Pobaveně se zaculím, když Nate namítne, že není na svalovce, a trochu bezradně nad tím pokrčím rameny na znamení: za to já nemůžu. Občas nechápu, jak z každé hlouposti umí udělat vtípek, který navíc ocením.
Nad střílením veverek naopak pochybovačně vytáhnu obočí a musím se napít piva, abych mu neskákala do řeči. Na světě je spousta typů lidí a vůbec na tom nezáleží, akorát, že detektiv patří mezi ty, kteří mají přehnané historky, ale ruku do ohně za to, že kecá bych nikdy nedala. U něj člově k prostě neví.

Poplach u udic mě rozhodí. Rychle zvládnu zafungovat, svoje pivo vrazím Natovi to ruky a je štěstí, že jsem ho už tolik vypila, jinak by ho určitě popilo. Hned potom se vrhnu k prutu, kde se přepnu do rozvážnějšího módu a udici pevně chytím do rukou. To není problém. Zaseknout už jo, jelikož mám dojem, že jsem použila velkou sílu. Nestává se pak, že se háček rybě vyrve i s kusem huby? Chci to zvíře sníst, ne ho trápit.
Jak začnu navíjet, ucítím pod prsty zpětný tah, neochotu v tom, abych navíjela dál, ale nedám se. Ryba se chvílema už plácá na hladině v marné snaze utéct, ale vypadá to dobře (56%).
Ohlédnu se na Nata a - Tys to ještě neodložil? Necháš mě v tom samotnou? Můj pohled je přesně takový. Trochu vyčítavý, trochu vystrašený, protože tohle je moje poprvé a já bych čekala, že mi Nate bude nápomocný.
Dobře, takže, potřebuju támhletu síťku.
Dostanu se k podběráku a poněkud nešikovně se mi podaří dostat rybu dovnitř, a dokonce tak, aby už nemohla pláchnout. Slušně se přitom zapotím, jelikož většina pohybů, které jsem udělala, byly navíc a vůbec ne podle rybářské příručky. Ryba je ale naše a sere pes na to, jak směšně jsem přitom vypadala.
Narovnám se v zádech a spokojeně hodím očkem po mém mentorovi.

Rybka je to docela velká a mám dojem, že se chytila spíš náhodou podle zubů, co jí koukají z tlamy. Jenže tím, že o rybaření nic moc nevím, je mi to vlastně jedno. Sivena sníme tak jako tak. Vlastně, kdybychom se uskromnili, možná bychom se z něj najedli oba dva.

“Zabít ji ale musíš sám,“ zaúkoluju detektiva a popostrčím podběrák tak, aby vážně nehrozilo, že ryba uteče. Pořád má ale v puse háček a ten je silonem pevně spojený z udicí pohozenu opodál.
Popojdu na krok k Natovi a s nehasnoucím úsměvem mu vezmu piva z rukou.

Pohoda nepohoda

"Hmmch fajn, dáme si bacha a odpoledne budeme mít v duchu sušení bot."
Pousmál jsem se a zamířil zpátky k našim prutům. Dnešek zatím neběžel úplně dle plánů, ani jako na drátkách, ale mohlo být mnohem hůře, z toho, co se stalo, jsou to jen malý hnědý čáry v trenýrkách. Mohly být mnohem.....výživnější a stačily jen menší změny v dění. Pozoroval jsem Cristinu, jak připravuje svůj prut a natáhl jsem se pro vlastní.
Stáhl jej až k sobě a pak přiklekl k naládování návnady na háček a nahození.
"Mhm."
Přikývl jsem nad její instruktáží a ukázal palec zdvižený nahoru, že její prut je v nejlepších rukách. Ještě chvíli jsem se díval, za ní, jak odchází.
"Fakt je to docela kus."
Odpoutal jsem po chvilce pohled k Cristinina zadku a vrátil se pohledem zpátky k prutům zhruba v době, kdy se ohlédla po mě, což jsem už neviděl. Překontroloval jsem, že pruty hezky sedí a zatím nic nezabralo.
"Zatracenej starouš, za ten podebraný břeh určitě můžou ty jeho dynamity, beztak to narušilo břehy jezera."
Zabručel jsem pro sebe a skopl lehce do vody kamínek.
To už se vracela Cris s pivky.
"Zlá holka."
Zakřenil jsem se, vzal pivko a otevřel ho. Nad poznámkou o svalnatci se s úšklebkem uchechtnu.
"Asi jsem za to rád. Já na svalnatce moc nejsem, a pochybuju, že by mi kupoval drinky."
Šibalsky roztáhnu rty do úsměvu a napiju se z plechovky, pak očko na pruty a zpátky k Cris.
"Není.....dokud nebudeme opilí střílet veverky, je to v cajku."
Prohlásil jsem tak jistě, jako bych již zběsilý opilecký lov na veverky kdysi pořádal.
"Neptej se. Bylo to už dávno. A těm veverkám jsem se omluvil."
Ubezpečil jsem ji dřív, než se mě stihla nějak více vyptávat a rozvádět úvahy o masovém vrahovi nevinných veverek.
"Ymm hele bere ti."
Poukázal jsem prstem směrem k prutu na kterém se napnul vlasec, ještě s plnou pusou piva, které jsem v rychlosti polkl a plechovkou v ruce.

