| |||
Stařenka Zamračil jsem se na šíp, který čněl z útočníka. "Proč by pomáhal Gridani a farmě, když nás předtím napadl?" Zauvažoval jsem zamračeně. Odpověď se však nabízela. "Nejspíše byli tentokrát větší hrozbou a udělali v jeho lesích něco špatně oni." Stále mi však unikalo, co byli zač ti útočníci, proč šli právě po nás a farmě, kdo na tom mohl mít zájem? V truhle byla schovaná stařenka. Vypadalo to, že je sice vyděšená, ale jinak snad v pořádku. "Už je to dobré babička. Jsou pryč můžete vylézt. Ukažte pomůžu Vám." (Přesvědčování celkem 20) Nabídl jsem stařence ruku, abych jí pomohl z truhly a snažil se znít konejšivým a přátelským hlasem. Nemělo smysl se jí nyní na něco vyptávat byla vystrašená a pokud náhodou něco viděla, nebo slyšela ze svého úkrytu, stejně by mi to nyní neřekla. "Babičko vyznáte se trochu v léčitelství? Vášeho syna musíme dostat do města a Vás taky, tam se o vás postarají, ale nemůže cestovat ve svém současném stavu. Jeho rány jsem ošetřil, jak nejlépe jsem uměl." Snažil jsem se v ní probudit mateřská pud spojený se znalostmi, které za svůj dlouhý život načerpala. Určitě by to nebylo poprvé ani naposledy, co ošetřuje nějaké drobnější, nebo větší poranění. Přece jen odtud je to k felčarovi zatraceně daleko a když náhodou sjede sekera, nebo tak. Byli na to sami. Pokud by bylo potřeba jsem ochoten stařence pomoci ať již podpěrou či, tím, že jí něco podám. Na svou novou "společnici" jsem v daný okamžik tak nějak zapomněl už jen vzhledem k tomu, že měla hlídat chudáka farmáře. |
| |||
Prohlídka Jak Djax předpokládal, muž i Gridani již byli mrtví. Zběžné ohledání těl mu prozradilo, že ačkoli Gridani byla zabita krátkým mečem, který ležel vedle jejího protivníka, ten sice nesl známky ran, které pravděpodobně pocházely od jeho spoluputovnice, nicméně ty ho nezabily. Šíp z luku, který se muži zabodl zezadu do ledvin, však ano (medicína 15 – úspěch). Stejný šíp Djax už jednou viděl, a to včera v těle Gridani po střetu s neznámým mužem u palouku fialových květů v lese. |
| |||
Já chci také vědět co se tu stalo Nevím co je tento podivný čaroděj zač ani odkud se tak najednou vzal co se týká té lampy, nejspíš jí předtím zakrýval ten rohatý muž protože to bylo asi to co se odráželo od té kovové bytosti. Ten čaroděj jí zde asi ztratil a podařilo se mu sem nějak dostat když jsem byla zaujatá tou divnou kovovou bytostí, protože pochybuji že by se tu objevil jen tak. Ono občas seženete opravdu podivné věci když máte štěstí nebo víte kam jít. Nebo je to možná jenom ukázka tvorby z místa odkud pochází. Ano vím že existují tvorové z míst mimo tento svět, ale i když ten čaroděj vypadá zvláštně je to tvor z masa a kostí. Zatím co se rozhlížím a rýpu rozmrzele prsty v zemi, tak to vypadá tak že ti co sem přišli udělali svou práci, zahladili stopy a pak se vydali zas zpátky do hlavního města. (tedy aspoň myslím že odtud přišli) otázkou je proč, na co zde neměli přijít nebo na co přišli? Problém je také v tom že tyhle otázky budu muset položit někomu komu vadí buď to že jsem žena nebo půlelfka, rozhodně se ho na to budu muset zeptat. Možná se ho zeptám i na to kdo je nebo odkud pochází i když nečekám že by ohledně toho byl nějak sdílný. Nebo že by vůbec byl v něčem sdílný. Otráveně šoupu prsty před sebou než se rozhodnu že bych se tam mohla podívat, on mi přece nebude nic nařizovat navíc možnost že by se zde někdo objevil je malá, ohlédnu se na toho farmáře a nerada ho tu nechávám. Nějakou dobu ještě přejíždím prsty po zemi než se rozhodnu a vydám se směrem k farmě,postupu opatrně a tišeji protože nemám boty které by dělali zbytečný hluk (Nenápadnost 28) a také mám v tom více zkušeností. Když se mi podaří dostat až k oknu tak přes něj opatrně nahlédnu abych viděla dovnitř, ale pokud možno sama nebyla vidět. Protože ten čaroděj je připravený asi střílet blesky po všem co se objeví a až pak se ptát pokud bude koho. |
