Farma U Tří dubů

Stejně rázně, jako oslovil farmář vás, postavila se k věci také Gridani a zajistila si, že první zkoumavý pohled dopadl na ni v podstatě hned, co se muž začal soustředit opět na vás.

„Hmpf,“ zabručel, zamyšleně naklonil hlavu ke straně a čelo mezi obočím se mu nakrčilo do svislé vrásky. Už už se nadechoval, aby odvětil něco dalšího, když do konverzace vstoupil Azazel s poznámkou, kterou farmář musel slyšet, o čemž svědčilo, že mu obočí tentokrát vyletělo v překvapeném údivu nahoru.

„Eh?“ Přesunul pohled na klerika a sekera, kterou držel nyní v obou rukách, mírně poklesla, jak se na ni přestal soustředit.

„Hah?“ Tentokrát už nevěřícně vyvalí oči a sleduje dialog obou tieflingů, jako by nevěřil tomu, co se před ním děje. Zdá se, že to dokonce vypadá, že poznámka o mozolnatých rukách a hnoji mu přijde jako ta nejméně zvláštní věc, které zde přihlíží.

Když se slova ujme Djax, chvíli se na něj jen dívá, jako by přemýšlel, jestli se zbláznil on nebo modrý muž stojící před ním. Nakonec však potřepe hlavou a vrátí se ke svým původním myšlenkám.

// Djaxi, 7 na přesvědčování nestačí, ale za roleplayovou snahu to nějak zachránit nechávám výsledek v neutrálním stavu ;)

„Z Gildy?“ Pronese nakonec rozvážně.

„Čekal jsem vás dříve. Vypadáte, jako byste do ní patřili, ale máte se čím prokázat? Pokud jste opravdu ti, kdo říkáte, že jste, řeknu vám více. V místních krajích se však potulují různí lidé a byť mi pravidla pohostinnosti říkají, že bych vám měl nabídnou přinejmenším trochu vody a chleba, chtěl bych mít jistotu, že se jako mí hosté budete držet stejných zásad, jakožto já váš hostitel."

Farmář

Farma U Tří dubů

Farma U Tří dubů

Loučka s květinami, druhý útok vlků, pobyt v lahvi a nakonec střelba neznámého muže. Událo se toho tolik během krátké chvíle, že jste na sobě všichni začali pociťovat následky těchto setkání a rozhodli se proto prozatím své pronásledování ukončit a zamířit opět na místo, kam jste chtěli dojít, než jste po cestě potkali dva chlapce a rozhodli se jednoho z nich (Jendu) pronásledovat do lesa.

Vrátili jste se stejnou cestou, jako jste přišli, a tentokrát si dávali pozor, abyste se kolem stromů porostlých břečťanem protáhli co nejopatrněji. S vypětím sil jste se dostali zpět na polní cestu spojující farmy s osadou Amphail a po nějaké době došli na odbočku vybíhající k farmě U Tří dubů.

Stejně jako Jasanová farma, z níž jste přišli, i tato stála kousek od lesa, přestože mezi linií stromů a domem bylo mnohem více místa. Navíc, museli jste jít do kopce, abyste se k farmě dostali, takže se nacházela v místě, kde se terén zploštil do roviny a les rostl na stejné úrovni jako vesnické obydlí. Při pohledu do dáli jste viděli, že se po nějaké době začínají stromy opět zvedat na kopcích, ale v této části bylo mnohem více listnatých stromů, přičemž tři vzrostlé osamocené duby stály mezi domem samotným a lesem a působily dojmem malé hradby, oddělující na první pohled více kultivovanou krajinou kolem farmy od divoké trávy rostoucí před lesem.

Co vás zaujalo na první pohled byl mnohem více venkovský ráz celého místa, což se projevovalo především tím, že hlavní dům a další malá stavení nebyly oploceny v jeden komplex, ale ploty mnohem častěji ohrazovaly louky, které nyní, v pozdním odpoledni, zely prázdnotou.

Farma se skládala z několik menších stavení hospodářských budov, obdobně jako jste to viděli u Jasanu, a hlavního domu, který byl více roubenou chalupou než opravdovým domem. Kolem jedné stěny ležela hromada dřeva a pod oknem vedle dveří stála lavička s výhledem dolů z kopce na cestu, po níž jste přišli. Několik metrů před domem byla zpevněná plochými kameny a přecházela tak v chodník vedoucí až ke dveřím.

Za stálého rozhlížení se kolem jste proto setrvačností došli až ke dveřím, jako by to byl záměr toho, kdo toto místo postavil, a protože vám kouř čoudící z komína prozradil, že vevnitř někdo je, zaklepali jste. V okně vedle dveří jste zahlédli pohyb, jak se postavila vysoká a mohutná postava a nakrátko jste zahlédli zarostlou vousatou a zamračenou tvář muže, kterému mohlo táhnou na čtyřicet let. Snad jej uklidnilo, že se dovnitř nehrnete násilím a zakrátko se otevřely dveře. Hromotluk v jedné ruce třímal topůrko sekery, jíž si poklepával do dlaně ruky druhé a měřil si vás přísným pohledem.

„Kdo jste?“ Zeptal se stroze, ale jinak na něm nějaké očividné nepřátelství nebylo znát.

„Rudo! Kdo to přišel?“ Ozval se zevnitř skřípavý hlas staré ženy ještě předtím, než jste stihli odpovědět.

Muž před vámi si na chvíli přestal pohrávat se sekerou a v očích se mu rozhostil trochu útrpný výraz člověka, který vypadá smířen se svým osudem.

„Na to jsem se právě zeptal, mámo, vydrž chvíli, všechno ti řeknu!“ Mírně natočil hlavou zpět do místnosti, aby se na vás nepřestal dívat, ale aby jej šlo lépe slyšet, což si zajistil také tím, že poslední větu řekl mnohem hlasitěji, než oslovil vás.

Vzhůru na cestu

Polní nemocnice hospic

Rozcupovaná skupina