Andor.cz - Dračí doupě online

Krom toho, že je Nate magor kvůli většině věcí, které dělá nebo se chystá dělat, je i trochu divný kvůli olivám. Na jeho argument ale nemám, co bych dodala, a tak se s ním spokojím a víc do tématu nezabředávám.
Pizza je dobrá. Škoda jen, že mému hladovému žaludku by momentálně připadalo dobré úplně všechno, včetně nejlevnější čínské polívky. Možná bych přitom měla dojem, že je lepší, než polívčička od maminky. S vědomím, jaký mám hlad a jak je kulatá kalorická bomba dobrá, jím pomalu.
“Hm?“ do zrcadla jsem se na sebe nedívala, ale nejdřív jsem se měla jít umýt a najednou mi Nate řekne lichotku? Byla to lichotka?
“S čím jiným bych taky ty ryby lovila? Se šrotem stlačeným do kuliček, aby dobře držel na háčku?“ o rybaření toho moc nevím, ale nějaký ten pojem jako vlasec, wobler a podobně z hlavy vylovím i dneska, po všem, co oddělilo můj původní život od stávajícího.
“Nebo sis myslel, že se vedle tebe budu jen opalovat a při špatném počasí ti uvařím čaj do termosky?“ zvědavě povytáhnu obočí. Ať by řekl cokoliv, je jasné, že se v nejhorším naštvu jen tak na oko. Nic to nemění na tom, že mě zajímá, jak si celou tu dovolenou vlastně představuje.

Pizza vládne světu

Zašklebím se, když udělám teprve dva kroky chodbou a už je mi pizza zabavena.
"Tolik k tomu hřejivému pocitu krabic."
S pocitem porážky jsem zamířil do kuchyně za Cris a hromadou jídla, se kterou mi utekla. Usednu opět obkročmo na židli a opřu se lokty o opěrku a složím bradu na ruce ve vyčkávacím gestu zatímco Cris zkoumá obsahy krabic. Povytáhnu tázavě obočí a zvednu hlavu.
"Huh?.....Olivy? Jak se můžeš ptát? Vždyť je to zlo, vypadaj, jako kulky vysázené do jinak dokonalého jídla."
Zašklebím se znechuceně nad tou představou. Žble olivy. Pozoruju, jak si uloupila kus sýrové pizzy. Než stihne krabici zavřít přitáhnu si jí blíž a vyloupnu z ní jeden kus taky. Na rozdíl od Cris ale nečekám na nějaké ochlazování a rovnou se do kousku zakousnu. Pak následuje takové tu huuuh....ymmch cchchhhhh, když chladím pizzu v puse, než sousto polknu.
"Proklatě dobrá......ymmmm cožeto? Heh....díky asi se s takovou začnu červenat."
Zazubil jsem se nad poznámkou ohledně mé domácnosti.
"Chach, já věděl, že za těma sladkýma řečičkama se skrývá něco více."
Raději jsem se pustil do zbytku kousku pizzy a náležitě si ho užil.
"Co za třetí pizzu vlastně poslali? Měla by to být nějaká klasika."
Zvědavě nakloním hlavu ke krabicím, ale stejně vyhraje opět další kousek sýrové.
"Víš, že s tím hárem a čapkou vypadáš docela drsně? Ještě ti seženem taky nějakej prut a kyblík na žížaly a jsi rozená rybářka."
Zazubím se na ní vesele a ukousnu už ne tak horké pizzy.

Pohnu prdelí a zapadnu do ložnice, aby mě nebylo vidět. Čekám. Vlasy už mám z půlky suché a vlní se víc, než obvykle, takže taky o dost víc překážejí. Jenže mým cílem bylo nahnat si je co nejvíc do očí, aby spolu s kšiltovkou co nejvíc znemožňovaly mou identifikaci. Pouliční kamery zvládnou leccos, ale tomu se nevyhneme. Zachytit nebo poznat mě může kdokoliv. Včetně těch, o kterých mluvil Nate. Snad na rybách narazíme na co nejmíň lidí.

