Dohoda!

Usmála jsem se na něj a řekla jsem: „Nikdy jsem nebyla mistryně v nějakém oboru a mým cílem bylo vědět od každého aspektu něco. Teleportace a portály se ke mne dostaly shodou náhod, protože platit lidského mága, který se na toto specializuje mne dost iritovalo. Nemůžu říci, že to bylo jednoduché a rozhodně nejsem tak rychlá, jako ti, kteří se dali zaplatit, ale po nějaké době soustředění jsem to dokázala praktikovat.“ Opět jsem upila a pootočila na něj opět hlavu. Lidští mágové ve svých nejlepších letech dokázali používat teleportování i v boji a portály též. Byla to vážně silná magie, ale trvalo dlouho se ji naučit… pokud někdo nebyl člověk anebo směska, jako byl třeba Thar’A’Tax a další významní mágové. Směsky, kteří z absolutní většiny neuměli magii vůbec… a pokud uměli, tak se z toho stávala wild magic, která je dokázala roztrhat na kusy. Pak tu byli ale tací, jako již zmíněný, který dokázal magii ovládnout, vládl dlouhověkostí elfů a rychlostí učenlivosti lidí.

„Ohledně dokumentů bych toto nechala na vás, pokud dovolíte,“ naznačila jsem mu krátce a taktně, protože jsem se v nynějších pravidlech vážně nevyznala. Chvilku jsem na to mlčela a pak se odhodlala mluvit: „Kdybych to věděla, tak bych vám to řekla. Budu ale potřebovat, abyste na mne vykouzlil nějaké ochranné kouzlo, protože nyní, jak jistě cítíte, nemám žádné a nejsem schopna jej ani vyčarovat,“ řečeno upřímně a jasně.
„Následně zkusím použít svou magii a uvidíme, co se stane. Za hradbami je moc magických bariér, které mi znemožňují opravdu otestovat, co je nyní magie zač,“ povzdechla jsem si a zahleděla se na strop stromu. Stromu, který byl živen magií, některými by se dalo říci, že už i pokřiven a zneužit. Ale žádný druid tu asi nebyl a pokud byl? Byl někde v lesech. V městech se moc nevyskytovali, pokud vůbec.
„Nevím, jaký to bude mít dopad, protože moje vlastní magie je nyní pro mne záhadou. Věřím ale, že několik minut by mi mělo stačit na to, abych zjistila, co je moje magie zač. Nebo aspoň stačila na pochopení, co se s mojí magií stalo za posledních pár měsíců stalo,“ tiše jsem se zasmála a podívala se na něj s natažením své ruky. „Platí tedy?“ Čekající jen na to, jestli si potřeseme rukou. Sice trochu nekonvenční styl přijetí nabídky, protože elfům většinou stačilo slovo, ale ani já, ani on nejspíše na žádné politikaření jsme nebyli.

Domlouvání…

Taklain je nejspíš i navzdory jejímu pečlivému volení slov poněkud zaskočen její přímostí. Asi ho tím přímo neohromila, ale zdá se, že je dost prakticky založený na to, aby to nestavěl jako překážku mezi ně.
„Ano… je to katastrofa… ale někteří prostě odmítají pochopit, jak daleko věci dospěly.“
I tak se zdá poněkud otřesený slovy o Stromech Života. Že by místní elfové ani neměli tak přesné informace o tom, co se na severu děje? Jakékoliv vycítění na takovou vzdálenost by byl obtížné, o teleportaci nemluvě, zvlášť v dnešní chaotické době. Tak složitá kouzla by i ona musela spřádat s několika studenty a velice, velice opatrně. Jedna věc je přesunou o pár set mil kus kamene… druhá přesunout živou věc a úplně jiná, přesunout člověka bez toho, aby zemřel nebo byl na do smrti zmrzačen.
„Musela jste vládnout tajemným uměním do nebývalé míry. Teleportace není žádný pouťový trik…“
Napije se ze své číše a prohlédne si kolemjdoucí šlechtice. Napůl to vypadá že někoho hledá.

