"Jistě, cokoliv zjistíme a mohlo by vám pomoc, vám řekneme," ujistím jej rychleji. Na jednu stranu mě děsí, že ani přes to všechno si není jist, zda Richarda najde. Na druhou stranu, je nejspíše lepší, že Gwyn to řekne na rovinu a nesnaží se to zabalit do nějakého cukříkové obalu lží a planých slibů. Snažím se přesvědčit, že tak je to dobře, protože to znamená, že jeho slib opravdu platí a že on pro Richardovo nalezení udělá, co bude moct.

*A to je všechno, v co jsem mohla realisticky doufat. Je to na dobré cestě. Už je to na dobré cestě,* přesvědčuji se v duchu zatímco sleduji, jak můj prsten mizí v jeho kapse. Ztuhnu na místě, když vidím, jak si sahá do kapsy pro svoje hodinky. Prázdné nahmátnutí po tom, co tam nemá, bylo na něm zřetelné. Dojde mi to ještě dřív, než na mě královský lovčí upře ten děsivý nečitelný pohled.

"Musela jsem improvizovat," dostanu ze sebe v obraně a snažím se netvářit příliš provinile. Ostatně, dělala jsem to i pro krále, no ne? Hodlám mu slíbit, že řetízek nahradím, ale nějak mi pod tím upřeným pohledem nejdou hledat slova.

"Ugh?" vydechnu, když mě jeho ruka poplácá po rameni a slyším jeho tichý smích. Zmateně se na něj dívám a vyprovázím ho pohledem z místnosti.

*Co... se právě teď stalo?*

Než mi ale mozek zvládne přetlumočit, že opravdu mě Gwyn pobaveně poplácal po rameni a že mě nejspíš neroztrhá za to, že jsem mu sebrala řetízek a hodinky, vstoupí do místnosti nový člověk... teda asi by bylo jistější použít termín tvor. Pustím křečovitě sevřený popruh svojí brašny a místo toho sevřu opěradlo jedné ze židlí. Tyhle emoční a stresové výkyvy vážně nejsou pro mě. Pak obrátím se blíž k celé té nové scénce přede mnou. Lišky rozčilení pozvedne moje obočí. Přenáším váhu z nohy na nohu pomalu a opatrně, abych se ujistila, že obě nohy mě udrží.

Rohatému se nijak nedivím a vlastně ho nyní i vcelku chápu, protože jestli na někoho v tomhle rozpoložení nemám náladu, tak to je Randy. A vzápětí se ukáže proč. Jako ve snách sleduji jeho velké entré do sálu. V první chvíli na něho jen konsterovaně hledím a přemýšlím, jestli se tohle vážně děje nebo jsem jenom tak strašně moc unavená. Nebo taky něco mohlo být v tom víně, kterého jsem taky neměla zrovna málo, ale... Ne, ah ne. Opravdu se to děje.

"RANDALLE!" zahřmím od stolu. Vážně sem ten idiot přišel sjetý jak vánoční světýlka? Aniž bych si to uvědomila, stojím na nohách a bojuji s chutí ho na místě zaškrtit. "Přestaň plácat hlouposti. Co jsi přinesl?" promluvím na něj, abych usměrnila jeho pozornost. Pod kabátem něco drží, předpokládám tedy, že ho sem Profesor s něčím poslal.

Lord Gwyn pozorně naslouchal a když mu Bess popisovala situaci, zamyšleně přikyvoval. "Ano, jméno Černá Smeralda je mi povědomé. Myslím, že s jejími muži jsme měli párkrát potíže v přístavu, když se tu náhodou objevili, náš barman o tom mluvil..." Zamyšleně si uhladil vlasy. "Udělám co budu moci, Beatrice, ale pátrací kouzla doposud vždy selhávala, což je...frustrující...někdo zjevně pracuje proti nám, někdo kdo se vyzná v magii, jak naznačila tady Liška... Budu muset zkusit nějaké...alternativní metody. Kdybyste sami na něco přišli, neváhejte mě kontaktovat..."