Slyším cvaknutí dveří a tak vyrazím vstříc vůni pizzy. Nehnu ani brvou, když uvidím tři krabice, ale moje srdce zaplesá. Nepamatuju se, kdy naposledy jsem z něčeho měla tak připitomělou radost? Možná ani ne hodinu zpátky, když zmínil to chytání ryb. Je fajn žít normálně. Aspoň na chvíli.
“Ukaž, pomůžu ti s tím nákladem,“ vyfouknu mu krabice z rukou a zamířím do kuchyně. Chtěla jsem sice jíst až v autě, ale nic se nestane, když teď trochu ochutnám. Postupně rozložím krabice na stůl a nakouknu dovnitř.
“Vážně nikde nejsou,“ řeknu zklamaně, “Proč nemáš rád olivy?“ vyberu si ten největší kousek sýrové a ještě pekelně horký ho vytáhnu na světlo světa. Sýr se plazí dolů, ale mě to očividně moc netrápí. S trojúhelníčkem pizzy v prstech se vyhoupnu zadkem na stůl, ale taková hrdinka, abych se hned zakousla, nejsem.
“Líbí se mi tady,“ dodám mimochodem. Následuje odmlka, aby tahle lichotka zapadla v zapomnění a nebylo očividné, že zkusím tak trochu metodu cukru a biče.
“Povoluju každému dva kousky, potom pojedeme. Chci už být z města pryč,“ položím jazyk na špičku pizzy, abych zjistila, jestli už to bude k vydržení, a cíleně se na poldu nedívám.

Tři kolečka jsou, upečené do křupava jsou....

"Děláš, jako bych kupoval pizzu poprvé. Tolik, co vydělají na mě, nevydělaj na nikoho jiným."
Zazubil jsem se a pak jsem jen s naprostým klidem pokrčil rameny nad její poznámkou o nicnedělání.
"Jedeme na ryby. Zvykej si, že máš šábes."
Vzal jsem peníze ze stolu a zběžně jsem je přelétl zkušeným okem, pak jsem letmo koukl na Cris a nijak zvláště jsem jejich původ, nebo cokoli dalšího, co se jich mohlo týkat, neřešil.
Když se rozeřval zvonek koukl jsem přes rameno ke dveřím.
"Hned jsem tam."
Houkl jsem na toho, kdo tam stepoval.
"Jo jo však už jdu."
Vyrazil jsem ke dveřím, Odhrnul jsem v rychlosti bagáž za dveře ke stěně, aby nepřekážela a já s pizzou nehodil mrchu, až pudu zpátky. Pak jsem ještě zběžně mrkl do kukátka jestli je to fakt Joei z nákladem pizzy a ne nějaký jiný otrava a následně jsem otevřel, abych mohl dobroty převzít, zaplatit a nechat tučnou sumičku navrch.
"Drobný si nech, doufám, že nevychladla a je tak dobrá, jako posledně. A jestli si do tý poslední narval olivi tak ti je přijedu prakem nastřílet do výlohy zpátky."
Zašklebil jsem se na známého, přebral náklad a jakmile vypadl, tak jsem za sebou stylově zakopl dveře a zamířil s pizzou nakrmit hladovou tygřici.

Potěší mě, že toho nemusím moc říkat, aby mě Nate ubezpečil, že pizza bude. S zurčící vodou kolem hlavy jsem telefonát ani nepostřehla.
“Dobře,“ přikývnu a přestanu dělat stráž uprostřed dveří, “Nezapomeň na dýško,“ kývnu na peníze, kdyby si náhodou nevšiml, a ještě ho sjedu pátravým pohledem. Už na služebně na mě působil přirozeně, jenže co když jsem mimo a Nate v něčem lítá? No co, hlavně, když bude pizza. Uvolní se mi výraz a slabě se usměju.
“Běháš pořád sem a tam. Znervózňuje mě představa, že nic nedělám,“ prozradím mu malé sladké tajemství o tom, proč se cítím trochu nesvá. Nejsem zvyklá, aby mě někdo obskakoval a popravdě se mi na to i těžko zvyká a je jedno, že to jsou maličkosti i to, že jsem ho nechala sbalit mi věci.

