Ráno na farmě

Farmáři jsou zvyklí vstávat brzy z rána a domácí zvířata také nepočkají, až se vzbudí dobrodruzi. Z vedlejší místnosti vykulhá farmářka, které pomáhá malá Lily a namíří si to potichu směrem ven ke dveřím. Zahlédne je Karissa, jež je vzhůru a s úlevou zjistila, že rána nakonec nebyla tak zlá, jak se včera zdálo, a přestože stále bolí, může se aspoň trochu, byť pomalu, hýbat. U dveří si s farmářkou pošeptá pár slov a společně všechny tři vyjdou ven.

//Hoďte si na odolnost - pokud hodíte 15 a více, tak vás jejich šeptání a odchod vzbudí. Pokud ne, spíte dále, protože jste po včerejšku unavení.

Karissa opatrně vyhlédne ven a s lukem připraveným ke střelbě popojde 5 kroků ode dveří. Pohlédne na střechu, kde zkontroluje Krystalikovu přítomnost a kývnutím hlavy dá najevo, že o něm ví. Malá Lily doběhne přes dvůr k dřevníku, odkud vytáhne berle a utíká s nimi zpět k mámě. Poté se obě dvě vydají do chléva, aby se postaraly o domácí zvířata, zatímco na ně Karissa dává pozor.

Spěchají, a tak se půlhodinu po svítání vrátí zpět do domu, aby nachystaly snídani. Karissa vzbudí Darkena, který si večer ustlal na lavici pod oknem, aby se posunul a ona si mohla sednout. Čaroděj s tichým klením zkříží ruce na stole před sebou, položí si na ně hlavu, jakoby se snažil opřený v sedě o stůl ještě chvíli spát.

V této chvíli jste vzhůru všichni, protože farmářka začíná topit v peci, aby uvařila vajíčka a přelévá do džbánu čerstvé mléko. Obojí po chvíli položí společně s několika hrníčky na stůl, ke kterému si vzápětí také sedne. Lily mezitím sedí u pece a zvědavýma očima pozoruje tieflingy. Hodinu po svítání pronikají oknem naplno jitřní paprsky a venku se začínají slétat mouchy na vlčí zdechliny, které tam zůstaly od včerejška.

"Máte nějaký plán, jak se o ty vlky postarat?" Zeptá se farmářka, když se napije mléka a pomalu si vás všechny pečlivě prohlédne, včetně Djaxe, jenž se poté, co promluvila, vynořil ze své lampy, což vyvolalo u Lily i její matky značné překvapení.

Před usnutím

Probudí mne cizí hlas ve světnici a ačkoli působil afektovaně, nikdo jiný to sním zdánlivě nesdílel. Nepřevrhávaly se stoly, netříštilo nádobí a korbele, nikdo nikomu nenadával do čubčích synů a v rohu z nějakého důvodu nehrála opička na činelky. Sotva jsem zamhouřil oči, hned mne probudili, tohle ale na ostrá probuzení v gildě byl dost slabý čajíček. Zvedl jsem se na peci vedle Gridani a vlasy mi padaly do očí mžourajících na dlouhou litanii modrého muže.

Má rozmrzelost dosáhla tak vysokého bodu, jako by mi rozšlapali zelí a ukradli plyšového slona a to zelí a ten slon byli můj spánek. Završil to tím, že se uvidíme ráno. Nečekal odpověď. Dobře. "Kdo to byl?" Položil jsem Gridani ztěžklou hlavu na rameno a povzdechl si. "To byl ten co se před vlky schoval do lampy?" Zbytek jsem zabalil do mrmlání až na závěrečné: "...a nedá se ta lampa zašpuntovat?" Pak si ještě odfrknu a zachumlám se zpět do přikrývky na peci.

Před usnutím

"Ví někdo o čem ten modrásek mluví? My se známe, že jo Azíku," chytnu Azazela přátelsky kolem ramen a zazubím se na ostatní. Musím říci, že mě trochu překvapil tím jak odvážně si vylezl ke mně na pec. Možná že už konečně překonal svou stydlivost. Což je dobře. Vždycky je lepší teplo od toho druhého než jenom takhle z polen v ohništi.

Plány na zítra jsou zřejmě stále otevřené. No už je pozdě a všichni jsou unavení tak bude lepší to probrat ráno s čistou hlavou. Nicméně tady pan záhadný mizící ve mně vyvolává jednu zásadní otázku. Kam v té lampě chodí na záchod? Budu se ho na to muset zeptat až ho příště uvidím. Podle množství stráveného uvnitř by to tam také mohlo být hodně dusno. Jestli tam tedy nemá nějakou latrínu s portálem do jinam. Rozhodně by to bylo zajímavé využití.

No nic, čas jít na kutě.

