jsem jen mávala rukama a pak se mi podlomila kolena,“ zeptala jsem se Petrany, nedávajíc moc pozornosti tomu stvoření u krystalu.

Rozprostření síly

Petrana o krok ustoupila, když Kaedor oznámila svůj další pokus. Držela se zpátky a nechávala jí prostor.
Kaedor se podařilo nefiltrovanou magii Tmy pohltit a nyní se v ní přelívala jako voda vařící se v příliš malém hrnci. Tu a tam cítila slabou jiskřičku cizí síly, která vyšlehla z jejích prstů. Zatím bylo těžké jí kontrolovat. Příliš mnoho síly na příliš malém místě.
Lidská čarodějka jí sledovala – a Kaedor si na pozadí svého vnímání všimla, že použila několik menších kouzel pro zlepšení vnímání a odhalení neviditelných… proti vyšším kouzlům byla tahle malá zaklínadla dost k ničemu. Na Arzhula nefungovala už vůbec. Ale Petrana se na iluze a jejich tříštění nespecializovala, takže asi znala jen nějaké základy. Lidé se zpravidla museli hodně zaostřit, aby dosáhli alespoň nějakých výsledků. Jako zkouška by to mělo být dostačující.

Nadechla se – uvolnila svou sílu – a roztáhla jí do svého okolí. Namačkaná masa energie vyrazila ven. Sebralo to veškerý um Kaedor na to, aby prudká expanze energie neměla žádné ničivé důsledky.
Neměla příliš čas vnímat fyzický svět… ale měla pocit, že ztmavl… a překryla ho lehká vrstva mlhy, jako by vše sledovala skrz zamlžené okno.
Bylo to dobré znamení. Stále balancovala na ostří nože, ale pokud sílu nyní stabilizuje, bude jí obklopovat jako mrak, se kterým si bude moct dělat cokoliv bude chtít.
Slyšela prudké nadechnutí Petrany. Viděla, jak čarodějka začala dělat kroky směrem dozadu. Když na ní pohlédla – její tvář nebyla vidět. Nafialovělé zamlžení bylo v oblasti jejího obličeje silnější a pohybovalo se tak, že Petraně nemohla vidět do tváře. Snad nějaký vedlejší účinek krycího pláště…

Už držela energii poměrně dobře v rukou.
Pak skrz pár větví proletí paprsek vycházejícího slunce. Celé její tělo se vzepře. Nucení zvracet jí zalomí v pase. Ztratí půdu pod nohama. Celý zamlžený svět se začne kolébat, světlo vypadá jako doběla rozžhavený ocelový prut v jejím zorném poli.
V té chvíli – při ztrátě pozornosti – ztratí rovnováhu, na které pracovala. Síla se roztáhne příliš daleko a začne jí utíkat z rukou. Za chvíli je všechno pryč.

Svět se vrátí k normálu. Světlo už nepálí ani nepodráží nohy či zvedá žaludek. Všude kolem ní, v okruhu asi pěti metrů se ve vzduchu vznáší malé střípky fialového prachu, které se tiše vypařují. Petrana hledí na tu podívanou třpytící se fialové síly. Ta krása je však symptomem selhání. Síla se vrací zpět do Sféry a je příliš roztroušená na to, aby jí bylo schopné znovu zachytit.
Po chvíli se zdá, že je vše zpátky v normálu… nejspíš se vyhnula jakýmkoliv trvalejším následkům…

‘ The Element of Darkness ’

Cokoliv toto stvoření bylo, věděla jsem, že mi nerozumí či nechce poslouchat. Pustit takovéto stvoření do tohoto světa by znamenalo jen více chaosu, což v této době bylo asi to poslední, co kdo chtěl. Něco mi ale v hlavě říkalo, že by bylo zajímavé pozorovat, zda-li by se takovýto tvor dokázal v tomto světě udržet naživu. Arzhul, Cain a Abel byli ukotveni v této realitě, stejně jako dva lidské stíny… ale toto bylo něco jiného.