Když o chvíli později zazvoní domovní zvonek, trhnu sebou. Je to nezvykle rychlý reflexivní pohyb, kterým se otočím čelem rovnou ke dveřím, do kterých zabodnu pohled po vzoru hlídacího psa. Stačí jen pořádně roztáhnout koutky a zavrčet.
“Je tady,“ oznámím stroze. Nádech, výdech, nic nám nehrozí. Uvolním napjatý postoj.
“No tak běž. Je to pizza! Já tam jít nemůžu,“ popoženu mého parťáka netrpělivě, “Naposledy jsem jedla v hotelu, je to už nějaká doba. Určitě víš, že není nic horšího, než hladová ženská.“

PIZZA!

"Vinen ve všech bodech to nebudu popírat."
Zasmál jsem se naprosto upřímně. Skoro to vypadalo, že mám z toho označení snad až nelogickou radost. Pak se na ní ještě vítězně ohlédnu.
"Vidíš ani to nebolelo. A neboj na cestu mám přichystaný samý starý dobrý pecky, takže o zábavu bude postaráno."
Mrkl jsem ještě na ní. Při zmínce o pizze jsem se na okamžik zarazil a pozvedl tázavě obočí. Pak se mi rozlil po tváři další široký veselý úsměv.
"Jasně zavolám do svý oblíbený pizzerky jsou jako střelky a maj fakt boží pizzu! A ten sejra mmmmm!"
Už si to vykračuju pro telefon, který jsem nechal na stole. V telefonu v rychlosti najdu uložené číslo na Pizzerii asi dva bloky od mého bytu, která se příhodně jmenuje Mastné kolečko. Vyzvání to jen chvilku. Opřu se znovu o kuchyňskou linku a oči mi spokojeně zajiskří, když se ozve ono blub, když někdo zvedne telefon.
"No nazdar Joei. Zase máš šichtu, to je supr, protože já mám hlad, že bych pro dobrou pizzu vodpráskl i dealera kokainu, který mi dluží prachy, takže doufám, že ž roztápíš pec. Jo sýrovou bombu, jako vždycky a.....hele ty mrňavej smrade ještě jsem neskončil!......Jo dneska chci dvě mám fakt kurevskej hlas.....a nebo víš co ať se ti ta cesta oplatí tak raději tři, dostal jsem pár dní volna, tak si udělám menší veget tak ať mi to na dnešní zbytek dne vydrží.....Jo počkej ty zbylé dvě.....hele hoď mi tam tu vaší specialitku. Jooo přesně Šunčičkovou princeznu a tu poslední hmmmm.....víš co nechám to na tobě vyber nějakou klasiku a ne že to bude něco s houbama, olivama nebo ananasem dobře víš, že to na pizze nasnáším. Fajn fajn. Čekám tě tak se moc neloudej, jinak umřu hlady."
Zasmál jsem se a zavěsil telefon.
"Jo Joei kam až to může dotáhnout obyčejný klučina, který ještě před pár lety na chodbíku prodával trávu a zkoušel doma vařit kokain. Tehdá jsem byl hodnej spláchl jsem mu to všechno do záchodu, dva týdny ho u sebe doma mučil sitcomy a pizzou a pak si našel práci......samozřejmě že v té pizzerii a od tý doby dělaj tu nejlepší pizzu. Ahhhh....někdy se vyplatí menší nekalý živly trošku překovat."
Zavzpomínal jsem na jeden ze svých příjemnějších úspěchů. Vidím, že Cris už mezitím stihla na mé doporučení sprchu a naházela vše ke dveřím, že to vypadá, jako bych se tu chtěl zabarikádovat.
"Heh zábavná holka."
Slétl jsem k ní očima a s pobaveným výrazem sledoval výraz v její tváři, který jasně říkal, že hodlá zmasakrovat nějakou pizzu.
"Neboj se holka tak do pěti minut je tu Joeí s tím nejlepším, co tam maj. On nikdy nezklame. Víš, že jsem jeho stálej a důležitej zákazník."
Ubezpečil jsem jí a ukázal na gauč.
"Takže si v klidu ještě vyval zadek na sedačku a užívej klidu. Sice je ten gauč skoro starší, jak já ale nevěřila bys jak dobře se v něm chrápe u nudných pořadů v telce."
Dobrá nálada mne ani nyní neopouštěla. Proč taky, když už se všechno sere, je třeba to brát pozitivně.