Než ale cokoliv řekne, dostane se mu samotnému odpověď na jeho dotaz. Vřele se usměje.
„Ano, to by jistě šlo zařídit. Slyšel jsem o vašem cvičení s mistrem Maieronem… a budu rád, pokud bych vám mohl pomoci provést experiment za hradbami.“
Zaváhá a dodá: „Ač by samozřejmě bylo vhodné se ujistit, že máme všechny případné dokumenty – místní lidé na takových věcech poslední dobou velmi lpí. Situace tam venku je podle všeho dost vážná… a ten útok Temnoty tomu určitě nepomohl. Zajímalo by mě přeci jen trochu víc, co byste měla v plánu… abych se případně mohl adekvátně připravit.“
I když se zdá, že Taklain jí důvěřuje a je ochotný jí pomoci, pořád je jisté, že má v sobě trochu elfských intrik… nebo alespoň podezřívavost vůči nim. Ale prozatím mu vidina nových poznatků stačí k tomu, aby se nechal přesvědčit.
Rozhodně ale nechce do ničeho jít se zavázanýma očima…

Dohoda

Na jeho slova jsem se musela jen pousmát a krátce to okomentovat: „Ano, Inkvizice mne chytila a já to nějakým způsobem přežila. Před tím, než jsem byla zajata jsem se zajímala o všechny typy magie bez specializace na jednu či druhou. Ohledně Temnoty… řekněme, že se moje expertíza přesunula někam, kde je nyní potřeba více.“ I když jsem nemluvila úplně pravdu, úplně lež jsem neříkala též. Navíc jsem si musela držet nějaké to vystupování a vybraná slova. Znít jako buran by mi chybělo…

„Nemyslím si, že by bylo ideální mne předvádět jako oběť Inkvizice. Stačilo by, kdyby někdo viděl, co udělaly s každým Stromem Života a jistě by vám daly za pravdu. Bohužel… kouzla na delší vzdálenosti by na nás mohly upoutat pozornost,“ řekla jsem a dodala: „Teleportovat se na místo, kde původně byl Strom Života by mohlo též způsobit, že se teleportujeme několik set metrů nad zem…“ pokrčila jsem rameny, protože teleportace byla moje oblíbený styl dopravy. Bohužel, jeden potřebuje přesnou vizi místa, jinak může skončit mrtvý uprostřed zdi… nebo třeba ve volném pádů hned po teleportaci. Nebylo divu, že místa pro hromadnou teleportaci většinou byla dost velká na to, aby se mohlo teleportovat desítek lidí a runy vždy dokázaly poznat, že se někdo chce na toto místo teleportovat.

„Nemám nyní žádné plány, tudíž by nebyl problém. Chtěla bych vyzkoušet to, co se stalo z mou magií i mimo královské zahrady… tudíž pokud mne dočasně eskortujete mimo město a zařídíte, abych měla někoho s magií u sebe? Řeknu vám vše, co o Temnotě a nedávném útoku vím,“ řekla jsem a natočila hlavu vůči němu. Chtěla jsem zjistit, co ty osoby v té druhé sféře jsou a jak na mne budou reagovat. Pokud u sebe budu mít někoho, kdo na mne aspoň nějakou chvíli dá magickou bariéru, nebudu se muset bát, že by mne hned něco zabilo.