Mé kouzlo začalo působit a brát si z něj energii. Místo změny do krystalu jsem ji ale nechala proudit do mého těla. Chtěla jsem vědět co mi toto udělá, jestli mé tělo dokáže absorbovat či jej mé tělo odmítne. Existovala i jakási intoxikace magií, ale bez pokusu jsem nemohla vědět, jak to dopadne.
Stvoření se ale brzo začal stahovat, bránit se… já jen pozorovala to, jak se jeho energie přelévá do mne a jak si stvoření brzo uvědomilo, že tento boj nemůže vyhrát. I když jsem se tomu bránila, koutek rtů mi cukl do úsměvu a já tak přestala využívat svou magii, aspoň prozatím… a tak uzavřela průchod do druhé sféry, nebo se aspoň o to pokusila. Manipulace s magií mi šla, a i když mne nyní napadala různá kouzla, která Arzhul uměl… bez zaříkávadla to bylo o dost složitější. Možná zkusit kouzlit bez slov… a doufat, že to dokážu zopakovat. Moje magie je přeci jen nyní o manipulaci toků… slova by neměla být potřeba, zamyslela jsem se a chvilku přemýšlela nad možnostmi. Tento malý tvoreček počká.
Petrana přišla zpět, společně s malým stínem, který bránil tento krystal s pohledem, jako by se nic nedělo a já právě nebyla proměněna v zákusek entity, která unikla.

Musela jsem se zasmát: „Je možná dobře, že jsi neviděla to, co já… být si vědoma toho, co vidím… nejspíše bys trpěla neskutečnou paranoiou,“ podívala jsem se na krystal a na chvilku jsem zůstala zamyšlená nad tím, co dál. Pohled se mi přenesl na mou vlastní dlaň a já řekla: „Zkusím okolo sebe rozprostřít mou magii… a schovat se tak tvému vnímání…“

Popošla jsem kousek bokem a začala pomalu přetvářet tu nestabilní magii, kterou jsem získala z té nepřátelské entity. Pokud jsem dokázala ukotvit stíny… jako byl Arzhul… Cain… Abel… musela jsem přeci být schopná stabilizovat tuto energii sama a využít ji na to, abych se v ní zakryla a přetvořila ji na něco stabilnějšího. V historii bylo plno mágů, kteří přes své tělo měnily energii z jedné na druhou… nikdo nedopadl dobře… ale já jsem byla tak trochu za bodem, kdy mohu hledět na svou dlouhověkost. Nečekala jsem, že bych se dožila věku, jako má matka či otec… a proto jsem musela myslet trochu více drasticky… více, jako člověk…
Nedivím se, že mne učitelé říkali, že kdyby Thar’A’Tax ještě žil, budu jeho studentka. A tehdy to ještě byla urážka. Znamenající neopatrnost a velké riskování. usmála jsem se vzpomínce a uvolnila o něco více energie, snažíc se cizí magii dostat z těla ale zároveň energii využít.

Silnější vyhrává

Stín neměl v úmyslu poslouchat. Naopak – byl stále více a více agresivní a představoval pořád větší nebezpečí. Kaedor samotná nebyla v obraně ve Sféře přiliš zdatná… a pokud by se ten Stín dostal do fyzického světa… mohl napáchat strašlivé škody.
Nebyla jiná možnost.
Tiše pronesla formuli, kterou se naučila spojovat s pohlcováním. Čím častěji jí používala, tím snazší to bylo. Možná, že v nepříliš vzdálené době bude opět schopná kouzlit bez jediného slova. Otázka je, jestli sluneční svit tou dobou nebude ještě mnohem víc než jen nepříjemnost…

Její zaklínadlo jí umožnilo uchopit natahující se chapadla Stína. Pomalu z nich začala sát energii – divokou, nezemskou a nesmírně nestabilní. Tohle byla destilovaná síla Stínů – nejspíš tak blízko Hlasům jak to snad jen bylo možné.
Stín se odtáhl. Poté se začal bránit. Tok energie se zmenšil. Kaedor ho pozorně sledovala. Roztáhl kolem sebe svou podstatu a ze své energie vytvořil mrak, který ho dočista skryl. Nešlo se na zaměřit na nic konkrétního, co by mohla uchopit a pohltit. Jako snažit se chytit rukou mlhu. Nejspíš to byla stejná metoda, kterou se skrýval i Arzhul.
Bylo by možné něco takového replikovat…

Stínovi se nakonec podařilo vymanit ze sevření zaklínadla. Část z něj Kaedor pohltila, ale zbytek unikl. Oči měla celou dobu otevřené… nyní jen mohla zavřít ten pár očí, který hleděl trochu jinam a dál.