Lampoidní obtížě

Můj náhlý "problik", jak bych asi tuto událost nazval, byl....nečekaný a nepříjemný. Asi ještě nikdy se mi nestalo, že jsem se ocitl ve své lampě bez své vůle. Byl jsem zmatený, když jsem byl najednou zase zpátky uvnitř a to více mne znervozňovala cesta zpátky ven.
"U kozí bradky starého satyra, co to?"
Zanadával jsem polohlasně pro sebe. Nějak jsem moc nezkoumal, zdali si tohoto "probliku" všimli ostatní, měl jsem dost práce s tím, si tuto záležitost promyslet sám. Mou pozornost zaujal Krystalik, který, jako jeden z mála naší skupiny promluvil.
"Alespoň nějaké dobré zprávy, další vlky bych na chvíli docela oželel."
Trpce jsem se pousmál a ucítil, jak mi přejel po zátylku mráz.
"Možná, kdyby je tak bezhlavě nenapadli mohlo to dopadnout jinak. Mohli se stáhnout, nebo vyděsit."
Pomalu jsem trošku chrčivě vypustil vzduch z plic a stočil pohledn a naší Wildenku.
"Nemyslím si, že je to správně položená otázka. Otázka, kterou bychom se měli zabývat je, jak předejít dalšímu střetu s nimi. Je zcela evidentní, že se tihle vlci nechovají přirozeně. Jednotlivé smečky se neshromažďují, aby útočily společně, dva alfové by se nesnesli. Taky nemáme zdá se dostačující prostředky na to čelit dalšímu podobnému útoku. Pořádně jeden druhého neznáme. Jsme nekoordinovaní, každý jedná sám za sebe, nejsme celek, ne že by se tomu dalo divit, ale vlci naproti tomu jednají, jako jeden. Přesně ví po čem jdou a jak se navzájem doplňovat. Pokud se rychle nenaučíme totéž příště nás to bude stát mnohem více a nejspíše si tu takhle nebudeme všichni povídat."
Slova byla ráznější možná i ostřejší, nebyla mířená však jen na Shennennu, jak by se mohlo zdát, ale na všechny, kteří byli v doslechu.
"Pokud jim jde jen o tu kytku musíme vědět proč. Zkoušeli jste jí někdo prozkoumat, co se stop magie týče? Může taky reagovat, jen v určité magické okamžiky. Vzhledem k jednání vlků je pravděpodobné, že květinu ani možná nechtějí pro sebe, jako spíše pro někoho, kdo je koordinuje, nebo koho chrání. O dění v této oblasti máme pouze velice úsečné informace.....je hezké, že se objevila zpráva že farmu napadají vlci, ale proč zrovna tuhle. Nové vlčí loviště? Nebo místní, nebo někdo z blízkého okolí udělal, něco co se vlkům nelíbilo? Bylo by divné pokud by takový velký počet vlků přitáhl sám jen tak najednou, museli tu tedy být už déle, nebo je někdo přivedl."
Ochraptělý hlas utiším lokem ze svého vaku na vodu. Prsty se opět dotknu své lampy.
"Pokud nám místní nic nového neřeknou, možná budeme muset vlky obezřetně stopovat do jejich teritoria, abychom zjistili více. Mohli je něčím ať už úmyslně, nebo neúmyslně vyprovokovat......hlavně ať už nadejde v příštích dnech na další, jakýkoli boj, nesmí se již stát, to co dnes, že se skupina rozdrolí na části a nechá třeba jediné magicky nadané jedince naprosto nekryté na boj z blízka. Věřím, že jsme si všichni své chyby uvědomili."
Vidím, že ani Shennenna ani Krystalik, nevypadají moc dobře.
"Nebudeme-li jednat, jako celek pak nemohu slíbit, že budu ochoten riskovat pro vás život. Nehodlám zažít další den, jako dnes. Uvidíme se ráno."
Pokud nikdo neměl nic k doplnění, pohladil jsem lampu, položil jí zpátky na stůl a opět v ní zmizel.

Noc

Omrkla jsem stodolu a ustlala si na hromadě sena. Když bylo lože připraveno, zahlédla jsem Krystalika, jak se vrací ze zahrady zpátky do světnice. Následuji ho a když zjistím, že se žena s dcerou přesunuli jinam, vstoupím dovnitř. Jsem ráda, že nemusím držet hlídku, mít za parťáka stroj není k zahození.
Zítra nás asi čeká hromada běhání. Ale co vlci? "A co uděláme se zbytkem těch vlků?"
V místnosti zůstanu než se všichni uloží, pak zmizím na voňavý seník.

Mezihra

Krystalik v zahrádce našel trs listů, ze kterého vyrůstaly 4 lodyhy s fialovými květy. Vypadají docela normálně, na první pohled se nezdají výjimečnější než jiné květiny, které v okolí viděl růst na polích, v lesích nebo ve skalách.