Spolupráce

Její slova podle všeho čaroděje Taklaina poněkud zklamaly. Chápavě přikývl a klesl na židli vedle Kaedor.
„Škoda. Ale rozumím – původně jsem vůbec neočekával, že se mi podaří něco zjistit, byl to pouze způsob jak využít volného času. Poté jsem začal díky tomu zaostřovacímu krystalu vnímat něco, co nebyla tak docela běžná magie. Doufal jsem, že by to mohla být anomálie, která by vedla k něčemu hodnému studování.“
Pokrčí rameny a rozhlédne se po čistém kalíšku, kterého se mu rychle dostane díky „číšníkovi“. Ač je to pro lidi podřadná práce, pro elfy je to místo prestiže a nesmírné odpovědnosti, neboť jeho povinností je postarat se pomocí kouzel o to, aby každý měl jídlo a příslušnou výbavu k němu – aby vše probíhalo tak, jak by mělo. To díky nim byly elfské hostiny tak pověstně fascinující záležitosti.
Pro většinu elfů už to byla samozřejmost a sami si pomocí kouzel podávali to, co zrovna potřebovali. Některé dvorce využívali neurozených nebo magií vyvolaných sloužících… ale zde, kde samotné stěny a nábytek mohly napomáhat stolování díky svému silně magickému charakteru, volili tento přístup.
Samozřejmě, hosté omezovali svou vlastní magii na minimum, aby nerozrušovali nebo nevcházeli do střetu se zodpovědnými číšníky… svých kouzel používali jen zřídka a většinou jednoduše náznakem k nejbližšímu číšníkovi přivolali od něj to, co potřebovali.

To nyní také udělal Taklain a brzy už měl v rukou číši s Lokkou a spokojeně upil. Obrátil se pak zpět ke Kaedor.
„Zdá se, že jste s Temnotou – a s magií všeobecně – dobře obeznámena.“
Hned na to dodá: „Slyšel jsem, že pocházíte ze severu – a že jste prošla spáry Inkvizice.“ Novinky se šíří rychle dokonce i mezi lidmi, kteří se o drby očividně příliš nezajímají. Mohlo by se hodit vědět co ještě se povídá…
Taklain vážně pokýve hlavou a pokračuje: „Obávám se někdy, že mí Almúrienští soukmenovci si plně neuvědomují, jakou hrozbu Inkvizice představuje pro nás i pro rovnováhu celého světa. Možná, že když uvidí jejich oběť na vlastní oči, pochopí…“
Povzdechne si, ale obrátí list a vrátí se k tomu, o čem mluvili předtím. „Pokud byste byla ochotná se se mnou a případně některými dalšími čaroději podělit o to, co víte o Temnotě a pomoci mi vystopovat tu anomálii… velice rád bych si to vyslechl, pokud byste zítra měla čas.“

Nikdy se nevzdají

Krystal jsem si naschvál nevzala do ruky a nechala jsem si jej položit před sebe. Aneb, i když jsem potkala mnoho mágů, kteří byli slepí a stejně se dokázali orientovat? Nikdo nemohl tušit, jestli vidím, a tak dávat mi to do ruky, když neví, jestli jsem vážně slepá by mohlo dopadnout i upuštěním tohoto krystalu.
Hlavu jsem otočila vůči kamenu a pomalu zkusila posunout prsty k tomuto kameni a po chvíli, kdy se nezbláznil a neexplodoval jej chytla do ruky. Začal vibrovat a jemně hřál a já přemýšlela, jestli je to reakce na mou energii, nebo na něco jiného.
Mohla jsem též dostat pár slov, co toto má detekovat a jak to funguje, ale fakt, že mi Taklain nic neřekl jsem brala jednoduše tak, že je toto standartní magická pomůcka, která není zas tak ojedinělá.

Nahlédnutí do té druhé sféry jsem mi ukázalo, že zde bylo označkování Hlasy. Nebylo to zas tak velké, ale vypadalo to, že Hlasy měly prostě měly o mne zájem a já… no… nějak doufala, že se ke mne nedostanou. Naposledy se mě pokusily stáhnout zpět k nim a já věděla to, že být vlastním pánem je vždy lepší než nějakým nástrojem, který si užívá moc.

Ucítila jsem ale brzo i to, že Hlasy, které jsem tak dobře znala měly nějaký dopad na to chvění. Tentokrát to nebylo ale mé, něco jiného. Někdo, či něco tu mělo spojení s Hlasy a já věděla jen to, že to není úplně ideální stav. Mohla jsem to být i já, ale to by se tok energie tak neohýbal.

