Prahnutí po Hlasech

Pokud byl někdo, kdo dokáže ovládnout vzplanutí magie? Byla jsem tomu asi nejblíže. Věděla jsem aspoň teorii a praxi, jen praxe byla trošku jiná, než si ji pamatuji. Aneb, když se rozkládá maso společně s energií v něm je něco jiného než cizí tok energie. Přesto jsem věřila, že to dopadne dobře.

Energie vzplála a já cítila, jak se tok energie okolo mne náhle změnil. Ze štítu se stala ohnivá koule a Taklain měl dost rozumu na to, aby neživil tento štít v moment, kdy se tomu takto stalo. Chytrý to mág. Jakmile štít byl pryč, čekala jsem, že uvidím to hořící monstrum, ale jako zmizel ten zápach, tak zmizelo i to stvoření bez jakékoliv stopy.
Tiché usyknutí bylo asi to jediné, co jsem mohla udělat a dusot bot za zády mi připomenul, že nemám svou pásku přes oči. Zády k nimi jsem si ji zase natáhla přes oči a až pak se otočila na Taklaina, který chtěl asi dost věcí vysvětlit.

„Kdybych to věděla, nebyla bych zde,“ řekla jsem krátce a podívala se na Petranu. Bylo mi jasné, že i ona bude chtít odpověď, naštěstí mě ale hned nenechala zatknout. Uznání, že jsem toto nezkoušela v paláci bylo asi to jediné pozitivní, co mi ale sdělila.
Krátce jsem se zamyslela a dodala: „Existují síly, které moc nevnímáme a nebereme je jako nebezpečí. Temnota a Inkvizice jsou dvě strany, které bereme jako to největší zlo, protože o nich víme,“ řekla jsem krátce a podívala jsem se po okolí, stále v zamyšlení. „Hádala bych, že některé nevysvětlené případy klidně mohly patřit těmto sílám, přesto přisouzeny Inkvizici a Temnotě,“ vydechnutí a nasátí čerstvého vzduchu, aby se mi trochu srovnal žaludek a otočení na ty dva a zbytek následoval hned záhy.

„Omlouvám se mistře Taklaine, že jsem vás vystavila nebezpečí,“ mírně jsem kývla hlavou na omluvu a podívala jsem se na ty dva. „Magie mne pokřivila tak, že nyní vnímám to, co mnozí přehlíží. I já to přehlížela, ale nyní to vidím a cokoliv to je, se mne buď snaží získat na svou stranu, nebo se mne zbavit, abych o těch dalších stranách nezjistila více,“ vysvětlila jsem oběma a dodala: „Nebo mne chtějí díky tomu, jak jsem poznamenaná. Hádám, že je čas najít jednoho starého známého, který je ve městě, aby mi něco opět vysvětlil, přesto…“ s úsměvem jsem se na ně podívala a zeptala: „Pokud máte nějaké otázky, hádám, že vám dlužím odpověď.“

Vyhnání

Kaedor se rozhodla využít nenasytnost nestvůry dříve, než jí celou pohltí i s její silou. Je-li to stvoření skutečně složeno z energie, měla by být schopná jí s pomocí své kletby zažehnout…
Zatímco cítila, jak její štít mizí a nebezpečí roste, začala sama uchopovat cizí energii tak, jako to učinila se silou Maierona. Pokud bude úmyslně dostatečně neopatrná v přetahování s nestvůrou, nemělo by být obtížné docílit rozžehnutí surové energie…
Ale zatímco tak činila, překvapeně si uvědomila, že síla jejího štítu přibývá – její smysly jí napovídali, že to se Taklain probral z šoku a navzdory tomu, co mu řekla, začal posilovat její štíty… toky energie se začaly provazovat.
Ucítila, jak se nestvůra v hávu otáčí. Vidí konání elfského čaroděje jako slabinu, kterou lze využít… vysát i energii z elfského čaroděje, který se odkryl…
Možná, že si to stvoření myslí, že nyní už má dost síly na souboj s elfským čarodějem. Ale Kaedor neplánuje umožnit, aby k tomu došlo… musí jen být opatrná, aby nezažehla i energii Taklaina a v procesu ho nezranila.
Jenže magická síla je nevyzpytatelná… a její schopnosti stále velmi nové-

