Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Na útěku

Příspěvků: 21


Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč S.T.A.L.K.E.R. je offlineS.T.A.L.K.E.R.
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Horkas je offline, naposledy online byla 19. září 2019 21:48Horkas
 Postava Gwenda je offline, naposledy online byla 19. září 2019 23:39Gwenda
 Postava Yuven je offline, naposledy online byla 18. září 2019 16:39Yuven
 Postava Fedron Sitl je offline, naposledy online byla 19. září 2019 15:22Fedron Sitl
 Postava Kornik je offline, naposledy online byla 06. září 2019 20:24Kornik
 
Fedron Sitl - 18. září 2019 13:29
druid3961.png

Posun vpřed



"Fedron," představím se taky goblinovi, zatímco hlučně usrkávám horkou polévku.
Hovor moc neplyne, přes náznak Horkasovy snahy, ale to teď vůbec nevadí. Na povídání je vždycky času dost.

Po příchodu Pavouka mě na chvíli dost rozhodí Gwendin přístup k převlékání. Zírám na její nahý zadek a vykláním se z lavice, abych zahlédl více z toho, jaká má prsa. Naštěstí mi hned v následující vteřině dojde, co dělám, a dál se dívám už jen docela nenápadně. Snad.
Rozhodně si z Gwendy vezmu příklad, vstanu od jídla, vyberu si něco pokud možno pohodlného a praktického a také se ihned převleču, jen poodejdu alespoň o stůl dál. Těch hadrů z dolu mám dost a přese všecku mou snahu to u potoka vyprat, je z toho pořád cítit pajšl.

Cítím se v oblečení, tedy opravdovém oblečení jako znovuzrozený, s úsměvem se vrátím ke svým společníkům a pokračuje v jídle zvědavě čekám, co Pavouk odpoví.

Ano, co po nás chceš?
A co bude jako druhý chod? Má miska je prázdná!
 
Gwenda - 13. září 2019 09:59
gwenda28480.jpg

Jako z pohádky



Hranice. To slovo mě potěší. Nejsme nijak daleko, takže jsme nakonec běželi poměrně správným směrem. Teď jenom zvládnout ten zbytek, což s tou ženskou za zády bude obtížnější, ale příležitost se vždycky najde.

Víc z hostinského nedostanu, protože se vrátí Pavouk. Nechám to být a vlezu si ke stolu s ostatními. Ulomím si kus chleba, nacpu si ho do pusy a jak pomalu žvýkám hrabu se v pytli s oblečením. Netrápím se tím, že by mě někdo mohl okukovat. Ty hadry toho stejně příliš nezakryjí, takže se začnu oblékat rovnou tam a bez špetky studu. Vyberu si kalhoty, ty jsou praktičtější než sukně. K tomu halena, opasek a boty. Ano, boty. Konečně se zbavím těch onucí a připadám si znovu jako člověk. Už jsem na sobě měla i lepší věci, ale ten rozdíl oproti vězeňským hadrům je tak velký, že si přijdu jako znovuzrozená.

"Takže co po nás chceš?" přejdu rovnou k věci, přitáhnu si misku s vývarem a pustím se konečně do jídla.
 
Storyteller - 11. září 2019 17:15
velkvaprvec_636761494498782459.jpg
"Polévka je taky pro vás" pronese lhostejně hostinský. "Tady se to jmenuje Všeroves, estli se vydáte kousek po cestě tak narazíte na takovej starej mlejn a rozcestí který vás buď navede na hranice nebo k lesním cestám..." odpoví na Gwendinu otázku.

Po několika minutách se zpátky dostaví Pavouk. Před vás hodila dva pytle. Jeden s s oblečením pro pány a druhý pro dámy, všech velikostí. Oblečení je jednoduché, spíše cestovní, aby jste dobře zapadli.

Pavouk si nakonec přisedne ke stolu ale polévku si nedá.
 
Horkas - 01. září 2019 15:44
imageurl2941.jpg

Teplo a pohodlí



Cesta trvá snad hodinu a já už se těším až vzpadneme z téhle proklaté zimi. Vidím před sebou jen misku horké polévky a židli, na kterou se budu moci svalit. Žaludek mám tak prázdný, že začal naříkat a požírat sám sebe a celé tělo mě bolí jak po maratonu. Netrvá to dlouho a dostaneme se do vesnice. Ani nestačím zareagovat a ta Zlatovláska zmizí hlouběji do vesnice. Než stačím cokoliv poznamenat, tak se před námi zjeví dveře do místního hostince a my vstoupíme dovnitř.