Napjatá strnulost mě ani v prvních chvílích po tom, co kluci zmizí z dohledu, neopouští. Nahromaděné pocity ne a ne přestat dotírat a ke cti mi nakonec slouží jedině to, že jsem do sporu nijak nezasáhla. Kdyby ano, bylo by pravděpodobné, že by agresor došel k újmě a my s Natem se dostali do dalších potíží.
Jistě, že se mi chce říct, že by bylo nejlepší, kdybych zmizela. Nate by měl svůj klid a ať by kluci tvrdili policii cokoliv, dost pravděpodobně by z toho vyšel dobře. Mě by netrápilo, že se prozradím, i když by mě žralo, že jsem v tom detektiva po tom všem nechala – jenže, takové náznaky výčitek cítím už teď.
Mechanicky se ohlédnu k opuštěným židlím a zbytku rybářského náčiní. Kšilt mám v čele sražený už jen napůl, tak akorát na koukání.
“Pruty na místě. Ryby taky. Musíme přejít na účinnou taktiku jak je dostat z vody bez toho, aniž bychom riskovali další nehodu,“ prolomím své mlčení. Z oblečení mi sice voda už nekape, na to byla roztržka s mladíky dost dlouhá, ale v botách mi čvachtá.
Nemusíme se o tom bavit. Prostě to přejdeme, že?
S nevyslovenou otázkou se krátce podívám na Nata, pidi-okamžik věnuju už prázdnému prostoru za jeho zády, načež se otočím a vrátím se k rybářské pohodě. Až na to, že to zatím pohoda nebyla. Asi si to maluju moc růžově.

Zautomatizovaně sáhnu po prutu a aniž bych jím zasekla, začnu navíjet vlasec. Bez další instruktáže zvládnu doladit mňamku na háčku a možná až příliš rázně nahodit. Ačkoliv to není zase tak dlouho, co jsem se rozhodla nepodléhat pivnímu vábení, teď už to vidím jinak.
“Pohlídej mi úlovek a bacha,“ kývnu k podběráku a bez dalšího vysvětlení s rukama v kapsách vyrazím o kus dál, kde se od včera chladí piva.

V soukromé chvilce se prohnu v zádech a zvrátím hlavu, takže mám ideální výhled na nebe. Ostré sluneční paprsky mě na moment donutí přivřít oči a polevit v ostražitosti, abych si uvědomila, jak příjemně mi bylo v každé chvilce, kdy jsem z hlavy dokázala dostat starosti. Dovolená. Měla bych si z něj vzít příklad.
“Tak fajn. Proč ne,“ zamumlám. Vždyť je tady dobrovolně, i když mu dlužím. Vnitřní dilema i tentokrát doprovodím pohledem směrem k cíli mých úvah.
Dlouho se na místě nezdržuji. Vytáhnu piva, jedno si rovnou otevřu a pořádně si loknu a hurá za rybama.

