Se zájmem naslouchám Randyho slovům. Přikyvuji s každou novou informací, kterou ze sebe vysouká, protože evidentně se musí hodně snažit, aby vydoloval cokoliv. A tak, i když toho poskytl málo, jsem měla pocit, že toto množství informací je pro mě fakt dost velká chvilková náklonnost paní štěstěny.

Jeho smích ohledně meče z krystalu nesdílím. Nejistě střelím pohledem k místu, kde bylo předtím zrcadlo a já použila krystal na soustředění magie. S lehce podmračeným výrazem jsem se vrátila s pohledem k pokračujícímu Randymu. Cítím, jak mi mozek jede na plné obrátky a já si ze zvyku poposadím brýle ve vlasech a přitom se prstem v nich podrbu. Tak jak to dělávám, když přede mnou leží rozbitý stroj a já přemýšlím, jak tento těžký oříšek rozlousknout. Zdá se mi to, nebo tu je příliš náhod, příliš okrajových společných dílků. Mohlo by to snad souviset s mým snem? Kontaktovala mě vyšší bytost? Ten Runotvůrce?

"Úžasný. To by bylo opravdu skvělé, Randy. To by mi mohlo hodně pomoci," pochválím jej s úsměvem na rtech a snažím se držet svou řeč v pomalém tempu normální řeči. Dílky do sebe začínají zapadat a bolí mě i dýchat, protože i dýchání musím držet zkrátka v příliš pomalém tempu na to, jak rychle se mi odvíjejí myšlenky. A pak to přijde. Heureka! Teda... heureka?

"Tak proto ji tam držel!" vydechnu a zorničky se mi rozšíří poznáním. Už jsem našla rozbitou část stroje, teď ji jen zkusit vyndat, ověřit si, že je prasklá a vyměnit. Kvůli tomu všemu zmatku uvnitř mých myšlenek nezvládnu zůstat způsobně stát. Natáhnu k němu ruku, abych mu položila ruku na rameno a usměrnila tak ještě víc jeho stále ještě drogami rozjitřené myšlenky. Ale než to skutečně udělám, uvědomím si, že to není vhodné, už jen kvůli tomu, že jej vůbec neznám a co já vím, třeba by ho to mohlo ještě víc vyděsit. A tak tu ruku stáhnu a propletu si prsty na rukou a složím si je pod bradou.

"Omlouvám se, že tě tady tak vyslýchám. Ale ty si vedeš tak moc dobře, Randy. Mám na tebe poslední otázky. Je to dost důležité... Myslíš, že by sis mohl vzpomenout na jméno té autorky, překladatelky? Nebyla to náhodou Elizabeth? Nebo, netušíš, zda to nebyla psané tady v Duskwallu?"

Abych neměla nutkání z něj tu odpověď vytřást, rozhodnu se začít přecházet na místě. Nakonec to nevydržím a začnu prezentovat svou teorii.

"Jestli tomu tak je. Mohlo by to vysvětlovat, proč ji tam Scurlock drží. Opravu by v tom mohl být ten klíč, čeho se Scurlock snaží dosáhnout, nebo pomocí čeho. Krystaly umí směrovat magii, a pokud by byl nějaký Runotvůrce, někdo kdo uměl pomocí run upravit magické předměty, zvýšit jejich schopnosti, nebo je usměrnit. Tak Elizabeth je nejspíš ten někdo, kdo by tomu v Duskwallu rozuměl nejvíce. I kdyby těm runám pořád nerozuměla, ale dokázala by reprodukovat obrazce a zjistila v textu, k čemu se ta zbraň používala, co byla na obrázku, mohla by s pomocí zkušeného obráběče třeba i něco takového vytvořit. Možná bych něco takového zvládla i já. Vytvořit takovou zbraň je ale vždy nebezpečné, musel by ji umět někdo ovládat a vládnout takovým run-"

V příšerně rychlém drmolení, kterým jsem zdárně sekundovala Randyho zdrogovanému žvanění, se najednou rychle zaseknu, jako kdyby mě někdo vypnul. Gestikulace přestane, stejně jako moje chůze, a já se podívám na liško-dívku, co píše brkem na papír. Jestli jsem se nezbláznila. A já vím, že je to jedno velké a nejisté jestli, protože je dost docela možné, že jsem pořád v cele a můj mozek prostě se už odmítal dál mučit realitou mého umírání, tak právě zapadl další dílek skládačky na své místo. Pokud by moje dohady byly správné, tak koukám právě na někoho, kdo by těm runám měl rozumět, nebo je rovnou použít.

