Akce slepýš

"Dobrá dobrá.....hmmm...plány jsou pro sraby!"
Zahláholil jsem a vybatolil jsem se ze svého útočiště a vyrazil odhodlaně kolem Cris k pracovnímu stolu.
"Bude to naprostá pohodka."
Ubezpečil jsem jí a šel na jistotu po paměti.....dobře byla trošku děravá, protože jsem dvakrát do něčeho kopl. Dle zvuku asi zavazadlo a pak nějaká nejspíše plechovka. (60%)
"Chtělo by to tu někdy jarní úklid."
Zabručel jsem pro sebe a dál jsem postupoval onou nebezpečnou cestou až k pracovnímu stolu. Ale pak přišel zlom. Absolutně jsem si nevšiml bedny s haraburdím, která byla jen pár kroků od pracovního stolu.
"Do hajzlu kurvadrát u chlupatého sysla!"
Zaklel jsem směsku naprosto náhodných nadávek, když jsem hodil mrchu přes bednu a s rachotem zahučel mezi další bordel a nařadí.
"Yhrrrrhhh.....auuuu.....to fakt bolelo."
Zaskučel jsem, když jsem si zpod zad vytáhl motyku. (9%)
Dnes jsem fakt neměl svůj den.

Zamotává se to. Jednoznačně. Včera bych ještě řekla, že mě jen tak něco nepřekvapí ani nezamotá hlavu, najednou je ale všechno jinak. Pivko mi pěkně stouplo do hlavy a takhle ve tmě se nejspíš začínám cítit bezradná. Chvíli mlčím, svírající v ruce pásek, než se odhodlám zaprotestovat.
“Jsem tady prvně a je naprostá tma, že skoro nevím, kde zrovna stojím. Nemám ponětí, kde máš pracovní stůl,“ chce se mi smát, ale situace si žádá taky trochu vážný přístup, takže myslím, že zním tak akorát, jakože se dobře bavím.
“Měli bychom se držet nějakého plánu. Kam jdeme? Ke stolu?“ vyzvídám horlivě dál, zatímco se nohama sunu směrem, kde si myslím, že je správná cesta k východu. Totiž, venku panují rozhodně lepší světelné podmínky, takže vím, kde je můj cíl, ale dostat se k němu je v tomhle bordelu ošemetné.

Světlo, ale kdež

"S mým dosavadním štěstím, bych to nemusel přežít."
Zasmál jsem se a volnou rukou poškrábal na bradě.
"Ohledně tý barvy, nemusíš vodpovídat že ne?"
Ujistil jsem se, protože je samozřejmostí, že jsem byl šetřivý a koupil tu největší sračku, která byla zrovna dostupná. Samozřejmě, že mi to tehdá bylo otřískáno o hlavu, ale to už je dávno.
Když do mě Cris vrazila ramenem pro svou i její stabilitu jsem jí chtěl přichytit jemně za paži, ale v šeru jsem se nějak minul a tak jsem si jí přidržel místo toho za bok. Její ruka, která mi na chvíli přistála na hrudi, tomu dodala jakýsi intimní moment, který jsem však přemohl a zaplašil, jakmile měla pásek a já mohl spustit i svou ruku.
"Jo to měli......když rybařím....hmmmm ne párkrát se mi rozlomily a je to hroznej sajrajt takže jsem si pořídil petrolejku.....petrolejka!"
Rozsvítilo se mi v hlavě a na tváři přistál úsměv.
"Musí být pověšená nad pracovním stolem."
Poznámku o telefonu jsem raději minul, protože leč jsem sice telefon samozřejmě používal a nejednalo se jen o pevnou linku, ale na druhou stranu ta cihla co jsem sebou tahal, toho fakt moc neuměla.

