Dlouhá otázka

Zavrtím krátce hlavou a povzdychnu si: „Podobný náturou, přesto jak bylo řečeno, s inteligencí. Když jsem ho poprvé potkala, připadalo mi, že je někdo, kdo chce spíše využít ostatních a dostat se k tomu, co chtěla ta bestie. Nebo takto to vidím aspoň nyní. A to, že se ta bestie stále snažila jít po mne a ne po vás znamená, že jsem pořád lákavým cílem pro tento druh, pokud to tak můžeme nazvat,“ zasmála jsem se, protože to znělo, jako kdybych byla lákavou pochoutkou pro nějakého predátora a brala to jako pozitivum.

Naslouchala jsem slovům ohledně mistra Doligana a věděla, že on je spíše ten typ, kteří chce pomoct. Kdo ví ale, jestli kdysi dávno nebyl též v horách. Na druhou stranu pomohl elfce v nesnázích a myslím, že kdyby trpaslíci našli elfa na jejich území, vyčerpaného k smrti jako jsem byla já, tak by se hodně rozmýšleli, jestli jej zachránit. Tedy, pokud by vypadal tak tragicky, jako já, protože co pro trpaslíky neznamenalo nějaký zisk, tak proč by to dělali?

„Petrano, chci se zeptat. Nedávno toto město čelilo masivnímu útoku Temnoty, přesto se tato hrozba dokázala zahnat. Nikdo mi doteď neřekl moc co se vlastně stalo a jak se to vlastně podařilo, ale jsem si jistá, že byste mi o tomto něco mohla říci. Podle mé teorie zde byl jakýsi prostředník mezi královstvím a Temnotou, který zařídil, aby Temnota byla zahnána. Je tomu takto nebo to království vidí jinak? Navíc… cítila jsem i jiné síly než jen království, vidíte to tak stejně? Nebo jak se tomu tato otázka má? Samozřejmě, pokud toto mohu vědět,“ zeptala jsem se a otočila hlavu směrem na ní. Bylo jasné, že kdybych se já jmenovala tímto katalyzátorem, tak mi to nijak nepomůže, a ještě se mi všichni vysmějí. Proto jsem aspoň chtěla zjistit, co se vlastně stalo, nebo jak to vidí toto království.

Dohady a doporučení

Petrana ohledně záležitosti jména Kaedor pokrčí rameny. Nezdá se, že by jí politika elfů příliš zajímala… i když je jisté, že je sama zapletená do podobné hry na královském dvoře.
„Hm. Doufám, že to nebude příliš překážet. Neznala jsem vaše jméno, když jste mi byla představena a nevidím důvod, proč by vám ho někdo měl upírat. Avšak v dnešní době – se všemi možnými podivnými kouzly – možná, že jsou národy podezřívavější. I před tímhle vším bylo možné se zamaskovat s pomocí kouzel… a díky chaosu Temnoty je skoro nemožné podle magického otisku někoho poznat. Ne spolehlivě to jest…“
Ale vypadá to, že tím to pro Petranu končí. I tak ale přeci jen vyjádří trochu podpory, byť podmíněné.
„Pokud se ukáže, že vaše nové schopnosti skutečně mohou udělat něco pro zastavení nebo alespoň obranu proti Temnotě… jsem si jistá, že byste na svou stranu mohla získat alespoň podporu královských čarodějů.“
A to není zanedbatelný vliv… ovšem s trochou štěstí se jí podaří všechny nejasnosti kolem svého jména odstranit s pomocí Galiena a expedice do Zorad’Ulu…
Na druhou stranu, mít na své straně královské čaroděje, kteří mají vliv mezi znalci tajemného umění všech ras, Reyonskou šlechtou i palácovou byrokracií… to rozhodně není zanedbatelné.