Randy na tebe zamžoural v pološeru sálu a bylo vidět, že chvíli přemýšlí, jesli tě zná, než otázka plně doputovala do jeho mozku.,
"Noo, neviděl sem hřbet, jó, ale byla taková tmavě zelená a měla fakt pěkný ilustrace a fakt umělecký písmo, kvalitní papír - a že já vo dobrým papíru něco vím. A musel to bejt několikátej díl, páč Profesor jich měl hnedka několik podobnejch, všechny manuskripty stejným písmem...."

Randy se pekelně zasoustředil, až skoro šilhal, asi nechtěl tak pěkné děvče zklamat. "Pod tím obrázkem bylo i něco napsanýho. Ta freska měla vyobrazovat něco jako... něco jako...šlechtice, svatýho, vyšší bytost. Ta ženská, co to překládala, si v tý publikaci dost stěžovala, že ten jazyk je tak neuvěřitelně archaickej, mnohovýznamovej a pocitovej, že se to dost blbě vykládá, protože nemá lingivistickej základ v žádný řeči moderního světa a nikdo neví, jak vlastně zní mluvenej a..."


Mladík se musel vědomě zastavit a nadechnout, aby se vrátil na správnou kolej. "Ale jeho označení prý bylo něco jako 'Runotvůrce'. Což by dávalo smysl, na tom obrázku pokrejval runama nějakej meč. Tvořenej z krystalu. Představ si to, meč z krystalu," zakroutil pobaveně hlavou a zahihňal se.

"Runotepec! Runotepec, blbče, musí se do materiálů tesat, jinak nevydrží!" Už jste někdy zkoušeli psát zprávu, když se vám v myšlenkách uraženě vzteká dvoumetrový lví muž? "A ten meč byla moje nejlepší práce, zatraceně, pro samotnu Císařovnu, jako znak její vlády a vítězství! Což...když to tak vnímám azpětně..." K'Elsior upadl do depresivního zamyšlení. Ale aspoň mlčel.

"Každopádně jesli chceš, určitě se můžem s Profesorem domluvit, aby ti ty knížky ukázal!" Mrkal velmi snaživě Randall.

Překvapí mě zmínka o Jeremiášovi, při které mě vlastně tak trochu píchne u srdce. Staroch jeden bláznivá. Jediný náznak dobra, co mne za celou tu dobu v tom vězení potkal. Polknu a než stačím pomyslet na to, že bych mu sdělila tu nešťastnou domněnku, co je nejspíše bohužel pravdivá, ucítím na sobě Ley pohled. Střelím k ní pohledem a po dlouhé době zažiji instantní rozhovor beze slov ze zlomku vteřiny, co vidím její oči. Jen nepatrně kývnu a podívám se zpět na Randyho, který mi začal věnovat pozornost.

Asi jako jediná dychtivě naslouchám blábolení Randyho, které mi - bohůmžel - nezní jako naprosté blábolení. Kousnu se do spodního rtu, když mi potvrdí mou nečekaně správnou předpověď, abych hned nevyhrkla 'já to věděla!'. Těknu nejistě pohledem ke králi, jenž evidentně trpí celým rozhovorem, následně zalétnu očima k Lee, ale ta se teď soustředí na psaní zprávy tomu profesorovi. Rozhodnu se využít toho, že stejně by tu Randal musel čekat, a tak pokračuji se svým výslechem. Přistoupím ještě o krok blíže poslovi a snažím se krotit urputnost ve svém hlase. Stejně jako nechcete vyděsit dítě, aby vám řeklo správnou odpověď, tak sjeté svědky taky nemůžete vyděsit svou horlivostí. Tak nějak to Richard říkal.

"Randy, prosím tě, nepamatuješ si, jak se ta kniha jmenovala, nebo o co přesně v ní šlo? Nebo kdo ji napsal?" pokládám mu otázky postupně a pomalu. Dokonce se pokusím povzbudivě usmát jako kdybychom vedli jen přátelskou konverzaci a neměli jsme audienci před Králem.

Chvíli blbě koukám na tu relikvii, kterou mi víly poskytly k psaní. Huhm. Tohle byla oproti plnícímu peru rozhodně výzva. Než se ovšem vůbec pustím do psaní, Randy pokračuje dál a... No, moc mi pomáhá. Povzdechnu si. Nicméně na to nereaguji a už vůbec ne byť jediným slovem o Jeremiášovi, protože Randy rozhodně není ve stavu vhodném pro sdělení takové noviny. Mimoděk naznačím i Bess, aby neodpovídala, pokud by ji taková hloupost snad napadla.

Což ji tedy nenapadne, avšak její příspěvek do diskuze také stojí za to. Povytáhnu obočí a zamračím se. Co ta o tom ví? Treska, freska, je mi to v tu chvíli jedno. A Rohatý? Ať trpí. Zaslouží si to. 

Randy každopádně žvatlá dál a...

Promnu si oči. Zavrtím hlavou, zatímco myslí doznívá ten dlouhý frustrovaný povzdech lvího válečníka. 

