Andor.cz - Dračí doupě online

“J-já.. pořád čekám, kdy se to začne řešit,“ přizná se Armanová tiše.
“Však to není normální, aby se ututlala taková věc. Vyslechli nás a zmizeli. Jsem z toho na prášky, pořád čekám, kdy se objeví za dveřmi,“ dodá nešťastně.
“Snažila jsem se znovu proklepnout tu holku, její okolí, a nic. Nenašla jsem jedinou věc, která by nás k ní přivedla nebo vysvětlila, proč nám visí v registru jako zemřelá. Ani pojišťovna nic neví, doktoři, nikdo. Pro všechny je mrtvá. Tohle smrdí,“ upíná k tobě oči tak dlouho, jak jí dovolí obavy z šéfova dohledu.
“A ty soudy? Zavolej tam, pohnou si,“ poradí ti vzápětí jako by nic z toho, co jsi před chvílí slyšel, neřekla, “Minulej měsíc jsem podala oficiální stížnost doplněnou o seznam chybějících dokumentací a do týdne jsem je měla. Opruz, ale funguje to.“

Hurá zpátky do práce

Cestou domů jsem byl ostražitý a dával jsem si pozor, aby mě nikdo nesledoval, nebo jestli stále nekempí někdo před mým bytem, ale zdálo se, že všude je čisto. To bylo až zneklidňující. Vím, že jsou kravaťáci idioti, ale že bych je až tolik svedl ze stopy, že by už si mě ani nehlídali?
Se zívnutím jsem se to pro dnešek rozhodl nechat plavat, doma jsem se svlékl, hodil věci na své místo do skříně a pak jen tak na naháče jsem zamířil do sprchy, kde jsem si dopřál dlouhou horkou sprchu, ve které jsem úlevně cítil, jak se mi uvolňují unavené svaly.
"Sakra to jsou mi ale dny."
Osušil jsem se, hodil jsem na sebe jen kalhoty od pyžama a zapadl do postele. Bylo teplo a peřinu mám, takže více, nebylo třeba.
Spánek jsem vřele uvítal.

"Crrrrrrr......c.rrrrrrrrr.......crrrrrrr.......Kurva jedna zasralá!"
Flákl jsem do prastarého budíku, abych ho umlčel. Bohužel často mě normální budík nevzbudil, takže jsem si pořídil tuhle retro železnou krávu. Paradoxně stála více, než normální budík.
Rozespale jsem si zašel na záchod, pak za zívání do koupelny, na ranní hygienu a opláchnout si ksicht, abych se trošku probral, cestou zpátky do ložnice jsem si hodil dva kousky toustového chleba do topinkovače a zapnul ho.
Oblékl jsem se do práce, cestou zpátky jsem si zapnul kávovar, aby udělal rychlé malé kafčo a šel jsem si obložit topinky......máslo, sýr, salám.....okurka......
"Hmmm? Okurka?.....Ale jo proč ne...."
Nechal jsem to být a zamířil ke stolu, cestou jsem sebral kafe, a osladil si ho. V klidu jsem do sebe naládoval snídani, chvíli koukl na ranní zprávy, a pak vše vypnul a hodil nádobí do dřezu.
Cesta do práce byla úděsná, všude hafo aut, nedalo se skoro jet plynule a ještě všude ty zatracené zprávy o tom masakru. Už jsem to v rádiu slyšel snad pošesté a ještě k tomu na dvou bilbbordech.....Ne nechápu, jak to ti čuráci už stihli.
A dokonce i když jsem si přistavil koupit ranní tisk, tak už to tam bylo.
"Fakt už neví, co za hovna by tam nacpali."
Letěl ranní tisk na sedačku spolujezdce.
Do práce jsem dojel tak nějak docela natěsno na čas.
S klidnou mírně otrávenou tváří jsem vpadl na stanici, jen, abych viděl jako první zkoumavý pohled starouše. Oplatil jsem mu ho úsměvem.
"Taky přeju brý ráno. Jen kdyby ta doprava nebyla tak posraná."
Zabručel jsem a zamířil ke svému stolu. Zapadl jsem za něj a s povzdechem začal dělat pořádek, v tom co se mi tu vše válelo. Armanové jsem si všiml až když byla u mého stolu.
"Kruci!.....Ježiši......Armanová tohle mi už nedělej, chceš mě zabít?"
Držel jsem se za hrudník a snažil jsem se zklidnit bušící srdce.
"Fuj to jsem se lekl, je jak duch."
Odfoukl jsem si a podrbal jsem se na zátylku.
"Ale jo už líp, ač zase hůř když vidím, že soudy na to zase serou a furt mi nedodaly papíry, abych tenhle bordel mohl konečně někam založit a posunout dál."
Demonstrativně jsem složky odsunul na druhou stranu stolu, kde byl prostor pro věci ala "kouknu na to/vyřídím to až budu mít vše co potřebuju".
"Jo to asik bylo, ale to tak někdy v naší branži bejvá. Co ty dobrý?"
Optal jsem se polohlasně a začal jsem startovat počítač v mezičase, abych se mohl kouknout, co nového mě dneska čeká a zároveň nebyl tak nápadný, že se s ní vybavuju.
"Fffch dneska to vidím, že si na oběd zajdu do Hamieho přes ulici nacpu se burgry a koblihami, jako správný polda."
Zasmál jsem se nakonec. S úsměvem jde vše líp, nebo to tak alespoň vypadá.