“Ale no tak, myslela jsem, že mi přenecháš tu čest ti ho sundat, když už tě jdu zachraňovat,“ poznamenám pobaveně, bez opravdové výčitky. Celý pobyt na chatě je bizarní a mě v tomto ohledu baví, tak říkajíc, přilévat olej do ohně. I když hotelovou uvzdychanou dvojhru těžko něco trumfne.
Popis řešení našeho problému zní logicky. O tom, že pásek lehce nahradíme jakýmkoliv kouskem uvázatelného pruhu látky mlčím, ať má Nate taky nějaké překvapení na ráno – příjemné, na rozdíl od rozbitého generátoru.
“Dobrý pokus o vtip, ale nevím, co by to muselo být za barvu, aby po takové době, cos tady nebyl, ještě dokázala napáchat nějakou škodu. Leda bys byl šetřivý a koupil nějaký patok, který s barvou nemá nic společné-ho,“ vrazím do poldy ramenem (46%).
“Našli jsme se,“ zazářím do tmy a bez okolků nahmatám jeho ruku, hrudník, druhou ruku a sevřu pásek v prstech. Naší situaci to ale nijak zvlášť nepomáhá.
“Měli jsme koupit baterky. Když rybaříš, nemáš tam někde fosforové tyčky?“ napadne mě. Trocha světla je lepší, než vůbec nic.
“Nebo telefon..,“ ale vzhledem k tomu, že Nate používal světem dávno zapomenutý pager jsem s vírou v jednoduché řešení opatrná. Ještě bychom si nouzově mohli posvítit autem, ale to by znamenalo spoustu práce navíc.
Akorát, že světlo se tady evidentně stává synonymem bezpečí.

Vražedná chata

S úšklebkem jsem vzhlédl za hlasem Cris, ale z bagáže se mi zvedat nějak nechtělo.
"No, kde by tak asi mohl být? Samozřejmě, že na mých kalhotách. Zase tolik opasků sebou netahám."
Zašklebil jsem se a zarachotilo to, když jsem se s pomocí opory o gauč přesunul, alespoň do bezpečí měkkého polstrování gauče. s cinknutím jsem odepsal pásek a zručným pohybem vytáhl z poutek na kalhotách.
"Jak se zdá, do konce dovolené nosím už jenom kraťasy, nebo cokoli, co nepotřebuje opasek.....bude třeba tomu uříznout sponu a pak bych to vzal dohromady dostatkem té pásky, snad to bude držet a snad nebude ten pásek moc tlustej."
Informoval jsem Cris a zamával jí páskem. Naštěstí kalhoty mi jakš takš držely, protože zase tak velký hubeňour jsem už taky pár let nebyl.
"Ostřejší nože jsou v horním šupleti dílny a pozor ať nešlápneš do plechovky s barvou."
Zakřenil jsem se a pak překontroloval, že jsem po téhle misi ještě celej.
"Jo ty pasti byly fakt blbej nápad."
Souhlasil jsem docela zapáleně a postupně jsem se posbíral na nohy.
"Zdá se, že ještě žiju, ale těch modřin, co bude."
Zavrtěl jsem nad tím hlavou, takhle hezky mi už dlouho nikdo nenamlátil, natož, aby to byla moje vlastní chata.
"Poučení pro příště. Kontrolovat stav generátoru ještě za světla a odklidit k němu cestu."
Rozesmál jsem se a snažil se vymyslet, jak bych mohl bych Cris k užitku, na druhou stranu být příliš poblíž sebe by mohlo být pro nás také fatální. Alespoň jeden z nás by měl mít šanci tuto noc přežít!

Ke svému vlastnímu překvapení se vzdám docela rychle. Natovy neprůstřelné argumenty jsou jedna věc, ale on je tak hrr udělat všechno sám, že nemám to srdce se mu do toho motat. Jednak bych byla jako slon v porcelánu, jednak je dobré nechat pánské osazenstvo na vrcholu – někde, nejspíš hodně dávno v čekárně u doktora – jsem četla, že jde o nějaké nenarušování mužské energie. Nebo to bylo nevyzařování mužské energie? Přinejlepším to byl nějaký blábol, ale i tak se té drobné rady nevměšovat se do mužských záležitostí, a také záležitostí majitele chaty, zkusím držet.
Nemusím ale čekat nijak dlouho, když se zespod ozve randál a potom naštěstí i poldův hlas. To už jsem ale na cestě za ním.