Lokál je to malý avšak útulný. I když teď je útulné všechno. U jednoho stolu sedí malý, jako chlapec vysoký zelený mužík v podobných šatech, jako máme my. Šťastlivec se sem dostal před námi. Jako první se ke stolu vrhne naše Květinové dítko s Boby. Já neváhám a hned je následuji. U stolu už je bohužel jen jedno volné místo a to přenechám té, která s kaštanovými vlasy a přitáhnu si vlastní židli. Sakra ta je nějaká těžká... Pomyslím si a hned se na ní svalím. Šťasten, že konečně sedím si také objednám polévku a během čekání se otočím ke skupině. "Tak jak jste se vlastně dostali do dolů?" Pokusím se začít hovor a jen tak mimochodem směrem ke Goblinovi prohodím "Mimochodem já jsem Horkas."
 
Gwenda - 29. srpna 2019 15:15
gwenda28480.jpg

V hospodě



Cestou přemýšlím o tom co po nás může ta ženská vlastně chtít a na kolik nás zná. Zatím to vypadá, že ví jenom o tom, že jsme zdrhli z dolů, ale o tom kdo konkrétně jsme informace nemá, ale může to být jenom přetvářka. Nehodlám to zatím nijak řešit a dávat najevo, že by mě to snad mohlo rozhodit. Už tak má moci nad námi víc než by se mi líbilo.

Konečně dorazíme do hostince. Goblina přehlédnu jak krajinu. Jídlo mě láká a žaludek se hned ozve jak se dožaduje stravy, ale chci využít toho, že tu Pavouk není. Nejspíš bude stejně spolčená s hostinským, ale třeba se nebude dávat tolik pozor na hubu. Rozhodně se to vyplatí zkusit. Takže místo abych si šal sednout jdu rovnou za chlapem který tu obsluhuje.

"Zdravím, můžete mi říci jak se to tady jmenuje a co je dál po silnici?" začnu vyzvídat kde přesně jsem se to ocitla.
 
Fedron Sitl - 29. srpna 2019 11:37
druid3961.png

Setkání s goblinem



Zelený povrch těla jsem měl vždy spojenou spíše se šupinami nebo alespoň peřím. Hleďme, goblin. V zástěře. Pousměju se nad cestami Osudu.
Párkrát jsem ho, myslím, v dolech zahlédl. I když klidně jich tam mohlo být více a rozlišování podob u jiných ras je vždy trochu složitější, všichni se zpočátku zdají být stejní. Statný chlapík, když musel. Bez dozorce za zády poloviční. Jako my všichni. I ty ženské makaly jako statní chlapíci, když to bylo nutné. Hnusná zkušenost. Snad bude v pavoučí síti lépe.

Je-li u stolu dost místa pro nás všechny, jdu si bez váhání přisednout. "Zdravím! Pavouk nám šel utkat nějaké lepší oblečky. Tu polévku můžu dostat taky?" voní dobře, byť je cítit, že je část zeleniny, ze které je, nebyla zrovna nejčerstvější. Kdo by si teď vybíral, že?




 
Kornik - 28. srpna 2019 16:59
gob37907.jpg

Goblin Kornik


Do čehopak jsem to spadl? Napadlo mě poněkud opožděně, když před mě hostinský položil misku s polévkou. Jasně, nad tímhle jsem se měl pozastavit už před nějakou chvílí, jenže při úprku k svobodě od věčně shrbeného hřbetu, na který dopadaly rány karabáče jsem nehodlal zastavit jak své nohy, tak mysl upřenou k horizontu. Dokonce jsem skoro bez rozmyslu okamžitě souhlasil s pozváním lidské ženy, ne že bych měl zrovna moc na výběr, zabít mě v nynějším stavu by pro ni nepředstavovalo problém. Ani by nemusela slézt z koníku, jen hezky šipka mezi moje hezký očka, a i když by mé reflexi dokázali jistě včas zareagovat, o vyčerpaném těle jsem o tom značně pochyboval. A kdo by odolala nabídce najíst se, smýt ze sebe špínu a odpočinout si? Nikdo, kdo si prošel tím, co já.
Už jsem se chytal s chutí a úsměvem obejmout misku dlouhými prsty, když do hostince přišla čtveřice dalších pracantů z dolu, jak prozrazovala zástěra a vlastně celé jejich vyzření. Copak po nás bude ta roba chtít? Pět trestanců. Bez dalšího zdržování jsem pozvedl misku a vypil polévku. Byla horká, samosebou, ale hlad dělal své, a tak během okamžiku skončila všechna v mém lačném žaludku a následně lžící jsem seškrábal ještě i to málo co zůstalo na dně misky, kterou jsem hned na to odsunul stranou. „Ještě,“ promluvil jsem hlubokým hrdelním hlasem směrem k hostinskému a teprve potom jsem svůj pohled stočil zpět k čtveřici. Všechno lidi, povzdechl jsem si skoro i ve skutečnosti, přesto ale mé oči se spíše soustředili na dvě člověčí ženy. Ty zástěry jim slušely ale rychlá představa jak stojí bez nich. Korniku, pár desítek minut jsi z dolu a už… Pokáral jsem se hned za to v duchu, na takové hlouposti teď nemám čas. „Ta zlatovlasá fešanda, Pavouk, je tu s vámi nebo vás jen nasměrovala?“ Zeptal jsem se jich na to jedíné, na co mi jsou schopni odpovědět a urval jsem si kus bochníku chleba, který jsem začal přežvykovat jen trochu zažloutlými zuby. Naštěstí jsem nebyl v dolech tak dlouho, abych musel navštívit kováře, aby mi je všechny s kleštěmi vytrhal.