Prsten převzal a s naprosto vážným výrazem jej skoro ceremoniálně schoval do vnitřní kapsy saka. Pak chtěl sáhnout do vestičky pro hodinky, uvědomil si, že nemá řetízek, věnoval Bessie další ze svých nevypočitatelným pohledů, který trval možná přecijen moc dlouho a byl poněkud...nehybný stylem dravého ptáka, než se tiše zachechtal, plácl tě přátelsky do ramene a vydal se pryč ze síně.

Když Raily dokončila svou výpověď ohledně nastálé situace, král pozvedl obočí a pak si pro sebe zabručel cosi co znělo jako 'to dost věcí vysvětluje..' a pokývl hlavou, promnul si oči, už teď unavený z toho, co asi bude muset absolvovat a pokynul Cagoganovi, aby nechal hosta vstoupit.

Randal se dovnitř vkymácel dost pomalým krokem, pod kabátem svíral nějaký balíček. Byl bledý, oči měl podlité krví a s mohutnými kruhy. A taky hoodně rozšířené zorničky, zejéma, když se začal rozhlížet po všech těch sloupech a reliéfech kolem.

"Whoooa..." Vypravil ze sebe obdivně, ústa dokořán a chvíli jen...zíral. Král si musel odkašlat, aby si ho vyhublý mladík všiml.

"Vaše..Rohatý..Královský veličenstvo!" Tvář mu roztáhl široký úsměv. "Máte fakt pěkný vobrázky...na zdech...tady..." Mávl zeširoka rukou, aby obbsáhl prastaré nástěné fresky, jako z jiného světa.

Král nereagoval, jen...zíral. Velmi upřeně.

"Ale těch schodů...strašně moc. Nebolej vás nohy, když sem musíte šlapat? A nemaj některý víly kopyta? Musí pořád padat na držku, teda...s dovolením," zatvářil se velmi účastně. "Víte co by pomohlo...skluzavka!" Jeho obličej se rozzářil upřímným nadšením. "Je to rychlý a zároveň sranda..."

S královými slovy mi dojde, že vlastně už něco v tomhle smyslu mi říkal. Kývnu pomalu hlavou se zamyšleným výrazem. Snažím se vymyslet, jak Gwynovi pomoct Richarda najít. Dávám v hlavě všechny informace, co jsem během toho pohledu do obrazu zahlédla.

"Ano, to si myslím, že celou oblast hledání o dost zúží," souhlasím s králem ještě než ode mě odejde a jeho nahradí jako vždy děsivý a zvláštní lord Gwyn. Něco na tom, jak mě osloví zní prostě divně. Jeho úslužnost a zdvořilost je sama o sobě dost děsivá. Nicméně, teď není čas ani prostor na to, abych nad tím rozjímala a pustila svůj strach z krátkého řemenu.

"Nebude vám to žádným překvapením, lorde Gwyne, ale chtěla bych, abyste našel mého snoubence detektiva Richarda Canmora," vysvětlím a připadám si děsivě obřadně, že Richarda již takto představuji Gwynovi. Je to mnohem horší, než když jsem ho představovala mojí rodině. Možná to má co dělat s tím, že moje rodina jakkoliv šílená a se sociálním cítění utopeného kamene byla, nikdy nebyla tak děsivě nebezpečná. Raději jse tu myšlenku zahnala a zhluboka jsem se nadechla, abych si srovnala myšlenky. Bylo potřeba teď Gwynovi poskytnout, co nejvíce informací.

"Věžní ho v majáku v okolí města, maximálně pár hodin cesty od pobřeží... To území by měla mít na starosti kapitánka, které říkali Černá Smeralda. Jejich badna ovládá určitou oblast. Netuším, jak je to dlouho, ale nejspíše to nebude zase tak dávno, kdy se vyhoupli na potravním žebříčku v mořích mnohem výše, než kdy byli. Dodávají jim totiž lidi od našich nepřátel zbraně. Nečekaně mocné zbraně, takové, co nemají obdoby. Bedny s těmi zbraněmi jsou označená jako SS Steelhound. Jeden z těch mužů se jmenoval Briggs a druhý Jayce, co jej vězní." Zamyšleně otáčím prstenem na ruce, jak se soustředím a snažím se vybavit si co nejvíc, takže koukám Gwynovi přes rameno, jak můj pohled se nemůžu na ničem v současnosti ukotvit, aby mohl lépe putovat minulostí.

