Staří známí

Na její slova už jsem nijak nereagovala, přeci jen nebyl úplně moc nějak důvod. Vypadalo to, že jednat s vládou by byl ještě větší problém, protože většinou toto mágové neřešili. Spolky mágů měly vyhrazené ohrádky, které prostě říkaly, co kdo, kde, jak, proč dělat. Pak jsem tu byla já, která si hledala ty kličky a občas jsem si připadala více jako trpaslík, než elf, ale aspoň jsem dokázala dělat více méně cokoliv.

Cesta pokračovala ale nenadále na ten trh, kdy jsem cítila něco, co mi bylo až moc známé. Než jsem ale byla schopna zastavit Petranu, byla pryč a já jsem nervózně přejela přes ruku, jak mi naskočila husina.
„Eriene, Taklaine, tuto moc znám. Můžeme následovat Petranu? Ne, že bych nevěřila v její schopnosti, ale mám pocit, že by mohla tuto moc podcenit a přijít k úhoně,“ podívala jsem se na oba dva a podívala se na Taklaina: „Cokoliv toto je, nebo kdokoliv toto je, není to nic, s čím by se měl kdokoliv potýkat,“ poznamenala jsem ještě krátce a čekala, jestli tedy budeme konat, nebo ne.

Herlův trh

Erien se jen usmál, když slyšel Kaedor mluvit o exotických zvířatech, které by preferovala proti Almúrienskému plnokrevníkovi… jenže většina z těch zvířat teď sloužila Inkvizici nebo Reyonské armádě, která se snažila na severu udržovat pořádek…
A zkrotit něco tak mocného jako byl i menší divoký drak vyžadovalo zkušeného čaroděje… dříve to nebývalo tak vzácné, ač by to bylo poněkud nepraktické zde ve městě.
Poté co se vyškrábala na elfského koně, mohla vyrazit spolu s Petranou. Ta na ní pohlédla úkosem, i když už Kaedor začala popisovat, co se od Doligana dozvěděla.
„Hm. Hodně štěstí. Myslím, že si sama dovedete představit, že čarodějové se k takovým automatonům snadno nedostanou. Pokud budete chtít zkoušet své štěstí u nejvyššího královského vynálezce nebo u armády, nejvíce vám pomohu, pokud se budu držet hodně daleko.“
Pobídne koně vpřed, a ještě rychle dodá: „Královské audience už se nekonají – regenti vládnou. Každý podle svého a svému kousku.“
To by vysvětlovalo chaos ve městě… slyšela o regentech už cestou sem… byl zázrak že s tak hašteřivými muži a ženami u kormidla, Reyon ještě nepadl. Krom významných šlechticů mezi regenty v radě určitě měli své zastoupení čarodějové, vynálezci i vojáci… musel to být hotový pytel koček.

Skupina se dala do pohybu. Gardu vojáků prozatím nechali za sebou – dokonce i Kaedor byla donucena projíždět cvalem ulicemi, zatímco lidé uskakovali z cesty.
Ale elfský kůň jí nesl lehce a spolehlivě. Nyní si všimla, že zvíře bylo citlivé na magii a rozhodně nepůsobilo jako běžný soumar… možná, že s trochou práce by ho mohla donutit, aby odpovídal na její magii spíš než na nějaké jezdecké povely… nebyla to levitace, ale prozatím to byla ta nejlepší alternativa. Šlo by to totiž provést i bez kouzel a jen s pomocí její manipulace s energií kolem ní.
Brzy se proti nim otevřelo široké prostranství přeplněného Herlova trhu. Davy proudili rychle pryč a trhovci schovávali zboží, jak mohli. Za těmi všemi lidmi se něco dělo – bylo slyšet výkřiky. Kaedor cítila podivné magické změny… ne tak úplně čarodějné.
Než mohla pokračovat dál na náměstí, Petrana jí zarazila, podobně jako ostatní dva elfy.
„Zůstaňte zpátky, držte se na dohled a počkejte na moje muže.“
S tím popohnala koně a začala se prodírat mezi davy a stánky. Kaedor mezitím poznala, co upoutalo její pozornost. Znala to. Cítila tu sílu – byla téměř svůdná. Část její vlastní mysli jako by se za ní chtěla hnát bez nejmenšího rozmyslu. Jako by ucítila vůni čehosi, co ochutnala kdysi dávno…
Ale její vůle elfské čarodějky byla silnější. To nebylo žádné slastné lákání. To byla moc – moc, propůjčená jedině Hlasy.

