| |||
V lese na pasece s květinovou zahradou při sledování Já jen doufám, že s vlky už bojovat nebudeme, teď, ani nikdy v blízké budoucnosti a pokud ano, asi bych na ně nevyrážel s Djaxem co je z nich jak na gumičce mezi světem a lampou. Na jeho apel jsem přikývl na srozuměnou, omlouvat se mi však znovu nechce. "Dobře, jsou to nějací divocí psi, co ty na to?" Stopování začalo a já se nemusel plížit po kolenou v kapradí a hledat mokré šlápoty a zlomeně větvičky. Ta zpráva bohužel nebyla dost pozitivní na to, abych si ze své dočasné existence v houstnoucím lese nezačal frustrací mnout spánky. Byl to takový hezký výlet prosluněným venkovem. Teď jsou tu liány z břečťanu, staré zapomenuté cesty a ke všemu paseky pokryté fialovými zářícími zvonky. Zarazím se hned vedle Gridani, jen u toho tolik nemyslím na sirky. "Není tohle práce spíš pro druida?" Zašeptám. "V takovémhle lese by se nějaký cítil jako doma, divil bych se, kdyby tu i nějaký nežil." Přešlápnu na místě. "Já jsem asi příliš měšťák, abych nějakého znal, ale vy byste mohli." Podívám se s naději po ostatních. Při zkoumání květin nezacláním. Raději se otočím čelem k lesu a k místu, kde naznačovali, že je vlk. Tahle zvířata přeci nechodí sama. |
| |||
Den 5111 - Sledování Djax, Krystalik, Gridani, Azazel (záchrana na moudrost: 4) Jakmile mi Hulla dá znamení, že je zde vlk, rozhlédnu se kolem, zda někde neuvidím další. Zatím snad tento jeden nevypadá, že by na nás útočil, ale raději se přesunu tak, aby mezi vlkem a mnou byla Gridani a do ruky vezmu svůj krystal. Telepaticky požádám Hullu aby sledovala dál kluka. Nerad bych, aby nám zmizel v lese. Vypadá to, že se tady možná nějakou minutku zdržíme. Pokud vlk nevypadá agresivně ani později, přitočím s k Djaxovi zkoumajícím květiny a zašeptám. "Co jsi zjistil Djaxi? Jsou to ony?" |
| |||
|
| |||
V lese na pasece... Djax znovu předvede své kouzelnické představení, ale popravdě již to začíná být otravné. Poprvé? Proč ne, zatleskám mu. Podruhé, je pořád je to vtipné. Ale potřetí až páté už to zkrátka ztratilo jakoukoli zábavnost. jenom si sama pro sebe povzdechnu a dál pokračujeme ve stíhání toho parchanta. Když se před námi otevře palouk plný květin zastavím se. Tak tohle už je hodně podezřelé. Hodně moc podezřelé. Na náhodu mu to přijde už přeci jenom příliš. Možná jsou ty květiny naprosto normální a neškodné a mají právo tady růst, ale já jim prostě nějak nevěřím. Jak jsou klidné, netečné a tváří se nevinně. Musíme kolem nich i když se mi vůbec nechce. Raději bych to vzala větším obloukem co nejdál od nich, ale nevím jak se na to budou tvářit ostatní. Pro teď se zastavím, jednou rukou vytasím meč a druhou skryji do ohbí lokte svá ústa a nos. Já té zelenině prostě nedůvěřuji. Ten nápad s tím to celé tady zapálit mi nyní přijde ještě lepší než kdy předtím. To by ty namyšlené kvítky naučilo. Trocha ohně. Zatím tedy s připravenou zbraní vyčkávám jak se zachová vlk a ostatní z družiny. |
| |||
V lese Hradba stromů nevypadá, že by se dala v nejbližších několika metrech obejít a vy nechcete ztratit stopu, snažíte se proto protáhnout místem, kudy prošel také Jenda. Potichu, abyste na sebe neupozornili, odhrnujete šlahouny břečťanu, které jsou pevnější, než se na první pohled zdálo, ale nakonec se vám všem jeden po jednom podaří projít dále. Djax, všímající si nejen kluka, ale také všeho kolem, zaregistruje vlevo od stezky pohyb a ve stejnou chvíli obdrží zprávu od své sovy také Krystalik: mezi stromy se ukrývá vlk. Na kluka pohlédl, ale nijak nereagoval. Když jste se však přiblížili vy, pohnul se, a to ho prozradilo. |
| |||