“Jsi v pořádku?“ v temném prostoru nemám moc šancí na to se zorientovat běžnými smysly, a tak vsadím na rychlý, nicméně zároveň obezřetný postup (35%). Jenže bedna odložená na zemi je postavená tak nešikovně, že do ní při první příležitosti kopnu taky.
“Myslela jsem, že domluva zněla, že pasti vynecháme?“ sehnu se a bedýnku v rychlosti ohmatám rukama, abych jí pak chytila za strany a odtlačila bokem. Tam nám už snad neublíží.
“Po tomhle jsem si tím spíš jistá, že nic do vody házet nechci,“ dodám na okraj, aby bylo jasno.
“Tak..,“ hrdinně znovu vyrazím do prostoru, tentokrát ještě obezřetnější, všechny smysly napnuté, “Kde máš ten pásek?“ vesele se ušklíbnu.

Intenzivní problém

Zašklebil jsem se na Cris a udělal děsivý obličej s přiblíženou baterkou, která mi při tom samozřejmě málem vyblikala oční bulvy. Pak jsem se zaměřil na to, jak se mi přehrabuje v dílně a mírně jsem si povzdechl. Všechny ženský jsou nejspíše stejný. Na druhou stranu, je pravda, že občas maj nečekaný úspěch. To už jsou asi ty záhadné zákony přírody, který nikdy nepochopím.
"Neříkám, že je dobrý, jenže tady ve sklípku tak chladno není a venku taky ne. Takže to, co by se nám mohlo zkazit by se nejspíše zkazilo."
S bručením jsem s promnul bradu a pozoroval elektrikářskou pásku. Prohrábl jsem si vlasy a pak se zamyšleným brumláním zamířil ke generátoru, abych se podíval, jak je na tom řemen. K mému štěstí jsem nezapomněl, že jsem tam nechal bedýnku a chytře jí překročil. Pak jsem vzal řemen a začal ho zkoumat.
"Hmmm je sice zteřelý ale v tom nejhorším místě prdl. Nahradit by asi snad šel, ale ta páska to nejspíše neudrží. Chce to něco pevnějšího." (73%)
Přemýšlel jsem a poklepával si prsty o pásek......Zarazil jsem se. Pásek! Jak jsem byl nadšený ze svého nápadu, tentokrát jsem samozřejmě na tu blbou bednu zapomněl a hodil tam parádní rogalo.
"Kurvapísek! Sakrpič s plechovou krávou!" (6%)
Zadával jsem a se zatnutými zuby na schodech kontroloval, jestli jsem si nezlámal prsty. Neměl jsem k tomu asi daleko, protože nakopl jsem se fakt hezky.
Po chvíli jsem se odhodlal vylízat schody, ale samozřejmě mi, jak na mrchu zhasla baterka a už se nerozjela.
"To se mi snad jen zdá." (15%)
Klepal jsem marně baterkou za chůze relativně po slepu zpátky do své dílny mírně kulhavým krokem.
"Áááááárrrrrhhhhhh kurvááááá!"
Ozvalo se zoufalé zaúpění, když jsem samozřejmě neodhadl místo, kde končí gauč zakopl o něj, hodil přes něj kotrmelec a přistál ve své bagáží. (1%)
"Uhhhh.....do háje."
Vydechl jsem a zůstal tam na chvíli poraženě ležet, jak mrtvá žába. Raději jsem nechtěl vědět, co se mi to zapichovalo do zad, dle tupé bolesti to mohl být jedině zubní kartáček.
"Možná se mi podaří upravit opasek, na náhradní řemen, pokud přežiju cestu do dílny. A pokud ne vytáhni si alespoň autobaterii z mého auta a připoj k ní dráty z lednice snad do rána přežiješ."
Vydechl jsem a spustil hlavu do měkkého okraje gauče v hrané grimase mrtvolky.

Ve tváři se mi usadí neurčitý výraz, kterým doprovázím všechny Natovy manévry až do chvíle, než zmizí ve sklepě. Zvládla jsem generátor nahodit jednou, zvládla bych to určitě i podruhé, včetně opravy, pokud to není nějaká skrytá závada. Přijeli jsme si ale na chatu odpočinout a jestli si chce ušpinit ruce, je to jeho generátor, má na to plné právo.
Sklidím ještě nějaké drobnosti a zbytek se rozhodnut nechat na ráno. Doufám, že to nebude vadit.
To se už zespod ozývají nadávky a nářky a mě je jasné, že to neznamená nic dobrého. Dojdu blíž, abych lépe slyšela, a v hlavě si skládám obrázek toho, co se děje a co nás čeká a nemine. S Natem na to člověk nemusí mít ani moc představivosti.