Mé vlastní bezpečí

„Samozřejmě, nepředstavovala jsem si, že by to bylo zadarmo,“ usmála jsem se a již přemýšlela, jestli se do té doby bude mé jméno moje. Pokud ano, vzít si dluh na své původní jméno bude mnohem jednodušší než na nějaké nové. Neměla jsem s tím moc zkušenosti, ale dávalo mi to aspoň tak trochu smysl.

S tímto jsem se dostala ven, zanechala Doligana za sebou s krátkým rozloučením, které bylo přehlušeno technologií, co opět spustil. Jak se ale dalo čekat, první, co mě čekalo byl pohled Petrany, které se nelíbilo, že tam nebyla se mnou. Mému elfskému doprovodu to bylo absolutně jedno, což se dalo čekat. Možná se mě zeptají na to, co a jak tam bylo, ale stejně. Nebyli tak náhlí, jako lidská čarodějka, která nebyla vůbec nadšená.

Prošla jsem okolo trpaslíků, kteří stále argumentovali s Tomanem a podívala se po okolí, kde mnoho obyvatel města hleděla na tuto událost. Nebylo přeci jen normální, aby zde bylo tucet vysoce postavených trpaslíků a malá královská armáda s elfy.
„Ano, pro mé vlastní bezpečí,“ řekla jsem krátce jako souhlas, protože mi bylo jasné, že Petraně na mém úspěchu asi též hrálo. Přeci zjistit či dopomoci komusi s magií, která by mohla pomoct boji proti temnotě by se hezky dalo dát do studie a doporučení jakémukoliv mágovi. Tedy, pokud se stále tyto doporučení psala. Možná jsem byla v tomto trošku staromódní.

Pohled na koně mi připomněl, že i když je místo nejspíše blízko, budu tam muset jet na tomto zvířeti. „Vážně bych preferovala i ještěry z Vikránye, či severské draky. S těmito zvířaty se dalo aspoň odhadnout, na čem jste,“ poznamenala jsem Erienovi, který mi opět pomáhal na koně. Exotická zvířata většinou používána k boji, známí svou agresivitou a většinou akceptující jen jednoho humanoida byly stále více předpověditelní než koně v mých očích.
Ach, jak mi chyběla má levitace. Ukázka moci, dostatečné many a schopnost se přesouvat vzduchem.

Zavrtěla jsem hlavou ve snaze vyhnat mlhavé vzpomínky a řekla Petraně: „Buď budu potřebovat pomoc krále, protože podle všeho království má automatony v državě, nebo budeme muset počkat na mistra Doligana. Druhou možnost budu řešit sama, protože si přál nevytěžovat království,“ pokrčila jsem rameny a usmála se na ní. Chtěla moc informací, ale sama žádné nedávala. Nebýt Doligana, ani nevím, že král má většinu automatonů u sebe.

Dění ve městě

Zdá se, že domluva Kaedor s Doliganem je u konce. Trpaslík pouze vážně přikývne: „Uvidím, co se bude dát dělat. Nějakého rozbitého automatona z protimagického kovu bych měl být schopný zařídit. To není zas tak horké zboží. Připravte se ale, že to nebude zadarmo.“
Samozřejmě, že ne – i kdyby toho automatona nevlastnil trpaslík, vynálezci lidští nebývají o nic štědřejší… a zde jsou ke všemu už suroviny poměrně drahé. Ocel je vyráběna za nesmírných žárů, které většinou sami nevzniknou bez nějakého čaroděje… nebo pořádné trpasličí výhně.
Petrana by mohla mít zájem trochu do toho zainvestovat. Elfské velvyslanectví zas tolik ne… a to jsou právě nyní její jediní spojenci – pokud nepočítá šlechtice Galiena a Arnfreida, kteří jsou ale příliš zaneprázdnění na vyšších příčkách společnosti na to, aby se starali o menší záležitosti.
Trpaslík se s ní pak už rychle rozloučí. Je nedočkavý vrátit se k práci. Když se obrací ke dveřím, hluk opět stoupá a sedátko se posouvá i se svým ramenem napříč dílnou. Na Aedhalu je ještě hodně ke zkoumání.