“Začala jsem bez tebe,“ omluvně poldovi podám zavřené pivo, abych nerozhodovala bez něj, “Nejsme na pláži, aby mi spoře oděný svalnatec nosil drinky na lehátko, ale protože nikam nespěcháme, taky není proč se držet zpátky.“

Klídek

Konečně si alespoň ti chytřejší z hošanů začali uvědomovat, že ztrácej půdu pod nohama. Jasně nepředpokládal jsem, že by mi rozbíjeli od baráku vokna, nebo tak. Na druhou stranu furt byli na cizím pozemku a chtěli mě poučovat o tom, že nemám právo je vykopnout? Dnešní mládež je fakt nehorázně blbá.
"Tvý kamarádi maj alespoň něco v hlavě, měl bys na ně víc dát nádhero."
Houkl jsem s úšklebkem na kluka, který na mě ukazoval a doplnil jsem rozloučení s ním ukázkovým fakáčem. Když konečně odpelášili ještě jsem sledoval, se nebudou chtít mstít a pak jsem vypustil vzduch z plic a ohlédl jsem se s úsměvem na Cris.
"Klídek jen banda podělanejch puberťáků, co si honí brka. Nic vážnýho."
Mávl jsem nad tím se smíchem rukou. Ještě než jsem se ohlédl bylo mi jasné, že Cris bude asi docela napružená, takže nebylo třeba to nějak přiživovat.
"Hmmm každopádně dneska a zítra si dáme bacha, kdyby ten hubatej chtěl někoho posílat. Takový posránci mají tendenci se mstít skrz fotry."
Zadíval jsem se směrem kam utekli kluci a mírně nad tím zavrtěl hlavou.
"Che, tak dlouhou dobu tu člověk není a ani tu jednu dovolenou mít klidnou nemůže.....no....neuplavaly nám ještě pruty?"
Koukl jsem zvědavě k našemu místečku, jakoby bych pustil záležitost s klukama z hlavy.

sobota 20. května 2079
dopoledne

Kluci moc neví, co dělat. Zatímco pro tebe střet dvou světů za chvíli nejspíš skončí, pro ně bude pokračovat. Hlupáček jim určitě vyčte, že mu nepomohli, a minimálně zbytek dne bude mlít o tom, jak tě mohl dostat.

“Tý vole, tý vole..,“ oddechuje jeden hoch, co vůbec neví.
“Nikam jsme se neloupali. Musel to bejt někdo jinej!“ brání se Xerchen bojovně, aby bylo jasné, že si to jen tak nenechá líbit.
“Jo! Fakt! Spali jsme jen pod střechou,“ přidá se třetí váhavě, jestli to vůbec má smysl, a střechou myslí verandu.

Pes pořád štěká.
Nevrčí někdo i za tebou?

“ÁÁÁÁUUZASRANÝÁáÁÁááÁÁÁ!“ ječí největší borec z party. Tlak pod koleno a kácí se k zemi a marně máchá jednou rukou, aby nespadl na rypák. Zřejmě toho už na něj bylo dost, nebo jen špatně vyvážil svoje tělo. Kopnutí do zadku je rychlejší, než všechny nářky a nadávky světa.

“Dem!“
„Nech to bejt a poď!“ kluci mají jasno.
Pes štěká.

“Kreténe podělanej smradlavej,“ jede si svoje borec a hladí nasbírané rány. Pohybuje se všelijak, teď momentálně tak nějak divně po třech, chvílema si ale zdravou rukou přidržuje tu, kterou jsi mu kroutil.
“Máš to spočítaný ti řikám. Skončíš v lochu a budeš rád, když tě nechaj zvedat mejdlo. - Poštvi na něj psa! Volové, kam jdete? Zavolejte cajty!“
„Ser na to, kámo.“
„Jo, ser na to.“
„Sorry,“ utrousí kluk se psem a pokrčí rameny. Zas tolik se nestalo, jen jeden z nich je agresivní kretén.
"Umíte mít jen kecy, volové!"
"Drž už hubu ty kráso... Co si chceš dokázat doprdele?"
"Vole, tak on an nás vyjede, ohrožuje nás a ty se ptáš, co si chci dokázat?!"
"Seš jeblej?"
"Normální agresor. Táta si takovejma jako von vytíral prdel."
"Deme."
"Volové! Táhnete to s tím debilem? Jo? JO?! Seru na vás. Dojebanci dementní. A ty-," na svém pomalém útěku se stačí otočit i k tobě, ale jen v uctivé vzdálenosti, oči zarudlé ponížením. Neřekne nic, jen na tebe ukáže a pak ho kamarádi odtáhnou dál a začnou se dohadovat mezi sebou.