Energie vzplála.
Docela bez jejího povelu… ale už chvíli jí dostávala z křehké rovnováhy…
Chlad zmizel. Obklopila jí ohnivá koule, jak poslední zbytky štítu vzplály. Slyšela znovu výkřiky překvapení a děsu z hlasů těch, kteří jí provázeli. Taklain ucukl svou vlastní silou v pravý čas… možná, že přeci jen tušil, o co šlo při souboji s Maieronem, když byl takhle opatrný a pohotový…
To monstrum… to už necítila.
Když zmizel oheň, který jí zanechal bez větších popálenin, po stvoření v hávu a jeho odpudivém zápachu nebylo ani stopy. Stvoření Sféry rovněž nebyla poblíž. Opět se ukryla. Její střet s tou věcí je odpudil.
Napočítala o jednoho méně.
Neměla pocit, že to stvoření zničila. Bylo v něm už tolik nabrané energie… nemohl se vypařit… tolik energie sama nezapálila.
Muselo někam zmizet… kdoví v jaké formě…
Za sebou slyšela těžké oddechování Taklaina. Slyšela ho zamumlat: „U dobrých duchů, co to bylo? Je to pryč?“
A poté těžké kroky vojáků. Přispěchala Petrana a její muži. Kaedor k nim všem stále stála zády, takže její nové oči stále nebyly vidět. Uslyšela královskou čarodějku dožadovat se vysvětlení:
„Co to u všech proklatých mělo znamenat? Co jste to přivolala? A kam to zmizelo?“
Poté vydechnutí a alespoň špetka úlevy a pochopení: „Jsem vážně ráda, že jste se tohle rozhodla praktikovat tady, mimo město…“
Ale opět zvedla tvrdý pohled: „Ale to neznamená, že nepožaduji alespoň nějaké vysvětlení.“

Zapálení nicoty

Sledování těchto tvorů bylo zajímavé, přesto jsem věděla, že dříve či později budou konat. Místo toho se stalo ale něco jiného. Čekala bych, že jeden z nich zaútočí, ale křik že vzdálí a ten zápach mne donutil se otočit směrem zpět, jen abych zahlédla něco… dalšího?
Cokoliv toto bylo, bylo to něco jako Cizinec, přesto úplně jiné. Nemělo to tvář, ani paže. Cokoliv to mělo, bylo to schované v jakémsi rouchu. Nejspíše se to podobalo lidem jen z důvodu nalákání? Kdo ví, jestli tady byl nějaký vyšší důvod.

Roztřesené tělo, strach… a mráz. Cokoliv jsem přivolala nemělo zde nic dělat, něco, jako když jsem darovala život tomu automatonu. Zahrávala jsem si vyloženě se zakázanou magií a pokud tato magie nebyla zakázaná? Bylo to jen z důvodu, že se nikdo nedostal tak blízko, aby to mohl zmapovat.
Stvoření každou sekundou pojídalo více a více energie z mého štítu, tedy, ze štítu mága, který mne měl krýt. Čím déle u mne navíc byl, tím více štítu zmizelo a ke mne se kradl více a více ten smrad, mráz a mě se k tomu začal zvedat žaludek. Věděla jsem, že utíkat nepůjde a dříve či později se tento tvor, nebo bytost dostane skrz můj štít a k mé životní esenci.
Cokoliv si ta skvadra mágů myslela? Nejspíše jim nedávalo ani trochu smysl. Nedivila bych se sama, kdybych měla štít a ten jen tak prostě mizel, bez jakéhokoliv toku magie.
Vydechla jsem bez snahy nadechnout jsem vzpjala ruce vůči tomu tvorovi a začala se udělat to jediné, co jsem mohla. V duelu se mi podařilo zapálit tok energie, protože jsem se napojila na štít mého oponenta. Ten to začal čím dál tím více nasycovat, a protože toto stvoření bylo nenasytné? Nezbývalo mi nic jiného než se pokusit zapálit to, co mi zbývalo se štítu a doufat, že spalování many jej zažene či snad zničí. Neměla jsem moc jiné možnosti než pokusit opět destabilizovat svou energii.
Pokud se z tohoto dostanu, najdu si Cizince a zeptám se jej, co toto je… a proč mám pořád na sobě pozůstatek těch hlasů, usykla jsem a začala se činit (46)