V předsíni velkého domu na ní nikdo nečeká – Toman má dost starostí venku. O tom se také přesvědčí, když vyjde dveřmi zpět na ulici. K hádajícím se trpaslíkům se přidala Petrana a její panovačný a důrazný hlas už Tomana dost udolává.
Ale objevili se dva další mladíci a jeden trpaslík, kteří vypadají jako učedníci Doligana a pustili se do pomáhání Tomanovi. Společně lidi i trpaslíky jakž takž upokojují. Menší shromáždění přirozeně přitáhlo řadu okounějících občanů – i v téhle těžké době si nikdo nechce nechat ujít případné představení.
Navíc není tak docela běžné v dnešní době vidět elfa.
Erien a Taklain stojí uprostřed všeho toho davu docela chladně a nepohnuti, jak už to mají vznešení a dlouholetí jejich rodu ve zvyku. Dokonce ani Taklain nezapře svou krev.
Jakmile vyjde Kaedor ven, Petrana jí probodne pohledem. Nejspíš nerada čeká.
Ale ještě se objevilo něco nového, co jí nejspíš na náladě nepřidalo. Všimne si, že k jejím mužům se přidal běžec – lehce oděný mladý voják, který po rozsáhlém městě přenáší zprávy pro královské. V dnešní době téměř spolehlivější než magické dorozumívání a levnější než nějaký mechanický ptáček na nošení zpráv.
Královská čarodějka se ihned obrátí na Kaedor. Zasyčí: „O tomhle si ještě promluvíme.“
Pak odkráčí ke koním a pokyne jí. „Pospěšte si. Na Herlově trhu se něco děje a vyžadují přítomnost královského čaroděje. Já jsem nejblíž, a vy jdete se mnou, dokud nepřijdeme na to, jak to s těmi vašimi silami je. Pro vaše vlastní bezpečí.“
Herlův trh je nedaleké náměstí pojmenované nejspíš po jednom z mnoha historických králů Reyonu… musí to být něco vážného, když potřebují královského čaroděje.
Petrana se vyhoupne na koně. „Cestou mi můžete říct co jste u toho vašeho trpaslíka zvládla za mými zády vyjednat.“
Na Kaedor hledí laskavě a povzbudivě elfské zvíře s čekajícím prázdným sedlem. Měla by začít přemýšlet nad tím, jak využít své nově získané síly pro nějaký jiný způsob přesunu…

Možnosti

Vyslechla jsme si jeho slova a zamyslela jsem se nad všemi možnostmi, které tu máme. Byla pravda, že pokoušet krále nebylo asi nejlepší a promenádovat se okolo míst, kde kdysi byli právě automatony s Petranou bylo jako se přiznat k vraždě té královské gardistky.
„Hm, nejspíše nejlepší bude, když kontaktujete nějakého svého známého. Teoreticky to nemusí být ani bojový automaton, bohužel se ve vaší vědě zas tolik nevyznám a anti-magické artefakty byly dost vzácné, aby se na nich testovalo,“ pokrčila jsem rameny, protože vytvořit anti-magický kov bylo mnohem jednodušší než vytvořit artefakt za pomocí magie.
„Pokud by některý z vašich známých měl něco, do čeho se dá vložit magii a ovládat to, bez možnosti nějakého jiného mága o narušení bez narušení magického jádra, tak i to by stačilo,“ usmála jsem se na něj a dodala: „Hádám, že v době míru bylo dost takových, kteří si vytvářeli malicherné hračky z materiálů, které jsem zmínila. Ale něco mi říká, že nyní bude jednodušší najít nefunkční či neaktivní automaton bez magie, než najít nějaký experiment, který by splňoval mé kritéria,“ zamyslela jsem se a s zamyšlením dodala: „Pokud ale by jste měl někoho, kdo umí vytvářet tento materiál proti magii, myslím, že i to by šlo,“ zamyslela jsem a přemýšlela, jak vlastně ten proces probíhal. Kdokoliv uměl manipulovat s magií v krystalech byl schopný manipulovat s magií v tomto kovu, proces byl ale dost zdlouhavý a vyžadoval ohromně vysoké teploty, aby se magie dokázala do kovu spojit.
„Přesto děkuji, opět se vrátím a snad nebudete tak vytížený,“ s těmito slovy jsem šla ven, vědoma, že mě Petrana bude chtít rovnou uvěznit do pout. Žádná změna, dle mého.