Velice hloupé děti

"Bacha na hubu mladej."
Zavrčel jsem a trochu potáhl jeho zkroucenou ruku, aby si svůj slovník rozmyslel. Docela mne překvapila jeho energická snaha o to mne praštit a dokonce následně nakopnout. Štěkajícího psa si všímám minimálně. Zdá se, že mladíky jsem odhadl dobře, alespoň v jedné věci. Většina z nich nechce problémy.
"Policii určitě bude velice zajímat vniknutí na cizí pozemek, poškozování cizí věci a odmítnutí odchodu z cizího pozemku při vyzvání majitele."
Poznamenal jsem k zbylým mladíkům smrtelně vážně, ale to už tahal frajírek nožík....
"Vážně na mě chce vytáhnout rybičku? Do háje práce s tím."
Zavrčel jsem si pro sebe a zapáčil klukovi ruku více, aby ho víc zajímalo to, že mu jednu ruku kloubím, než to, že v druhé se snaží vytasit s nožíkem. Zároveň ho v pase tímto tlakem a donutím čučet k zemi.
"Ano? Si myslíte, že je v pořádku, že se někomu vloupete do baráku a uděláte si z jeho bytu chlastcimru jen proto, že není doma? Co by tomu řekli vaši rodiče hmm? Co by řekli tomu, co děláte? A ještě mě tady váš kamarádík chce ohrožovat nožem?!"
Poslední slova jsem zavrčel už dost podrážděně a chodidlem zapáčil pod klukovo koleno, abych ho donutil alespoň na jedno klesnout.
"Bejt váma přestanu se chovat, jako banda namyšlenejch kreténů a začnu nad tím přemýšlet. Jednou narazíte na někoho míň přátelskýho a ten se nebude prve ptát a povídat si, ale nejprve některýho z vás vodpráskne, jak prašivou krysu, protože může. Já bych moh."
Se zamračením ještě chvíli držím vzpurného mladíka, pak stisk povolím a s nakopnutím jeho vystrčeného pozadí ho popoženu k jeho vlastním, aby mu to šmarovalo rychleji.
"Vypadněte sráči! Hned! Jestli vás tu ještě načapám prvnímu vystřelím mozek z hlavy a druhému koule. Páč budu moct, páč příště nebudu ten hodnej."
Upozornil jsem je chladně a bedlivě je pozoroval, připraven se bránit, kdyby si to nerozmysleli, připraven tasit svůj osobní revolver, kdyby měli další nevybíravé kecy, abych jim ukázal, že to fakt myslím vážně.

sobota 20. května 2079
dopoledne

“Pusť mě, ty přestárlej buzíku!“ vykvíkne vůdce překvapeně. Do té doby se tvářil přesvědčivě drze a hrubě, nečekal totiž, že bys přistoupil k fyzickému kontaktu. Nebo spíš fyzickému napadení. Pravda, na tvém pozemku, který máš právo bránit, to ti nikdo upřít nemůže.

“Co děláte?!“
„Pusťte ho!“
„Dej ty pracky pryč ty šulibrku zasranej!“ ožene se po tobě mladík rukou, ale zasáhne tě jen velmi nemotorně a zlehka. Do toho štěká pes. Situaci to rozhodně neuklidnilo, ale neútočí na tebe zbytek partičky, tak by se to snad dalo považovat za úspěch?

Další útok z klukovy strany je nohou. Pokusí se tě kopnout (15%), ale úplně mine a podrážka jeho nohy lízne leda tak tvoje kalhoty. Za úvahu ale stojí to, jak jsou dnešní děcka oprsklá a kde se bere jejich minimální smysl pro autoritu.

“Pomozte mi! Volové, zavolejte cajty!!“ zmítá sebou kluk.

“Však jsme tu jen párkrát spali a nikdy ste tu nebyl! O co vám jde? Nic neděláme,“ zkouší do vzniklé nepříjemné atmosféry zasáhnout jeden z kamarádů.
“Nechte ho jít!“ zahuláká na tebe překvapivě hrubým hlasem Xerchen.