Nikdo nikde… a pokud někde nějaký čmuchal opravdu číhá, nevšiml sis ho. Možná nasadili nějaký lepší systém, jak tě dostat, ale i po příjezdu domů máš pocit naprosté svobody, kterou jsi zažíval doteď. Tedy, okořeněné špetkou uvědomění si, že ses zapletl do nepříjemné záležitosti, která by mohla vyústit v cokoliv.

Prožil jsi také poměrně klidnou noc a ráno tě probral klasický zvuk budíku. Nic příjemného, ať už se děje cokoliv.

pátek 19. května 2079

Cesta do práce nic moc. Všude bylo živo, všechny noviny, ať už online buletiny nebo tištěné plátky, rozebíraly masakr a jeho dopad na úplně cokoliv – i v dnešní době se očividně může vyjádřit k tak vážné věci prakticky kdokoliv, včetně samozvaných odborníků a média jim dají prostor. Zdá se, že společnost dnešní den nežije ničím jiným.
Jen co jsi přišel nahoru, viděl jsi zkoumavý pohled velitele. Snažil se v tom tvém vyčíst, jestli jsi něco neprovedl a něco se nezměnilo. Zkrátka a dobře, jestli tě někdo podezřívá a snaží se tě zároveň tak nějak ochránit, je to on. Ovšem, moc dobře víš, že i jeho „přátelství“ má své hranice a kdyby zjistil, že jsi včera byl, kde jsi byl, byla by to pro tebe konečná.

Hned na to se v dohledu objeví ksichtík Charlotte Armanové. Usmívá se, ale jen jemně. Něco vyřídí u vedlejšího stolu a potom se zastaví u tebe.
Na stole se ti navršilo několik složek straších případů, které jsi vyřešil, nebo jsou stále otevřené, ale věci se nikam nehýbou. Přepadení, dealerství, napadení a ta šlapka. K něčemu je třeba dodat jen konečnou zprávu o šetření, jinam musíš založit předávací dokumenty soudu, který ale ještě nemáš. Jsou to soudy, trvá to.
“Jak se cítíš?“ zeptá se se zájmem, ale vidíš, jak jí pohled úkosem ujíždí do strany, jestli vás někdo sleduje.
“Bylo to těžkých pár dní, co?“ dodá.

Sladké toď loučení

Mírně jsem pokývl hlavou nad její poznámkou. Musel jsem se mírně vítězně pousmát, když se po chvíli Cris přidala se svým vzdycháním. A červeň ve tváři, kterou jí to vykouzlilo byla docela roztomilá.
"Je docela dobrá."
Povytáhnu zvídavě obočí nad její změnou hry ale záhy mi dochází oč jí jde. Sice jsem nečekal až takový závěr, ale proč ne, sem se stejně už nevrátíme.
"Se bojíš, že bych ti do něj udělal moc velkou díru?! Fajn! Boha! Ještěže si neberu tebe!"
Křikl jsem s docela slušnou hranou podrážděností a párkrát pro efekt taky do něčeho kopl a zachřestil přezkou u opasku.
"Užij si zbytek večera s tou šlapkou vod vedle nádhero!"
Křikl jsem ještě už vestoje, pak jsem se naklonil blíže k jejímu uchu a lehce jsem se usmál.
"Tobě taky, příště tě zvu někam já."
Zašeptal jsem, jako bychom snad byli jen na obyčejném rande, odtáhl se nasadil fakt nasraný výraz, vyrazil rázně ke dveřím div jsem je trhnutím rozbil a prohnal jsem se zpátky do obýváku. Kšilt jsem si stáhl více do čela.
"Na tvým místě bych tu píču vykopl ještě dneska, zkazí ti kšefty."
Zavrčel jsem naštvaně na vyvalenou šlapku a pak jsem z pokoje s hlasitým prásknutím dveřmi zmizel.
Venku jsem rychle zamířil ke schodišti a už s klidnější tváří jsem začal sbíhat dolů. Cestou jsem si dával pozor, kdyby mě někdo sledoval, stejně tak, když budu opouštět hotel, tak se ujistím jestli se okolo nepotlouká někdo podezřelý.