Pro Petranu je však zajímavější Kaedořin popis Cizince…
„Někdo… podobný té věci?“ zeptá se trochu nejistě, odkazujíce na zjevení, kterého byli svědkem.
„Nevím, jestli to je příliš dobrý zdroj informací. Navíc…“
Nyní Petrana zaváhá a odkašle si – nepříjemné téma.
„V každém ohledu opovrhuji Inkvizicí a jejím fanatickým Pontifem… avšak… je pravda, že jsou věci… mimo naši sféru… většina z toho jsou mýty a povídačky… ale to samé jsme si do nedávna mysleli i o Temnotě… a s těmi si není dobré zahrávat.“
Dodá opatrné doporučení: „Je jisté, že stvoření, které popisujete by mohlo mít nejrůznější informace a nejrůznější moc… otázka však, jako ve všech záležitostech magie, je cena.“
Pomalu přejde k Doliganovi, ač se nebrání dalšímu rozhovoru na téma Cizince.
„Raději bych dokonce i vsázela na trpaslíky než na neznámé entity. U trpaslíků, jako je tedy ten váš mistr Doligan, člověk vždy ví na čem je – i když to neznamená, že by byl v dvakrát dobré pozici,“ dodá s trochou žertu.
„Koneckonců, trpaslíci nesmírně dobře rozumí všem možným temným věcem, které se skrývají pod zemí – a ví jak se před nimi chránit… Nepřekvapilo by mě, kdyby sami Temnotě rozuměli víc, než říkají…“
A poté dodá omluvně: „Nemluvím přirozeně o městských trpaslících. Ti povětšinou dělají, co mohou, aby městu pomohli. Ale v horách se dějí různé věci…“

Jméno a cizinec s trpaslíkem navíc

Vyslechla jsem si její slova a krátce jsem kývla, aby bylo jasné, že poslouchám. U slepé osoby bylo těžko říci, jestli poslouchá nebo je úplně mimo a ani mé nové oči by tomu jistě nepomáhaly. Přesto dříve, než jsem dokázala rozvést její slova, změnila téma. Nechtěla se bavit o Temnotě ani o své minulosti, očividně též neměla moc lehký život. Hlavně jako člověk, kde každý měsíc je něco, čeho si musí vážit. Více než my, elfové.

„Mé zmatky ohledně mého jména?“ Tiše jsem se zasmála a pokračovala: „Nejspíše by se to tak dalo nazvat. Podle všeho jsem byla prohlášena za mrtvou, na to se samozřejmě napojilo mnoho činů, které jsem vykonala. Věřím, že existují i také, o kterých nevím a i ty, které nejsou pravdivé,“ usmála jsem se na ní a podívala se směrem na Eriena a Taklaina: „Jsou zde i tací, kteří věří, že jsem vážně Kaedor di Valiora, ale hádám, že jsou zde i tací, kteří mi věřit nikdy nebudou. Naše politika je dost komplexní a kdo ví, jestli mé jméno někomu někdy nepřineslo bohatství a mé znovuoživení, pokud to tak lze nazvat, někomu hraje proti srsti,“ pokrčila jsem rameny a dodala: „Většinu mého bohatství jsem měla buď v podobě energie, svých znalostí, nebo v Zorad’Ulu. Podílet se na artefaktu vždy znamenalo, že je částečně i váš, jen jej nesmíte mít u sebe. Nejsem si jistá, jestli se pořád tyto praktiky dělají, protože byl důvod, aby byly v pokladnici tohoto města. Nyní ale hádám, že artefakty jsou rovnou využívány na případný boj,“ konstatovala jsem a nedokázala jsem si ani vzpomenout, co jsem kdysi vytvořila. Věděla jsem postup, jak se podílet na artefaktu, ale na čem jsem se podílela? To jsem vážně již zapomněla. Přeci jen nebyla moc věda na tom, aby si mág nastřádal energii a pak ji část oddělil, aby tak vytvořil část jakéhosi „díla“.

Přešla jsem k druhé otázce a sama se zamyslela: „Je to někdo, kdo mi ukázal, že zde neexistují jen dvě strany. Hádám, že pokud jich je vážně více, bude to právě on, který to bude vědět. Navíc by nám mohl říci, co jsem to vlastně přilákala mimo město a co se mne snažilo zabít. Mám nějaký pocit, že mu to bude mít dost blízko, jen tamto nemělo inteligenci, ale on ji z nějakého důvodu má,“ pokrčila jsem rameny a sledovala stopy po právě zmíněném. Vše zde bylo, ale moc staré… bylo to jako stopovat v lese, kdy stopy jsou aspoň dva dny staré. Šlo to, ale nebylo to vážně jednoduché.
„Myslím, že mistr Doligan by nám mohl pomoct a pokud ne? Neznám nikoho jiného, kdo by nám mohl poradit lépe než to, co chceme než on,“ usmála jsem se a dodala krátce na utišení možného rozruchu, že se jen snažím plýtvat jejich časem.

