Vždy připraven
Soustava Canton, měsíc Perlen planety Hessen

Právě dopadnu do sedačky která je hned vedle Cressidy. Právě včas aby mě to zarazilo do opěradla když začla s Jitřenkou manévrovat a tahala z ní výkon snad největší jaký může dát. Kur.a fix! Hlava se mi zaboří do opěrky. To je dneska už podruhý! Prvně Raynor, teď Cressida.
S námahou jsem si zapl pás, přihmouřil pravé oko a levým už mžourám do zaměřovadla. Vždy připraven! Musím ale říct, že bych byl raději kdyby za náma nikdo neletěl.

"Jasan." Odpovím pomalu Cressidě. Zatím nikdo nikde a já to nakonec nevydržím a vypustím z pusy jedno moudro za druhým.
"Víš vlastně kam letíme?" Na tváři se mi objeví úsměv zatímco pořád sleduji hvězdy a vše, co by mezi nima být nemělo. "Jak jsi na to šlápla, málem jsem si nadělal do kalhot." Začnu se smát sám sobě. "Nikdy mi nedělala dobře centrifuga podobný věci." Všechno to vypadá dobře. Nikde nikdo. Sáhl jsem do kapsy pro žvejkačku a nabídl Cressidě nataženou rukou. Žvejkání mě vždycky uklidňovalo.

Díkybohu nepotřebná

Soustava Canton, měsíc Perlen planety Hessen
Všichni, hlavně Mallory a Raynor

Přesunu se od schodiště a přikývnu. Kapitánky odpověď neberu nijak špatně, naopak obsahově jsem s ní naprosto spokojená.

"Jo, to zvládnu," pronesu si polohlasně pro sebe a nechám je pracovat. Netuším sice, jak jinak zkontrolovat obsah, zda je v pořádku, než okometricky, ale nehodlám protestovat. Jsem sama zvědavá, co v těch bednách je a třeba mi něco v okolí napoví o složeninách uvnitř toho roztoku.

"Samozřejmě," řeknu proto na kapitánky druhou část mého úkolu.

Svírám v rukách popruh svojí tašky, protože si připadám zoufale neužitečná. Ačkoliv je to přesně to, v co jsem doufala. Snad že jsem se při tom přemisťování přesouvala tak rychle, tak na sebe upozorním Raynora. Věnuji mu vděčný úsměv, když se mě snaží uklidnit, že se nikomu nic nestalo. Rychle přikývnu.

"To ráda slyším," brouknu k němu s úsměvem a dál se pilně věnuji nepřekážení.

Nakrčím přemýšlím obočí, když Ray začne zmiňovat možný problém ohledně celé situace. Od doby, co to Cressida oznámila, tak cítím nepříjemnou předtuchu, že je něco špatně a že to celé může být nepříjemně namířené proti nám specificky, ale snažila jsem se doteď uklidňovat, že jsem jen přehnaně paranoidní. Ne všechno ve vesmíru se točí kolem posádky Jitřenky, ne?

Cressidin hlas v komu mě ale zarazí, než stihnu vyjádřit jakýkoliv názor na toto téma. Raději se chytnu aspoň jednou rukou zábradlí vedle mě.

Stressed Depressed Lemon Zest

Soustava Canton, měsíc Perlen planety Hessen

Na Riley už nijak nereaguju, protože čekám, až se objeví naši kolegové. Mal dala docela jasný rozkaz, takže není nad čím váhat. Jakmile se objeví známý vůz, zapnu poslední zbývající systémy. Když se za vozem zaklapnou dveře, Jitřenka se začne zvedat. To už se do kokpitu přiřítí Jarrod. "Nezlom si nohu," utrousím. "Něčeho se držte," oznámím pak do komů, aby to slyšeli všichni na palubě.

Jitřenku vznesu do vzduchu tak rychle, jak jen to tahle naše kocábka zvládne. Nechci tady u toho být, až se z křižníku vysypou jako mravenečci federační vojáci a začnou na nás pálit. Chci být z tohohle měsíce co nejrychleji pryč, nejlépe někde v temném vesmíru. "Jestli nás bude něco pronásledovat, pal," řeknu Jarrodovi, i když je tohle snad jasné. Mezitím se snažím zjistit trasu, jak nejlépe z Perlenu utéct a jestli se jim nemůžu někde ztratit.

Fishy suspishy...

Všichni přítomni
Paluba Jitřenky

Konečně jsem se s úlevou pustil volantu a vzdal se svého řidičského místa, abych se mohl pořádně protáhnout. Povzbudivě jsem se zazubil na Margie, když kolem nás začala poskakovat se svbou typickou nezdolnou energií. "Jsme v pořádku, M. Dostali jsme se odtamtud bez škrábnutí," uklidním jí, protože je mi jasné, jaké si musí dělat starosti.