Překvapí mě, s jakou vervou se Nate pustí do hraní našeho divadýlka. Těžko říct, jestli je naše představení dostatečně uvěřitelné, ale věřím, že někoho, kdo se nevyžívá v poslouchání cizích sexů nenapadne o naší fyzické lásce pochybovat.
Když potřetí zasténám, je mi překvapivě trapně, což se mi vepíše červení do tváří. Rozhodně takhle nezním. Hrát to je těžší, než se zdá.
“Fajn, takže jsme dohodnuti,“ jestli z nás tohle dovádění neudělá dobrou dvojku, pak už nevím, co jiného by mohlo.

Rychle vstanu a zachytím židli, kterou Nate tak usilovně bouchá.
“Krucinál!“ zahlaholím hlasitě, “co děláš?! Tak to teda ne! Nevím, co se ti dovoluje doma, ale já nejsem ona! Rozumíš?!“ mrknu na detektiva nehledě na to, jestli je nebo není přítomen.
“Mě nikdo do zadku píchat nebude! Se seber a vypadni..,“ hrané hysterčení mi jde mnohem míň, než zvukové efekty vášně. Tak nějak tomu chybí ten správný nasraný náboj. Párkrát tlumeně bouchnu s nějakou věcí, ale už si scénku rozhádaných milenců ani nepředstavuju.

Máme ještě chvilku, než se chlápek podvádějící svou snoubenku zvládne oblíknout.

“Hodně štěstí. Nate,“ jemně se usměju.

Když postel bouchá

"Heh, jak chceš ale budeš toho litovat."
Zašklebil jsem, pošoupl se na židli blíže k zánoží postele a pak jsem o hranu opřel chodidlo a začal s rytmicky pohupovat postelí tak, že bouchala o zadní stěnu. Pohlédl jsem na Cris s ďábelským úsměvem.
"Zvukové efekty jsou na tobě zlato."
Mrkl jsem na ní a aby to nakonec nebylo celé úplně na ní dodal jsem občasné Ahhh, nebo Uhhh, když se to hodilo, ale jinak jsem se plně věnoval našemu tichému hovoru mimo to a bouchání nohou o postel.
"Já? Rozhodně ne. Abys věděla, tak černý trh mi spíše říká tati."
Zasmál jsem se a pokrčil rameny.
"Jo pokud to bude fungovat tak jo. No a kde se v mezičase budeš zdrž...ne neříkej mi to bude to tak lepší."
Zastavil jsem se v půlce věty, zamračil jsem se, nad něčím zauvažoval a pak jsem se podrbal ve vousech.
"Uvidím k čemu se dostanu v naší databázi a samo očíhnu trošku ty naše pány kravaťáky, jestli budou dál otravovat, nebo kam se zdekujou. Třeba se mi podaří získat přístup k něčemu, užitečnýmu. Hlavně nedělej žádné hlouposti beze mě."
Pousmál jsem se a dal jsem si ruce za hlavu.
"Doufám, že bys souhlasila Annie. Jo já vím, že je to nebezpečné a šílené, ale věřím, že je to správné.....třeba zjistím, co se tehdy skutečně stalo a dostanu toho, kdo za to může."
Ztratil jsem se na pár okamžiků v myšlenkách.

“Tak začni bouchat, milovníku,“ oplatím mu zvesela. Nic podobného jsem nikdy neinscenovala a ráda nechám prvních pár minut našeho dovádění v jeho režii.
“Pokud..,“ oči mi sklouznou na pohozený miniaturní balíček na stole. Stačilo by pokrčit rameny, místo toho se letmo usměju.
Co nečekám, je pager. Překvapení je tak velké, že nenápadnou nabídku nic neinscenovat a udělat, co je očekáváno někým třetím, odsunu na druhou kolej. Opatrně zvednu malé telekomunikační a prohlédnu si ho.
“Musíš být na černém trhu známý jako technologický dinosaurus, co?“ fascinující. Věřím, že i lidi, co dokážou sehnat cokoliv, by s tímhle měli problém. Navíc bych čekala, že samotná funkcionalita bude fuč kvůli chybějící síti, ale dává to smysl – pokud chceš dneska něco skrýt, není nic lepšího, než oživit staré dobré věci. Nebo vyvinout něco nového, zatraceně drahého.
“Komunikace vyřešena.“