Čarodějka Petrana

Petrana poslouchá plán Kaedor a přikyvuje, zatímco se celá skupina blíží zpět k městu.
„To zní jako relativně bezpečný pokus. Pokud se ten váš mistr Doligan skutečně věnuje takovým automatonům, nejspíš bude mít i místo, kde by bylo možné to bezpečně otestovat. V současné těžké době by bylo obtížné zajistit jiné prostory.“
Všichni mají starostí dost a dost – mágové se od rána do večera pokouší přijít na způsob, jak porazit Temnotu nebo se snaží napravit škody, které způsobuje Inkvizice.
„Pokud byste byla schopná zneškodnit takového automatona, tedy to by skutečně stálo za to vidět.“
Zdravá lidská zvědavost i tváří v tvář krizi.
Ale co se týče dalších slov, Petrana se nezdá být tak pozitivní. Avšak tentokrát své starosti ohledně jejího pohybu nevyjádří tak útočně.
„Nejsem si jistá, zdali by to bylo tak zcela bezpečné. Pokud jsem vám porozuměla, ani vy sama nevíte, jaký rozsah a potenciální důsledky mohou mít vaše… síly. Nejprve by bylo lepší se věnovat jejich studiu a ujistit se přitom, že jsou obyvatelé tohoto města v bezpečí.“
Taklain, který je následuje a tu a tam o něčem hovoří s Erienem, se nyní připojí krátkou poznámkou.
„Ač úspěšný pokus s automatonem by rozhodně mohl dokázat, kdo jste. Ale co se týče takových věcí, nejspíš byste se měla optat mistra Maierona…“
Elfský šlechtic nejspíš i nyní pracuje na tom, aby získala zpět své jméno… ač tak činí ze svých vlastních pohnutek.

Poté, jak cesta plyne, se Kaedor pustí do řeči s královskou čarodějkou. Ta je tím trochu vyvedena z míry, avšak nakonec odpoví:
„Není mnoho o čem mluvit. Jsem čarodějka původem ze severu. Z míst, kde Inkvizice začínala. Prchla jsem před nimi, dokud jsem mohla. Už dříve jsem se znala s mistrem Arnfreidem, zamířila jsem tedy sem. Poté, co jsem dorazila, nebylo těžké získat pozici královského čaroděje a začít pod ním pracovat na poražení Inkvizice… a Temnoty samozřejmě.“
Povzdechne si, než pokračuje.
„Ale Temnota se zdá nesmírně neuchopitelná a těžko porazitelná. Je to jako bojovat monzunem nebo výbuchem sopky. A i něco takového by bylo s dostatkem čarodějů možné… ale Temnota?“
Zavrtí hlavou nad podobnými myšlenkami. „Není to nic přírodního. Nic s čím by se dalo pracovat.“ Mávnutím ruky změní téma.
„Nechtěla byste mi vy říct něco víc? Co je to za zmatky s vaším jménem? A ten váš starý známý?“ komentuje její poslední poznámky.
Jak se blíží k městu, Kaedor se snaží vycítit Cizince… a tu a tam si jeho vlivu skutečně všimne. Její nové oči to značně ulehčují. Podobně si všímá i vlivu Hlasů… kdoví, co za podivné síly ve slumech bují…
Avšak to vše jsou jen náznaky… chladné stopy… nic, co by skutečně mohla následovat. Někde tu je… ale hledat někoho tak zběhlého ve skrývání… to by vyžadovalo velkou trpělivost a hodně času…

Opět za trpaslíkem

To, že trpaslíka znali jsem brala jako pozitivum. Asi již měl nějaké jméno a pokud vážně jej elfové znali, věděla jsem, že jej mohu vážně brát jako někoho, kdo je v tomto dobré. Navíc jsem se chtěla dozvědět něco o Aedhalovi. Sice automatony jsem moc nemusela jen kvůli tomu, že před válkou jich mnoho bylo vytvořeno na zabíjení mágů a já se i s takovými střetla, ale ta doba byla snad pryč. Snad.

„Dobrá, to zní rozumně,“ řekla jsem na oba a darovala jim úsměv. Byla jsem vědoma, že dokud mi někdo nepotvrdí mé jméno, či dá nové, tak nebudu moc být nikde sama. Nejspíše jsem tehdy měla vážně zažádat o další jméno, ale tomu bylo nyní asi již jedno.
S tichým poděkováním jsem naskočila nedůvěřivě na koně s pomocí Eriena. Jeden by řekl, že si aspoň trochu zvyknu, ale i tak jsem se necítila absolutně ve svém živlu. Možná takto se cítili ti, kterým jsem propůjčila svou levitaci. Absolutně mimo jejich pole, kde by se chtěli pohybovat.