Něco cizího…

Jakmile Kaedor sejmula pásku z očí, její vidění se projasnilo. V neurčitých tvarech cizích stvoření začala spatřovat formu… energie jako by se napínala a vytvářela tvar... formovala se a soustřeďovala. Stvoření nabíralo sílu…
Už to nebyl jen oblak skrytý v iluzi hávu… čím jí byl blíž, tím silněji cítila tu surovou energii.
Zároveň si ale všimla, jak rychle stvoření ubývá – spotřebovává velké množství magie, tak velké, že se brzy samo zničí. Už bylo téměř u ní-

Měla pocit, že uslyšela zapraskání jisker. Zamrazil jí chladný vzduch, který jí ovál tvář. Nevýrazný avšak nepříjemný pach se jí vkradl do nosu. Zaslechla vykřiknutí Taklaina, Eriena i dalších.
To už nebyly smysly magie… to byla záležitost fyzického světa. A to uvědomění Kaedor vrátilo zpět do světa, ve kterém její tělo přebývalo.
Proti ní stála postava. Nebyl to Cizinec… ale ani toto nemělo skutečnou tvář a v mnohém se mu to podobalo. Nemělo to však paže nebo jiné končetiny… jen roucho a kápě skrývající nejhlubší temnotu. Vířící energie – síla zhmotněná v realitě.
Kaedor ucítila, jak se přes její tělo rozlézá mrazení a třes. Stvoření proti ní obracelo prázdné místo, kde měla být tvář. Dívala se vstříc nicotě.
Tohle nepatřilo do tohoto světa… Stejně jako ona nepatřila do Sféry magie… ale snad ještě víc. Dostalo se to sem. Pokoušelo se to udržet. Cítila, jak energie té věci rychle mizí v té snaze zůstat v realitě.
Pomocí podobné síly, kterou vládla Kaedor, začalo si stvoření přivlastňovat energii jejích bariér. Tak činilo obratně a přitom surově – podruhé slyšela překvapené zvolání Taklain, když ucítil, že energie bariéry mizí.
Ale stvoření nenabývalo na síle, spíš naopak. Všechna ta energie elfského čaroděje, kterou uložil do bariéry, spotřebována jen a pouze na kratičký záblesk existence. Tolik síly jen na vtažení něčeho, co sem nepatří.
Energie její bariéry byla pryč. Její vnitřní bariéra byla o něco tužší oříšek… ale ubývala také. To stvoření se snažilo – tady by mohlo plně realizovat svou moc, svou existenci… své vědomí.
Jako Cizinec… proto je možná tak fascinován Hlasy… nabízí nesmírnou sílu a téměř nekonečné zásoby magie. Dost na to, aby to z těch nemyslících nestvůr udělalo kalkulující a inteligentní bytost… ale možná, že Cizinec nalezl jiný způsob přežívání v realitě. A možná, že se jedná o docela jinou entitu. Ještě mocnější a ještě nebezpečnější, pouze příbuznou s těmito šelmami Sféry.
Stvoření před ní neustále čerpalo její energii. Cítila, že ostatní nestvůry jeho druhu prchly. Nejspíš by si je zjevení před ní podalo, jakmile by našlo dost síly pro přebývání v realitě…
Kolik z nich se toulá po světě, živených energií, kterou sebrali Aedhalu? Kolik z nich stvořila Temnota a kolik Hlasy? Co byla tato stvoření vlastně zač? Bylo jich více druhů, byla vůbec živá?
Bylo tisíc otázek, které mohla mít… ale zde před ní stálo jen jedno stvoření, které se pomalu dostávalo skrz její bariéru. Poté bude mít ničím neomezený přístup k její vlastní životní magii.
Opět ucítila daleko silnější závan pachu… cosi hnilobného. Mráz už se nyní nedalo ignorovat… z celého vjemu se jí začínal zvedat žaludek.