| |||
Zmasakrovaná farma Pohled do domku mi vůbec nepřidal na klinu. Spíše ještě více, stáhl mou náladu dolů. Další mrtví. Co na tom, že se podařilo zabít jednoho útočníka, ale zatím všichni, se kterými jsem se vydal na tuhle cestu, jsou mrtví. Stejně nejspíše dopadla i Raina. Farmář nejspíše taky nepřežije cestu do města. "Musím zjistit, co nejvíce." Oklepal jsem ze sebe ten tíživý pocit, ale opatrně vešel do domku. Při pohledu na Gridani a toho neznámého se mi sevřel žaludek. Nepochyboval jsem, ze bojovala udatně. "Mistr cechu podcenil to, co se tu děje." Šramot od bedny u zdi byl podezřelý. Pravda mohl se tam někdo schovat. Babču jsem nikde neviděl. Nejprve jsem však přistoupil ke Gridani a tomu útočníkovi. Obezřetně a pohmatem zkusil zjistit jestli ještě některý z nich je naživu. I když jsem tomu moc nedával (Hod na medicínu dohromady 15) Pokud byli opravdu mrtví zamířil jsem směrem k té bedně. "Babičko? Raino? Halo?" Otázal se očima pátral letmo po okolí a pak zase zpátky k bedně, na kterou jsem pak zkusil zaklepat a případně jí opatrně odklopit. Raději jsem si ještě dal majzla jestli tam není nějaká past a tak jsem jí raději otevřel holí. I kdyby tam byl jen někdo schovaný nechci rovnou dostat nožem do břicha. (Pátrání 4 XD) |
| |||
Co se stalo s ostatními? Když předávala Djaxovi obvazy, podvědomě u toho Sheris mhouřila oči, jak se snažila uhodnout, co je vlastně zač. Lampa u jeho pasu jí toho moc neřekla, i když z ní měla pocit, že nemusí nezbytně nutně pocházet z tohoto světa. Ale odkud odjinud? To netušila a po tváři se jí na chvíli rozlil nepřítomný výraz, když v hlavě listovala knihami, které ve svém mládí otevřela a snažila se přiřadit záhadnou nádobu aspoň do správného regionu (hod na historii: 8, bohužel neúspěch). |
| |||
Pompézní a nadutý čaroděj zasahuje Nakonec to vypadá že nám ten muž přece jenom něco řekne, jedna žena se vydala určitým směrem zatímco ta druhá je vevnitř a pořád tam ještě někdo je. A pak u něj dokonce vyloudím i laškovný výraz, rozhlédnu se kolem a přitom si okusuji rty protože mám pocit že skutečný nepřítel se ještě neukázal. Nebo ukázal? A co viděl ten podivný mág? Původně jsem měla v úmyslu prohlédnout si jenom tu podivnou bytost a toho rohatého muže, mám pocit že jsem o tom rohatém muži něco zaslechla ovšem teď není čas pátrat po mých omezených znalostech. A i když ta kovová konstrukce je zajímavá, to co hledám však najdu až u toho rohatého který je nejspíš nějaký klerik, jsem ráda že jsem narazila na byliny a obvazy a trochu zklamaná z toho že tam nebylo nic zajímavějšího. Když se vrátím a rozhodnu si nenápadně prohlédnout lampu. tak mně docela zaujme ovšem to už předám to co jsem našla tomu čarodějovi přešlápnu z jedné bosé nohy na druhou a kroutím si vlasy na prst rozhodnu se prohlédnout si podrobněji tu lampu pokud mi něco nepřipomene i když už tak vypadá nezvykle, ale třeba jde jen o nějakou jinou kulturu (Historie 8). Umím se sice tvářit učeně, ale nedokážu napodobit znalosti před učencem