Raily běžěla jako o život, svoboda byla tak blízko! Udělala krok, skok, došlápla na první schůdek vlaku a průvodčí sevřel její ruku, aby ji vytáhl do vagónu...

A zarazil se, když se Liška najednou zakývala nazpátek, protože jí někdo drapl za ocas a prudce (a dosti bolestivě) začala tahat nazpátek.

Působilo by toi komicky, jak se Raily kývala dopředu a dozadu na schůdcích, kdyby to nebylo tak...ponižující.

Raily vyrazila jako naolejovaný blesk. Liška byla rychlá, avšak Arawnova Lovkyně měla přesně na tohle cvičené oko. Viděla, jak Raily při zběsilém úprku málem porazila muže v dlouhém kabátě, v černé košili a s bílým kolárkem těch podivínských knězů, jehož široký klobouk navíc napovídal o příslušnosti ke zvěstovatelům - a rychlým pohybem mu přitom z kapsy vyhmátla ještě neprocvaknutý lístek.

Kličkovala mezi lidmi, ocas se míhal a občas někoho lehce přetáhl, schůdky vlaku se blížily, jeden z rudě olivrejovaných průvodčích dokonce úslužně podržel dveře...