Útok, nebo jen strach?

Tušila jsem, že dříve nebo později na to, jak moje oči dopadli dojde. Aneb, sama jsem nevěděla, co jsou nyní zač, ale upřímně jsem nepotřebovala být zkoumaná a vidět, jak mi někdo chce vyrvat oko z lebky. Nebylo to tak daleko od Inkvizice a jistě se i mezi elfy našli tací, kteří by obětovali bezejmennou elfku, která by „mohla“ být Kaedor di Valiora než se s ní bavit.

Naše skupina mne následovala a já viděla, jak se stvoření více a více odtahují a schovávají se, tudíž mi nezbylo nic jiného než nechat všechny za sebou. Věřila jsem, že kdyby moje bariéra praskla, tak by přispěchali a možná by mi i pomohli. Přeci jen jsem jim slíbila nějakou spolupráci až po této práci a mrtvá jim toho asi moc neřeknu.

Již více méně sama, v dálce vidící tu záři mágů a jejich bariéru a obklopena tvory, kteří popírali samotnou logiku věci. Bylo to jako dívat se na něco, co dokáže kohokoliv ihned zabít, něco, jako dělala Temnota. Ale Temnota byla vidět a byl tak vidět jakýsi ten proces, kdy se magie přesune pryč.
Zde bylo ale to, proč jsem tyto tvory tak zajímala? Byla to ta aura Hlasů? Nebo snad něco jiného? Podle toho, co jsem z nich cítila mohli zabít kohokoliv během mrknutí. Tedy, pokud by se dostali přes bariéry. Možná toto byla jejich nevýhoda, ale i tak. Asi by dlouho nepřežili, protože mágové měli vždy i základní bariéry, a proto jsem byla asi tak unikátní i pro ně.

Hlasitě jsem vydechla a zastavila se v moment, kdy jsem je viděla, jak se začali připojovat všichni k tomu jednomu, který mne začal obkružovat. Chovali se jak zvířata, inteligence u nich mohla být paradox sám o sobě, když i jejich podstata téměř neexistovala. Pokud mne ale chtěli ulovit, věděli, že mám na sobě bariéry. Otestovali to. Věřili možná, že jsem příliš slabá se bránit, ale i tak.

Zvedla jsem ruce a povolila si na temeni hlavy pásku, která brzo skončila sevřená v mých rukách. Dívala jsem se na ně svými očima, pokud to stále mohlo být nazýváno oči a čekala, jak budou reagovat. Pokud by narazili na bariéru, cítila bych to a i Taklain. A i když jsem neměla vlastní magii, nechtěla jsem vyloženě hned pokoušet štěstí a ohnout podstatu jejich magického toku.
„Tak pojďte, ukažte, co jste zač…“ řekla jsem si tiše hledící před sebe a vnímající pohyb mezi jednotlivými toky energie. Proč? Bylo to rychlejší a spolehlivější než se dívat okolo sebe.