a tak jsem s nimi moc času nestrávila. A trávit čas v knihovně jsem zkusila, poctivě jsem si nanosila knihy abych to pak po určité době čtení vzdala když mně to přestalo bavit. Rýpu se prsty v zemi zatím co muž sténá zatím co ho ten čaroděj ošetřuje a něco mu šeptá do ucha, no z toho co jsem slyšela předtím to vypadá že sem někdo poslal profesionály. Ale proč? Co tu tak zásadního objevili? Jedná se o ty rostlinu? Nebo o ty hůlky? Později se na to budu muset zeptat, pokud totiž dřív nebudeme mluvit o předsudcích i když zde si nemyslím že by šlo zrovna o předsudky. Znepokojeně se podívám jestli se tomu čaroději to vůbec podařilo a nakonec to vypadá že ano. A pak se ten čaroděj vydá k tomu domku, no pokud se chce s nimi všemi popasovat tak prosím, kreslím prsty obrazce v zemi a mezitím se rozhlížím aby mně někdo nepřekvapil. Uvažuji že bych se tam šla podívat sama, zvládla bych to tišeji, ale pak podívám na toho farmáře a rozhodnu se zůstat. Přece jen cítím výčitky za to že jsem ho považovala za mrtvého a věnovala se té podivné bytosti. Moje nelibost se také přenese k tomu čaroději protože jednu věc si musíme vyjasnit hned jak k tomu bude příležitost. Nehodlám mu prát ani čistit boty, jsem ochotná vařit pro nás oba, ale pokud to zkritizuje že to uráží jeho vybranou chuť vyleju mu to na hlavu. |
| |||
Prohlubující se potíže Poslouchal jsem bedlivě farmáře, každou chvíli mohlo být po něm, a pokud by se tak stalo, potřebuji vědět od něj, co nejvíce. Koutkem oka jsem zalétl k té dívce, jak si vede. Naštěstí u Azazela našla vše potřebné. "Jo ten, byl vybavenej jen, co je pravda." Povzdechl jsem si v duchu, když jsem ošetřoval rány farmáře. Teď by se Azazel rozhodně hodil, jeho léčivá moc by byla více platná, než mé chabé pokusy o ošetření. Mírně jsem přikývl, že farmáři rozumím. I tak jsem však cítil, jak mne polil chladný pot a přeběhla husina po zádech. "Profesionálové najatí z Waterdeepu....." Na té větě bylo více děsivého, než bych si chtěl připustit. Trošku se mi ulevilo jen, když jsem zjistil, že farmář pouze omdlel, ale nezemřel. S dalším nadechnutím jsem si otřel ruce do jeho kalhot a zvedl jsem se na nohy. Znovu jsem se rozhlédl kolem. "Nevypadá to, že by tu zůstal některý z útočníků. To naši nikoho z nich nezabili? Kam se stáhla Raina a je Gridani uvnitř?" Otázky se mi převalovaly na jazyku, jako hořká žluč. Vykročil jsem směrem k domu. "Pohlídej ho, než se vrátím. Musíme zjistit jestli je tu bezpečno, než ho vezmeme dovnitř." Ne v tuto chvíli nebyl čas, ani na prosby, ani na otázky, nebo dohady. Bylo lepší přímě nalajnovat, co má dělat, stejně neměla pořádně tušení, co se tu stalo. A krýt záda si od ní zatím nenechám, kdo ví co je zač. Opatrnými kroky jsem zamířil domku. Šel jsem pomalu obezřetně ruku připravenou k vytvoření střely, kterou bych se bránil. Nejprve jsem se pokusil obezřetně nahlédnout do domku oknem, tak abych zjistil, kdo jestli někdo je uvnitř ať mi spojenec či nepřítel neurazí hlavu, jen co vkročím. "Proč by ale nezaútočili i uvnitř, pokud šli po nás všech....? To nedává smysl.." Zapřemítal jsem. Už cestou k domku jsem si však byl vědom toho, že moc neslyšně se nepohybuju. Nebyl jsem přece jen žádný hraničář, no ne? Bude to muset stačit. (Nenápadnost 5, Vnímání 20) |
| |||
Zlomený hlas nezlomené duše „Hargh,“ odkašle si farmář a stihne pohlédnout Djaxovi do očí, než zase sklopí s povzdechem hlavu. |
| |||