"Netuším jestli to něco znamená, ale o těch dodavatelích z města mluvili jako o 'bratrech z pevniny'," vzpomenu si na poslední věc, co mi uvízla v paměti. Ať teprve pak se podívám znovu do Gwynových zlatavých očí. "Omlouvám se, v té vidině toho tolik zase nebylo. Ale do začátku by vám to mohlo pomoci?" zeptám se a snažím se neprotlačit do svých slov tu touhu po tom, aby mi odpověděl kladně.

"Ah, ještě jedna věc," dodám rychle a sundám si prsten z prstu a natáhnu ho v ruce k němu. "Nevím, jestli umíte nějaká lokalizační kouzla. I kdyby ne, určitě vám to pomůže přesvědčit Richarda, aby s vámi spolupracoval a odešel," vysvětlím s těžkým srdcem. Těžko se mi dává prsten z ruky, ale na druhou stranu, chci udělat pro Richardovo nalezení opravdu všechno. A jakkoliv je ten prsten cenný, nikdy bych jej nevyměnila ani za jediný okamžik s Richardem. Polknu.

"Jen mi na něj dejte pozor, prosím... Tedy, na ně na oba," dodám se smutným prchavým úsměvem. Cítím, jak se mi svírá hrdlo, a tak si odkašlu. "A možná... Až s ním budete mluvit, řekněte mu, že si s ním chci udělat výlet do Poughkeepsie až se vrátí." Jak už nemůžu žmoulat prsten na prstu, tak se chytnu aspoň popruhu své brašny. "Je to naše heslo. Dohromady s tím prstenem vám bude pak věřit," dodám na závěr tiše.

Bess přednáší svoji žádost a já se jí do toho nepletu, spíše si jen v klidu a zvolna zpracovávám to, co se tu právě stalo. Do čeho jsem se to zase zapletla. Nikdy to neskončí. Nicméně "tak trochu" přeci jen zpozorním, když se slova chopí král a zmíní nějaký "nový způsob" maskování. 
"Nevím, jestli to je nějaký nový způsob, ale ten dům zamaskovali iluzorním kouzlem. Bylo to pěkně složitý a Matylda nebyla schopná to prohlédnout. Zbytek zařídilo železo," poznamenám polohlasně. 

Po chvíli se vrátí Cadogan ve společnosti Gwynna, ovšem tohle už je opravdu jen a jen záležitost Bess. Ostatně, i nyní si více mé pozornosti uzurpuje Rohatý. Sleduji ho s drobně přimhouřenýma očima, jak se blíží. Jak dolévá sobě i mě. No pobízet se nenechám, rovnou zvedám pohár ke rtům, které v něm rozhodně jen nesmočím. 
"Jsem prostě... Unavená. Sám jste to říkal. Kořist nesmí mít časi se zastavit a přemýšlet. Já se posledních několik dní nezastavila," konstatuji prostě - hlavně abych nemusela nahlas přiznat, že má pravdu. V Duskwallu se vyznám a znám tu dost lidí a kontaktů mám více než dost. 

A pak to přijde.

Randall Sparkwright. Archibald Tanhauser.

Tohle se mi zdá, že jo?

Zamrkám a narovnám se, pohledem zatěkám mezi Cadoganem a Rohatým, než se drobně zamračím. "Jestli je tady Randy s pověřením profesora... Asi to bude důležité. Tedy... Profesor, no Archibald Tanhauser je... V podstatě můj otec. Vychoval mě. Je to ten nejchytřejší muž, kterého jsem kdy poznala," dodám.

Král si promnul obočí a pohlédl na Bessie. "Cadogane, přiveď Gwynna," vyslal Redcapa pro královského psovoda. "Takovou dohodu jsem ochoten samozřejmě přijmout, ale stejně jako lady Rahgaileach, i já mám nyní pochyby, že bychom z naší strany dokázali dohodu splnit. A my přeci máme svou integritu, že," ušklíbl se pro sebe, než pokračoval. "Když jsme tě sledovali z místa únosu, jeho psi, kteří jinak vyčenichají kořist na kilometry i dlouhou dobu poté a nehledě na počasí...měli velké problémy stopy jak tebe, tak tvého snoubecne sledovat. Vaši únosci nejspíš použili nějaký nový způsob, jakým se maskovat, stejně jako zamaskovali před námi tu svou laboratoř..."