Se zamyšlení mě ale vytrhla hlas přítomného čaroděje, kterému jsem darovala pohled a mírně zavrtěla hlavou. Podala jsem mu zpátky krystal a řekla: „Cokoliv to je, nemá to spojení s Temnotou, jsem si tím skoro jistá. Krom Temnoty, která zaútočila dnes na město jsou zde i jiné síly, které zůstávají přehlížené. Pochybuji, že dokážu zde na plese identifikovat zdroj, ale pokud chcete, můžeme se potkat zítra a zkusit tuto anomálii analyzovat opět. Bohužel… je zde moc magických toků, abych vám nyní poskytla odpověď, kterou žádáte.“ Usmála jsem se na něj a upila ze sklenice. Nechtěla jsem je odbít, ale chodit zde s krystalem, hlavně, když všichni uvidí můj stav? Nějak jsem nechtěla vypadat jako úplný idiot hned první den, co mě většina těchto elfů vidí.

Odrazy moci

Taklain na moment zaváhá, když se zeptá na krystal, ale nakonec kývne. Dotkne se na několika místech zlata, do kterého je krystal zasazen, a ten se lehce uvolní a spadne mu do ruky.
Předá jí ho a zvědavě jí sleduje, co s ním udělá.
Dobré znamení je, že jí ihned nevystřelí z ruky. Ona se soustředí na své vlastní schopnosti a otevře své oči Sféře magie. Ještě než vůbec stihne něco rozpoznat v tom jiném světě, ucítí, jak se krystal v její ruce rozvibruje a jemně zahřeje.
Její nový zrak se vyjasní. Je obklopená září světel, které její smysly těžce oslňují. Téměř každý elf má alespoň nějaký magický potenciál… a ona nyní všechnu tu energii vidí.
Co víc, stromy v jejichž srdcích a kořenech dlí velvyslanectví, byly vypěstovány a jsou udržovány za pomocí magie… další nepříjemné rušení.

Ale přesto dokáže něco rozeznat – předně pod sebou stále cítí nekonečnou hlubinu a tichá fialová světýlka, která patří Hlasům… po Temnotě a tvorech Sféry není ani vidu ani slechu. To je jen dobře… snad tak velké množství elfů Cizincův druh odrazuje.
Kaedor pohlédne na krystal – je to čirý bod i v tomto světe… místo soustředění energie, které posiluje nejrůznější smysly mágů… jak sama ví, na studování magických sil je možno použít nesmírně široké spektrum nástrojů.
Svýma novýma očima však může rychle poznat, co mu dodává energii, kterou právě mění v teplo a vibrace… a co nejspíš zpozoroval čaroděj Taklain.
Největším zdrojem toho všeho je skutečně ona – její obrovská a přeci spoutaná síla poznamenaná nejrůznějším utrpením skutečně musí dohánět tak jednoduchou věcičku k bláznění.
To však není vše. Všimne si, že tok energie do krystalu je smíchán s tou podivnou fialovou energií, která je vlastní Hlasům… je to drobný vliv, ale přeci ho tam vidí.
Ona samotná se jejich poznamenání z větší části zbavila… takže za tuhle příměs v toku energie nemůže být zodpovědná. Někde v blízkosti je něco, co rezonuje zlomkem moci Hlasů… ale nedokáže rozeznat co nebo dokonce kdo to je.
Nemůže si však být jistá, že to je to, co Taklain ucítil. Stejně snadno mohl vnímat i jí samotnou… nebo naopak něco jiného, co zůstává jejím zvýšeným smyslům skryto. Je možné, že pro stromy nezahlédne les…
Skrz její nové vjemy se prodere docela obyčejný zvuk – konkrétně hlas elfského čaroděje Taklaina: „Dokážete z toho něco vyčíst? Jsem si jist, že to nějak souvisí s působením Temnoty…“

Snad to nedopadne jak vábnička

Věděla jsem moc dobře, jak tyto hry fungují. Problém byl, že kdysi elfská říše byla tak velká, že jakási politika nebyla potřeba řešit. Nikdo neřešil nějaké regulace, předpisy a tak dále. Možná proto jsem se dostala i k zakázaným magiím a podobně, přesto nyní? Elfská říše byla tak malá, že i když se nyní říkalo, že jsme svobodní? Věděla jsem moc dobře, že máme stažené obojky téměř až k zemi a většina elfů si to moc dobře uvědomuje. Hlavně tedy ti, kteří tu buď nebyli, nebo se nacházeli v takovém rozpoložení, že tu byli vyloženě za trest.