Stvoření ve Sféře

Kaedor vykročila směrem k jednomu z podivných stvoření – spíš je cítila, než viděla. Její nové oči jí sice sloužili dobře, ale měla daleko víc schopností s používáním svých magických smyslů než nového zraku. Ten jí jen říkal po čem se těmi smysly dívat a pomáhal jí najít v tom, co cítila, nějaký smysl.
Taklain a Erien kráčeli s ní – Petrana a vojáci zůstali kus zpátky, avšak stále na dohled. Oba elfové však na její direkci reagovali přikývnutím. Taklain se pokoušel spatřit to, co očividně přitahuje pozornost Kaedor, avšak nic samozřejmě nemohl vidět. Běžné smysly ho příliš vyrušovaly.
Ty její nic nevyrušovalo.
Mohla sledovat obyvatele Sféry. A oni sledovali ji.
Bohužel, stlalo se to, co očekávala. Její dva společníci je příliš odpuzovali a odrazovali. Neviděla je utíkat, avšak nijak se k nim nepřibližovala, i když kráčela vpřed. Už dřív si všimla, že se dokázali pohybovat skoro v mžiku oka…
Po chvilce se rozhodla nechat oba dva elfy gestem ruky za sebou a pokračovat sama.

Konečně se k těm stvořením začala přibližovat. Měla šanci si je lépe prohlédnout. Viděla dříve Cizince, který byl tak mocný, že se dokázal přenést do fyzického světa a vzít na sebe humanoidní podobu zahalenou v rouchu, avšak tato stvoření byla bezesporu jiná.
Vypadalo to, že měli k Cizinci zhruba tak blízko, jako elfové a lidé například ke zvířatům… nebo možná lépe, vyvolaným stvořením… ztělesnění energie s jakousi mírou vědomí a existence.
Nyní už neutíkali. Cítila na sobě jejich zraky, pokud se to tak dalo popsat. Možná, že by si je mohla prohlédnout ještě lépe, kdyby se zbavila pásky přes oči. Stále měla dojem, že jí trochu překážela.
Avšak možná lepší to neriskovat – pořád ještě tu nebyla sama.
Vrátila svou pozornost zpět k stvořením Sféry. Cítila, že se hýbají a přibližují. Byli přitahování její mocí. Cítila jejich dravé a neinteligentní magické výboje proti její bariéře. Byly velmi slabé. Nejspíš testovali, jestli z ní mohou vysát její životní energii. Byli neurčité shluky energie – zahalené do stěží humanoidních forem oblaků energie. K lidem měli hodně daleko. Ale i oni potřebovali z něčeho žit.
I přesto však byli mocní – zvlášť v tomto jim vlastním světě. Jeden z nich by nejspíš dokázal rychlostí myšlenky zabít jakéhokoliv člověka bez magických bariér, pokud by na tom měli nějaký zájem.
Jedno z těch stvoření se blížilo – v širokých kruzích jí oblétalo. Oběhy, které kolem ní dělalo, se zmenšovali. Všimla si, že i další z těch démonů Sféry začali kroužit kolem ní, ač stále velmi daleko.
Ještě se jich mohla velmi snadno zbavit… možná, že se připravovali k útoku.

Výzkum

Během celého procesu mi šlo o to, aby nebyl nikdo napojený na můj tok energie a bylo mi jasné, že jakmile si i zde přítomní udělají bariéru, tak osahávat tu mou nebudou tolik. Vzplanutí mohlo vzniknout kdykoliv a stačilo minimum na to, abych zde měla vedle sebe několik talentovaných mágů postupně měnící se v popel.

Posadila jsem se na zem a začala se rozhlížet po okolí. Bylo jasné, že zde nebude žádný tok energie, protože země okolo města byla poničená neustálým cestováním dalších uprchlíků. Bylo překvapení, že se samotné království ještě drží na živu s těmi zásobami, které má.
Pohled okolo sebe, vědoma, že ani brnění, které neguje magii by mi nedělalo problém. Kdysi mágové bojovali s automatony tvořené pouze tímto materiálem. Naštěstí magie byla kreativní a tento materiál neměl moc rád výbušné útoky a příliš cílené útoky na jedno místo. Mnoho mágů ukázalo, že koncentrovaný tok magie dokáže narušit strukturu a pak výbuch tento bod narušit. Byl způsob, ale bylo to mnohem těžší než někoho zmrazit lusknutím prstů.