Trpělivě čekám kousek od dveří do koupelny, dokud Nate nevyleze a vypadám přitom jako zaseklá v čase. Není to poprvé a není to ani naposledy, co mě tak může vidět, ale tentokrát se vzpamatuju podstatně rychleji. Očima okamžitě vyhledám ty jeho, protože bych ráda dokončila náš rozhovor, jenže i tady je znát, jelikož mi pohled nakonec sklouzne po celé jeho čerstvě osprchované postavě, že už začínám být „lidštější“.
Neprůstřelné argumenty ze sebe polda sype jeden za druhým a dochází tak přesně k tomu, co jsem si myslela. Nic ale nenamítám a nechám ho domluvit. Ucuknu jen ve chvíli, kdy se bříška jeho prstů dotknou mé brady. Nejen to gesto mě znejistilo, překvapivě v úplně jiných úrovních, než které se týkají federálů, problémů a smrti.

“Takže vsadíme všechno na tvoje.. instinkty?“ vymáčknu ze sebe po chvíli přemýšlení a srovnávání si, kdo má v čem pravdu a která z možností je pravděpodobnější.
“Už jsem ti skočila na to, že můžeme být kamarádi. Teď tohle. Nejrychlejší cesta jak...,“ postřehnu svůj vlastní vyčítavý tón, který prozrazuje, že bych opravdu nerada, aby se mu něco stalo.
“Seš magor...,“ shrnu to dvěma slovy. Neříkám mu to poprvé, takže ani nečekám žádnou překvapenou reakci. A já jsem blbá, že se s tebou tahám.
“Dobře. Pojedu s tebou,“ tentokrát už Nata nepronásleduju a místo toho se zabořím do útrob batohu, abych si vyhrábla jedno ze starých triček, co mi tam přihodil. To barvené si nechám na jindy, dneska pofrčí khaki. Na světlo světa znovu vylovím i kšiltovku.
“Dala bych si pizzu, šlo by to zařídit?“ houknu na něj, než sama zapadnu do sprchy, i s kartáčkem, abych mu v autě nesmrděla pod nosem. Ze zadní kapsy kalhot vylovím balíček několika desítek bankovek a položím je v kuchyni na stůl. Když se dělíme o oblečení, ručníky a dovolenou na rybách, je tohle to nejmenší, čím můžu přispět. Chybět mi nebudou, protože nejsou moje, a tomu dealerovi určitě taky ne. Navíc z toho bude i hezké dýško pro člověka z donášky.

Potřebnou hygienu zvládnu důkladně, ale rychle. Když vylezu, mám pocit, že padnu. Všude kolem mě se vznáší vůně pánského sprcháče a já si v klidu rozčesávám vlasy prsty. V kuchyni vyšťourám sáček a hodím do něj triko, ponožky a svoje spoďáry, abych si to mohla odvést s sebou. Do přední kapsy vtěsnám kartáček. Na sobě mám půjčené plandavé triko, zmáčené vodou z vlasů, ale úplně obyčejně svoje kalhoty. Ponožky si bez ptaní půjčím, hezky jeden pár navíc přímo ze skříně. Oba naše bágly a cokoliv, co ještě bereme s sebou, pak přestěhuju bez známky námahy k východu z bytu.

