Zavětři stopu

Jako vždy, i teď jsem trval na tom, aby mohl být uasazený na místě, které bylo zády otočené ke zdi. Upíjel jsem z plechového hrnku kouřící syntetickou náhražku kávy a naslouchal briefingu. Pravda, nebyl to pravý vojenský briefing, na to tomu pár věcí chybělo, ale změna je život, jak se říká.

Svůj úkol jsem přijal stoicky, nebylo co k tomu dodat, pouze jsem přikývl. Gernewall měl však vcelku vcelku striktní zbraňové regule a pokud existovala možnost přítiomnosti Federace, musel jsem být extra opatrný. Nicméně neozbrojený do toho taky nejdu. Kapitánčin kontakt jsem neznal, nicméně bylo třeba předpokládat, že to bude něco...ošemetného.

Pistoli, něco skladného. Walther? Nůž, to bezesporu. Granáty? Možná, jeden s nimi nikdy neví...

Něco v hlášení Margie mě však vytrhlo z přípravy seznamu. "Alternativní využití.... Vojenské složky.... Nelly ji poznala...." Světlé, doteď nesoustředěné oči se náhle velmi pronikavě upřely přímo na dívku, schoulenou do sebe.

"Margie...bude to asi zvláštní otázka, ale pobav mě. Jakou barvu měl ten roztok?" Prohlásil jsem pomalu, oči přitom nespouštějíc z našeho černého pasažera.

Je možné, že by...ne...ne, to by byla příliš velká shoda náhod...

Zasedání

všichni na Jitřence

Sedím na židli se stehny přitaženými k hrudníku a pažemi si objímám holeně. Pohled mám upřený na zem abych se nemusela na nikoho dívat jenom když se ozve moje jméno ještě víc se schoulím do sebe. Snažím se poslouchat o čem se tu baví, ale nedokáži se soustředit. Pořád musím myslet na to co se stalo na ošetřovně. Na ampulky s fialovou tekutinou. Hodně mě to rozhodilo.
Nečekala jsem, že tohle ještě někdy uvidím. Že to zažiji, ale stalo se. Je to tady. Jenom kousek odsud a nevím co s tím. Mám to nechat být? Měla bych, ale chci to? Právě tím si nejsem vůbec jistá, ale možná... Možná je tu jistá šance, že bych to mohla využít ke svému prospěchu. Doteď jsem nad tím nepřemýšlela, protože jsem nečekala, že se někdy s tou chemikálii znovu potkám, ale mohlo by to fungovat. Opravdu mohlo. Musím to pořádně promyslet. Nic neuspěchat. Opatrně. Krok za krokem.

Stále jenom nehnutě sedím. Nic neříkám protože se mě nikdo na nic neptá a na nikoho se nedívám protože to nepotřebuji. I tak cítím obavy a nepřátelství vůči mně.

Samé komplikace

Margie si vezme slovo jako první sotva jej předám. Pozoruji ji a čekám, co z ní vypadne. "Alternativní využití," zopakuji po ní. Tohle se mi nelíbí. A o to více, když v téhle souvislosti zmíní Nelly. Zamračím se a nedůvěřivě na černou pasažérku pohlédnu, ani se nesnažím skrývat své znepokojení a nelibost nad tímto zjištěním.
"Dobře. Ale s Victorem se spoj až opustíme Přístav, bude to tak jistější," souhlasím nakonec s Margie. Dokud budeme sedět prakticky neschopní letu v Gernewallu, byli bychom jednoduchým cílem. S tichým zamručením si nakonec povzdechnu a promnu si kořen nosu, krátce pohlédnu i na Jarroda.

Nikdy to nemůže být jednoduché, co?

Zasedání

všichni na Jitřence

Zvednu oči ke kapitánce až po jejím odkašlání si. Myšlenky mě táhly jinam, jako se tomu občas stávalo, když přede mnou leželo něco komplikovaného a já musela jen tápat. Raději jsem měla věci, kdy jsem si byla jistější v kramflecích.

Těkám postupně po lidech, co dostanou svoje úkoly. Při tom svém se mírně opět ošiji, ale přikývnu. Je třeba zapnout ještě několik testů a možná si ověřit některé informace, ale... jak to mohlo vysypat z rukávu? Pohledem se zastavím krátce na Nelly. Napomenu se a odvrátím zrak jinam. Ještě chvilku a začnu ťukat nohou do země jako nějaký feťák. Po nekonečně dlouhé době - aspoň pro mě - dá Mallory prostor pro otázky, a tak zvednu ruku, abych na sebe upozornila.

"Mal, k té látce," začnu a položím si dlaně na kraj stolu. "Věřím, že Victor se nás nesnažil nijak zneužít a že to opravdu chtěl použít jako léčivo. Ale myslím, že ta látka má i alternativní využití. Pravděpodobně vojenské, nebo pro policejní složky."