Následně jsem se otočil k vozítku a začal odepínat poutání beden. Ani jedna nevypadla, navzdory naší divoké jízdě. To bylo dobře, kapitánka by mě asi jinak sežrala zaživa. 'Já vzal dvě, kapitánka a Jarrod každý jednu. Čtyři bedny, to není tak špatné, když uvážím okolnosti.'


A když bylo po akčních scénách, konečně jsem měl čas pořádně analyzovat situaci. A analýza to rozhodně nebyla pozitivní.
"Poslali sem plně vyzbrojený bitevní křižník. Na zemi jsem viděl minimálně dva kompletní pátrací týmy s drony a aspoň jedno lehce obrněné vozidlo. Hodně přehnaná reakce, na takovýhle zapadákov. Federaci jsou lidi na takhle zastrčených měsících ukradení. A tohle je přestřelená ukázka síly, i na jejich poměry. Něco tu smrdí, kapitánko, a Jarrodův chlast to vyjímečně není..."

Pronesl jsem asi nejdelší proslov za tenhle den (možná i týden), ale poslušně jsem bendy nesl tam, kam kapitánka ukázala.

Vzhůru do oblak

Tak prý všichni
Soustava Canton, měsíc Perien planety Hessen

Ulebí se mi, když se před námi za dalším zákrutem objeví Jitřenka a nic nám nebráním v tom vjet do nákladového prostoru a hydraulické dveře se za námi začnou zavírat. Upřímně doufám, že už Vega šlape do pedálů, obrazně řečeno, protože už tak jsme tady déle než je zdravé. Nevím, co přesně se podělalo, pro co si přišla ona druhá skupinka ani jak to, že tu Federace byla tak rychle, ale v tuto chvíli to zjišťovat nehodlám.

"Dobrá práce, Rayi," brouknu k Raynorovi ještě než vylezu z vozítka. "Běž," potvrdím Jarrodovi jeho úmysl. Pokud se na Můstek vydá on, já aspoň mohu s Raynorem vyložit náklad a zkontrolovat obsah bezpečnostních beden. Celá tahle situace mi smrdí, fakt že jo.
"Ideálně nepřekážet," pohledem zalétnu k doktorce, když se ozve. "Až vyložíme náklad, můžeš ho zkontrolovat, zda je vše, jak má."

V plném počtu

Soustava Canton, měsíc Perlen planety Hessen
Všichni

Trvá mi to pár minut, než zapnu a zkontroluji všechny přístroje na ošetřovně. Ale pak už vážně nevím, co dělat. A tak se rozhodnu jít za Riley do nákladového prostoru. Jestli mě bude potřeba, tak mě bude potřeba nejdříve tam. Tašku přes rameno s nejzákladnějšími věcmi, co by bylo potřeba na ošetření, si vezmu na sebe a rozejdu se za ní.

Dojdu ale sotva nákladovému prostoru, když slyším - a vzápětí i hned vidím - jak se pozemní vůz zbytku posádky blíží a vjíždí do Jitřenky. Oddechnu si, když napočítám tři různé lidi. A když rozeznám známé tváře, tak se i jen kratičce pousměji. Sejdu rychlým krokem zbytek schodů, abych jim případně na schodišti nepřekážela. Rychle přelétnu pohledem Jarroda, který už stačil energicky vyskočit z auta a usoudím, že ten mou pomoc nebude potřebovat. Rozhodně ne urgentně. Stočím pohled tedy k Mallory a k Raynorovi.

"Můžu nějak pomoct?" ozvu se nakonec. Aby to pokrylo jak možnost ošetření, tak i jen pomoc s odepínám beden, nebo něčím takovým nespecifickým, co i jinak nepoužitelní doktoři zvládnou.

Konečně "doma"
Soustava Canton, měsíc Perien planety Hessen
Mallory, Raynor a všichni v doslechu, dohledu

Dělej, dělej, dělej! Ženu v duchu Raynora i s naším vozítkem. Jitřenka v dohledu, otvírají se vrata do nákladního prostoru... a já mám konečně důvod ke spokojenosti. Tep se mi zase dostával do normálu. To když jsme projížděli vratama do nákladovýho prostoru a pohledem za nás jsem zjistil, že to jistojistě zvládneme.

Když jsme byli na palubě, s oddechnutím jsem alespoň na pár okamžiků položil hlavu na opěrku a sesunul se na sedačce. Byla to krátká, ale sladká chvíle.
Věděl jsem, že stejně budeme spěchat, že Cressida dá Jitřence co proto abychom byli pryč, přesto jsem se tady cítil bezpečněji.

Konec. Můj sladký okamžik skončil a rychle jsem se vyhoupl na nohy. Zuby jsem o sebe stiskl. Vím, že bedny jsou teď v bezpečí a můžeme je sundat později.
"Mallory, běžím na můstek." Měl jsem v úmyslu se chopit nějakého kniplu pro ovládání zbraní Jitřenky kdyby bylo ji bylo potřeba bránit. Pokud to už tedy neměl někdo ve své moci.