„Mám v plánu najít mistra Doligana a zjistit, kde můžeme najít automatona, který byl původně vytvořen na zabíjení mágů. Tito automatoni jsou tvořeny ze stejného materiálů, jako vaši kolegové, tudíž normální mág nemůže jednoduše vyrvat esenci automatona a musí narušit tento štít,“ vysvětlila jsem krátce, spíše obecně a nešla do detailů. Nevěděla jsem, co Petranu učili a vůbec, jestli vůbec tyto automatony zažila a potkala. Přesto jsem z ní nechtěla svými slovy udělat tupce.
„Pokud nějaký najdeme, můžu předvést to, že dokážu pracovat s magickými proudy na vyšší úrovni, což je pro mnohé nemožné. Myslím, že to by mi mohlo pomoct s tím, abych získala zpět své, či jiné jméno a mohla se volně pohybovat po městě,“ řekla jsem a hlavu natočila na ní: „Samozřejmě, i poté jste vítána mě doprovodit, pokud budete chtít. Mimochodem, cesta za mistrem Doliganem bude dlouhá. Nechcete mi říci něco o sobě, ať vím, koho budu mít po svém boku?“ Dodala jsem, aby to úplně nevypadalo, že se jí chci zbavit. O Erienovi a Taklainovi jsem věděla, ale tato lidská kouzelnice mi moc informací o sobě nedala. Jen to, pro koho pracuje. Lidé často dávali tituly dle toho, co daní dokázali a já ani nechtěla vědět, jak nazvou mága, co umí zapalovat manu. Ale asi lepší než nemít jméno.

„Je dost možné, že cestou narazíme na toho, kterého jsem potkala v minulosti. Pokud se tak stane, ocenila bych, kdybych mohla být aspoň pár minut v notné vzdálenosti od vás. Mám pocit, že není úplně společenský typ,“ mluveno samozřejmě o Cizinci. Bylo možné, že jen ucítím jeho stopu, a to bude vše, nebo to, že se nám postaví do cesty. Tak či onak jsem chtěla vědět, co jsem to mimo město viděla a proč to tak prahne po Hlasech. Stopa, kterou to stvoření cítilo nejspíše muselo jaksi lákat i Cizince, nebo ho to aspoň upozornit, kde jsem. Aspoň taková byla moje hypotéza.

Cesta zpět

Při zmínění trpaslíkova jména se elfský čaroděj zamyslí.
„To jméno mi něco říká, ale přiznám se, že nevím, ke komu náleží. Ale pokud by měl k dispozici automatona, kterého můžeme využít, a přitom byl ochotný spolupracovat, jen dobře. Dovedu si představit, že budete muset pečlivě vybírat, aby k žádné takové nehodě, kterou jste popisovala, nedošlo…“ dodá trochu nejistě.
Automatoni jsou pro mnohé elfy cizím tématem. V tomhle ohledu patří vlastně i Kaedor k těm otevřenějším.
Poté, co se stočí konverzace na Temnotu, Taklain vážně přikývne.
„Nevzdávejme se naděje. Možná, že naopak díky nějakému novému objevu v tomhle směru získáme konečně něco, jak se před tím prokletím celého světa chránit.“
Nezdá se, že by pochopil, co naznačuje svými posledními slovy… praktiky zapálení sebe sama nejsou příliš na mysli běžných čarodějů.
V té chvíli se otáčí Erien od domluvy s Petranou a přikývne na Kaedor.
„Došli jsme k dohodě, takže by mělo být možné pokračovat s prací ve městě.“
Petrana přidá nedůvěřivě: „Za předpokladu, že já či jiný královský čaroděj bude vždy po vašem boku a se zárukou bezpečí našeho města vaším dobrým jménem… nebo respektive, jak jsem vyrozuměla, jménem mistra Taklaina a Eriena, pro ulehčení jakýchsi formalit.“
Oba elfové bez váhání přikývnou. Docela riskují… ztráta cti je mezi elfy, lidmi a dokonce i trpaslíky velmi vážná věc i v takto těžké době – i v dobách krize existují společenské třídy. Navíc pokud se skutečně formálně zavazují, mohlo by se stát, že by byli za případné nehody bráni stejnou měrou zodpovědní jako Kaedor.