“Debile, však uvidíš!“ a vůdce odněkud z kapsy vyloví otevírací nožík. Ještě, že ho nemá jak otevřít.

Hloupé dítě je horší, než zkažená ryba

Cítil jsem za sebou Cristinu, a byl jsem si jistý, že si u ní nemůžu být jistý naprosto ničím. Na druhou stranu dosud jsem jí mohl v rámci možností věřit, že se nic extra nepodělá, takže snad to tak i zůstane.
Co mne však trošku rozmrzí jsou troufalá namyšlená děcka, která si myslí, že jsou pány světa. Nespokojeně mírně mlasknu a roztáhnu tvář do přátelského úsměvu. Jediná polehčující okolnost je, že ufonek problémy nechce. Jediný větší problém je tedy hlava party. Tak je to vždy v každém gangu. Profackuj dostatečně hlavu a tělo ochabne.
"Hmmm jo máš pravdu. Co by takový obyčejný dědek, jako já mohl udělat, když se mu po pozemku a chatě, na který si vodvedl kus životní práce, mohl udělat takovejm chrabrejm přizdisráčům, jako jste vy."
Se zamyšleným úsměvem jsem si poklepal prstem na rty a pak jsem bezestrachu udělal krok směrem k výrostkovi, který má velkou tlamu, kdyby to byl ten s tím psem mohl by to bejt problém, takhle to bude docela v cajku, psíka má slušňák, ten nebude chtít problémy je to vidět, stejně, jako ufík.
V dalším kroku dřív, než stačí cuknout ho chytím pevně levačkou za pravé předloktí, vyvedu ho z rovnováhy cuknutím k sobě a v dalším okamžiku mu zkroutím nehezky ruku za záda a povytáhnu trošku nahoru, aby si rozmyslel nějakou další cukačku, mohlo by ho to stát vykloubené rameno jedna báseň. Jo hold policejní výcvik se docela hodí čas od času.
"Je mi úplně u prdele, co za nabubřelého sráče to seš. Teď mě dobře poslouchej mladej. Vniknutí na cizí pozemek, jeho poškozování a zneužívání jsou v Americe těžký zločiny. Jakožto majitel tohodle místa mám právo vás na místě zastřelit protože jste na vyzvání neopustili můj pozemek a budu v právu."
Procedil jsem skrz zuby do ucha mladíkovi a pravačkou si ho přidržel zezadu za krk. Věnoval jsem také významný pohled mladíkům, kteří zbyli.
"Nezkoušejte žádný blbosti, nebo kámošovi zlomím haksnu a pak ho utopím v jezeře, jako kotě.....doporučuji vám vypadnout todle bylo poslední varování smradi."
Zamračil jsem se a slétl očima na šéfika gangnu.
"A tys myslím chtěl ten dynamit do trenek viď. Tak pojď půjdeme se zeptat Starouše, jestli má nějakej nazbyt."
Prohodil jsem naprosto vážně, jakoby nic a začal kluka otáčet směrem k chatce naproti přes jezero.

sobota 20. května 2079
dopoledne

Je to trochu jako mírnit psa, který je připravený za každou cenu bránit svého pána a přitom vědět, že se ten pes taky docela rád rve a nejde jen o dobré úmysly. Na Cristinu za sebe nevidíš, ale přesně takový záchvěv pocitu tě na moment zašimrá v zátylku. Všehoschopnost. Napadne tě. A pak taky nevypočitatelnost.
Můžeš teď jen věřit tomu, že bude rozumná a nezpacká všechno, kvůli čemu jste tady.

Skutečný pes proti vám se rozštěká a rozhodně ne proto, že by vás vítal. Kluk se ho snaží uklidnit, ale zvířeti chvilku trvá, než si to srovná v hlavě. A není sám, kdo má delší vedení.