Jak získat ten správný stroj?

Při slovech Kaedor se Doligan zasměje. Zdá se, že v trpaslících venku nevidí žádnou hrozbu.
„Věřte mi, že nikdo by se neodvážil něco takovéhleho ukrást. Jak by to podle vás chtěli dostat ven? Potřeboval jsem pět trpaslíků jen na to, abych to sem naskládal! A nemyslím si, že by se někdo odvážil porušit suverenitu dílny jiného trpaslíka – za to jsou tvrdé tresty.“
Jeho tvář ztemní: „Smrt, nebo dokonce hůř, tučná pokuta.“
Není jisté, zdali trpaslík žertuje, ale je naprosto možné, že to myslí vážně. Doligan poklepe na své sedátko a máchne rukou kolem sebe:
„Navíc tohle místo je pro neznalého smrtící past.“
Pro sebe se pousměje: „A to ani nemluvím o samotném zabezpečení…“
Spokojeně se na Kaedor usmívá a pokračuje: „Ne, jsem si naprosto jistý, že bez mého svolení mi nikdo můj úspěch nesebere a nebudu do toho muset tahat krále.“

Když však dojde na automatona, kterého Kaedor potřebuje, zamyslí se. Nevypadá vyloženě proti tomu jí pomoci… spíš se nechce příliš zaplétat s prací královských – má co chce za svou častou pomoc za hradbami a nechce, aby ještě někoho napadlo mu to upírat.
Ale prospekt studia něčeho, k čemu se nikdo jiný jen tak nedostane, jak to sama řekla, je pro zkoumavého trpaslíka vždycky lákavý.
„No, já samozřejmě nemůžu jen tak vyrukovat s funkčním nebo i polofunkčním automatonem na zabíjení čarodějů. Mohl bych přirozeně opravit automatona, kterého byste mi sem dopravila s královským svolením – pokud byste je přesvědčila, aby jednoho z nich vydali z kobek pod pevností Akliany v palácové čtvrti…“
Ušklíbne se: „A to nemusí být nic moc lehkého. I když máte podle všeho tedy přízeň královských čarodějů a možná byste mohla mít za sebou nějaký vliv elfů… lidé si drží bezpečnost města blízko u těla a pochybuji, že byste přesvědčila velitele městských stráží a Reyonské armády, aby vám vyhověli. To už by bylo snazší se snažit dostat na královský dvůr a domlouvat se s královskými regenty.“
Pokrčí rameny. „Můžete se do toho pustit. Ale čirou náhodou vím o místu, kde byste mohla legálně přijít k takovému stroji. Nedaleko od města míval jeden vynálezce dílnu… vím, že se těmi věcmi zabýval, než byly zakázané. Mohla byste najít nějakého, který je stále ještě schopný poslouchat příkazy – nebo něco, co bych dokázal opravit některý z mých učedníků. Tedy, pokud se k tomu mezitím nedostali fanatikové, královští… nebo něco horšího.“
Nevysvětlí, co tím má na mysli. Pokračuje dál: „Můžu také napsat některým mým… známým, zdali nemají něco toho stylu k dispozici. Ale pokud se budete promenádovat kolem s královským doprovodem, neočekávejte, že se s vámi někdo bude chtít bavit. Už tak bych se stavěl do dost velkého rizika.“
Stiskne několik tlačítek sedátko se posune, jako by trpaslík považoval rozhovor za skončený – ale ještě se zastaví.
„Tedy, vlastně, jak jste se rozhodla? Mám hlavu plnou jiných věcí,“ ukáže palcem k zničenému Aedhalu.