Otázkou zůstává – co pizza? Bude? Hodlám ji sníst až v autě, takže můžem krabici koupit i někde cestou.
“Já můžu,“ postavím se do dveří. Každopádně, pokud nepadne informace o mém jídle, ze dveří se nehnu a nepustím ani Nata a to i kdybychom se měli prát.

Rybářský výlet....joooo ryby!

"Nestěhujeme ale budeme tam.....do konce mojí nucené dovolené, což je docela dlouho."
Usmál jsem se a konečně tak nějak zahnal chmury, jejichž zbytky se ještě před okamžikem zračily v mé tváři. Zrovna jsem si bral ze sušáku ručník, abych si mohl zajít do sprchy, když na mě vyyrukovala s králičíma trenkama.
Zastavil jsem se a namířil na ní ukazováčkem s výmluvným úsměvem a otevřenou pusou ve snaze podat adekvátní odpověď.
"To.....ne nejsou. Tyhle jsem nikdy neměl na sobě a dostal jsem je v práci k narozkám. Někdo se mi chtěl pomstít, nebo měl pocit, že se mi budou notně hodit."
Pak jsem se zase trošku uvolnil a rošťácky jsem se usmál.
"No alespoň měli pravdu....hodí se."
Vítězně jsem na ní mrkl a zmizel jsem ve sprše. Sice jsem poslouchal, co dalšího mi říká, ale nějakou dobu z mé strany bylo slyšet jen crčení horké vody. Než jsem s mokrou hlavou s ručníkem přes ramena oděný jen do půl pasu v lehkých výletních třičtvrťácích vylezl ven.
"Možná plýtvání vodou ale je to osvěžující.....a málem jsem zapomněl, tam kam jedem, moc teplé vody není."
Obeznámil jsem jí s dalším zubatým úsměvem.
"Každopádně tvá volba."
Převěsil jsem opět ručník na sušák a opřel jsem se o kuchyňskou linku. Vzal jsem si své vysněné kafe a upil jsem.
"Mmmh.....Jo přesně tak si to představuju. Proč? Jednoduché, kdyby mi sledovali barák, nebo byl napíchlej už tady ležím nahatej na zemi s bouchačkou na zátylku a želízkama na rukách a ty někde v rožku rozstřílená na krvavou kaši.
Jak se zdá kravaťáci mi na chvíli dávaj pokoj, nebo si dali chvilkovou pauzu. Takže můžeme docela beztrestně vypadnout. Navíc tam, kam jedeme moc lidí nezavítá je to docela vodlehlá a klidná voblast a pokud by nás potkal někdo z místních budou tě považovat za některýho z mých kolegů, nebo mou známost. A ještě možná budou rádi, že jsem si konečně někoho našel....vlastně kecám nebudou protože zase přijdou vo ty nejlepší úlovky."
Ušklíbl jsem se se hrdě a samolibě. Prošel jsem kolem Cris a dvěma prsty jí zvedl bradu tak, aby se mi dívala do očí.
"A to když nás chytí si strč někam. To bude viset ve vzduchu furt. Je to fuk. Jednou jsme už do těch sraček zapadli a to se jen tak nezmění. Je fuk jestli nás chytí, nebo budou mít podezdření. Mozek na chodníku nebo v nemocničním kyblíku budu mít případně tak, jako tak. A víš co? Ti přiškrcení zmrdi mi můžou políbit.......samozřejmě mý fusekle, který jsem zapomněl v garáži vod poslední rybářský výpravy, když jsem přebral gumáky."
Zakřenil jsem se a pustil jsem Cris a zamířil dotáhnout batohy doplněné o zbytky z lednice k vstupním dveřím.
"A abys věděla neměním téma. Jen se mu velice šikovně vyhýbám."
Nevinně jsem na ní zamrkal a zamířil zpátky do obýváku ještě dát dopořádku pár věcí. Zalít kaktus ať nechcípne, dopít kafe. Vyhlédnout z vokna jestli mi nějaký buzík neochcává garáž a tak.