Vydechla jsem a podívala se směrem, kde jsem cítila ty bytosti, které se chtěli schovávat před mým zrakem. Měli opačné polarity… něco neviděného a dost nebezpečného. Upřela jsem na ně svůj pohled a vydala se vůči nim. Bariéra byla mobilní kolem cíle a já neměla moc možnost zkoušet poslat svou manu jejich směrem, abych je nalákala.
Očividně mi nedůvěřovali asi tak, jako jsem nedůvěřovala mé auře, která byla nakažena Hlasy. Kdo ví, kdo to je, ale čím blíže budu, tím větší je šance, že se něco dozvím.

A ohledně Cizince? Neměla jsem o něj nyní starosti. Nějak jsem tušila, že pokud mě bude chtít najít, tak si mě najde. Již několikrát říkal, že se dostat za hradby může, ale já ne. Možná to bylo tou opačnou polaritou.
„Pokud vám ukážu, že máte stát, tak zůstaňte. Nějak to zvládnu, ať se děje cokoliv. Hlavně se nenapojujte na můj tok energie,“ řekla jsem a plánovala ukázat ať se zastaví hned v moment, pokud mi tyto bytosti budou utíkat, či nebudou věřit tomu, že za sebou mám malou armádu.
Když jsem získala své oči a byla jsem sama? Vypadalo to, že mne chtěli vyhledat a kdo ví, jestli právě nyní se bojí těch, co jsou se mnou mnohem více než mne samotné.

Uprostřed ničeho

Čtveřice obklopená strážemi pokračovala slumy, dokud nevyšly z uliček nekonečných chatrčí. Za městem je čekaly poloopuštěné polnosti a zdivočelé lány obolí. Bylo těžké se starat o úrodu, když vám jí pořád někdo pošlapával a vykrádal. Jen pár farmářů se stále snažilo.
I nyní po cestě proudili k městu další a další uprchlíci. Zdálo se, že skoro každou chvíli potkávají novou skupinu. Někteří se pokoušeli u nich žebrat nebo prosili o pomoc, ale gardisté je rychle odehnali. K násilí se neuchylovali, ale vůči většině z těchto ztracených duší to ani nebylo třeba.
Nalezli volný prašný plac stranou od cesty. Gardisté zůstali stát v bezpečné vzdálenosti tak, aby čtveřice měla dostatek soukromí.
Petrana vše sledovala se zájmem, avšak nezdálo se, že by se plánovala sama angažovat do experimentů.
Kaedor se otočila k Taklainovi a sdělila mu své požadavky na ochranné bariéry. Elf pouze přikývl a ona začala cítit, jak se kolem ní začaly formovat ochranné vrstvy. Taklainovi povětšinou stačil jen upřený pohled – jen tu a tam si pomohl zamumláním nebo gestem, neboť usiloval o to, aby bariéry co nejpřesněji odpovídali požadavkům Kaedor.

