Přesun na další poradu

Po oslovení se otočím tím směrem. Dojde mi, že na mě mluvila Riley. Dokonce i pochytím, co mi říkala. Přikývnu a usměji se na ni krátce.

"Díky, Riley, máš pravdu, stavím se pak za tebou," souhlasím s jejím nápadem.

Přiznávám se, že by mi Riley mohla klidně říkat nákupní seznam potravin v makarónštině a rozuměla bych tomu asi tak stejně jako když jsem poslouchala seznam věcí, co by měla Mal a spol sehnat. Jediné, co si zapamatuji byla žabí nohy, protože prostě je to jedno z těch sousloví, co nečekáte, když se bavíte o vesmírné lodi.

Rayův pohled, který na mě upře, mě opravdu znervózní. Naposledy, když jsem tenhle pohled viděla, se neděli pak vůbec hezké věci. A tak se ani nesnažím nějak situaci odlehčit, nebo nedej bože ho nebrat vážně.

"Samozřejmě," přikývnu proto hned, co mi přikáže, abych šla hned s ním. Jakmile vidím, že se Ray zvedá, napodobím ho, ačkoliv nekopíruji jeho vážný a přeměřující pohled. Na kapitánky další příkaz, taky jen přikývnu.

"Nelly, pojď, půjdeme, hm?" pronesu mírným tónem k slečně, která teď nejspíš ležela v mysli celé posádce. Natáhnu k ní ruku, abych jí jemně stiskla rameno na povzbuzení. Záleželo na ní, jestli se nechala.

"Hned tam za vámi dojdu," řeknu pouze ke zbylé trojici a pohledem se zastavím krátce na Jarrodovi. Zaváhám, zda jej nepožádat o doprovod, ale pak to nechám být. Pokud si tak Nelly neřekne sama, odvedu jí k jejímu pokoji bez další společnosti.

Vesmírná taxi služba

posádka Jitřenky

Hovor se stočí směrem, který znamená, že jsem měla pravdu. Tohle zboží je víc než jen kradené. Je kradené, něčím speciální a ještě k tomu nejspíš ilegální. Nebo jen Raynor má rád drama. Těžko říct. Lupnu krátce pohledem po té naší dočasné kuchtičce a lehce se ušklíbnu.

*Kdo by to byl řekl, že takové škvrně může tolik rozvířit vody?*

"Plujeme ke Gernewallu zatímco mluvíme," brouknu směrem k Jarrodovi, když se mě snaží popohnat v mojí práci. Neochotně se přestanu opírat o židli a vhodím si posledních pár kousků Juuty, co jsem měla v ruce, do pusy. Pak poplácám Riley po koleni a plynule se z toho zvednu. Stejně už se všichni zvedají.

"Jdeme dělat zázraky a nemožné, sluníčko, nech si na mě otevřenou linku, budeme si spolu teď hodně povídat," pronesu s úšklebkem, který věnuji pro změnu tomu se věčně vážně tvářícímu Rayovi.

Usoudili, že nepotřebujeme znát okolnosti toho tajemného nákladu. Však ono to z nich vypadne. A jestli něčemu věřím, tak tomu, že Mallory nás nepodrazí. Pokud z toho vyždímáme víc, rozdělí se. A tak jdu splnit přání snad všech na téhle lodi a dopravit nás co nejrychleji k našim přátelům na Gernewall.

Porada

Starostlivě se podívám na Nell, ale nevypadá, to že teď svému okolí věnuji příliš pozornosti.

"A zatím, co to řešíme, můžeme už být na cestě do Přístavu." Dodám na vysvětlenou a následuju Mal a Raynora do ošetřovny.

Jeden velký problém

"A je vůbec něco, co nepotřebujeme sehnat, aby loď byla zase funkční?" postesknu si. Tedy, skoro si postesknu, tohle je zkrátka už jen smířený povzdech okořeněný cynickým úsměvem. "Děkuji, Riley, nahraješ mi to na můj tablet, prosím?" požádám ji. "Buď teď prosím po ruce Veze, váš jediný úkol je teď dostat nás, co nejrychleji do Gernewallu," rozdám rovnou další úkoly.

Ohledně našeho nákladu se to nakonec zdá ještě komplikovanější, zbystřím, když se začne Ray vyptávat na barvu té látky a oficiálně se mi to přestane líbit. Do čeho jsme se to zapletli? Byla bych vděčná, kdyby to aspoň jednou bylo jednoduché. Ale očividně je to příliš okázalé přání a já už narozeniny měla.
"Chci mít vyřešené, co budeme dělat dál ještě než přistaneme v Přístavu, Jarrode," nesouhlasím se svým pobočníkem. Mám Jarroda sice ráda, ale jedno mi to vskutku nepřipadá. "Fajn. Margie, dohlédni na to, aby se tady náš černý pasažér vrátil do své ubikace," brouknu k doktorce, zatímco se po vzoru Raye zvedám. "Platí, co jsem řekla, Nell. Nevystrčíš od tam nos, dokud neřeknu já nebo Jarrod jinak, jasné?" To není přání, to je příkaz. Pro bezpečnost všech.

Poté kývnu na Raye, že můžeme jít. Čím dříve budu vědět, o co tu zatraceně jde, tím dříve si můžu dát svoji sklenku whisky. Na nervy. A tak.

Porada

Je zvláštní, jak se někteří bojí sednout si ke mně zády. Nevím, čím jsem si tohle zasloužil, vždycky se snažím s ostatními vyjít za dobře. Ale možná jsem zase jen příliš vztahovačný... Usměji se pro sebe.

Opírám se s hrnkem v ruce ležérně o linku a sleduji poradu. Plán je jasný, k němu nikdo žádné výhrady nemá a pak se diskuze stočí směrem k našemu lupu, což osobně nepovažuji za příliš produktivní.

Když se Raynor postaví, hodím do sebe zbytek obsahu hrnku a poprvé za celou sešlost promluvím. Promluví ze mně zástupce kapitána, jedna z rolí, kterou na Jitřence musím čas od času na sebe vzít.

"Diskuze o kořisti můžeme vést cestou k Přístavu. Sice mě taky zajímá, co teď máme v břiše Jitřenky, ale dokud neopravíme motory, tak nám může být jedno jestli jde o biologický odpad nebo superdrahou drogu, hm?" Podívám se na Mal a pak Vegu. Jen takový drobný návrh z mé strany.


Pokud pak nastane přesun na ošetřovnu, připojím se k němu, někdo mezitím může uvést loď do pohybu.

Nepokoj

Můj soustředěný pohled se pomalu přesunul z Nelly na Margie. Která tenhle můj výraz znala jako "smrtelně vážný, nemám náladu na vtipy, protože se něco posralo." Ostatní viděli jen nehybný, kamenný výraz.
Tak napůl jsem doufal, že je to nějaký omyl. Že je to prostě jen...náhoda. Ale když se zamyslím nad tím, jak Federační osádka reagovala na naši malou krádež...zatraceně.

"Margie, zaveď mě k tomu. Musím si to prohlédnout. Kapitánko, měla byste jít s námi. Jesli je to to, co si myslím, je tu pár věcí, které vám musím říct," měl jsem před ostatními mlčet, neměl jsem se Margie ptát takhle otevřeně, měl jsem počkat, až kapitánku odchytím sám. Ale příval vzpomínek s tou věcí spojených mě prostě vykolejil. A nebo začínám rezavět.

Pomalu jsem vstal, oči klouzající s jednoho člena posádky na druhého. Hlídal jsem si zejména Nelly a Cressidu. Nevěřil jsem ani jedné. Jeden špatný pohyb...