Už-už vypadal, že by mne opět hnal do postele, ale v tom zavolal jakéhosi Taklaina? Jméno mi nic neříkalo, ale dle vzhledu jsem mohla aspoň tak nějak poznat, že bude mladší, než já? Ne tedy, že u elfů je nějaký rozdíl mezi 200 a 300 lety, ale prostě to jakž-takž poznáme. Aspoň tedy já to tak poznám, pokud někdo nepoužívá magii, která ho omladí. Což… no, řekněme… bylo zde i dost možné.

„Těší mne mistře Taklaine,“ řekla jsem s postavením a nabídnutí ruky, kterou téměř přešel a já si tedy mohla opět s povzdechnutím sednout.
Podívala jsem se na mého hostitele, který využil mé nepozornosti a doslova zdrhl se slovy, že bych tomuto mágovi mohla jaksi pomoci. Držel jakýsi krystal a já ani nevěděla, co je tato hračka zač. Na detekci magií bylo tolik udělátek, že jsem zapomněla, na co která slouží. Leckteré magie sloužily na runy, další na čistou magii, další na tok energie…

„Můžete mi půjčit ten krystal?“ Zeptala jsem se krátce, neplánujíc na něj nějak šahat, protože buďme upřímní. Posledně, kdy jsem vzala magickou vábničku, tak skončila mezi Automatonem a mnou na kusy a bůh ví, jestli toto není nějaký rodinný artefakt.

Rukou jsem naznačila přede mne, pokud mi jej půjčil a pokusila se použít svou magii tak, abych viděla tok energie do krystalu. Pokud tento krystal dokázal vážně nějak přitahovat tyto anomálie a já mohla vidět ten tok? Nejspíše uvidím přesně, co myslí. (46)
Byla tu i myšlenka, že ten tok půjde přímo ke mne, ale… divila bych se? Asi ne.

Anomálie

Haykon se pousměje při její kritice a poznamená hbitě: „Vše je hra vlivu – a náš národ jí umí dobře hrát. Však díky tomu mohou čarodějové jako my nerušeně odhalovat tajemství světa. Je to rovnováha – a nutné zlo.“
Když se optá jeho, elfský čaroděj zaváhá a zamyslí se.
„Večeře na tenhle styl se pořádají většinou každý týden. Vždycky je nějaký hodnostář, kterého je třeba uctít nebo významný den v naší dlouhé historii, který je třeba připomenout. A je to výborná příležitost pro dvorský život. Já sám se účastním tak, jak mohu – je dobré být vidět. A navíc v dnešní době… Mezi elfy panuje hodně vyhraněných názorů – jak to řekla její Excelence… jsou to těžké časy.“
Nezdá se možné, že by tak konzervativní národ jako ten elfský mohl vůbec tušit, co jsou to vyhraněné názory… ale když Inkvizitoři zničili tolik jejich měst a ovládli tolik zřídel, dokonce i elfové se musí probudit z tisíciletého spánku a začít jednat.
„I když přiznávám, že mnoho užitku pro vás takové setkání nenese… a i když pevně věřím, že se stále ještě musíte zotavovat z toho, čím jste si prošla, hádám, že nechcete jen tak sedět stranou…“
Během rozhovoru se místo po boku Kaedor uvolnilo. Haykon vypadá, že se bude rovněž zvedat, když si nejspíš všiml jiného elfa, kterého přivolal:
„Mistře Taklaine!“