Zaklínadlo sežehlo i pár trsů trávy kolem ní. Nejspíš ho stále ještě neměla zcela pod kontrolou, ale vypadalo to poměrně dobře. Rozhodně alespoň neublížila Petraně, která stála kousek od ní.
Čarodějka nevypadala vystrašeně – jen si chladně prohlížela své okolí. Byla připravená se bránit… pokud by tu bylo něco, před čím by se bránit dalo.
„Mám dojem, že je to pryč. Stalo se ti něco?“ zeptala se věcně.
Bylo třeba jí uznat, že i proti naprostému neznámu si dovedla udržet chladnou hlavu…

‘ The Unbound ’

Stvoření nade mnou nereagovalo, pozřelo krystal a nikterak nereagovalo. Moje domněnka, že mi bude rozumět byla tedy ta-tam… přeci i Cain a Abel byly více bestie než něco, co by mne hned poslouchalo, a právě Arzhul byl ten, který je naučil rozumět tomuto světu.
Cokoliv ale toto bylo, mohla jsem si být jistá jen tím, že mne to vnímá jako zdroj energie a je poháněn hladem. Svět Omnis byl naplněn nekonečným hladem a i Petrana si uvědomovala, že i když malý stín okolo krystalu nás nechtěl pozřít… toto vypadalo, že s tím problém mít nebude…
A i když by třeba nezaútočilo na mne, byla zde Petrana… krystal… a malý stín. Otevírat takovéto prostupy mezi sférami bylo vždy nebezpečné a otázka tedy jen byla, co by se stalo, kdybych to nechala zde žít. Možná Temnota samotná byla něco podobného… stín ze světa Omnis, snažící se pohltit celý svět díky nekonečnému hladu.

Na teorie a myšlenky nebyl ale čas. Chapadla se začala ke mne natahovat a já jsem musela reagovat. Petrana by mi stejně nepomohla a kdyby mne toto připravilo o končetinu, pro lidskou čarodějku to bude vypadat jako kdyby mi ta končetina jednoduše zmizela.
Pokud neukáže poslušnost ihned, je jen jedna možnost, jak s takovýmto stvořením naložit, zvedla jsem ruku vůči entitě a upřela na něj kouzlo… pokud svět stínů byl o tom, že silnější pozře silnějšího… musela jsem ukázat, že já nejsem ničí potrava.

„Izar-athkari!“

Nezkrocený Stín

Kaedor vysála další život z okolí a uložila jej ve formě surové energie do krystalu. Poté do něj vložila myšlenku vyslala jej směrem ke stínu, který se tyčil v rámci Sféry poměrně nedaleko…
Temné stvoření se pohnulo a krystal pohltilo. Všechny vazby kouzel, které k němu Kaedor měla, byly ihned zpřetrhány – krystal, i s myšlenkou uvnitř, byl nenávratně pryč.
Stvoření se přiblížilo. Nyní nabralo jasnějších obrysů… beztvará mlha se změnila v několik dlouhých chapadel z temné mlhy, které se táhly od těla neznámého Stína, a které očividně kontroloval.
Chapadla už byla velmi blízko ke Kaedor. Kradla se a schovávala za jinou magií – například za Petranu, která si jejich existenci vůbec neuvědomovala. Vše se odehrávalo jen ve Sféře, takže by snad ona měla být zcela v bezpečí a mimo situaci.

Stín byl blízko Kaedor a snažil se rozprostřít kolem ní. Sledoval jí hladově a nevykazoval žádnou známku toho, že by k němu její myšlenka došla.

Petrana mezitím v rukou držela krystal od Kaedor a tvářila se lehce nedůvěřivě. V jejích očích se objevil náznak obav.
Když promluvila, její hlas zněl Kaedor lehce tlumeně, jak si musel prorazit cestu k jejím smyslů, které teď vnímaly docela jiný svět.
„Opatrně, Kaedor. Něco se mi na tom nelíbí… nevím přesně, co se děje… ale mám nepříjemný pocit kořisti v pasti…“
Zaváhá a umlkne. Občas se rozhlédne – ale není tu nic, co by mohla ona svýma očima vidět.

‘ Playing with fire ’

Pokud se zatím dařil a druhý výboj přivolal něco malého… něco, co dokázalo pohltit energii a nepoškodilo krystal. Chvilku jsem tak na malé stvoření zírala, přišla i myšlenka, že bych jej mohla zkusit pohltit, a to by mi poskytlo schopnost tvořit bariéry… přeci, bylo to něco, co bych nezkoušela a stálo to za pokus, ale v tom jsem se zahleděla nad sebe.
Něco mocnějšího… hladovějšího… usmála jsem se a krystal jsem nechala levitovat směrem k Petraně se slovy: “Mám tu něco zajímavějšího… postarej se o toto malé stvoření. Předpokládám, že dokud bude mít energii, tak se nepokusí utéct,“ nechala krystal v její režii. Pohled mi přešel zpět nad tím, co se na mne dívalo… něco mocnějšího než dva stíny v automatonech, ale ne tak silné, jako Arzhul. Stačilo to tedy vylákat ze stínů…
Stíny chtějí pozřít jeden druhého… jejich hlad je nenasytný… pokud bych je absorbovala, mohla bych dopadnout podobně. I tak… podívala jsem se ke krystalu, kde byl malý stín a dodala: Experimentovat s pozřením malých stínů můžu potom, když už jsem upoutala pozornost něčeho většího… proč to nevyužít.

