Pátrání

Hůlky v truhle vyzařovaly stejnou magii – ochrannou. A co bylo skutečně zvláštní, jednalo se pouze o lehounký nádech kouzla, jako by bylo už velice staré, nebo ho kousek chyběl. Hůlky si byly velice podobné, ale nikoli identické. Opakoval se motiv břečťanu, leč rozložení listů se měnilo, někde byl doplněn ozdobný květ nebo spirály. Raina si navíc mohla všimnout, že dřevo je habrové. Habry nebyly v tomto podnebném pásu ničím výjimečné, ať už v lesích nebo u domů, protože staré národy je mnohdy vysazovaly jako zamýšlené ploty, protože během několika let dokázaly vytvořit těžko proniknutelnou a větvemi propletenou hradbu.

// Berete si hůlky s sebou? Pokud ano, kdo si je bere?

Truhla po převrácení Gridani ukázala, že je dno při pohledu zboku zhruba stejně nízko, jako při pohledu dovnitř truhly a existence falešného dna by tak byla velice nepravděpodobná. Nad tím, kolik členů Sebovy party vlastně bylo, se všichni hluboce zamysleli, ale uvědomili si, že tuhle informaci jim vlastně nikdo neřekl. Kromě Seby samotného věděli Djax a Gridani a dvou mladších klucích, které potkali na cestě k farmě U Tří dubů, pak slyšeli o Thomasovi, druhém nejstarším synovi farmy Podhorských, a nakonec ještě o Alexandrovi, nafintěném klukovi z města. Tedy minimálně pět osob a prázdný prostor v truhle naznačoval, že hůlek chybí aspoň 6. Případně 18, pokud byly v bedně ve dvou řadách.

// Společně s hůlkou, kterou jste našli na pódiu, jich nyní máte 7.

Zámek praskne a truhla se bez problémů dá otevřít. Kývnu na Gridani že jí děkuji, a zvednu víko. Se zájmem chvíli hledím na hůlky, úhledně srovnané, jednu vedle druhé.
"Na co se to díváme?"
Zeptám se konečně, a pohled upřu na našeho mága. že je to něco magického, poznám i já. Jen moc nevím, co si s tou informací počít.
A už vůbec nerozumím souvislostem. Měla jsem za to, že Sebasta byl obyčejný kluk ze statku. Tak proč je, u všech bohů, v jeho majetku něco takového? Do čeho se to ten kluk zamotal?
Nejlepší by samozřejmě bylo, ptát se přímo jeho. Jenže, smůla...Djax bude muset stačit.

Truhla odhaluje své tajemství

Upřený pohled, kterým Djax zkoumal vyřezávanou hůlku, mu z hlediska magické aury neprozradil nic nového. Když se však zaměřil na podrobnosti dřevorytecké práce, mohl si všimnout, že se rozhodně jednalo o ruční práci, navíc, ne úplně dokonalou. Ano, bylo to dobře provedené, reliéf břečťanu vypadal vyloženě krásně, ale jednotlivé smyčky šlahounu ovíjející se kolem hůlky neměly úplně stejný rozestup, lístky byly mírně odlišné, takže práce nebyla perfektní, přestože dobře odvedená a jinak detailní a pěkná. Celý výtvor působil dojmem, že jej dělal někdo, kdo se ve své práci vyzná, ale nebyl to mistr na úrovni dřevoryteckého cechu z Waterdeepu.

Z díla čišela stopa lidové tvorby více než vznosné práce umělců, kteří tvoří luxusní výtvory pro členy nejvyšší společnosti. Tomu nasvědčovalo i to, že na hůlce nebyly provedeny žádné práce typu lakování, barvení, které by ji dodaly nádech drahosti a něčeho lepšího, než čím skutečně byla.

Raině se podařilo otevřít truhlu hned na první pokus (hod na sleight of hand: 19 + 3 = 22, úspěch), možná i díky tomu, že na víko truhly Gridani položila jednu nohu, aby ji stabilizovala a Rainin úder kladivem nepřišel o žádnou část energie, která do něj byla vložena. Zámek se sice odlomil, ale panty zůstaly neporušené, a tak bylo možné víko pěkně odklopit.

Zvědavým zrakům dobrodruhů se odkryl pohled na řadu hůlek, stejných, jakou držel v ruce Djax. Všechny byly vyřezávané a ležely úhledně vyrovnané vedle sebe na bílé látce. Bylo jich tam celkem šest a prázdné místo na konci řady a shrnutá část látky, která je původně překrývala, naznačovaly, že jich tam původně mohlo být mnohem více.

Obezřetně Djaxe sleduji. Nezdá se ale, že by hrozilo, že nám tady něco bouchne do obličeje, takže se opět přiblížím.
Se zájmem si prohlédnu hůlku, ale já na ní nic extra zajímavého nevidím. Vyřezaný kus dřeva.
"Proč by u sebe ten kluk něco takového vůbec měl? K čemu by mu to bylo?"
Zeptám se, i když odpovědi se mi asi nedostane.

"Fajn, tak ustupte. Zkusím to otevřít."
Rozhodnu se vzít to do vlastních rukou. Vrazím pilník pod víko bedny a pak do něj, vší silou udeřím kladivem.

Hůlčička

Magická aura

Djaxovo zaklínadlo bylo naštěstí jedno z těch, které vydrží i deset minut, a tak nevadilo, když se Gridani nejprve rozhodla obětovat nějaký čas, aby vše, co našla, naházela do bedýnky, která notně ztěžkla. Nakonec se jí podařilo sejít po schůdcích z pódia dolů, i když to vyžadovalo jistou dávku soustředění při balancování s neskladným nákladem.

Své břemeno položila vedle větší truhly, kterou zatím Raina vytáhla z pod pódia a u níž stála nachystaná s dlátem, pilníkem i kladivem, které našla v místnosti. Nástroje to byly staré, ale kvalitní. Trochu zaprášené, přesto šlo vidět, že jejich majitel o ně dbal. Tedy, dokud s nimi pracoval, což, jak naznačuje vrstva prachu, bylo před nějakou dobou.

Djaxovi stačilo prohrabat se bedýnkou, aby zjistil, že se magická aura line z vyřezávaného dřívka, kterému napoprvé Gridani nevěnovala pozornost. Upřeně si je prohlédl, stejně jako obě ženy, měly-li zájem udělat totéž. Dřevo samotné toho moc nenaznačovalo (zájemci si mohou hodit na přírodu, jestli se chtějí pokusit poznat, o jaké dřevo jde), avšak zpracování samotného působilo poměrně mystickým dojmem.

Zhruba 50 cm dlouhá a 5 cm v průměru široká hůlka byla dohladka opracovaná a motiv, který byl na ni vyřezán se dal jednoznačně určit jako liána břečťanu obtáčející se kolem dokola. Spíše než řezba to byl reliéf, protože vystupoval asi půl centimetru z povrchu hůlky do prostoru, což znamenalo, že původní kus dřeva byl v průměru větší a zpracováván tak, aby byla dekorace jasně viditelná.

Z hůlky nebylo patrné, že by bylo možné ji nějakým způsobem přiložit k zamčené truhle, aby fungovala jako klíč.