Zpátky ve svém kajutě

Nevím co tu projednávají, neposlouchám je. Jsem stále ponořená ve svým myšlenek. Jenom mi je jasní, že se to nějakým způsobem dotýká mě. Což mě nijak nepřekvapuje. Často to tak je a i když je to stále trochu nepříjemné tak jsem si již na to docela zvykla.
Nakonec jejich rokování končí. Nebo se spíše přesouvá jinam. Někam kam já nejsem pozvaná. Další již tradiční věc v mém případě a také mi to nijak nevadí. Ráda budu teď chvíli sama. Potřebuji přemýšlet o hodně věcech.

Doktorka mi položí ruku na rameno a já se beze slova zvednu. S hlavou sklopenou a s rukama v kapsách přeťapkám do své kajuty. Počkám až se za mnou zavřou dveře a lehnu si postel. Oči upřu do trochu oprýskaného protinárazového nátěru nad sebou a čekám až se něco změní.

Přesun na další poradu

Po oslovení se otočím tím směrem. Dojde mi, že na mě mluvila Riley. Dokonce i pochytím, co mi říkala. Přikývnu a usměji se na ni krátce.

"Díky, Riley, máš pravdu, stavím se pak za tebou," souhlasím s jejím nápadem.

Přiznávám se, že by mi Riley mohla klidně říkat nákupní seznam potravin v makarónštině a rozuměla bych tomu asi tak stejně jako když jsem poslouchala seznam věcí, co by měla Mal a spol sehnat. Jediné, co si zapamatuji byla žabí nohy, protože prostě je to jedno z těch sousloví, co nečekáte, když se bavíte o vesmírné lodi.

Rayův pohled, který na mě upře, mě opravdu znervózní. Naposledy, když jsem tenhle pohled viděla, se neděli pak vůbec hezké věci. A tak se ani nesnažím nějak situaci odlehčit, nebo nedej bože ho nebrat vážně.

"Samozřejmě," přikývnu proto hned, co mi přikáže, abych šla hned s ním. Jakmile vidím, že se Ray zvedá, napodobím ho, ačkoliv nekopíruji jeho vážný a přeměřující pohled. Na kapitánky další příkaz, taky jen přikývnu.

"Nelly, pojď, půjdeme, hm?" pronesu mírným tónem k slečně, která teď nejspíš ležela v mysli celé posádce. Natáhnu k ní ruku, abych jí jemně stiskla rameno na povzbuzení. Záleželo na ní, jestli se nechala.

"Hned tam za vámi dojdu," řeknu pouze ke zbylé trojici a pohledem se zastavím krátce na Jarrodovi. Zaváhám, zda jej nepožádat o doprovod, ale pak to nechám být. Pokud si tak Nelly neřekne sama, odvedu jí k jejímu pokoji bez další společnosti.

Vesmírná taxi služba

posádka Jitřenky

Hovor se stočí směrem, který znamená, že jsem měla pravdu. Tohle zboží je víc než jen kradené. Je kradené, něčím speciální a ještě k tomu nejspíš ilegální. Nebo jen Raynor má rád drama. Těžko říct. Lupnu krátce pohledem po té naší dočasné kuchtičce a lehce se ušklíbnu.

*Kdo by to byl řekl, že takové škvrně může tolik rozvířit vody?*

"Plujeme ke Gernewallu zatímco mluvíme," brouknu směrem k Jarrodovi, když se mě snaží popohnat v mojí práci. Neochotně se přestanu opírat o židli a vhodím si posledních pár kousků Juuty, co jsem měla v ruce, do pusy. Pak poplácám Riley po koleni a plynule se z toho zvednu. Stejně už se všichni zvedají.

"Jdeme dělat zázraky a nemožné, sluníčko, nech si na mě otevřenou linku, budeme si spolu teď hodně povídat," pronesu s úšklebkem, který věnuji pro změnu tomu se věčně vážně tvářícímu Rayovi.

Usoudili, že nepotřebujeme znát okolnosti toho tajemného nákladu. Však ono to z nich vypadne. A jestli něčemu věřím, tak tomu, že Mallory nás nepodrazí. Pokud z toho vyždímáme víc, rozdělí se. A tak jdu splnit přání snad všech na téhle lodi a dopravit nás co nejrychleji k našim přátelům na Gernewall.

Porada

Starostlivě se podívám na Nell, ale nevypadá, to že teď svému okolí věnuji příliš pozornosti.

"A zatím, co to řešíme, můžeme už být na cestě do Přístavu." Dodám na vysvětlenou a následuju Mal a Raynora do ošetřovny.