Král si mnul svou dlouhou bradku a zamyšleně bafal z doutníku. "Ale pokud uvážíme, že je tohle všechno nějak propojené, což...očividně je...tak jsou to ti stejní lidé nebo jejich spolupracovníci, kteří unesli a drží Cliodhnu. Je tedy logické předpokládat, že během pátrání po ní se odhalí další stopy, které by mohli vést i k tvému snoubenci. A již nějaké stopy máš, není tomu tak? Světla majáku, bedny se stejným nápisem jako v té laboratoři, kapitánku jménem Černá Smeralda..."

Zatímco král rozjímal, dovnitř vešel Redcap v doprovodu lorda Gwynna. Ten se zadíval na Bessie svýma zlatýma očima, jako vždy napůl zkoumavě a napůl pobaveně. "Prý vyžaduješ mých služeb, Beatrice Locknerová. Jak ti mohu pomoci?"

Cadona se mezitím nenápadně snažil získat královu pozornost, ten však mezitím vstal a došel k sedící Raily, které znovu dolil a nalil si i sobě. "Proč tak skleslé uši, lady Raghaileach? Jeden by si skoro myslel, že jste v neřešitelné situaci. Ale tak to není. Není snad pravda, že jste za svůj pobyt v Duskwallu nasbírala úctyhodný počet známých, kontaktů, lidí co jsou vámi okouzleni a nebo vám něco dluží? A jsem si jist, že v tomhle městě se nalézá někdo, kdo toho o černokněžníkovi a jeho plánech něco ví..." Opět ten povzbudivý otcovský výraz. "Nejste na to tak sama, jak si možná myslíte..."

"Um... šéfe," ozval se znovu lehce zoufale Cadogan, který se v tu chvíli cítil lisován ironií vesmíru a slyšel tichý chechot teatrálnosti osudu kdesi vzadu v hlavě. "Je tu randall Sparkwright. Chce s váma mluvit..."

"Cadogane, já teď opravdu nemám čas a ani voskovky na to, abych se bavil s panem Sparkwirghtem," Arawnova únava byla téměř hmatatelná.

"No, šéfe, jenže on tvrdí, že je vyslancem Archibalda Tanhausera, pane. Má pečeť a všecko..."

Mlčky sleduji výměnu argumentů mezi králem a Liškou a nervózně svírám popruh mé brašny, abych nikomu neskočila do řeči. Nemusím je znát osobně příliš dlouho a stejně z toho už chápu, že si ti dva spolu něco zažili. Rozhodně mezi sebou už uzavírali dohodu v minulosti. Lea rozhodně ví, že víly dost slovíčkaří. A král si je jist Liščinými schopnostmi, protože se jí snaží vyjít vstříc a navíc jí nabízí posily v podobě mě a pak i... Cadogana? Podívám se na nechvalně známého králova bouchače. Nebyla jsem si jistá, jestli bylo dobře, že mu král svěřil takovou moc. Přeci jen Cadoganova pověst nebyla zrovna... vychvalující. Tedy, pokud si mezi vychvalující komentáře nepočítáte šeptané příběhy o krvi a násilí a úmyslné zlomyslné chuti nutit ostatní cítit bolest.

*A s ním se vydám na sebevražednou misi.*

Při té myšlence mnou projel pocit nevolnosti a mrazení. To smrdělo průserem. Ale zároveň to byla pro mě příležitost - nejspíš i jediná - jak se zavděčit králi dostatečně na to, aby poslal někoho pro Richarda. Zatímco jsem sama sebe ujišťovala v tom, že tahle mise půjde zvládnout, se Liška a král dostanou k finalizaci jejich dohody. Počkám až si to obě strany odsouhlasí a popřípadě až si podají na to i ruce, než se i já sama ozvu.