Více práce, než kdy měl

I když jsem viděla, tak jsem z automatona nejspíše nic necítila z magické stránky, což bylo poměrně dost unikátní, avšak automatoni mi vždy dělali velké otazníky před očima.
Představení všeho mi trošku utvrdilo představu, co vlastně Aedhalo bylo, ale že by mi to nějak pomohlo v mé pouti? To nejspíše ne. Zajímalo mne to spíše z důvodu, abych věděla, co se vlastně stalo při útoku Temnoty a když tento stroj byl vytvořen proti Temnotě, tak kde jsem hrála roli já. Nejspíše se pravdu nikdy nedozvím, protože samotné Aedhalo bylo na tolik kusů, že by nejspíše i mistr Doligan měl problém jej zase složit.

„Řekněme, že někteří elfové chtěli věřit, že jsem vážně Kaedor di Valiora, nejen nějaká elfka, která se za ní vydává. Možná se dá mluvit o štěstí, možná o osud, ale nevím. Bez vás bych se tam stejně asi nedostala,“ uznám s úsměvem a pokračuji se zamyšlením: „Hádám, že dříve či později by se sem ostatní trpaslíci z Žulové koruny dostali a jsem si jistá, že kdybyste mi pomohl s automatony, které má král, budu vám moci pomoci s touto situací. Nechci podceňovat vašeho učedníka, ale je jen otázka, kdy se sem někdo dostane a upřímně hádám, že tu nemáte nějaké runy, které by zabránily vniknutí,“ poznamenala jsem fakt, že by mu mohl někdo i něco ukradnout. „Tím nechci jen házet možnosti na trpaslíky venku, ale okolo vašeho domu to vypadá, jako kdybyste odhalil zázrak, a i v této době budou ti, kteří se rádi obohatí,“ pokrčila jsem rameny a popošla kousek bokem.
„Potřebuji někoho, kdo je schopný automatona, který byl určen na zabíjení mágů zprovoznit. K tomu byl vždy potřeba někdo, kdo tomu rozuměl a mág, který automatonu poskytnul manu. Chápu ale, že pokud nyní nemáte čas, tak se mohu domluvit s někým jiným, jen jsem myslela, že bych vám takto mohla dovolit nahlédnout do něčeho, k čemu se asi nikdo jiný nedostane, jak jste nyní naznačil,“ poznamenala jsem a plánovala jej jaksi dovést do paláce a Petranu tu nechat jako hlídacího psa tohoto domu. Jak krásné by to bylo.

Nálezy a vynálezy

Trpaslík spěšně stiskne její ruku a odpoví: „Ano, ano, dobrý den a tak podobně – tak povídejte.“
Trochu se uklidní, když přejde k věci – a poznámka o trpaslících před vchodem mu vyvolá mezi vousy ušklíbek.
„Starý Kuprilam, co? A nejen ten, to se vsadím. Ruka Žulové koruny je pořádně dlouhá!“ zasměje se pro sebe. „Ale tohle je můj objev a já mám právo nálezce – Cech i Koruna to musejí uznat. Oni tam budou vesele postávat a hádat se, ale sami ví, že je to jen na oko… právo je na mé straně!“
A v tom podivném, spletitém a hrabivém světě trpaslíků je málo věcí výš než jejich právo. Je až s podivem, jaký důraz na zákony může dávat tak hašteřivá rasa.
„No a odkud jste vzala požehnání královské? Tedy, co se nám to z té ztracené duše uprostřed slumů vyklubalo?“ směje se pro sebe trpaslík. Zdá se, že i navzdory vyrušení je v docela dobré náladě.