Po této krátké domluvě se skupina obrací zpět ke koním. Erien opět taktně a vcelku nenápadně pomůže Kaedor do sedla a uklidní jejího koně několika elfskými slůvky. Má k tomu záminku, v očích všech ostatních je stále slepá a orientuje se pouze svými magickými smysly. Nikdo nemůže tušit jaký rozsah ty smysly nyní mají.
Když se pomalu vrací zpět k městu, Petrana jede vedle Kaedor. Vypadá to, že si na její společnost bude muset zvyknout, pokud bude chtít pracovat i uvnitř městských hradeb.
„Ráda bych věděla, co máte v plánu.“
Zdá se, že jí Erien poněkud uklidnil. Dál pokračuje smířlivěji.
„V dobách krizí se musíme obracet ke krizovým opatřením – a zdá se, že vaše nestabilní hrátky s energií by mohli být krizové opatření, které by nám mohlo pomoci najít cestu dál… alespoň mistr Erien si to podle všeho myslí. “
Následujícími větami nabízí Kaedor olivovou snítku… alespoň prozatím.
„Pokud bude něco třeba, od brány mohu vyslat spěšného posla. Nemyslím si, že máme času na rozhazování. Ale abych to mohla udělat, potřebuji vědět, co máte v plánu.“

Protislužba

Nechala jsem Petranu být a dále se k tomuto nevyjadřovala. Měla jsem mezi svými studenty i lidi, a i když to tehdy bylo dost kontroverzní? Nic to na mém pohledu na věc nezměnilo. Lidé měli talent chytit magii extrémními ale efektivními způsoby, za což elfové radši mezi jednotlivými toky energií jen proplouvali. To, že Petrana nechtěla experimentovat se svými muži jsem naprosto brala, jen mi připadalo, že ona to pochopila až moc extrémně.

Taklain, nadšen tím, co jsem řekla a nabízela mi připomínal, že vše není ztraceno. Elfové jako on byli normální populací v dobách, kdy jsem učila a studovala. Nadšení a zapálení pro magii… málo skeptičtí k hrůzám, které nás mohou potkat.

„Nemám problém testovat dále moje zkušenosti, jen bych poprosila někoho, kdo ví, jak ovládat a zacházet s automatony. Pokud by mistr Doligan měl zájem, byla bych ráda, kdyby se na tomto experimentu podílel on,“ řekla jsem s pohledem na Taklaina a Eriena. Nejspíše jej neznali a já chtěla oplatit minci tomu, který mi zachránil život. Podílet se na úspěšném experimentu tohoto království by mu mohlo dost pomoci.

„Nejspíše to bude chtít nějakého automatona, který nebude poháněn krystaly či velkou koncentrací magie v jednom bodu. V případě, že by se mi podařilo tento tok energie zapálit a dosáhl by jádra z koncentrované magie či krystalu, toto by mohlo mít dost nepěknou reakci,“ povzdychla jsem si ve vzpomínkách na město, které těmito krystaly bylo smazáno z mapy.
„Mimochodem,“ podívala jsem se zpět na Taklaina a dodala: „Nejsem si jistá, jestli moje manipulace má něco společného s Temnotou. Hádala bych, že s něčím jiným, než zrovna tímto nepřítelem a i kdyby,“ pokrčila jsem rameny a zavrtěla hlavou: „Pokud vážně dokáže Temnota prostoupit štíty a doslova vyrvat životní energii z těla? Nejsem si jistá, jestli je nějaká možnost se tomuto bránit. Pokud tedy,“ zavrtěla jsem hlavou a spolkla slova. „To nepřipadá v úvahu,“ mávla jsem rukou a nechala to být. Zapálení vlastní životní esence bylo něco, co Inkvizice uměla. Nejvyšší představitelé to uměli, aby mágové nemohli vytáhnout jejich tajemství a je pravda, že Temnota šla spíše po elfech, trpaslících a dalších než Inkvizici. Ale je možné, že nyní Inkvizice intenzivně bojuje s Temnotou též, protože moje hypotéza byla nesmyslná a dost nepravděpodobná.