Kaedor je představen další elf – ale nyní ihned pozná, že je to čaroděj – a s trochou štěstí bližší jejímu srdci. Nezdá se příliš spokojený s tím, že tu musí trávit svůj čas – a podle jejího nového zraku má nezanedbatelné schopnosti.
Je oděný do jednoduchého oranžovohnědého roucha a pohrává si s čímsi, co připomíná malý magický krystal zasazený do zlatých obrouček.
„Mistře Taklaine, dovolte abych vám představil madam Kaedor di Valiora – přeživší Inkvizice a velice zkušená kouzelnice ze severu.“
Taklain jí nevěnuje příliš pozornosti, víc než zdvořilostní – jeho oči jsou fixované na krystal v jeho ruce.
„Ano – těší mě – pane Haykone, vnímáte zde také jakousi podivnou anomálii v tocích magie? Stopuji jí zde už celý večer a nemohu jí zpřesnit-“
Haykon, který nejspíš zahlédl kolem jít nějakého elfského šlechtice, kterého sám delší dobu uhání, se začne zvedat a omlouvat: „Promiňte – ale jsem si jist, že by vám mohla pomoci madam di Valiora.“
A s tím její průvodce zmizel. Taklain se usadil proti ní a v ruce převrací krystal – tu a tam k ní vzhlédne.
„Tyhle večeře běžně považuji za stěží víc než ztrátu drahocenného času – měli bychom raději pracovat na zvrácení škod Inkvizice a Temnoty…“
Tu a tam se za ním ohlédnou kolemstojící elfové, jako by řekl něco neslušného. Není žádný jiný národ zároveň tak moudrý a zároveň někdy tak slepý… svázaný tradicemi a zvyky stovek let.
Taklain nevyrušen pokračuje: „Ale možná, že dnes bude tato večeře k něčemu užitečná. Pociťuji tady v sále jakousi anomálii… v dnešní době je sice obtížné magii chápat… ale i tak mám dojem, že je tu něco velmi zvláštního.“
Velmi snadno to může být Kaedor samotná. Krom sebe totiž nevycítila na magické auře nikoho z přítomných nic zas tak zajímavého…
Avšak její setkání s Hlasy jí ukázalo, že je mnoho věcí a sil, které jsou nepostřehnutelné a projeví se jen nepatrně…
Snad její vlastní spojení s těmi cizími bytostmi není poznat…

"Elfové"

Netrvalo dlouho a začali sem chodit další a další, tvořící skupinky a různé větší skupiny, kde se řešilo více a více věcí, které mne moc nezajímaly. Byla to politika, ne magie. Tento sněm byl spíše o jakémsi srazu významných osob, aby si všichni potřásly rukou a vychválili svou práci. Možná lepší varianta vážně byla jít za tou druhou elfkou, která se hádala s Haykonem a aspoň se popovídat o něčem zajímavějším. Ale… aspoň něco.

Obecný ruch byl ale pomalu utišen v moment, kdy se ukázala elfská velvyslankyně. Krom typu magie, co ji obklopovala jsem ji nějak neznala. I ten typ mi připadal jiný, než jsem si jej pamatovala, protože ochranná kouzla nebyla většinou takováto, ale co. Nejspíše se magie zase posunula a byla možnost vytvořit více bariér než předtím. A to různou kombinací ostatních kouzel.
Pár slov, která byla přednesena… něco, jako krátké slovo vyšší rady mágů. Vypadalo to, že si vyloženě užívá tyto sněmy… tedy, nevypadalo a já se musela usmát do skleničky, kterou jsem měla před sebou a sama si dolila trochu nápoje.