“S tebou si zahraju ráda,“ odpovím pobaveně navzdory nepříznivě se vyvíjející situaci. Jednoduše bychom náš problém vyřešili cestou do města, kde určitě existuje nějaký noční krám, kde by se řemen dal koupit, ale než bychom dojeli tam a zase zpátky, byla by polovina noci pryč. Krom toho, že nechci riskovat, že by nás chytili spolu. Ve skutečnosti se mi nelíbí ani představa, že by jel sám. Vymyká se mi to.
“Nezdá se mi, že by vodní chlazení mohlo být až tak dobré,“ otevřeně zapochybuju o návrhu dát věci do jezera. Představa jídla ve vodě je mi cizí, skoro odporná, až mě to překvapí. Klidně se půjdu znovu koupat, ale tím to končí.
“Máš tady hromadu věcí. Díval ses pořádně?“ začnu se vyptávat jako správná žena, která svého muže nechce nechat na pochybách, že to zvoral, “Jestli je to jenom řemen, mohli bychom ho něčím nahradit. Nejsem velký kutil, ale zní mi to logicky,“ tázavě povytáhnu obočí, ale než mi odpoví, už mířím do dílny a hledám na prvním místě, které mi padne do oka (35%). Očekávatelný neúspěch mě nepovzbudí.
“Nebo ho opravit,“ v tomto bodě zapochybuji. Kdyby to šlo, Nate by s tím přišel sám. Otevřu další šuplíček (85%), odkud na mě zasvítí žluto-zelená elektrikářská páska. Vylovím ji a vrátím se.
“Co tohle? Nešlo by to použít? Moc nelepí,“ zhodnotím kriticky starší kousek pásky, když její lepivost zkusím prstem, “Ale jak je ten řemen široký? Mohli bychom vytvořit provizorní?“ nechci to vzdát a dokud mi chlapík naproti mně neřekne, že to nejde, budu ve svých snahách o řešení pokračovat.

Žádné pasti

"Žádné pasti?......No tak jo žádné pasti, ale správný lovec se nikdy do vlastní pasti nechytí abys věděla."
Zahláholil jsem sebejistě a s frajerským úsměvem.
"Ale já nejsem žádný lovec"
Zašklebil jsem se v duchu, protože mi bylo jasné, jak by to dopadlo. Šlápnout do oka při raním obchcávání místních stromků by asi nebylo fajn.
"Takže mi chceš říct, že mou vinou budeš celou noc vzhůru?......Trochu totiž chrápu."
Poškrábal jsem se nevinně za uchem. Musel jsem sám sobě přiznat, že často ne trochu ale hodně, ale komu to kdy vadilo? Pračka ani umyvadlo si nikdy nestěžovaly. Znovu jsem sklouzl pohledem k vyhasínajícímu ohni.
"Mmm zajímavá rada možná se jí budu řídit pokud mi budeš příliš plašit zítra ryby."
Zasmál jsem se a zvedl jsem se od ohně. Plamínek minimální, už skoro jen žhavé uhlíky. Cris šla s várkou věcí dovnitř.
"Tak jo profi hasič."
S pobrukováním jsem rozepl kalhoty, vytáhl vercajk a spustil zápas s ohněm. Bylo to úlevné, hřejivé a užitečné zároveň. Když se Cris vracela pro další várku už jsem jen oklepával a zapínal znovu kalhoty.
"Tak oheň bychom měli."
Zhodnotil jsem spokojeně. Sice ještě trochu žhavého tam zůstalo, ale tím naším ohnišťátkem to již dochladne. Hold pivo je pivo to se nedá nic dělat. Ohlédl jsem se ke dveřím, když Cris hlásila, že nám Starouš vysadil. Povzdechl jsem si a vykročil jsem k chatce.
"Ale kruciš. Starouš si dává voraz?"
Zabručel jsem nespokojeně a zmizel v malé dílničce, ve které jsem už dnes jednou byl. Po hmatu jsem našel baterku a setřel z ní vrstvu prachu. Svítila. Kupodivu. Pak jsem vzal bedýnku s nářadím.
"Mrknu na to, mám s ním více zkušeností. Věř mi opravoval jsem ho už......no prostě hodněkrát."
Zasmál jsem se a zamířil ke generátoru. Baterka sice svítila jen tak aby se neřeklo a občas problikla, ale musí to hold chvilku vydržet.
U toho prastarého stroje jsem přiklekl odložil bedýnku a posvítil si na něj.
"Tak co tě trápí tentokrát ty zrezlej šmejde?"
Zašklebil jsem se na generátor přátelsky a začal se základní kontrolou jednotlivých částí, abych zjistil příčinu. Stačilo pár okamžiků, abych věděl, jak moc v prdeli to je.
"Ale do háje.....praskl mu řemen!"
Houkl jsem na Cris, když jsem našel zteřelý přetržený kus kůže. (15% fakt machr :D)
"Třeba tu mám náhradní."
Zabručel jsem a vydal jsem se s baterkou zpátky do dílny. Nejenže baterka přestávala svítit víc a víc, ale zároveň jsem samozřejmě náhradní kousek nenašel. (33%)
Promnul jsem si volnou rukou oči.
"Kurva drát. Fakt sem musím zase začít jezdit častějc......Hrála jsi někdy nějakou survival hru? Nejspíše budeme mít dneska temnou bojovku."
Podal jsem další hlášení a rozhlížel jsem se okolo, co by se tak dalo alternativně použít a hádejte co? NIC! (27%)
"Je to v kachli zlato ani blbou tejpu tu nemám. Držíme černou hodinku. všechno co by se mohlo zkazit musíme narvat do něčeho, co nepromokne a neprožerou ryby a naházet do jezera. Jinak budeme mít i hladovku."
Bedýnku jsem nechal tam, kde jsem jí donesl a s baterkou jsem zamířil za Cris k lednici. Zdá se, že dnešní noc se k nám obrátilo štěstí zády.