Procházka lesem Plánování naší další cesty vypadalo docela dobře, rozdělili jsme si úkoly. Dokonce Azazel se rozhodl nám pomoci jakousi modlitbou, která by snad mohla pomoci, i když nevím jak a když jsem ho tak poslouchal.... "Ne počkej neř....!" A už jsem byl zase ve svém lampovém přibytku. "Kruci práce." Zanadával jsem. Trošku jsem se v mezičase uklidnil a pak znovu zase zjevil z lampy venku a upevnil jsem si jí na pásek. "Neříkej to chlupaté slovo." Důrazně jsem apeloval na Azazela, pak jsem vydechl a jak se pomoci Krystalíkovi dle původního plánu. Celá stopovačka šla lépe, než jsem očekával. Docela se nám dařilo nacházet cestu. Šli jsme však povětšinou zdá se mlčky a soustředěně. Bylo to takové zvláštní. Jelikož Krystalik nic neříkal, předpokládám, že má stále stopu a tak jej následuji o krok za ním. Cestou se rozhlížím kolem a svýma zářivýma očima vnímám okolní faunu a flóru. Proč si to tu částečně neužít, když už jsme tady na takové procházce. Navíc, co kdyby se za námi plížila jedna z těch chlupatých bestií. "Možná jsme je jen správně nepochopili." Upomenu se znovu, abych je neodsuzoval tak lehce. Přece jen vyprovokovali jsme, místo, abychom se pokusili je zahnat, nebo jim nechat to, proč přišli. "K čemu nám vlastně ta kytka je? Stejně nemáme nikdo šajna, co by mohla být zač, nebo proč jí chtějí." Přemítal jsem za chůze, snad budeme brzy na místě. |
| |||
Den 5111 - V lesích Djax, Krystalik, Gridani, Azazel Postupujeme lesem za Jendou. Máme štěstí, že si nás nevšiml a dovedl nás tak až k místu kde sešel z pěšiny, protáhl se hustým porostem a zamířil lesem nejspíš k oné zmiňované mýtině. Jdeme v jeho stopách. Využívám Hullu aby ho sledovala z větví stromů a předávala mi informace o jeho poloze. My tak můžeme udržovat bezpečný odstup. Pokud se něco nestane, sledujeme takto Jendu až … až tam, kam míří. |
| |||
V lese Zatímco Krystalik s Djaxem prohlíží okolí a hledají stopy, kochá se Gridani loukou i lesem, který začíná hned vedle ní. Když se soustředí, podaří se jí zahlédnout veverku a sem tam nějakého ptáčka, ale žádné větší zvíře se jí neukáže. Snad trochu zklamaně, obrátí nakonec svůj zrak ke kouzelníkovi a džinovi, ke kterým se zrovna přidal Azazel, aby je ujistil, že hodlá zachránit všechny děti v okolí. |
| |||
Den 5111 - V lesích Djax, Krystalik, Gridani, Azazel Už se chystám vyrazit poté co se s Djaxem shodneme na postupu stopování, když se přidá Azazel. Jeho neuvážená slova pošlou Djaxe do lampy, která s cinknutím spadne na zem. Seberu ji a trpělivě počkám až Djax opět vyleze. Lampu mu pak podám se slovy. "Tak vyrazíme." Slyšel jsem již o služebnících bohů a že mají dar požehnat sobě či ostatním. Doufám, že Azazelova modlitba bude ten typ modlitby co je protkaný magií. Vyrážím tedy dle svého plánu směrem, kterým utíkal Jenda a snažím se nalézt tu lesní pěšinu (Survival s výhodou a guidance: 19+2+3 = 24). Zároveň se v pravidelných intervalech zkouším telepaticky spojit se svou sovou, zda se náhodou už nevrací. |
| |||
林林 Do lesa 林林 Má brožura zdá se nevzbudila takový dojem a ohlas, jaký jsem čekal. Bylo to tak vlastně lépe. Gridani měla nos zřejmě vypálený alkoholem a kdyby během sledování džin našel stopu vlka, pravděpodobně by nám z něho zase zbyla jen konvička na zalévání a les zase tak suchý nebyl. Naštěstí měl náš ocelový přítel s příměsí dřeva, ozubených koleček a světlušek plán, nebo aspoň dostatečně přesvědčivou teorii na to aby stála za vyzkoušení. Musel jsem sice chvilku vedle něho stát a s vážným výrazem přikyvovat a mručet na srozuměnou abych se dočkal vyhodnocení všech pro a proti, to ale ještě netušil že při nás stojí samotní bohové. "Jen se příliš nezaobírej obavami, Krystaliku. Bohové stojí při nás a jen značné menšině z nich je jedno, jestli sežereme my vlky, nebo oni nás." Povolím šňůrku na které nosím amulet na krku a zvednu ho v dlani abych jej vystavil slunci. Druhou ruku položím Krystalikovi na rameno. "Tam někde v tom lese je nejméně jeden vystrašený a bezbranný chlapec a dokud půjdeme vpřed abychom mu pomohli, uhne nám z cesty i les!" |
doba vygenerování stránky: 0.12074208259583 sekund