Do čeho jsem se to zase namočila Ano jsem vážně dotčená protože teď mluvím pravdu a nesnažím se z toho vykecat nebo mu vnutit bezcenný krám, mohl by to ocenit (kdyby mně znal a neviděl mně poprvé v životě). Ale on mně vidí poprvé v životě a hned mi nevěří protože nejspíš podle něj všichni půlelfové lžou, tak tohle mně skutečně uráží. „Děkuji, vážně, ale měl by ses šetřit.“oznámím tomu muži který se mně zastal i když nemusel a kterému jsem předtím nevěnovala pozornost protože jsem si myslela že je na tom stejně jako ostatní. Ale potom řekne něco co mně zarazí, všimla jsem si jak se od trupu té podivné věci odráží něco co bylo navíc částečně zakrytá tím rohatým mužem. Podobnou lampu má ten divný muž u pasu a když zmizel a teď se najednou objevil ... Podívám se z toho rohatého muže zase zpátky na toho hřímajícího mága a vybaví se mi mé omezené znalosti v tomto oboru. Nakrčím nos a pokud by byla jiná situace už bych zamyšleně kreslila prsty obrazce v zemi. Ovšem zpátky k tomu že ten kdo zde z nějakého důvodu zaútočil musel vědět co dělá protože, pokud je zasáhly jako první tak museli vědět proti čemu stojí (asi to nebylo napadnu nejdivnější osoby). Ale nakonec se přece jenom ten mág rozhodne zachránit toho muže, také bych pomohla ovšem s mými znalostmi v tomto oboru bych toho chudáka s velkou pravděpodobností dorazila. Opět osloví ten čaroděj který je zvyklý poroučet, nejspíš tam odkud pochází má spoustu sluhů a pokud některý z těch sluhů udělá jedinou chybu čeká ho padesát ran bičem nebo důtkami. Dobrá, to je už poněkud přehnaná teorie. Ale dobře přešlápnu z jedné bosé nohy na druhou a rozhodnu se podívat jestli u té podivné bytosti nebo toho muže s rohy najdu něco co po mně ten čaroděj chce (obvazy, bylinky, lektvary) nebo jestli nenajdu něco co by mohlo vypadat zajímavě (hod na Pátrání dohromady 9). Také doufám že to vše nezávisí na tom muži, nepsal mistr Alrond něco o tom že dosáhli jistých pokroků nebo výsledků? |
| |||
Nevítaná společnost, nevítané trable Nedůvěřivě jsem pozoroval dívku, když se mi snažila něco vysvětlit, nebo snad jen nějak zmateně z toho všeho vykecat. V hlavě mi to šrotovalo a zvažoval jsem, jestli té ženě mohu věřit, nebo ne. A moc důvodů jí věřit jsem neměl. Ne po tom, co se stalo zde....mou pozornost upoutal až chraplavý hlas farmáře. To, jakoby mne přeneslo zpátky do reality. Zamrkal jsem a magický plamen v mé dlani pohasl, zablikal a byl pryč. Nijak jsem nevěnoval větší pozornost té dívce, ani její poznámce, na mou nedávnou nepřítomnost a rychlým krokem jsem se rozešel přímo k farmáři. "U plamenu Efreetiho.....zatracení hlupáci.....kdo to udělal? Kde je Gridani a Raina?" Zaklel jsem a přiklekl k farmáři, abych prohlédl, jak na tom je.....věděl jsem, už dopředu, že blbě....nejspíše mu moc času nezbývalo. Dost možná už nyní byl mrtvý, ale byl jediný, kdo nám nyní mohl poskytnout nějaké informace. V rychlosti jsem tedy prohlédl jeho rány, odřízl mu dýkou kusy oděvu, abych alespoň v základu ovázal a utáhl jeho rány, aby tolik nekrvácely. (Hod na lékařství dohromady 19) "Neusínej. Vydrž. Musím vědět, cos viděl. A tvá máma tě bude potřebovat." Pravil jsem k němu na své poměry až nepřirozeně konejšivě. "Ty, když už tam tak stojíš podívej se, jestli nemá Krystalik, nebo Azazel u sebe nějaké obvazy, látky, nebo bylinky. Jestli nám tu skape, zase budeme tápat naslepo." To, už tak konejšivé nebylo spíše, přímé, naléhavé a spíše, než prosebné tak rozkazné. |
doba vygenerování stránky: 0.098006010055542 sekund