Djaxe, ve chvíli, kdy se vynořil z lampy a Krystalik na něj promluvil, přepadl pocit, jako by mu po zádech přejel mráz, proměnil se v modrý dým a dříve, než si stačil uvědomit, co se vlastně stalo, zjistil, že stojí zpátky v lampě, která s bouchnutím dopadla na podlahu domu. Trvalo mu jen okamžik vzpamatovat se a poznamenat něco na způsob: "Co to mělo znamenat?!?" a trochu s obavami se zkusil dostat z lampy ven. To se mu povedlo bez problémů (jako vždy) a nyní stojí zpět v místnosti minutu poté, co zmizel v lampě.

Den 5110 - Jasanová farma
Djax, Shennenna, Krystalik, Gridani, Azazel

Zašel jsem se podívat k plotu, tam kam mne Lily nasměrovala. Prohlédl jsem ony květiny jak vypadaly a kolik jich tam bylo a zda mi třeba nejsou něčím povědomé. (Investigation 10).
Pak jsem se ještě vrátil do světnice k ostatním. Avšak protože jídlo, pití ani spánek nepotřebuji tak jsem jen seděl a rozmlouval s ostatními.
"Nás..." a podívám se na lampu na stole a na Shennennu "... Alrond vyslal nalézt toho mladíka Sebasta. Prý nedávno zmizel. A jak jsme se nyní dozvěděli, tak je nějak zapleten i v téhle věci s vlky. Takže zítra bych pokračoval v pátrání. Mohli by jsme zajít ještě na jiné farmy a poptat se tam, zda ho neviděli."

Azazelovi na jeho dotaz ohledně hlídek odpovím "Já spát nepotřebuji a tak mohu držet v noci hlídku. Usadím se někde na střeše a budu pozorovat okolí."

V tom se z lampy začne linout modrý dým a po chvíli se objeví Djax. Překvapeně na něj hledím a pak mu pomohu dolů ze stolu.
"Vlci jsou prozatím zahnáni." odpovím mu prostě.
A pak ho případně zasvětím do událostí, které se staly během doby co byl… indisponován.

Když pak ostatní jdou spát, ja se přesunu na vyvýšené místo na střeše. Sovu si nechám usadit na své rameno a přepnu se do strážného módu. (Perception 23)

Zpět mezi živými

Zatímco padla tma a světnici nejspíše již osvětlovaly pouze louče, svíce, nebo lucerny, lampa, která ještě stále ležela uprostřed stolu, kde jí Krystalik před nějakou dobou položil se lehce zachvěla. V následujícím okamžiku se rozechvěla o to více a začal z jejího otevřeného zobáčku stoupat jasně modrý dým, který se mísil s mnohem tmavší modrou, postupně vycházelo více a více dýmu, mísil se a nabíral na objemu. Choval se však nezvykle, nerozpínal se do stran po místnosti, jak by tomu bylo u klasického kouře, ale shlukoval se do určitého tvar až.........
"Huuuuuhh.....uhhh uhhh.....Yrrrch pořád to je to nepříjemné."
Zachraptěl jsem pro sebe, když jsem najednou stál na stole a bezděky jsem se dotkl stále ošklivě vypadajícího se krku, sice už ze mě neteklo, jako z vola a rána jaksi zahojila, ale jizva, pokud se to tak vůbec dalo nazývat byla opravdu ošklivá. Stále jsem cítil, že mám zesláblé a poškozené hlasivky, bude nějakou dobu trvat, než se dám úplně do pořádku. Krk mi stále ještě pulzoval tupou bolestí. Přešlápl jsem, aby udržel balanc a mírně jsem se musel sehnout, aby se netrefil do hlavy o trám. Nějak jsem nepředpokládal, kde se objevím, tak jsem se pomalu přesunul do dřepu a pak jsem se svezl na zem. Ještě zesláblé nohy mě zradily, tak jsem se rychle přichytil desky stolu a nakonec jsem se opřel plnou vahou o její okraj.
"Yrrch.....už nikdy více..."
Zasténal jsem a rozhlédl jsem se po tom, kdo je přítomen ve světnici. Volnou rukou jsem se automaticky natáhl po své lampě až s přehnanou pečlivostí jsem jí sevřel do stále chvějících se prstů a úlevně vydechl. Dodávalo mi na klidu jí opět držet v ruce, zatím jsem neměl odvahu jí pověsit opět k pasu.
"Velice příjemná výprava....urrhhh..."
Zachraptěl jsem a konečně po další chvíli zavěsil lampu k pasu a sáhl pro svůj vak s vodou abych se pořádně napil. Chladivá voda svlažila mé vyprahlé hrdlo a ulevila trochu od bolesti. Bylo to více, než vítané.
"Tak....ymmmch....o co jsem přišel?"
Pátravě jsem zalétl pohledem po svých společnících a zkoumal tvář každého z nich, případně kohokoli přítomného.