Petrana pokynula Erienovi: „Pojďme stranou, mistře, plánuji vytvořit bariéru kolem svých mužů. Jen pro jistotu.“ Tak docela těm experimentům nedůvěřovala… a jen dobře. Bude se hodit mít v záloze podezřívavou lidskou čarodějku.
Během momentu byla bariéra kolem ní vyhotovena… Jedna, která jí bude udržovat v bezpečí před jakýmkoliv tokem energie bez toho, aby ochromila její smysly… a druhá, která z ní bude s trochou štěstí dělat zajímavější kořist.
Zhluboka se nadechla a otevřela oči. Své skutečné oči. I těm páska trochu překážela, ale zdaleka ne tolik. Stála ve Sféře magie…
Svět kolem ní byl prostý a nudný dokonce i v této části reality. Jen zářící světla, která představovala čarodějku a elfy, kteří byli nabití životní energií mnoha staletí.
Pak šest propadlých děr, které způsobovaly štíty rozptylující magii náležící gardistů. I tak zvládla cítit kousky jejich životní energie. Opět si uvědomila moc, kterou získala. Pro běžného čaroděje by bylo naprosto nemožné, jakkoliv manipulovat s kýmkoliv za takovým štítem.
A dál jen pustá pláň – i v této Sféře. Nebylo tu mnoho zajímavého. Pohlédla pod sebe. Fialová světla Hlasů tam stále byla. Zvedla oči nad sebe. I ve dne byla cítit síla hvězd, obzvlášť velkou silou oplývalo slunce dokonce i ve Sféře magie. Dva světy se přeci jen tak moc nelišili. Skoro jako by byli jen sami sobě obrazem.
Zaměřila se na obyvatele Sféry. Nedokázala vycítit Temnotu… a Hlasy dokázaly být zrádné, jejich skrývání neodhalitelné… avšak druh Cizincův bylo většinou snadné zpozorovat.
Po chvilce ty zahalené, podivné postavy zpozorovala. Drželi se zpátky. Skrývali se za přírodními proudy magie. Ale byly tu – většinou dost daleko. Měli ale i tak zájem. Cítila, že se pomalu přibližují. Necítili nikoho zcela bez bariéry, z koho by mohli životní sílu vysát… ale cítili její obrácený štít. Byli však podezřívaví.
Možná, že po zkušeností s Temnotou byli opatrnější. Avšak i nyní měla dojem, že jich bylo daleko méně než před útokem Temnoty. Možná, že když měli víc prostoru k bytí, nebyli tak agresivní.
Cizince samotného tu necítila. Nejspíš by se musela vrátit do města, aby ho nalezla… a Hlasy nejspíš neměli velký zájem o pustý prašný plac uprostřed ničeho.

Plán

Nikdy jsem nevěděla, proč mne zrovna koně tak děsili. Byla jsem schopná si pohladit hydru anebo nějaké magické stvoření, jako byl drak, ale kůň? Nah. Možná to bylo díky tomu, že mne jako malou jeden kůň kousl, ale mohlo to být nejspíše úplně něco jiného. Nějak nebyl důvod to ale řešit a já mohla být ráda, že tento kůň je vycvičený a vyšlechtěný tak, aby aspoň elfy vyloženě neznemožnil. Na to, co udělal Erien jsem jen tiše řekla: „Děkuji“ a držela otěže tak, jako kdyby mne mohli zachránit před pádem.

„Nemyslím si, že tato doba si dovoluje ztrácet čas nad tím, kdo je kdo. Lidé měli vždy talent uchopit magii tak, aby byla ohnuta, jak chtěli. Proto se specializovali na jeden element či obor a možná díky jejich rychlosti vznikla nevraživost elfů. Náš život je dost dlouhý, přesto si jej vážíme. Jak víte, smíšenci jako byl Thar’a’Tax dokázali změnit historii natolik, že vznikli takovéto nevraživosti,“ usmála jsem se na ní a nechala její „barvu pleti“ a „rasu“ být.

Jakmile jsme ale vyjeli za hradby a já jakž-takž přežila prostup bariérou, který byl vždy jednodušší směrem ven než dovnitř, tak jsem uviděla to, co se zde děje. Davy chudáků snažící se dostat za hradby, hluk, špína, smrad, ale pak jsem tam zahlédla ty stopy. Stopy Cizince a Hlasů. Dost malé na to, aby nikdo, ani hračka Taklaina toto detekovala, ale já si toho všimla dost brzy. Usykla jsem a podívala se na Petranu, která ukázala na uličku a já krátce kývla.

„Budu potřebovat, aby na mne byla dána ochranná bariéra, která nebude udržována tokem energie. Následně bariéra podobné té, která se používá při tréninku, jen její tok energie obráceně…“ řekla jsem na tu, která se mnou cestovala a přemýšlela, jestli toto bude stačit. Šlo mi to, abych mohla vnímat okolí a jaksi lákat svou přítomností to, co znám, ale jakmile se ke mne dostanou, tak se ke mne hned nedostanou.
„S tím se pojí zvýšená ochrana této naší výpravy. Nevím, jaký to bude mít efekt a nerada bych, aby se vám něco stalo,“ usmála jsem se na ně a přemýšlela, jestli vůbec něco či někoho přilákám. Cizince možná… Splozence Temnoty? Možná třeba úplně něco jiného. Kdo ví.