Ujednáno

"S tím nepočítej, starého vlka novým kouskům nenaučíš."
Zasmál jsem se a pobaveně jsem na ní mrkl. Vůbec mi nevadí jí takhle dráždit přece jen, brát tohle všechno vážně by bylo.....na hlavu a brzo bych asi skončil, jako alkoholik....ne počkat na to už piju dost....takže spíše s kulkou v hlavě.
Už už jsem se zvedal od stolu, když Cris nadhodila docela podstatnou poznámku. Asi bych si to jinak ani neuvědomil. Vypustil jsem vzduch z plic a sáhl do kapsy, kde jsem měl onen kondom od té šlápoty od vedle.
"Hmmm a máme prej i balónky na oslavu."
Další zubatý úsměv, když jsem kondom pohodil na stůl.
"Bušení do stěny zní asi přesvědčivěji.....a co se týká tý komunikace...."
Vytáhl jsem s kapsy malou krabičku, která se dá připnout na opasek a hodil jsem jí obloukem Cris.
"Jo osvítilo mě."
Ušklíbl jsem se, když v rukou zkoumala prastarou verzi paigeru.
"Taky mám jeden, je to něco, co vlastně už nikdo nepoužívá, takže je téměř nemožné ho odhalit, je to tak stará technologie, až to bolí."
Sledoval jsem, jak se na můj nápad bude tvářit.

Plácli jsme si?! Podali jsme si ruku, i tak z toho pár okamžiků nemůžu a i když slyším, co polda říká, prakticky nedýchám. Jen co šok zmizí, dál se tvářím jakože nic.

“Oukej. Možná by mi příště bodlo míň detailů o želízkách a jiných tvých.. zálibách,“ úplně trapně s ním zaflirtuju, protože se jen tak tak zarazím, abych i nemrkla. Je o dost těžší teď udržet vážnou tvář i tón. Každopádně Nate se chce vypařit z hotelu. Těžko se mi odhaduje, nakolik jsou jeho bobky v kalhotách oprávněné.
“Nebudu tě nutit zůstat, ale tohle bude definitivně to nejrychlejší milenecký číslo, co ta šlapka vedle kryla,“ zatvářím se trošku vyčítavě, “takže bychom se měli buď zhádat nebo tak hodinu počkat a rytmicky přitom bušit nohou do zdi,“ nechám, ať si zase vybere. Co se komunikace týče, jsem o dost míň kreativní, takže nedodržím posloupnost hovoru a ještě se na krátko odmlčím.
“No a s tou komunikací.. ještě něco vymyslíme. Pokud tě zatím neosvítilo.“

Dohoda

Po tváři se mi roztáhl pološílený úsměv, který byl pro mě až příliš typický.
"Počítám, že budeme muset nakopat prdel i nějakým našim. Ale podívej se na to všechno tady okolo. Co nám Xerchové přinesli dobrého? Přiživují se na nás zabíraj místo, kterého je na Zemi už tak málo a ještě jsou nepřizpůsobiví. A pokud zatím vším stojí rád se jich zbavím, když nic tak alespoň třeba z větší části."
Podíval jsem se Cris do očí, hořely mi v nich jiskřičky.
"Nechci píchat do vosího hnízda na to mám svýho ptáka docela rád. Ne.....já ho chci zapálit."
Krátce jsem se zasmál, nový zápal a úsměv mě neopouštěl. Slétl jsem očima k ruce, kterou nabídla, ale sama mi nepodala.
"Takže chce nechat finální rozhodnutí na mě."
"Celostátně hledaný vrah a polda s pochybnou pověstí? Lepší dvojka už být ani nemůže ne? Plán? Ten dáme dohromady, informace? Seženeme a pak? Pak jim vybílíme domeček."
Mrkl jsem na ní a ještě si dál kratičkou pauzu.
"No tak v tom případě budeme muset doufat, že se zlepšíme a budeme na ně mít.......Nebo, že když jim vyprázdníme zásobník do mozku tak je to zabije."
Zašklebil jsem se a stiskl jí pevně ruku. Pohlédl jsem znovu na naše podané ruce a s úšklebkem jsem zavrtěl hlavou.
"Sááákra tohle přináší nostalgické vzpomínky. Normálně mi cukala druhá ruka, abych nám klapl želízka, jako kdysi."
Prsty druhé ruky jsem cinkl o klepeta, která jsem měl v pouzdře schované pod košilí, pro všechny případy.
"No třeba někdy příště kotě."
Pustil jsem její ruku, aby to nebylo příliš divné a pomalu a dlouze jsem se nadechl.
"Fajn, co teď? Nemůžu se jen tak vypařit. To bychom měli kravaťáky hned za krkem. Takže budeme muset vymyslet způsob, jak spolu budeme komunikovat. Nějaký návrh? Odejdu taky první, abych očíhl jestli je vzduch čistej."
Nadhodil jsem už zase v pracovnějším a věcnějším módu, kdy jsem opět začal hodnotit situaci a hledat to nejlepší řešení.