"Vaše výsosti," oslovím jej a mne samotné najednou můj hlas zní nějak jinak. Snad je to stále to odhodlání, co modulovalo můj hlas, ale zněl mnohem jistěji a klidněji, než jsem se cítila já. "Vzhledem k náročnosti úkolu, mohu dostat obdobnou dohodu, co se týče záchrany Richarda? Tedy, předpokládám, že nebude potřeba výjezdu celého vašeho dvora, ale že se zařídíte o to, aby byl Richard zachráněn?" Prkenné držení těla a napětí z celé situace, stejně jako mluvení přímo s králem způsobilo, že jsem mluvila mnohem zdvořileji a spisovněji, než jsem byla zvyklá. Ale možná za to taky mohly ty čisté šaty a stále ještě mírně vnímatelná vůně po koupeli, co jsem ze své kůže cítila.

Všechno má svoji cenu. Ta slova mi prolétnou hlavou, zatímco Rohatý pronáší poslední část dohody, které jsem se tolik snažila vyhnout. Jenže... Všechno má svoji cenu. V tuhle dobu, na tomhle místě a za nastálých okolností obzvláště. Myšlenky na vlastní zmrzačené já neschopné pokračovat v plnění úkolu raději ihned utnu ještě v zárodku a znepokojení, které mi sevře žaludek při suchém konstatování, že žádná kavalerie nepřijede pokud selžu na sobě nedám znát. Tolik.
Neposlouchá se to dobře, je to přízračný políček mé vlastní umíněnosti, ale... Chtít po Rohatém cokoliv jiného by bylo pokrytecké. A zavazující. Mám, co jsem chtěla? Těžko. Ale když jediná cesta, jak z toho všeho ven - vede skrz to největší bahno, tak... No, mohla jsem na to být hůř. Mnohem hůř. 

"Taková jest dohoda," zopakuji po králi. Zní unaveně. A není sám. Zbytek utopím v hltu vína, který si dopřeji z poháru, abych spláchla pachuť těch slov z patra. Pohledem sklouznu ke Cadoganovi a Beatrice.

Jako první se mi vybaví začátek špatného vtipu "a to se sešli tři..." Ale aspoň tu není Matylda, která by do mě začala píchat vidličkou a popohánět mě, abych zvedla ten svůj líný zadek a vydala se plnit zadaný úkol.

"Jakmile bude královna Cliodhne v bezpečí, začneme ihned mobilizovat dvůr a připravovat se na útok. Pokud však přes veškerou svou snahu a moc selžeš...nebo pokud budeš zmrzačena do té míry, že nebudeš schopna pokračovat.... bude to bráno jako zrušení dohody, nikoli však tvá zrada. Nevyjedeme, nepomůžeme ti, ale ani se nestaneš služebníkem dvora. Taková jest dohoda." Vduch zadnčel, zavibroval, zachutnal jako mlha a les a zase se ustálil.

Král by asi měl znít spokojen sám se sebou, možná samolibě, že konečně dosáhl svého...vladař všech víl však zněl jen... unaveně.

"Tomuhle rozumím naprosto dokonale," nakrčím drobně obočí, když mě začne Rohatý poučovat. Co více, je to první vlaštovka, předzvěst toho, že to nebude tak jednoduché, jak jsem si... No ne, vážně jsem si myslela, že by mi mohlo něco takového jen tak projít? Jsou to zatracené víly. Nesnáším víly. Nesnáším jejich dohody. Ten jejich čuch na to, jak s někým nenápadně vyjebat za jeho souhlasu. 

Pevně semknu rty a srdce mi nepříjemně poskočí. Vlastně zřetelně cítím, jak rychle tluče a pomalu mi stoupá krkem nahoru. Rohatý nemá ani ponětí, jak moc ho v tu chvíli nenávidím. A bojím se ho zároveň. Nebo to právěže to ví? VÍŠ, KDO JSEM. JISTĚŽE SI NECHÁVÁM ZADNÍ VRÁTKA! chce se mi křičet. Ale neudělám to, nemá to smysl. A Arawn mě ani nenechá promluvit, namísto toho mne zarazí gestem ruky a pokračuje dál. 

"... jakmile bude královna v bezpečí, začnete hned s mobilizací dvora a přípravami. Udělám pro její záchranu, co bude v mé moci dle podmínek, které jste stanovil. Pokud to správně chápu, jestli se mi záchrana královny přesto nepodaří, nebude to bráno jako nesplnění dohody a dojde k jejímu zrušení. Chci, aby to jasně zaznělo," přeci jen ze sebe vydoluji. Pro svůj lepší pocit, že nejsem jen liška zahnaná do kouta.