Raději tak namočím brk do kalamáře a začnu škrábat vzkaz pro Profesora. A že to je tedy zatracená výzva s tím strašlivým krámem.

Randy se pravda tvářil poněkud zkroušeně, že ani tentokrát nebyly jeho srdceryvné prosby vyslyšeny, ale co mu zbývalo. Král jen protočil oči a luskl prsty, načež byl Raghaileach donesen nikoli papír, ale poctivý pergamen, kalamář a nefalšovaný psací brk. Víly očividně nebyli fanoušci nových vymožeností, jako je pero.

"Dobře, ale dávej na sebe bacha. Bylo fakt depresivní, kdyby ti něco sežralo duši...nebo tak. A nebo aby tě někdo zmizel, tak jako zmizeli chudáka Jeremiáše..." Randyho drogový trip se očividně přehoupl v paranoiu smíchanou s melancholií

Po Bessiině otázce k ní otočil hlavu a chvíli asi přemýšlel, kde se tam vzala, než pomalu přikývl "Joo, byla to teda nějaká strašně stará malba, překreslená, jakseto...treska?" Zkroutil obličej v urputné agonii přemýšlení.

"Freska," zašeptal Rohatý tak trochu zoufale, a už víte, jak se tváří někdo, komu mozkové buňky páchají hromadnou sebevraždu, zatímco kompletně ztrácí kontrolu nad situací.

"Asi," nenechal se vyhodit z konceptu Randall, "no prostě bylo to z toho blbě poznat, ale jo, držel v ruce kladivo...nebo to možná byla motyka? A čuměl do plamenů, ve kterejch plaval takovej divnej drahokam, což je divný, protože drahokamy přece neplavou, žejo, natož ve vohni...jednou sem to zkoušel, při fakt silným tripu, když se mi vo tom zdálo... a fakt to nefunguje..."

A nyní dosáhli Rohatý král a nikým neviděný Kelsior dokonalého souznění, ač o tom netušili, neb oba vydali tichý povzdech plný duševního utrpení.

Je to sice soukromý rozhovor, ale ve vyprázdněné místnosti se tenhle prazvláštní hovor dost rozléhá a já nejsem dost slušně vychovaná na to, abych neposlouchala. Však už od té doby, co se tu ten poslíček objevil, to bylo celé prazvláštní a tak trochu úsměvné? Ovšem, hodlám aspoň mlčet, to je to nejmenší, co mohu udělat. Ovšem ve chvíli, kdy začne mluvit o divných lidech se lví hlavou, zpozorním a zaváhám.

*Mohlo by to být? To je ale blbost! To přece nemůže! To by byla přece jen veliká náhoda! Ale i kdyby byla, je jeden způsob, jak si tuhle teorii ověřit!* bráním se svému zvědavému a dychtivému já.

"Ehm, omlouvám se, že vám do toho vstupuji," ozvu se a tím poruším své odhodlání mlčet, když se zdá, že Liška končí audienci a snaží se Randyho zbavit. Udělám několik kroků vpřed. "Tak trochu vás nešlo přeslechnout, ale prosím, chtěla jsem se zeptat, co to bylo za chlápka ve zbroji a se lví hlavou? Mohl bys ho lépe popsat? Neměl u sebe třeba kladivo nebo kovadlinu?" zeptám se zvědavě.

Když Randyho pozoruji, nejsem si tím jeho "jasnačka, to zmáknu" úplně jistá. Nevypadá momentálně úplně jako spolehlivý posel, abych byla... Hm, upřímná. Povzdechnu si. Znovu. Už ani nevím pokolikáté v tomhle dni. Maličko svěsím ramena, která mi poklesnou pod tíhou toho, jak Randy mele dál. Neposlouchá se to dobře. 
"To nejde, Randy, mám... Musím splnit jednu dohodu," potřesu hlavou, "zastavím se... Později. Ale... Víš co? Napíšu pro Profesora vzkaz a ty mu ho předáš. Papír a něco na psaní... Mohla bych...?" podívám se napůl tázavě a zpola prosebně po Rohatém. 

Pak ovšem s trhnutím hlavy obrátím svoji pozornost zpátky ke žvanícímu Randallovi a zamračím se. "Takhle bys o Kelsiorovi mluvit neměl, Randy, nelíbí se mu to," utrousím polohlasně. 

"Ne, to vážně... To vážně teď nejde. Mám ještě... Mám ještě hodně práce. Ale ten vzkaz platí, snad to pomůže. A ty, musíš Profesorovi říct, že jsem v pořádku, ano? Protože jsem. Živá. Zdravá..." zopakuji naléhavě. Je to... Je to pro mě důležité. A pak... Nemyslím si, že by Profesora zrovna uklidnilo, že mám dohodu s vílama, která mě nutí účastnit se dalšího sebevražedného úkolu, který když se jakkoliv podělá, tak v tom zůstanu sama. 

