| |||
Po boji Ruch souboje konečně utichl, ale napětí nezmizelo. Rozhlédnu se po mýtině se stále připraveným lukem, ale nezbývá tu nikdo s chutí bojovat. Pověsím si luk zpátky na záda, abych si usnadnila lezení zpět dolů. Kvůli zraněním od vlčice začíná být pohyb cítit. Než slezu dolů, ještě jednou se pro jistotu rozhlédnu kolem. Všichni už se vrací ke stavení, tak slezu ze stromu a zamířím stejným směrem. Než dojdu k plotu, stačil se Azazel rozeběhnout pryč jako splašený. Zmateně se podívám na Gridani. "Jsi v pořádku? Co se to tady vůbec děje?" Kývnu směrem ke kopci, odkud jsme přišli. "Zaslechli jsme zvuky boje, rozeběhli se na pomoc a pak..." rozhlédnu se po mýtině plné vlčích mršin a pokrčím rameny. "...tohle." |
| |||
|
| |||
Den 5110 - Jasanová farma Djax, Shennenna, Krystalik, Gridani, Azazel Probíhám do zahrádky a tam potkávám hraničářku Karissu. Aniž bych zastavil, odpovídám ji rychle. "Alrond nás sem poslal, abychom pomohli." Pak se ujme slova Darken za mnou a já pokračuji k plotu, přes který nakouknu a zhodnotím situaci. Vidím že je po boji. Azazel tedy může použít hlavní bránu, stejně jako vracející se Gridani. Ještě zahlédnu vlka mizícího mezi stromy. Pozvednu paži, na okamžik se zasoustředím. Volám tě, přijď prosím na pomoc. A pak lusknu prsty. Na vztažené paži se mi zhmotní podivná sova s modře zářícíma očima. Má drahá Hullo, prosím, sleduj toho vlka ze vzduchu, skrývej se u toho v korunách stromů. Pokud najdeš jeho blroh, vrať se. Pokud by ti hrozilo nebezpečí také se vrať. Pohybem ruky sovu vypustím do vzduchu a ta zamíří směrem k lesu k místu kde zmizel alfa. Pak se vrátím ke Karisse a Darkenovi. "Jak jste na tom? Počkáme až sem dorazí ostatní a promluvíme si o tom co se tu vlastně stalo." Pomohu Karisse dojít na dvůr, kde se může posadit na lavici před domem. Pak vytáhnu lampu co zbyla po Djaxovi a položím ji na poblíž stojící špalek, používaný na štípání dřeva. "To je Djaximirialisovo. Nevím co se s ním stalo a co to bylo za entitu, která jeho tělo odnesla. Ale myslím, že lampu pak doručíme Alrondovi, ten bude vědět co s tím dál." |
| |||
Po boji Pomalu dojdu až k čerstvému hrobu a tam se zastavím. Nejsem blázen abych honila vlka nočním lesem. Navíc mě na běh moc neužije. Chvíli tam ještě stojím a hledím upřeně do lesa, ale vlk se nevrací. Což je dobře, nic pěkného by ho tady nečekalo. Podle zvuků za zády usuzuji, že boj tam již také končí. Krajinou se line zápach spáleniny a magie. Odplivnu si, ale té pachuti na patře se stejně nezbavím. Sehnu se, zvednu tu kytku kterou tu vlk žvýkal. Nemám tušení co to je, ale třeba někdo z ostatních ano a dá nám to odpověď na otázku co se tu vlastně stalo. Otočím se tedy k lesu zády a vykročím zpátky ke statku. Cestou si ještě vezmu kuši. Po celou dobu mám razení v zádech, ale neotočím se ani jednou. Je to otázka pýcha nedat najevo obavy. |
| |||
Po boji S každým krokem, který Gridani udělala směrem k hájku s hrobem farmáře, vlkovo vrčení sláblo, a když k němu vítr zavál pach krve jeho smečky, couvnul a rozběhl se směrem k lesu, kde zmizel mezi stromy. Vlčice čekající v místě, odkud z lesa vyběhla druhá smečka, která zaútočila na Djaxe, Krystalika a Shennennu, přešlapovala na místě. Nakonec ji neodbytné kňučení jejích vlčat zastavilo tam, kde stála. Lehla si na zem a zatímco se jí vlčata přitulila k boku, sledovala statek upřeným pohledem. Žádný další vlk již naživu nezůstal, protože druhá vlčice, zmateně pozorující strom, na němž se schovávala Shennenna, připojila své tělo k ostatním padlým. Pohled na stráň, posetou sedmi zvířecími mrtvolami, byl žalostný. Zahynuly zde téměř celé dvě menší smečky vlků. Další dvě vlčí těla ležela na dvoře, čehož si mohl Krystalik všimnou, když běžel do zahrádky. Vrata do dvora byla otevřená dokořán a část plotu zahrádky byla rozbořená. S Darkenem v patách proběhl brankou, jež zpřístupňovala zahrádku ze dvora a dostal se až do první třetiny, kde stála Karissa. Hraničářka se něj dívala jak na zjevení, zatímco si v předklonu přidržovala obvaz na stehně, nyní již nasáklý krví. "Krystaliku? Jsi to ty? Co tady děláš?!?" "Nějak jsem neměl čas ho hledat, měl jsem co dělat, abych zachránil ostatní, víš? Pch, asi mu nevoněly stanovy cechu a zdrhl, když ho to tady odpoledne přestalo bavit, zatímco Az uklidňoval farmářku." Přehodil si kuši přes rameno a soucitně se podíval na Karissu. "Ukaž, pomůžu ti. Nejsou mrtví všichni, ale buď zdrhli, nebo sedí a nic nedělají," shrne situaci a podepře hraničářku, aby se jí lépe stálo. "Díky, nějak se necítím, abych zase lezla tím oknem," dostane se mu od ní ocenění, přestože vzápětí zase zvedne hlas: "Azazeli, přece toho vlka nebudete pronásledovat sami!" |
| |||
BOJ! Ta chlupatá příšera po druhém zásahu padla k zemi a z kožichu se ji ještě kouřilo když z ní vyprchávaly poslední zbytky života. Takový nával jsem nezažil celé roky! Chtělo nás to všechny sežrat a já to spálil na oharek! Spálil! Božským plamenem! Ohněm!Z téhle chvilky sebepoznávání mne naštěstí vytrhl hrom od míst, kde ležel Djax. Bylo to mnohem účinnější, než volání mích kolegů. "Co?" Ale já jsem tu právě porazil vlka! Měl jsem jen pár vteřin na to zorientovat se v pokřikování, bizarním úkazu v mlze a ještě stále probíhajícím útoku vlků. "Gridani, okamžitě se koukej vrátit! Všichni dovnitř!" Vyhodnotím nakonec, ale sám netáhnu příkladem. Raději přezbrojím ze štítu na kuši a namířím ji směrem ke Gridani a alfovi, bez výstřelu, dokud nezjistím který z nich je tvrdohlavější. |
doba vygenerování stránky: 0.11438393592834 sekund