Když Kaedor přejde ke svým otázkám trochu zvážní – a když se zeptá na Aedhalo, dokonce se i zamračí.
„No, hm, no, tak tedy dobře,“ zamumlá si pro sebe. „Asi bych o tom neměl z hlediska našich starých zákonů mluvit, ale to, co vám řeknu není vyloženě tajné. Můžu vám rovnou potvrdit, že jste měla pravdu. Aedhalo je asi to nejbližší zbrani proti Temnotě, co kdy bylo vytvořeno.“
Upraví pár páček a poposune se tak, aby na Aedhalo viděl a mohl k němu trochu zagestikulovat… aby jeho slova měla patřičný efekt.
„Je to automaton od neznámého mistra a zvenčí je jen těžko poznat, jak funguje. Ale zevnitř… zevnitř je to dozajista automaton pro naše podzemní války s Temnými věcmi pod horami – a že jich tam dole je.“
Nyní se trpaslík zamyslí a poklepe prsty na opěradlo svého sedátka. „Jenže někdo – nebo něco – ho upravil tak, aby byl schopen krom malých věcí tam dole… nějakým způsobem soupeřit s Temnotou. Je to těžko popsatelné, a ještě pracuji na tom, abych tomu přišel na kloub a něčím to mohl podložit… ale dozajista to bude pořádně přínosná věc. A proto mi vážení pánové stepují na rohožce – ví, že na něco přijdu a chtějí taky kousek slávy.“
Možná, že udělala chybu, že se vyptávala, protože už to začíná vypadat, že trpaslíka nejspíš nezastaví a on se pustí do technických detailů. Ale on kupodivu začne sám umlkat. Během momentu zvážní a poznamená pro sebe: „Pokud na to přijdu – a pokud na to přijdu dřív, než bude pozdě.“
Ty myšlenky rychle nechá jít a obrátí se k ní: „Automaton proti mágům, říkáte?“ změní téma.
„Pokud vím, tak král zakázal jejich výrobu – vytvářelo to nepokoje mezi Královskými čaroději. Sám zákony neporušuji – a král má dozajista dost svých vlastní zkonfiskovaných kousků.“
V posledních slovech ucítí záblesk nepřívětivosti.

Znovusetkání

Svět trpaslíků a hlavně těch, kteří spravují technologie byl podobný, jako svět mágů, přesto úplně jiný. Kdyby někdo přišel kdysi do mé místnosti, viděl by něco podobného, avšak spíše magického rázu. Přeci jen většinu volného času se elfové zabývají buď studií další magie, nebo třeba tvorbou nějakých malých artefaktů, které nemusí být někde schované, či jsou součástí něčeho velkého. Po tom, co některé artefakty doslova zničili části stromu Života byly stanovená místa, kde se artefakty nezměrných sil mohou sestavovat a uschovávat, bez toho, aby někdy ovlivnili svět. Někteří využívali různé triky, jako sféry a podobně, ale vždy hrozil kolaps těchto sfér.

Trpaslík byl přímo přede mnou a já se usmála se slovy: „Také vás ráda vidím,“ nabídla jsem mu ruku na potřesení, pokud tedy přijmul a dodala: „Divím se, že Toman vydržel takto dlouho. Je tam minimálně pět vysoce postavených trpaslíků a k tomu já a malá armáda od království,“ zasmála jsem se a dodala: „Nebudu vás vyrušovat dlouho, chtěla jsem vědět zaprvé, co jste zjistil ohledně Aedhala. Samozřejmě jsem byla součástí rozbití, ale vypadá to podle zájmu, že to vlastně bylo až k dobru?“ Poškrábala jsem se na tváři a zamyšleně jsem se podívala na součásti Automatona, ze kterého jsem se snažila cítit nějakou magii.
„Měla jsem vždy pocit, že se snažilo Aedhalo něco… zabránit a věřím, že nebýt tohoto stroje, tak Temnota zničí mnohem více životů, než už udělalo. Můj dotaz hlavně, kvůli kterému to jsem mistře Doligane,“ odkašlala jsem si a dodala: „Potřebuji dočasně propůjčit automaton, který byl určen na zabíjení mágů. Nebude to půjčeno mně, ale království, tudíž se nemusíte bát, že za to nebudete kompenzován,“ řekla jsem jako ujištění.