Uhm... Ne, nemysli na to.

Pořád je mi ze znění té dohody úzko. I když... Mám, co jsem chtěla.

Mladý alchymista se - zase tak nějak pomalu a vláčně - otočil k Raly a přikývl pohybem tak pozvolným a rozvážným, že by se dal možná nazvat tektonickým.
"Jasnačka, to zmáknu," oznámil hrdě, než se zamyslel, trochu se zakýval na patách a velmi usilovně se u toho mračil. "Ale nebylo by lepší, dybys mu to řekla sama? Víš, aby ho to jakože uklidnilo. Když se zrovna nestresuje a nejede u toho jednu fajfku za druhou - občas mu do toho něco dodám, aby se aspoň trochu vyklidnil, dyť pro vlhký kalhotky Morganny le Fay, on skoro nespí a -"

Všiml si vašich výrazů a zarazil tuhle mentální odbočku, než ho někdo z vás praští. "Kde sem to...jo, když teda není zrovna v hyper-stresu, tak je zahrabanej v těch svejch divnejch knihách, kde se snaží zjistit co nejvíc vo tom sráči Scurlockovi a věcech kolem něj. Sou to faakt ujetý knihy. Vědělas, že v některejch z nich sou lidi se zvířecíma hlavama? Viděl sem tam chlápka ve zbroji a se lví hlavou, fakt ujetý..." A mezitím co se nad tím Randall uchechtával, Liška ve své hlavě slyšela nějaké brblání na téma 'mně přijde úchylnej tvůj ksicht, blbečku...'

"Co tím chci říct, vrať se domů, Leo. Vemem tě tam, dáme voraz, Profesor ti může říct ty svoje divný teorie...a bude konečně v klidu..." Randall se zatvářil skoro úpěnlivě a dokonce k dívce natáhl ruku.

Přistihnu se, že na Randalla konsternovaně hledím a nevím, co na to říci. Zatímco král to pozoruje spíše s tichým pobavením, já... Já prostě nevím. Jestli se začít smát nebo Randymu jednu natáhnout, prostě... Prostě nevím. Nakonec si vjedu bezradně prsty do hřívy tmavých vlasů a hlasitě - unaveně - si povzdechnu. Profesor, úplně jsem na něj zapomněla. Měla jsem mu dát vědět, že dýchám, jen jsem zalezlá pod šutrem... pomyslím si provinile. Sobecky jsem myslela jen na sebe, když jsem se rozhodla po té nepovedené návštěvě Scurlocka prostě zmizet z města než se bouře přežene. 

"Randy, vrať se za Profesorem a řekni mu, že jsem v pořádku. Bude to ten tvůj sjetej jepičí mozek schopnej si to zapamatovat?" promluvím na Randalla, rozhodnuta ignorovat celý jeho výstup, protože... No, protože to vlastně nemá cenu komentovat. Je to... Randall.

Randalovvy krví podlité oči se pomalu obrátily na raily, načež začal horlivě přikyvovat. "Ah, no jasně! Ehm-huhm," odkašlal si a vypjal hrdě svou vyzáblou hruď. "Vaše velevážený veličestvo, posílá mě sem Archibald von Tanhauser! Mám jeho pečeť tady!" Zpod omlousaného kabátce vytáhl svazek lejster a napřáhl je ke králi. Ale když se král natáhl, aby je převzal, Randall ruku rychle strhl zpátky a měl co dělat, aby se nerozesmál. Arawn mezitím vypadal, že vašeho známého každou chvíli prostě zavraždí.

"Ale nejdřív musim stanovit podmínky, jo. Profesor vám vzkazuje, že naléhavě žádá nalezení jemu drahé osoby, že je to otázka života a smrti a musí si být jistý, že je ta osoba naživu a zdravá!" Odrecitoval mladík, až se mu krabatilo obočí. "Výměnou nabízí informace o tom předmětu, který vás málem stál život. Taky sem ho viděl, pěkně hnusná věc, jo jo..." Kýval důrazně hlavou.

"Zdá se, že poslední dobou všichni někoho hledají. Koho mám pro Archibalda von Tanhausera najít?" Zabručel Arawn.

"No, víte, vaše veličenstvo, ona šla někam, kde to je děsně nebezpečný, víte, bydlí tam takovej hrozně nebezpečnej chlápek, fakt zlej. A víte, vod tý doby sme vo ní neslyšeli, nevíme, jesi se jí něco nestalo, už sou to skoro tři dny a chudák starej profesor je úplně říčnej..." Začal Randal vyprávět s téměř divadelním zápalem.

A král se podíval na Lišku, s lehce nevěřícným a pobaveným výrazem.