Zajímavé, jak jsou věci s Natem jednoduché. Dělá, co se mu zlíbí, co mu připadá správné, místo toho, aby vypočítavě kalkuloval. Přitom není hloupý, právě naopak mi připadá, že je to chytrý lišák. Líbí se mi to. Takhle volně jsem se necítila už dlouho a je škoda, že jsme se seznámili takovým způsobem.
Vyrazím za ním do ložnice, abych dohlídla na to, co mi hodlá vzít. Jdu za ním, rozhlížím se a jeho chmury tak ani nepostřehnu. A kdyby ano? Těžko říct, jestli bych je stejně nepřešla taktním mlčením.

Trochu mě překvapí, když začne házet věci zvlášť, ale nemluvím mu do toho. Ani do výběru kousků, které jako staré poklady tahá ze skříně. Vážně jsi samé překvapení. Po tričku s výbuchem těch nejsytějších barev nejdřív jen házím očkem, ale nakonec ho zvednu do vzduchu. Chce se mi to nějak zhodnotit, ale sotva se známe, tak ho zase složím a položím na svou hromadu.
“Nejsem náročná,“ oznámím stroze, ale vděčně, když zmíní pyžamovou přespávačku. Tehdy mi dojde, že celý byt vypadá chlapsky. I skříň. Chybí tu ženská ruka, protože to se obvykle pozná. Posunu se a slétnu pohledem k Natovým rukám, ale kdyby měl mít na prstu zlatý kroužek asi bychom spolu nejeli na ryby.
“Nepotřebuju je nosit, takže zbytečná omluva,“ mohla jsem mlčet, ale známe to, po scénce v hotelu tuším, že si můžu dovolit lecjaké poznámky, “Nepřeháněj to. Nestěhujeme se,“ postávám a nechám ho, aby nás oba sbalil. Je to vtipné, i když se nesměju, jen usmívám. Těžko říct, jestli mu všechny laskavosti budu moct někdy splatit.
“Tyhle jsou sváteční?“ ulovím zajíčkové trenky a jejich gumu natáhnu mezi prsty, než je zase vrátím na místo. Chytím batoh a nakouknu do něj. Pěkná zásobička.

“Plýtvání vodou. Jak si to představuješ? Jakože pojedu s tebou?“ nadhodím, protože způsob cesty jsme ještě neprobrali. Tuším, že se na něm neshodneme.
“Řekneš mi, kde to je, a nějak se tam dopravím,“ očekávám dlouhou a špinavou cestu, “Myslím to vážně. Když nás chytí..,“ odmlčím se. Jasně, že zvládnu víc, než na co vypadám, jenže tím bych Nata stáhla už úplně do sraček. Kšiltovku si stáhnu z hlavy a nacpu jí k věcem do batohu.
“A nesnaž se měnit téma,“ doplním k sexy nadhazovačce.