Trpasličí dílna

Po několika schodech se chodba otevře po jedné straně do rozsáhlé dílny, která musí zaobírat celý půdorys domu a možná dvě běžná nadzemní patra. Stranou vidí ocelové stupínky vedoucí k podlaze – i ty jsou mechanické a s největší pravděpodobností se mohou v případě potřeby stáhnout do stěny a jsou nahrazeny dlouhým trpasličím žebříkem po straně.
Dílna samotná musí být pro učedníky jako je Toman skutečným rájem. Vidí celou škálu mechanických a mechanomagických zařízení, které rámují stěny – vše od rozestavěný či kompletních automatonů přes krystalické výbojníky zbytkové magie až po nejrůznější prototypy ručních nástrojů poháněných nejen energií krystalů.
V rohu dokonce spatřuje malou výheň a výbavu pro kovářství, neboť každému trpaslíkovi je toto řemeslo blízké. Ale poněkud zajímavější pro ní je celý velký kout vyhraněný nákresům anatomie nejrůznějších ras a stohů knih a poznámek – Doligan koneckonců rozumí velmi dobře i medicíně, ač podle všeho nechává tuto disciplínu svým nadzemním pokojům.
To opravdu důležité se nachází uprostřed dílny a vše jako by bylo odsunuto do okolních stran, aby tomu byl udělán prostor.

Aedhalo. Rozebrané. Poté, co bylo zničeno, součástky držící pohromadě jeho kostru a šasi mohli být uvolněny – a nyní je zde tedy celý ten zázrak prapodivné techniky vyskládán na vyvýšeném mechanickém stole jako obrovská a jakýmsi zvláštním způsobem ponurá skládačka.
Téměř celá místnost je pomocí nejrůznějších zařízení modulární a pohyblivá – je tomu tak i se stolem, který je jistě běžně ponořen do podlahy. Část z něho je vyvýšena nad zbytek a u té sedí Doligan.
Je usazen na vysoké stoličce, která drží na podivném rameni připevněném ke stromu. Ke stejnému rameni je připevněna i obří lupa, kterou Doligan právě nesmírně pečlivě studuje jakousi drobounkou část Aedhala.
Místnost je téměř přecpaná… ale tak se to zdá jí, vysoké elfce. Pro nízkého trpaslíka je tu dle všeho místa tak akorát. Krom Doligana v ní nikdo není, ač vidí mnoho židlí a pracovních stolů, které naznačují, že zde mívá bez problému půl tuctu pomocníků.
Nyní však pracuje sám. Neslyšel jí volat, neboť místnost je naplněná hučením a syčením mnoha zařízení, které běží při této studii zničeného Aedhala.
V místnosti je překvapivě chladno – ale Kaedor si všimne několika větráků, které sem nějakým tajemným průduchem vhání vzduch zvenčí.
Doligan vzhlédne a uvidí jí. Kaedor vidí skrz obrovitou lupu, která je mezi nimi, jak se trpaslík zamračí. Zatáhne za několik pák, které má u sebe a stiskne několik tlačítek. S rachotem, syčením a skřípáním, se celý aparát i s lupou začne posouvat přes celou délku dílny a nad celou rozlohou rozloženého Aedhala až k druhém konci místnosti.
Během momentu tak sedí Doligan přímo proti ní. Odsune stranou velkou lupu přidělanou k jeho pohyblivému sedátku a podívá se jí do očí.
Je to rozhodně nezvyk, dívat se trpaslíkovi přímo do tváře.
„Tak, už jste mě vyrušila. Toman vás pustil dovnitř, že? No tak povídejte.“
Trpaslík je netrpělivý, ale ne přímo nepřívětivý. Jen má na mysli očividně daleko důležitější věci. Zdá se, že těch několik stisknutí tlačítek také utišilo některé hlučnější vynálezy, takže spolu mohou bez problémů hovořit.