Dobrodružství pod dohledem

Falmaar, Citadela, Královské zahrady
Úterý 6. července, soumrak až večer, polojasno
Naerys Ondoryon, Violet Rosier

Jakmile dívky opustily Citadelu, ihned v patách měly dvojici strážných.

Nočná symfónia

Záhrady už odpočívali vo svetle luny, stíchol chichot dvorných dám, bzučanie včiel, spev vtákov. Spánkom sklonili svoje hlávky voňavé kvety, oddychovalo každé steblo, každý lupeň. Len dupot dvoch párov črievičiek narúšal túto nočnú symfóniu. Dve mladé devy s lucernami v rukách sa chystali zahladiť trpkosť dňa veselým nočným dobrodružstvom. 

Chrám Iteo

Falmaar, Palác de Croix, chrám Iteo, pak Královské zahrady
Úterý 6. července, podvečer až večer, polojasno
Mathieu de Croix, Livia Thalon, Haryna
pak snad Naerys Ondoryon, Violet Rosier

Hostina s Dorionem a lady Narou byla zábavná, pravda poněkud oseknutá, neboť jak já, tak vévoda museli jsme být odpoledne už někde jinde. Já u tety Livie, a můj přítel na rodinné večeři u Prince Vaerona, otce princezny Rhae. Kdyby tomu tak nebylo, zřejmě bychom pili a hodovali až do pozdních nočních hodin, to se však nestalo.

Jakmile vážení hosté opustili náš palác, dál jsem si rychlou koupel, mírnou siestu, a pak jsem vyrazil koňmo směr Thalonský palác, kde mne už má rozmilá teta čekala i se svými dceruškami, jedno pěkné kvítko vedle druhého. Běžně bych si jejich chichotání užíval, ale teď jsem potřeboval pár rad od své tety ohledně možných mých kroků u dvora, abych si mohl zajistit společnost Princezny Naerys a půvabné Violet na co nejdelší dobu. Neboť nám všem bije srdce pro poezii a vše krásné. Díky dívenkám rozpustilým bylo obtížné zavést nějakou vážnější debatu o situaci na dvoře. Nakonec jsem však radu dostal, a nadšen jsem z ní nebyl. Jediná možnost, abych se mohl dvořit Princezně byla vstoupit do královských služeb, zřejmě jako diplomat. To ovšem znamenalo osobně navštívit Prince Vaerona, kterému se každý rozumný člověk raději vyhnul, mne nevyjímaje. Naštěstí teta Livia také naznačila možnost podplatit královského lovčího, a přidružit se k doprovodu Princezny na lovecký hrádek Ondoryonů, kdy stojí na břehu jezera Úsvitu.

Když jsem opouštěl v podvečer Thalonský palác, měl jsem vpravdě o čem přemýšlet. Udělal jsem si zajížďku do Pekařské uličky, kde jsem ráno viděl krásnou, přesto smutnou pekařku. V krámku tom jsem si koupil nějaké čerstvé pečivo, a dotyčné dívce nabídl místo služky v paláci de Croix, samozřejmě za daleko lepší peníz než jí dává pekař, poněkud váhavě souhlasila. Harynu jsem opustil s tím, že u majordoma vše zařídím. Nastoupit může třebas už dnes večer, komůrku bude mít připravenu.

Po návratu jsem Foyeho informoval o nové služebné, a dal jsi pořádnou vonnou koupel, pojedl lehkou večeři, načež jsem si oblékl slavnostní černý jacket s bohatou květinovou výšivkou, pod vestou samozřejmě široce rozhalená sněhobílá košile, u pasu kord, a vysoké kožené vyblýskané černé jezdecké holinky.

malovaná socha Itey před chrámem

Ve výborné náladě jsem zamířil do Královských zahrad, tentokrát pěšky. Cestou jsem se zastavil v chrámu Itey, bohyně lásky ve všech jejích podobách. Mám to místo opravdu rád, lze tam potkat zajímavé dámy, a je na co se koukat.

