Moji společníci mi můj nápad, prohledat skrýš na kraji lesa ještě dnes, rozmlouvají. Chvíli ten nápad ještě převaluji v hlavě, ale nakonec se rozhodnu dát na ně. Možná, že tam skutečně nic není, jak naznačoval dřevorubec. A kdybych náhodou narazila na problémy, určitě bude lepší, když nebudu sama.
Nyní mě ale čeká průzkum salaše.

Postoupím trochu víc do prostoru, a rozhlédnu se kolem sebe. Žádný šokující pohled se mi nenaskytne, a ani jsem žádný neočekávala. Pracovní stůl, nářadí, pytle. Zvednu hlavu k vyvýšenému pódiu, ale všimnu si Gridany, která se rozhodla dovnitř vlézt oknem.
Nechám tedy patro na ní a sama se porozhlédnu tady dole.

Pracovní stůl a regály by jistě stály za prozkoumání, já ale nejprve zamířím do temného prostoru pod pódiem. Od dveří byly patrné jen temné obrysy, a já jsem zvědavá, jestli tam nenarazím na něco zajímavého.

Průzkum salaše

Přestože byla vevnitř tma a obydlí osvětlovaly jen dva pruhy světla – jeden ze dveří, v nichž právě stála a jeden z okna přetaženého kůži – neměla Raina problém se okamžitě zorientovat. Ostatně, zas tak komplikovaný prostor se před ní nerozkládal. Jednalo se o jednu velikou místnost, která měla podél dvou stěn vyvýšené pódium nacházející se ve výšce zhruba 2 metrů a vytvářející iluzi, že má prostor patro. Pod pódiem byly ve tmě vidět nějaké obrysy, leč pouze nezřetelné, protože zrovna u té stěny se střecha šikmo kosila až na úroveň země a cokoliv bylo podél zadní stěny uloženo, nebylo pořádně vidět. Prostor pod kratší částí pódia byl mnohem lépe viditelný, protože zde byla stěna rovná po celé výšce. Další okno bylo ve stěně s dveřmi nad dlouhým pracovním stolem a uprostřed místnosti ležely něčím naplněné pytle kolem špalku, který vypadal jako improvizovaný stůl. Poslední stěna v místnosti byla zpola zakrytá regálovými policemi s množstvím předmětů.

Gridani se podařilo bez problémů vytáhnou žebřík schovaný pod střechou u země a přiložit ho tak, aby dolezla až k oknu. Nelenila a hned nakoukla dovnitř místem, kde se kůže uvolnila z rámu a naskytl se jí pohled na stejnou místnost, jako před chvílí Raině, jen s tím rozdílem, že na stůl dopadal stín vysoké elfky stojící ve dveřích. Mnohem lépe však viděla police na opačném konci stavení a zdálo se jí, že věci na nich položené jsou nějaké nástroje.

Navíc, také viděla jak na dlani celé pódium, na němž bylo rozloženo pár dalších věcí – mimo jiné matrace s dekou a zavřená bedna, vedle které ležely poházené další drobnosti.

// Gridani, oceňuji, že sis všimla žebříku, můžeš si s výhodou hodit na investigation nebo perception, podle toho, co máš lepší, a pokud uspěješ, odhalím ti další stopu, která je schovaná v nákresu.

Djaxova výprava kolem chaty ho přivedla k několika vlčím stopám, které se obtiskly do země v místech, kde se střecha svažovala až k zemi a hlína byla tvárná od vody, která po došcích stékala přímo dolů, pokud zrovna zapršelo. Když se na ně více soustředil, našel jednu stopu i pod oknem, do kterého zrovna koukala Gridani ve stoji na žebříku.

Na žádný skrytý vchod do sklepa nenarazil, přinejmenším ne tady venku.

// Pokud chceš hledat vevnitř, napiš mi přesně, kam se díváš (viz nákres) a hoď si na investigation. Pokud chceš ještě dále pátrat venku, tak sledování stop bude hod na survival.

Zobrazit SPOILER

Hurá na chatu

Trochu svraštím obočí, když dřevorubec mluví o opuštěné skrýši. Ta skupinka kolem městského floutka je čím dál tím víc podezřelá. Jen zatím nedokážu ukázat prstem na nic konkrétního. Určitě ale tuhle opuštěnou skrýš navštívím a sama si jí prohlédnu. Cvičené oči lovce by mohly odhalit něco, co dřevorubec přehlédl.

Následuji Gridani a společně zamíříme k salaši. Opravdu to není nic moc, ale před rozmary počasí člověka skryje. Je patrné, že kolem stavení se pracuje. Zašlapaná tráva, piliny a nasekané špalky dřeva svědčí o dřevorubcově aktivitě.
"Mrkneme dovnitř a já se pak ještě půjdu podívat na tu skrýš na kraji lesa."
Informuji Gridani, ale nečekám, že by se ke mě někdo připojil. Na rozdíl od nich já mám sil na rozdávání.

