Průzkum

Bylo hrubé tak rychle přejít pohledem vyděšenou farmářku s dítětem, ale já si potřeboval co nejrychleji dát dvě a dvě dohromady. Prošel jsem tak světnicí a zastavil se až u zavěšených bylin, které jsem dnes už jednou probíral při snaze dát se dohromady po prvním boji s vlky. Nejsem přitom žádný velký znalec bylin, jen takový základ, podivný svazek jsem už napodruhé ale nepřehlédl. Vlastně jsem vytáhl dva podobné svazky a držel je každý v jedné ruce. Pootáčel jsem jimi v prstech jako by snad měly mít někde visačku a krčil zamyšleně obočí.

Druhý svazek jsem už bezpečně rozpoznal, když mě Krystalik oslovil. Regoval jsem hned, první myšlenkou, která mi bleskla hlavou. "S tímhle bych je mohl klidně všechny otrávit." Řekl jsem to vlastně trochu otřeseně a ukázal jsem na svazek fialových květin. Oba svazky vypadaly téměř stejně. "Asi by to poznali podle čichu, ale kdyby se tyhle svazky smíchaly, třeba ne." Byliny mi v rukou rázem ztěžkly, až jsem raději jedovatý svazek pověsil zpět na tyč k sušení.

"No, já žádnou květinu na hrob nedával, to ta malá holka. Pravděpodobně ji tu utrhla na zahradě, nebo na palouku." Zatím neidentifikovaný svazek sušených bylin mezitím rozdělím a půlku z onoho trsu začnu vázat k šipce do kuše. "Já nevím, jestli si vzpomeneš, ale tyhle farmy, ty jsou nové. Kácí a zbavují se lesů, aby rozšiřovali polnosti. Myslím, že to tak stálo v zadání na nástěnce." S šipkou a sušenou bylinou se vydám ke dveřím, neodejdu však než dokončím vysvětlení pro Krystalika. "Já nechci zabíhat do rozvah o tom, kdo tu byl první, ale ti vlci tu bylinu z nějakého důvodu potřebují i za cenu života, takže vykácením lesa a touhle farmou někdo kopnul do sršního hnízda a já si myslím, že bez ní jen tak neodejdou, takže jim dám tenhle kus a snad tím získáme čas aspoň do zítřka."

S tím vyrazím ven, klidnou chůzí opět kolem dvojice stromku a tieflinga, abych kuší ve vysokém oblouku poslal šipku se sušenou bylinou do lesa, kde patrně ještě polehávala vlčice se štěňaty.

Den 5110 - Jasanová farma
Djax, Shennenna, Krystalik, Gridani, Azazel

Když je konečně po boji, začínám se zajímat o to co se tu dělo před naším příchodem. Je čas otázek a dotazů.
Protože Gridani je ještě někde venku a Azazel zmizel kamsi do stavení, zeptám se dvou členů gildy co tu zůstali se mnou. "Darkene, Karisso, můžete nám povědět co se tu přihodilo. Jen jsem zatím pochopil, že vlci nyní útočili již podruhé. A při prvním útoku zabili místního sedláka."

Pak se také vydám do stavení za matkou té holčičky. "Zdravím, doufám že jste v pořádku. Je mi líto vašeho muže. Povězte mi prosím, znáte sedláka Sebasta z farmy u Tří Dubů? Prý je pohřešovaný, neobjevil se zde náhodou nedávno?"

A pak nakouknu za Azazelem co dělá a hledá. A pokud bude mít chvilku, tak se ho zeptám na tu podivnou květinu. "Azazeli, všiml jsem si dobře, že jsi tu květinu na hrob dával? Kde se tu vzala? A proč jsi ji tam dával?"

Když se vrátí má sova, poděkuji ji za zprávu a nechám ji kroužit nad farmou, případně odpočívat na střeše a pozorovat pás lesa, zda se vlčí smečka opět neodváží ven.
Ve volných chvílích se snažím si poškození svého těla dát trochu do pořádku, přiohnu nějaký ten plech, vyčistím ránu či nahradím vylomený kus dřeva jiným. (v podstatě se snažím o krátký odpočinek)

Průzkum

Posbírat všechny části květiny nebylo zrovna snadné, protože ji šipka z kuše roztrhala na kousky. Její květy však stále svítily jemně fialovou barvou, i když se zdálo, že s nastávající nocí jejich záře slábne, přestože by měla být ve tmě za absence jiných výrazných zdrojů světla viditelnější. Cestou na Gridani žádný další vlk nezaútočil a nic jí nestálo v cestě, jakmile zamířila k Shenněně.

Obě se setkaly kousek od plotu zahrádky, který přiléhá k zadní stěně stavení, chvíli poté, co jim Azazel utekl před očima. Wilden nemá problém vidět v houstnoucím šeru, ale rostlina, kterou Gridani drží v rukou, jí na první pohled zůstává neznámá. Rozhodně se nejedná o přirozenou flóru této oblasti.

//Shennenno, hoď si na Nature

Hulla se rozletěla k lesu, aby splnila úkol svého pána. Její malá výprava netrvala dlouho, protože zjistila, že vlk leží 100 metrů od hranice lesa, líže si ránu a sem tam kouká směrem, kterým se za stromy schovává farma. Úkol byl splněn a tak se vydala na cestu zpět, aby vše sdělila Krystalikovi, který mezitím došel společně s Karissou a Darkenem do dvora.

"Djaxa...bla, koho?" podivil se Darken, a ani se nepokoušel vyslovit jméno podruhé. "No, když to říkáš, tak asi jo," usoudil nakonec, že se s kouzelníkem nebude přít, obzvlášť když tohle řešení nevyžaduje žádnou činnost z jeho strany. Karissa seděla na lavici spíše rezignovaně a zdálo se, že nějakou záhadnou lampu v této chvíli nehodlá řešit: "Dobrá, počkáme na ostatní," souhlasí s Krystalikem chvíli předtím, než dvorem prosviští Azazel, za kterým se jen ohlédne, zatímco on mizí ve dveřích do domu. Výraz na její tváří říká, že v tuhle chvíli ji už asi nic nepřekvapí.

Azazel se na chvíli zarazil za prahem, aby si rychle prohlédl místnost, do které vběhl. Farmářka seděla na lavici u kamen a svírala v náručí dceru. Obě se vyděšeně třásly, ale nevypadalo to, že by utržily nějaká nová zranění. V zadní části místnosti se pod stropem táhla tyč, na které se sušily svazky rostlin, kvůli kterým sem klerik přiběhl. Stačilo pár kroků, aby se dostal na dosah.

//Azazeli, to, co vidíš, ti pošeptám v soukromém příspěvku.

Po boji

"Rozhodně jsem ráda, že jste se sem dostali včas, jinak to mohlo být hodně zlé," poplácám Shennenna po rameni místo pozdravu.
"Jsou tu prý problémy s vlky, no a jak je vidět tak docela velké. Já se přiznám, že tomu moc nerozumí, ale Karrisa snad bude vědět něco víc. Nejdřív jich tu bylo pár, ty jsme zahnali, ale pak jich přitáhlo víc," dám se do vysvětlování. "Naštěstí to docela dobře dopadlo. Poprvé ti parchanti roztrhali sedláka. Otce té malé holky, která se teď krčí v domě."

Pak mlčky uděláme několik dalších kroku ke stavení, než si vzpomenu na bejlí co držím v ruce. "Nemáš tušení co je tohle zač?" strčím jí zelené dívce pod nos květinu co žvýkal vlk. Ona je napůl kytka, kdo by to měl vědět lépe než ona.