“Co máš za problém, vole? He?“
„Nech to bejt.“
„Dědka s holkou vidím prvně, mě nebude poučovat.“
„Však můžem jít jinam.“
„Se vás ptám, co je vám jako po tom, co tu kdy děláme. Úplný hovno.“
„Jo no.“
„Ale úplný.. úplný zasraný hovno! Kecy z filmů si strč za trenky sám, kreténe, a běž do prdele demente.“
Xerchenský kamarád se nadechne k dalšímu souhlasnému výdechu, ale hlavní mačo party se nedá a pokračuje.
“Píčujete tu na nás a nemáte šajn, kdo jsme. Kdybych se měl bát každýho s malomozka, nedělal bych nic jinýho. Však jako co uděláte? Si na to dynamitový terno počkám.“
„Nech ho a dem.“
„Jo, ty kráso.. třeba je to polda nebo soudce. Nechci problémy.“

Rybaření a podělaný děcka

Zeširoka se na Cris zubím a pohledem se ujišťuji, že znovu neřachneme do vody a bahna.
"Řek bych, že vod všeho trochu."
Zahláholil jsem a začal ze sebe ometat taky trochu bahna, leč to vypadalo, jako marná snaha. Když jsem znovu vzhlédl cuknul mi koutek, ruce od bláta jsem utřel do kalhot, nic moc zlepšení.
"Jop káplas na to šéfová. Máš to ale štěstí viď?"
Nepřecházela mne dobrá nálada a už už jsem chtěl říct něco na tu pizzu, když se Cris zarazila. Zpozorněl jsem taky, protože to není poprvé, co se takhle chová. Rozhlédl jsem se a po chvíli ticha jsem si i já všimnul hlasů, které se nachomýtaly kolem mé chatky.
"Parchanti voni si u mojí chatky udělali chlastací díru."
Zamumlal jsem a mírně ohnul větev, abych lépe viděl, co za grázlíky tam je. Když jsme slyšel zakřupat větvičku větev jsem pomalu pustil a zůstal ostražitě stát. Cris jsem naznačil rukou, aby byla v klidu.
A pak jsem našeho pachatele spatřil.
"No to se podívejme, kdo mi tu obechcává vokolí mý chatky."
Založil jsem si ruce v bok a mírně jsem se zamračil. Na tváři jsem nahodil krutopřísný výraz poldy u výslechu a ten mě nepřešel, ani když se objevil zbytek.
"Jasně, už z toho co říkali bylo jasný, že minimálně někdo z nich bude Xerch."
Odtušil jsem a koutkem oka jsem sledoval Cris, pak jsem udělal krok, abych byl mezi ní a klukama. Jednak nebylo třeba, aby jí poznali, více si jí všímali a jednak nebylo třeba aby skončili, jako žrádlo pro ryby.
"No dobrej.......bych řek. A taky bych řek, že jste tu nepřišli jen vyvenčit hafana a svýho kámoše."
Koukl jsem po pitbulovi a pak po tom, co mi tu obechcával stromy. Pes vypadal sice ostře, ale potkal jsem už i větší a nebezpečnější.
"Tak to vy jste ta banda, co se mi tu pravidelně nachomýtá kolem chatky a dělá tu bordel."
Odtušil jsem, jako bych to věděl, celé věky a neřekl mi to Stařík až dneska ráno.
"Máte jediný štěstí, že jste nešlápli ještě do žádný pasti na medvědy. Ucvaklo by vám to nohu hejskové. A řek bych dobře vám tak, kdy lezete na cizí pozemek."
Odtušil jsem, to že okolo baráku žádné pasti na medvědy nebyly vědět fakt nemuseli.
"Takže teď vám řeknu, co bude mladí pánové. Votočíte se, vypadnete z mýho kvartýru a už sem nikdy nepáchnete. Protože páč jo...."
Usmál jsem se na něj zeširoka a zubatě a mírně jsem se k nim naklonil.
"Tak nejenže vám třem smradům zmaluju prdele k nepoznání a zavolám vašim mámám, aby věděly, kde a co vyvádějí jejich drahé nevycválané ratolesti, ale taky si půjčím vod kámoše tři tyčinky dynamitu, zapálím je a každému z vás vrazím jednu do prdele tak hluboko, že až bouchnou, tak to vaše zadky rozstřelí po celým tomhle zapomenutým lese! Kapiš?"
Zatvářil jsem se u poslední části věty hrozivě a pak jsem se na ně znovu mile usmál a narovnal se a čekal jestli budou zdrhat, nebo jestli bude třeba výprask.
"Hmm s tím dynamitem jsem to možná trochu už přehnal.....ááleeee hovňajs jsou to malí sráči jen ať se bojí."
Počastovalo se ve mě moje andělské a ďábelské já.