Dohadování

Podle výrazu Petrany by mohli klidně být úplně všichni elfové spolčení s nejrůznějšími pochybnými entitami… a tedy nejspíš jejímu vysvětlení mnoho nevěří.
Faktem však zůstává, že slova Kaedor jsou dost fantastická – vidí, jak se pohled elfského čaroděje rozšíří, když si uvědomí dopady jejích slov… a jak se naopak oči Petrany zúží, jak cítí výzvu.
Ale co víc, slova Kaedor rozhodně nepomohla už tak poněkud rozdrážděné královské čarodějce… občas je lepší polknout hrdost, ač je to pro elfskou čarodějku mnohdy těžké.
„Byla bych velice ráda,“ řekne žena mrazivě, „pokud byste nemluvila o zabíjení mužů z královské gardy, byť i v teoretické oblasti – a pokusila se prokazovat trochu více respektu k našim schopnostem a postavení, pokud chcete, aby v pořádku pokračovala naše spolupráce a vy mohla hledat toho svého ,známého‘.“
Dříve, než může Kaedor promluvit a přilít ještě víc oleje do ohně, Taklain k ní přikročí otočen k Petraně.
„Velvyslanectví si váží vaší pomoci, čarodějko Petrano, avšak musíte nám ponechat volnost – a pokud byste byla ochotná poskytnou slečně Kaedor k dispozici něco neživého, na čem by mohla své síly otestovat, jsem si jist, že by to mohlo být přínosné i pro vás.“
Petrana se nezdá být dvakrát spokojená s odpovědí, avšak nic víc neříká. Taklain se mezitím obrátí ke Kaedor a polohlasem dodá: „Královské čaroděje je lepší zbytečně nedráždit, madam, i když se jedná o maličkosti.“
Erien přikývne: „Nezapomínejme na náš národ – nemůžeme si dovolit nové nepřátele.“

Poté se mohou konečně vrátit zpět k výsledkům jejího experimentu a k dalšímu plánování.
Erien vykročí k Petraně: „Myslím, že pokud budeme chtít pokračovat v prozkoumávání těchto nových schopností, budeme muset zajistit co nejvolnější možnost pohybu mezi branami a další spolupráci s královskými čaroději…“
Petrana váhavě přikývne a začne s elfem mluvit trochu stranou. Taklain se mezitím obrací ke Kaedor, jeho oči opět plné zájmu o nové jevy, které Kaedor nalezla.
„Manipulace s energií jiných je něco nepředstavitelného! Je třeba to co nejpřesněji prozkoumat a pokusit se zjistit, jak to souvisí s Temnotou… možná, že to je způsob, jakým zabíjí bez toho, aby jí bránili štíty či ochrany.“
Povzdechne si.
„Nemůže ten váš starý známý počkat? Daleko raději bych šel ověřit vaši hypotézu například s magickým golemem, či vyvolaným stvořením než někoho nahánět někde v městských slumech.“

Vysvětlení

Krátce jsem kývla na Taklaina a jeho slova, jen aby se Petrana chopila slova a začala na mě více méně štěkat. Bohužel pro mne, neměla jsem možnost ihned reagovat, protože se Erien pustil do slov a já tak musela počkat.
„Kdybych toto pochybné stvoření vyvolala z důvodu, aby škodilo někomu z království, nemyslíte, že by se mne nesnažilo zabít? Navíc bych k tomu nepovolala zde mistra Taklaina a Erina, jen abyste se mohli podívat. Bohužel přesně nevím, co je toto stvoření zač. Možná další strana, která čeká na příležitost, možná jen entita, která zde vždy byla, jen jsme ji přehlíželi,“ pokrčila jsem rameny a s povzdychnutím pokračovala: „A jak to mohu dokázat? Jsem schopná vycítit i esenci života za vašimi kolegy. Pokud mi poskytnete automatona z anti-magického materiálu, budu schopna jej vyřadit z provozu bez jakékoliv destruktivní magie,“ řekla jsem vůči ní a pokračovala: „Jistě má slova nyní budete brát jako vtip, ale upřímně bych radši experimentovala na něčem neživém, jako je automaton, než zde jeden z vašich kolegů. Nyní mluvme samozřejmě čisto teoreticky… je mi jasné, že kdyby váš kolega byl zabit, půjdu do věznice tak či onak, i když jsem vás varovala,“ popošla jsem bokem a dokončila svůj proslov: „Hrát si s esencí života je zakázáno, přesto jsem schopná ji vidět a nejspíše i ovlivnit.“

Podívala jsem se po okolí a pak zpětně na ně, protože se mne Taklain na něco ptal. Měl opět to udělátko v ruce a já dodala: „Anomálie ze včera je jiné nátury. Pokud odhaduji dobře, cokoliv toto stvoření bylo, tak hledalo to, co hledáte vy. Ohledně starého známéno… cítila jsem jeho tok energie stále ve městě, proto neplánuji opouštět město, ale nejspíše budu muset jít do Slumů a pohybovat se mezi jednotlivými bránami. Je těžké ho najít a předtím to vždy bylo tak, že on našel mne. Nikoliv naopak,“ poznamenala jsem skutečnost a krátce se protáhla.