ústřední sousoší chrámu, Iteo svádí Paridona

Výzdobou chrámu totiž jsou povícero zpodobněné milostné avantýry bohyně se smrtelníky vyvedené v sochách, reliéfech i malbách, všude pak voní smyslné vůně. Chtěl jsem zapálit svíčku za své působení v blízkosti dvou múz, Princezny Naerys a lady Violet. A možná i lady Rhae, která by mne mohla výrazně pomoci se svým otcem, a možností mé královské služby.

další sousoší chrámu Iteo

Svíčka byla zapálena, pokochal jsem se uměním jež mne obklopovalo, a v omámené náladě a vesel vyrazily mé kroky do Citadely, konkrétně do Královských zahrad, kde byla šance potkat opět Princeznu a její přítelkyni, v což jsem doufal.

Předešlý děj

Falmaar, Citadela, Královské kolbiště a Palác de Croix
Úterý 6. července, pozdní odpoledne až podvečer, polojasno
Mathieu de Croix
Naerys Ondoryon, Violet Rosier
okrajově Henry Blackpool

Co se zatím odehrálo:
Baronet Mathieu de Croix pohostil vesele a bohatě svého přítele a syna lenního pána svého rodu, Vévodu Doriona Andaryona, spolu s Lady Narou Ogden. Opulentní hostina byla poněkud kratší, protože všichni zúčastnění měli další odpolední program. Baroneta Mathieua čekala návštěva u jeho tety Livie de Thalon v paláci hraničářských hrabat, a Vévodu Doriona zas večeře se strýcem Vaeronem a jeho rodinou.

Mezitím Princezna Naerys podporovala svou přítomností přítelkyni jejímu srdci nejbližší Lady Violet Rosier, která zas byla oporou svému snoubenci siru Henry Blackpoolovi v jeho vstupním klání s veteránem Černé legie sirem Valiantem. Vstup do legie by Henryho pozdvihl ve společenském žebříčku, avšak dalo se i očekávat, že pak jeho životu přibude na zhýralosti, neboť rytíři Černé legie s potěšením vymetají všechny putyky a bordely.

Sir Valiant využíval svých letitých bojových zkušeností, a tak bez nějakého velkého úsilí svým dobrým vedením koně několikrát dřevcem zasáhl mladíka do štítu, Henry se však zatím v sedle udržel. Pak ale mladík chtěl rozhodnout, ale kůň jeho v rozhodné chvíli klopýtl, tím pádem dopadl na udusanou zem. Valiant také sesedl, a vzal si obouruční obrovský meč, který jakoby se ihned stal součástí jeho těla. Sir Henry se ozbrojil mečem a štítem. Chvíli se rivalové jen oťukávali, pak mladík zkusil rychlý útok, ale veterán legie bravurně dokázal krýt se obrovským mečem, už to jasně ukázalo jeho mistrovství. Pak přešel do protiútoku, a doslova přibil sira Blackpoola k zemi strašnou ránou, která roztříštila štít pod nímž se mladík kryl. Ten odhodil trosky štítu, a levá ruka jej evidentně hodně bolí, možná je i nějaká kůstka tam zlomena. Violet vykřikla zděšením. Henry ustoupil, a Valiant mu to umožnil, být to v boji mohl přijít smrtelný zásah veteránovy zbraně. Henry podniká skvělý útok, zřejmě z posledních sil, ale veterán stejně bravurně odráží, pak ještě několikrát, nakonec při jednom z dotěrných útoků, Henrymu podklouzne noha, a Valiant úderem na krk, který však nedopadne, vítězí.
Přestože mladý dobrodruh prohrává, Princ Daemon pokládá zkoušku za úspěšně splněnou, s tím že Henry ještě bude muset cvičit, aby své chyby odstranil. A ano levá ruka Henryho je nalomena. Princ Daemon táhne své kumpány kamsi ten výborný boj oslavit, a tak se Henry s již ovázanou levicí loučí s Lady Violet, která je notně zmatená.

Henry je i přes zranění zdá se naprosto šťastný, vždyť v boji s excelentním bojovníkem úplně nepropadl, avšak surovost boje Violet naprosto ochromila, pro její éterickou povahu toto je prostě nepochopitelné. Šťastná tvář Henryho jí naprosto mate, navíc byla s ním zasnoubena před pěti lety, a to byl ještě také snílkem co chtěl poznávat svět, nyní jakoby to nebyl ani on. Až bolestně se drží své přítelkyně, když s nuceným úsměvem propouští svého snoubence, který míří s Princem a černými legionáři pravděpodobně do nějakého bordelu...