Bez nějakého otálení vstoupím do salaše a rozhlédnu se kolem.

Salaš na farmě U Tří dubů

K salaši, v níž přespával Seba, vede chodníček vyšlapaný v trávě. Samotné stavení má doškovou šikmou střechu, jež se na jedné straně dotýká země. V průčelí je vidět veliké okno, kterým vesničané ukládají seno na půdu, jež je překryto vyčiněnou kůží, která brání nepříznivému počasí, aby své ostré zuby zaťalo do případných obyvatel. Jeden roh kůže se vytrhl z hřebíku, kterým byl přibit do rámu okna, a plápolá ve větru.

Pod oknem leží hromada pytlů a dřevěných polen, některá z nich jsou teprve hrubě nařezané špalky, ale jiná už byla rozsekána do úhledných polínek na obrovskému kusu kmenu, který stojí hned vedle.

Dveře jsou zavřené, ale nejde na nich vidět žádný zámek ani závora a kus od nich se válí převrácený proutěný koš. Tráva kolem stavení je vyšlapaná a nic na ní neroste. Všude přítomná tráva začíná až zhruba metr od stěn obydlí, přestože vzdálenost není rovnoměrná a mnohem více hliněného prostoru jde vidět kolem špalku na štípání dřeva.

Zobrazit SPOILER

Přesun

„Uhm,“ prohodí dřevorubec zamyšleně a bezděčně se u toho poškrábe na hlavě.

„Měli ji na okraji lesa, ale když Seba zmizel, byl jsem se tam podívat a jejich skrýš byla opuštěná,“ odpoví Raině a nevypadá to, že by chtěl něco tajit, spíše, že si není jistý, jak to vlastně je.

„Nebyla vyrabovaná nebo zpřeházená, prostě jen jako by tam už nějakou dobu nikdo nebyl. Řekl bych, že se přemístili jinam, ale ještě jsem na ně nenarazil.“ Po očku se podívá na stařenu u kolovratu, ale ta jen pokrčí rameny v univerzálním gestu nevědomosti.

Nakonec i váš hostitel zopakuje gesto své matky a pobaveně povytáhne obočí, když do něj Gridani po cestě z chaty málem vrazí.
„Žádný strach,“ uklidní ji. „Sice to není žádný luxus, ale nebude vás trápit otravná havěť,“ dodá na vysvětlenou a zamíří k jedné z malých chatek, které jsou postaveny u ohrad pro zvířata.

Dveře zůstanou otevřené, a tak i za nimi slyšíte stařecký hlas, kterak vypráví Djaxovi: „Nooo, právě že Seba říkal, že Alexandr je s Thomasem jedna ruka, že úplně ovládají všechny místní kluky, ale on jediný, že si nic namluvit nenechá, že toho vyfintěného panáčka donutí ukázat, o co mu vlastně jde. Mluvil tak zaníceně, že jsem se ho pokoušela varovat, ale na rozdíl do vás si nedal říct,“ svým komentářem ukáže, že ji džinova poznámka o moudrosti stáří potěšila.

„Tvrdil mi, že už ví, jak to provede. Bylo to chvíli před tím, než zmizel. Tak ho prosím vás najděte, je to milý kluk, byla by ho škoda,“ dodá, ale to už i Djax odchází z chaty ven.

Stařecká moudrost

Nečekám, že by ze stařeny vypadlo něco zvlášť zajímavého. Sice je pravda, že staří lidé mají mnoho zkušeností, neboť toho mnoho zažili. Ale také už to často mají v hlavě trochu popletené, a některé věci je potřeba brát s rezervou. I tak si ale se zájmem vyslechnu její slova.
Když požádá o sklenici vody, naliju jí ze džbánu, aby Djax nemusel vstávat. Jinak jsem ale zticha, zamyšlená nad jejími slovy.

Kam její historka směřuje, mi bylo jasné hned, když loupla očima po svém synovi. Asi nebyla štěstím bez sebe, když se rozhodl přidat ke strážím. Jak se zdá, takový život mu stejně štěstí nepřinesl, když se nakonec vrátil sem.
Je jen otázkou, jestli to skutečně zapříčinilo nějaké neštěstí.

Avšak dřevorubcova minulost není to, proč tady jsme.
"Kde mají místní kluci svoji skrýš, to byste věděli?"
Pohlédnu nejprve na ženu, a potom na dřevorubce. Možná by to nikam nevedlo, ale v tuhle chvíli je každá stopa dobrá.

Pokud se mi dostane odpovědi, následuji dřevorubce ven. V salaši jistě bude lepší poležení, než na tvrdé zemi. A trochu poohlédnout se tam taky můžu.