Jak se dalo čekat, nikdo krom již poznaných si mne nevšímal a já možná byla i ráda, že nevyvolávám rozruch. I když odhalení mých očí by se o to asi postaral, že? Aspoň jsem se mohla najíst a dopřát si konečně nějaké dobré jídlo. I když samozřejmě většina elfů odmítala jíst maso? Já bych klidně i nějaké uvítala. Chápala jsem, že mezi druidy a těmi, kteří měli blízko magii života toto bylo trošku drastické, ale… díky mé časté přítomnosti u lidí jsem si na maso zvykla a oblíbila si jej. Nyní jsem ale jedla i toto… protože proč ne.
Poblíž se usadil Haykon, na kterého jsem otočila hlavu a prstem přejela přes sklenici. „Jídlo je samozřejmě dobré a pití též. Nějak jsem pozapomněla na to, jak náš druh dokáže být nudný a slova lidí, že dokážeme někoho zabít svojí rozmluvou se jen takovými sněmy potvrzuje,“ zasmála jsem se tiše a zahleděla se do sklenice. „Přesto je hezké být na místě, kde vás nechtějí aspoň mučit a zabít, to musím uznat… nemohu říci, že mi chyběly tyto sněmy, ale… je to rozhodně lepší, o tom není pochyb,“ hlavu otočila na něj a zeptala se: „A co vy? Jak často se takovýchto shromáždění účastníte?“

Společenská událost

Večeře brzy bude začínat. Mohla to být docela rutinní záležitost – elfové žijí intrikami a politikařením napříč stoletími… a takovéto večeře a sešlosti jsou perfektní příležitost utužovat vztahy a být vidět.
Je otázka, zdali její vlastní přítomnost a otázka jejího jména vůbec bude rozebírána. Jistě o jejím příchodu byla velvyslankyně zpravena – to ale neznamená, že jí bude vyjadřovat podporu nebo naopak se proti ní stavět, dokud se situace dále nevyvine.
Dřív by se mohla snadno ocitnout i v úzkém kruhu na vyvýšeném prostranství… ale teď bude muset poslouchat a uvidí se, zdali se k ní vůbec dostane něco užitečného… možná, že tohle všechno nakonec bude pouze ztráta času.
Brzy si rovněž uvědomí, že se ocitá ve společenské nicotě – zatímco kolem ní se neustále proměňují a promíchávají skupiny hovořících elfů a elfek podle neznámého vzorce, ona je ponechávána sama sobě.
Je to pouze tím, že jí neznají, nebo je v tom něco víc? Má pocit, že pozornost má – často cítí zraky elfů na sobě a tu a tam má dojem, že zaslechla své jméno… ale jistotu nemá.

Ale jak se elfové shromažďují a západ slunce se blíží, rozhovor se pomalu utišuje. Elfové se začnou usazovat a hledí k jedněm z dveří v očekávání.
Brzy bez představování či nějakého oznámení spatří tu, na kterou tu všichni čekají. Elfská velvyslankyně v Reyonu.
Při prvním pohledu na vznešenou postavu oplývající magií a skrytou do zelených šatů se smaragdovými šperky je jasné, že je to velmi vysoká šlechtična, která třímá hodně vlivu. Po ní vstupují v hovoru i další hosté – nejspíš pozvaní přímo velvyslankyní. Všimne si zejména Galiena, čaroděje Dubového dvorce a jednoho z elfských čarodějných vyslanců… ale i jeho lidského druha, pána z Halmien, královského čaroděje. I další člověk se účastní hostiny, dle oblečení vysoký šlechtic, nejspíš z královského rodu.
Krom nich vidí několik elfů, včetně komořího. Velvyslankyně zůstane stát u schodů před vyvýšeným prostranstvím:
„Vítejte a děkuji vám všem, za vaší oddanost našemu národu v tomto těžkém čase,“ pronese k hostům. Žádné další velké proslovy… dle všeho je tato večeře běžnou záležitostí. Velvyslankyni se dostane uctivého potlesku a poté už se všichni pouští opět do hovoru. Mezitím je roznášeno jídlo – na to, že elfové tradičně připravují pokrmy bez masa, dokáží být velmi nápadití.
Brzy poté, co začala jíst, si všimla, že při neustálém proměňování míst a proudění elfů po místnosti, se stalo, že se nedaleko od ní usadil Haykon a pozdravil jí: „Dobrý večer, madam Kaedor – doufám, že si zatím večeři užívate…“ řekl zdvořile.