Krok směrem k jednomu ze stromů, kdy jsem pronesla opět to zaklínadlo: „Izar-athkari“ a vyčkala, dokud se mi nevytvořil další krystal v ruce. Nevěděla jsem, jestli stín vůbec rozumí mému jazyku, přesto existovala kouzla na podobné situace. Naše myšlenky přeci jen byly něco více než jen jazyk, a proto domlouvat se v nich nebylo zas tak složité. Vydechla jsem a pronesla kouzlo: „Rhas-al-tar…“ ukládající myšlenku do krystalu a levitací posílající krystal vůči stínu s nataženou rukou vůči tomu stvoření, které si mne prohlíželo. Připravená popřípadě využít kouzlo, které mi sdělil Cizinec… či i to, díky kterému jsem získala krystal. Možnosti byli… ale dokud na mne stín nechtěl zaútočit, nebyl důvod konat.
Na konci zde byla tedy jen jedna otázka… jakou myšlenku jsem mu chtěla sdělit.

Ukaž se mi… slib mi svojí věrnost a zajistím, že nebudeš hladovět…

Hrátky se Stíny

Přistání na loučce proběhlo v pořádku. Kaedor s Petranou se podařilo urazit docela dobrou vzdálenost. Jikryn byl už nedaleko, pokud vyrazily správným směrem a nic je cestou neodklonilo.
Kaedor postupně vysvětlila Petraně celý pokus spojený s její snahou vytvořit ochranou bariéru. Pak počkala na pokyn a seslala velice jednoduchý magický výboj na krystal – vlastně jen proud čisté energie doplněný o ničivý úmysl.

Po chvilce to zkusila znova. Krystal držel poměrně stabilně. Mezitím Kaedor začala vyslovovat první hlásky svého vlastního zaklínadla, které nešlo příliš přes jazyk.

Kolem sebe ucítila tu nekonečnou temnotu, která tu byla vždy a přeci byla vidět jen někdy. A jako pokaždé, tam venku něco číhalo a hledělo na ní. Cítila mnoho bytostí – mnoho párů očí. Velké i malé… a nejméně jeden z nich velice, velice blízko…
Petrana se pohnula a mávnutím ruky poslala další výboj ke krystalu.
Ze tmy vyraší černá mlha, která magickou střelu polkne a v rychlosti obtočí celý krystal. Černá a neurčitá mlha nemá oči… ale vědomí v ní někde je.
Je to velmi malé stvoření. Magickou střelu však zvládlo pohltit a zdá se, že se kolem krystalu zabydlelo. Kaedor vnímala, jak z krystalu po maličkých troškách odtéká energie, jak se jím nově přivolaný Stín živí…

„To vypadá dobře,“ poznamená Petrana. Vrhne další magickou střelu. Stín jí opět polkne a nepatrně se zvětší. Mělo by být možné ho pohltit a mohl by část svých schopností přenést na Kaedor… ale také se zdá, že kolem krystalu vytváří určitý vlastní štít tím, že se živí kolem letící magií.

Něco je pozoruje ze tmy.
Vědomí Kaedor se rozhlédne – a spatří přímo nad sebou pár očí uprostřed rozsáhlé černoty. Něco velkého jí ve Tmě našlo. Nezdá se to tak velké jako Arzhul, ale rozhodně větší než Cain a Abel…
Zatím se to nehýbe. Hlad, který z toho čiší, je hmatatelný. Petrana nemá o nebezpečí nejmenší tušení. Nevidí to, co Kaedor. I tak však lidská čarodějka kvůli nějakému šestému smyslu zpozorní a pohlédne na Kaedor.
Její tvář je napůl schovaná v mlze, kterou způsobuje její vlastní energie, kterou při soustředění Kaedor vidí svýma nezemskýma očima. A navíc jí začíná skrývat šedý stín, který kolem Kaedor pomalu padá.
Pár očí nad ní je o kousíček větší… o kousíček bližší…