Podívám se na Jarroda, jestli se mnou souhlasí a pak zase na Mal.

"Nemám jak to otestovat a k spisům na tohle téma se jen tak nedostanu. To bych musela být někde u počítače Federace nebo u firmy, co jí testovala. Ale... Nelly ji poznala," dodám i s vysvětlením, jak to, že mě vůbec něco takového napadlo.

"Nechám běžet nějaké analýzy, které by dál tu látku přiblížily, ale ráda bych si došla zavolat s Victorem. Ve spisech o té látce by měli být nějaké vedlejší účinky, nebo něco, co by mi pomohlo případně tuhle teorii vyvrátit..." navrhnu ještě. Spojení by mělo být možné z tak velké planety a teoreticky by nikdo neměl mít takovou kapacitu, aby dokázal hovory poslouchat a stopovat v tak obrovském provozu téhle planety.

Zasedání
všichni

Nedalo se zrovna říci, že bych měla čas si aspoň odpočinout, ale co se dá dělat. Nic. Aspoň se převléknu, i když by to málokdo poznal, většina kousků mého šatníku je si velmi podobná, ne-li téměř totožná. Praktičnost nade vše. Posadím se do čela stolu, je to moje místo. Snad ani ne z důvodů, že je to místo, kde by měl sedět kapitán lodi, ale je účelné. Vidím po celé místnosti, za zády nemám dveře a v případě nutnosti mám kam rychle skočit, abych se mohla krýt před případnou palbou. Jsem paranoidní? Možná. Tohle z vás vychová válka, když budete mít to štěstí a přežijete.

"Takže..." odkašlu si, když se sejdeme v jídelně všichni. Počkám si až mi všichni věnují pozornost než pokračuji dál s vážným výrazem i tónem hlasu. "Věc se má takhle, že loď potřebuje nutně opravit. Budeme muset přistát v Gernewallu, s Raynorem jsme se shodli, že Severní strana bude nejlepší vzhledem k našemu nákladu," pokračuji dál. "Ráda bych, aby bylo jasné, kdo co bude dělat, abychom se tam nezdrželi déle než je nutné..." na chvíli se odmlčím.
"Jarrede, Raynore, byla bych ráda, abyste šli se mnou. Mám v přístavu známého, který nám pomůže levně sehnat součástky na opravu lodi. Riley, máš pro mě ten seznam? Hned po přistání se pustíš do oprav, součástky ti přineseme co nejdříve, Cressida ti bude k ruce, když budeš potřebovat," brouknu. "Margie, ty prověř obsah těch beden, prosím. Ať máme jistotu, že se nás nepokusil někdo ojebat vzhledem k tomu humbuku..." povzdechnu si, promnu si oči a pohledem zalétnu k našemu černému pasažérovi.
"Ty si zalezeš do své kajuty a počkáš tam. Zkusím ti přes Dimu sehnat v Přístavu nějaké místo, kde bys mohla zůstat a něco si vydělat. Dima je slušnej chlap, postaral by se ti i o ochranu, když ho o to požádám," řeknu Nelly hlasem, který se neptá na svolení. Ta holka je riziko, nechci ji tu. Divokých karet tu máme dost i bez ní.

"Nějaké otázky, výhrady?" zeptám se poté již všech.

Zasedání

Všichni

Hlavní lodní komunikace krátce zapraskala, než se ozval kapitánky hlas na celou loď. Obsah sdělení byl jednoduchý. Porada za dvě minuty ve společenské místnosti. Budou tam všichni. Bylo to honosné označení pro vaši jídelnu. Tahle loď nebyla tak velká, abyste si mohli dovolit tolik prázdného a nevyužitého prostoru jako je společenské místnost. A tak se veškeré porady a večerní hraní karet a jiného hazardu odehrávalo právě tady.

Kolem tmavého stolu stálo osm židlí. Navzdory jejich opotřebení byly vcelku pohodlné, jak se jen od židlí může čekat. Na stole stále nebylo v současné chvíli nic kromě jednoho sáčku se sušeným kořenem Juuty. Což byla sladká plodina, jež se pěstovala na většině planet. Bylo to sladké, dalo se to sušit, vydrželo to tak dlouho. Nemělo to sice valnou energetickou hodnotu, ale na lety ve vesmíru to byla ideální pochutina. Cressida si přivlastnila celý pytlík a ujídala postupně jeden kousek za druhým. Pohledem ryla po desce stolu a myšlenkami se zřejmě částečně pohybovala i někde jinde. Doktorka navzdory své obvyklé veselé povahy seděla zamyšleně u stolu. Párkrát se podívala směrem k Nelly a Jarrodovi. Nad něčím se zamyslela a už asi po páté za tu chvíli si dala pramen vlasů za ucho. Lehce znepokojeně si promnula tvář.