Jsem ráda, že Nate převezme otěže a strhne moje vyprávění stranou. Sice se tak dotkneme mého neoblíbeného tématu mimozemské rasy na Zemi, ale je to denní chléb každého žijícího člověka, takže se není co divit. Navíc, ten jeho dovětek zní opravdu uvěřitelně, až se mi z toho začne vařit krev v žilách.
I na má ale Nate lék a tak, ačkoliv se bavíme napůl vážně a napůl odlehčeně, uchechtnu se.

“Žádné pasti. Takové věci jsou dobré leda na to, abychom se do nich ráno zamotali až budeme vítat nový den Pozdravem Slunci,“ ušklíbnu se nad představou nás dvou, kterak se pokoušíme o jógu.
“Navíc mám lehké spaní. Všimla bych si, kdyby se něco dělo,“ ujistím ho klidně a vyrovnaně, přesně tím způsobem, kdy si člověk jen moc nevěří, ale jednoduše ví, že má pravdu. Nevím, co by se muselo stát, aby to tak nebylo.
Zaculím se do plamenů.
“Leda bys mi do pití namíchal prášky na spaní,“ mrknu na něj, “To bych nějakou tu akci mohla zaspat. Ale když už o tom mluvíš, je rozumné jít dovnitř. Dřív, než mě zas napadne nějaká dětinskost,“ naznačím rukou k jezeru, které jsme poctili přítomností našich těl. I když je mi dobře a nejsem ani nijak unavená, Nate to může cítit jinak a jen to jako chlap nepřizná. I když nevypadá jako ten typ. Netřeba však riskovat jen proto, abych se přesvědčila, zda mám pravdu.

Posbírám všechno, co se dá, a postupně věci poodnáším dovnitř. Na mém parťákovi tak nechám hašení ohně se kterým má určitě větší zkušenosti, než já. Při té příležitosti zjistím, že generátor opravdu nefunguje (9%). Necítím ale výrazný pach spáleniny, takže se dolů neženu, jen se postavím do dveří a zahledím do zdejší tiché tmy.
"Nefunguje. Musel se ale vypnout před chvílí," chci dodat, že jeho opravu můžeme nechat až na ráno, ale to by se nám taky mohly zkazit věci v lednici. Ani s tímhle nemám dvakrát moc zkušeností, jestli by třeba nestačilo část nákupu přenést někam, kde je chladněji.
"Budeš mi muset posvítit."