Jede se na ryby

Při Cristinině odpovědi mě úsměv ani na okamžik neopouštěl. Bylo to opravdu prapodivné sledovat, jak si tady suspendovaný polda a vrah na útěku společně domlouvají dovku někde na rybách. Povytáhnu tázavě obočí, přelétnu jí kritickým pohledem zkušeného krejčího, který odhaduje jestli má v nabídce vhodný oděv na její míry. Pak dlouze vydechnu a zvednu se od stolu také.
"Nooo.....koukneme se, co mám nadbytečného v šatníku, co by ti mohlo bejt."
Odsouhlasil jsem nakonec a zamířil přes kuchyň zpátky na chodbičku a pak směrem k ložnici.
"To víš, jsem chlap mnoha překvapení."
Zazářil jsem oslňujícím úsměvem, který se záhy však vytratil, když jsem otevíral do ložnice.
"Už dlouho jsem na rybách nebyl."
Dodal jsem fakt, který byl jasně neúplný. Skrývalo se za tím více, než jsem byl v tuto chvíli ochoten říci. Potlačil jsem jistou vlnu smutných emocí, která se o mě na okamžik pokusila a vrazil jsem hlavu do šatníku a začal jsem se v něm přehrabovat.
Z šuplete pod postelí jsem vytáhl krosnu a pak ještě větší batoh. Do krosny jsem nejprve začal balit sebe a až posléze jsem začal přebírat jednotlivé kousky toho, co jsem tady ještě měl a co by mohla použít Cristina.
"Nečekej žádný zázraky. Na pyžamový přespávačky nejsem moc vybavenej."
Houkl jsem na ní. Jako jeden z prvních úlovků jsem jí hodil na její hromádku tričko z mých bouřlivějších let.

Pak pár unisex tílek, v různých barvách, které by jí mohl bejt.
"Předem říkám sorry ale podprdy nevedu."
Zašklebil jsem se a vyhrábl jsem už trošku ošuntělé volné hnědé kapsáče, kdysi jsem je rád používal právě na rybaření a jiné výlety pro množství užitkových kapes, ale teď už mi visely kdo ví, jak dlouho ve skříni. Volné šedé tepláky se šňůrkama. Moje náhradní bunda jí určitě bude, jako by to bylo dítě, ale zichr je zichr. Z ponožek bude mít spíše podkolenky, ale což třeba bude teplo a nebude je ani potřebovat. Gumáky a věci na ryby jsem měl dole v garáži, takže to mi starosti nedělalo, to tam jen nahodím do auta.
"Hmmmm, co tak ještě bude potřeba."
Brumlal jsem pro sebe zatím, co jsem plnil oba batohy. Nějaký ručníky a hygiena. Ještěže mívám většinou nějaký ten náhradní kartáček na zuby, kdybych jel někam na služebku. No a pak jen dostatečná zásoba trenclí. Trošku kriticky jsem prohlédl přidělenou hromádku pro Cris.
"Bude jí to muset stačit."
Štos mých bombarďáků nejrůznějšího vzevření od těch skoro nepoužitých s vyšitými králíčky (vtípek k narozeninám kdysi v práci) až po ty co jsem už dávno nenosil, protože to byly takové ty klasické páprdovské kárované potvůrky. Nejspíše většina toho, co jsem vytahal jí bude stejně tak, jako tak plandat, ale nárazová akce je nárazová akce.
"Fajn ještě nějaký zásoby....něco mám ve špajzu a garáži zbytek někde koupím cestou."
Oznámil jsem a obloukem jsem jí hodil napůl plný batoh. V druhé ruce jsem nesl ten svůj. Byl jsem stále ještě v pracovním.
"Nevím, jak ty, ale já si rozhodně před odjezdem hodlám dát sprchu a taky se hodím do něčeho.....hmmmm výletnějšího, v tomhle na ryby fakt nejedu."
Oznámil jsem a ještě jsem si postavil na kafe. Když jsem procházel kolem Cris ještě jsem jí narazil na hlavu ošoupanou zašlou kšiltku s logem basebalového týmu, který už dávno neexistoval.
"Alespoň tě neusmaží sluníčko a nebudeš tak nápadná."
Cukl mi koutek.
"Ještě rukavici a je z tebe sexy nadhazovačka."
Uchechtl jsem se. Sám jsem měl svůj rybářských klobouk v garáži. Taky jsem na něj už roky nesáhl.