Vyšší goblin, výškou jsou stejně velcí jako zhruba trpaslíci. Kornik je vysoký okolo 140 cm (pokud tedy nejsou zde trpaslíci menší,) vyhublé, byť svalnaté postavy.
Obrázek
 
Storyteller - 28. srpna 2019 11:56
velkvaprvec_636761494498782459.jpg

Goblin



Pavouk se ďábelsky usmála, když vás slyšela "Přijmout" její "nabídku". Hlavou vám naznačila směr a kůň se pomalu rozešel. Vydáte se tedy za Pavoukem a jejím vraníkem, který šel bok po boku koni, na kterém jela. Občas otočila hlavu, aby vás zkonrtolovala, jinak vůbec nemluvila.

Každý má o významu slova “kousek” zcela jistě jiné představy. Ale že cesta potrvá skoro 40 minut asi nikoho nenapadlo. Mezi tím se lehce sešeřilo, takže jste si mohli udělat obrázek, kolik je vůbec hodin.

Od hostince není slyšet žádný povyk. Těsně před hostincem Pavouk seskočila z koně a pak i s druhým pomocí tlesknutí poslala kamsi za hospodu. Pak se otočila na vás a široce se usmála. "Půjdu ještě kousek do vesnice, sehnat vám nějaké to oblečení. Vevnitř na vás bude čekat jídlo, koupel a ještě jeden vězeň na kterého jsem narazila těsně před vámi. Tak prosím"

Ukáže rukou k vchodu, a záhy se pomalým krokem vydá dál po cestě.

Ve vnitř hostince není nikdo kromě goblina v otrhaných hadrech sedícího u houbové polévky, a hostinského který zrovna na stůl pokládá několik dalších talířů s polévkami a bochníky chleba, Hostinský neřekne ani slovo a jen vás lhostejným gestem přizve ke stolu.
 
Fedron Sitl - 26. srpna 2019 12:45
druid3961.png

Překvapení



Ona myslela sníst a zabít toho koně? Takového koně? Došlo mi to až s odstupem, tak na to naštěstí nemusím reagovat. Pomalé vedení se leckdy hodí. A co na tom, všichni jsme ve stresu a s nárokem být úplně mimo.
Horkas. Pan Neprůhledný, zdá se mi. Chová se tak, jak je pro něj právě výhodné. A to je teď výhodné pro nás všechny. Ruku přijal s úsměvem a to beru. Úsměv mu oplatím a lehce kývnu hlavou. Ať jsme jací chceme, jsme na stejné lodi.
Stejně jsme my čtyři měli nehorázné štěstí, takhle zmizet z vyhlášené věznicotáboromárnice.

Zatímco spřádám plány na co nejskrytější cestu krajinou, vynoří se ze zatáčky blonďaté překvapení. Asi i na chvíli přestanu žvýkat žitník, když začne mluvit.
Sakra! To mi tak scházelo... jak já nesnáším autority! a teď je tu nějaká mladá panička, která mi chce (a bez obtíží může) poroučet. To je snad horší než poslouchat dozorce. Podle té legrační přezdívky je možná ještě mladší, než vypadá.
Rozostřeným zrakem se rozhlížím po okolí. Jsou tu hojně elementálové? Nemohl by kůň té dámy někde náhodou klopýtnout? Nějaký ten lesík, kam vede pěšina?
Já chci do lesa!!!

Vím, že jsem nic z těch pochyb teď nedokázal skrýt. Na to bych musel být v lepší kondici. Teď, slabý a hladový, mám sebekontrolu napůl vypnutou. Jenže na pochybách v naší situaci není vůbec ale opravdu vůbec nic divného. A máme co ztratit? Leda boty, kalhoty a zástěru.

Kouknu na Gwendu, Horkase i Yuven, a když slyším souhlasy prvních dvou, je to úplně jasné. Dokonce se projeví ta druhá polovina sebekontroly, takže odpovím bez arogance, jízlivosti, vzteku, ale vlídně a vděčně: "Děkuji za vaši nabídku, paní, také půjdu s vámi. Nové oblečení opravdu potřebujeme. A pokud myslíte, že je něco, s čím vám můžeme pomoci na oplátku, pokusím se o to."

Proč se vlastně říká z bláta do louže? Vždyť dostat se z bláta do louže je vlastně dost fajn! Doufám.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.063268899917603 sekund

na začátek stránky