„Pokud chcete, můžu vám předvést manipulaci s toky, které právě vidím. Bohužel jak jistě i zde přítomný mistr Taklain viděl a cítil, tok energie vzplanul a já bych vás ráda důrazně chtěla varovat, že vzplanutí many se dá zastavit jen tím, že nebudete tento oheň krmit. Což, nyní vás nechci urazit, může být poměrně těžké. Elfové to mají jednodušší díky sta-letům manipulace s magií a lidi berou magii dost hrubým způsobem. To není nic špatného, ale něco mi říká, že by vás má manipulace s vaší manou mohla zabít, i když mi jistě nevěříte, že něco takového umím,“ pokrčila jsem rameny a zasmála se: „Sama bych si nevěřila pár měsíců nazpět, bohužel vývoj magie v mém těle je pro mne velké neznámé a proto jsme tu.“

Vysvětlování

I když Petrana byla chytřejší než pokoušet se zatknout elfku s doprovodem z velvyslanectví, neznamenalo to, že k tomu neměla chuť… a ve tvářích jejích vojáků taky nebylo příliš těžké číst…
Nyní však trpělivě vyčkávali jejího vysvětlení. První poznámky o neznámých silách u Petrany vyvolaly chápavé přikývnutí.
„Ano, svět je plný tajemství, ale myslím, že takové stvoření by hledáčku zkoumajících čarodějů rozhodně neušlo…“
Ale Kaedor věděla, že tato stvoření jsou bez jejích unikátních schopností téměř nepozorovatelná… teprve s dostatkem energie se stávají znatelnými… a co víc, pokud může soudit dle Cizince, jsou to mistři skrývání, iluzí a klamů.
Rozhodla se vysvětlit dopodrobna… její omluvu čaroděj Taklain odmával bez starosti a spíš jí pobídl, aby začala s popisováním toho, čeho byli svědky.

Po jejím vysvětlení Taklain zamyšleně přikyvuje.
„Ano, magie může mít mnohý nevysvětlitelný efekt na schopnosti jejího používání… a co víc, činy Inkvizice a Temnoty stabilitě současného uspořádání nijak nepřidaly.“
Petrana se zdála skeptičtější.
„Předpokládám, že to, co jsme viděli, k takovým silám patřilo? Můžete nějak doložit, že to, co říkáte, o tom poznamenání a o nových vnímacích schopnostech…? Považte, průměrný pozorovatel právě viděl, jak jste na svět přivedla něco velmi pochybné podstaty ještě pochybnějšími metodami… a s dosti nejasným účelem.“
Poprvé se do celé záležitosti vložil Erien, který suše poznamenal k Petraně: „Myslím, že by bylo zahodno, abyste zvážila tón slov, které užíváte. Mluvíte s elfkou pod ochranou velvyslanectví.“
Petrana pozvedla obočí, avšak nic neřekla. Ani omluva, ani další obvinění. Možná by bylo lepší nedráždit královskou čarodějku… zdá se, že prozatím je ochotná spolupracovat.
Taklain mezitím vytáhl z kapsy svou hračku, magický sledovač, který byl schopen zachytit sílu hlasů. Kaedor je ale nyní necítila… a Taklain po chvíli pro sebe zavrtěl hlavou a s nástrojem stále v ruce se obrátil zpět k ní.
„Myslíte, že ta anomálie, kterou jsem včera pozoroval, s tím mohla mít něco společného? A kdo je ten ,starý známý‘ o kterém se zmiňujete?“
Petraně její poznámka rovněž neunikla.
„Pokud se plánujete pohybovat za hranicemi velvyslanectví, já a mistr Arnfreid si přejeme být adekvátně informování, obzvlášť dokud se celá tato záležitost dostatečným způsobem nevysvětlí a nepochopí.“
Poté trochu bojovně pohodila hlavou a pohlédla na Eriena, jako by ho vyzývala k tomu, aby jí něco řekl. Ten tak prozatím neučinil.