Z města

Naštěstí kůň z velvyslanectví je klidný a spořádaný hřebec – a navíc těsně než nasedla, se k němu Erien naklonil a zašeptal pár slov v elfském jazyce, když mu řekla o svých pocitech.
Zvíře jí tedy alespoň hned neshodilo – a shledala že s pomocí svých magických smyslů je schopná lépe poznat, co má právě v plánu. Nebylo to žádné čtení myšlenek – jen zvířata byla dost jednoduchá na to, aby byla něčeho takového schopná…
Navíc, Erien využil její pásky přes oči k tomu, aby měl důvod proč jet blíž k ní a v případě nutnosti jí pomoci. Jeho přítomnost byla uklidňující jak pro Kaedor tak pro koně. Navíc se jelo pomalu, téměř krokem a brzy si tomu Kaedor zvykla, ač to pro ní stále nebylo vyloženě příjemné.

Když poté došlo na pozdravení čarodějky, ta se nezdála neurčitostí její odpovědi nijak překvapená… i když poznámka o destabilizaci ochrany města u ní vyvolala pozvednuté obočí.
„U něčeho takového bych nechtěla chybět. Ale máte pravdu, nepokoušejme osud. Mnoho věcí se změnilo. Doufáme, že vaše experimenty nám pomohou ty změny pochopit. Jsem ráda, že jste ochotná spolupracovat.“
Nejspíš už si zažila svůj podíl elfských čarodějů, kteří by jakoukoliv lidskou eskortu poslali k čertu jen kvůli svým předsudkům…
Petrana poté pokynula mužům, kteří se rozestavili kolem čtveřice a teprve poté jim byla otevřena brána a mohli vykročit do města.
Průchod vnějším okruhem nebyl nijak zvláštní – zde byli ještě měšťané poměrně klidní. Pouze jen už domy nebyly tak dobře udržované, na ulicích stálo velké množství stráží a tu a tam zaslechla, jak nějaký městský hlásný cosi provolává.

Brzy stanuli před branou ven. Kaedor si vzpomněla, jaké potíže měla jen s proniknutím za tuto bránu. A na důstojníka, který jí u podobné brány vyslýchal a na strážnou, kterou si Hlasy vzaly, výměnou za její vysvobození.
Naštěstí toto byla jiná brána z města – brána východní. Avšak i u ní byly celé davy uprchlíků, které držely zpět zástupy královských vojáků. Ti všichni ustupovali z cesty – ať už chtěli nebo nechtěli – průvodu čarodějů v doprovodu královské gardy.
Vycítila několik léčitelů a dalších čarodějů. Zde na kraji města jich bylo třeba.
Jen co prošli branou, stanuli mezi davy chudáků a těch, kteří kvůli Inkvizici přišli o všechno. Do všech smyslů Kaedor uhodil chaos za městem – odporný zápach, všudypřítomný hluk a nesmírný vír životní energie všude kolem ní.
Ale všimla si i něčeho dalšího. Mezi životní energií lidí se pohybovaly i jiné… věci. Pocítila stopy po přítomnosti Cizince. Ne ostatních, divočejších z jeho rodu… jeho samotného. A navíc mezi energiemi lidí cítila promíšenou sílu Hlasů. Bylo to nesmírně nenápadné a kdyby neměla své nové oči, neměla by šanci si ničeho všimnout. A čarodějka Petrana ani Taklain si skutečně ničeho nevšimli.
Petrana pokynula rukou za klikatící se uličky slumů: „Vyjedeme za město a tam můžete provádět co chcete.“